5 Co 1045/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro nahrazení projevu vůle, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 8.3.2024, č.j. 13 C 78/2022-1946 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 30.5.2024, č.j. 13 C 78/2022-1968,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavcích II., III. a IV. výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 43 578,15 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odstavci I. výroku zastavil řízení o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, a to v části týkající se pozemků p. č. , hodnota, a č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, . V odstavci II. výroku pak nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě, a to pozemků, které jsou právě v tomto výroku specifikovány. V odstavci III. výroku pak bylo žalované uloženo zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částky 130 240 Kč [žalobci a)] a 214 572 Kč [žalobkyni b)] do tří dnů od právní moci rozsudku. V odstavci IV. výroku pak bylo žalované uloženo zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 14 847 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Opravným usnesením byla opravena písařská chyba v tom smyslu, že výrok v odstavci II., o nahrazení projevu vůle, se již netýká pozemků, ohledně nichž bylo řízení částečně zastaveno výrokem v odstavci I.

2. Soud prvního stupně zjistil, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona o půdě, přičemž celkový restituční podíl žalobce a) činí 740 032 Kč a celkový restituční podíl žalobkyně b) činí 1 902 932 Kč, přičemž v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí podrobně hodnotu odňatých a nevydaných pozemků, a to k datům 22. 6. 1962, 5. 10. 1964 a 1. 12. 1965. Žalobcům náleží restituční nároky podle rozhodnutí, která rovněž v odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně specifikuje a žalobci jsou tak oprávněnými osobami, které disponují platnými restitučním nárokem. To je mezi účastníky nesporné. Sporná je naopak mezi účastníky výše uplatněného restitučního nároku. Rozdílné postoje při hodnocení této výše pak vychází z odlišného posuzování charakteru odňatých pozemků a z toho, zda při jejich ocenění je na místě aplikovat srážky ve smyslu přílohy 7 vyhl. č. 182/1988 Sb. Okresní soud se v tomto směru zcela ztotožnil se závěry, ke kterým dospěla znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Jí vypracovaný znalecký posudek odpovídá jak formálním, tak věcným zákonným náležitostem. Tento posudek pak byl výslechem znalkyně doplněn a znalkyně zcela jasně, logicky, přesvědčivě a srozumitelně odůvodnila ocenění odňatých a nevydaných pozemků a soud prvního stupně o správnosti těchto závěrů nemá žádných pochybností. Naproti tomu znalecké posudky předložené žalovanou, popřípadě výslechy těchto znalců, nevyvrátily závěry učiněné znalkyní , jméno FO, , jméno FO, . Žalovanou předložené znalecké posudky se sice týkají totožných pozemků, nicméně ve vztahu k jiným oprávněným osobám a k jiným datům přechodu těchto pozemků na stát, a proto jsou pro toto řízení nepoužitelné. Rovněž z těchto znaleckých posudků předložených žalovanou není zřejmé, z jaké územně plánovací dokumentace znalci vycházeli a nejsou tak ve vztahu k prokazování sporných skutečností přezkoumatelné v tomto řízení. Tito znalci navíc měli vždy za úkol ocenit jednotlivé pozemky izolovaně, nikoliv jako soubor veškerých odňatých a nevydaných pozemků. Je třeba totiž vzít v úvahu, že odňaté pozemky vlastnil určitý okruh spoluvlastníků a k odnětí těchto pozemků došlo tím způsobem, že nebyly odňaty jednotlivé izolované pozemky, ale byly odňaty najednou jako jeden celek. Původní vlastníci tak pozbyli vlastnické právo k celému souboru těchto pozemků. Tato skutečnost se podle názoru soudu logicky musí promítnout i do ocenění těchto pozemků. V odůvodnění napadeného rozsudku pak soud prvního stupně specifikuje, z jaké územně plánovací dokumentace k jednotlivým datům přechodu odňatých pozemků na stát vycházel. Okresní soud se tak ztotožnil se závěry znalkyně v tom směru, že pozemky stavební, popřípadě pozemky určené pro výstavbu, je třeba ohodnotit cenou 250 Kčs za metr čtvereční a pozemky, které nebyly určeny k výstavbě cenou 3 Kčs za metr čtvereční, coby jiné pozemky. Nelze pak pozemky odňaté a nevydané oceňovat podle hodnoty BPEJ, neboť tyto hodnoty v době přechodu vlastnického práva k pozemkům na stát neexistovaly, navíc tyto hodnoty se i v čase mění a zpětně s ohledem na časový odstup nelze posoudit kvalitu příslušného pozemku.

3. V souladu se závěry , tituly před jménem, , jméno FO, , jméno FO, okresní soud dospěl k závěru, že není na místě aplikovat jakoukoliv srážku podle přílohy 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Znalkyně sama uvedla, že možnost aplikace srážek zvažovala, avšak pro jejich užití neshledala podmínky. Podle ortofoto map z let 1953 a 1966 odňaté pozemky navazují na zastavěnou část , adresa, . Jde o soubor pozemků v jednom uceleném území a jedná se tak o pozemky v blízkosti zástavby přístupné po komunikacích. Aplikace srážek musí být postavena najisto, což v dané věci s ohledem na časový odstup a s ohledem na nedostupnost podkladů v dané věci možné není a pak je nutno věc hodnotit ve prospěch žalobců. Na úvahy o aplikaci srážek pak má vliv i výše uvedená skutečnost, že odňaté a nevydané pozemky je nutno ohodnotit jako jeden celek, nikoliv izolovaně, což se logicky promítá i do toho, zda je na místě aplikovat srážky či nikoliv, z důvodu přístupu k pozemkům a podobně.

4. Okresní soud pak dospěl i k závěru, že se žalovaná chová k žalobcům diskriminačně, když v jiných řízeních akceptuje ohodnocení některých odňatých pozemků v souladu se „svým“ znaleckým posudkem vypracovaným , tituly před jménem, , jméno FO, coby stavební, zatímco v případě žalobců setrvává na svém nesprávném stanovisku a tvrdí, že se jedná o pozemky zemědělské. Žalovaná své povinnosti přenáší na restituenty. V důsledku nesprávné evidence restitučních nároků žalobců pak žalobcům neumožňuje, aby se tito řádně účastnili veřejných nabídek a z těchto řízení je vylučuje. Okresní soud tento přístup hodnotí jako liknavý a svévolný, a proto je v souladu s ustálenou judikaturou přípustné, aby se žalobci domáhali převodu náhradních pozemků soudní cestou. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalovaná nabízí ve veřejných nabídkách velké množství pozemků se značným cenovým rozpětím. Žalobci či jejich právní předchůdce postupovali při řešení svého restitučního nároku dostatečně aktivně, když se veřejných nabídek účastnili, přičemž řádná účast jim byla žalovanou odepřena. Navíc se aktivně domáhali správného ocenění svého restitučního nároku a žalované sami aktivně předkládali podklady prokazující správnost jejich názoru, byť tuto povinnost neměli. Je totiž povinností žalované evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši a tuto povinnost tak žalovaná neplní.

5. Hodnota náhradních pozemků byla mezi účastníky nesporná, stejně tak jako skutečnost, že ve většině případů jsou pozemky převoditelné. Spor ohledně převoditelnosti zůstal mezi účastníky ohledně pozemku p. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, . Žalovaná namítala, že vzhledem k tomu, že tento pozemek se nachází v chráněném území , Anonymizováno, , tak není vhodný k zemědělskému hospodaření. Vyhláška ministerstva životního prostředí č. , Anonymizováno, ., o vyhlášení , Anonymizováno, pak zcela jednoznačně potvrzuje, že na tomto pozemku je možné zemědělský hospodařit a okresní soud proto dospěl k závěru, že se jedná o převoditelný pozemek. Tak i v tomto směru žalobě vyhověl.

6. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. V odvolání nenapadá výrok v odstavci I., kterým bylo řízení částečně zastaveno. V odvolání popírá, že by žalobci prokázali snahu o uspokojení jejich restitučního nároku zákonem předvídaným způsobem, a to účastí ve veřejných nabídkách s restitučním nárokem, jak jej eviduje žalovaná. Současně doložila důkazy prokazující kvalitativní i kvantitativních dostatečnost veřejných nabídek. Namítá, že tvrzenou liknavost a svévoli žalované soud prvního stupně nesprávně shledává v údajně nesprávně evidované výši restitučních nároků žalobců. Polemizuje pak se skutkovými zjištěními, jež vedly k ocenění odňatých pozemků a v odvolání pak rozebírá právní úpravu týkající se územního plánování obcí. Z toho dovozuje, že řada odňatých pozemků byla vymezena jako stavební, ačkoliv k jejich zastavění nikdy nedošlo a byly užívány jako pozemky zemědělské. Z uvedeného pak vyvozuje, že závěry znaleckého posudku znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, jsou liché a soud prvního stupně pochybil, pokud z nich vycházel. Dále v odvolání namítá, že se neztotožňuje se závěrem okresního soudu o tom, že aplikace srážek podle přílohy 7 vyhlášky nepřipadá paušálně v úvahu, neboť k odnětí pozemků došlo již před více než 56 lety. V odvolání pak cituje ze závěrů znaleckého posudku znalkyně , jméno FO, a vyjadřuje s nimi nesouhlas. Pokud má být uvažováno o pozemcích odňatých za účelem výstavby, nutno příslušné srážky zvažovat u každého jednotlivého pozemku, nikoliv s ohledem na celý rozsah původních zemědělských pozemků. Aby totiž mohlo dojít k zastavění odňatých pozemků, je zapotřebí připojit je k inženýrským sítím, zajistit k nim přístup po zpevněné komunikaci, rozšířit místní občanskou vybavenost, a to si nutně žádá vynaložení nemalých nákladů. Jednotlivé odňaté pozemky pak z podstaty věci nemohou mít stejnou hodnotu, jelikož nejsou kvalitativně stejné. Je tak zcela bez významu, zda původní celky tvořily jednotný areál, jelikož k zástavbě pozemků docházelo individuálně a nezávisle na původním uspořádání. Znalkyni též vytýká, že z důvodu nesprávné interpretace neurčitých právních pojmů obsažených v příloze 7 vyhlášky se tato nesnažila zajistit si veškeré podklady k posouzení případných srážek. Polemizuje se závěry znaleckého posudku, zejména pak s tím, co se rozumí „místem“ při zkoumání možnosti napojení na vodovod, kanalizaci či rozvod elektřiny. Dále pak žalovaná v odvolání poukazuje na to, že doložila soudu prvního stupně řadu znaleckých posudků (tyto specifikuje), přičemž okresní soud tyto posudky shledal nepoužitelnými. Cituje v odvolání z odůvodnění napadeného rozsudku k této uvedené argumentaci a s tímto názorem žalovaná polemizuje. Namítá, že je zcela bez významu, ve vztahu k jakým oprávněným osobám byly posudky vypracovány. Rozdíl mezi oprávněnými osobami spočívá výlučně ve výši spoluvlastnického podílu na pozemku, jeho celková hodnota je však neměnná. Opakuje pak argumentaci, že v rozhodné době neexistovala platná a účinná územně plánovací dokumentace, když tyto byly zrušeny zákonem č. 84/1958 Sb. Znalci tak posuzovali pozemky individuálně s ohledem na jejich faktické užívání a případnou existenci územního rozhodnutí.

7. Ohledně převoditelnosti pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, dospěl podle žalované soud prvního stupně k nesprávnému závěru, že tento pozemek je vhodný k převodu na žalobce, a to i přesto, že se nachází v chráněném území , Anonymizováno, a že k němu není fakticky zajištěn dostatečný přístup k jeho zemědělskému obhospodařování. To bylo potvrzeno i při místním o šetření. Dále uvádí, že smyslem restitučních náhrad je dosažení zlepšení péče o zemědělskou půdu obnovením původních vlastnických vztahů k půdě. Jelikož je však tento pozemek prakticky nepřístupný, respektive by byl přístupný toliko skrze pozemky ve vlastnictví třetích osob, odchyluje se uvedené od účelu zákona o půdě. Už z tohoto důvodu není pozemek vhodný k převodu na žalobce. Navíc je vyloučen z převodu tím, že je dotčen hranicí chráněného území , Anonymizováno, . K tomu cituje ze zákona č. 503/2012 Sb., o státním pozemkovém úřadu, konkrétně z ustanovení § 6 odst. 1 písm. f) citovaného zákona. Poukazuje pak na judikaturu Ústavního soudu a uvádí, že respektování chráněného území v tomto případě převáží nad individuálním zájmem žalobců, kteří mohou označit jiný vhodný pozemek, míní-li uspokojit svůj restituční nárok soudní cestou. Konstatuje pak, že předmětný pozemek je značně limitován k možnosti jeho zemědělského obhospodařování. Tím by byl restituent omezován ve výkonu vlastnického práva k pozemku. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. K podanému odvolání se vyjádřili žalobci. Ve svém vyjádření vyvrací opodstatněnost odvolacích námitek a navrhují potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.), projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený výrok v odstavci II. ve věci samé a závislé výroky o nákladech řízení v odstavcích III. a IV. postupem podle § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.

10. Odvolání žalované není důvodné.

11. Odvolací soud se při svém rozhodnutí zcela ztotožňuje s tím, k jakým skutkovým zjištěním soud prvního stupně na základě dokazování před ním provedeného dospěl a těmto skutkovým zjištěním nemá čeho vytknout. Důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně tento hodnotil tak, jak mu ukládá ust. § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Z odůvodnění napadeného rozsudku pak vyplývá, že soud prvního stupně přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zabýval se přitom všemi námitkami účastníků, přičemž rozsah provedeného dokazování zcela odpovídá předmětu řízení a jak již uvedeno, z takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud při posouzení odvolacích námitek vychází.

12. Odvolacímu soudu by tak s ohledem na výše uvedené prakticky postačovalo toliko odkázat na vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku, a to i s ohledem na skutečnost, že žalovaná v odvolání víceméně opakuje svoji argumentaci z řízení před soudem prvního stupně, se kterou se právě v odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud podrobně vypořádal. S ohledem na odvolací námitky však odvolací soud přesto dodává: Soud prvního stupně rozhodně nepochybil, pokud při zjišťování správné výše restitučního nároku žalobců vyšel ze závěrů, ke kterým dospěla znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, v jí vypracovaném znaleckém posudku a jehož závěry stvrdila i ústně při jednání soudu. Též odvolací soud dospívá k závěru, že právním předchůdcům žalobců byly odňaty pozemky nikoliv jednotlivě izolované, ale najednou jako jeden celek (vždy k příslušnému datu přechodu vlastnického práva na stát). Původní vlastníci tak pozbyli vlastnické právo k celému souboru pozemků a tato skutečnost se musí promítnout i do ocenění těchto pozemků. Znalkyně , jméno FO, , jméno FO, pak tyto odňaté pozemky, jak ostatně soud prvního stupně podrobně uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku, správně ocenila, přičemž postupovala tak, že použila mapy původního katastru, mapy katastru nemovitostí a platnou územně plánovací dokumentaci, které za pomoci konzultanta sehrála do jednoho obrazu a za pomoci počítačového programu byla schopna zjistit výměru jednotlivých částí pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení. I odvolací soud se tak ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že se jedná o zřejmě jedinou možnou cestu, jak si udělat reálnou představu o rozloze a charakteru těchto pozemků. Pokud pak odňaté pozemky, popřípadě jejich části, byly určeny podle platné dobové územně plánovací dokumentace k zastavění, pak je třeba je ocenit jako stavební. Znalkyně pak v případě každého z odňatých a nevydaných pozemků přesvědčivě vysvětlila, jaké pozemky či jejich části byly určeny k zastavění a jaké je třeba ocenit jako zemědělské. Ani odvolací soud se tak nemá důvodu s těmito závěry soudu prvního stupně neztotožnit. Soud prvního stupně. přiléhavě poukazuje na rozpornou a zjevně účelovou argumentaci žalované co se týká pozemku č. , číslo, v katastrálním území , adresa, .

13. Soud prvního stupně nepochybil ani v tom, pokud se ztotožnil se závěry znalkyně , jméno FO, , jméno FO, ohledně neshledání podmínek pro možnost aplikace srážek dle přílohy 7 vyhl. č. 182/1988 Sb. Je zřejmé, že podle ortofoto map z let 1953 a 1966 odňaté pozemky navazují na zastavěnou část , adresa, , jde o celý soubor pozemků v jednom uceleném území, které jsou vedle sebe a navazují na sebe a jedná se tak o pozemky v blízkosti zástavby přístupné po komunikacích. Podmínky pro aplikaci srážek musí být postaveny najisto, což s ohledem na časový odstup, kdy pozemky přešly na stát a s ohledem na to, že v archivu nejsou dostupné podklady ztracené při povodni a s ohledem skutečnost, že jedinou možností, jak reálně zhodnotit možnost aplikace srážek, je vycházet právě z ortofoto snímků, tak aplikace srážek za neexistenci připojení k inženýrským sítím není dost dobře možná, a to i s ohledem na uplatněnou zásadu, kdy zjištěné okolnosti je nutno hodnotit ve prospěch žalobců. Pokud pak znalci žalované prováděli ocenění jednotlivých izolovaných pozemků, což se projevilo i ve způsobu aplikace srážek, tak s takovým postupem se ztotožnit rozhodně nelze.

14. V právní praxi není pochyb o tom, že aby žalobci mohli být s touto žalobou úspěšní, musí být konstatováno a postaveno najisto, že dosavadní přístup žalované k žalobcům či jejich právním předchůdcům coby oprávněným osobám je liknavý a svévolný. Též v souladu s ustálenou praxí, která vychází z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, plyne, že k takovému liknavému a svévolnému přístupu dochází v situaci, kdy žalovaná neeviduje restituční nároky oprávněných osob ve správné výši. Nejvyšší soud opakovaně judikuje, že tato povinnost stíhá žalovanou i bez případné aktivity oprávněných osob, přičemž v této věci tak činí i přes výzvy žalobců, aby došlo k přecenění jejich restitučních nároků. Soud prvního stupně přiléhavě konstatuje, že žalovaná přenáší svou povinnost vést řádně restituční nárok žalobců na žalobce, přičemž v situaci, kdy tuto evidenci jejich restitučních nároků řádně nevede, na žalobcích požaduje, aby doložili, že pozemky byly určené schválenou územně plánovacích dokumentací k zastavění a odmítá správně ocenit restituční nárok žalobců s odůvodněním, že tito svoji žádost dostatečně nedoložili a podobně. Odvolací soud pak v této souvislosti poukazuje i na závěr okresního soudu v odůvodnění napadeného rozsudku, kdy z tohoto odůvodnění plyne, že okresnímu soudu je z jeho činnosti známo, že v jiných řízeních žalovaná akceptuje ohodnocení některých odňatých pozemků jako stavební, zatímco v případě žalobců setrvává na svém nesprávném stanovisku a tvrdí, že se jedná o pozemky zemědělské. Z uvedeného je pak možno dospět k závěru, že žalovaná se vůči žalobcům chová diskriminačně. Jinými slovy řečeno, žalovaná své povinnosti přenáší na restituenty. Důsledkem nesprávné evidence restitučního nároku žalobců je nemožnost žalobců účastnit se veřejných nabídek. Pro tento závěr pak není podstatné, že žalovaná nabízí ve veřejných nabídkách nadále množství pozemků se značným cenovým rozpětím.

15. Soud prvního stupně se pak v souladu s ustálenou judikaturou vypořádal i s odvolací námitkou, že pozemek parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, není vhodný k převodu. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že skutečnost, že tento pozemek se nachází v chráněném území , Anonymizováno, není překážkou jeho převoditelnosti a tento svůj závěr podrobně objasňuje odkazem na vyhlášku Ministerstva životního prostředí č. , číslo, ., konkrétně pak na ust. § 3 této vyhlášky, z čehož plyne, že jde o pozemek, na kterém je možno zemědělsky hospodařit, tak tomuto závěru též nelze ničeho vytknout a i tato odvolací námitka je nedůvodná.

16. S ohledem na výše uvedené tak byl rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčeném výroku ve věci samé a v závislých výrocích o nákladech řízení potvrzen jako věcně správný podle § 219 o.s.ř., přičemž ani ve výrocích o nákladech řízení odvolací soud žádné pochybení neshledal, přičemž žalovaná v odvolání proti nim ani ničeho nenamítala.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., když žalobci měli v odvolacím řízení plný úspěch. Tyto náklady jsou pak představovány odměnou za 2 úkony právní služby, a to za vyjádření k odvolání žalované v částce 15 776 Kč při zastoupení dvou účastníků (§ 7, § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif) a též odměnou za účast při jednání před odvolacím soudem dne , datum, ve výši 17 748 Kč též při zastoupení dvou účastníků, a to s ohledem na změnu advokátního tarifu provedenou vyhl. č. 258/2024 Sb. K odměně advokáta je nutno připočítat paušální náhradu hotových výdajů rovněž za 2 úkony podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu, a to ve výši 300 Kč a 450 Kč a též náhradu za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 150 Kč ve výši 600 Kč [§ 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu]. Právní zástupkyně žalobců má též právo na náhradu cestovních výdajů ve výši 1 141 Kč, a to za cestu z , Adresa, do , adresa, a zpět osobním vozidlem reg. zn. , SPZ, při ujeté vzdálenosti , číslo, km, průměrné spotřebě 5,8 l / 100 km benzínu 98 v ceně 40,50 Kč / l. K těmto částkám je pak nutno připočítat 21 % DPH ve výši 7 563,15 Kč, neboť právní zástupkyně žalobců je jejím plátcem [§ 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř.].