5 Co 1915/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupené Jméno Zástupce , advokátem sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A , trvale bytem Adresa žalované A o 9 838 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.8.2024, č.j. 25 C 192/2024-46,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění v odstavci I. výroku v určení lhůty k plnění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 838 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušeného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil v odstavci I. výroku žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 838 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč, splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, žalobu zamítl co do částky 19 159,68 Kč s příslušenstvím tvořeným kapitalizovaným úrokem a běžným úrokem, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení a běžným úrokem z prodlení (odstavec II. výroku) a rozhodl, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku). Předmětem jeho posouzení byl nárok žalobkyně na zaplacení nedoplatku úvěru z úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne 27.6.2018, na jejímž základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr (kreditní karta) s úvěrovým rámcem 27 000 Kč, kterou se zavázala žalovaná vrátit v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, přičemž však úvěr byl zesplatněn žalobkyní z důvodu neplnění podmínek sjednané smlouvy ze strany žalované, která se ocitla v prodlení s úhradou dluhu. Okresní soud tuto smlouvu vyhodnotil jako smlouvu spotřebitelskou a s odkazem na ust. § 86 odst. 1 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru dovodil její neplatnost, neboť žalobkyně nesplnila řádně povinnost posouzení úvěruschopnosti žalované, jelikož nedostatečně zjistila a zejména ověřila skutečné výdaje žalované a řádně je neporovnala s jejími příjmy, takže v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Neplatnost smlouvy je absolutní podle § 580 odst. 1 o.z. a soud k ní přihlédne i bez návrhu podle § 588 o.z. Žalobkyně má tak vůči žalované právo na vrácení částky poskytnuté na základě neplatné smlouvy o úvěru v dosud nesplacené výši, tj. 9 838 Kč dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož se žalobkyně na výzvu soudu ve smyslu § 118 odst. 2 a 3 o.s.ř. nijak relevantně nevyjádřila k otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalované, vyšel soud ze zjištěných poměrů žalované v souladu s § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že jejím možnostem je přiměřené splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč, čímž jí umožnil rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Ve zbytku uplatněného nároku, který tvořily úrok, poplatky, smluvní pokuta apod. žalobu zamítl jako nedůvodnou a s ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, takže žalobkyni nemohl vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z., takže i v této části byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že částečně (z 66 %) procesně úspěšné žalobkyni, která by měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, žádné náklady nevznikly.

2. Proti tomuto rozsudku v odstavci I. jeho výroku, co do lhůty k plnění, se včas odvolala žalobkyně, která namítala, že měsíčními splátkami 200 Kč uloženými soudem prvního stupně by se splácení dluhu rozložilo na dobu více než čtyř let, přičemž však obecná lhůta k plnění je v 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, stanovena v délce tří dnů. I podle komentáře k procesnímu předpisu by v případě uhrazení dluhu ve splátkách měl být dluh uhrazen nejpozději do jednoho roku. Poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.1.2017 sp. zn. 22 Cdo 5352/2016 a ze dne 19.6.2018 sp. zn. 23 Cdo 5844/2017 či ze dne 19.8.2015 sp. zn. 33 Cdo 2661/2015, podle nichž musí být rozhodnutí o prodloužení pariční lhůty či placení dluhu ve splátkách podloženo zjištěním všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě zdůvodnily závěr, že vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků je takový postup namístě. Vedle konkrétních okolností případu a osobních a majetkových poměrů účastníků je soud současně povinen posoudit, zda případné zaplacení peněžitého plnění ve splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení s placením dlužné částky, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. Uvedeným hlediskům totiž nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka. Nastavením splátek ve výši, jak to učinil soud prvního stupně, dochází k neúměrnému zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele, soud prvního stupně také nevzal v úvahu absolutní procesní neaktivitu žalované, která se svůj dluh nesnažila nijak snížit ani nedoložila objektivní okolnosti pro rozhodnutí o umožnění plnění dluhu ve splátkách. Rozhodnutí okresního soudu je zcela v této části zcela nepřezkoumatelné. Navrhovala, aby bylo rozhodnuto o povinnosti žalované plnit v třídenní lhůtě, případně, aby byla stanovena ztráta výhody splátek.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

4. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o.s.ř.

5. Odvolání žalobkyně je důvodné. Předmětem odvolacího řízení byla pouze otázka lhůty splatnosti, když vůči ostatním závěrům prvoinstančního soudu skutkovým i právním odvolatelka žádných výhrad nevznesla.

6. Za situace, kdy soud prvního stupně shledal účastnicemi uzavřenou smlouvu o úvěru smlouvou spotřebitelskou, která se řídí zákonem č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a shledal ji absolutně neplatnou ve smyslu § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), správně rozhodl o povinnosti žalované vydat bezdůvodné obohacení, jehož se jí dostalo tím, že nevrátila žalobkyni zůstatek nesplacené jistiny úvěru. Splatnost tohoto nároku řeší zvláštní hmotněprávní úprava (mající přednost před obecnou úpravou § 1931 o.z. a vylučující též užití procesní úpravy v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.), § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 cit. ustanovení pak platí, že v případě sporu o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran, s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Důvodová zpráva k § 87 uvádí: „sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut“. ….. „S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet“.

7. Ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje tedy sankci poskytovateli úvěru za porušení jeho povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost spotřebitele, která se projeví v tom, že poskytovatel úvěru obdrží zpět pouze ty finanční prostředky, které spotřebiteli skutečně poskytl (jistinu), bez dalších plnění ve formě úroků, sankčních poplatků, pokut apod., které obvykle představují jeho zisk z úvěrového obchodu. Na druhé straně toto ustanovení chrání spotřebitele, jemuž byl poskytnut úvěr, aniž by se tak mělo stát, tím, že je povinen vrátit pouze prostředky, které na základě úvěrové smlouvy skutečně obdržel (jistinu), a to ještě ve lhůtě odpovídající jeho možnostem, tak, aby mu případná povinnost k okamžitému vrácení jistiny nepřivodila finanční problémy a neuvrhla jej do finančně nepříznivé situace. Vedle ochrany spotřebitele, projevující se lhůtou splatnosti přiměřenou jeho možnostem (tedy i povolení splátek), však toto ustanovení ukládá soudu dbát na spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran, tzn. pro vyváženost právního vztahu nepřehlížet ani zájem poskytovatele úvěru.

8. Otázkou vyváženosti se zabývá rozhodnutí zdejšího krajského soudu, sp. zn. 19 Co 1118/2024, ze dne 1.10.2024, které akceptuje umožnění splátek dluhu odpovídajících možnostem dlužníka za současného stanovení ztráty výhody splátek, jako řešení v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností obou smluvních stran a naplňující tak požadavek § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je totiž sankcionován již tím, že nedosáhne z úvěrového obchodu žádného zisku a přisouzení plnění ve splátkách (často extremně nízkých, jejichž důsledkem je plnění rozloženo i na desítky let, mnohdy s následnými komplikacemi při vymáhání dluhu v podobě opakovaných a dlouhodobých exekucí) by pro něho představovalo další sankci, přičemž by mohlo ovlivnit i postavení dlužníka, jemuž by vymáhání dluhu mohlo přivodit zvýšené náklady na opakované exekuce či opakované rozšiřování předmětu již probíhající exekuce o nově dospělé splátky a dlouhodobé omezení majetkových dispozic. Stanovení ztráty výhody splátek není v rozporu ani s legitimním očekáváním stran při uzavírání úvěrové smlouvy, jež plyne „ze samotné podstaty úvěrového obchodu a to, že spotřebitel obdrží požadovanou finanční částku v celku, tuto vrací postupně ve splátkách a pokud dohodnutý režim splátek dodrží, možnost splátek mu zůstane. Je pravidelnou podobou úpravy spotřebitelského úvěru, že pokud spotřebitel poruší dohodnutý režim splátek, riskuje, že o možnost splátek přijde a pohledávka se stane splatnou na požádání věřitele. S tímto režimem jsou v případě sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru srozuměny obě strany úvěrového vztahu….“9. Odvolací soud v projednávané věci výše zmíněný právní názor sdílí a považuje stanovení plnění ve splátkách za současného stanovení ztráty výhody splátek v této věci za řešení v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť vyvažuje jak zájem na ochraně dlužníka, tak i zájem poskytovatele úvěru na vrácení dlužné jistiny, k jejímuž řádnému splácení je dlužník motivován právě možností ztráty výhody splátek. Dostane-li se totiž žalovaná do prodlení se zaplacením byť jediné splátky, může žalobkyně docílit zesplatnění celé své pohledávky právním jednáním vůči žalované (zasláním oznámení s uplatněním ztráty výhody splátek), učiněným nejpozději do splatnosti nejblíže příští splatné splátky (analogicky dle § 1931 o.z.). Odvolací soud zdůrazňuje, že uvedený závěr platí pouze pro projednávanou věc a v ní konkrétně zjištěné okolnosti. Soudem prvního stupně stanovená splátka 200 Kč měsíčně je částkou natolik nízkou, že její splácení je beze všech pochyb v možnostech žalované bez ohledu na její ekonomickou situaci, když bližší údaje o jejích aktuálních poměrech v řízení, odůvodňující jinou výši splátky, nebyly zjištěny od žalobkyně a též pro naprostou procesní neaktivitu ani od žalované.

10. Odvolací soud proto prvostupňové rozhodnutí změnil pouze v té části odst. I. výroku tak, že stanovil k návrhu žalobkyně ztrátu výhody splátek, a to podle § 220 odst. 1 o.s.ř.

11. O náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť řízení před soudem prvního stupně skončilo částečným úspěchem a částečným neúspěchem každé ze stran a v tomto směru lze poukázat na odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí, v řízení před soudem odvolacím žalobkyně uspěla pouze zčásti, když odvolací soud nevyhověl jejímu odvolacímu návrhu na zvýšení splátek.