2 Ad 73/2015
č. j. 2 Ad 73/2015-39
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu proti rozhodnutí o náležitosti invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně. Soud se opřel o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který stanovil rozsah ztráty pracovní schopnosti na 35 %. Rozhodujícím zdravotním postižením byla chronická hepatitida typu B, která byla podřazena příslušné položce vyhlášky s maximálním zastoupením 35 %. Soud uznal, že žalobce nemá základ pro zvýšení stupně invalidity ani pro náhradu nákladů řízení.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce Š.T., bytem S.Ú. Š. n. 627, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2015 č.j. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 30. 11. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2015 č.j. X, jímž bylo změněno rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti žalobce o zvýšení invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Žalobce poukázal na to, že v roce 1986 spadl ze skály z výšky 7 metrů a utrpěl tříštivou zlomeninu hlezenného kloubu. Vedle potíží, které tento úraz přinesl, onemocněl hepatitidou typu B. Mezi léty 1990 a 1997 byl několikrát hospitalizován pro zhoršené výsledky jaterních testů, měl problémy s páteří. V roce 1999 mu byl přiznán plný invalidní důchod a ten byl v roce 2001 změněn na invalidní důchod částečný. Další hospitalizace pro zhoršené výsledky jaterních testů a problémy s páteří nastala v roce 2006, opakovala se v roce 2007. V roce 2013 byl diagnostikován Eaglův syndrom, ten byl léčen operativně, v roce 2015 mu byly operovány dvě meziobratlové ploténky. Přetrvávají problémy, které tato postižení provázejí. Žádost žalobce o zvýšení invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně byla zamítnuta, podle posudku pořízeného v námitkovém řízení činí rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce 45 %. Žalobcův zdravotní stav byl opakovaně posuzován, plně invalidní v roce 1998 byl nahlížen pro postižení hepatopatií, po zlepšení zdravotního stavu byl stupeň invalidity snížen na invaliditu částečnou. Při zjišťovací lékařské prohlídce dne 20. 2. 2015 byl hodnocen jako invalidní v druhém stupni pro hepatopatii, pro kterou byl rozsah ztráty pracovní schopnosti stanoven ve výši 45 %. Dalších 5 % navýšení představují další komorbidity. Podle názoru žalobce posudková lékařka nesprávně vyhodnotila pokles pracovní schopnosti a stupeň postižení žalobce, kdy nezhodnotila jeho výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity. Dále poukázal na možnost zvýšit horní hranici rozhodného postižení o dalších 10 procentních bodů. Žalobce má za to, že kromě hepatopatie trpí celou řadou zdravotních potíží, které by samy o sobě mohly založit invaliditu. Mezi ně patří chronický únavový syndrom. Nebylo vzato v úvahu, že zdravotní stav žalobce se nezlepšuje, naopak se zhoršuje a dosavadní léčba neměla dostatečný efekt. Žalobce poukázal na problémy s páteří a chronický únavový syndrom. Dále vyjadřuje názor, že byl nesprávně zhodnocen Eaglův syndrom. Rovněž nesouhlasí s tím, jakým profesím byla pracovní schopnost žalobce přiřazována. V posudku nikde není zmínka o únavovém syndromu. Česká správa sociálního zabezpečení navrhla zamítnutí žaloby, protože rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobce byl v roce 1998 uznán plně invalidní pro chronický zánět jater typu B. Ke změně stupně invalidity došlo při kontrole uskutečněné v roce 2001, kdy rozsah ztráty pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení byl stanoven ve výši 40 %. Tato hodnota byla na základě opravného prostředku žalobce upravena na 50 %. Částečná invalidita přetrvala při kontrolách invalidity a jejího stupně v létech 2002 a 2005. I v roce 2008 bylo za rozhodující zdravotní postižení žalobce způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav označeno onemocnění jater způsobující rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 50 %. Se zřetelem k nové právní úpravě invalidity a jejích stupňů byl žalobce zhodnocen při kontrole v roce 2011 jako invalidní v druhém stupni, kdy postižení jater způsobovalo 45 % rozsah ztráty pracovní schopnosti a tato hodnota byla navýšena pro další zdravotní postižení na 50 %. Další kontrola se uskutečnila v roce 2014 se stejným výsledkem. V přezkoumávaném řízení byl žalobcův zdravotní stav posuzován dne 20. 2. 2015, lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře označil za rozhodující zdravotní postižení žalobce postižení jater, které podřadil kapitole XI, oddíl F, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce stanovil ve výši 45 %. Tuto hodnotu pak zvýšil postupem podle § 3 odst. 1 vyhlášky o dalších 5 procentních bodů na celkových 50 %. Tento posudek byl podkladem pro vydání rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze, jímž byla žádost žalobce o zvýšení invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně zamítnuta s tím, že žalobci nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal námitky, ve kterých poukázal na své zdravotní problémy tak, jak jsou uvedeny v žalobě a vyjádřil nesouhlas se způsobem hodnocení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce a jeho dopadu do pracovního potenciálu. V námitkovém řízení byl lékařskou posudkovou službou žalované vypracován posudek o invaliditě, ve kterém se uvádí výčet zdravotní dokumentace, ze které bylo vycházeno, tyto zprávy jsou hodnoceny, o hodnocení hepatopatie se uvádí, že toto postižení bylo posudkově velmi dobře zhodnoceno, onemocnění je dlouhodobě stabilizované, přičemž v žádném případě se v čase od roku 2001 nejednalo o hepatopatii těžkou se zřetelem k průběhu onemocnění a terapii. O problémech s páteří se uvádí, že ty jsou důvodem dočasné pracovní neschopnosti a nelze je hodnotit invalidizací. Postižení žalobce hepatopatií je hodnoceno stejně jako další komorbidity jako středně těžké, bylo podřazeno kapitole XI, oddíl F, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 45 %, přičemž nebyl shledán důvod pro zvýšení tohoto procentního hodnocení. Uzavírá se, že jedná se o invaliditu prvního stupně. Po tomto doplnění řízení bylo vydáno napadené rozhodnutí, jímž bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že žalobci náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Posudek je nahlížen jako úplný, opírající se o dostatečné doložení zdravotního stavu žalobce a bylo-li zjištěno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce dosahuje 45 %, pak je žalobce invalidní v prvním stupni podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona. Soud řízení doplnil posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. V posudku jsou popsány výsledky odborných lékařských vyšetření především ambulance chronických virových hepatitid, nález neurologický, nález Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Kliniky ústní, čelistní a obličejové chirurgie, neurochirurgické nálezy, výsledek vyšetření magnetickou rezonancí. Posudková komise měla k dispozici též komplexní zdravotní dokumentaci žalobce založenou u praktického lékaře. Členy posudkové komise byl odborný neurolog a odborný internista, revmatolog. Na základě prve uvedených podkladů byla stanovena klinická diagnóza, podle které je žalobce stižen chronickou hepatitidou typu B, polytopním vertebrogenním algickým syndromem na podkladě degenerativních změn, somatoformní poruchou u akcentované osobnosti, neurastenickým syndromem, hypertenzí, byla provedena operace prolongovaného processus styloideus vlevo a vpravo, zlomeniny pravého bérce z roku 1982 a dále se uvádí zlomenina levého hlezna z roku 1986 léčená repozicí a sádrovou fixací. V posudkovém závěru je konstatován dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce, který omezuje jeho schopnosti a má vliv na pokles jeho pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou tohoto stavu je chronická hepatitida B. Posudková komise podřadila toto postižení odlišně od posudkových lékařů Okresní správy sociálního zabezpečení i žalované, podřadila jej kapitole I, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., přičemž vysvětlila rozhodné skutečnosti významné pro zhodnocení funkční kapacity jater a současně popsala, co se rozumí minimálním funkčním postižením, lehkým funkčním postižením, středním funkčním postižením a těžkým funkčním postižením. Tyto předpisy aplikovala na věc žalobce a uvedla, že ten má prakticky normální jaterní testy, HBV DNA negativní, sonografický nález v normě. Přestože v odborných nálezech se uvádí cirhóza jater, tak histologicky byla potvrzena fibróza a z odborné dokumentace nevyplývá, že by onemocnění bylo aktivní virologicky či histologicky. Žalobce nemá mimojaterní komplikace, nemá mimo jaterní projevy jaterního poškození, dominujícím příznakem je únavnost. Onemocnění mělo v minulosti relabující průběh, odpověď na léčbu je v současnosti dobrá. Toto vše vede právě k použití výše uvedené položky, byl vzat zřetel k dosavadnímu průběhu onemocnění, vysokému stupni únavnosti a ostatním komorbiditám. Proto byla zvolena horní hranice této položky pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti ve výši 35 %. Posudková komise neshledala důvod k taxačnímu navýšení míry poklesu pracovního potenciálu ani s ohledem na komorbidity. K aktuální problematice páteřních operací se uvádí, že to je důvodem dočasné pracovní neschopnosti, protože ohledně funkčních následků nelze zatím konstatovat dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že závažné funkční omezení bude trvat déle než 1 rok. Míru omezení pracovního potenciálu lze vyvodit až po ukončení rekonvalescence a rehabilitace, tedy až v období stabilizace stavu. Před operacemi žalobce trpěl statodynamickou poruchou bez zánikového kořenového postižení a ani tento předoperační stav neindikoval uznání invalidity. Stran dorzopatie nebylo před provedenými operacemi možno použít položky, které umožňují invalidizaci, protože klinický nález neodpovídal funkčnímu postižení stanoveného u položek určených pro hodnocení dorzopatií se závažným funkčním postižením. Klinický neurologický nález nebyl závažný, nebyly známky poškození nervu, byla popsána jen porucha statiky a dynamiky páteře, která je zahrnuta v položce pro lehké funkční postižení v kapitole XIII, oddíl E, položka 1 písm. b) přílohy k vyhlášce s mírou poklesu pracovní schopnosti 10 – 20 %. O ostatních poruchách zdravotního stavu se uvádí, že pracovní potenciál limitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí jen v menší míře. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě byla určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které odpovídá invaliditě nějakého stupně. Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá postižení se nesčítají. O posudkových závěrech prvoinstančního a druhoinstančního posudkového lékaře se uvádí, že ty vycházely z objektivního zjištění zdravotního stavu a jeho důsledků, o němž nejsou pochybnosti, mezi lékařskými nálezy nejsou rozpory, zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru zjištěny v rozsahu dostatečném pro použití posudkových kritérií stanovených právními předpisy. Byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků. Posudkové závěry uvedených lékařů však nevycházely ze správného použití posudkových kritérií. K výhradám medicínské povahy uvedeným v žalobě posudková komise uvedla, že od roku 2010 nebyl žalobce hodnocen správným posudkovým kritériem, měl být hodnocen položkou, která byla použita komisí se zřetelem na hodnoty biochemické a virologické. Posudková komise neshledala důvod k taxačnímu navýšení míry poklesu pracovní schopnosti, protože je rozhodné, že komorbidity žalobce nejsou doprovázeny žádným funkčním postižením. Posudkově není rozhodný nález z vyšetření zobrazovacích, ale nález funkční, tedy nepřítomnost neurologické léze. Funkční následky provedených operací bude možno vyhodnotit až v delším časovém horizontu odpovídajícím delší dočasné pracovní neschopnosti, skutečnost provedených operací sama o sobě v současnosti není důvodem k taxačnímu navýšení míry poklesu pracovní schopnosti. Únava žalobce patří do obrazu chronické hepatitidy B a k problematice neurastenické, únavu žalobce komise nepovažuje za zvláštní jednotku, ta je vyhodnocena v použitém posudkovém kritériu, jehož je součástí. Proto není důvod k taxačnímu navýšení míry poklesu pracovní schopnosti. Únavnost samu komise nepovažuje za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a úvaha žalobce přirovnat míru jeho poklesu pracovní schopnosti stran únavy k položce určené pro hodnocení roztroušené sklerózy je zcela irelevantní. Klinickými projevy Eaglova syndromu jsou zejména disfágie, bolesti krku a hlavy. Posudkově je významné, že podle odborných lékařů žalobce neměl jasný klinický korelát, což je uvedeno v odborné dokumentaci. Stejně jako u potíží páteřních lze konstatovat, že posudkově rozhodné není to, že posuzovaný měl nález morfologický, tedy zvětšené styloidní výběžky, ale že neměl žádné závažné postižení funkční. Tento syndrom nebyl důvodem k invalidizaci před operací ani po operaci v roce 2014. Zdravotní stav žalobce stran jaterní léze nemá progredující charakter, stav je uspokojivě a dlouhodobě stabilizován. Lze akceptovat konstatování žalobce, že pro páteřní potíže se jeho zdravotní stav zhoršil, nicméně provedené operace jsou důvodem dočasné pracovní neschopnosti, nikoli invalidizace. Při hodnocení kvalifikačního potenciálu se bere zřetel nejen k původní profesi, ale též ke schopnosti využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti a schopnost rekvalifikace. Žalobce se v čase uplatnil v různých vhodných profesích, doložil tak schopnost své rekvalifikace a ani komise neshledává důvod k navýšení míry poklesu pracovní schopnosti z důvodu kvalifikačního potenciálu. K požadavku žalobce o zpětné uznání plné invalidity od roku 2001 je poukazováno na zásadní změnu legislativy v průběhu času, podrobnější specifikaci metodiky posudkové služby a posudkových kritérií. Podle současně platné legislativy platí hodnocení uvedené v předchozí pasáži posudku, použitému posudkovému hodnocení žalobce odpovídal od roku 2010. Eaglův syndrom ani jiná zdravotní problematika nebyla od roku 2010 na úrovni tak závažného funkčního postižení, aby byla indikace k uznání invalidity vyššího stupně. Posudková komise se shodla s posudkovými závěry z jednání z let 1998 – 2008, čili ani od roku 2001 nebyl důvod k plné invalidizaci. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o invaliditě a jejím stupni je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného rozsudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborných lékařů neurologa a internisty. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vycházela z odborných lékařských nálezů Kliniky ústní, čelistní a obličejové chirurgie, zprávy ambulance chronických virových hepatitid, neurologických a neurochirurgických nálezů, k dispozici měla vyšetření magnetickou rezonancí a zdravotní dokumentaci posudkového lékaře. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je chronická hepatitida typu B. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole I, položka 1, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění, vysvětlila, jaká kritéria je zapotřebí při podřazení zdravotního postižení příslušné položce vyhlášky respektovat, z jakých vyšetření se vychází a poukázala především na to, že rozhodné je zhodnocení funkční kapacity jater. Současně uvedla, jaké skutečnosti jsou významné pro podřazení onemocnění jednotlivým stupňům funkčního postižení. Tyto předpisy pak vztáhla na zdravotní stav žalobce a rozsah ztráty pracovní schopnosti pro toto onemocnění ve výši 35 % odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení projevuje. Uvedla, že žalobce má prakticky normální jaterní testy a histologicky byla prokázána fibróza. Nemá mimojaterní komplikace, dominujícím příznakem onemocnění je únavnost. Onemocnění dobře reaguje na léčbu. Pro použití stanoveného rozsahu poklesu pracovní schopnosti svědčí dosavadní průběh onemocnění. Posudková komise se zabývala dalšími zdravotními postiženími žalobce a uvedla o nich, že tato postižení odůvodňují využití horní hranice taxace uvedené v dané položce a proto není žádný důvod ke zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti. Děje se tak jak se zřetelem k dalším komorbiditám, tak ke kvalifikačnímu potenciálu žalobce. Posudková komise se zabývala i provedenými operacemi krční páteře a uvedla, že tato postižení zatím nelze hodnotit jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, protože stav po operaci není dosud stabilizovaný a odpovídá dočasné pracovní neschopnosti. Současně byl zhodnocen stav páteře před operacemi, kdy žalobce trpěl statodynamickou poruchou bez zánikového kořenového postižení a tento stav neindikoval uznání invalidity. Stejně je tomu i u dorzopatie. Přitom se poukazuje právě na klinický nález, který neodpovídal funkčnímu postižení podle položek určených pro hodnocení dorzopatií. Neurologický nález rovněž nebyl závažný, protože nebyly známky poškození nervu. O ostatních poruchách uvedených v posudku se uvádí, že ty se na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu podílejí pouze v menší míře. Žádná z těchto poruch nesplňuje kritéria předepsaná pro invalidizaci nějakého stupně. Posudková komise reagovala současně na obsah žaloby, ve které žalobce uplatnil výhrady medicínské povahy. Přitom především poukázala na to, že žalobce od roku 2010 nebyl hodnocen správným posudkovým kritériem. Důvod k navýšení rozsahu ztráty pracovní schopnosti posudková komise neshledala, protože komorbidity žalobce nejsou doprovázeny žádným závažným funkčním postižením, které je právě rozhodné pro hodnocení případného dopadu do rozsahu ztráty pracovní schopnosti. Zdůrazňuje se nepřítomnost míšní či kořenové léze. Únava pak patří do obrazu chronické hepatitidy typu B a ta byla zhodnocena v použitém posudkovém kritériu. Eaglův syndrom pak neměl jasný klinický korelát, což plyne z odborné dokumentace. Zdůrazňuje se, že je rozhodné, že žalobce neměl žádné závažné postižení funkční. Jaterní léze pak nemá progredující charakter, stav je dlouhodobě a uspokojivě stabilizován. Reagováno bylo též na námitku související s aplikací korekčního faktoru o kvalifikačním potenciálu, kdy se uzavírá, že žalobce v čase působil v různých vhodných profesích, čímž doložil schopnost rekvalifikace. Proto není důvod míru poklesu pracovní schopnosti pro uvedený korekční faktor aplikovat. K požadavku žalobce na zpětné uznání invalidity od roku 2001 posudková komise uvedla, že se obeznámila s posudkovými závěry z jednání z let 1998 – 2008 a dovodila, že v tomto období nebyl důvod k plné invalidizaci, což znamená, že tomu tak nebylo ani od roku 2001. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě o nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobce, učinila úsudek o možnosti aplikace předpisu o korekčních faktorech a reagovala na žalobní body medicínské povahy, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 35 % rozsah ztráty pracovní schopnosti. Jednotlivé stupně invalidity upravuje § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. O invaliditu prvního stupně jedná se tehdy, činí-li rozsah ztráty pracovní schopnosti pojištěnce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav 35 – 49 % (§ 39 odst. 2 písm. a) zákona). O druhý stupeň invalidity se jedná tehdy, dosahuje-li rozsah ztráty pracovní schopnosti 5 – 69 % (§ 39 odst. 2 písm. b) zákona). Činí-li rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce pro chronické onemocnění 35 %, pak žalobcův zdravotní stav odpovídá prvnímu stupni invalidity. Právě tomuto stupni invalidity odpovídá výše důchodu přiznaná žalobci. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 7. března 2016 samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.