23 To 495/2005

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31.5.2005 v trestní věci odsouzeného P. K., nar. , v řízení pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr.zák., o stížnosti obhájce JUDr. Z. D. proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.4.2005, č.j. 27 T 164/2002-190, t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. se stížnost JUDr. Z. D. z a m í t á . O d ů v o d n ě n í Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.4.2005, č.j. 27 T 164/2002-190, byl podle § 151 odst. 2 tr.ř. zamítnut návrh ustanoveného obhájce JUDr. Z. D., se sídlem ..., na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za obhajobu odsouzeného P. K. ve výši 2.925,- Kč v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 27 T 164/2002. Citované usnesení napadl svou stížností obhájce JUDr. Z. D. Tento napadenému usnesení vytýká, že si na straně jedné je vědom toho, že svůj nárok neuplatnil v zákonné lhůtě jednoho roku, na straně druhé je takovéto jeho pochybení určováno tím, že mu nebylo doručeno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.9.2003, č.j. 4 To 746/2003-160, (kterým bylo zamítnuto odvolání jeho klienta). S ohledem na tuto skutečnost se proto obhájce domnívá, že jeho nárok na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za obhajobu nezanikl, neboť tento nárok uplatnil neprodleně po převzetí předmětného usnesení krajského soudu. Uvedený obhájce proto navrhl, aby mu k jeho návrhu byl nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů přiznán tak, jak jej uplatnil dne 7.4.2005, tedy ve výši 2.925,- Kč. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud příslušný k projednání stížnosti podle § 147 odst. 1 tr.ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení a řízení tomuto rozhodnutí předcházející a dospěl k těmto závěrům. Po zhodnocení všech rozhodných skutečností zjišťovaných ze spisového materiálu 27 T 164/2002 nedospěl krajský soud k závěru, že by stížnost obhájce byla důvodná. Lze připustit, že okresní soud se dopustil jistě pochybení pokud obhájci včas nedoručil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.9.2003, č.j. 4 To 746/2003-160, jímž bylo zamítnuto odvolání dnes odsouzeného K. Takovéhoto pochybení si byl vědom v napadeném usnesení již okresní soud. Přesto okresní soud správně dovodil, že pokud obhájce neuplatnil svůj nárok tak, jak mu to ukládá ust. § 151 odst. 2 tr.ř., tedy do jednoho roku ode dne, kdy se dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila, jeho nárok zanikl. Okresní soud se velmi podrobně a pečlivě důvodům, pro které tento nárok obhájce zanikl, v napadeném usnesení věnoval a řádně je zdůvodnil. Především správně zjistil, že v průběhu trestního řízení nedošlo ke zrušení ustanovení obhájce podle § 39 odst. 1 tr.ř., resp. ke zproštění jeho povinnosti obhajovat podle § 40 tr.ř. Za této situace jeho zmocnění k zastupování odsouzeného P. K. zaniklo až při skončení trestního stíhání odsouzeného. Podle § 12 odst. 10 tr.ř. se trestním stíháním rozumí úsek trestního řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé. Podle § 139 odst. 1 písm. b), cc) tr.ř. je rozsudek pravomocný, a nestanoví-li tento zákon něco jiného, i vykonatelný, jestliže zákon sice proti němu připouští odvolání, avšak podané odvolání bylo zamítnuto. S ohledem na citovaná ustanovení a skutečnosti zjišťované ze spisového materiálu 27 T 164/2002 tak je nepochybné, že trestní stíhání dnes odsouzeného skončilo dne 9.9.2003 (dnem, kdy bylo usnesením krajského soudu zamítnuto odvolání odsouzeného). Je-li pak zjišťováno, že obhájce JUDr. D. byl dne 9.9.2003 přítomen veřejnému zasedání, nepochybně věděl na základě právní moci rozhodnutí o skončení trestního stíhání (viz citovaná ust. § 12 odst. 10 tr.ř., § 139 odst. 1 písm. b), cc) tr.ř.) a měl z této skutečnosti pro sebe vyvodit počátek běhu lhůty jednoho roku, ve které ustanovený obhájce musí uplatnit nárok podle § 151 odst. 2 tr.ř., má-li mu být přiznán Pro počátek, resp. konec uvedené lhůty, tak nemůže být rozhodné, kdy obhájci bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu (resp. jiné rozhodnutí, kterým je věc pravomocně skončena), jak argumentuje v podané stížnosti obhájce JUDr. D., zvláště za situace, pokud byl obhájce přítomen veřejnému zasedání, kde bylo odvolání jím zastupovaného klienta zamítnuto. Pokud tedy okresní soud z uvedených důvodů návrh obhájce JUDr. Z. D. podle § 151 odst. 2 tr.ř. zamítl, je nutné toto jeho rozhodnutí považovat za zákonné a správné. Z těchto důvodů proto musela být stížnost obhájce jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. zamítnuta.