5 Co 2161/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o rušení držby, o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4.10.2024, č. j. 21 C 119/2024-293

I. Usnesení soudu prvního stupně se v odstavcích II. a IV. výroku potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 226 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám právního zástupce žalované.

1. Soud prvního stupně napadeným usnesením v odstavci I. výroku uložil žalované povinnost obnovit původní stav vydáním žalobkyni lešení sestávajícího z 8 kusů stavěcího rámu značky , značka, ve lhůtě do tří dnů od doručení usnesení, v odstavci II. výroku žalobu zamítl, pokud jde o uplatněný nárok na obnovení původního stavu vydáním dalších tam blíže specifikovaných kusů lešení a v odstavci III. výroku zamítl žalobu v části, kde se žalobkyně domáhala, aby se žalovaná zdržela rušení držby tím, že žalobkyni umožní nerušené užívání lešení sestávajícího z dalších konkrétně specifikovaných prvků. V odstavci IV. Výroku soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci šlo již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně poté, co svým usnesením ze dne 20.5.2024, č. j. 20 C 119/2024-187, žalobě částečně vyhověl a částečně ji odmítl, přičemž jeho rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.7.2024, č. j. 5 Co 831/2024-245 a věc mu byla zčásti vrácena k dalšímu řízení a částečně bylo rozhodnuto tak, že se žaloba neodmítá, jelikož návrh není neurčitý. Předmětem sporu byly původně 3 okruhy lešení, označené soudem prvního stupně jako „lešení A1“, „lešení A2“ a „lešení B“. Předmětem tohoto odvolání bylo pouze lešení A2 (o lešení A je již pravomocně rozhodnuto předchozím usnesením a lešení B nebylo předmětem odvolání).

2. Lešení A2 se stávalo podle návrhu z 30 kusů stavěcího rámu značky , značka, , 21 kusů podlahy značky , značka, , 65 kusů nánožek, 20 kusů zábradlí , značka, , 300 kusů značky , název, , 2 kusy diagonály , značka, značky , značka, . Podle závěrů soudů prvního stupně lešení A2 bylo zakoupeno společností , právnická osoba, , sesterskou společností žalobkyně, která je vypůjčila žalobkyni na základě ústní smlouvy z 1.10.2023. Žalovaná dne 26.4.2024 demontovala a odvezla část tohoto lešení, a to 8 kusů stavěcího rámu značky , značka, (což bylo mezi účastnicemi nesporné) a soud v této části žalobě vyhověl (odstavec I. výroku), neboť dospěl k závěru, že žalobkyni náleží držba zadržovacího práva k tomuto lešení, jakož i držba práva vypůjčitele. Rozdíl v počtech dílů lešení, které žalovaná odvezla podle svého vyjádření v odvolání a ve stížnosti proti usnesení o odložení věci vysvětlil soud zjevnou písařskou chybou, kdy ve stížnosti uvedla o 8 kusů stavěcího rámu navíc. Jednání žalované bylo přitom svémocné, neboť se neopíralo o souhlas žalobkyně, ani o zákonné dovolení či úřední svolení. Jestliže od počátku požadovala vydání 55 kusů stavěcího rámu značky , značka, a nespecifikovala jejich délku, nelze pochybovat o tom, že usilovala o vydání všech stavěcích rámů, takže předmět vymezený petitem I. žaloby se týká i výše zmíněných 8 kusů stavěcího rámu. K otázce, zda žalobkyně byla žalovanou vypuzena i z držby zbývající části lešení A2, což žalovaná vyjma zmíněných 8 kusů stavěcího rámu značky , značka, popírala, dospěl soud k závěru, že důkazní návrhy žalobkyně nejsou dostatečné, a to ani přes písemnou a následně i v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. též ústně při jednání učiněnou výzvu k doplnění důkazů, za současného poučení o případném neúspěchu ve věci při nevyhovění výzvě. Žalobkyně ani poté žádné další důkazy na podporu svého tvrzení neoznačila, nesplnila důkazní povinnost a neunesla důkazní břemeno, proto soud její žalobu v této části zamítl, neboť z předložených důkazů, a to fotografií a kamerových záznamů z 26.4.2024, týkajících se demontáže a odvozu lešení, zjistil pouze to, že přibližně čtyři osoby odmontovaly lešení, které se nacházelo podél jedné stěny budovy v , adresa, , naložily je na káru za vozidlem, které bylo označeno názvem žalované, avšak nelze z nich seznat, jaké konkrétní díly a v jakém počtu žalovaná odvezla. K rozdílu vyjádření žalované ohledně odvezeného počtu kusů lešení v odvolání oproti stížnosti, kde uvedla o 24 kusů zábradlí a 10 kusů diagonály víc, soud uzavřel, že žalovaná potvrdila, že odmontovala a odvezla též 24 kusů zábradlí a 10 kusů diagonály, nikoliv však lešení , značka, , nýbrž lešení , značka, . Stížnost není důkazem o tom, že i tyto počty kusů prvků lešení žalovaná odvezla, neplyne to ani z jejího textu, kde není specifikován druh, ani značka lešení a jednak vysvětlení žalované a důkazy, které na svou podporu označila, svědčí o tom, že žalovaná odmontovala a následně odvezla lešení, které se nacházelo podél jedné strany budovy v , adresa, a že lešení , značka, není s lešením , značka, a , značka, kompatibilní, když systém uchycení zábradlí a diagonál se liší a lešení A1 bylo barevně označeno. K rozsahu odvezeného lešení soud dospěl k závěru, že žalovaná potvrdila odmontování a odvoz 280 m² lešení, a to, že postrádá 450 m², což koresponduje s tím, že , jméno FO, předala 720 m² lešení dle předávacího protokolu z 27.8.2023 a s tím, že policejní orgán šetřil odcizení 450 m² lešení. Tyto úvahy však pro věc významné nejsou, neboť žalobkyně nebyla schopna potvrdit údaj o množství odvezeného lešení v metrech čtverečních uvedený žalovanou, jelikož vychází z počtu dílů lešení a vztah mezi počtem dílů lešení a množstvím metrů čtverečních lešení není schopna osvětlit. Úvahy o možném opakovaném použití káry k odvozu lešení, případně použití jiného automobilu, jsou spekulací a pokud okresní státní zastupitelství nevyloučilo, že žalovaná omylem neodvezla též lešení značky , značka, , nebylo tím tvrzení žalobkyně ani popřeno, ani potvrzeno. Čestná prohlášení , jméno FO, a , jméno FO, jsou nevěrohodná. , jméno FO, byla v budově na , adresa, na rekreačním pobytu, i pokud by byla ve věci opakovaně kontaktována policejním orgánem, je prakticky vyloučené, aby měla přehled o konkrétním počtu mnoha desítek různých dílů lešení a podat o něm věrohodnou zprávu více než 4 měsíce po události. Navíc informace o počtech dílů i druhu chybějícího lešení získala od žalobkyně. , jméno FO, , jednatel žalované, vypověděl, že počty odvezeného lešení zjistil z inventury, kterou si společnost udělala, avšak je vyloučeno, aby měl jednatel žalované přehled o konkrétním počtu stovek různých dílů lešení a podal o nich věrohodnou zprávu rovněž o více než 4 měsíce po události. Pouze na základě inventury nelze dospět k závěru o odvozu zbývajících částí lešení A2 žalovanou, ve skutečnosti nejde o inventarizaci majetku, dokument nemá náležitosti podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví a vyhlášky č. 270/2010 Sb., o inventarizaci majetku a závazků, ale jde o jednoduché tabulky s uvedením počtu dílů lešení, která nanejvýš doplňují žalobní tvrzení, případně by mohly vypovídat pouze nepřímo, neboť podávají informaci o počtu lešení ke dvěma konkrétním datům a nic dalšího. Žalobu v této části proto soud zamítl (odstavec II. výroku), přičemž zdůraznil, že námitky žalované, zda žalobkyni zadržovací právo k lešení, nejsou pro věc relevantní, neboť jádrem sporu je ochrana držby (faktického stavu) nikoliv práva. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., podle poměru úspěchu a neúspěchu každé z účastnic ve vztahu k žalobnímu nároku jako celku s tím, že žalobkyně uspěla s vydáním 182 dílů lešení, neuspěla s vydáním 130 dílů lešení a s ochranou před hrozbou pokračujícího rušení, takže byla mírně úspěšnější než žalovaná, pokud jde o vydání lešení (o 16,6 %, tj. 58,3-41,7), neměla však úspěch s druhotným nárokem na ochranu před hrozbou pokračujícího rušení, takže úspěch obou byl přibližně shodný a žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Proti odstavcům II. (o částečném zamítnutí žaloby ohledně lešení A2) a IV. (o náhradě nákladů řízení) se včas odvolala žalobkyně, která nesouhlasila se závěrem soudu o nevěrohodnosti čestného prohlášení , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, s tím, že je notorietou, že lékaři mají paměť na vyšší úrovni a není vyloučeno, aby si jmenovaná pamatovala uvedené počty lešení, když od události neuběhla dlouhá doba a byla kontaktována i Policií ČR, pročež šlo o záležitost způsobilou k zapamatování. Pokud soud pochyboval o jejím vyjádření, měl ji vyslechnout jako svědkyni. Není podstatné ani to, zda předložená inventura splnila požadavky vyhlášky č. 270/2010, když žalobce ani netvrdil, že se jedná o inventuru podle této vyhlášky, případně podle zákona o účetnictví, ale pojem „inventura“ použil jako obecný pojem pro soupis věcí, přičemž srozumitelně vysvětlil důvody provádění inventury. Nejde o důkaz izolovaný, v souhrnu s ostatními důkazy poskytuje obrázek o celkovém počtu lešení na místě, tedy i rozdílu v počtu lešení, a i o tom, kolik lešení bylo odvezeno žalovaným. Nesouhlasila ani se závěrem soudu, že v tvrzeních žalované v průběhu řízení nejsou žádné rozpory a poukazovala na stížnost proti usnesení o odložení věci ze dne 15.6.2024 v trestním řízení, kde počty prvků lešení, které žalovaná měla přivézt v součinnosti s , jméno FO, , neodpovídaly počtu kusů uvedených jako odvezených v odvolání žalované, ale neodpovídají ani podanému vysvětlení jednatelem žalované podle úředního záznamu Policie ČR ze dne , datum, , kde uvedl, že na místě ponechal neodvezených 22 kusů rámů, což neodpovídá počtu kusů uvedených ve stížnosti, ale naopak odpovídá počtu kusů rámů uvedených v žalobě jako ponechaných na pozemku, naopak tyto počty odpovídají počtu kusů rámu uvedených v žalobě jako ponechaných na pozemku s odchylkou jednoho kusu rámu, navíc při sečtení kusů rámu , značka, a kusů základního rámu , značka, Tato nevěrohodnost v tvrzení žalované se dotýká i jejího tvrzení ohledně lešení , značka, , kde uvedla, že žádný kus lešení tohoto lešení neodvezla. Ve stížnosti žalovaná uvedla, že odvezla 20 kusů zábradlí 2,57 m2, což početně odpovídá žalovaným 20 kusům zábradlí , značka, , takže i ohledně těchto 20 kusů zábradlí mělo být žalobě vyhověno, když i sa žalovaná uváděla, že je odvezla. Obdobně pak platí o odvozu diagonály. Nebylo také prokázáno, že žalovaná byla vlastníkem lešení , značka, /, značka, , když podle listin předložených policejnímu orgánu žalovanou bylo lešení v roce 2009 prodáno žalovanou s IČO , IČO žalované, a původním názvem , právnická osoba, fyzické osobě , jméno FO, jako kupujícímu s IČO , IČO, , přičemž ale lešení měla pronajmout , jméno FO, žalovaná sama a také před policejním orgánem pan , jméno FO, vystupoval jako jednatel žalované. Tyto nesrovnalosti svědčí o nevěrohodnosti vyjádření žalované, chybou je neprovedení důkazů číslem listu 6-7 policejního spisu (fotografickou dokumentací provedenou Policií ČR dne , datum, , kde je vidět instalované lešení na pozemku žalobce, což vyvrací tvrzení žalovaného, že po odvozu 26.4.2024 jeho lešení již na místě po dni 30.4.2024 jiné lešení nebylo a vyvrací to i tvrzení žalovaného, že lešení , značka, nemohl odvézt, když žalovaný tvrdil, že na pozemku žalobce bylo pouze lešení , značka, /, značka, ). Žalobkyně podala žalobu z důvodu protiprávního jednání žalované, která svémocně vnikla na pozemek žalobkyně, namísto řešení věci pořadem práva a byl důvod přiznat žalobkyni plné náklady řízení a soud měl vycházet z tarifní hodnoty sporu odpovídající hodnotě 720 m² lešení 1 152 000 Kč (450 m² lešení má hodnotu 750 000 Kč, 1 m² tedy 1 600 Kč). Je též důvod k separaci nákladů řízení podle § 147 odst. 1 o.s.ř., za jednání nařízené na 27.9.2024, zmařené žalovaným, který se k jednání nedostavil a jeho právní zástupce se omluvil až téhož dne dopoledne. Navrhovala, aby odvolací soud výroky II. a IV. prvoinstančního rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně, aby změnil výrok II. a uložil žalované povinnost obnovit původní stav vydáním lešení v počtu kusů a značky podle žaloby, s výjimkou té části, kde jí soud vyhověl a přiznal též žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

4. Žalovaná s rozhodnutím soudu prvního stupně souhlasila. Považovala je za věcně správné a navrhovala jeho potvrzení. Uváděla, že po nabytí vykonatelnosti prvního rozhodnutí nabízela žalobkyni dobrovolné vydání lešení, které bylo jeho předmětem, avšak žalobkyně k tomu odmítla poskytnout jakoukoliv součinnost a podala návrh na výkon rozhodnutí. Jako důkaz o neúspěšné komunikaci ve vztahu k žalobkyni navrhovala provedení emailové korespondence, která mezi nimi proběhla.

5. Odvolací soud projednal věc mezí vyplývající z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř., přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o.s.ř.

6. Odvolání žalobkyně není důvodné. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro objasnění věci, provedené důkazy řádně zhodnotil a učinil z nich správné závěry skutkové, které řádně posoudil i po stránce právní. Jak již odvolací soud uvedl ve svém předchozím rozhodnutí v řízení o žalobě z rušené držby ve smyslu § 176-180 o.s.ř. je rozhodujícím faktorem a předmětem dokazování poslední faktický stav, tedy je třeba zjistit poslední držbu a její rušení svémocným jednáním. Jiné okolnosti v tomto typu řízení nejsou podstatné a soud je ani nezkoumá, proto je bez významu otázka vlastnického práva k části lešení, jak namítá žalující strana ve svém odvolání. Důkazní břemeno k prokázání rozhodných tvrzení nese žalobkyně a v této věci nelze než souhlasit se soudem prvního stupně, že s výjimkou 8 kusů stavěcího rámu značky , značka, , kde žalovaná sama připustila, že tyto části lešení odvezla, žalobkyně nenabídla dostatečné důkazy pro své tvrzení, že žalovaná narušila její držbu též tím, že odvezla další kusy lešení specifikované blíže v odstavci II. výroku rozhodnutí. Soud prvního stupně postupoval procesně bezchybně, když žalobkyni o jejím důkazním břemeni k tomuto tvrzení řádně poučil ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. včetně všech následků, které procesní předpis spojuje s neunesením důkazního břemene v podobě neúspěchu ve sporu. Hodnocení důkazů soudem prvního stupně, pokud jde o čestná prohlášení a inventární soupis, je zcela správné a odvolací soud se s ním bez výhrad shoduje. Je skutečně nanejvýš nevěrohodné, že by si , tituly před jménem, , jméno FO, , osoba zcela nezainteresovaná na věci, dlouhodobě zapamatovala přesné počty kusů různých typů lešení pouze na základě sdělení třetí osoby, tak, aby tyto údaje byla schopna spolehlivě a naprosto přesně reprodukovat ještě po několika měsících. Namítá-li žalobkyně, že soud měl jmenovanou vyslechnout, neuvěřil-li jejímu čestnému prohlášení, nelze přehlédnout, že důkazní návrh na svědeckou výpověď , tituly před jménem, , jméno FO, neučinila a soud ve sporném řízení důkazy z vlastní iniciativy neprovádí (s výjimkou uvedenou v § 120 odst. 2 o.s.ř., kam tento případ ovšem nespadá). Obdobně platí i o , tituly před jménem, , jméno FO, , který sice zastává pozici jednatele žalobkyně, avšak ani u něho však nelze uvěřit dokonalému přehledu o přesném množství možná až stovek komponent různých typů lešení. Ani inventarizační soupis, jak správně uvádí soud prvního stupně, sám o sobě tvrzení žalobkyně prokázat způsobilý není, jelikož je důkazem pouze o evidovaném stavu jednotlivých prvků lešení ke konkrétním datům. Věrohodnost těchto důkazů nepodporuje ani fakt, že v řízení nebyly přítomny již od počátku, ale byly žalobkyní vneseny až po zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu a po následném poučení soudu prvoinstančního dle § 118a odst. 3 o.s.ř., byť si žalobkyně, domáhající se rušení držby konkrétního počtu mnoha komponent různých typů lešení, již při podání žaloby musela být vědoma, že její důkazní břemeno spočívá v prokázání tvrzení o rušení její držby žalovanou, a to právě ve vztahu ke konkrétnímu prvku, počtu a značce (typu) lešení. K prokázání tvrzení žalobkyni nestačí ani úvahy o údajných nesrovnalostech v počtu kusů lešení uváděných žalovanou v různých listinách, navíc těmito otázkami se zabýval již soud prvního stupně, který je podrobně rozebral a věrohodně vysvětlil, na což odvolací soud odkazuje. Sledovala-li žalobkyně těmito tvrzeními a úvahami (byly-li by shledány důvodnými) oslabení věrohodnosti žalované, nemá to žádný vliv za situace, kdy žalobkyně své důkazní břemeno neunáší. Odvolací soud považuje za nepřípustný pro rozpor s § 205a o.s.ř. důkazní návrh žalobkyně na listiny ze spisu GIBS z prověřování účasti Policie ČR v kauze účastnic, a to protokoly o výslechu jednatele žalované , jméno FO, a dalších osob přítomných při odvozu lešení, jímž žalobkyně hodlá prokazovat skutkový děj celé události a zpochybnit věrohodnost tvrzení žalované, neboť důkazní návrh nebyl učiněn v prvoinstančním řízení. O zpochybnění věrohodnosti tvrzení protistrany, pokud účastník neunáší své důkazní břemeno, platí totéž, co je uvedeno výše. Odvolací soud neprovedl ani důkaz k návrhu žalované e-mailovou korespondencí účastnic z doby po vydání prvoinstančního rozhodnutí ve věci dobrovolného vydání lešení, neboť prokazování těchto skutečností je pro rozhodnutí bez významu. Soud prvního stupně rozhodl správně i o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi, když porovnával jejich úspěch a neúspěch ve vztahu k celkovému předmětu řízení. Odvolací soud odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí, k němuž nemá co dodat. O separaci nákladů dle § 147 o.s.ř. soud rozhoduje odděleně od celkových nákladů řízení, proto nárok na náhradu nákladů vzniklých v důsledku zmaření jednání žalovanou měla žalobkyně uplatnit v řízení před soudem prvního stupně.

7. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř.

8. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastnicemi bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení byly vyčísleny částkou 4 226 Kč, zahrnující odměnu za 1 úkon právní služby, a to účast či jednání odvolacího soudu 2 300 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce za 1 úkon právní služby 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, jízdné ze sídla advokátní kanceláře v , adresa, do , adresa, a zpět osobním automobilem registrační značky , SPZ, , tovární značky , značka, , průměrná spotřeba 4,6 l nafty/100 km, cena pohonné hmoty 34,70 Kč/litr, sazba základní náhrady 5,80 Kč/1 km, ujeto 60 km, podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu ve spojení s vyhláškou č. 475/2024 Sb. a paušální náhradu za promeškaný čas 2 započaté půlhodiny, celkem 300 Kč, podle § 14 advokátního tarifu. Součástí nákladů řízení je též 21 % DPH 733 Kč.