5 CO 200/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k pozemku, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 29. 11. 2021, č. j. 4 C 254/2019-126,

I. Rozsudek soudu prvého stupně se mění tak, že se určuje, že žalobce [titul] [jméno] [příjmení], [rodné číslo], je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, manipulační plocha, v [katastrální uzemí], [územní celek], který vznikl na základě geometrického plánu [číslo] [titul] [jméno] [příjmení], [název společnosti], [ulice a číslo], [obec], jenž je součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 63 546 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně určil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek] (dále také jen sporný pozemek) a dále o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náklady řízení.

2. Soud prvého stupně vyšel ze závěru, že žalobce na základě pravomocného rozhodnutí finančního úřadu o příklepu ze dne 12. 1. 2006 ve veřejné dražbě nabyl mimo jiné pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], kdy z geometrického plánu z té doby bylo zřejmé, že sporný pozemek [parcelní číslo] se nachází právě na pozemku p. [číslo]. Na hranici mezi pozemkem žalobce [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a pozemkem žalovaného [parcelní číslo] v témže k. ú. (která tvoří současně hranici budov na těchto pozemcích) navazovala stejně i hranice mezi venkovními pozemky účastníků [číslo] a [číslo]. Část střechy uvedených budov je ve směru k těmto venkovním pozemkům prodloužena o přístřešek, kdy spor je právě o pozemek pod přístřeškem přesahujícím z budovy žalobce. Na základě pravomocného rozhodnutí o pozemkových úpravách z roku 2007 účastníci pozbyli vlastnické právo mimo jiné k těmto venkovním pozemkům a nabyli vlastnická práva k pozemkům v témže k. ú., a to mimo jiné k [parcelní číslo] žalobce a k [parcelní číslo] žalovaný. Hranice mezi těmito dvěma pozemky stále dle katastrální mapy navazovala na hranici mezi pozemky p. [číslo] (toto vyplývá z katastrální mapy vystihující stav ještě k 1. 1. 2017). Až na základě opravy chyb v údajích v katastru nemovitostí byl v listopadu 2018 opraven zákres hranice, kdy vyšlo najevo, že hranice mezi parcelami p. [číslo] byly do té doby zakresleny chybně. Změna zákresu hranic znamená, že již hranice těchto pozemků s budovami nekopírují hranici mezi pozemky p. [číslo] sporný pozemek [parcelní číslo] je součástí pozemku žalovaného [parcelní číslo]. Přestože žalovaný nabyl pozemkovými úpravami vlastnické právo k tomuto spornému pozemku, žalobce jej dle okresního soudu ke 12. 1. 2016 uplynutím 10leté vydržecí doby vydržel ve smyslu § 134 odst. 1 a 2 obč. zák. č. 40/1964 Sb. (který byl soudem prvého stupně použit s ohledem na počátek držby v roce 2006 – s odkazem na § 3028 odst. 2 a § 3036 o. z.). Právě dnem 12. 1. 2006 totiž žalobce převzal držbu tohoto sporného pozemku a nerušeně a nepřetržitě jej takto užíval až do července 2018, kdy započaly spory o jeho užívání a vlastnictví mezi účastníky. Soud prvého stupně ve svých závěrech o užívání sporného pozemku vyšel z hodnocení výpovědí ve věci vyslechnutých svědků. Žalobcova držba předmětného přístřešku na sporném pozemku byla řádná, poctivá a pravá. Žalobce se jí ujal na základě rozhodnutí o příklepu, od něhož odvozoval své vlastnické právo a měl z přesvědčivého důvodu (opřeného i o geometrické plány) za to, že mu náleží právo jeho užívání. Byl tak v dobré víře o tom, že mu pozemek pod přístřeškem a přístřešek patří. Při běžné opatrnosti nemohl mít o tom důvodné pochybnosti. Až v roce 2018 vyšlo najevo, že předmětný přístřešek (na sporné parcele [parcelní číslo]) se nachází na pozemku [parcelní číslo] ve vlastnictví žalovaného. Žalobce se tak uplynutím vydržecí lhůty stal vlastníkem sporného přístřešku i sporného pozemku.

3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný. Namítl, že předmětem dražby nebyla žádná část pozemku žalovaného, kterou byly předány pouze nemovitosti. Z dokumentace k draženým nemovitostem muselo být žalobci, který má vysokoškolské vzdělání, známo, kde jsou hranice vydražených nemovitostí a nemohl tak být v dobré víře, že mu vlastnicky náleží i pozemek, který předmětem dražby nebyl. Žalobcem tvrzené vydržení části přístřešku nelze vztahovat na část pozemku pod přístřeškem, který je samostatnou nemovitou věcí. Dobrá víra žalobce odvozená od předání dražených nemovitostí v roce 2006 nemohla přetrvat následně provedené komplexní pozemkové úpravy, jichž byl žalobce účastníkem a dokonce se na nich aktivně podílel jako člen sboru zástupců vlastníků. Hranice mezi pozemky účastníků byly zcela jasně určeny. Účastníci pozemkových úpravy s novým uspořádání pozemků vyslovili souhlas, přičemž v jejich průběhu dochází i k ověřování hranic pozemků. Žalobce se podílel i na tvorbě návrhu nového uspořádání pozemků, neboť byl členem sboru zástupců vlastníků. Byla řešena též jeho připomínka k jinému jeho pozemku. Oprava zákresu hranice katastrálním úřadem z roku 2018 nemá žádný právní význam k parc. [číslo] nabyté žalovaným rozhodnutím pozemkového úřadu. Žalovaný zpochybnil závěry soudu prvého stupně o tom, že žalobce držel část přístřešku v dobré víře nepřetržitě od roku 2006 až do července 2018, kdy poukázal na výpovědi jím navržených svědků. Dle jeho názoru soud prvého stupně se s rozporem ve výpovědích svědků navržených stranami řádně nevypořádal, přičemž vznesl konkrétní polemiku s hodnocením těchto důkazů. Zmínil též skutečnost, že v [obec] hospodaří manželka žalobce, přičemž vyvstává otázka aktivní legitimace žalobce, neboť nemovitosti v [obec] žalobce nabyl v dražbě za trvání manželství, a proto nemovitosti patrně právě náleží do společného jmění manželů [příjmení]. Konečně žalobce poukázal na nesprávný právní závěr, neboť jelikož mělo dojít k držení vlastnického práva a jeho vzniku až v roce 2016 za účinnosti nového občanského zákoníku, bylo třeba věc posoudit s odkazem na § 3028 odst. 2 o. z. dle nového občanského zákoníku. Žalobce v průběhu řízení neprokázal existenci právního důvodu zakládajícího pravost držby, jak vyžaduje § 1090 odst. 1 o. z. Žalovaný proto navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn a žaloba zamítnuta.

4. Žalobce naopak navrhl rozsudek soudu prvého stupně jako správný potvrdit. Dle svého názoru prokázal, že od nabytí sporného pozemku byl v dobré víře, že hranice mezi pozemky žalobce a žalovaného, jak vnitřní tak vnější průběžně probíhá přesně v místě, kde je vnitřní zeď mezi nemovitostmi žalobce a žalovaného, což vyplývalo i z katastrálních map do roku 2018. Nemovitosti byly předávány v souladu s tehdejším zápisem v katastru nemovitostí, který odpovídal faktu, že část přístřešku přináleží k objektu, který žalobce nabyl. Do srpna roku 2016, kdy žalovaný otevřel otázku hranic a nesrovnalostí a požadoval zaplacení částky 90 000 Kč za finanční vypořádání za užívání údajné části nemovitostí, obě strany nic neřešily a užívaly vše, jak bylo předáno v roce 2006. Nic na tomto faktu nezměnily ani pozemkové úpravy. Žalobce převzal pozemky a budovy v hranicích dle geometrického plánu z roku 1996, který rozdělil právě nemovitosti žalobce a žalovaného. Toto rozdělení oddělovalo budovu a okolní pozemek na dvě části, když hranice budov a hranice venkovních pozemků probíhaly stejně a nebylo z žádného dokumentu seznatelné, že by přístřešek měl patřit žalovanému. Až po opravě chyb v roce 2018 v katastru nemovitostí žalobce zjistil, že přístřešek je na pozemku žalovaného. Při pozemkových úpravách v roce 2006, tedy záhy po dražbě došlo k několika pochybením, která byla napravena až v roce 2018. Rozhodnutí o pozemkových úpravách možná posunulo hranice, ale v katastrální mapě se to neprojevilo. Zmíněné komplexní pozemkové úpravy neměly žádný dopad na užívání a stav nemovitostí, nedošlo k vytyčení hranic, nedošlo k místnímu šetření, tedy sporné strany užívaly nemovitosti pořád stejně, tedy jak je začaly vedle sebe užívat po dražbě v únoru 2006. Pozemkové úpravy změnu v rámci katastrální mapy udělaly chybně a nebylo možné vůbec poznat, že k posunutí hranic mezi pozemky došlo. Vizuálně zůstaly hranice stejné a bez podrobného odborného měření nebylo zjistitelné, že došlo k jejich změně a posunu. Žalovaný do roku 2017, kdy nebylo vyhověno jeho smyšlenému nároku, respektoval původní hranici, tedy zejména užívání přístřešku. Díky revizi zápisů v katastru nemovitostí v roce 2018 vyšlo najevo, že hranice mezi pozemkem p. [číslo] je jinde, než hranice mezi staveními pozemky s budovami. O této změně, která se projevila i v katastrální mapě, bylo rozhodnuto katastrálním úřadem 14. 11. 2018. Až od tohoto okamžiku došlo k výrazné změně chování na straně žalovaného, který vyhazoval seno, senáž umístěné v části užívané žalobcem. Předtím nebylo možné ze žádné z listin vyhotovených při pozemkových úpravách zjistit, že došlo k posunu předmětné hranice. Dokonce bylo výslovně v rámci pozemkových úprav uvedeno, že předmětné stavební parcely nejsou předmětem pozemkových úprav, a jelikož v katastrální mapě k žádné změně a posunu hranic nedošlo, byl žalobce v dobré víře, že přístřešek a pozemek jsou jeho. Od 16. 2. 2006 do 14. 11. 2018 byl žalobce v dobré víře, že pozemky, které dosud užíval, jsou v jeho výlučném vlastnictví. Uskladňoval zde průběžně své věci a produkty. Žalovaný jej začal užívat až od roku 2018. Žalobce se ztotožnil s hodnocením svědeckých výpovědí, jak je učinil soud prvého stupně. Žalovaný převzal nemovitosti v [obec] u [obec] až v roce 2011, kdy fakticky zde začal skutečnou činnost vykonávat až v roce 2013. Zda nemovitosti spadají do SJM žalobce a jeho manželky není rozhodné a je to žalobce, kdo je vydražil a kdo zde umisťoval svůj majetek. To, že živnostenské oprávnění má manželka žalobce není rozhodné, zemědělskou výrobu řeší společně. Soud prvého stupně použil správnou právní úpravu, držba začala v roce 2006, kdy nový občanský zákoník neexistoval a dobrá víra trvala až do konce doby vydržení. I kdyby měla být aplikována nová právní úprava, je nepochybné, že žalobce pravost své držby prokázal.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.

6. Odvolání žalovaného není důvodné, a to přesto, že odvolací soud napadený rozsudek soudu prvého stupně změnil, neboť touto změnou jen doplnil rozhodnutí soudu prvého stupně o geometrický plán vymezující sporný pozemek.

7. Jinak odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvého stupně o tom, že žalobce sporný pozemek vydržel a nabyl tím jeho vlastnictví, za správné. A to přesto, že soud prvého stupně použil nesprávnou právní úpravu, neboť nedošlo-li k vydržení vlastnického práva (k uplynutí vydržecí doby) za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (tj. do 31. 12. 2013), ale až za účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), jako se tomu stalo v tomto případě (kdy 10letá vydržecí doba uplynula 12. 1. 2016), použije se s odkazem na § 3028 odst. 2 o. z. na posouzení vydržení vlastnického práva již nová právní úprava v § 1089 a násl. o. z. Ustanovení § 3036 o. z. nemá pro toto posouzení význam.

8. Přesto lze dospět k závěru, že v dané věci byly splněny i všechny zákonné podmínky řádného vydržení dle níže citovaných ustanovení o. z.

9. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

10. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

11. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající 10 let.

12. Poctivou a pravou držbu pak upravují ust. § 992 a § 993 o. z.

13. V prvé řadě žalobci svědčí ve smyslu ust. § 1090 odst. 1 o.z. platný právní titul, na základě něhož nabyl vlastnické právo ke spornému pozemku, a to uvedené pravomocné usnesení o příklepu ze dne 12. 1. 2006, jehož předmětem byl i sporný pozemek (jako součást vydraženého pozemku [číslo], což vyplývá z vývoje zakreslení sousedících zastavěných a venkovních pozemků účastníků dle jimi v řízení doložených geometrických plánů, katastrálních map a rozhodnutí katastru nemovitostí z roku 2018 o změně zákresu).

14. Při pozemkových úpravách v roce 2007 sice žalobce vlastnické právo ke spornému pozemku na základě pozemkových úprav pozbyl (§ 11 odst. 8 zák. č. 139/2002 Sb.), ovšem tím neztratil poctivou a pravou držbu vlastnického práva k tomuto pozemku. I nadále totiž zůstala v mapách zakreslena rovná, na sebe navazující hranice mezi zastavěnými pozemky a mezi venkovními pozemky (nově [číslo] a [číslo]), která zde byla jako navazující zakreslena i původně. Jelikož z dokumentace z řízení o pozemkových úpravách vyplývá, že zastavěné pozemky [číslo] nebyly pozemkovými úpravami řešeny, z čehož vycházel i žalobce, lze i dle odvolacího soudu připustit, že žalobce skutečně neseznal (a při zachování náležité opatrnosti, jíž bylo možno na něm spravedlivě požadovat, ani seznat nemohl), že přesto uvedenou pozemkovou úpravou tato hranice dotčena byla, a to tak, že byla posunuta severním směrem o 3,65 m (na konec přístřešku). Tato vzdálenost vyplývá z geometrického plánu ze dne 7.11.2019 připojeného k tomuto rozsudku odvolacího soudu, kdy se jedná o nepatrnou vzdálenost ve vztahu k celé délce pozemků [číslo] a [číslo] ve vlastnictví žalobce, jejichž společnou hranici představuje 36,53 m (dle mapové přílohy k opravnému rozhodnutí katastrálního úřadu z roku 2018), přičemž délku pozemku [číslo] ještě prodlužuje oněch 3,65 m.. A proto při běžném studiu nekótovaných katastrálních map nebylo možné ze strany žalobce (byť vysokoškolsky vzdělaného) tento posun zjistit.

15. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalobce byl účastníkem řízení o pozemkových úpravách, a to dle tvrzení žalovaného i jako člen výboru dotčených vlastníků. Z rozhodnutí o pozemkových úpravách plyne, že návrh pozemkových úprav vytvořila společnost [právnická osoba], [obec], nikoliv tento výbor. V řízení dále nebylo zjištěno, že by bylo za účasti vlastníků provedeno místní šetření se zaměřením nových hranic pozemků v terénu či že by k tomuto zaměření na místě samém došlo později.

16. Až v listopadu roku 2018 získaly strany z rozhodnutí katastrálního úřadu jistotu (po předchozích sporech o užívání sporného pozemku z léta 2018), že k tomuto posunu hranic skutečně došlo, a to nesprávně mezi pozemky [číslo] a [číslo], kdy tímto rozhodnutím byla hranice mezi nimi vrácena zpět. K vrácení hranice již nedošlo u venkovních pozemků [číslo] a [číslo], neboť ty byly na rozdíl od zastavěných pozemků předmětem pozemkových úprav, jejichž důsledkem sporná část pozemku přešla z vlastnictví žalobce do vlastnictví žalovaného.

17. Ovšem jak již uvedeno, žalobce byl od 12. 1. 2006, kdy mu byl sporný pozemek předán a kdy i nabyl vlastnické právo k němu (viz usnesení o příklepu, vyrozumění o právní moci, oznámení o provedení zápisu do katastru nemovitostí a potvrzení o převzetí věci – § 73 odst. 7 zák. č. 337/1992 Sb. a § 336l odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012), řádným, poctivým a pravým držitelem tohoto pozemku právě na základě usnesení o příklepu, předmět držby nepřetržitě užíval s vůlí držet jej jako jeho vlastník (kdy jej užíval společně se svou současnou manželkou). Tato zákonem vyžadovaná držba trvala nerušeně po dobu 10 let, aniž by ji žalobce ztratil, a proto k 12.1.2016 sporný pozemek žalobce vydržel do svého vlastnictví.

18. Až v létě roku 2018 žalovaný začal držbu žalobce rušit a sám se jí ujal. Předtím strany v srpnu 2016, jak vyplývá z dopisu zástupkyně žalobce z 12. 8. 2016, řešily jen otázku finančního vypořádání za žalovaným tvrzený přesah budovy stojící na zastavěném pozemku [číslo] na pozemek žalovaného [číslo], z čehož ještě nelze dovozovat ztrátu dobré víry (poctivé držby) žalobce ke spornému pozemku. Navíc tento spor o finanční vypořádání vznikl i tak až po uplynutí uvedené 10leté vydržecí doby.

19. Odvolací soud přitom nemá výhrad k hodnocení důkazů, které soud prvého stupně provedl k faktickému užívání sporného pozemku během uvedené vydržecí doby, neboť postupoval v souladu s § 132 o. s. ř. a na jeho závěry lze odkázat. To, že vyšel z výpovědí svědků navržených žalobcem, koresponduje i s tím, že právě na sporném pozemku je umístěna část přístřešku navazující na budovu ve vlastnictví žalobce.

20. Vlastnictví této části přístřešku nebylo meritorně předmětem tohoto řízení, předmětem bylo jenom vlastnictví sporného pozemku, které soud prvého stupně věcně posoudil správně.

21. K námitkám žalovaného směřujícím k otázce nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce odůvodněným možným nabytím sporného pozemku do společného jmění manželů žalobce a jeho manželky, nelze s odkazem na § 205a o. s. ř. přihlížet. Žalovaný tímto před okresním soudem neargumentoval, před okresním soudem nebylo zjišťováno, kdy žalobce uzavřel se současnou manželkou manželství (zejména, zda se tak stalo do 12. 1. 2016, kdy došlo k vydržení) a zda k tomuto datu manželství trvalo, ani zda v té době existovalo jejich společné jmění manželů a jaký mělo případně režim (§ 708 a násl. o. z.). Dle předmětného usnesení o příklepu byl nabyvatelem nemovitostí jen žalobce, tedy ani z tohoto rozhodnutí nevyplývalo, že by je žalobce nabýval do společného jmění manželů.

22. Jelikož soud prvého stupně do výroku svého rozsudku nepojal geometrický plán, na základě něhož vznikl sporný pozemek, a to přesto, že již v žalobě na něj žalobce odkazoval (a při odvolacím jednání jen o tento geometrický plán doplnil svůj konečný návrh žaloby), odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, a to tak, že žalobě také vyhověl a výrok doplnil o předmětný geometrický plán (22 Cdo 75/2016).

23. S odkazem na § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně a též před odvolacím soudem. V prvé řadě se odvolací soud ztotožňuje se závěry soudu prvého stupně, jakými odůvodnil rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před ním, neboť žalobce lze s ohledem na konečné rozhodnutí ve věci považovat za zcela úspěšného (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Správně jím byla vypočtena i výše nákladů řízení, k níž je třeba připočítat náhradu nákladů řízení odvolacího (žalobce byl zcela úspěšný i před odvolacím soudem – formálně bylo rozhodnutí okresního soudu změněno, ale ve výsledku bylo žalobě zcela vyhověno). Náklady odvolacího řízení žalobce jsou představovány 2 úkony právní služby advokáta za vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání po 3 100 Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu), dále 2 x náhradou hotových výdajů po 300 Kč k těmto úkonům dle § 13 advokátního tarifu (za účtované samostatné odeslání originálů geometrického plánu tato paušální náhrada nenáleží – odst. 3 tohoto ustanovení), dále jízdným advokátky žalobce k odvolacímu jednání a zpět ve výši 828,73 Kč a náhradou za promeškaný čas ve výši 400 Kč dle § 14 advokátního tarifu. S připočtením DPH se jedná o částku 9 541 Kč. S náklady před okresním soudem (54 005 Kč) jde celkem o částku 63 546 Kč, kterou žalobci zaplatí žalovaný.