5 CO 112/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva ke kanalizační přípojce a o zdržení se neoprávněných zásahů do kanalizační přípojky, o odvolání žalobkyně a o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 2021, č. j. 16 C 292/2017-329 a o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 9. 2021, č. j. 16 C 292/2017-336,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně v odstavci II. výroku a usnesení soudu prvního stupně z 20. 9. 2021, č. j. 16 C 292/2017-336 se zrušují.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci III. výroku mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 90 241 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 587,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odstavci I. výroku zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že kanalizační přípojka nacházející se na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], je v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví účastníků a uložení povinnosti žalovanému zdržet se zásahů do této kanalizační přípojky, omezujících odvod odpadních vod z domu [adresa], který je součástí parc. [číslo] v tomtéž katastrálním území. V odstavci II. výroku soud zastavil řízení v části, kde se žalobkyně domáhala určení, že předmětná kanalizační přípojka je součástí pozemku parc. [číslo] v odstavci III. výroku uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 77 656,59 Kč. Usnesením ze dne 20. 9. 2021, č. j. 16 C 292/2017-336 okresní soud rozhodl o zastavení řízení v části, kde se žalobkyně proti žalovanému domáhala určení, že předmětná kanalizační přípojka je samostatnou věcí. Soud shledal, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví kanalizační přípojky, neboť, bude-li najisto postaveno, zda je jejím spoluvlastníkem či nikoliv, lze očekávat, že buďto zůstane zachován stávající stav, tedy užívání jedné kanalizační přípojky oběma spoluvlastníky pozemku nebo žalobkyni nezbude, než zřídit přípojku vlastní, čímž bude zamezeno dalším budoucím sporům. Vzal za prokázané, že kanalizační přípojka byla vybudována v roce 2009, do té doby užívali účastníci společný septik. Podle § 3 zákona o vodovodech a kanalizacích (dále jen ZoVK) je kanalizační přípojka samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace stavby nebo odvodnění pozemku k zaústění do stokové sítě. Přípojku pořizuje na své náklady odběratel, není-li dohodnuto jinak, vlastníkem přípojky je osoba, která ji na své náklady zhotovila. V souvislosti s budováním kanalizace v obci se přepokládalo, že domovní část přípojky (část od hranice pozemku po napojení na vnitřní kanalizaci) zhotoví vlastníci nemovitostí a k napojení na veřejnou část dojde až po odsouhlasení provozovatelem kanalizace, [právnická osoba] [právnická osoba], jak vyplynulo z dopisu ze dne 23. 6. 2008. S ohledem na znění § 3 ZoVK nepřichází v úvahu spoluvlastnictví k přípojce jako součásti pozemku, neboť tato je podle zákona samostatnou stavbou. Spoluvlastnictví k přípojce vybudované byť jen žalovaným na základě vzájemné dohody se žalobkyní o tom, že přípojka bude vybudována také pro ni a za úplatu, by mohlo přicházet v úvahu, avšak žalobkyně existenci takové dohody v řízení neprokázala. Výslechem svědků, přátel žalobkyně, bylo prokázáno pouze to, že jim žalobkyně sdělila informaci o tom, že její přípojku vyhotoví žalovaný. Úplatu, kterou mu podle svého tvrzení za to poskytla, rovněž neprokázala a nezmínila ji ani při svém účastnickém výslechu. Soud uvěřil výpovědím žalovaného, jeho manželky a nevlastního syna, které, přestože se jednalo o rodinné příslušníky, hodnotil jako spontánní a věrohodné a prokazující, že připojení domu [adresa] na uvedenou kanalizační přípojku žalovaného bylo jakýmsi provizoriem z důvodu dohody žalovaného s jeho matkou, která v té době nemovitost užívala a že žalovaný opakovaně žalobkyni upomínal, aby si zřídila kanalizační přípojku pro svůj dům sama. Při zhoršených vztazích se žalovaným nemohla snad ani očekávat, že by za ni žalovaný hradil platby za odvádění odpadních vod do veřejné kanalizace, o nichž musela vědět. Žalovaný prokázal, že to byl on a členové jeho rodiny, kdo kanalizační přípojku na dotčeném pozemku na své náklady vybudoval a je tedy jejím výlučným vlastníkem, když, pokud jde o tento skutkový závěr, vyšel soud nejen z výpovědi žalovaného a členů jeho rodiny, ale i ze skutečnosti, že žalovaný přípojku nechal už v roce 2009 posoudit provozovatelem veřejné kanalizace, [právnická osoba] a uzavřel s ním smlouvu o odvádění odpadních vod. Okolnost, že smlouvu o odvádění odpadních vod později uzavřela i žalobkyně neznamená, že by získala jakákoliv práva k přípojce žalovaného. V situaci, kdy nedospěl k závěru o vlastnickém právu žalobkyně k předmětné přípojce, nemohl ani žalovanému nařídit zdržení se zásahů do přípojky, takže žalobu i v této části zamítl. Zastavení řízení (odstavec II. výroku rozsudku a doplňující usnesení) bylo odůvodněno § 96 odst. 1 – 3 o. s. ř., kdy se žalobkyně domáhala určení, že přípojka je v podílovém spoluvlastnictví účastníků buďto jako samostatná věc, anebo jako součást předmětného pozemku a se souhlasem žalovaného vzala žalobu zpět. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalovanému se zřetelem na procesní zavinění žalobkyně za částečné zpětvzetí žaloby přiznal právo na jejich náhradu, přičemž vyšel ze součtu tarifních hodnot jednotlivých žalobou uplatněných nároků (10 000 Kč nárok na určení vlastnického práva, 50 000 Kč na určení, že kanalizační přípojka je součástí pozemku, eventuálně samostatnou stavbou a 10 000 Kč u zdržení se zásahu do kanalizační přípojky) při celkem 19 úkonech právní služby, které konkrétně v odůvodnění svého rozhodnutí specifikoval včetně nákladů na cestu právního zástupce k výslechu svědků dožádaným soudem v Praze, náhrady za ztrátu času stráveného na této cestě a příslušného počtu režijních paušálů.

2. Odvolání podali oba účastníci.

3. Žalobkyně ve svém odvolání, jímž napadla v plném rozsahu rozsudek i doplňující usnesení, namítala, že soud nepřihlédl ke všem jí tvrzeným skutečnostem, že řízení je postiženou jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud neúplně zjistil skutkový stav, jelikož neprovedl navržené důkazy, které byly potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a na základě důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, jeho rozhodnutí pak spočívá i na nesprávném právním názoru. Soud pominul skutečnost, že předmětná přípojka bezproblémově fungovala pro obě přilehlá stavení po dobu 9 let. Ke svévolnému odpojení domu [adresa] žalovaným a jeho příbuznými došlo poté, co se žalobkyně s ohledem na chování jeho rodiny rozhodla mu svou chalupu nedarovat. Tato okolnost je významná nejen pro přímé posouzení pravdivosti tvrzení žalobkyně o existenci dohody mezi účastníky o způsobu zhotovení a financování kanalizačního připojení obou chalup k obecní kanalizaci, ale také z hlediska narušení principu dobrých mravů. Soud odmítl provést výslech žalobkyní navržených svědků ke způsobu jednání, tudíž i k hodnověrnosti žalovaného a jeho rodiny z hlediska hodnocení případného porušení dobrých mravů. Soud měl věnovat větší pozornost i nepřímým důkazům včetně těch, z nichž lze blíže seznat základní hodnověrnost účastníků, případně i svědků. Proto měl přihlédnout ke způsobu provedení odpojení chalupy žalobkyně od kanalizace, jakož i ke zjevnému pohrdání žalovaného a jeho rodiny povinnostmi uloženými mu pravomocným usnesením o předběžném opatření. Neprovedením výslechu svědka [titul] [jméno] [příjmení] soud velmi závažným způsobem narušil důkazní možnosti žalobkyně a své zamítavé rozhodnutí o tomto důkazu nijak přesvědčivě nezdůvodnil. Soud ani správně neaplikoval právní úpravu vlastnictví kanalizačních přípojek na skutkový stav tohoto případu. S podáním žalobkyně ze dne 19. 1. 2021 soud nesprávně naložil jako s částečným zpětvzetím žaloby podle § 96 o. s. ř., avšak v daném případě změna nepřesahuje rámec § 95 o. s. ř., jelikož byla učiněna za řízení a o jejím připuštění mělo být rozhodnuto procesním rozhodnutím v průběhu řízení. Právem účastníka měnit návrh je nejenom provádět rozšiřující změny, ale i změnu zužující. Žalobkyně provedla pouze vnitřní úpravu jednoho ze žalobních návrhů. Navrhla, aby odvolací soud prvoinstanční rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu první instance k dalšímu řízení.

4. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný, neboť nepochybně bylo prokázáno, že kanalizační přípojka byla vybudována žalovaným na jeho vlastní náklady a byla určena pro dům [adresa] v jeho vlastnictví. Stalo se tak v souladu s pokyny provozovatele kanalizace [právnická osoba] [právnická osoba], s nímž v roce 2009 uzavřel smlouvu o odvádění odpadních vod. Z karty poruch a změn kanalizace ze dne 16. 6. 2009 jednoznačně vyplynulo, jakým způsobem byla nemovitost [adresa] napojena na veřejnou kanalizaci a jaký byl průběh kanalizační přípojky na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], kdy žádná z těchto listin nepředpokládala, že by kanalizační přípojka měla sloužit rovněž pro nemovitost [adresa] ve vlastnictví žalobkyně. Naopak vyplynulo z těchto důkazů, že pro nemovitost [adresa] bylo připraveno samostatné připojení do veřejné kanalizace, které bylo zaslepeno. Žalovaný od žalobkyně nikdy nepřijal žádnou úplatu v souvislosti se zbudováním samostatné kanalizační přípojky pro dům [adresa]. Tvrzení o bezproblémovém fungování kanalizační přípojky pro obě přilehlá stavení [adresa] a [adresa] po dobu 9 let nic nemění na existenci vlastnického práva. Žalovaný vysvětlil, že dům [adresa] byl na kanalizační přípojku pro dům [adresa] napojen pouze provizorně a od počátku žalobkyni upozornil na nutnost vybudování vlastní kanalizační přípojky, což neučinila přes opakovaná upozornění. Ke zhotovení kanalizační přípojky ji opakovaně vyzýval, avšak jezdila do [obec] velmi zřídka, což vysvětluje odpojení provizorní přípojky až po delším časovém úseku. Soud postupoval správně, pokud odmítl provést výslechy některých žalobkyní navrhovaných svědků, které by nebyly schopny prokázat existenci žalobkyní uváděné ústní dohody o zbudování kanalizační přípojky. Svědek [titul] [příjmení] měl prokazovat od počátku případnou nedůvěryhodnost žalovaného, jeho výpověď však může být poznamenána špatným vztahem žalovaného a jeho bratra. Tvrzení, že výslech [titul] [příjmení] by měl proveden taktéž k samotné výstavbě kanalizace, jíž měl být přítomen, byla uvedena až po provedení koncentrace řízení. Ani tato výpověď by nebyla způsobilá prokázat existenci ústní dohody o vybudování předmětné kanalizační přípojky. Obdobně se týká zamítnutého důkazního návrhu na výslech manželů [příjmení], kteří se měli vyjadřovat k událostem let 2016 – 2017, přičemž k vybudování přípojky došlo o cca 7 – 8 let dříve. Takže jejich výpověď není způsobilá prokázat existenci údajné dohody o vybudování kanalizační přípojky. Co se týká námitky k výkladu právní úpravy vlastnictví kanalizačních přípojek a její aplikaci na skutkový stav tohoto případu, žalobkyně neuvádí důvody svého tvrzení a v čem konkrétně spočívá pochybení soudu prvního stupně. Soud také správně posoudil návrh žalobkyně jako částečné zpětvzetí žaloby, když o změnu žaloby ve smyslu § 95 o. s. ř. by šlo, pokud by se žalobkyně domáhala něčeho jiného, či na základě stejného skutkového děje by požadovala více než v původní žalobě. Navrhoval proto, aby odvolací soud prvoinstanční rozsudek v odstavci I. a II. výroku potvrdil.

5. Žalovaný se odvolal proti odstavci III. výroku rozsudku, o náhradě nákladů řízení, kde namítal, že soud vycházel z nesprávné tarifní hodnoty, v důsledku čehož byla nesprávně určena výše odměny advokáta za úkon. Žaloba se týkala tří samostatných nároků, a to nároku na určení vlastnického práva ke kanalizační přípojce, určení, že kanalizační přípojka je součástí pozemku in eventum samostatnou stavbou a zdržení se zásahu do kanalizační přípojky. Pokud soud vycházel v případě nároku na určení vlastnického práva z tarifní hodnoty 10 000 Kč podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, postupoval chybně, jelikož kanalizace a kanalizační přípojky jsou na základě zákona o vodovodech a kanalizacích samostatnými předměty právních vztahů (nemovitostmi), tedy podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu se mělo vycházet z tarifní hodnoty 50 000 Kč. Za celkem 19 úkonů právní služby, které v odvolání konkretizoval, mu mělo být přiznáno právo na zaplacení částky 114 440,60 Kč včetně DPH, a to za 10 úkonů provedených v období do 19. 1. 2021, kdy došlo k částečnému zpětvzetí žaloby, je nutno vycházet z tarifní hodnoty 110 000 Kč a z odměny advokáta 5 500 Kč za úkon a za úkony od 19. 1. 2021 po částečném zpětvzetí žaloby je třeba vyjít z tarifní hodnoty 60 000 Kč a sazby odměny advokáta 3 500 Kč.

6. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o. s. ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o. s. ř., přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o. s. ř. O všech odvoláních bylo jednáno ve společném řízení.

7. Odvolání žalobkyně není důvodné, odvolání žalovaného je důvodné z části.

8. Soud prvního stupně učinil své závěry po poměrně rozsáhlém dokazování, které v odůvodnění svého rozsudku podrobně popsal a důkazy řádně zhodnotil. Jeho hodnocení důkazů je logické a přesvědčivé a odvolací soud se s ním plně ztotožňuje a pro stručnost odkazuje na odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí. Odvolací soud také souhlasí se závěrem, že je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnictví kanalizační přípojky, jelikož určovací žaloba je žalobou preventivního charakteru, rozhodnutí o ní má předejít vzniku budoucích konfliktů a ujasnit a stabilizovat právní vztahy účastníků. Existence naléhavého právního zájmu je potom předpokladem věcného projednání žaloby dle § 80 o. s. ř. Již v rozhodnutí ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 CZ 8/71, jehož závěry přejala následující judikatura, definoval senát Nejvyššího soudu ČR, že naléhavý právní zájem na určení, že je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kdyby se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav aplikoval správně i právní úpravu, kdy vyšel ze zák. č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích (ZoVK), jehož ust. § 3 odstavec 2 stanoví, že kanalizační přípojka je samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace stavby nebo odvodnění pozemku k zaústění do stokové sítě. Kanalizační přípojka není vodním dílem. Podle odst. 3 cit. ust. vlastníkem vodovodní přípojky nebo kanalizační přípojky, popřípadě jejich částí zřízených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2002), je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci neprokáže-li se opak. Podle § 3 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích vodovodní přípojku a kanalizační přípojku pořizuje na své náklady odběratel, není-li dohodnuto jinak; vlastníkem přípojky je osoba, která na své náklady přípojku pořídila. Otázkou charakteru a vlastnictví kanalizace jako věci se zabývá rovněž rozsáhlá judikatura (například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 1238/2020 nebo 33 Odo 897/2006), z nichž plyne, že kanalizace je samostatnou věcí, jedná se o stavbu podzemní, která není součástí pozemku. Co se týká stavby vybudované před 1. 1. 2014, posuzuje se dle přechodných ust. § 3028 odst. 2 o. z. podle předchozí právní úpravy, tj. zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 2653/2011 plyne, že vlastníkem přípojky zřízené po 1. 1. 2002 je osoba, která ji na své náklady pořídila.

9. Právní úprava a na ni navazující soudní judikatura je v této věci zcela jasná a nepochybná. Jestliže se jedná o kanalizační přípojku zřízenou po 1. 1. 2002, je jejím vlastníkem ten, kdo ji na své náklady zbudoval. Za situace, kdy nebylo mezi účastníky sporu o tom, že přípojku vybudoval žalovaný, jsou zcela správné závěry soudu prvního stupně v tom, že provedenými důkazy žalobkyně neprokázala své tvrzení o existenci dohody mezi účastníky, na jejímž základě zbudoval žalovaný předmětnou přípojku pro obě nemovitosti za podílu obou účastníků na nákladech jejího vybudování, když svědci slyšení k návrhu žalobkyně, měli informaci o takové dohodě pouze zprostředkovanou od ní samotné, obdobně platí i o listinných důkazech, dopisech adresovaných žalobkyní svému právnímu zástupci. Prvoinstanční soud si správně povšiml i okolnosti, která oslabuje věrohodnost tvrzení žalobkyně, totiž, že sama při svém účastnickém výslechu o úplatě žalovanému nic nesdělila. Odvolací soud považuje hodnocení důkazů žalované strany, tj. účastnického výslechu žalovaného a svědeckých výpovědí jeho manželky a nevlastního syna, za správné a zapadající do celkového vylíčení a chronologie vývoje vztahů účastníků tak, jak byly v řízení osvětleny, když užívání nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně též matkou žalovaného dobře vysvětluje provizorní řešení v podobě napojení domu [adresa] na kanalizační přípojku k domu [adresa] a logicky do věci zapadá i nezájem žalobkyně o řešení celé záležitosti, když nemovitost užívala pouze velmi omezeně. Správný je i závěr o tom, že za popsaných vyhrocených vztahů účastníků žalobkyně jen stěží mohla předpokládat úhradu na ni připadajících plateb vodného a stočného žalovaným. Odvolací soud nemá výhrad ani k zamítnutí návrhů žalobkyně na další svědecké dokazování k věrohodnosti osoby žalovaného a jeho rodinných příslušníků a sdílí názor o jeho nadbytečnosti za situace, kdy žalobkyně nedisponuje žádnými přímými důkazy o uzavření dohody se žalovaným. Jestliže žalobkyně neuspěla v určovacím výroku o svém vlastnickém právu, resp. spoluvlastnictví, nemohla uspět ani ve výroku negatorním, kdy se domáhala zdržení se zásahu ze strany žalovaného do předmětné kanalizační přípojky, jelikož k tomu nedisponuje žádným právním titulem.

10. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo jako věcně správné potvrzeno v odstavci I. výroku podle § 219 o. s. ř.

11. Odvolací soud se však neztotožňuje s právním názorem soudu v procesní otázce, a to že žalobkyně svou žalobou uplatnila celkem 3 nároky, a to nárok na určení vlastnického práva k přípojce, nárok na určení, že předmětná kanalizační přípojka je buďto součástí pozemku, eventuálně samostatnou věcí a nárok na zdržení se zásahu. Pokud jde o určovací nárok, má odvolací soud za to, že se jedná pouze o jediný nárok, a to nárok na určení vlastnického práva, resp. určení spoluvlastnictví účastníků k předmětné přípojce, neboť z podání žalobkyně zcela jednoznačně vyplývá, že právě takového výroku se domáhala a text, že přípojka je buďto samostatnou věcí, eventuálně součástí pozemku je pouze doplňující informací, která dovysvětluje, čeho vlastně žalobkyně svou žalobou žádá. Jde tedy o konkretizaci či upřesnění žaloby, která ovšem nemá parametry změny žaloby ve smyslu uplatnění dalšího nároku. Z toho důvodu úkon, kterým žalobkyně se nakonec domáhala pouze výroku o určení vlastnického práva (tzv.„ vypustila“ ze žalobního petitu slova o součásti pozemku či samostatné věci), nelze považovat za zpětvzetí žaloby a rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud o něm rozhodoval tak, že řízení v této části zastavil, je nesprávné. Nejde-li o další (samostatný) nárok, nebylo o čem rozhodovat. Proto byly odstavec II. výroku rozsudku, jakož i doplňující usnesení jako nadbytečné odvolacím soudem zrušeny bez náhrady.

12. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, aniž by byl brán zřetel na částečné zpětvzetí žaloby a s tím související procesní zavinění, jak učinil soud prvního stupně. Námitky žalovaného byly shledány z části důvodnými, přičemž odvolací soud vyšel z toho, že v řízení byly uplatněny 2 nároky, a to nárok na určení vlastnického práva, kde tarifní hodnotou je částka 50 000 Kč s ohledem na charakter kanalizační přípojky jako nemovité věci dle shora citovaných ustanovení zákona o vodovodech a kanalizacích, tj. dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a nároku na zdržení se zásahů pak odpovídá tarifní hodnota 10 000 Kč podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Podle § 12 odst. 3 s ohledem na spojení věcí je tarifní hodnotou součet tarifních hodnot, tedy částka 60 000 Kč, z níž sazba odměny advokáta činí za 1 úkon 3 500 Kč. Při 19 úkonech právní služby, které odvolací soud považuje za důvodné a náklady související s nimi za účelně vynaložené tak, jak jsou konkretizovány v odstavci 18. odůvodnění prvoinstančního rozsudku, na nějž v tomto rozsahu plně odkazuje, to činí 66 500 Kč, paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce po 300 Kč za úkon podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu 5 700 Kč, náhrada za ztrátu času 7 půlhodin po 100 Kč, celkem 700 Kč podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu a cestovné tak, jak je rozepsáno v prvoinstančním rozsudku v celkové částce 1 679 Kč podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu Celkem tak jde včetně 21% DPH o částku 90 241 Kč.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy zcela úspěšný byl žalovaný, jemuž tak náleží právo na náhradu za poskytnuté úkony právní služby, a to účast u jednání odvolacího soudu dne 18. 5. 2022 podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne 11. 1. 2022 podle § 11 odst. 1 písm. d) a odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení, kde náleží náhrada ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 2 písm. c) o. s. ř., přičemž se vychází ze sazeb a výše odměny shora uvedených, tj. 3 500 Kč úkon, tedy celkem 8 750 Kč na odměně advokáta, 900 Kč na paušální náhradě jeho hotových výdajů podle § 13 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu a 1 837,50 Kč DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak jde na nákladech odvolacího řízení o částku 10 587,50 Kč.