5 CO 1098/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. jméno příjmení , datum narození bytem adresa 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení , titul , titul . se sídlem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10.6.2021, č.j. 23 C 75/2019-166, Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení společně a nerozdílně částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení.

2. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně plyne, že dne [datum] účastníci uzavřeli inominátní smlouvu (§ 1746 odst. 2 o.z.), v níž nejprve deklarovali, že žalovaný třemi směnkami avalovanými žalovanou zajistil tři dluhy ze smluv o zápůjčkách z roku 2014 a 2015 vydlužitelem, [právnická osoba] – [právnická osoba] Žalobce deklaroval zájem učinit kroky za účelem zániku těchto dluhů a zajištění s tím, že zaniknou-li v důsledku kroků žalobce včetně toho, že směnky budou vráceny žalovanému, poskytnou mu žalovaní úplatu ve výši [částka]. Za uzavření této smlouvy se žalovaní zavázali společně a nerozdílně zaplatit žalobci poplatek [částka]. Soud prvého stupně nedovodil žádný žalovanými namítaný důvod neplatnosti této smlouvy. Jednak v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce zneužil tísně, nezkušenosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti žalovaných, navíc nebyl sjednán hrubý nepoměr v plnění (poplatek [částka] + úplata [částka] proti zajištění zániku dluhů v celkové výši [částka], event. [částka] – viz níže). Žalovaní se sice nacházeli ve svízelné situaci v důsledku hrozící povinnosti zaplatit dluh ve výši [částka] (ze směnky dále označované jako prvá směnka) a dále v důsledku nemožnosti disponovat se svými nemovitostmi z důvodu nařízeného předběžného opatření, nicméně tato situace zde byla již dva roky před podpisem inominátní smlouvy. Soud prvního stupně neshledal ve smluvním procesu uzavírání této smlouvy, na kterém se žalovaný aktivně podílel, žádných skutečností, jež by umožnily učinit závěr o právním jednání žalobce, které by se příčilo zákonu či by bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalovaní neprokázali ani to, že by předmět plnění směřoval k nezákonnému jednání žalobce při naplňování jeho účelu. Za nedůvodnou považoval soud prvého stupně i námitku nemožnosti plnění, kdy žalovaní tvrdili, že druhá a třetí směnka zanikly ještě před uzavřením inominátní smlouvy (nadto tuto skutečnost neměl soud prvého stupně za prokázanou, ani žalobce neprokázal jejich existenci ke dni uzavření smlouvy). Soud prvního stupně odkázal na čl. 7 inominátní smlouvy a § 576 o.z. a zdůraznil, že i kdyby předmětem smlouvy zůstala jen prvá směnka a dluh, který zajišťovala, šlo o dluh pro žalované nejdůležitější, znamenající aktuální hrozbu, a proto nelze dovozovat, že by žalovaní neměli na plnění zájem, kdyby zůstala předmětem plnění jen tato zásadní směnka. Při vyvážení poplatku [částka] za jednání vedoucí k zániku desetimilionového dluhu a zániku předběžného opatření na nemovitostech žalovaných lze dle okresního soudu dovodit, že by k právnímu jednání došlo i bez případné neplatné části týkající se zbývajících dluhů a směnek 2 a 3. Soud prvého stupně neakceptoval ani obranu žalovaných spočívající v jejich úkonu odstoupení od inominátní smlouvy, které považoval za neplatné, neboť v něm nebyl vyjádřen žádný relevantní důvod. Odstoupení bylo navíc učiněno v rozporu s čl. 6 smlouvy a není ani žalovanými podepsáno. Soud k odstoupení od smlouvy neshledal ani žádný přípustný zákonný důvod. Proto bylo žalobě plně vyhověno a o náhradě nákladů řízení rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř.

3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolali oba žalovaní. Namítli, že žalobce uzavíral předmětnou smlouvu nikoliv pro naplnění jejího účelu, ale jen proto, aby ze žalovaných vylákal poplatek [částka] za uzavření smlouvy, kdy využil jejich tíživé finanční situace. Žalovaní v této souvislosti poukázali zejména na nepoměr výše odměny žalobce a celkového dluhu zajištěného směnkami (tj. na neekonomičnost jednání žalobce), dále na nekonkrétní formulaci způsobu (hraničící se zákonem) jakým měl žalobce zajistit zánik dluhů a vydání směnek žalovaným a též na ujednanou nemožnost žalovaných se jakkoliv vůči žalobci domáhat splnění smlouvy. Žalovaní prokázali účastnickými výslechy a výslechem svědka [příjmení], že druhá a třetí směnka byly již v roce 2016 skartovány, a proto bylo plnění předmětné smlouvy již od počátku nemožné, což zakládá její absolutní neplatnost. Pro tento právní závěr je nerozhodné, zda žalobce o této nemožnosti plnění před uzavřením smlouvy věděl, z provedených důkazů je to ale zřejmé (byť objektivně subjektivní vědomost osoby dokázat nelze). Ostatně důkazní břemeno bylo na žalobci, který měl prokázat, že směnky ke dni uzavření smlouvy existovaly. Důležitost jednotlivých směnek pro žalované je přitom irelevantní. Dále žalovaní snesli argumenty o tom, že žalobce žalované psychicky nutil do uzavření dané smlouvy, ač věděl, že se oni nacházejí ve finanční tísni. I po podpisu smlouvy žalované udržoval v klamné naději na plnění smlouvy, a to jen proto, aby od ní neodstoupily v třídenní lhůtě splatnosti poplatku. Jeho shora popsané jednání je neplatné pro lichvu, ale též pro rozpor s dobrými mravy, přičemž je v rozporu i s principem poctivosti. Vymezení poplatku žalobce neodpovídá požadavkům odvolacího soudu, je neurčité. Je na zvážení, zda by případně neměl být co do jeho výše, která je nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy, moderován. Žalovaní taktéž namítli, že od smlouvy odstoupili, kdy judikatura Ústavního soudu nevyžaduje uvedení důvodu tohoto právního jednání v odstoupení. Zákonný důvod pro odstoupení od smlouvy byl dán, neboť některá smluvní ujednání hraničila se zákonem a posléze se žalovaní navíc dozvěděli, že dané plnění splnit nelze. Žalovaní taktéž poukázali na nedostatek poučení svědka [příjmení], který byl až v průběhu výslechu poučen o následcích křivé výpovědi. Závěrem navrhli, aby rozsudek soudu prvého stupně byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta.

4. Žalobce naopak navrhl rozsudek soudu prvého stupně jako věcně správný potvrdit. Setrval na své argumentaci před soudem prvého stupně, v níž se až na jedinou výjimku ztotožnil s jeho závěry. I dle názoru žalobce žalovaní žádným způsobem neprokázali, že předmětné dvě směnky byly v roce 2016 skartovány. Důkazní břemeno ale bylo právě na nich, nikoliv na žalobci. Nelze tak uvažovat o nemožnosti plnění. S odkazem na čl. 7 smlouvy by i případná neexistence dvou předmětných směnek v okamžiku jejího uzavření na závěrech o její platnosti nic neměnila. Dluhy zajištěné dvěma předmětnými směnkami byly pro žalované zjevně pouze sekundárního významu, zatímco nejdůležitější byla směnka pro dluh ve výši [částka]. Není pravdou, že by žalobce neměl v úmyslu svůj závazek splnit, naopak od počátku jednání se žalovanými žalobce vyvíjel aktivní činnost, která měla vést k zániku jejich dluhů. Žalobce odmítl, že by vyvíjel nátlak na žalované při uzavírání smlouvy, o čemž svědčí i jejich vzájemná dokumentace. Nesouhlasil ani s tím, že by kroky žalobce ujednané v čl. 5 smlouvy měly být jakkoliv protizákonné. Odstoupení žalovaných od smlouvy je neplatné, není žádnou osobou podepsané, je v rozporu s čl. 6 smlouvy a § 2001 o.z., neobsahuje žádný relevantní důvod pro odstoupení, přičemž žalobce poukázal i na § 2005 odst. 2 o.z. Poplatek [částka] byl ve smlouvě jednoznačně zakotven za uzavření smlouvy.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř.

6. Odvolání žalovaných není důvodné.

7. Odvolací soud považuje rozhodnutí prvého stupně za věcně správné a až na drobnou výhradu k přenesení důkazního břemena (jíž vznesl i žalobce) se se závěry okresního soudu ztotožňuje.

8. Ve vztahu k odvolacím námitkám lze tak jednak odkázat na závěry rozhodnutí okresního soudu a jednak doplnit následující.

9. Z provedeného dokazování rozhodně nevyplynulo, že by žalobce uzavřel smlouvu se záměrem její účel nenaplnit, zneužít finančně tíživé postavení žalovaných a jen získat souzený poplatek [částka].

10. Především je třeba poukázat na aktivní jednání žalovaného (který je, jak známo i odvolacímu soudu z jeho úřední činnosti, zkušeným podnikatelem) při uzavírání smlouvy, kdy právě žalovaný vymezil konkrétní dluhy a směnky, jež se staly předmětem této smlouvy. Způsoby, jimiž mohl žalobce docílit zániku těchto dluhů a vydání směnek žalovaným, příkladmo uvedené ve smlouvě, nelze považovat za protiprávní. Sjednaná odměna [částka] sice jistě nedosahovala výše dluhů, ale ekonomický přínos pro žalobce byl již otázkou jeho dalšího jednání s věřiteli žalovaných (kdy roli mohla hrát solventnost žalovaných, další obchodní vztahy mezi osobami na jednání zúčastněnými apod.). Přitom lze zdůraznit soudem prvého stupně zmiňované principy smluvní volnosti, závaznosti smluv, presumpce poctivosti jednání a upřednostňování platnosti právních jednání před neplatností, na nichž mimo jiné stojí nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb.

11. Samotný poplatek za uzavření smlouvy ve výši [částka] pak zcela odpovídá právě výši závazků, jejichž zajištění směnkami měli být žalovaní zbaveni (což by platilo, i pokud by předmětem smlouvy měla být jen prvá směnka). Odvolací soud nehledal žádný právní důvod pro moderaci tohoto poplatku. Žalobce v průběhu řízení řádně vymezil, z jakého titulu tento poplatek požaduje uhradit.

12. I dle odvolacího soudu nelze dovodit, že by žalovaní jednali pod nátlakem žalobce či že by žalobce zneužil jejich finanční tísně, přičemž lze plně odkázat na závěry okresního soudu, který správně neshledal zákonné podmínky lichvy (§ 1796 o.z.) či neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z.). V této souvislosti je nezbytné znovu zdůraznit samotnou aktivitu žalovaného ve smluvním procesu tvorby inominátní smlouvy a dále skutečnost, že předchozí soudní spor o zaplacení z prvé směnky trval již od roku 2016, již v tomto roce bylo vydáno i uvedené předběžné opatření.

13. Žalovaným nelze přisvědčit ani v argumentaci s počáteční nemožností plnění ohledně vydání druhé a třetí směnky, což mělo dle žalovaných vyústit v neplatnost celé smlouvy (§§ 576 a 580 odst. 2 o.z.). I zde se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěry soudu prvého stupně, na něž lze odkázat. Odvolací soud jen doplňuje, že nárok na odměnu měl žalobci vzniknout až na základě splnění všech dluhů a vydání všech směnek žalobců, což bylo cílem žalovaných. Z toho vyplývá, že i jen nevydáním jediné směnky včetně prvé, o níž se žalovaným jednalo nejvíce, by nárok na odměnu žalobci nevznikl. I toto je dalším argumentem pro to, že by žalovaní setrvali na smlouvě, i kdyby jejím předmětem zůstala jen tato jediná prvá směnka.

14. Argumentace žalovaných o nemožnosti plnění je ovšem založena na tom, že druhá a třetí směnka byly zničeny a dluhy jimi zajištěné zanikly již v roce 2016, tj. před uzavřením smlouvy se žalobcem. Odvolací soud k tomuto konstatuje, že nemá výhrad k závěrům soudu prvého stupně o tom, že tato neexistence směnek nebyla v řízení prokázána. Soud prvého stupně přitom nepochybil ani při hodnocení výpovědi svědka [příjmení], jehož soudce úplně poučil ve smyslu § 126 odst. 2 o.s.ř. až v průběhu výslechu. Ovšem nejedná se o vadu, jež by měla mít na toto hodnocení vliv, neboť k otázkám týkajícím se směnek se svědek vyjadřoval i po tomto poučení a navíc i samy strany měly možnost po doplnění poučení otázky klást. Jelikož žalovaní dovozovali neplatnost smlouvy pro částečnou počáteční nemožnost plnění, bylo důkazní břemeno o neexistenci směnek na nich (§ 120 odst. 1 o.s.ř.).

15. Soud prvého stupně tak nepostupoval správně, pokud přenesl důkazní břemeno na žalobce v tom smyslu, aby on prokázal existenci oněch dvou směnek ke dni uzavření smlouvy. Ale s ohledem na shora uvedené závěry nemá toto dílčí pochybení na rozhodnutí ve věci samé vliv.

16. K tvrzené neexistenci dvou směnek odvolací soud ve shodě se soudem prvého stupně ještě konstatuje, že z provedených důkazů rozhodně nelze mít za prokázané, že by žalobce o případné neexistenci směnek ke dni uzavření smlouvy věděl. Toto ze svědecké výpovědi zmiňovaného svědka nevyplývá; i sami žalovaní v odvolání zmínili důkazní obtížnost tohoto prokazování. Každopádně nelze přehlédnout, že to byl sám žalovaný, který specifikoval směnky, které se staly předmětem uvedené smlouvy. Ostatně, i pokud by žalobce o neexistenci dvou směnek předem věděl, nemělo by to za následek neplatnost celé smlouvy pro částečnou nemožnost plnění (tato vědomost je pro závěry o platnosti smlouvy pro nemožnost plnění nerozhodná, ale hlavně i bez platného ujednání týkajícího se těchto dvou směnek by ve zbytku smlouva zůstala platná – znovu viz shora).

17. Odvolací soud dále souhlasí i s tím, že žalovaní platně od předmětné smlouvy neodstoupili (§ 2001 o.z.). Zákonné podmínky pro odstoupení zde nebyly, a to ani z důvodů tvrzených žalovanými. Navíc žalovaní žádné důvody v odstoupení neuvedli, kdy pro určitost takového právního jednání je dle odvolacího soudu i za současné právní úpravy jeho nezbytnou součástí právě uvedení důvodů odstoupení (stejně dovozovala ustálená judikatura Nejvyššího soudu za účinnosti obč. zák. č. 40/1964 Sb. – např. 30 Cdo 1233/2011, přičemž žalovanými citované rozhodnutí Ústavního soudu je rozhodnutím ojedinělým). Není-li uveden důvod odstoupení, k takovému odstoupení se nepřihlíží (§ 553 odst. 1 a § 554 o.z.).

18. Odvolací soud tak podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvého stupně včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. Ve věci zcela úspěšnému žalobci náleží proti žalovaným plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Ty jsou představovány jedním úkonem právní služby advokáta za podání vyjádření k odvolání (zde s ohledem na zásadu přiměřenosti výše nákladů řízení odvolací soud počítá jeden úkon, nikoliv úkony za každé vyjádření k podání žalovaných) a dále jedním úkonem právní služby advokáta za účast u odvolacího jednání, vždy po [částka] (§ 7 bod 5., § 8 bod 1. a § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ advokátního tarifu), dále dvakrát náhradou hotových výdajů v paušální částce [částka] ke každému z těchto úkonů právní služby (§ 13 advokátního tarifu), cestovným z [obec] do [obec] a zpět za cestu advokáta k odvolacímu jednání ve výši [částka] a náhradou za promeškaný čas za tuto cestu dle § 14 advokátního tarifu ve výši [částka]. S připočtením DPH jsou tyto náklady v celkové výši [částka].