5 Co 1090/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o 18 564 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2025, č. j. 25 C 401/2024-92

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, pokud jde o lhůtu k plnění, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 564 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč měsíčně splatných vždy do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 719 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zcela vyhověl žalobě, v odst. I. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 564 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč měsíčně splatných vždy k patnáctému dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem v následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, v odstavci II. výroku částečně zamítl a v odstavci III. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. S odkazem na rozhodovací praxi zdejšího krajského soudu (rozsudek ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dále ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) neuložil žalovanému plnění ve splátkách spojené se sankcí „pod ztrátou výhody splátek“, neboť takový postup nevyplývá z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, když by navíc popíral smysl daného ustanovení. Pokud se změní možnosti spotřebitele (žalovaného) může soud na návrh změnit dobu během které má spotřebitel (žalovaný) jistinu vrátit. Předmětem řízení byl nárok na na vydání bezdůvodného obohacení za situace, kdy smlouva o poskytnutém spotřebitelském úvěru byla shledána neplatnou. O nákladech řízení soud rozhodl rovněž s odkazem na rozhodovací praxi zdejšího soudu s tím, že jde o specifický typ řízení, v němž nelze o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého z účastníků vůbec uvažovat. Soud tak použil postup podle § 142 odst. 2 o.s.ř.

2. Proti tomuto rozsudku, toliko do odstavce I. jeho výroku, pokud jde o lhůtu k plnění se včas odvolala žalobkyně, která namítala nesprávnost rozhodnutí pokud jím nebyla stanovena ztráta výhody splátek pro případ prodlení s tím, že odborná komentářová literatura k ustanovení § 160 o.s.ř. zdůrazňuje potřebu rovnováhy mezi zájmy obou stran, kdy neposkytnutí možnosti ztráty výhody splátek a tím pádem zesplatnění dluhu oprávněnému znamená, že tento musí pracně vymáhat postupně dospívající žalovaným nesplněné splátky, zdůrazňovala běžnou zásadu nastavení výše splátek v takovém rozsahu, aby nejpozději do jednoho roku došlo k zaplacení dluhu. Namítala, že se soud nezabýval nijak otázkou přiměřenosti stanovených splátek vůči celkové částce dluhu. Z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, jímž soud odůvodnil své rozhodnutí, nevyplývá, že nelze uložit povinnost plnit pod ztrátou výhody splátek a takový princip nestanovuje ani § 160 o.s.ř. Navrhovala, aby odvolací soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit dluh ve splátkách pod ztrátou výhody splátek a v tomto duchu změnil rozhodnutí soudu prvního stupně.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil, k jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavil. Věc tak byla projednána v jeho nepřítomnosti.

4. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o.s.ř.

5. Odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Předmětem rozhodnutí je nárok na vydání bezdůvodného obohacení, představovaný nevrácenou jistinou z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Splatnost tohoto nároku tedy řeší zvláštní hmotněprávní úprava (mající přednost před obecnou úpravou § 1931 o.z.), § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 cit. ustanovení pak platí, že v případě sporu o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran, s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Důvodová zpráva k § 87 uvádí: „sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut“. ….. „S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet“.

7. Ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje tedy sankci poskytovateli úvěru za porušení jeho povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost spotřebitele, která se projeví v tom, že poskytovatel úvěru obdrží zpět pouze ty finanční prostředky, které spotřebiteli skutečně poskytl (jistinu), bez dalších plnění ve formě úroků, sankčních poplatků, pokut apod., které obvykle představují jeho zisk z úvěrového obchodu. Na druhé straně toto ustanovení chrání spotřebitele, jemuž byl poskytnut úvěr, aniž by se tak mělo stát, tím, že je povinen vrátit pouze prostředky, které na základě úvěrové smlouvy skutečně obdržel (jistinu), a to ještě ve lhůtě odpovídající jeho možnostem, tak, aby mu případná povinnost k okamžitému vrácení jistiny nepřivodilo další finanční problémy. Vedle ochrany spotřebitele, projevující se lhůtou splatnosti přiměřenou jeho možnostem (tedy i povolení splátek), však toto ustanovení ukládá soudu dbát na spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran, tzn. pro vyváženost právního vztahu nepřehlížet ani zájem poskytovatele úvěru.

8. Otázkou vyváženosti se zabývá rozhodnutí zdejšího krajského soudu, sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , které považuje stanovení ztráty výhody splátek za řešení v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností obou smluvních stran, tedy jak se zřetelem na postavení poskytovatele úvěru, který je sankcionován tím, že nedosáhne z úvěrového obchodu žádného zisku a přisouzení plnění ve splátkách (často extremně nízkých, jejichž důsledkem je plnění rozloženo i na desítky let, s následnými komplikacemi při vymáhání dluhu v podobě opakovaných a dlouhodobých exekucí) by pro něho představovalo další sankci, přičemž by mohlo ovlivnit i postavení dlužníka, jemuž by vymáhání dluhu mohlo přivodit zvýšené náklady na opakované exekuce či opakované rozšiřování předmětu již probíhající exekuce o nově dospělé splátky a dlouhodobé omezení majetkových dispozic, ale též vzhledem k legitimnímu očekávání stran při uzavírání úvěrové smlouvy, jež plyne „ze samotné podstaty úvěrového obchodu a to, že spotřebitel obdrží požadovanou finanční částku v celku, tuto vrací postupně ve splátkách a pokud dohodnutý režim splátek dodrží, možnost splátek mu zůstane. Je pravidelnou podobou úpravy spotřebitelského úvěru, že pokud spotřebitel poruší dohodnutý režim splátek, riskuje, že o možnost splátek přijde a pohledávka se stane splatnou na požádání věřitele. S tímto režimem jsou v případě sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru srozuměny obě strany úvěrového vztahu….“9. Odvolací soud v projednávané věci tento právní názor sdílí a považuje stanovení plnění ve splátkách za současného stanovení ztráty výhody splátek v této věci za řešení v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Znamená to tedy, že dostane-li se žalovaný do prodlení se zaplacením byť jediné splátky, může věřitel docílit zesplatnění celé své pohledávky právním jednáním vůči spotřebiteli (zasláním oznámení s uplatněním ztráty výhody splátek), učiněným nejpozději do splatnosti nejblíže příští splatné splátky (analogicky dle § 1931 o.z.). Odvolací soud zdůrazňuje, že uvedený závěr platí pouze pro projednávanou věc a v ní konkrétně zjištěné okolnosti. Úvaha soudu první instance o výši splátky 200 Kč měsíčně jako částky natolik nízké, jejíž splácení je v možnostech člověka bez ohledu na jeho ekonomické postavení je zcela odůvodněná za situace, kdy z údajů žalobkyně o poměrech žalovaného nebylo možno vycházet pro jejich neaktuálnost a nespolehlivost a kdy žalovaný byl v řízení zcela pasivní a o svých poměrech a možnostech ničeho netvrdil.

10. Odvolací soud tak prvoinstanční rozhodnutí v odst. I. výroku částečně změnil, pokud jde o lhůtu k plnění, a to za užití § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

11. S ohledem na částečnou změnu rozsudku odvolací soud znovu rozhodoval o nákladech řízení před soudem prvního stupně, kdy shledává důvodným rozhodnutí, jímž nebylo přiznáno právo na náhradu žádnému z nich, neboť v tomto řízení každý z nich částečně uspěl a částečně neuspěl (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Zde byla procesně úspěšná žalobkyně, jíž tak náleží právo na náhradu jeho nákladů vyčíslených částkou 6 719 Kč. Náklady řízení zahrnují zaplacený soudní poplatek z odvolání 2 000 Kč podle pol. 4 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odměnu právní zástupkyně žalobkyně za dva úkony právní služby, tj. písemné podání – odvolání a účast při jednání odvolacího soudu – po 1 500 Kč/úkon podle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, paušální náhradu hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně za dva úkony v sazbě 450 Kč/úkon podle § 13 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu a 21% DPH z odměny a náhrad 819 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř.