5 Co 1265/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o 89 281 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 13. 5. 2025, č. j. 10 C 18/2025-114

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 285 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud v odstavci I. výroku zamítl žalobu a v odstavci II. výroku uložil povinnost žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 15 450 Kč. Po skutkové stránce vyšel z toho, že žalobkyně nabyla pozemek, parc. č. , číslo, , v katastrálním území , adresa, , od žalovaného kupní smlouvou uzavřenou ve dnech 14. 4. 2021 a 16. 4. 2021, s právními účinky vkladu dne 21. 4. 2021. Nejméně k 23. 10. 2024 žalobkyně tento pozemek vlastnila. V období od 16. 4. 2021 do 31. 12. 2022 na tomto pozemku fakticky zemědělsky hospodařil žalovaný a pozemek byl zařazen zcela či zčásti do půdních bloků v databázi LPIS využívané pro účely dotací ze Státního zemědělského a intervenčního fondu (dále SZIF), a to půdní blok č. , číslo, (740–1190), kde byl od 5. 6. 2020 do 4. 5. 2022 v databázi jako uživatel evidován žalovaný, půdní blok , číslo, (740–1190), u něhož byl v období od 5. 5. 2022 do 19. 1. 2023 v databázi evidován jako uživatel žalovaný. Na základě žádostí o zemědělské dotace podaných žalovaným letech 2021 nebo 2022, resp. žádosti podané , právnická osoba, k půdnímu bloku č. , číslo, (740–1190) v letech 2021 a 2022 vyplatil ve vztahu k předmětnému pozemku SZIF žalovanému dotace v celkové výši 81 280,60 Kč (68 750,06 Kč v roce 2021 – dotace SAPS) a v roce 2022 v částce 12 530,54 Kč (SAPS ANC a AEKO). Žalobkyně k tomuto pozemku v období od 16. 4. 2021 do 31. 12. 2022 nežádala od SZIF žádné dotace. Žalobkyně výzvou ze dne 12. 3. 2024 uplatnila vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce 89 281 Kč.

2. Po právní stránce soud věc vyhodnotil podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále o.z.), kdy však dovodil, že v přímé souvislosti s poskytnutím dotací došlo k obohacení (získání dotace) a k ochuzení (výplatě dotace) mezi žalovaným a SZIF. V přímé souvislosti s vyplacením dotace tak žalobkyně nemá a ani nemůže mít postavení ochuzeného ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Soud podrobně rozebral právní úpravu a charakter jednotlivých dotací, které žalovaný od SZIF obdržel (dotace SAPS, přechodné vnitrostátní podpory, dotace na greening, dotace ANC, dotace AEKO, podrobně viz odst. 25.–44. odůvodnění rozsudku). Z tohoto rozboru vyplývá, že ve všech případech se jedná o veřejnoprávní plnění, která jsou podmíněna podáním příslušné žádosti a splněním řady podmínek a vykonáváním mnoha činností značně přesahujících rámec prostého užívání pozemku, jak jsou stanoveny právními předpisy pro konkrétní dotaci. Jsou poskytovány z veřejných zdrojů jako odměna za činnosti, na jejichž provádění je veřejný zájem. Dotace nemusí být čerpány všemi subjekty zabývajícími se zemědělským obhospodařováním půdy, ať již proto, že podmínky pro její získání nesplní, anebo zkrátka o dotaci vůbec nepožádají. Mezi samotným obhospodařováním zemědělské půdy (jejím faktickým užíváním) a výplatou dotace není přímá a kauzální vazba, takže i pokud by žalovaný užíval předmětný pozemek bez soukromoprávního titulu, vyplacení dotace není v potřebné příčinné souvislosti, aby tato okolnost mohla založit nárok vlastníka pozemku proti uživateli na vydání bezdůvodného obohacení v podobě vyplacené dotace. Podkladem pro jejich vyplacení je správní rozhodnutí o poskytnutí dotace (§ 11 odst. 1 a 2 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). V případě neoprávněné platby dotace rozhoduje SZIF formou správního rozhodnutí o vrácení dotace či její části (§ 11a odst. 1 zákona o SZIF). Vydaná rozhodnutí či jiné důvody pro výplatu dotací pro žalovaného ze strany SZIF představují právní důvod jejich přijetí a přijaté dotace nemohou představovat majetkový prospěch bez právního důvodu, případně z důvodu, který odpadl. Jedině, pokud by neexistovala či odpadla rozhodnutí o přiznání dotace nebo jiný důvod pro jejich výplatu, měl by takový stav následky, avšak jen ve vztahu mezi SZIF a žalovaným. S ohledem na tyto závěry se již soud nezaobíral tvrzením žalovaného, že v období od 16. 4. 2021 do 31. 12. 2022 měl na základě ústní dohody umožněno tento pozemek užívat. Právní vztah mezi SZIF a žalovaným je vztahem veřejného práva, cesta pro žalobkyni k hájení jejích zájmů byla prostředky veřejného práva. Není možno uplatnit ani ustanovení § 3004 odst. 1, věta prvá o.z. (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále o.z.), neboť přijaté dotace od SZIF nejsou přímým a nezprostředkovaným důsledkem samotného užití pozemku, ale veřejnoprávní platbou za vlastní činnosti žadatele o dotace jdoucí daleko nad rámec užívání pozemku. Dotaci nelze považovat ani za plod (pozemku), tím, co věc pravidelně poskytuje ze své přirozené povahy (§ 491 odst. 1 o.z.) a není ani užitkem, tím, co věc pravidelně poskytuje ze své právní povahy (§ 491 odst. 2 o.z.) rovněž z důvodu, že pro její získání je třeba splnit řadu podmínek právního i faktického rázu.

3. V případě užívání pozemku bez právního titulu by žalobkyni vznikla majetková újma spočívající v tom, že byla zbavena možnosti, aby pozemek fakticky užívala sama a vykonávala tak jednu ze složek vlastnického práva, s čímž je spojena náhrada za bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného za takový pozemek. Odpovídající nárok však uplatněn nebyl. Obohacení žalovaného v podobě vyplacené dotace ze strany SZIF není v příčinné souvislosti s tím, že žalobkyně svůj pozemek neužívala, není tak splněna jedna z podmínek vzniku nároku na vydání bezdůvodného obohacení či náhrady za bezdůvodné obohacení. O nákladech řízení soud rozhodl se zřetelem na plnou úspěšnost žalovaného ve sporu. Přiznaná částka zahrnuje mimosmluvní odměnu advokáta 14 100 Kč (3 úkony právní služby po 4 700 Kč/úkon podle § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) - převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při jednání soudu a paušální náhrady hotových výdajů advokáta třikrát 450 Kč.

4. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Poukazovala na judikaturu Nejvyššího soudu, která u bezdůvodného obohacení získaného na úkor žalobce zdůrazňuje existenci újmy na straně ochuzeného, odpovídající prospěchu na straně obohaceného, byť nemusí jít vždy o přímé finanční vydání, ale i o ušlý přírůstek majetku ochuzeného (rozsudek sp. zn. 28 Cdo 852/2017 ze dne 15. 3. 2018). Rozhodující je, že obohacený vlastníkovi znemožnil, aby věc užíval sám či z ní měl majetkový prospěch a rozsah, v němž byl vlastník zbaven obvyklých užitků své věci, určuje, o jaký prospěch se obohatil někdo jiný na jeho úkor (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 28 Cdo 222/2023, rozsudek ze dne 12. 4. 2021, sp. zn. na 28 Cdo 493/2021, podle něhož užívá-li někdo protiprávně věc a přenechá-li ji neoprávněně dále k užívání jinému, který není v dobré víře, jsou k vydání bezdůvodného obohacení vlastníků zavázáni oba dva společně a nerozdílně). Vztahy bezdůvodného obohacení tudíž je možno vztáhnout i na širší okruh osob. Žalovaný jako bývalý vlastník svým neoprávněným čerpáním dotací zbavil žalobkyni jako nového vlastníka možnost tyto dotace čerpat a mít z pozemku odpovídající příjem, jelikož za normálních okolností by dotace náležely žalobkyni. Platba SAPS je nároková dotace. Nárok má na ni každý zemědělec, který danou půdu skutečně obhospodařuje, pokud podá žádost a splní podmínky. Žalovaný neoprávněně vystupoval jako žadatel a částku inkasoval sám pro sebe, čímž žalobkyni o tuto majetkovou hodnotu připravil. Právní úprava § 3004 odst. 1 o.z. znamená, že i za předpokladu správnosti úvahy soudu ohledně dotace jdoucí daleko nad rámec samotného užívání či obhospodařování zemědělského pozemku, je dotace plodem či užitkem a obohacený je tak povinen ji vydat. Nalézací soud přehlédl potencialitu existence nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, což je v rozporu s rozhodnutími sp. zn. 28 Cdo 814/2017, 25 Cdo 2715/2000, 28 Cdo 2284/2014 či 28 Cdo 2501/2016. Nerozhodná je otázka, že plnění poskytl stát. Podstatné je, že žalovaný k němu dospěl užitím cizího majetku na úkor cizích práv. Není-li třetí osoba (příjemce plnění) v dobré víře, může vlastník věci požadovat vydání obohacení přímo po ní, přestože je poskytl někdo jiný (rozsudek sp. zn. 28 Cdo 493/2021). Žalovaný nebyl v dobré víře. Jeho postup lze přirovnat k situaci vznikající při tzv. squatingu. Veřejnoprávní titul žalovaného pro poskytnutí dotace byl jen zdánlivý. Žalovaný ve skutečnosti nesplňoval podmínky nároku na dotaci, již nebyl vlastníkem, ani oprávněným uživatelem půdy. Navrhovala proto, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě zcela vyhověl.

5. Žalovaný k odvolání uvedl, že žalobkyně nebyla nijak ochuzena, jelikož dotace nepocházejí z jejího majetku, ale z veřejných prostředků. Jí citovaná judikatura se týká případů přímého majetkového prospěchu, např. nájemného z pronájmu, nikoliv z veřejnoprávních plateb vázaných na obhospodařování a žalobkyně ani sama neprokázala, že by o dotace žádala nebo podmínky pro ně splnila, což vylučuje její ochuzení vlastní nečinností. V České republice jsou dotace vypláceny zemědělcům obhospodařujícím půdu bez nutnosti prokazovat smluvní vztah s vlastníkem, žalovaný půdu obhospodařoval, splnil i podmínky a dotace obdržel. Pokud žalobkyně jejich vyplacení považuje za neoprávněné, měla iniciovat správní řízení u SZIF. Dotace nejsou přirozeným výnosem, jako například sklizeň, ale výsledkem aktivní činnosti žalovaného. Navrhoval potvrzení rozsudku.

6. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř. přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o.s.ř.

7. Odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Soud prvního stupně se zcela správně, velmi podrobně a důsledně zaobíral otázkou podstatnou pro posouzení věci, a to pojmem a charakterem finančního plnění ve formě dotace a učinil v tomto směru správné závěry. V odůvodnění svého rozhodnutí podal podrobný rozbor jednotlivých typů dotací, které pobíral žalovaný od SZIF, z hlediska jejich účelového určení, podmínek a požadavků, jež je nutno splnit pro získání každé z nich, včetně právní úpravy, kterou se jejich poskytování řídí (podrobně viz odst. 25. až 44. odůvodnění rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost plně odkazuje). Pro všechny dotace vyplacené žalovanému ze strany SZIF platí, že nejde o nároky soukromoprávní, ale jde o plnění poskytované z veřejných prostředků, které je vázáno na určitý účel nebo činnost, na nichž je veřejný zájem a na splnění konkrétních podmínek. Poskytnutí dotace je spojeno s veřejnoprávním rozhodnutím, jehož předpokladem vydání je iniciativa žadatele o dotaci spočívající v podání příslušné žádosti. Poskytnutím dotace vzniká právní vztah mezi poskytovatelem dotace a příjemcem dotace, tudíž i eventuální vztah z bezdůvodného obohacení v důsledku neoprávněného vyplacení dotace by mohl vzniknout pouze mezi týmiž subjekty. Zcela správně také soud prvního stupně postihl, že dotace není plodem (pozemku) tedy něčím (hmotným), co věc pravidelně poskytuje ze své přirozené povahy podle svého obvyklého účelového určení, ať s přičiněním člověka nebo bez něho, ani užitkem, tedy něčím, co věc pravidelně poskytuje ze své právní povahy ve smyslu § 491 odst. 2 o.z. (např. úroky, nájemné, pachtovné apod.).

9. Odvolací soud sdílí i prvoinstanční závěry o tom, že skutkové vymezení nároku žalobkyně nenaplňuje žádný z důvodů bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o.z. (plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávní užití cizí hodnoty, plnění za někoho, co měl po právu plnit sám). Žalobkyní uplatněný nárok nelze hodnotit ani podle § 3004 o.z. jako bezdůvodné obohacení získané ve zlé víře, kdy takto obohacený vydá vše, co obohacením nabyl, včetně plodů a užitku a rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl získal. Žalobkyně považuje dotace vyplacené žalovanému ze strany SZIF za majetkový prospěch (zvětšení majetku, zisk), který jí ušel a který by jinak při obvyklém běhu věcí získala, avšak tento její právní názor odvolací soud nesdílí. Již soud prvního stupně v té souvislosti správně uvedl, že vyplacené dotace nelze považovat za majetkový prospěch žalovaného získaný na úkor žalobkyně právě pro to, že jsou veřejnoprávní platbou za konkrétní činnost žadatele o dotaci, nikoli přímý důsledek pouhého užívání pozemku. Takovým užitkem a typicky soukromoprávním nárokem je např. nájemné. Nelze uvažovat ani o existenci potenciálního nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího částce přijatých dotací žalovaným. Není totiž sporu o tom, že žalobkyně o dotace nepožádala, nesplnila tedy vlastním přičiněním základní předpoklad, k němuž se poskytnutí dotace váže a již jen proto nelze vycházet z předpokladu, že by žalobkyně dotace ve výši žalované částky získala. Mezi dotací vyplacenou SZIF žalovanému a újmou žalobkyně (pokud by jí vznikla) neexistuje přímá příčinná souvislost. Argument, že žalovaný podmínky vzniku nároku na dotaci nesplňoval, neboť nebyl vlastníkem pozemků a že dotace mu byly vyplaceny neoprávněně, je pro vztah účastníků irelevantní. Jakékoli případné nároky mohly v důsledku toho vzniknout pouze mezi žalovaným a SZIF, jak ostatně uvedl již prvoinstanční soud.

10. Žalobkyní odkazovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2715/2000, 28 Cdo 2501/2016, 28 Cdo 814/2017, 28 Cdo 2284/2014, 28 Cdo 493/2021) není na věc použitelná. Rozhodnutí se vesměs týkají skutkově odlišné situace, a to užívání cizí věci bez právního důvodu, kdy vzniká majetkový prospěch neoprávněnému uživateli tím, že nevynakládá platby za užívání věci (nezmenšuje se mu majetek). Majetkový prospěch odpovídající tomto bezdůvodnému obohacení tak odpovídá výši obvyklé úhrady za užívání totožné věci, tj. v případě užívání pozemků obvyklému pachtovnému (nájemnému), které by bylo nutno platit v daném čase a místě za jejich užívání, případně za užívání srovnatelných pozemků. Takový nárok, který je však zcela odlišný od nároku uplatněného touto žalobou, by pochopitelně náležel i žalobkyni, pokud žalovaný užíval pozemky v jejím vlastnictví bez právního důvodu. Posledně citované rozhodnutí na projednávanou věc rovněž nedopadá, neboť řeší otázku pasivní legitimace k vydání bezdůvodného obohacení u osoby, která neoprávněně přenechá věc k užívání jinému, jakož i u faktického uživatele a týká se zcela rozdílné skutkové situace než v projednávané věci. Žádné z rozhodnutí se nezabývá bezdůvodným obohacením vzniklým v souvislosti s veřejnoprávním plněním, všechna řeší nároky ryze soukromoprávní.

11. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř., přičemž odkazuje na precizní a zcela výstižné odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Úspěšným byl v odvolacím řízení žalovaný, jemuž tak náleží náhrada nákladů v celkové výši 11 285 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu právního zástupce za 2 úkony právní služby, a to písemné podání – vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu v sazbě 4 700 Kč/úkon podle § 7 bod 5. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce za 2 úkony právní služby, sazby 450 Kč/úkon. Podle § 13 odst. 1 odst. 3 advokátního tarifu cestovné za cestu právního zástupce ze sídla jeho advokátní kanceláře k odvolacímu soudu , adresa, - , adresa, a zpět, ujeto dvakrát 25 km. Při ceně motorové nafty 34,70 Kč/litr, kombinované spotřebě 5,50 Kč litr/100 km. Náhradě za užití vozidla 5,80 Kč/kilometr (ceny a sazby podle vyhlášky č. 458/2024 Sb.), náhrada času stráveného na cestě k soudu, dvakrát 2 započaté půlhodiny po 150 Kč. Celkem tak činí cestovné a náhrada za ztrátu času 985 Kč podle § 13 odst. 1 odst. 5, § 14 odst. 1 odst. 3 advokátního tarifu.

13. Lhůta k plnění byla žalobkyni stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.