5 Co 1237/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované společnosti sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o 114 426 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 25. 6. 2024, č.j. 2 C 209/2023-140,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 15 246 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zcela vyhověl žalobě, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 114 426 Kč se zákonným úrokem 15 % ročně od 8. 8. 2023 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení v částce 68 627,08 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody vzniklé neoprávněným odběrem elektřiny žalovaným z elektrizační soustavy v odběrním místě , adresa, poté, co odstoupením s účinností k 30. 11. 2020 zanikl smluvní vztah mezi účastníky založený Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřenou mezi společností , právnická osoba, . jako dodavatelem a žalovaným jako odběratelem č. , číslo, , tj. v období od 1. 12. 2020 do 29. 5. 2023, kdy se konečně podařilo osobám pověřeným žalobkyní demontovat na uvedené adrese elektroměr č. , hodnota, . S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 916/2005 a na něj navazující) soud uvedl, že odpovědnost za neoprávněný odběr elektrické energie je zvláštním druhem občanskoprávní odpovědnosti upraveným zvláštním právním předpisem, založeným na objektivním principu, tudíž k jejímu vzniku postačuje existence neoprávněného odběru a vznik škody v příčinné souvislosti s tím. Vzniklá škoda byla vyčíslena mechanismem stanoveným v § 17 odst. 3 vyhl. č. 359/2020 Sb., kdy výpočet vycházel s ohledem na zjištění neoprávněného odběru dne 29. 5. 2023 z váženého průměru ceny kladné regulační energie za rok 2022 ve výši 9 672,43 Kč, přičemž vedle ceny za neoprávněně odebranou elektřinu přiznal soud žalobkyni podle § 51 odst. 3 energetického zákona také právo na náhradu nákladů nezbytně nutně vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru, které žalobkyně doložila a jejichž výpočet vysvětlila. Vedle jistiny přiznal soud žalobkyni také právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Vypořádal se přitom s námitkami žalovaného, jemuž se přes poučení nepodařilo prokázat, že výše zmíněná smlouva o odběru elektrické energie mezi účastníky i nadále existuje a v té souvislosti přihlédl i k tomu, že žalovaný se v intencích odstoupení od smlouvy žalobkyní zachoval, neboť dne 20. 4. 2021 požádal společnost , právnická osoba, . o uzavření nové smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny do zmíněného odběrního místa. O zániku původní smlouvy měl i další indicie, jelikož platby, které v březnu 2021 společnosti , právnická osoba, . poukazoval, se mu obratem vracely zpět. Žalovaný, který zprvu popíral svoji pasivní věcnou legitimaci, nijak nereagoval na poučení soudu a neoznačil údajné neoprávněné odebírající osoby, svou argumentaci ani dále nerozvinul a nakonec sdělil, že k odběru elektrické energie v období od 1. 12. 2020 do 29. 5. 2023 z jeho strany v daném odběrným místě docházelo. Rovněž, co se týká zpochybnění množství odebrané elektřiny, bylo na žalovaném, aby předestřel soudu tvrzení, která by žalobcem prokazovaný rozsah odběru elektřiny důvodně vyvracela a aby svá tvrzení prokázal. Ani v tomto směru žalovaný nic nedoplnil a trval pouze na tom, že jeho spotřeba se v inkriminované době nijak nevymykala. Přestože měsíční spotřeba za dobu neoprávněného odběru vychází na 0,21 MWh oproti odběru v době trvání smlouvy 0,071 MWh za měsíc, kterou žalovaný tvrdil, avšak nedoložil. Soud poukázal na období koronavirové pandemie v letech 2020 a 2021, kdy v důsledku protipandemických opatření museli obyvatelé trávit velkou část dne ve svých domácnostech, což by mohlo vysvětlovat nárůst spotřeby. V souvislosti s postupem žalobkyně při zjišťování neoprávněného odběru se soud zabýval také otázkou dodržení obecné prevenční povinnosti v intencích závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 202/2020 a uzavřel, že žalobkyně prokázala, že se opakovaně buďto ve vlastní režii, anebo prostřednictvím externí společnosti, se snažila na odběrné místo dostat a zamezit případně zjištěnému neoprávněnému odběru, prokazatelně takto uskutečnila bezvýsledné návštěvy v lednu 2021 a v dubnu 2021 a že teprve po zpřístupnění objektu žalovaným 29. 5. 2023 mohli technici zkontrolovat zaplombování, prohlédnout elektroměr a provést jeho demontáž. Byť od poslední návštěvy v dubnu 2021 do návštěvy, při níž byl elektroměr demontován, uběhly více než dva roky, což je doba spíše nestandardní, přihlédl soud k individuálním okolnostem věci, kdy žalovaný 2x demontáž elektroměru odmítl s poukazem na soudní spor, který vede se společností , právnická osoba, ., na tuto společnost podal trestní oznámení pro porušování domácí svobody a čekání žalobkyně s další kontrolou odběrního místa tedy zřejmě mělo za cíl vyčkat zklidnění nastalé situace. Doba neoprávněného odběru 30 měsíců se pohybuje v rámci maximální 36měsíční doby podle § 16, odst. 1 vyhl. č. 359/2020 Sb., za niž lze náhradu požadovat. Na nárůstu doby neoprávněného odběru na 30 měsíců se tak významně podílel žalovaný, který, pokud by splnil svou zákonnou povinnost, umožnil by demontáž elektroměru již 19. 1. 2021. Přerušit dodávku elektrické energie zvnějšku možné nebylo, jelikož v odběrném místě se nacházel ještě další elektroměr, přes nějž se realizoval smluvní odběr. Žalobkyni, která byla v řízení úspěšná, soud přiznal též právo na náhradu nákladů řízení, které zahrnují odměnu advokáta za 8 úkonů právní služby po 5 700 Kč a paušální náhradu jeho hotových výdajů za 8 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 7 a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava převzetí právního zastoupení, účast na jednání soudu dne , datum, , , datum, a , datum, , sepis vyjádření ze dne , datum, , ze dne , datum, ), náhradu cestovného za cestu ke čtyřem jednáním soudu České Budějovice - Český Krumlov a zpět při celkem ujeté vzdálenosti 216 km, ceně pohonné hmoty podle vyhl. č. 398/2023 38,70 Kč za litr a náhradě za ztrátu času stráveného na cestách 1 600 Kč za 16 půlhodin podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu vše zvýšeno o 21 procentní sazbu DPH. Náklady řízení dále zahrnuly náhradu za 3 úkony učiněné žalobkyní před právním zastoupení, a to výzvu k plnění, sepis žaloby, sepis vyjádření z , datum, v sazbě 300 Kč/úkon podle vyhl. č. 254/2015 Sb. a dále soudní poplatek.

2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný, který namítal jeho nesprávnost z důvodu chybného právního hodnocení, kdy soud na zjištěný skutkový stav neaplikoval například ustanovení občanského zákoníku upravující obecnou prevenční povinnost. Žalobkyni bylo známo, že elektroměr se nachází v místě nikoliv běžně přístupném, proto měla žalovaného nejdříve vyzvat ke zpřístupnění elektroměru, neboť bez takové výzvy je prakticky jisté, že místo pro ni přístupné nebude. Lze tak pochybovat o účelnosti nákladů vynaložených na odmontování elektroměru bez předchozí výzvy k jeho zpřístupnění. Žalobkyně mu zaslala dvě výzvy ke zpřístupnění, první v dubnu 2021, kdy žalovaný vzhledem k nesouhlasu s ukončením smlouvy, na jejímž základě elektřinu odebíral, demontáž neumožnil a další až v květnu 2023, kdy demontáž proběhla. Mezi těmito dvěma výzvami uplynula doba dvou let, aniž by žalobkyně činila jakékoliv úkony k demontáži elektroměru. Jestliže však existuje určitě nikoliv malá pravděpodobnost, že žalovaný prostřednictvím elektroměru, který je žalobkyně povinna odmontovat, odebírá nadále elektrickou energii a vzniká tak neoprávněný odběr, tedy škoda, bylo povinností žalobkyně splnit všeobecnou prevenční povinnost a předcházet škodě podle § 2903 odst. 1 o.z. a odmontovat elektroměr co nejdříve. Pokud tak žalobkyně neučinila a z toho důvodu škoda vzrostla, pak za tuto škodu žalobkyně částečně odpovídá. Výše náhrady za odběr elektrické energie by měla co nejvíce odpovídat reálným nákladům, což bude zejména tehdy, pokud období, za něž je náhrada žádána, bude co nejkratší, a tedy i částka použitá jako jednotková cena se co nejvíce bude blížit částce za období neoprávněného odběru to však splněno není. Jednotková cena v době demontáže elektroměru je několikanásobně vyšší než cena v době, kdy by byl elektroměr demontován bez zbytečného odkladu. Nelze použít výklad právního předpisu, který by umožňoval žalobkyni vyčkávat s demontáží elektroměru, na konec zákonné tříleté lhůty, v jejímž rámci může nárokovat částku za neoprávněný odběr, a to zejména v situaci, kdy měla vědět či předpokládat, že k odběru může docházet. Postup žalobkyně není obhajitelný zejména proto, že žalovaný je v postavení spotřebitele požívajícího zvýšené právní ochrany. Podle § 17 odst. 3 vyhl. č. 359/2020 Sb. je třeba zaujmout výklad, že pro stanovení ceny elektrické energie se použije nejen rok zjištění neoprávněného odběru, ale také rok, kdy měl být tento odběr zjištěn při vynaložení obvyklé péče, neboť pokud umožňuje zákon více výkladů, musí soud zvolit ten příznivější pro spotřebitele (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2063/17, Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2692/2019, 25 Cdo 566/2018, 25 Cdo 3517/2017 či usnesení pléna Ústavního soudu sp. zn. pl. ÚS 29/13). Výše odběru přesahuje běžnou spotřebu žalovaného několikanásobně, žalovaný tuto výši spotřeby popírá, důkazy, které předložila žalobkyně a z nichž soud vycházel při stanovení výše odběru, je třeba považovat za nedostatečné. V takové situaci podle § 16 odst. vyhlášky č. 359/2020 má použít provozovatel distribuční soustavy jiné údaje, zejména údaje o spotřebě elektřiny téhož odběratele v odběrném místě z doby před neoprávněným odběrem elektřiny. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně považovala rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a odvolání za nedůvodné. Soud se důsledně a pečlivě zabýval otázkou plnění obecné prevenční povinnosti z její strany a správně ji posoudil. Elektroměr nebyl volně přístupný, jeho zpřístupnění bylo na vůli žalovaného, který to odmítal a podal navíc na žalobkyni trestní oznámení pro porušování domovní svobody, to vše, ačkoliv byl žalobkyní opakovaně písemně vyzýván ke zpřístupnění elektroměru za účelem jeho demontáže. Nikdy žádnou součinnost neposkytl a naopak se tomu bránil. Byl si velmi dobře vědom, že nemá uzavřenou smlouvu o dodávkách elektřiny, přesto elektřinu vědomě odebíral a jednal tak úmyslně protiprávně. Neoprávněný odběr elektřiny je zakázán přímo energetickým zákonem, nesmí k němu dojít bez ohledu na to, zda byl v odběrném místě elektroměr demontován či nikoliv. Závěr o tom, že dochází k neoprávněnému odběru, nelze učinit jenom proto, že dům není přístupný a není možné provést demontáž elektroměru či jeho kontrolu, a to ani v případě, že přítomná osoba odmítá dům zpřístupnit. I kdyby byl neoprávněný odběr zjištěn dříve než v roce 2023, nemohlo mu být zabráněno, neboť celý dům nebylo možno odpojit od přívodu elektřiny, když se v něm nachází více odběrných míst. K přerušení dodávky elektřiny do předmětného konkrétního odběrného místa byla nutná součinnost žalovaného a ten ji neposkytl. Správně postupovala žalobkyně i při stanovení výše náhrady za zjištěný neoprávněný odběr, která odpovídá energetickému zákonu a § 17 odst. 3 písm. a), bod 2vyhl. č. 359/2020, podle nichž se pro výpočet použijí údaje za poslední kalendářní rok před zjištěním neoprávněného odběru elektřiny, což pro daný případ, kdy neoprávněný odběr byl zjištěn 29. 5. 2023, představuje cenu 9 672,43 Kč/MWh (vážený průměr ceny pořízené kladné regulační energie uvedený OTE za rok 2022). Navrhovala proto, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen a žalovanému uložena povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni.

4. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř., přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o.s.ř.

5. Odvolání žalovaného není důvodné.

6. Soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí velmi podrobně zaobíral nárokem žalobkyně uplatněným v tomto řízení, provedl rozsáhlé dokazování, které řádně popsal a zhodnotil v odůvodnění rozsudku a věc zcela správně posoudil i po stránce právní, přičemž se zaobíral všemi relevantními aspekty případu. Řádně se vypořádal i s námitkou žalovaného o porušení prevenční povinnosti žalobkyní a v té souvislosti s výší škody, jakož i s námitkou nedostatku pasivní věcné legitimace a neodpovídající výší odběru. Závěry soudu prvního stupně odvolací soud zcela sdílí.

7. Prevenční povinnost je všem právním subjektům uložena v § 2900 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o.z.), který stanoví, že vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Jak bylo prokázáno v řízení, žalobkyně se snažila provést demontáž elektroměru v období řádově několika týdnů po 30. 11. 2020, kdy došlo k ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, avšak ani v lednu 2021 a ani při opakovaném pokusu v dubnu též roku nebyla pro neposkytnutí součinnosti žalovaného s tímto krokem úspěšná. Žalovaný tak svou pasivitou zapříčinil posunutí demontáže elektroměru, a tedy zjištění neoprávněného odběru o více než dva roky, což se projevilo i ve výši škody, kdy žalobkyně při jejím vyčíslení v souladu s právním předpisem vycházela z cenové hladiny období předcházejícího zjištění neoprávněného odběru (rok 2022), přičemž v této době došlo oproti letům předchozím k nárůstu cen elektřiny, čímž se škoda zvýšila. Žalovaný si musel být velmi dobře vědom, že odebírá elektřinu a že tak činí bez uzavřené smlouvy (k jeho vědomosti se přesně vyjádřil okresní soud v rozsudku), přesto s tímto jednáním neustal a po poměrně dlouhou dobu se i bránil vyřešení situace, čímž se dopustil neoprávněného odběru elektřiny z elektrizační soustavy ve smyslu § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Nyní tak musí nést dopady svého protiprávního jednání v podobě náhrady škody dle § 51 odst. 3 energetického zákona, nikoli snažit se odvracet jeho důsledky přenášením odpovědnosti za vzniklou škodu na žalobkyni a dovoláváním se zvláštního zřetele, postavení spotřebitele a interpretace právní normy ve svůj prospěch. Úvahy soudu prvního stupně o akceptaci doby, která uplynula od posledního bezvýsledného pokusu až do umožnění demontáže elektroměru žalovaným v květnu 2023, jsou zcela přiměřené a tento postup žalobkyně je za prokázaných okolností, kdy žalovaný podal na žalobkyni trestní oznámení a vedl s ní soudní spor, zcela odůvodněný. Správný je potom i výpočet náhrady škody, při němž soud vycházel z právního předpisu, jakož i zcela důvodně vynaložených nezbytně nutných nákladů na zjišťování neoprávněného odběru, kdy žalobkyně žalovaného ke zpřístupnění zařízení opakovaně vyzývala, jak je popsáno v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí, na něž v této části odvolací soud zcela odkazuje. Pokud jde o rozporovanou výši odběru elektrické energie, soud ani zde nerezignoval na své procesní povinnosti a žalovaného vyzýval k rozvinutí jeho tvrzení, což žalovaný nesplnil a za dané situace tak soud správně vycházel z údajů tvrzených a prokázaných žalobkyní, kdy se jedná o stav naměřený funkčním elektroměrem. Přiléhavé nejsou ani úvahy žalovaného o volbě pro spotřebitele příznivějšího výkladu zákona, neboť ust. § 17 odst. 3 vyhl. č. 359/2020 Sb. stanoví zcela jednoznačné pravidlo pro výpočet výše náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu, pro nějž jsou rozhodující ceny podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu účinného v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny nebo ceny uveřejněné operátorem trhu v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny. Žádný možný výklad, podle něhož by mělo být vycházeno z cen elektřiny jiného období z tohoto ustanovení vyhlášky dovodit nelze. Okresní soud se ostatně ve svém rozhodnutí otázkou okamžiku zjištění neoprávněného odběru zabýval a řádně objasnil, proč za okamžik zjištění neoprávněného odběru je nutno považovat až demontáž elektroměru, která jedině je způsobilá definitivně potvrdit, zda k neoprávněnému odběru došlo či nikoli a z jakých důvodů v projednávané věci neoprávněný odběr nemohl být zjištěn dříve. Rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR zmiňovaná žalovaným nejsou nijak v rozporu s prvoinstančním rozhodnutím, které naopak tuto judikaturu respektuje, případně rozhodnutí na věc nedopadají. V usnesení sp. zn. 25 Cdo 566/2018 Nejvyšší soud připustil v odůvodněných případech modifikovat obsah prováděcí vyhlášky tak, aby bylo dosaženo určení skutečné škody a nedocházelo k tzv. nad-kompenzaci poškozeného či k určité formě sankce škůdce, jak by tomu bylo při její mechanické aplikaci. Rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2692/2019 řeší situac zjištění odběru elektrického proudu, který neprocházel přes elektroměr. Rozhodnutí sp. zn 25 Cdo 3517/2017 se zabývá značným nepoměrem mezi spotřebou v rozhodném období, která byla určena znaleckým posudkem a vyhláškovou výší náhrady. O takový případ v projednávané věci nejde, když škoda byla vyčíslena v závislosti na množství odebrané elektrické energie, naměřené funkčním elektroměrem.

8. Rozhodnutí soudu prvního stupně proto jako věcně správné bylo odvolacím soudem potvrzeno podle § 219 o.s.ř., když v ostatním odvolací soud odkazuje na zcela precizní odůvodnění napadeného rozsudku, včetně jeho výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, který je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení úspěšná žalobkyně.

9. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela úspěšné žalobkyni náleží právo na náhradu jeho nákladů proti zcela neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení činí 15 246 Kč a zahrnují odměnu právního zástupce žalobkyně za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) – písemné podání vyjádření k odvolání a písm. g) – účast při jednání odvolacího soudu vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v sazbě 5 700 Kč/úkon podle § 7 bod 5 tohoto předpisu, paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce za 2 úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v sazbě 300 Kč/úkon a 21 % DPH z odměn a náhrad 2 646 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř.

10. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.