5 CO 1096/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: právnická osoba , jméno společnosti anonymizována dvě slova , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o náhradu újmy na zdraví, o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 10.5.2021, č.j. 10 C 203/2018-253,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci III. výroku, o částečném zamítnutí žaloby a v odstavcích V. až VII., o nákladech řízení a soudním poplatku, potvrzuje.

II. Odvolací řízení o odvolání žalovaného se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení částečně zastavil pro částku 140 043 Kč (odstavec I. výroku). V odstavci II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 914 485 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. V odstavci III. rozsudku zamítl žalobu proti žalovanému pro částku 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % od [datum] do zaplacení a v odstavci IV. výroku proti vedlejší účastnici na straně žalovaného, a to o zaplacení částky 1 114 485 Kč s týmž úrokem z prodlení. V odstavcích V. až VII. výroku rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 132 552,70 Kč, České republice - Okresnímu soudu v Písku náklady řízení zálohované státem ve výši 19 042 Kč a též soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 9 145 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně (v době podání návrhu nezletilá) se se souhlasem soudu domáhala náhrady újmy na zdraví s odůvodněním, že žalovaný jí dne [datum] způsobil výstřelem kuličky z airsoftové zbraně kategorie D zranění levého oka, a to pohmoždění s podkožním krevním výronem horního očního víčka, kožní oděrku horního očního víčka, erozi rohovky, pohmoždění oční koule a sítnice s odtržením duhovky, přítomností krve v přední komoře a zákalem čočky. Žalovaný nerozporoval, že by žalobkyni svým jednáním ublížil na zdraví a uvedená skutečnost plyne též z listinných důkazů, které soud prvního stupně provedl ze spisu Policie ČR. Ty korespondují s výpovědí žalobkyně, žalovaného i rodičů žalobkyně. Na straně žalovaného se jednalo o zavinění ve formě vědomé nedbalosti. Spoluzavinění na straně žalobkyně soud neshledal, když se sice nijak nechránila v okamžiku výstřelu, avšak k tomu došlo nečekaně rychle. Žalovaný jednal v rozporu s § 15 zákona o zbraních a střelivu, neboť stříle ze zbraně kategorie D před domem v obci, tedy v místě, kde je tato činnost zakázána, protože by mohla ohrozit život nebo zdraví osob. Mezi porušením zákazu stanoveného zákonem a vznikem újmy na zdraví žalobkyně je dána příčinná souvislost. Žalovaný byl schopen své jednání ovládnout a posoudit jeho následky. Soud prvního stupně nevyšel při stanovení výše odškodnění žalobkyně ze znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], přičemž výhrady k němu uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku. Nechal proto zpracovat revizní znalecký posudek a umožnil znalci, aby přibral konzultanty z jiných oborů. Žalobkyně tak byla vyšetřena nejen znalcem, ale ještě i oftalmologem a psychiatrem. Znalecký posudek [číslo] z [datum] [titul] [jméno] [příjmení], [titul], soud považuje za logický a přesvědčivý a byla v něm zohledněna i skutečnost, že došlo ke zhoršení počtu dioptrií u žalobkyně a musí proto nosit brýle. Byla zjištěna příčinná souvislost mezi tímto zhoršením a úrazem. Oba účastníci i vedlejší účastník pak se závěry tohoto znaleckého posudku souhlasili. Bolestné znalec stanovil v rozsahu 415 bodů a při hodnotě bodu 264,67 Kč stanovil bolestné ve výši 109 838 Kč. Dospěl též k závěru, že u žalobkyně došlo ke snížení společenského uplatnění v rozsahu 3,57 % a na tomto základě dospěl k částce 454 794 Kč. Jelikož k úrazu žalobkyně došlo ve věku [číslo] let (tedy ve věkové hranici [číslo] let), lze částku stanovenou znaleckým posudkem navýšit v rozmezí 30 - 35 %. Znalec zohlednil navýšení v rozsahu 32,71 % a s tím se soud prvního stupně zcela ztotožnil, neboť toto odpovídá věku žalobkyně a uvedenému rozmezí. Při tomto zvýšení pak činí částka za ztížení společenského uplatnění 603 557 Kč.

3. Žalobkyně se v důsledku úrazu musela zcela vzdát sportu, přičemž dříve hrála závodně badminton a jezdila na koni. Musela též začít nosit dioptrické a tmavé brýle, kapat si umělé slzy a je omezena v mnoha dalších oblastech života. Náhradu za ztížení společenského uplatnění žalobkyně omezila na výši dle revizního znaleckého posudku, a proto soud nemohl přiznat více. Žalobkyně se též domáhala odškodnění za další nemajetkovou újmu, přičemž soud prvního stupně dospěl k závěru, že lze odškodnit akutní psychické strádání, které žalobkyně ve věku [číslo] let musela prožívat. V důsledku zranění oka se výrazně zhoršila ve škole, nemohla jít studovat střední školu, kterou studovat původně chtěla a nastoupila ke studiu učebního oboru. Na používání dioptrických brýlí, které předtím nenosila a nepotřebovala je, si těžko zvykala a styděla se za ně. Úraz oka do života žalobkyně výrazně zasáhl právě v období jejího dospívání a znamenal při ni velké duševní strádání, které se následně projevilo rozvinutím poruchy přizpůsobení. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že je namístě přiznat žalobkyni odškodnění za další nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč, a to podle zásad slušnosti a přiměřenosti s přihlédnutím k shora uvedeným skutečnostem. Též přihlédl k databázi judikatury, přičemž zmiňuje například rozhodnutí 12 To 500/2017 či 15 To 2/2020. Další nemajetková újma při ublížení na zdraví je spojena se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru. Jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému způsobu života poškozeného v průběhu léčby a stabilizaci zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru. K tomu patří například nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity. V této souvislosti poukazuje okresní soud na rozhodnutí 25 Cdo 2635/2018. K běžným obtížím spojeným s ublížením na zdraví však nepatří akutní psychické strádání, kdy dočasné duševní útrapy s tím spojené mohou představovat další nemajetkovou újmu.

4. Okresní soud hodnotil též osobou žalovaného, který je dosud nezletilý, studující, bez pravidelného příjmu. Jím způsobená újma je kryta pojistnou smlouvou sjednanou s vedlejší účastnicí. Svého jednání litoval, jednalo se o vybočení z jinak řádného života. Žalobkyni se omluvil a věc s pojišťovnou řešil. Soud prvního stupně žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni 109 838 Kč za vytrpěné bolesti, 603 557 Kč za ztížení společenského uplatnění, 200 000 Kč za další nemajetkovou újmu a 1 090 Kč za brýle jako náklad spojený s léčením žalobkyně (celkem 914 485 Kč). Jelikož žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 114 485 Kč s příslušenstvím též po vedlejší účastnici na straně žalovaného, soud proti ní žalobu zamítl, neboť vedlejší účastnici nelze v řízení ukládat povinnosti (mimo náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníku). S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby pro částku 140 043 Kč, v tomto rozsahu okresní soud řízení zastavil. Žalobkyni pak přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, neboť byla sice v řízení úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo z převážné části na znaleckém posudku a úvaze soudu.

5. Proti tomuto rozsudku, avšak jen proti jeho části, v níž byla žaloba částečně zamítnuta pro částku 200 000 Kč s příslušenstvím, podala odvolání žalobkyně. Poukazuje na to, že v průběhu řízení se žalobkyně ze slušnosti vzdala části své žaloby pro částku 140 043 Kč a tím, že jí soud nepřiznal i požadovaných 200 000 Kč, její původní nárok prakticky ponížil o 340 043 Kč. Poukazuje na odůvodnění napadeného rozsudku v bodě 25., v němž soud prvního stupně zcela nedostatečně popsal a odůvodnil důvody nepřiznání celé uplatněné částky ve výši 400 000 Kč. Toto odůvodnění odporuje prokázaným skutečnostem o současném zdravotním stavu žalobkyně a jejího omezeného způsobu života do budoucna. Poukazuje v odvolání dále na to, že hlavními životními handicapy žalobkyně jsou a budou: -) nemožnost vůbec sportovat (ani rekreačně, natož závodně, což před úrazem provozovala) -) nemohla nastoupit ke studiu na střední škole -) nebude moci studovat ani školu vysokou -) stav jejího oka je trvalý a může se spíše zhoršovat, přičemž je víceméně nepravděpodobné, že by mohla získat řidičský průkaz -) po celý zbytek života musí být opatrná a o oko se starat; stejně tak se budou muset chovat i její nejbližší rodinní příslušníci 6. Poškození oka ve [číslo] letech podle soudního znalce vede jasně k celoživotním omezením. Napadenému rozsudku pak žalobkyně vytýká, že z jeho odůvodnění nelze vůbec dovodit, proč byla přiznána toliko polovina nárokované částky. Žalobkyně neuplatnila žádnou horentní částku a soudu prvního stupně nic nebránilo, aby jí uplatněný nárok přiznal v plném rozsahu. Okresní soud tak nezhodnotil věc správně. Navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že jí bude přiznána celková částka ve výši 1 114 485 Kč s příslušenstvím, tedy na nemajetkové újmě 400 000 Kč.

7. Proti uvedenému rozsudku pak podal tzv. blanketní odvolání i žalovaný. Vzápětí, ještě před jeho odůvodněním, ho však vzal zpět.

8. K podanému odvolání žalobkyně se vyjádřil jak žalovaný, tak vedlejší účastnice na jeho straně. Žalovaný ve svém vyjádření poukazuje na to, že žalobkyně své odvolání označuje jako odvolání do výroku II., kterým však bylo žalobě částečně vyhověno. Namítá též, že okresní soud postupoval při hodnocení skutkové i právní stránky věci správně a při svém rozhodování zohlednil řádně zdravotní stav žalobkyně, jakož i následky, které jí zranění způsobené žalovaným přináší pro další život. Soudem přiznaná částka 200 000 Kč za další nemajetkovou újmu společně s částkou přiznanou za ztížení společenského uplatnění dostatečně kompenzuje žalobkyni újmu. Poukazuje na to, že zranění žalobkyně může komplikovat její studijní život, nicméně nesnížilo její možnost studia úplně, a to ani v případě studia na vysoké škole. Pokud u žalobkyně vyvstane potřeba jakýchkoliv úlev při studiu, jsou na to dnešní střední i vysoké školy a univerzity schopny reagovat a případné omezení žalobkyni kompenzovat. Ostatní dopady zranění na život žalobkyně jsou kompenzovány v částce přiznané za další nemajetkovou újmu a za ztížení společenského uplatnění. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

9. Též vedlejší účastnice na straně žalovaného argumentuje tím, že žalobkyně se odvolává proti části rozsudku, kterým bylo žalobě vyhověno. Poukazuje na to, že přiznaná částka ve výši 200 000 Kč za další nemajetkovou újmu je nad obvyklou výší, nicméně vedlejší účastnice ji akceptuje. Zranění způsobené žalovaným nemohlo vyvolat žádnou z poruch učení ani nezpůsobilo lehkou mozkovou disfunkci a nemohlo tak ovlivnit do budoucna schopnost žalobkyně učit se a připravovat se na případné studium. Připouští, že zranění oka studium komplikuje, avšak nevylučuje ho. Též navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

10. K oběma vyjádřením podala repliku žalobkyně, přičemž v ní vysvětluje vztah mezi výroky II. a III. napadeného rozsudku, když jde o dva věcně na sebe navazující a související výroky. Upřesňuje pak, že odvolání je podáno proti výroku, jímž nebyla přiznána i další nemajetková újma v částce 200 000 Kč.

11. Odvolací soud vyšel z ust. § 207 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. S ohledem na procesní úkon žalovaného, tj. zpětvzetí odvolání, postupoval odvolací soud podle citovaného ustanovení a řízení o odvolání žalovaného zastavil.

12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobkyně je přípustné podle § 201 o.s.ř. v návaznosti na ust. § 202 o.s.ř., bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), projednal věc podle § 212 o.s.ř. a přezkoumal napadený rozsudek v části, v níž byl odvoláním dotčen, podle § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.

13. Odvolání žalobkyně není důvodné.

14. Podle ust. § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

15. Odvolací soud se při svém rozhodnutí zcela ztotožňuje s tím, k jakým skutkovým zjištěním soud prvního stupně na základě dokazování před ním provedeného dospěl a těmto skutkovým zjištěním nemá čeho vytknout. Důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně tento hodnotil tak, jak mu ukládá ust. § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Z odůvodnění napadeného rozsudku pak vyplývá, že soud prvního stupně přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zabýval se přitom všemi námitkami účastníků, přičemž rozsah provedeného dokazování odpovídá předmětu řízení. Jak již uvedeno, z takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud při posouzení odvolacích námitek vychází.

16. Odvolací soud vychází při posouzení odvolacích námitek směřujících proti nepřiznání části odškodnění nemajetkové újmy žalobkyně z toho, že napadeným rozsudkem byla žalobkyni přiznána částka bolestného ve výši 109 838 Kč a částka 603 557 Kč za ztížení společenského uplatnění. V kontextu těchto částek posuzuje výši požadované další nemajetkové újmy s tím, že žalobkyni již soudem prvního stupně byla tato přiznána ve výši 200 000 Kč Odvolací soud též vychází z názoru vyjádřeného Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 2635/2018, totiž že k posouzení existence a rozsahu další nemajetkové újmy není zpravidla potřeba znalecký posudek ani odborné vyjádření z oboru zdravotnictví. Soud též není vázán důkazními návrhy účastníků. Odvolací soud si je dále vědom názoru vyjadřovaného v odborné literatuře, totiž že určení finančního zadostiučinění nemůže být zcela libovolné, ale musí být vedeno metodou, která zohlední to, co je pro daný případ podstatné a určující. Je též pravdou, že nemajetková újma a zvláště její rozsah se jen velmi obtížně zjišťuje a současně lze říci, že nemajetkovou újmu nelze nikdy penězi zcela vyvážit.

17. Při posouzení výše požadované nemajetkové újmy vychází dále odvolací soud ze skutečnosti, že již v částce 603 557 Kč přiznané žalobkyni za ztížení společenského uplatnění je zohledněna skutečnost, že k úrazu oka u ní došlo v dětském věku. To odvolací soud uvádí se zřetelem k tomu, že právě žalobkyně v odvolání argumentuje tím, že k poškození jejího zdraví došlo právě v dětském věku a způsobilo jí překážku v lepší budoucnosti. Současně si je odvolací soud vědom toho, že ne vždy při každém odškodnění újmy musí být nutně odškodňována i další nemajetková újma podle § 2958 o.z. V dané věci však zastává názor, že toto odškodnění namístě je. Odvolací soud je přitom přesvědčen, že právě částka 200 000 Kč přiznaná soudem prvního stupně jako odškodnění další nemajetkové újmy vystihuje svým rozsahem to, co není v životě žalobkyně odškodněno náhradou za vytrpěnou bolest a za ztížení společenského uplatnění, tedy další specifické změny života žalobkyně.

18. Není důvodná odvolací námitka žalobkyně, že rozsudek soudu prvního stupně není přezkoumatelný. Výše odškodnění další nemajetkové újmy podle citovaného ustanovení je vždy výsledkem úvahy soudu, která má základ v zjištění způsobu života poškozené před úrazem a nyní po něm. Takovou úvahu směřující ke konkrétní výši odškodnění další nemajetkové újmy je pak možno porovnávat s judikaturou a tam uvedenými dalšími případy, avšak právě s ohledem na jedinečnost života každého člověka je takové porovnání možné pouze do určité míry. Tak např. ve věci sp. zn. 15 To 2/2020 došlo k tomu, že sedmiletá dívka utrpěla těžké zranění při výbuchu pyrotechniky, přičemž činu se škůdce dopustil z hrubé nedbalosti. Poškozené bylo přiznáno bolestné ve výši 125 640 Kč a náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 483 539 Kč Vedle toho jí bylo přiznáno odškodnění další nemajetkové újmy v částce 100 000 Kč, přičemž soud vyšel z toho, že poraněn byl obličej i smyslové orgány (nos, uši, oči) a tato dívka utrpěla obtížně vyčíslený diskomfort a duševní útrapy spojené s opakovanými hospitalizacemi, operacemi a intenzivní domácí péčí při ošetřování jizev, s tím, že nikdy neprožije dětství stejných kvalit jako kdyby k jejímu zranění nedošlo.

19. Ve světle výše uvedených skutečností se odvolacímu soudu jeví soudem prvního stupně přiznaná náhrada odškodnění další nemajetkové újmy ve výši jedné poloviny (200 000 Kč) jako přiměřená, přičemž jak již uvedeno, tuto výši není možno posuzovat izolovaně od výše přiznaného bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění. Odvolací soud tak zastává názor, že tato částka odpovídá poškození levého oka u žalobkyně a útrapám, které s tím má a které i do budoucna bude muset podstupovat, to vše v situaci, kdy takové rozhodnutí soudu neznamená v žádném případě bagatelizaci poškození zdraví žalobkyně.

20. Proto byl napadený rozsudek jako věcně správný v části odvoláním dotčené potvrzen podle § 219 o.s.ř., a to včetně výroku o nákladech řízení mezi účastníky, v nichž odvolací soud rovněž žádné pochybení neshledal a žalobkyně ve svém odvolání proti této části napadeného rozsudku ani ničeho nenamítala.

21. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy sice žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela neúspěšná, a měla by tak nahradit podle citovaných ustanovení náklady odvolacího řízení žalovanému a vedlejší účastníci na jeho straně, avšak odvolací soud aplikoval ust. § 150 o.s.ř. a náhradu nákladů řízení procesně úspěšným účastníkům nepřiznal. Odvolacímu soudu se rozhodnutí podle úspěchu ve věci nejevilo jako spravedlivé, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nešlo žádným způsobem předvídat a bylo závislé de facto na úvaze soudu. Proto bylo o nákladech odvolacího řízení rozhodnuto, jak výše uvedeno.