2 Ad 74/2015
č. j. 2 Ad 74/2015-27
V PLATNOSTICitované zákony (10)
Rubrum
2Ad 74/2015 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce P. Š., právně zastoupeného JUDr. Evou Machovou, advokátkou v Českých Budějovicích, AK Kříženecký a partneři, s. r. o. Na Sadech 21, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 9. 2015, čj. X, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 30. 9. 2015, čj. X, se pro vady řízení z r u š u j e a věc se v r a c í České správě sociálního zabezpečení v Praze k dalšímu řízení. Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.146 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 1. 12. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 30. 9. 2015, čj. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 9. 2015, čj. X, kterým byla žalobci zamítnuta žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon o důchodovém pojištění), neboť podle posudku Pokračování - 2 - 2Ad 74/2015 lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích se u něho nejednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. (2) Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil. Podle názoru žalobce je rozhodnutí nezákonné, neboť potvrzuje rozhodnutí vycházející z původního chybného posudku. Skutkový stav byl správním orgánem vyvozen nesprávným posouzením orgánu a jedná se o chybu v subjektivní stránce v utváření podkladů pro rozhodnutí. Nezákonnost rozhodnutí vychází z neúplného posouzení rozsahu zdravotního postižení, neboť se nehodnotí další zdravotní postižení žalobce – kataplexie a stanoví se 20 % poklesu pracovní schopnosti jako lehká forma, jelikož nebyly vzaty v úvahu všechny odborné názory klinických lékařů. To představuje vadu řízení, která měla za následek nesprávné stanovení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce. Rozhodnutí vychází z lékařského posudku zpracovaného v námitkovém řízení, který neobsahuje potřebné náležitosti a neodpovídá požadavkům na něj kladených, neboť posudkové závěry jsou zcela neúplné. Závěr vyslovený v napadeném rozhodnutí, že zdravotní postižení pro narkolepsii je lehká forma a postačuje 20 % pokles pracovní schopnosti je neadekvátní a zdravotnímu stavu neodpovídající. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované (3) Žalovaná k věci uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 15. 9. 2015 vypracovaného pro účely řízení o námitkách lékařem žalované, který invaliditu žalobce posoudil ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 582/1991 Sb., v němž lékař žalované konstatoval, že sice jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, avšak ve svém posudkovém hodnocení dospěl k závěru, že žalobce není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položka 2a, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. III. Obsah správních spisů (4) Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice dne 28. 5. 2015 se závěrem, že se u něho nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění. Z toho důvodu byla také žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu rozhodnutím ze dne 2. 7. 2015 zamítnuta. Žalobce podal dne 3. 8. 2015 námitky a požádal o přezkoumání zdravotního stavu. Novým posudkem o invaliditě ze dne 15. 9. 2015 byl lékařem České správy sociálního zabezpečení vysloven závěr, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona o důchodovém pojištění, avšak pracovní schopnost žalobce poklesla pouze o 20 %. Proto mohl být posudkový závěr prvoinstančního lékaře v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2014 potvrzen, nejednalo se totiž o invaliditu, i když lékař konstatoval dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Na podkladě tohoto závěru bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí ze dne 30. 9. 2015, kterým byly námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 7. 2015 zamítnuty. Pokračování - 3 - 2Ad 74/2015 (5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 29. 2. 2016 uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýraznějším dopadem na pracovní schopnost je narkolepsie s kataplexií. Vzhledem k jistému efektu léčby jsou symptomy onemocnění považovány za středně těžké s omezením některých denních aktivit. Bylo přihlédnuto i letité adaptaci. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal dle hodnocení komise postižení uvedenému v kapitole VI, položka 5b, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde je stanoveno rozpětí od 30 do 45 %. Vzhledem k závažnosti obtíží i dosavadní profesi žalobce, která je nevhodná, bylo procento použito v horní hranici rozmezí a pokles pracovní schopnosti byl stanoven na 45 %. Horní hranicí je dostatečně zohledněna profese, dalším funkčně významným onemocněním žalobce netrpí, navýšení horní hranice nelze tedy zdůvodnit. Těžká forma onemocnění je z posudkového hlediska vymezena kritérii stanovenými v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb. pro toto onemocnění v kapitole VI, položka 5c – těžké snížení psychické i fyzické výkonnosti, usínání a při zavedené léčbě při chůzi, při jídle, při rozhovoru a denní aktivity nejsou podstatně omezeny. Tyto symptomy u posuzovaného vyjádřeny nejsou. Žalobce je schopen vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na kvalifikaci a v podstatně menším rozsahu a intenzitě, a to sice alespoň o 1/3. Žalobce nemůže řídit motorová vozidla, nemůže pracovat u nebezpečných a točivých strojů, ve výškách a nevydrží plné pracovní nasazení. Zdravotní stav neznemožňuje rekvalifikaci pro práci s uvedeným omezením. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní v I. stupni. Vznik invalidity je vázán k datu kontrolního vyšetření dne 11. 9. 2015 od kdy je zřejmá počínající stabilizace při příznivém účinku léčby. Posudek má omezenou platnost, neboť charakter onemocnění připouští v průběhu let změny, připouští i rekvalifikaci, která může zmírnit dopad onemocnění při pracovním uplatnění. Na rozdíl od posudku Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 5. 2015 považuje Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR s časovým odstupem při určitém efektu vytitrované léčby zdravotní stav již za relativně stabilizovaný s dopadem na pracovní schopnost a tedy dlouhodobě nepříznivý. Výsledek je proto odlišný. Na rozdíl od posudku České správy sociálního zabezpečení námitkového řízení ze dne 18. 9. 2015 považuje komise symptomy onemocnění za závažnější, léčbou nebyla výrazněji ovlivněna denní spavost a při nutném dodržování režimových opatření nezvládá plné pracovní nasazení, onemocnění považuje za středně těžké a uznává invaliditu I. stupně. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů šlo o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. (6) Svůj závěr komise vyslovila na základě vyšetření žalobce v komisi odbornou neuroložkou MUDr. D. T., na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, a to nálezu MUDr. I. P., tělovýchovné a praktické lékařky České Budějovice ze dne 13. 5. 2015, zprávy VFN Praha Neurologická klinika hospitalizace 13. 2. 2015 – 14. 2. 2015, VFN Praha Neurologická klinika spánková laboratoř MUDr. V. I. ze dne 13. 4. 2015, 25. 5. 2015, 17. 7. 2015, 30. 7. 2015, VFN Neurologická klinika, neurologie spánková laboratoř MUDr. K. Š. 19. 8. 2015, VFN Neurologická klinika, neurologie spánková laboratoř MUDr. V. I. ze dne 11. 9. 2015, 5. 10. 2015, 23. 11. 2015, 4. 12. 2015, MR mozku ze dne 24. 11. 2015 a Fakultní Thomayerova nemocnice Dětská klinika, hospitalizace od 13. 10.1986 do 20. 11. 1986, neurologické vyšetření MUDr. H. České Budějovice ze dne 29. 10. 1998 a záznamy ze zdravotní karty. IV. Právní názor soudu. Pokračování - 4 - 2Ad 74/2015 (7) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. (8) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (9) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se Pokračování - 5 - 2Ad 74/2015 zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. (10) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (11) V dané záležitosti žalobce podal námitky proti rozhodnutí ze dne 2. 7. 2015, čj. X, kterým mu byla zamítnuta žádost o přiznání invalidního důchodu s odůvodněním, že se u něho nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě ze dne 15. 9. 2015, kterým bylo zjištěno, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, avšak pokles pracovní schopnosti činil pouze 20 %, což neodpovídá žádnému stupni invalidity, a z toho důvodu mu byla žádost o přiznání invalidního správně zamítnuta. (12) Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 29. 2. 2016, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise vycházela z diagnostického souhrnu narkolepsie s kataplexií, hypertenze, obezita. Komise uzavřela, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí, respektive ke dni 11. 9. 2015 invalidní a jednalo se o invaliditu v I. stupni, neboť pokles pracovní schopnosti činil 45 %. (13) Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce, že odpovídá stavům uvedeným v kapitole VI, položka 5b, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Zde je uvedeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti od 30 do 45 %. Vzhledem k závažnosti obtíží dosavadní profesi žalobce, která je nevhodná, komise použila horní hranici rozmezí a pokles pracovní schopnosti stanovila na 45 %. Tato hranice je dostačující a zohledňuje i profesi žalobce, neboť dalšími funkčně významnými onemocněními žalobce netrpí. Z toho důvodu nebylo opodstatněné navýšení horní hranice. Těžká forma onemocnění, která je v kapitole VI, položka 5c vymezena, představuje totiž usínání i při zavedené léčbě při chůzi, při jídle, při rozhovoru a denní aktivity jsou tudíž omezeny úplně. Tyto symptomy u žalobce shledány nebyly. Žalobce je schopen vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na kvalifikaci a v podstatně menším rozsahu a intenzitě a to alespoň o 1/3. Nemůže řídit motorová vozidla, nemůže pracovat u nebezpečných a točivých strojů ve výškách, nevydrží plné pracovní nasazení. Z toho důvodu bylo rozhodnuto na rozdíl od lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení tak, že žalobce je invalidní v I. stupni, a to s odkazem na časový odstup při určitém efektu léčby, kdy zdravotní stav již komise považovala za relativně stabilizovaný s dopadem na pracovní schopnost a tedy dlouhodobě nepříznivý. Na rozdíl od Pokračování - 6 - 2Ad 74/2015 lékaře České správy sociálního zabezpečení komise považovala symptomy onemocnění za závažnější, léčbou nebyla výrazněji ovlivněna denní spavost a při nutném dodržování režimových opatření žalobce nezvládal plné pracovní nasazení, a proto onemocnění komise hodnotila jako středně těžké a uznala invaliditu I. stupně. (14) Komise dále vysvětlila, že onemocnění narkolepsií s kataplexií je u žalobce na základě podkladové dokumentace přítomno. Narkolepsie je chorobná jednotka spadající pod poruchy spánku a může se vyskytovat samostatně nebo společně s kataplexií. V mezinárodní klasifikaci nemocí je uvedena pod kódem G47.4- narkolepsie a katalepsie. Rozhodující příčinou u žalobce je toto onemocnění. Kataplexii nelze z etiologického ani funkčního hlediska považovat za svalové postižení a hodnotit ji podle kapitoly VI, položka 10 tak, jak je požadováno v žalobě. Komise se zabývala všemi nálezy, které byly doloženy, sledovala průběh a komplikace léčby i současný efekt této léčby. Zdravotní stav lze považovat za dlouhodobě nepříznivý, neboť byl vlivem léčebných opatření dle komise ustálen. Současné symptomy onemocnění korigované léčbou komise považovala za středně těžké. Klinické hodnocení se neshoduje s definicí těžké poruchy, kdy závěry kontrolních vyšetření připouští jistý efekt léčby se zmírněním symptomu choroby. Komise přihlédla i k letité velmi dobré adaptaci žalobce na toto onemocnění, které byť v mírnější formě jej při dobře zavedeném režimu prakticky neomezovalo. (15) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise dospěla k závěru, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a odpovídá postižení uvedenému v kapitole VI, položka 5b, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Komise uvedla, že pokles pracovní schopnosti stanovuje na 45 %, což představuje horní hranici, kterou zohledňuje i profesi žalobce, neboť dalšími funkčně významnými onemocněními žalobce netrpí. Komise uzavřela, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jednalo se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Z toho důvodu nebyl správný závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení zamítnuty. V dané věci byl zdravotní stav žalobce, který byl zjištěn na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR hodnocen poklesem pracovní schopnosti o 45 %, a tudíž odůvodňoval u žalobce invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Komise vzala v úvahu veškeré doložené zprávy žalobce, zabývala se jeho onemocněními a přihlédla i k profesi žalobce. Žalobce byl v komisi vyšetřen odborným neurologem. Současně bylo vzato v úvahu, že zdravotní stav žalobce ovlivňuje do jisté míry jeho pracovní schopnost a pracovní omezení komise jednoznačně specifikovala. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení a poklesu pracovní schopnosti žalobce. Vypořádal se se všemi přítomnými zdravotními potížemi. V. Závěr, náklady řízení. (16) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobce a bude vycházet ze závěrů, že zdravotní stav žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal invaliditě I. stupně ve Pokračování - 7 - 2Ad 74/2015 smyslu § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zároveň bude vycházet z faktu, že invalidita u žalobce je přítomna od 11. 9. 2015. (17) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, a proto mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3.146 Kč. Jednalo se o odměnu právní zástupkyně žalobce za 2 úkony právní pomoci po 1.000 Kč dle § 9 odst. 2 ve vztahu k § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby), náhradu za paušální hotové výdaje právního zástupce žalobce 2 x 300 Kč za každý úkon právní služby dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 546 Kč.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 10. března 2016 Samosoudkyně: JUDr. Marie T r n k o v á v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.