5 Co 1214/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem adresa , b) Jméno žalobce B , rozená rodné příjmení , narozená dne Datum narození žalobce B bytem adresa c) Jméno žalobce C , narozený dne Datum narození žalobce C bytem adresa d) Jméno žalobce D , narozený dne Datum narození žalobce D bytem adresa e) Jméno žalobce E , rozená rodné příjmení , narozená dne Datum narození žalobce E bytem adresa všichni zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Česká republika- Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 16.5.2024, č.j. 4 C 86/2023-947 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 16.7.2024, č.j. 4 C 86/2023-963,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 103 284,39 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odstavci I. výroku nahradil projev vůle žalované, jímž souhlasí s uzavřením smlouvy o převodu pozemků s žalobci, a to pozemků, které jsou právě v tomto výroku vyspecifikovány. Nárok na převod plyne ze čtyř rovněž specifikovaných rozhodnutí pozemkového úřadu a dvou rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 v dědických věcech, přičemž žalobci a), b) a e) nabývají spoluvlastnický podíl k předmětným pozemkům ve výši každý jedné čtvrtiny celku a žalobci c) a d) ve výši každý jedné osminy celku. V odstavci II. výroku napadeného rozsudku pak bylo řízení zastaveno ohledně pozemků parc. č. , parcelní číslo, v k.ú. , obec, . V odstavci III. výroku pak bylo žalované uloženo zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 692 022 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Opravným usnesením byla opravena písařská chyba v odůvodnění napadeného rozsudku u pozemku parc. č. 885/1 v k.ú. , město, .

2. Soud prvního stupně zjistil, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona o půdě, kterým nebyly vydány pozemky z důvodů překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě a jako oprávněným osobám jim přísluší náhrada za takto nevydané pozemky ve smyslu odst. 2 citovaného ustanovení. O tom nebylo mezi účastníky sporu, avšak předmětem sporu bylo to, kolik činí dosud nevypořádaný nárok žalobců a zda si žalovaná při uspokojování nároku žalobců nepočínala svévolně či liknavě. Ohledně výše nároku za nevydané pozemky vyšel soud prvního stupně ze znaleckého posudku znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ze dne 6.1.2023 č. , číslo, a po zohlednění toho, že žalobcům a), b) a e) byly již vyplaceny každému z nich částka 109 893,50 Kč a žalobcům c) a d) každému z nich částka , částka, činí neuspokojený restituční nárok u žalobce a) 1 145 388,11 Kč, u žalobkyně b) 1 140 078,50 Kč, u žalobce c) 591 797,05 Kč, u žalobce d) 591 797,05 Kč a u žalobkyně e) 1 145 388,11 Kč.

3. Na základě provedeného dokazování pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná si počínala liknavě a v důsledku této liknavosti nároky žalobců (zejména z rozhodnutí , spisová značka, ze dne 15.10.1996) dosud vypořádány nebyly. Od roku 1996 nedošlo k řádnému ocenění odňatých pozemků, a to přesto, že žalovaná od roku 2008 ví o existenci dobové územně plánovací dokumentace. Okresní soud odmítá argumentaci žalované, že žalobci v období let 2012 až 2023 nevyvinuli žádnou iniciativu a že nárok považovali za vypořádaný finančním plněním. Oprávněná osoba by měla mít důvěru v to, že rozhodnutí organizační složky státu je věcně správné. Žalovaná svojí nečinností tím, že včas a řádně nepřezkoumala, zda o výši nároku žalobců bylo rozhodnuto správně, způsobila, že žalobci v důsledku nesprávného ocenění svého nároku fakticky nemohli platně uplatňovat své nároky. Vzhledem k odmítání žalované přecenit v souladu s argumentací žalobců určení ceny nevydaných pozemků se tak žalobci nemohli řádně ve zbývající části svého nároku účastnit veřejných nabídek a domáhat se vydání náhradních pozemků. Žalobci či jejich právní předchůdci dlouhodobě a marně usilují o dosažení odpovídající náhrady, přičemž žalovaná odmítala dostát své povinnosti poskytnout žalobcům náhradu ve správné výši. Eviduje totiž restituční nárok žalobců, coby oprávněných osob ve zcela nepřiměřené výši. Žalovanou nebyly akceptovány odklady oprávněných osob, zejména znalecký posudek ve spojení s územně plánovací dokumentací, přičemž žalovaná neučinila kroky k odstranění spornosti ocenění nároku žalobců, coby oprávněných osob. Z judikatury přitom plyne, že za odejmuté pozemky je nutno poskytnout náhradu jako za pozemky stavební, pokud tyto byly v době jejich přechodu na stát územně plánovací dokumentací určeny pro stavbu či pokud byly odejmuty za účelem výstavby a pokud byla výstavba bezprostředně po jejich odejmutí skutečně realizována nebo pokud v době jejich přechodu byly již zastavěny. Ke dni přechodu na stát pak lze zvažovat faktický stav pozemků, a to, zda je charakter pozemků zemědělský či stavební. Z citovaného znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , jméno FO, , který byl doplněn jejím výslechem při jednání, pak jednoznačně vyplynul stavební charakter původních pozemků. V tom okresní soud spatřuje liknavost žalované, a to takového rozsahu, že žalobci mají právo domáhat se vydání náhradních pozemků touto žalobou.

4. K námitce žalované ohledně promlčení práva žalobců na přecenění nevydaných pozemků cituje okresní soud rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 595/2019, podle něhož právo na přecenění hodnoty pozemku nepředstavuje samostatné majetkové právo podléhající promlčení. Navíc v situaci, kdy žalovaná je povinna řádně ocenit restituční nárok oprávněné osoby a dlouhodobě přitom nerespektuje ustálenou soudní praxi ohledně oceňování nevydaných pozemků a tím znemožňuje žalobcům získat plnění ve veřejných nabídkách, je třeba považovat námitku promlčení v restitučních vztazích za výkon práva v rozporu s dobrými mravy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1548/2009).

5. Ohledně žalobci zvolených náhradních pozemků bylo nesporné, že jsou ve vlastnictví státu, a to ve správě žalované. Mezi účastníky nebylo sporu o jejich hodnotě, když byly oceněny znaleckými posudky znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Okresní soud současně nedospěl k závěru, že by pozemky požadované žalobci nebyly k převodu vhodné, což bylo potvrzeno i při místním šetření. Nebyla tak zjištěna žádná konkrétní zákonná překážka, pro kterou by pozemky označené žalobci nebyly způsobilé k vydání. Cena pozemků takto zvolených žalobci nepřevyšuje dosud neuspokojené nároky žalobců a vydání zvolených pozemků žalobcům nebrání žádná zákonná překážka. Proto soud prvního stupně žalobě vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci, když tyto náklady v odůvodnění napadeného rozsudku přesně specifikuje.

6. Řízení bylo částečně zastaveno, a to ohledně nově vzniklého pozemku parc. č. , parcelní číslo, v k.ú. , obec, , ohledně něhož žalobci vzali žalobu zpět.

7. Proti tomuto rozsudku, a to proti té části, v níž bylo žalobě vyhověno a proti závislému výroku o náhradě nákladů řízení podala odvolání žalovaná. V něm namítá, že nárok žalobců z rozhodnutí ze dne 15.10.1996 sp. zn. , spisová značka, byl u žalobců a), b), e) již vypořádán finanční náhradou a tudíž tito nemají nárok na další plnění z již uspokojeného nároku. Žalobci c) a d) předložili dědické usnesení, na jehož základě se stali dědici po původní oprávněné osobě , jméno FO, až v roce 2024 a jak původní oprávněná osoba, tak žalobci neprojevili od roku 1996 nesouhlas s výší tohoto nároku (kromě předžalobní výzvy v roce 2023) a jeho uspokojení se nedomáhali. Dále v odvolání žalovaná vyjadřuje nesouhlas s tvrzením o nesprávném ocenění restitučních nároků a s nárokem žalobců na převod náhradních pozemků soudní cestou. Žalobci byli v roce 2009 obeznámeni s výší restitučního nároku a v roce 2012 vyzvali žalovanou k vyplacení finanční náhrady. Ta byla vyplacena na účet , tituly před jménem, , jméno FO, . Mezi účastníky je pak sporné, zda náhrada byla vyplacena pouze za rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, (správně má být zřejmě PÚ 492/96/2) nebo zda šlo i o uspokojení z nároku sp. zn. , spisová značka, Je nepravděpodobné, že by žalobci měli úmysl uspokojit finančně pouze nárok z rozhodnutí , spisová značka, a ponechávali by si dalších 11 let nárok z rozhodnutí PÚ 492/96 bez následného jednání, které by mělo za účel plné uspokojení nároků. Žalovaná dále v odvolání specifikuje, že u žalobce , Jméno žalobce A, eviduje restituční nárok ve výši 5 309,61 Kč, u , Jméno žalobce B, ve výši 0 Kč, u , jméno FO, ve výši 21 757,80 Kč, u , jméno FO, v téže výši a u , Jméno žalobce E, ve výši 5 309,61 Kč. Dále v odvolání konstatuje, že mezi účastníky je sporná zejména výše nároku z rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , a to konkrétně ocenění nevydaných pozemků parc. č. , parcelní číslo, v k.ú. , část města, . Žalobci tvrdí, že tyto nebyly žalovanou řádně oceněny. Dále v odvolání poukazuje na to, že žalobci předložili v řízení znalecký posudek č. , spisová značka, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , když znalkyně dospěla k závěru, že cena nevydaných pozemků je u pozemku parc. č. , parcelní číslo, k.ú , část města, 500 Kč a u pozemku parc. č. , parcelní číslo, v k.ú. , část města, 806 771 Kč. Znalkyně při ocenění vycházela z ceny pozemku k datu odnětí, přičemž dospěla k závěru, že tyto pozemky byly v rozhodné době, tj. k datu odnětí státem určené v převážné míře k zastavění. S tím se žalovaná neztotožnila a trvala na závěrech znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č. , spisová značka, . Podle žalované v době odnětí pozemků neexistoval platný územní plán, dle kterého by nevydané pozemky byly prokazatelně určené k zastavění a trvala na jejich ocenění jako pozemků zemědělských. Nárok z rozhodnutí sp. zn. 492/96 byl navíc u žalobců a), b) a e) již vypořádán finanční náhradou. Předmětné pozemky v k.ú. , část města, přešly na stát na základě darovacího prohlášení z 29.3.1960, které bylo přijato 31.3.1960. Neschválený návrh zastavovacího plánu nebyl nikdy takovým stupněm územně plánovací dokumentace, na jehož základě by mohl být pozemek stavebními předpisy vymezen jako stavební. Dále v odvolání znovu uvádí, že výše restitučních nároků z obou rozhodnutí (, spisová značka, ) byla v roce 2012 mezi účastníky nesporná. Žalovaná by přitom neplnila peněžitou náhradu pouze z jednoho rozhodnutí a vyplatila by částku, kterou by evidovala za rozhodnutí obě.

8. Žalovaná v odvolání dále podrobně rozebírá judikaturu týkající se předpokladů pro to, aby se žalobci mohli domáhat v řízení převodu náhradních pozemků a dovozuje, že splnění obou předpokladů nebylo naplněno.

9. K převoditelnosti náhradních pozemků žalovaná poukazuje na to, že všechny pozemky převáděné na žalobce navazují na zastavěné území obce a jsou územním plánem určené k zastavění. Nelze však z územního plánu jednoznačně určit, jaká část pozemků bude zastavěna a k dělení pozemků geometrickými plány by nemělo docházet, neboť není v současné době jasné, v jakém rozsahu dojde k zastavění těchto oddělovaných pozemků a jak se to projeví ve funkční souvislosti s oddělenými pozemky. Žalovaná vydávané pozemky nepovažuje za vhodné k převodu. Je přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky a zda lze pozemky zemědělsky obhospodařovat či zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně, zda nejde o pozemek zastavění či tvořící součást areálu. K tomu rovněž cituje z judikatury Nejvyššího soudu. Vydání předmětných pozemků by vzhledem k plánované výstavbě, jež má být realizována v blízkém časovém horizontu (pozemky jsou zařazeny do územní rezervy určené k zastavění individuálními obytnými domy v časovém horizontu jednotek let, přičemž na ni bude navazovat výstavba dopravní a technické infrastruktury) by mohlo způsobit problémy při následném hospodaření s nimi. Napadený rozsudek tak spatřuje nesprávným a navrhuje, aby byl změněn tak, že se žaloba zamítá.

10. K podanému odvolání se vyjádřili žalobci a v tomto vyjádření vyvrací opodstatněnost odvolacích námitek a navrhují potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.) projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený výrok v odstavci I. ve věci samé a závislý nákladový výrok v odstavci III. postupem podle § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.

12. Odvolání žalované není důvodné. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně i z jeho právního posouzení tak, jak jej uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku a s tímto posouzením se ztotožňuje. Odkazuje tak na úplné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, přičemž s ohledem na odvolací námitky pouze dodává níže uvedené.

13. Žalovaná ve svém odvolání prakticky opakuje svoji argumentaci, kterou se v řízení před soudem prvního stupně bránila žalobě a s kterou se okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku úplně a srozumitelně vypořádal. Odvolací soud se tak ztotožňuje se soudem prvního stupně ve zjištění, že žalobci jsou aktivně legitimováni k podání žaloby podle § 11 zákona o půdě ve spojení s § 14 odst. 1 věta druhá a § 17 odst. 3 písm. b) zákona o půdě a mají nárok na nabytí vlastnického práva k náhradním pozemkům, a to za pozemky nevydané v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě.

14. Soudu prvního stupně nelze ničeho vytknout, pokud při ocenění nevydaných pozemků vyšel ze znaleckého posudku č. , spisová značka, , tituly před jménem, , jméno FO, , jméno FO, , , tituly za jménem, , která byla v řízení vyslechnuta a závěry svého znaleckého posudku stvrdila. Při své výpovědi uvedla, z jakých podkladů při oceňování pozemků vycházela, přičemž tyto podklady uvedla v přílohách ke znaleckému posudku. Odvolací soud se tak ztotožňuje se zjištěním soudu prvního stupně, pokud tento přisvědčil závěru znalkyně, totiž, že pozemky, které byly právnímu předchůdci žalobců odňaty státem, je třeba převážně ocenit jako pozemky stavební (zastavitelné). Znalkyně mimo jiné objasnila, z jaké územně plánovací dokumentace při ocenění odňatých pozemků vycházela a žalobcům je nutno přisvědčit v tom, že judikatura Nejvyššího soudu připouští použitelnost takové územně plánovací dokumentace již z třicátých let minulého století. Okresní soud totiž na základě dokazování před ním provedeného dospěl k závěru, že fakticky k vydání novější územní dokumentace k dotčenému území přistoupeno nebylo. Lze tak mít za prokázané neuspokojené restituční nároky u žalobců tak, jak je soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí.

15. Pokud žalovaná dále v odvolání namítá, že důvodem pro zamítnutí žaloby byla neexistence liknavosti či svévole na straně žalované při vyřizování restitučního nároku žalobců, a že naopak žalobci neprojevili dostatečnou iniciativu a aktivitu při vyřizování svého restitučního nároku, tak k tomu odvolací soud uvádí, že závěr okresního soudu o liknavosti na straně žalované je plně odůvodněn právě tím, že žalovaná restituční nároky žalobců evidovala po celou dobu (a eviduje stále) v nesprávné výši. V této souvislosti odkazuje odvolací soud na poměrně již bohatou judikaturu Nejvyššího soudu, která je ustálena v závěru, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (či jejího právního předchůdce – Pozemkového fondu ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněných osob zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků), a to nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněným osobám odňatých a nevydaných pozemků a kdy z tohoto důvodu nebylo možno na oprávněných osobách spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 155/2016, 28 Cdo 837/2017 či 28 Cdo 1117/2015). Odvolací soud tak k této odvolací námitce uzavírá, že pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobcům či jejich právním předchůdcům odňaté pozemky žalovaná nesprávně oceňuje jako pozemky zemědělské, ač dle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , jméno FO, , , tituly za jménem, by měly být pozemky v katastrálním území , část města, oceněny jako stavební, přičemž žalovaná toto ocenění dlouhodobě odmítá (a odvolací soud se s tímto názorem soudu prvního stupně ztotožňuje) lze na straně žalované dospět k závěru o její liknavosti při vyřizování restitučního nároku žalobců, která bránila žalobcům při vyřizování jejich restitučního nároku účastí ve veřejných nabídkách pozemků. Závěrem pak odvolací soud poznamenává, že Nejvyšší soud též opakovaně vyjadřuje právní názor, že je povinností žalované evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši, a to i bez jejich případné aktivity ve vztahu k ocenění těchto nároků, neboť výše náhrady musí odpovídat ceně původních odňatých a nevydaných pozemků (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 345/2022).

16. Nedůvodnou je i námitka žalované spočívající v tom, že žalobcům plnila finanční náhradu a jejich restituční nároky jsou tím vypořádány. Nemůže tomu tak být už s ohledem na výše uvedený závěr o chybném ocenění restitučního nároku žalobců, neboť pokud ocenil Státní pozemkový úřad či jeho předchůdce restituční nárok žalobců v rozporu se svou zákonnou povinností nižší částkou, žalobcům přesto ze zákona plynul nárok na poskytnutí náhrady ve správné výši, a to již od počátku (ex tunc). Není rozhodné, v jaké výši jej Státní pozemkový úřad ke dni žádosti o poskytnutí finanční náhrady evidoval a jakou finanční náhradu stěžovatelům poskytl. Obecně částečným plněním dluh nezaniká a není důvodu, aby zanikl restituční nárok, tím spíše, že na jedné straně stojí stát plnící své zákonné povinnosti a na straně druhé restituent, jehož křivdy (a křivdy jeho předchůdců) se stát snaží odčinit. Opačný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem restitučních předpisů. Není přitom vyloučeno, že oprávněné osoby mohou jednotlivé způsoby náhrad i kombinovat, neboť zákon o půdě nic takového nezakazuje. Pokud žalovaná namítá, že žalobci proti poskytnuté výši finanční kompenzace až do roku 2023 nijak nebrojili, tak podle názoru odvolacího soudu, jež je opírán o rozhodnutí Ústavního soudu, může být relevantním způsobem nesouhlasu i žaloba o nahrazení projevu vůle, kterou se oprávněné osoby domáhají uspokojení svých restitučních nároků a není rozhodné, že k ní přistoupili právě až v roce 2023 (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2763/23).

17. Pokud žalovaná namítá nevhodnost převoditelnosti náhradních pozemků a tuto nevhodnost spatřuje v tom, že tyto náhradní pozemky jsou určeny platným územním plánem obce k zástavbě rodinnými domy a dosud neexistuje k těmto pozemkům podrobnější územně plánovací dokumentace, přičemž není podle žalované zřejmé, v jakém rozsahu dojde k zastavění těchto oddělovaných pozemků a jak se to projeví ve funkční souvislosti s oddělenými pozemky, pak tato skutečnost neznamená žádnou zákonnou překážku k převodu předmětných pozemků. Je nutno tak soudu prvního stupně přisvědčit v tom, když překážku převoditelnosti či nevhodnosti neshledal a o pozemcích, které žalobci učinili předmětem řízení rozhodl na základě jejich faktického stavu, přičemž ke zjištění tohoto stavu prováděl dle odvolacího soudu dostatečně široké dokazování včetně místního ohledání.

18. S ohledem na výše uvedené tak odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně v odvoláním dotčeném výroku ve věci samé a v závislém výroku o náhradě nákladů řízení jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, když právě ani ve výroku o nákladech řízení pochybení neshledal, přičemž žalovaná v odvolání proti němu ani ničeho nenamítala.

19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., když žalobci měli v odvolacím řízení plný úspěch. Tyto náklady jsou pak představovány odměnou za dva úkony právní služby, a to za vyjádření k odvolání žalované ze dne 24.9.2024 v částce 46 960 Kč při zastoupení pěti účastníků (§ 7, § 12 odst. 4, § 12a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif) a též odměnou za účast při jednání před odvolacím soudem dne 6.2.2025, přičemž výše této odměny činí za jeden úkon při zastoupení pěti osob 35 220 Kč, a to s ohledem na změnu advokátního tarifu provedenou vyhl. č. 258/2024 Sb. K odměně advokáta je nutno připočítat paušální náhradu hotových výdajů rovněž za dva úkony podle § 13 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu, a to ve výši 300 Kč a 450 Kč a též náhradu za promeškaný čas za pět půlhodin po 150Kč ve výši 750 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu). Právní zástupkyně žalobců má též právo na náhradu cestovních výdajů ve výši 1 679 Kč, a to za cestu z Příbrami do Českých Budějovic a zpět osobním vozidlem RZ , SPZ, při ujeté vzdálenosti 206 km, průměrné spotřebě 5,8 l/100 km, benzínu 98 v ceně 40,50 Kč/l. K těmto částkám je pak nutno připočítat 21% DPH ve výši 17 925,39 Kč, neboť právní zástupkyně žalobců je jejím plátcem (§ 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř.).