2 Ad 79/2015
č. j. 2 Ad 79/2015-30
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí o odňatí invalidního důchodu prvního stupně. Soud se opřel o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který stanovil ztrátu pracovní schopnosti ve výši 20 %. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění není pojištěnec invalidní, pokud je ztráta pracovní schopnosti nižší než 35 %. Proto bylo rozhodnutí o odňatí důchodu správně. Soud rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nevydal, protože žalovaná nebyla úspěšná.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně M.P., bytem J. 8, okr. P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 11. 2015 č.j. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 22. 12. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 19. 11. 2015 č.j. X, jímž bylo změněno rozhodnutí žalované ze dne 26. 7. 2015 tak, že žádost žalobkyně o invalidní důchod byla zamítnuta, invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně byl odňat a výplata tohoto důchodu byla zastavena. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, ve které poukazovala na přetrvávající bolesti zad a požadovala ponechání částečného invalidního důchodu. Česká správa sociálního zabezpečení navrhla zamítnutí žaloby, protože rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Z posudkového spisu vyplynulo, že žalobkyně byla posouzena lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku pro účely rozhodování o žádosti žalobkyně o přiznání invalidního důchodu. Z posudku o invaliditě ze dne 25. 6. 2015 vyplynulo, že po odstranění výhřezu L5/S1 ze dne 28. 11. 2014 přetrvává chronický kořenový syndrom S1 vlevo. Pro toto postižení posudkový lékař stanovil rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně ve výši 35 %. Tento posudek byl podkladem pro rozhodnutí žalované ze dne 14. 8. 2015, jímž byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Toto rozhodnutí žalobkyně napadla námitkami. Poukázala na problémy s páteří a požadovala přiznat invalidní důchod vyššího stupně. V námitkovém řízení byl pořízen posudek o invaliditě, kdy posudkový lékař stanovil shodnou diagnózu jako lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku. Uvedl, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je dysfunkce LS páteře, stav po odstranění výhřezu disku L5/S1 vlevo. Podle neurologických nálezů jsou výsledky operace příznivé, jedná se o lehké funkční postižení páteřové, hraničně až středně těžké s přihlédnutím ke kořenové iritaci S1. Postižení páteře bylo podřazeno kapitole XIII, oddíl E, položka 1 písm. c) a se zřetelem k tíži postižení byl rozsah ztráty pracovní schopnosti stanoven ve výši 30 %. Uvádí se, že zdravotní postižení není takového stupně závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Kromě toho žalobkyně netrpí dalšími komorbiditami a je plně rekvalifikovatelná. K výhradám žalobkyně se uvádí, že funkční postižení není takové závažnosti, aby indikovalo invaliditu, natož invaliditu vyššího stupně. Z posudku o invaliditě lékařské posudkové služby žalované vychází napadené rozhodnutí, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že žádost o invalidní důchod byla zamítnuta a invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně odejmut. Napadené rozhodnutí je odůvodněno tím, že zdravotní stav žalobkyně byl posouzen komplexně nad rozsah námitek uplatněných žalobkyní. Zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru v námitkovém řízení zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií, byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, které jsou pro posudkový závěr významné. Jestliže bylo zjištěno, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činí 30 %, pak podmínky pro vznik nároku na invalidní důchod prvního stupně splněny nejsou. Protože invalidní důchod prvního stupně byl nepravomocně žalobkyni přiznán, byl takto přiznaný invalidní důchod postupem podle § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění odňat. Soud řízení doplnil posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobkyní, popsala odborné lékařské nálezy, především neurologické a neurochirurgické povahy a uvedla, s jakým výsledkem byla žalobkyně vyšetřena odborným neurologem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobkyně stižena chronickým bolestivým syndromem bederní páteře s reziduální iritací kořene S1 vlevo, uvádí se operace páteře z 28. 11. 2014 a epileptický záchvat v anamnéze, dlouhodobě bez záchvatů a bez antiepileptické terapie. V posudkovém nálezu se uvádí, že žalobkyně je vyučená švadlenou a v tomto oboru pracovala. V 15 letech byly zaznamenány 3 epileptické záchvaty, pro toto onemocnění byla dispenzarizována do 18 let, dále byla bez záchvatů a bez nutnosti antiepileptické léčby. Dne 28. 11. 2014 došlo k odstranění výhřezu meziobratlové ploténky L5/S1 vlevo, po operaci následovala po dobu 1 měsíce úleva, poté opět vyzařování bolesti z bederní páteře do levé dolní končetiny, přetrvávala chronická iritace kořene S1 vlevo. Obstřiky zůstaly bez podstatného efektu. Udávané bolesti byly mírnější než před operací páteře. EMG vyšetření ze 7. 10. 2015 potvrzuje normální nález, v normě byl motorický i senzitivní neurogram. Kontrolní vyšetření magnetickou rezonancí popsalo pouze jizvu L5/S1 vlevo, recidiva nebyla patrná. Posudková komise shledala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl v době vydání napadeného rozhodnutí chronický bolestivý syndrom bederní páteře s iritací kořene S1 vlevo. Nebyla prokázána motorická léze, EMG vyšetření bylo v normě, stejně jako klinické projevy. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole XIII, oddíl E, položka 1, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti stanovila ve výši 20 %. Učinila tak na horní hranici dané položky, přičemž přihlédla k tíži obtíží tohoto postižení a zohlednila profesi žalobkyně. Pokud by tak neučinila, bylo by namístě zvolit střed procentního rozmezí stanoveného danou položkou vyhlášky v rozsahu 10 - 20 %. Stalo se tak se zřetelem k okolnosti, že bylo zjištěno postižení jednoho úseku páteře a nebylo prokázáno významné omezení pohyblivosti bederního úseku páteře. Protože se nejednalo o závažnou poruchu statiky a dynamiky páteře s funkčně významným neurologickým nálezem, s prokázaným poškozením nervu nelze hodnotit zdravotní postižení podle položky 1 písm. c) kapitoly XIII, oddíl E přílohy k vyhlášce. Důvod k aplikaci § 3 vyhlášky shledán nebyl. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o žádosti o invalidní důchod je závislé na odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného lékaře neurologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím udávaným žalobkyní, tak k těm, které vyplývají z odborných nálezů neurologické a neurochirurgické povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je chronický bolestivý syndrom bederní páteře s iritací kořene S1 vlevo. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole XIII, oddíl E, položka 1, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 20 % odůvodnila především tíží, které toto postižení žalobkyni přináší a vzala v úvahu též její profesi. Současně vysvětlila, kdyby nebylo těchto okolností, pak by nebyl důvod k volbě rozsahu ztráty pracovní schopnosti ve výši 20 %, ale bylo by zapotřebí zvolit nižší míru tohoto poklesu, protože u žalobkyně jedná se o postižení jednoho úseku páteře, přičemž nebylo prokázáno omezení pohyblivosti bederního úseku páteře. Žalobkyně netrpí dalšími postiženími, o antiepileptické léčbě se uvádí, že ta byla ukončena před více jak 20 lety, dále se uvádí, že nebyl důvod pro aplikaci předpisu o korekčních faktorech. Posudková komise dále vysvětlila, co brání podřazení postižení žalobkyně pod kapitolu XIII, oddíl E, položka 1, písm. c) vyhlášky, přičemž poukázala především na to, že u žalobkyně se nejedná o závažnou poruchu statiky a dynamiky páteře, není funkčně významný neurologický nález, který by prokazoval poškození nervu. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, uvedla další postižení žalobkyně, učinila úsudek o možnosti aplikace předpisu o korekčních faktorech a vysvětlila rozdíl mezi zařazením zdravotního postižení žalobkyně, jak posudková komise učinila ve srovnání se zjištěním lékaře posudkové služby žalované, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 20 % rozsah ztráty pracovní schopnosti. Podmínky pro vznik nároku na invalidní důchod upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Podle § 39 odst. 1 zákona je pojištěnec invalidní, dosahuje-li rozsah ztráty pracovní schopnosti pojištěnce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně 35 %. Jednotlivé stupně invalidity pak upravuje § 39 odst. 2 zákona. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro onemocnění chronické povahy činí 20 %, pak žalobkyně invalidní není. Proto bylo nezbytné změnit prvostupňové rozhodnutí, jímž byl invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně přiznán a žádost o invalidní důchod zamítnout. Protože invalidní důchod byl žalobkyni vyplácen, ač na něj nárok nevznikl, bylo povinností žalované respektovat ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) zákona a invalidní důchod odejmout. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s § 39 odst. 1, odst. 2 a § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 4. dubna 2016 samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.