5 Co 2175/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozena Datum narození žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A /II, 377 01 Jméno advokáta B proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupen advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 16.10.32024, č.j. 12 C 96/2023-180, I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavcích I. a III. výroku mění takto:Ze zaniklého společného jmění manželů se přikazují movité věci č.

4. ROVUS arctic cooler v hodnotě 699 Kč, č.

6. Nerez termoska v hodnotě 304 Kč, č. 8 TRUE REVOLUTION polštář v hodnotě 666 Kč, č.

32. Hydraulické ovládání rozmetadla um. hnojiv v hodnotě 500 Kč, č.

36. Lyžinové vidle na balíky a paletizační vidle v hodnotě 1 000 Kč, č.

39. Vidle pro Destu 110 cm v hodnotě 1 000 Kč, č.

44. Plečka na brambory – renovace v hodnotě 300 Kč, č.

53. Topení v traktoru v hodnotě 1 000 Kč, č.

54. Zadní + přední světla na traktoru v hodnotě 1 738 Kč, č.

56. Nové přední pneu na traktoru MITAS 2 x 2 458 v hodnotě 500 Kč, č.

76. Spojovací hadice vzduchových brzd přívěsu za traktor v hodnotě 400 Kč, č.

79. Blatníky na traktor – kovové v laku 1 989/ks v hodnotě 500 Kč, v celkové hodnotě 6 938 Kč do výlučného vlastnictví žalovaného.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně přikázal movité věci (které specifikuje názvem a jejich hodnotou) ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalovaného (odstavec I. výroku). V odstavci II. výroku pak zamítá žalobu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů ohledně vlastnictví dalších movitých věcí označených žalobkyní č. 1 – 3, 5, 7, 8 – 18, 23 – 35, 37, 38, 40 - 43, 45 - 52, 55, 57 – 75, 77, 78, 80 – 89. V odstavci III. pak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku ve výši 220 042 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. V odstavci IV. výroku pak rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně se v tomto řízení domáhá vypořádání společného jmění manželů, když manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 27.7.2021 sp. zn. 4 C 50/2021, jenž nabyl právní moci dne 16.8.2021. Po provedeném dokazování pak soud prvního stupně dospěl ke zjištění, že účastníci uzavřeli manželství 24.9.2016 a právní moc rozsudku o rozvodu manželství nastala 2.8.2021. Před uzavřením manželství koupili žalovaní nemovitosti v katastrálním území , adresa, , a to kupní smlouvou ze dne 10.8.2016 za 1 050 000 Kč, přičemž 50 000 Kč a 107 000 Kč bylo uhrazeno před podpisem smlouvy a 892 500 Kč z hypotečního úvěru , právnická osoba, . Tyto nemovitosti byly pak prodány kupní smlouvou ze dne 16.4.2021 za 2 599 000 Kč. , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěru ve výši 894 500 Kč, který byl doplacen dne 15.3.2017 a následně byl poskytnut oběma účastníkům úvěr na refinancování úvěru ze smlouvy na rekonstrukci nemovitosti ve výši 1 645 000 Kč. Z něho bylo čerpáno na předchozí úvěr 882 553,94 Kč a který byl mimořádnou splátkou splacen 30.4.2021. Dále v odůvodnění okresní soud podrobně uvádí zjištění ohledně plateb na různé úvěry poskytnuté bankami účastníkům, a to před uzavřením manželství, během manželství i po zániku manželství. Ohledně movitých věcí žalobkyně doložila přehled údajů na rekonstrukci domu ve , obec, a vybavení tohoto domu či informaci z internetu o obvyklých cenách movitých věcí pořízených na rekonstrukci či vybavení a vedle toho konkrétní doklady o koupi z let 2018 – 2020. Ty jsou vystaveny jak na žalobkyni, tak některé na žalovaného. Většina na konkrétní osobu vystavena není. Ohledně investic do rekonstrukce nemovitostí žalovaného v době manželství žalobkyně doložila vlastní rukou psaný deník stavebních prací od roku 2017 do roku 2020, z něhož není patrno, kdo jej psal a přehled výdajů na rekonstrukci a vybavení nemovitosti ve , obec, . Žalovaný prokázal, že některé z movitých věcí nepatří do společného jmění manželů a žalobkyně pak prokázala, že v průběhu manželství byly prováděny rekonstrukční práce na nemovitosti žalovaného. Ty účastníci financovali ze svých příjmů z pracovní činnosti a ze společných úvěrů, za dobu manželství si pak účastníci pořídili stroje a vybavení domácnosti. Též bylo prokázáno, že příjmy žalobkyně činily 17 000 Kč a žalovaného 33 916 Kč.

3. I po poučení podle § 118a o.s.ř., které se žalobkyni dostalo, tato nedoplnila tvrzení ohledně movitých věcí označených v žalobě pod položkami č. 1 – 89 a neprokázala tak, že tyto jsou součástí zaniklého nevypořádaného společného jmění účastníků. Soud pak ohledně nich vycházel z nesporných tvrzení účastníků. Vzhledem k době, která uplynula od pořízení movitých věcí soud určil cenu podle § 136 o.s.ř. částkou 8 607 Kč a rozhodl o tom, že tyto věci budou přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného. Další movité věci než specifikované v odstavci I. výroku pak ohledně nich nebylo prokázáno, že patří do společného jmění manželů účastníků. Proto byla žaloba ohledně nich zamítnuta (odstavec II. výroku).

4. Žalobkyně pak uplatňovala investici ve výši 50 000 Kč za rezervační poplatek na koupi nemovitosti žalovaného ve , obec, a 127 312 Kč jako první splátku kupní ceny za tyto nemovitosti. Okresní soud dospěl k závěru, že nelze tyto platby zohlednit ve vypořádání zaniklého SJM, neboť byly provedeny ještě před uzavřením manželství. Investice žalobkyně ve výši 30 200 Kč a 4 000 Kč, a to za projektové práce a za energetický štítek byly uhrazeny za dobu trvání manželství a nejde tak o investice ze SJM do výlučného vlastnictví žalovaného. Dále pak žalobkyně uplatňovala investici ze SJM do výlučného vlastnictví žalovaného v podobě splácení hypotečního úvěru na koupi nemovitostí žalovaného ve , obec, . Okresní soud pak v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně specifikuje průběh dokazování, z něhož vyplynulo, že žalovanému byl poskytnut úvěr č. , č. účtu, , který splácel v průběhu trvání manželství, přičemž příjmy účastníků byly pouze z pracovní činnosti. Splátky do doby refinancování tohoto úvěru dne 15.3.2017 činily 18 312 Kč z úvěru č. , č. účtu, poskytnutého účastníkům, za trvání manželství byla částka 882 553,94 Kč použita na refinancování dědičného závazku žalovaného na koupi nemovitostí ve , obec, . Obě tyto částky je pak nutno vypořádat dle § 742 odst. 1 písm. b) o.z. Obdobně pak bylo třeba zohlednit investice ze SJM do výlučného vlastnictví žalovaného (nemovitostí ve , obec, ), a to ve výši 210 000 Kč a 500 000 Kč, které žalovaný učinil nespornými, neboť další investice popisované žalobkyní nebyly touto ani po poučení dle § 118a o.s.ř. prokazovány.

5. Žalovaný pak uplatnil nárok na investici ze SJM do výlučného vlastnictví žalobkyně v souvislosti s úvěrem se splátkami 1 873 Kč od 10/2016 do 5/2018, když takto žalobkyni uhradila , banka, a.s. celkem 161 492,77 Kč, z toho 159 339 Kč za dobu trvání manželství. Okresní soud pak tuto částku považuje za zohlednitelnou ve smyslu výše citovaného ustanovení občanského zákoníku. Jde o splátky z prostředků SJM na úhradu závazků žalobkyně vzniklého před uzavřením manželství.

6. Za dobu trvání manželství byl účastníkům poskytnut hypoteční úvěr ve výši 1 164 000 Kč a úvěr ve výši 294 927 Kč, přičemž po zániku SJM uhradil žalovaný z částky z prodeje nemovitostí na tyto úvěry částku 1 123 988,48 Kč a 251 327,10 Kč.

7. Soud prvního stupně tak na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že součástí nevypořádaného SJM účastníků jsou movité věci (specifikované v odstavci I. výroku), přičemž vycházel z nesporných tvrzení účastníků a rozhodl o přikázání těchto movitých věcí žalovanému. Tyto věci mají hodnotu 6 938 Kč. Investicemi, které lze zohlednit při vypořádání zaniklého SJM účastníků jsou pak investice ve prospěch žalobkyně ve výši 159 339 Kč a investice ve prospěch žalovaného (18 312 Kč a 882 553,94 Kč) uhrazené ze SJM na hypoteční úvěr žalovaného poskytnutý před uzavřením manželství a použitý na koupi nemovitostí žalovaného ve , obec, Dále jsou to investice ve prospěch žalovaného na rekonstrukci těchto nemovitostí ve výši 210 000 Kč a 500 000 Kč uznané žalovaným. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalovaný získal ze SJM hodnotu 6 938 Kč + 210 000 Kč + 500 000 Kč a též 441 277 Kč coby polovinu z 882 554 Kč a částku 9 156 Kč coby polovinu z 18 312 Kč. Získal tak 1 167 371 Kč. Žalobkyně pak obdržela ze SJM hodnotu 79 670 Kč coby polovinu ze 159 339 Kč. Výše vypořádacího podílu tak činí 1 087 701 Kč (1 167 371 Kč – 79 670 Kč), přičemž z uvedeného vyplývá, že žalovaný by tak měl žalobkyni uhradit částku 1 087 701 Kč. Žalovaný však uhradil hypoteční úvěr ve výši 1 123 988,48 Kč, tj. úvěr poskytnutý oběma účastníkům za trvání manželství, stejně jako 251 327,10 Kč, taktéž z úvěru poskytnutého účastníkům za trvání manželství. Proto je třeba odečíst polovinu z těchto částek od výše vypořádacího podílu, to znamená 1 087 701 Kč – 561 995 Kč (tj. polovina z 1 123 989 Kč) – 125 664 Kč (tj. polovina z 251 328 Kč) tj. 400 042 Kč. Žalovaný však žalobkyni již uhradil 180 000 Kč právě na vypořádací podíl, a proto okresní soud rozhodl, že je povinen zaplatit na vypořádacím podílu rozdíl mezi těmito částkami, tj. 220 042 Kč.

8. Proti tomuto rozsudku, avšak jen proti výroku v odstavci III. podal odvolání žalovaný. Uvádí, že odvolání de facto směřuje k výroku o stanovení vypořádacího podílu, neboť soudem provedený výpočet neodpovídá důkazním prostředkům. Žalovaný v odvolání podrobně rekapituluje způsob výpočtu provedeného soudem prvního stupně, na jehož základě dospěl k rozhodnutí, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku ve výši 220 042 Kč. Namítá však, že okresní soud se při tomto výpočtu zmýlil, neboť určité částky dělí na polovic a jiné částky ponechává vcelku bez toho, aniž by zohledňoval polovinu nároku žalovaného na dané částky, viz například částka za movité věci a uznané investice v celkové výši 710 000 Kč. Žalovaný tak nerozporuje zjištěný skutkový stav věci, rozporuje však způsob výpočtu daného vypořádacího podílu. V odvolání poukazuje na to, že žalovaný se tímto výpočtem zaobíral ve svém závěrečném návrhu, ke kterému ale okresní soud evidentně nepřihlédl. Jestliže tak žalovaný (v odvolání písařskou chybou uveden jako žalobce) přejímá následující položky:a) movité věci ve výši 6 938 Kčb) investice ze SJM do nemovitosti ve , obec, ve výši 710 000 Kčc) doplacení původní hypotéky u , banka, . ve výši 882 554 Kčd) splátky na původní hypotéku ve výši 18 312 Kče) tak celkově získává hodnotu ve výši 1 617 804 Kč. Z toho polovina, která náleží žalobkyni je 808 902 Kč.

9. Naproti tomu žalobkyně (v odvolání chybně označena jako žalovaná) přejímá splátky na svůj úvěr u , banka, ve výši 159 339 Kč, z toho polovina, která náleží žalovanému je 79 670 Kč.

10. Dále žalovaný v odvolání uvádí, že je třeba odečíst od částky 808 902 Kč, kterou by žalobkyně měla obdržet z hodnot, které připadají žalovanému částku 79 670 Kč, kterou by měl žalovaný obdržet jako vypořádací podíl za úhradu závazků žalobkyně během trvání manželství. Lze tak dospět k částce 729 232 Kč.

11. Zároveň však bylo v řízení zjištěno, že žalovaný doplatil celkově společné dluhy ve výši 1 375 315 Kč, z toho polovina, kterou by měla uhradit žalobkyně činí částku 687 657,55 Kč. Tuto částku je tak nutno odečíst od vypořádacího podílu ve výši 729 232 Kč, který připadá na žalobkyni a podle tohoto výpočtu by tak žalovaný měl žalobkyni vyplatit částku 41 575 Kč. Jak však bylo v řízení učiněno nesporným, žalovaný žalobkyni již uhradil na vypořádacím podílu částku 180 000 Kč. Nároky žalobkyně tak byly uhrazeny, a to ještě před podáním žaloby. Přesto nalézací soud žalovaného chybným výpočtem zavázal k úhradě vypořádacího podílu. Žalovaný tak navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn, co se týká vypořádacího podílu, a to tak, že vypořádací podíl nebude žalobkyni stanoven.

12. K podanému odvolání se vyjádřila žalobkyně. Ve vyjádření vyjadřuje nesouhlas s odvolací námitkou a považuje ho za nesprávné. Postup žalovaného při nákupu jeho nemovitostí má za rozporný se základními zásadami soukromého práva tak, jak jsou uvedeny v ust. § 1 – 10 o.z. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno v zákonné patnáctidenní lhůtě účastníkem řízení (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.) věc projednal podle § 212 o.s.ř. a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 v rozsahu, ve kterém byl odvoláním napaden. Dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

14. Podle ust. § 742 odst. 1 písm. a) – c) o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ust. § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla:a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek.

15. Odvolací soud musí po projednání odvolání konstatovat, že jak již výše uvedeno, odvolací námitka žalovaného je důvodná, a to přesně tak, jak žalovaný ve svém odvolání uvádí. Odvolací soud poukazuje na to, že skutková zjištění soudu prvního stupně, která vedla k vydání napadeného rozsudku nejsou odvoláním zpochybněna (žalovaný je nezpochybňuje a žalobkyně se neodvolala). Ač žalovaný výslovně uvádí, že podává odvolání pouze proti výroku v odstavci III., kterým stanovil jeho povinnost k zaplacení částky 220 042 Kč na vypořádací podíl, tak podaným odvoláním je s ohledem na charakteru předmětu řízení, kterým je vypořádání celého společného jmění manželů účastníků prakticky dotčen i výrok v odstavci I. o přikázání movitých věcí do výlučného vlastnictví žalovaného. Proti tomuto výroku v odstavci I. však žalovaný nijak nebrojí a odvolací soud jej shledává věcně správným. Pro úplnost pak odvolací soud dodává, že výrok v odstavci II. o částečném zamítnutí žaloby není podaným odvoláním nijak dotčen.

16. Odvolateli je nutno dát za pravdu v tom, že poté, co soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěrům o tom, co ze společného majetku účastníků bylo vynaloženo na výhradní majetek každého z účastníků a co ze svých výhradních majetků účastníci vynaložili na společný majetek (přičemž tato skutková zjištění precizně v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí a specifikuje) následně pochybil de facto v matematickém výpočtu vedoucím ke zjištění vypořádacího podílu.

17. Soud prvního stupně tak pochybil v tom, že některé položky (platby ze společného na výlučný majetek a z výlučného na společný majetek) zahrnul do výpočtu vypořádacího podílu jednou polovinou a některé položky v celé své výši. Tím dospěl k částce 220 042 Kč, kterou uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu. V této souvislosti pak odvolací soud poukazuje zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2020/2018, v němž Nejvyšší soud podrobně rozvádí postup, který je nutno aplikovat v dané situaci, totiž při zohlednění skutečností uvedených v § 742 odst. 1 písm. a) – c) o.z. Toto rozhodnutí je pak citováno v odborné literatuře či jiných pozdějších rozhodnutích Nejvyššího soudu a právní názor zde vyjádřený je tak nutno považovat za ustálenou soudní praxi. Odvolací námitka žalovaného pak koresponduje s právním názorem Nejvyššího soudu zde vyjádřeným.

18. S ohledem na výše uvedené tak odvolací soud vychází ze zjištění, že žalovaný, který do svého výlučného vlastnictví přejímá:a) movité věci v hodnotě 6 938 Kčb) investice ze SJM do nemovitosti ve , obec, výši 710 000 Kčc) doplatil původní hypotéku u , banka, . ve výši 882 554 Kčd) vynaložil na splátky na původní hypotéku částku 18 312 Kč (přičemž položky pod písmeny b) – d) jsou vnosy ze SJM do výlučného vlastnictví žalovaného), tak získal celkově hodnotu ve výši 1 617 804 Kč. Z toho polovina, která by měla připadnout žalobkyni činí 808 902 Kč. Naproti tomuto žalobkyni se dostala hodnota ve výši 159 339 Kč, tj. úhrada splátek na její úvěr u , banka, (jde o vnos ze SJM do výlučného vlastnictví žalobkyně) a z toho polovina, která náleží žalovanému, činí 79 670 Kč. Podle zásad ovládajících výpočet vypořádacího podílu je pak nutno odečítat od částky 808 902 Kč, kterou by žalobkyně měla obdržet z hodnot přináležejících žalovanému částku 79 670 Kč, kterou by naproti tomu měl obdržet žalovaný za úhradu závazků žalobkyně během trvání manželství. Lze tak dospět k částce 729 232 Kč. Současně je pak následně nutno zohlednit, že pokud žalovaný doplatil společné dluhy ve výši 1 375 315 Kč, polovinu z této částky by měla de facto uhradit žalovaná. Tato polovina činí částku 687 657,55 Kč. Od vypořádacího podílu výše stanoveného ve výši 729 232 Kč by po tomto odečtu měl žalovaný žalobkyni vyplatit částku 41 575 Kč. V řízení však bylo učiněno nesporným, že žalovaný žalobkyni v minulosti již uhradil na vypořádacím podílu částku 180 000 Kč, a to ještě před podáním žaloby. Žalobkyně tak tedy na jakýkoliv doplatek vypořádacího podílu proti žalovanému nárok mít nemůže.

19. Pokud při odvolacím jednání žalobkyně uváděla, že podle jejího názoru vypořádací podíl stanovený okresním soudem v napadeném rozsudku je minimum toho, co by měla na vypořádání SJM dostat a pokud by mělo být rozhodnuto podle podaného odvolání, že se subjektivně cítí poškozena, pak odvolacímu soudu nezbývá než konstatovat, že do výroku rozsudku se promítá výsledek toho, co se v provedeném řízení tomu kterému účastníkovi podaří prokázat.

20. S ohledem na výše uvedené tak odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně změnit podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, jak vyplývá z výrokové části tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že jak již výše uvedeno, podaným odvoláním byl de facto dotčen i výrok v části týkající se movitých věcí, v němž však soud prvního stupně nijak nepochybil, byla tato část napadeného rozsudku de facto zopakována a odvolací soud změnil tu část napadeného výroku týkající se vypořádacího podílu, a to tak, že žádná platba na vypořádací podíl žalovanému uložena nebyla.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 224 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. a § 142 o.s.ř., když vzhledem ke změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů, přičemž s ohledem na charakter sporu a s ohledem na skutečnost, že účastníci ani náhradu nákladů řízení nepožadovali, rozhodl, jak výše uvedeno.