3 To 737/2003

Plný text

3 To 737/2003 Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29.8.2003 v trestní věci obžalovaného V. L., nar. stíhaného pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr.zák. a další, o stížnosti obžalovaného L. proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4.8.2003, č.j. 3 T 97/2003-276, t a k t o : Stížnost obžalovaného V. L. se podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Shora citovaným usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích bylo rozhodnuto v trestní věci obžalovaného V. L. a spol. tak, že podle § 71 odst. 5 tr.ř. se obžalovaní V. L. a M. C. ponechávají ve vazbě s tím, že důvod vazby dle § 67 písm. c) tr.ř. nadále u obou trvá. Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě stížnost obžalovaný V. L. Prostřednictvím ustanoveného obhájce namítl, že důvody pro jeho ponechání ve vazbě ve smyslu § 67 písm. c) tr.ř. jsou neopodstatněné, neboť nejsou v dostatečné míře dány okolnosti, které by vedly k závěru, že bude v trestné činnosti pokračovat. Navíc namítl, že se ve vazbě nachází v rozporu se zákonem, neboť státní zástupce nerozhodl v souladu s § 71 odst. 3 tr.ř. ve lhůtě pěti pracovních dnů od uplynutí doby tří měsíců trvání jeho vazby v přípravném řízení. Tato skutečnost má za následek, že přestala existovat procesní podmínka pro jeho držení ve vazbě a jakékoli další rozhodnutí o trvání vazby navazuje na toto procesní pochybení. Vzhledem k tomu obžalovaný L. navrhl, aby stížnostní soud napadené usnesení zrušil a propustil jej z vazby. Krajský soud v Českých Budějovicích podle ustanovení § 147 odst. 1, 2 tr.ř. přezkoumal správnost napadené části předmětného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo. K namítanému porušení ustanovení § 71 odst. 3 tr.ř. stížnostní soud uvedl: Stížnostní soud neshledal důvodnou ani další námitku rozvedenou ve stížnosti obžalovaného, která se týká ustanovení § 71 odst. 3 tr.ř. Tato námitka vychází z názoru, že příslušný státní zástupce pochybil, jestliže po třech měsících trvání vazby obžalovaného v přípravném řízení nerozhodl o ponechání obviněného ve vazbě, nerozhodl ani o tom, že obviněného z vazby propouští. Je vycházeno z názoru, že za této situace chybí procesní podmínka pro další držení obžalovaného L. ve vazbě. S touto argumentací se stížnostní soud neztotožnil. Dle ustanovení § 71 odst. 3 tr.ř., jestliže doba trvání vazby v přípravném řízení dosáhne tří měsíců, je státní zástupce povinen do pěti pracovních dnů po uplynutí této doby rozhodnout, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští na svobodu. Uvedené zákonné ustanovení při odhlédnutí od souvislostí s dalšími navazujícími zákonnými ustanoveními by skutečně na první pohled mohlo vyznívat tak, že státní zástupce musí ve lhůtě tří měsíců prodloužené o dalších pět pracovních dnů rozhodnout o ponechání ve vazbě nebo rozhodnout o propuštění obviněného na svobodu. Zákonodárce prakticky umožňuje, aby obviněná osoba byla v přípravném řízení držena ve vazbě po dobu tří měsíců a dalšího časového úseku, který je zákonem vymezen na dobu pěti pracovních dnů, ale fakticky může být delší, neboť uvedená lhůta pěti pracovních dnů může být prodloužena tím, že v jejím průběhu nastanou dny pracovního klidu. Nejde jen o tzv. dny nepřetržitého odpočinku zaměstnance v týdnu, jimiž jsou neděle a volné soboty, nýbrž ve smyslu zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, jimi jsou další zákonem taxativně určené dny, a to tzv. státní svátky (1.1., 8.5., 5.7., 6.7., 28.9., 28.10. a 17.11.) a tzv. ostatní svátky (1.1., Velikonoční pondělí, 1.5., 24.12., 25.12. a 26.12.). Tyto státní a ostatní svátky jsou ve smyslu § 3 posledně citovaného zákona rovněž dny pracovního klidu, takže během nich nemůže plynout lhůta pěti pracovních dnů vyplývající z ustanovení § 71 odst. 3 tr.ř. V přípravném řízení proto vazební lhůta může od okamžiku určeného dle § 71 odst. 10 tr.ř. trvat po dobu tří měsíců a dalších prakticky až deseti dnů, neboť nelze vyloučit, že v průběhu lhůty pěti pracovních dnů dojde ke kumulaci neděle, volné soboty a až tří po sobě následujících dnů pracovního klidu tzv. ostatních svátků probíhajících ve dnech 24.-26.

12. Stížnostní soud konkrétně poukazuje na takovéto prodloužení vazební lhůty, které je v souladu se zákonem, během něhož rovněž fakticky není dáno procesní rozhodnutí o dalším ponechání obviněného ve vazbě.Jde však o zákonné držení ve vazbě, byť po uplynutí takovéto lhůty, a to dne následujícího po uplynutí této lhůty (§ 71 odst. 2 věta poslední tr.ř. per analogiam) státní zástupce rozhodne o propuštění obviněného na svobodu. Při výkladu ustanovení § 71 odst. 3 tr.ř. nelze však dle názoru stížnostního soudu posuzovat toto ustanovení odděleně od dalších zákonných ustanovení, a to zejména od dalších odstavců § 71 tr.ř. Je totiž především otázkou, zda státní zástupce musí za situace, kdy shledává důvody pro další ponechání obviněného ve vazbě, rozhodovat podle § 71 odst. 3 tr.ř., jestliže ve lhůtě pěti pracovních dnů navazujících na již uplynulou vazební lhůtu tří měsíců podá u příslušného soudu obžalobu. Stížnostní soud je toho názoru, že za této situace státní zástupce nemusí o dalším trvání vazby rozhodovat. Obviněná osoba se nachází ve vazbě na základě rozhodnutí soudu o vzetí do vazby, které bylo vyhlášeno dle ustanovení § 68 tr.ř. a § 67 tr.ř., takže nechybí procesní podmínka pro držení obviněného ve vazbě. Okamžikem podání obžaloby se vazba dostává do režimu řízení před soudem a počíná běžet již vazební lhůta před soudem určená dle § 71 odst. 8,9 tr.ř. Namítaný nedostatek procesní podmínky pro držení obviněného ve vazbě nemůže obstát, neboť státní zástupce může obžalobu podat poslední den tříměsíční lhůty, resp. v některý den, který bezprostředně přechází okamžiku dosažení této lhůty, a za této situace mu zákon neukládá, aby rozhodoval o ponechání obviněného ve vazbě. V tomto okamžiku začne běžet třicetidenní lhůta vyplývající z ustanovení § 71 odst. 5 tr.ř., obviněná osoba se nachází ve vazbě na podkladě původního rozhodnutí o vzetí do vazby dle § 68 tr.ř., aniž by zde po dosažení tří měsíců trvání vazby bylo další rozhodnutí o ponechání ve vazbě. Jestliže státní zástupce shledá podmínky pro podání obžaloby ve lhůtě pěti pracovních dnů, která vyplývá z ustanovení § 71 odst. 3 tr.ř., jeví se naprosto nadbytečné, aby musel současně rozhodovat podle § 71 odst. 3 tr.ř. o ponechání obviněného ve vazbě. Okamžikem podání obžaloby je přípravné řízení skončeno a rozhodování o dalším trvání vazby obviněného přechází na soud příslušný po podání obžaloby. Stížnostní soud je vzhledem k uvedenému toho názoru, že by sice neměl být obvyklý takovýto postup, ale na druhé straně v praxi tento postup nelze vyloučit a státní zástupce nemusí v takovéto situaci činit kroky k propuštění obviněného na svobodu podle analogie § 71 odst. 2 věta poslední tr.ř., pokud ve lhůtě pěti pracovních dnů vyplývající z ustanovení § 71 odst. 3 tr.ř. podá na obviněného obžalobu. Obviněného musí propustit na svobodu pouze za situace, jestliže v posledně uvedené lhůtě obžalobu nepodá a ani nerozhodne, že se obviněný i nadále ponechává ve vazbě. V takovém případě by další setrvání obviněného ve vazbě v přípravném řízení bylo již nezákonné. Za situace, kdy byla podána obžaloba v předmětné lhůtě pěti pracovních dnů, nemohl by ani státní zástupce následně činit kroky k propuštění obviněného na svobodu, neboť by již k tomu ani nebyl příslušný, zasahoval by již do výlučné pravomoci soudu, která byla založena podáním obžaloby. S ohledem na shora uvedené byla stížnost občalovaného L. jako nedůvodná zamítnuta, neboť ke dni svého rozhodování okresní soud zákon ve vytýkaných směrech neporušil.