2 Ad 72/2013
č. j. 2 Ad 72/2013-60
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu, protože zdravotní stav neodpovídal podmínkám pro invaliditu. Soud se opřel o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který stanovil pokles pracovní schopnosti na 30 %. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pro invaliditu nutná ztráta pracovní schopnosti minimálně 35 %. Soud nepřijal žalobkyněná námitky, protože zhoršení stavu nebylo objektivně prokázáno k datu vydání rozhodnutí. Žalovanému nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 2 s.ř.s.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně M. K., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 9. 2013 čj. X, takto:
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
: Žalobou doručenou dne 7. 11. 2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované shora uvedeného jednacího čísla, jímž byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 7. 2013, kterým byl žalobkyni odňat od 18. 2. 2013 invalidní důchod, neboť podle posudku lékaře oddělení lékařské posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích ze dne 13. 6. 2013 u žalobkyně poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 %. Lékař České správy sociálního zabezpečení uzavřel, že ani přezkumem zdravotního stavu nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby byla indikována invalidizace, zdravotní stav žalobkyně byl zhodnocen 30% mírou poklesu pracovní schopnosti. Žalobkyně v žalobě namítala, že nebyl dostatečně zjištěn její zdravotní stav, přiložila další lékařské zprávy, ze kterých má za to, že vyplývá, že její onemocnění je trvalého charakteru, neboť se jedná o trvalý tinnitus, který nelze maskovat a který nelze z pohledu ORL řešit. Žalobkyně má poruchy spánku, problémy s pozorností, což vede k jejím psychickým problémům. Krajský soud doplnil řízení posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobkyní, popsala výsledky odborných lékařských nálezů, v posudku ze dne 11. 2. 2014 Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích stanovila diagnostický souhrn, dle něhož se u žalobkyně jedná o kraniocerebrální poranění v 08/2009 (pád z kola) se zlomeninou baze lební – frakturou levé pyramidy, kontuzi baze temporálně a poranění bubínku vlevo, s lehkou periferní parézou n. VII vlevo, velmi pravděpodobnou kontuzi labyrintu – rezid. centralizovaný tinnitus vlevo, minimální nedoslýchavost vlevo (s celkovou ztrátou sluchu dle Fowlera 3,6 %) a lehký smíšený vestibulární syndrom částečně kompenzovaný, s větší zánikovou periferní labyrint. složkou vlevo s lehkou spoluúčastí vertebrogenní a též přítomností posttraumatického benigního polohového paroxysmálního vertiga, o cervikokraniální syndrom, migrénu v.s. vestibul. a o anxiosně depresivní poruchu s insomnií. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR došla k závěru, že se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byly v době vydání napadeného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení komplikace provázející ušní postižení po kraniocerebrálním poranění v 08/2009 – přetrvávající centralizovaný tinnitus vlevo, se spolupodílem cervikokraniálního syndromu. Dále byla prokázána minimální nedoslýchavost vlevo (s celkovou ztrátou sluchu dle Fowlera 3,6 %) a lehký smíšený vestibulární syndrom částečně kompenzovaný. Byla vyjádřena suspekce na vestibulární migrénu. Žalobkyně byla schopna pracovního zařazení s vyloučením především práce v nadměrném a dlouhodobém stresu, práce ve zvýšeném riziku úrazu např. práce ve výškách, práce v nadměrném hluku, práce vyžadující rychlé změny polohy (viz. vyvolání vertig. stavů). Byla schopna práce spíše lehčího charakteru s výše uvedeným omezením. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole VIII, odd. A, položka 10b (v daném případě nejvyšší možná položka resp. písmeno – 10c v právním předpise neexistuje) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 25 – 35 %, komise tento pokles stanoví na 30 %. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR volí střed procentního rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži výše uvedeného zdravotního postižení, a to při zohlednění všech uváděných potíží. Hlavní obtíže způsoboval tinnitus, který byl centralizovaný a byl následkem zlomeniny kosti skalní vlevo, ale nejspíše i následkem kontuzních změn mozku vpravo, podílel se na něm i cervikolární syndrom. Tinnus narušoval dle anamnest údajů pozornost i spánek. Žalobkyně zvládala úspěšně studium vysoké školy (dále pak byla schopna současně i částečně výpomoci u otce v administrativě jako osoba výdělečně činná). Vestibulární syndrom byl částečně kompenzovaný a byl jen lehký. Z hlediska sluchu byla jen minimální sluchová léze vlevo, bubínek vlevo byl celistvý. Vzhledem k diagnostikované anxiosně depresivní poruše byla zvolena míra poklesu pracovní schopnosti ve středu daného rozpětí, bez tohoto zohlednění bychom volili dolní hranici rozpětí, protože se jednalo převážně o tinnitus s minimální nedoslýchavosti a lehkým kompenzovaným vertigem. Žalobkyně byla na tento stav, trvající převážně již řadu měsíců od původně utrpěného úrazu, částečně adaptována. Pokud komise zvolila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jiné zdravotní postižení a tedy i jinou položku právního předpisu, míra poklesu pracovní schopnosti by nedosahovala vyšší hodnoty než při zvolení výše uvedené položky (10b) jako rozhodující příčiny (tímto způsobem bylo postupováno obdobně i v námitkovém řízení). Původně stanovený I. stupeň invalidity dle posouzení lékaře OSSZ Strakonice ze dne 22. 6. 2012 se jeví z dnešního pohledu (při zohlednění zejména výsledku ORL při dovyšetření v Nemocnici v Českých Budějovicích a vyšetření dalšími odbornými lékaři při jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR) jako nadhodnocené. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem shora uvedeného posudkového zhodnocení. Navrhovala, aby byl vypracován srovnávací posudek, neboť závěr posudkové komise není jasný. Opětovně namítala, že došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu s tím, že posudková komise se nevyjádřila k některým provedeným lékařským vyšetřením. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Plznivypracovala dne14. 5. 2014 posudek, dle něhož je rozhodující zdravotní postižení kraniocerebrální poranění v 08/2009 (pád z kola) se zlomeninou baze lební – fraktura levé pyramidy, kontuze baze temporálně a poranění bubínku vlevo, s lehkou periferní parézou n. VII vlevo, velmi pravděpodobně kontuze labyrintu – rezid. centralizovaný tinnitus vlevo, minimální nedoslýchavost vlevo (s celkovou ztrátou sluchu dle Fowlera 3,6 %) a lehký smíšený vestibulární syndrom částečně kompenzovaný, s větší zánikovou periferní labyrint. složkou vlevo s lehkou spoluúčastí vertebrogenní a též s přítomností posttraumatického benigního polohového paroxysmálního vertiga. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, detašované pracoviště Plzeň učinila shodný závěr jako Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Komise rovněž volí jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu komplikace provázející ušní postižení po kraniocerebrálním poranění v srpnu 2009 – přetrvávající centralizovaný tinnitus s minimální nedoslýchavosti – celková ztráta dle Fowlera 3,6 % (vlevo ztráta 8,7 %, vpravo 1,9 %), lehký smíšený vestibulární syndrom částečně kompenzovaný, s vyjádřením suspekce na vestibulární migrénu, hodnotí komise dle kapitoly VIII., oddíl A, položka 10, písmeno b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., v platném znění, míra poklesu pracovní schopnosti se stanovuje na střední hranici uváděné procentuální ztráty (26 až 35 %), tj. 30 %, v této střední hranici komise zohledňuje i ostatní zdravotní postižení, tj. cervikokraniální syndrom, migrenosní bolesti hlavy, poruchu pozornosti, poruchu spánku, subjektivní potíže, neboť vlastní zdravotní postižení by spíše odpovídalo dolní hranici uváděné procentuální ztráty, tj. 25 %, neboť se k datu rozhodnutí jednalo o lehkou nedoslýchavost s tinnitem, lehké vertigo. Při hodnocení komise vzala v úvahu i částečnou adaptaci na tyto potíže, neboť trvají prakticky od úrazu, adaptaci signalizuje i schopnost žalobkyně přes uváděné potíže zvládat studium na vysoké škole. Komise vypracovala posudek k datu rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, tj. ke dni 9. 9. 2013. Žalobkyně dle doložené dokumentace byla prvně na psychiatrii vyšetřena dne 17. 7. 2013, kdy byla stanovena diagnóza anxiosně depresivní syndrom. V době rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení se postižení s neurotickou symptomatologií nedá hodnotit jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Přiznání invalidity I. stupně v roce 2012 dle kapitoly VIII., oddíl A, položka 8, písmeno b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. na horní hranici uváděné procentuální ztráty se jeví komisi jako nadhodnocené, neboť funkční postižení nesplňuje všechny požadavky uvedené ve vyhlášce při kterých lze stanovit horní hranici uváděné procentuální ztráty, nebyly přítomny častější záchvaty delšího trvání, prudké závratě s vegetativními projevy. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedených posudků Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, které přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného lékaře, neurologa. Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR stanovily úplnou klinickou diagnózu, vzaly zřetel k subjektivním potížím udávaných žalobkyní, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů. Na základě takto stanovené klinické diagnózy bylo označeno rozhodující zdravotní postižení a byl učiněn shodně oběma posudkovými komisemi závěr, že u žalobkyně pokles pracovní schopnosti představuje 30 %, proto zákonné požadavky předepsané pro invaliditu dodrženy nejsou. Posudkové komise byly informovány o subjektivních potížích, která žalobkyně udávala, když tyto obtíže byly vzaty v úvahu při stanovení střední hranice uváděné procentuální ztráty, neboť podstatná část těchto obtíží vychází z probíhající anxiosně depresivní symptomatologie. Dále posudková komise k námitce žalobkyně uvedla, že není kompetentní k hodnocení úrovně odborného vyšetření a jeho srovnávání při audio vyšetření v Českých Budějovicích a ORL vyšetření v Nemocnici Praha Motol a není rovněž schopna zhodnotit zhoršení zdravotního stavu po neurologickém vyšetření. Soud poznamenává, že vychází při rozhodování ze zdravotního stavu, který byl zjištěn u žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tedy k datu 9. 9. 2013, proto k dalším lékařským nálezům po tomto datu nemůže být přihlíženo, k datu vydání rozhodnutí udávané zhoršení nebylo objektivováno odbornými nálezy. Podmínky pro vznik invalidity jsou stanoveny § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. Podle tohoto předpisu je žalobkyně invalidní, dosahuje-li rozsah ztráty jeho pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně 35 %. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti činí 30 %, pak podmínky pro invalidní důchod splněny nejsou. Napadené rozhodnutí proto nebylo vydáno v rozporu s § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 23. června 2014 Samosoudkyně: Mgr. Helena N u t i l o v á , v. r. Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.