3 To 500/2005

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 1.6.2005 v trestní věci obžalovaných L. Ž., roz. N., nar. , K. K., nar. a M. T., nar., vedené pro trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr.zák. a další, o odvoláních obžalovaných L. Ž. a K. K. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 25.4.2005, č.j. 11 T 45/2005-205, takto:

I. K odvolání státní zástupkyně se napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. částečně z r u š u j e , a to v celé zprošťující části, tedy v části týkající se obžalovaného M. T., a v takto zrušené části se věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. v r a c í okresnímu soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.

II. Odvolání obžalovaných L. Ž. a K. K. se podle § 256 tr. ř. z a m í t a j í .

III. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen - v celé části týkající se obžalovaných L. Ž., P. Z. a K. K. O d ů v o d n ě n í Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v J. Hradci byl obžalovaný L. Ž. uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. Obžalovaný K. byl tímto rozsudkem uznán vinným rovněž těmito trestnými činy s tím, že v případě krádeže šlo o kvalifikaci dle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr.zák. Podle skutkových zjištění okresního soudu se obžalovaný Ž. citovaných trestných činů dopustil jednak tím, že v nočních hodinách z 3.1. na 4.1. 2005 v obci ..., společně s obžalovaným P. Z. za pomoci doneseného nářadí vyhnuli kovovou mříž na okně a po rozbití jeho skleněné výplně vnikli do prodejny stavební a obchodní firmy majitele F. M., odkud odcizili z nezajištěné zásuvky pokladního pultu dřevěný zásobník a plechovou pokladnu na mince v hodnotě 500,- Kč s finanční hotovostí 725,- Kč a z pracovního stolu 2 kalkulačky nezjištěné značky v hodnotě 60,- Kč, čímž majiteli F. M., nar. , způsobili škodu v celkové výši 1.335,- Kč a další škodu na zařízení ve výši 405,- Kč (bod 1 výroku napadeného rozsudku), a jednak tím, že společně s obžalovaným K. K. v přesně nezjištěné době v rozmezí od 10.12.2004 do 9.1.2005 v k.ú. obce , vnikli po vypáčení vstupních dveří a rozlomení jejich zámku do rekreační chaty čp. a odcizili odtud 0,5 litru Becherovky, dvouhořákový vařič na PB s 2,5 kg tlakovou lahví, radiomagnetofon zn. TOSHIBA, pánskou koženou bundu a deku, čímž způsobili majiteli J. K., nar. , škodu ve výši 1.176,- Kč na odcizených věcech škodu ve výši 1.129,- Kč na poškozeném zařízení, a obžalovaný K. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 29.10.2001, č.j. 1 T 358/2001-143, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19.12.2001, č.j. 12 To 175/2001-178, uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 k § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který vykonal 21.1.2002 (bod 2 výroku napadeného rozsudku). Za takto popsanou trestnou činnost byl napadeným rozsudkem obžalovanému Ž. uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obžalovanému K. byl uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Ve výroku o náhradě škody bylo rozhodnuto tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obžalovaný L. Ž. povinen zaplatit společně a nerozdílně se spoluobžalovaným P. Z. poškozenému F. M. na náhradě škody částku 1.285,- Kč, když podle § 229 odst. 2 tr.ř. byl tento poškozený se zbytkem uplatněného a nepřiznaného nároku na náhradu škody odkázán na občanskoprávní řízení. Naproti tomu byl obžalovaný M. T. napadeným rozsudkem podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby, kterou mu bylo kladeno za vinu, že v nočních hodinách ze dne 3.1. na 4.1.2005 v obci ... poskytl obžalovaným Ž. a Z. (ve výroku rozsudku nesprávně konstatováno namísto Z. příjmení obžalovaného T.) nářadí určené ke vloupání do prodejny stavební a obchodní firmy F. M., kdy oba obžalované měl k tomuto objektu přivézt svým osobním autem a sdělit jim, že v prodejně se nachází větší finanční obnos, který by se dal odcizit, a požadoval po nich blíže neurčený podíl z výnosu krádeže, když měl obžalovaným popsat způsob vniknutí do prodejny, a tohoto jednání se měl dopustit přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v J. Hradci, sp.zn. 7 T 378/2001, ze dne 18.1.2002 odsouzen pro trestné činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr.zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr.zák., k trestu odnětí svobody v délce 18 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu do 25.1.2005, v čemž byl spatřován návod a pomoc k trestnému činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. b), c) k § 247 odst. 1 písm. b), e) tr.zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Ve věci je třeba konstatovat, že v části týkající se spoluobžalovaného P. Z., nar., rozsudek okresního soudu nabyl právní moci, neboť v této části nebyl napaden odvoláním žádné z k tomu oprávněných osob. Proti citovanému rozsudku podali odvolání obžalovaní K. K., L. Ž. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v J. Hradci. Státní zástupkyně svým odvoláním napadla toliko zprošťující část rozsudku, tedy část týkající se obžalovaného M. T. Podrobně poukázala na obsah výpovědí obžalovaných Ž., Z. a T. v dosavadním průběhu trestního řízení. Má za to, že okresní soud se dostatečně nevypořádal s otázkou nevěrohodnosti tvrzení obžalovaného Z. stran vysvětlení rozporů v jeho výpovědích, kdy uvedl, že u policie byl v depresi, a proto takto vypovídal. Dle státní zástupkyně je nepochybné, že zejména prvotní výpovědi spoluobžalovaných jednoznačně usvědčovaly obžalovaného T. z toho, že poskytl ostatním dvěma spoluobžalovaným tip na vniknutí do vhodného objektu, kde předpokládal uložení větší finanční částky, dal jim i návod na to, jak nejlépe do daného objektu vniknou. Za tím účelem jim poskytl i nářadí, o kterém těžko lze mít pochybnosti, že by nepatřilo do jeho majetku, neboť i obžalovaný Z. v přípravném řízení uvedl, že T. vyndal „...nějaký majzlík“, z čehož je zřejmé, že pokud by tyto věci patřily samotnému obžalovanému Z., neměl by problém je přesně popsat. Pokud jde o výhradu okresního soudu k právní kvalifikaci použité v obžalobě ve smyslu § 10 odst. 1 písm. b), c) tr.zák., namítla státní zástupkyně, že komentář k trestnímu zákonu nehovoří o tom, že je vyloučen souběh více forem účastenství, pouze naznačuje, že daného pachatele postačí postihnout pouze jednou, a to pro nejzávažnější formu účastenství. V daném případě pak bylo možno uvažovat místo účastenství ještě o spolupachatelství ve smyslu ust. § 9 odst. 2 tr.zák. V závěru svého opravného prostředku státní zástupkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil ohledně zprošťujícího výroku a okresnímu soudu přikázal, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Odvolací soud se důvodů blíže rozvedených v odůvodnění svého rozhodnutí neztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně ohledně obžalovaného M. T., k odvolání státní zástupkyně zrušil zprošťující část rozsudku a v takto zrušené části věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. V důvodech svého rozhodnutí mimo jiné uvedl: Dále odvolací soud považuje za potřebné poukázat na to, že právní kvalifikace, použitá již v obžalobě, není zcela správná. Není především správná v tom, že jednání obžalovaného T. bylo posuzováno jako účastenství na trestném činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., byť protizákonné jednání přímých pachatelů (obž. Ž. a Z.), bylo správně kvalifikováno toliko jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. Tzv. zpětnost ve smyslu písm. e) § 247 odst. 1 tr. zák. byla obžalobou u obžalovaného T. dovozována na základě odsouzení samotného obžalovaného T. (tedy návodce či pomocníka) pro majetkovou trestnou činnost rozsudkem Okresního soudu v J. Hradci ze dne 18.1.2002, sp. zn. 7 T 378/2001. Takovýto postup však nelze považovat za správný. Trestná činnost účastníka ve smyslu § 10 tr. zák. je vybudována na zásadě akcesority účastenství, což znamená závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Právní kvalifikace je odvislá o kvalifikace činu přímého pachatele, k jehož provedení účastník svou součinností některou z forem uvedených v ust. § 10 tr. zák. přispívá. V případě účastníka, ať jde o organizátora, návodce či pomocníka přichází v úvahu kvalifikace dle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. pouze v tom případě, když přímý pachatel skutečně páchá krádež i za podmínek uvedených v ust. § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a jestliže současně i tato okolnost je kryta úmyslným zaviněním účastníka [účastník jedná s vědomím, že přímý pachatel se dopouští krádeže přesto, že byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán]. Dle názoru odvolacího soudu proto není vůbec rozhodující, že sám účastník je majetkovým recidivistou, že byl v posledních třech letech pro trestný čin krádeže odsouzen nebo potrestán. S ohledem na shora uvedené proto jednání obžalovaného T. může být v projednávaném případě posuzováno toliko jako účastenství na trestném činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. Pokud jde o souběh více forem účastenství (v projednávaném případě byla obžalobou zvolena kvalifikace dle § 10 odst. 1 písm. b), c) tr. zák.), tak je třeba dodat, že státní zástupkyni lze přisvědčit v tom, že ani komentář k trestnímu zákonu jednoznačně nevylučuje takovýto souběh, ale poukazuje na to, že v případě pachatele, jenž se dopustil jednání, které má znaky několika forem účastenství, postačí jej postihnout pouze jednou, a to pro nejzávažnější formu účastenství. Nejzávažnější formou účastenství je organizátorství, pak následuje návod a nejjednodušší formou je pomoc, která je podpůrná ke všem ostatním formám účastenství (Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2003, strana 100, vysvětlivka č. 11). Takto vyjádřený názor v komentáři k trestnímu zákonu je však soudní praxí v projednávaných trestních věcech po celá léta ctěn a není důvodu v tomto směru soudní judikaturu měnit. Dle názoru odvolacího soudu lze do určité míry uvažovat o tzv. faktické konsumpci méně závažné formy účastenství jinou závažnější formou účastenství.