5 Co 2110/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 120 784,61 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.11.2024, č. j. 21 C 298/2024-31

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku mění tak, že se na konec textu tohoto odstavce připojují slova: „pod ztrátou výhody splátek“.

II. V odstavci II. a III. výroku se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 58 896 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení (odst. I. výroku), žalobu zamítl co do částky 61 888,61 Kč, úroku 3 992,94 Kč a 13,49 % ročně z částky 118 820,61 Kč od 22.5.2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z téže částky od 1.6.2024 do zaplacení (odst. III. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku). Předmětem jeho posouzení byl nárok žalobkyně na zaplacení nedoplatku úvěru z úvěrové smlouvy, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . a žalovaným pod č. , číslo, , na jejímž základě tato společnost poskytla žalovanému úvěr v částce 150 000 Kč, který však žalovaný nehradil řádně a včas formou sjednaných splátek, když zaplatil pouze 91 104 Kč, tudíž byl úvěr k 22.52024 zesplatněn.

2. Okresní soud tuto smlouvu posoudil jako smlouvu spotřebitelskou a s odkazem na ust. § 86 odst. 1, § 87 a § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jakož i s ohledem na judikaturu vyšších soudů (rozsudek Nejvyššího soudu z 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018,sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu z 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 21, rozsudek Nejvyššího správního soudu z 14.2015, č.j. 1 As 30/015-39, č. 3225/2015 Sb. NSS, bod 27), evropské právní předpisy a rozhodovací praxi evropských soudních orgánů (směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, rozsudek Soudního dvora z 18.12.2014, CA Consumer Finance SA, C-449/13, body 39 a 37) dovodil její neplatnost, neboť žalobkyně nesplnila řádně povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jelikož z příslušného potvrzení o platbě sice prověřila jeho finanční situaci z hlediska příjmů (30 000 Kč měsíčně), nikoli však z pohledu výdajů (18 000 Kč měsíčně), neboť v tomto směru není dostatečné nepodložené tvrzení spotřebitele a nepostačí ani vycházet z ekonomických modelů či ze statistických nebo normativních dat. Bez ověření údajů o skutečných výdajích tuto otázku posoudit (rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc z 6.11.2021, č.j. 44 Icm 1093/2021-87, rozsudek Nejvyššího soudu z 28.5.2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, především body 24 a 25). Žalobkyně se neúčastnila soudního jednání a nemohlo se jí tak dostat poučení ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. K její žádosti, aby pro takový případ byla o jednání opakovaně vyrozuměna, soud nepřihlížel podle § 41a odst. 2 o.s.ř. Není přitom jasné ani to, jak dospěla žalobkyně k tvrzené výši měsíčních výdajů žalovaného a nejsou k tomu označeny žádné důkazy. Z výpisu z účtu žalovaného v období krátce předcházejícím sjednání úvěru je naopak zřejmé, že žalovaný neměl žádné finanční rezervy a veškerou částku, která mu na účet přišla, také spotřeboval. Na první pohled je patrný i nesoulad mezi žalobkyní udávanou výší měsíčních výdajů domácnosti žalovaného a měsíční výší splátek jeho dalších úvěrů 17 729 Kč.

3. Smlouva je tak absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o.z., k čemuž soud přihlédne i bez návrhu podle § 588 o.z. Žalobkyně má tudíž právo na to, aby jí žalovaný vrátila částku poskytnutou na základě neplatné smlouvy o úvěru ve výši dosud nesplacené jistiny. Po odečtení žalovaným uhrazené částky 91 104 Kč od poskytnutých 150 000 Kč zůstává dluh 58 896 Kč, jehož splatnost soud stanovil ve splátkách 500 Kč měsíčně, které považoval za přiměřenou možnostem žalovaného, jakožto částku natolik nízkou, že by (s ohledem na obvyklou lidskou zkušenost) mělo být v jeho silách, bez ohledu na ekonomické postavení, ji splácet. Ohledně výše splátek soud nemohl přihlédnout k žalobkyní tvrzeným poměrům žalovaného v době uzavření úvěrové smlouvy (nejsou již aktuální a zčásti nebyly prokázány), pro nečinnost žalovaného pak nebylo možno rozhodnout ani příznivěji pro něho. Zájem žalobkyně není relevantní, jde totiž o soukromoprávní sankci pro poskytovatele, kdy jediným zákonným kritériem jsou možnosti spotřebitele (rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) a povinností soudu je, i při pasivitě spotřebitele, rozhodnout o vrácení jistiny v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Břemeno tvrzení a břemeno důkazní i v tomto směru tíží poskytovatele úvěru. Soud nerozhodl o ztrátě výhody splátek s ohledem na to, že spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran nehraje v tomto směru podle § 87 odst. 1, věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru žádnou roli s ohledem na postižní funkci vůči poskytovateli úvěru a nelze aplikovat ani § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, když není naplněna jeho hypotéza a prvořadá je ochrana spotřebitele (shodně rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z 20.8.2024, č.j. 8 Co 192/2024-96, bod 14). O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř., kdy více úspěšným byl žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly.

4. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně, která namítala, že za předpokladu absolutní neplatnosti smlouvy vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení, na něž dopadá právní úprava § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož platí, že neujednají-li si strany, kdy má dlužník plnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen plnit bez zbytečného odkladu. Podle zvláštní úpravy je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. Tato zvláštní právní úprava však obecnou úpravu nemůže vyloučit, splatnost pohledávky nemůže předcházet výzvě věřitele. Nositelem povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně možností splnění dluhu je spotřebitel, který je však nesplnil. Skutkové zjištění ohledně jeho neschopnosti splnit dluh bez zbytečného odkladu nemůže činit soud na základě vlastních domněnek. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu přípisem z 22.5.2024. Stanovení lhůty pro plnění povinnosti dle rozsudku nebrání přiznání nároku na zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně nesouhlasí s plněním ve splátkách po 500 Kč bez ztráty výhody splátek. Poukazovala na rozsudek Městského soudu v Praze, č.j. 72 Co 199/2024-92 ze dne 31.7.2024, podle něhož aplikace § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je na místě, pokud věřitel vyzval spotřebitele k plnění a spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech uhradit dluh ve lhůtě uvedené ve výzvě k plnění. Jestliže byl dlužník zcela nečinný, neuvedl ani nic o svých možnostech splatit jistinu úvěru, tedy ani nesporoval lhůtu splatnosti a presumpce sporu účastníků ze strany soudu je nepřípustná. V projednávané věci soud stanovil zcela svévolně splátku 500 Kč měsíčně, dle odůvodnění s přihlédnutím k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného v době uzavírání smlouvy, přičemž v odůvodnění rozsudku vytýká žalobci nedostatečné posouzení majetkových poměrů žalovaného, v čemž žalobkyně spatřuje rozpor. Soud měl respektovat ustálenou judikaturu, podle níž má být dluh uhrazen do 24 měsíců. Výší splátky a neuložením ztráty výhody splátek soud neúměrně zvýhodnil žalovaného. Navrhoval, aby odvolací soud prvoinstanční rozsudek změnil tak, že uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 58 896 Kč se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 118 820,61 Kč od 1.6.2024 do zaplacení a přizná jí též právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení, vše v třídenní lhůtě.

5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

6. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o.s.ř.

7. Odvolací soud shledal odvolání žalobkyně částečně důvodným.

8. Soud prvního stupně postupoval procesně správně, vyčerpávajícím způsobem popsal provedené dokazování a řádně odůvodnil i své zcela správné právní závěry (s výjimkou dále uvedenou), které učinil s odkazem na právní úpravu i aktuální rozhodovací praxi vyšších soudů, jakož i evropských orgánů. S jeho právním posouzením i s dalšími závěry se odvolací soud zcela ztotožňuje a nad jejich rámec nemá co dodat, na precizní a výstižné odůvodnění jeho rozhodnutí proto plně odkazuje.

9. Pouze částečně důvodnými shledává odvolací soud námitky žalobkyně, a to tam, kde se týkají lhůty splatnosti nároku, resp. umožnění jeho plnění ve splátkách, bez stanovení ztráty výhody splátek.

10. Jak bylo správně uvedeno v prvoinstančním rozhodnutí, předmětem rozhodnutí je nárok na vydání bezdůvodného obohacení, představovaný nevrácenou jistinou z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Splatnost tohoto nároku tedy řeší zvláštní hmotněprávní úprava (mající přednost před obecnou úpravou § 1931 o.z.), § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 cit. ustanovení pak platí, že v případě sporu o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran, s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Důvodová zpráva k § 87 uvádí: „sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut“. ….. „S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet“.

11. Ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje tedy sankci poskytovateli úvěru za porušení jeho povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost spotřebitele, která se projeví v tom, že poskytovatel úvěru obdrží zpět pouze ty finanční prostředky, které spotřebiteli skutečně poskytl (jistinu), bez dalších plnění ve formě úroků, sankčních poplatků, pokut apod., které obvykle představují jeho zisk z úvěrového obchodu. Na druhé straně toto ustanovení chrání spotřebitele, jemuž byl poskytnut úvěr, aniž by se tak mělo stát, tím, že je povinen vrátit pouze prostředky, které na základě úvěrové smlouvy skutečně obdržel (jistinu), a to ještě ve lhůtě odpovídající jeho možnostem, tak, aby mu případná povinnost k okamžitému vrácení jistiny nepřivodilo další finanční problémy. Vedle ochrany spotřebitele, projevující se lhůtou splatnosti přiměřenou jeho možnostem (tedy i povolení splátek), však toto ustanovení ukládá soudu dbát na spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran, tzn. pro vyváženost právního vztahu nepřehlížet ani zájem poskytovatele úvěru.

12. Otázkou vyváženosti se zabývá rozhodnutí zdejšího krajského soudu, sp. zn. 19 Co 1118/2024, ze dne 1.10.2024, které považuje stanovení ztráty výhody splátek za řešení v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností obou smluvních stran, tedy jak se zřetelem na postavení poskytovatele úvěru, který je sankcionován tím, že nedosáhne z úvěrového obchodu žádného zisku a přisouzení plnění ve splátkách (často extrémně nízkých, jejichž důsledkem je plnění rozloženo i na desítky let, s následnými komplikacemi při vymáhání dluhu v podobě opakovaných a dlouhodobých exekucí) by pro něho představovalo další sankci, přičemž by mohlo ovlivnit i postavení dlužníka, jemuž by vymáhání dluhu mohlo přivodit zvýšené náklady na opakované exekuce či opakované rozšiřování předmětu již probíhající exekuce o nově dospělé splátky a dlouhodobé omezení majetkových dispozic, ale též vzhledem k legitimnímu očekávání stran při uzavírání úvěrové smlouvy, jež plyne „ze samotné podstaty úvěrového obchodu a to, že spotřebitel obdrží požadovanou finanční částku v celku, tuto vrací postupně ve splátkách a pokud dohodnutý režim splátek dodrží, možnost splátek mu zůstane. Je pravidelnou podobou úpravy spotřebitelského úvěru, že pokud spotřebitel poruší dohodnutý režim splátek, riskuje, že o možnost splátek přijde a pohledávka se stane splatnou na požádání věřitele. S tímto režimem jsou v případě sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru srozuměny obě strany úvěrového vztahu….“13. Odvolací soud v projednávané věci tento právní názor sdílí a považuje stanovení plnění ve splátkách za současného stanovení ztráty výhody splátek v této věci za řešení v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Znamená to tedy, že dostane-li se žalovaný do prodlení se zaplacením byť jediné splátky, může věřitel docílit zesplatnění celé své pohledávky právním jednáním vůči spotřebiteli (zasláním oznámení s uplatněním ztráty výhody splátek), učiněným nejpozději do splatnosti nejblíže příští splatné splátky (analogicky dle § 1931 o.z.). Odvolací soud zdůrazňuje, že uvedený závěr platí pouze pro projednávanou věc a v ní konkrétně zjištěné okolnosti. Úvaha soudu první instance o výši splátky 500 Kč měsíčně jako částky natolik nízké, jejíž splácení je v možnostech člověka bez ohledu na jeho ekonomické postavení je zcela odůvodněná za situace, kdy z údajů žalobkyně o poměrech žalovaného nebylo možno vycházet pro jejich neaktuálnost a neúplnost a kdy žalovaný byl v řízení zcela pasivní a o svých poměrech a možnostech ničeho netvrdil.

14. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně pouze v odstavci I. výroku, pokud jde o lhůtu k plnění tak, že stanovil ztrátu výhody splátek doplněním textu „pod ztrátou výhody splátek“. Ve zbytku odvolací soud rozhodnutí jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř., včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídá ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., neboť úspěch každé ze sporných stran byl pouze částečný.