5 CO 275/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobců: a) jméno příjmení , narozen dne datum b) jméno příjmení , narozen dne datum c) jméno příjmení , narozena datum všichni bytem adresa všichni zastoupeni titul et titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované se sídlem adresa , jméno , země právně zastoupena titul jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o zaplacení částky 780 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.11.2021, č.j. 17 C 249/2020-110,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavcích IV. – VI. a XI. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci X. výroku mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci a) částku 82 494,90 Kč, žalobci b) částku 79 900,60 Kč a žalobkyni c) částku 79 900,60 Kč k rukám jejich právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci a) částku 19 158,53 Kč, žalobci b) částku 18 693,90 Kč a žalobkyni c) částku 18 693,90 Kč k rukám jejich právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení v části, v níž se žalobce a) domáhal zaplacení částky 75 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] a žalobci b) a c) každý částky 60 000 Kč s týmž úrokem (odstavce I. – III. výroku). Dále uložil žalované povinnost žalobci a) částku 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 75 000 Kč od [číslo] do [datum] a s týmž úrokem z částky 300 000 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec IV. výroku). V odstavcích V. a VI. výroku rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci b) a žalobkyni c) každému částku 240 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 000 Kč od [číslo] do [datum] a s týmž úrokem z částky 240 000 Kč od [datum] do zaplacení, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku. V odstavcích VII. – IX. výroku žalobu zamítl v části, v níž se žalobce a) domáhal zaplacení částky 625 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a každý z žalobců b) a c) zaplacení částky 500 000 Kč s týmž úrokem. V odstavci X. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 240 176,53 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců a v odstavci XI. výroku o povinnosti žalované zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 39 000 Kč do pokladny Okresního soudu v Českých Budějovicích do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Vyšel ze zjištění, že [jméno] [příjmení], manželka žalobce a) a matka žalobců b) a c) utrpěla dne [datum] v důsledku dopravní nehody způsobené [jméno] [příjmení] státní příslušnicí [země] [země] závažná zranění, která významným způsobem ovlivnila život žalobců nejen po dobu léčení paní [jméno] [příjmení], ale i poté, co její léčení bylo ukončeno a ovlivňuje život rodiny dodnes. Po dobu, kdy byla paní [příjmení] v nemocnici či v rehabilitačním ústavu [obec], byla veškerá péče o domácnost a o děti na žalobci a). V době kdy byla jeho manželka doma, musel pečovat též o ni a pomáhat jí i se základními úkony osobní potřeby. Nejméně na dobu jednoho roku zcela ustal intimní život žalobce a) a jeho manželky. Podstatným způsobem došlo k omezení společných volnočasových aktivit rodiny, kdy s výjimkou krátkých procházek a krátkých projížděk na kole nemůže paní [příjmení] provozovat (s výjimkou zdravotního plavání) žádné sportovní aktivity a všechny aktivity může s dětmi provozovat pouze žalobce a). Všichni žalobci pak svoje sportovní aktivity velmi omezili, neboť nechtějí nechávat paní [příjmení] samotnou doma.

3. V řízení nebylo sporné, že závažná poranění utrpěla [jméno] [příjmení] při dopravní nehodě, kterou způsobila řidička vozidla pojištěného u žalované. Řidička si při řízení motorového vozidla nepočínala tak, aby nedošlo k újmě na zdraví jiného a tudíž se provozovatel vozidla povinnosti nahradit vzniklou újmu nemůže zprostit. Škodící vozidlo bylo pojištěno u žalované a žalovaná je tak povinna za škůdce (pojistníka) vyplatit žalobcům pojistné plnění. K tomu částečně došlo. Základ nároku je podle soudu prvního stupně dán ust. § 2959 o.z. Toto ustanovení je ustanovením s relativně neurčitou hypotézou, kdy soud s ohledem na okolnosti případu sám vymezí okolnosti významné pro určení náhrady. Určitým vodítkem může být rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. z. 25 Cdo 897/2018, podle něhož za základní částku náhrady lze za duševní útrapy v případě smrti u nejbližších osob (manžel, děti, rodiče) považovat dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy za rok předcházející smrti poškozeného. V případě úmrtí by tak výše základní náhrady činila 555 280 Kč, což v řízení uváděla i žalovaná.

4. Při dopravní nehodě [jméno] [příjmení] sice nezemřela, nicméně to, jak rodina fungovala před nehodou, nezůstalo nedotčeno. Po jejím návratu z rehabilitačního zařízení už život rodiny nebyl takový jako dřív. Před nehodou rodina provozovala celoročně všemožné sportovní aktivity. Jezdila na kolech, na ledních i in line bruslích, lyžovala, jezdila na vodu s přespáváním pod stanem, běhala, a to i s účastí na amatérských běžeckých závodech. Po ukončení léčení a rehabilitacích zůstala paní [příjmení] značná zdravotní omezení, přičemž z veškerých volnočasových aktivit může provozovat pouze krátké procházky a krátké vyjížďky na kole a plavání. Předpokladem přitom bylo, že všechny uvedené aktivity budou moci provozovat společně a s další intenzitou tak, jak žalobci b) a c) porostou. Tak, jak byla rodina [příjmení] zvyklá provozovat své aktivity, už to nikdy nebude možné. Na straně žalobců tak panuje určitá beznaděj i bezmocnost nad tím, že došlo k nenávratnému zásahu do rodinného štěstí, že už nikdy nebude možno realizovat plány na to, co by chtěla rodina společně zažít. Je skutečností, že žalobce a) může všechny aktivity provozovat s dětmi sám, to by však znamenalo, že by musel manželku nechávat samotnou doma. To však pro ně není myslitelné vzhledem k tomu, jaký vztah mezi sebou manželé mají. Všechny tyto skutečnosti způsobují žalobcům duševní útrapy.

5. Ke zranění paní [příjmení] došlo v době, kdy žalobci b) bylo 11 let. Už v tomto věku tak musel částečně převzít některé povinnosti, které do té doby vykonávali jeho rodiče. [příjmení] mimo jiné vyzvedávat svou sestru (žalobkyni c)) ze školky a z kroužků, čímž přicházel o volný čas, který mohl věnovat právě kontaktům s kamarády, přičemž právě v tomto věku je třeba tyto vztahy rozvíjet. Z aktivit s kamarády pak vznikají přátelství na celý život, která člověku zvyšují kvalitu jeho života. Soud prvního stupně tak dospívá k závěru, že žalobce b) svým způsobem přišel o část dětství. Nenahraditelná je pro žalobce b) zásadní změna fungování celé rodiny včetně zmiňovaného trávení volného času. To vše s ohledem na žádoucí přebírání vzorců chování a zvyků z rodiny během dětství. Žalobkyni c) událost postihla, když jí bylo pouhých 5 let. V takto útlém věku se dostala do situace, kdy po dlouhou dobu neměla u sebe svou matku a její nepřítomnost má své následky. Na svoji matku se posléze velmi upnula, nechce se od ní vzdálit a v případě její nepřítomnosti vyžaduje přítomnost jiného člena rodiny. Pocity, které žalobkyně zažívala, když u sebe svou matku neměla, nebo když tato se vrátila z nemocnice a nebyla schopna samostatné sebeobsluhy, lze označit za psychické útrapy, které je nutno odčinit. I u ní platí, že změna fungování rodiny se projeví na jejím psychickém stavu i v budoucnu.

6. Nárok uplatněný žalobou nebylo možno posoudit podle § 2958 o.z., neboť v takovém případě se jedná o jiný typ nemajetkové újmy vyhrazený výlučně pro samotného poškozeného. Pouze v případě, že by se duševní útrapy u blízkých příbuzných poškozeného rozvinuly do psychického onemocnění, bylo by možné při domáhání se náhrady újmy využít žalovanou zmíněnou Metodiku Nejvyššího soudu. Pak by šlo o újmu na zdraví. V takovém případě by však žalobci byli sami v postavení poškozených, to však v řízení tvrzeno nebylo a ani nevyšlo najevo. Nárok v žalobě uplatněný je nutno posoudit výhradně podle § 2959 o.z., přičemž určitým vodítkem může být rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018. Zde vyslovený závěr o výši základní částky náhrady při úmrtí Nejvyššího příbuzného vnímá soud jako určitou hranici, s níž porovnává částku, kterou považuje za přiměřenou zásadám slušnosti a okolnostem případu. V uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu jde o základní částku, kterou lze podle názoru soudu prvního stupně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu snížit, ale i přiměřeně zvýšit. U paní [příjmení] nedošlo při nedopravní nehodě k fatálnímu následku a není ani upoutána na invalidní vozík či na lůžko. Na druhou stranu však byla od nehody [datum] do konce roku 2019 víceméně v nějakém zdravotnickém zařízení a život rodiny se točil okolo zajištění základního chodu domácnosti, případně okolo péče o ni, a to s vyhlídkou, že nikdy už nebude nic jako dřív. Život rodiny ať už běžný či volnočasový se navždy bude muset přizpůsobit svému nejzranitelnějšímu členovi. S ohledem na realitu současnosti, kdy člověk je schopen být sportovně aktivní do pozdního věku s přihlédnutím k tomu, jak aktivní rodina [příjmení] byla, je zřejmé, že minimálně 30 let bude v žalobcích rezonovat lítost nad tím, o jakou část rodinného štěstí přišli. Časem se tato lítost určitým způsobem jistě zmírní, nikdy však nevymizí zcela. Jiná výše náhrady by byla například u starších manželů s již dospělými dětmi. Soud proto výši náhrady na odčinění duševních útrap žalobců určil podle § 136 o.s.ř. Částky, které žalovaná žalobcům dosud vyplatila na odčinění duševních útrap jsou nepřiměřeně nízké, neboť dostatečně nezohledňují individuální okolnosti případu. Soud proto s ohledem na intenzitu zásahu do života rodiny na omezení, která snášeli v době léčení paní [příjmení], na trvalost zásahu a délku, po kterou budou vnímat omezení nejen v běžném životě, ale i pociťovat nenaplněná očekávání, dospěl k závěru, že odpovídající částku pro manžela paní [příjmení] představuje náhrada v celkové výši 375 000 Kč a u každého z dětí 300 000 Kč. Po odečtení částek, které žalovaná žalobcům již vyplatila, tak zbývá k úhradě žalobci a) částka 300 000 Kč a každému z žalobců b) a c) 240 000 Kč. Ve zbytku pak žalobu zamítl.

7. Náhradu nákladů řízení soud prvního stupně počítal z tarifní hodnoty, která odpovídala částkám, jež považoval za důvodné u žalobců (375 000 Kč u žalobce a) a 300 000 Kč u každého žalobců b) a c).

8. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům IV. – VI. a proti nákladovým výrokům podala odvolání žalovaná. V odvolání obsáhle rekapituluje dosavadní průběh řízení, zejména nesporné okolnosti dopravní nehody ze dne [datum], konstatuje argumenty žalobců v řízení uplatněné, shrnuje procesní obranu žalované a poukazuje na to, jaké částky ještě před prvním jednáním ve věci žalobcům uhradila (žalobci a) 75 000 Kč, žalobcům b) a c) každému 60 000 Kč). V odvolání dále reprodukuje závěry, kterými soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil. V druhé části odvolání pak cituje z rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 15.12.2021, č.j. 7 Co 1128/2021-98 a z komentářové literatury, z čehož dovozuje, že utrpěná nesmrtelná újma primárně poškozené blízké osoby má být srovnatelná s jejím usmrcením a jsou jím míněna zpravidla ta nejtěžší zdravotní poškození. Mělo by tak jít o citelný dopad do osobnostní sféry osob blízkých. Poukazuje pak na to, že ač paní [příjmení] musela nepochybně vytrpět nepříjemné chvíle a připouští, že žalobci nemohou vykonávat takové množství společných sportovních aktivit jako před jejím úrazem, tak sám manžel poškozené připouští, že aktivní rodinné dovolené nadále společně podnikají jen s jistými omezeními, kdy na kolech jezdí na kratší vzdálenosti. Namítá, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, když uzavřel, že částky, které žalovaná vyplatila žalobcům na odčinění duševních útrap jsou nepřiměřeně nízké, neboť dostatečně nezohledňují individuální okolnosti případu. Žalovaná naopak vyjadřuje přesvědčení, že při odškodnění žalobců individuální okolnosti případu zohlednila zcela dostatečně a oprávněně a doložené nároky žalobcům uhradila. Napadenému rozsudku dále vytýká, že toto spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když soud se nezabýval tím, které tvrzené útrapy a omezení rodinných příslušníků lze podřadit pod duševní útrapy podle § 2959 o.z. a která omezení spadají pod případně jiné nároky. V souladu s předchozím tvrzením pak žalovaná poukazuje na to, že duševní útrapy rodinných příslušníků jsou předchozím plněním odškodněny a jakákoliv tvrzená další újma (vykonávání domácích prací za paní [příjmení] či výpomoc staršího dítěte s péčí o mladšího sourozence je spíše v rovině rodinné solidarity. Zvýšené náklady na společné dovolené, na jiný typ nebo úpravu sportovních aktivit, případně výpomoc v domácnosti či výpomoc v péči o děti jsou samostatné nároky, které lze odškodňovat. Nelze je však podřadit pod nárokovanou duševní útrapu. Navrhla změnu napadené části rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.

9. K podanému odvolání se vyjádřili žalobci. Ztotožňují se se závěry soudu prvního stupně, a to jak s hodnocením důkazů, tak stanovením konečné výše odškodnění žalobců. Poukazují na to, že žalobci v řízení odkaz na zákonné ust. § 2959 o.z. neučinili. To aplikoval soud prvního stupně, a to i zřejmě vlivem žalované. Nároky jimi uplatněné se týkají odškodnění za zásah do jejich soukromí, když podstatným způsobem bylo zasaženo do jejich rodinného života. Tyto nároky měly být opřeny o ust. § 3 a 81 o.z. Výše odškodnění poskytnutá žalovanou není adekvátní a souhlasí s částkami určenými soudem prvního stupně. Navrhli potvrzení napadeného rozsudku.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.) věc projednal podle § 212 o.s.ř. a přezkoumal napadenou část rozsudku podle § 212 odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř. v rozsahu odvoláním dotčeném, tj. s výjimkou výroku v odstavci I. – III. a výroků VII. – IX., které odvoláním napadeny nebyly.

11. Odvolání žalované není důvodné.

12. Podle ust. § 2959 o.z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

13. Odvolací soud při svém rozhodnutí vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně tak, jak plyne z důkazů provedených právě v řízení před soudem prvního stupně a zcela se ztotožňuje i s právním hodnocením věci tak, jak jej soud prvního stupně uvádí v napadeném rozsudku. S ohledem na odvolací námitku pak pouze dodává: Okresní soud věc posoudil zcela správně podle § 2959 o.z. Uvedené ustanovení deklaruje plnou náhradu újmy způsobené duševními útrapami nikoliv osobě poškozené na zdraví (zde při dopravní nehodě zraněné [jméno] [příjmení]), nýbrž dalším osobám, tedy tzv. druhotným obětem, jimiž jsou manžel, rodiče, děti či jiná osoba blízká. V dané věci není nutno konstruovat jakých dalších blízkých osob by se uvedené ustanovení týkalo, neboť žalobci jsou manželem a dětmi poškozené [jméno] [příjmení] a tyto osoby jsou v citovaném ustanovení přímo uvedeny s tím, že na odškodnění jejich duševních útrap toto ustanovení cílí. V právní praxi není pochyb o tom, že k odškodnění újmy osob blízkých dojde při ztrátě příbuzného, který byl usmrcen a nyní také tehdy, bylo-li této osobě zvlášť závažně ublíženo na zdraví. O zvlášť závažné ublížení na zdraví jde zejména tehdy, pokud je s ním spojena značná délka léčení či přetrvávající omezení v obvyklém způsobu života po skončení léčení. V této posuzované věci k obojímu na straně [jméno] [příjmení] došlo a na základě provedeného dokazování je možno též konstatovat, že tato její újma„ přerůstá“ i do života a vnímání ostatních příslušníků rodiny (žalobců). Poskytnutá náhrada by měla odčinit všechny negativní stránky prožívání poškození zdraví blízké osoby, mezi něž patří jednak primární šok ze zprávy či zjištění o tomto poškození zdraví, jednak následné stavy bolesti, smutku prázdnoty a zmaru.

14. Z výše uvedeného plyne, že aktuální právní úprava v citovaném ust. § 2959 o.z. rozšířila institut náhrady nemajetkové újmy osob blízkých i o zvlášť závažné poškození zdraví. [příjmení] blízké tak mají nárok na odčinění duševních útrap, které jim způsobuje nepříznivý zdravotní stav osoby, k níž je pojí rodinné a citové pouto. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s tím, k jakým závěrům o nároku na odškodnění újmy u žalobců a k její výši soud prvního stupně dospěl a na přiléhavé odůvodnění jeho rozsudku odvolací soud odkazuje. Též odvolací soud zastává názor, že v situaci, kdy vzhledem ke svému poškození zdraví je [jméno] [příjmení] prakticky trvale vyřazena z většiny sportovních aktivit či aktivit při trávení volného času, přičemž až do jejího úrazu se jednalo o mimořádně aktivní rodinu, je namístě duševní útrapy žalobců odčinit, a to v částkách, které považoval za přiměřené již soud prvního stupně. Též odvolací soud tak zastává názor, že částky, které žalovaná vyplatila žalobcům dobrovolně po zahájení řízení, jsou nepřiměřeně nízké, neboť dostatečně nezohledňují individuální okolnosti případu. V této souvislosti, kdy je hodnocena otázka přiměřenosti odčinění těchto duševních útrap poukazuje odvolací soud na závěr soudu prvního stupně, který poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018 s tím, že částka dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející škodní události je částkou základní, kterou lze s ohledem na individuální okolnosti každého případu buď zvýšit nebo snížit. V této souvislosti poukazuje odvolací soud například na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3463/2018, který při smrti poškozené nepovažoval za nepřiměřenou náhradu manželovi a nezletilým dětem ve výši přibližně šedesátinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy. [příjmení] 375 000 Kč pro žalobce a) a 300 000 pro každého z žalobců b) a c) se tak i odvolacímu soudu jeví v dané věci jako adekvátní.

15. S ohledem na výše uvedené tak odvolací soud napadenou částku rozsudku týkající se meritu věci a výroku v odstavci XI. o soudním poplatku (který nebyl odvoláním výslovně napaden, nicméně je výrokem závislým na výrocích napadených) podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správnou. Za přiměřeného použití § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. pouze změnil výrok v odstavci X. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, proti němuž odvolatelka výslovně nebrojila, nicméně je též výrokem závislým na napadených výrocích a odvolací soud shledal pochybení soudu prvního stupně v tom, že náhradu nákladů řízení je nutno u žalovaného nároku rozdělit poměrně každému z žalobců. Odvolací soud vyšel ze specifikace nákladů právního zastoupení, kterou okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí, tj., že právní zástupce žalobců vykonal při jejich zastoupení 8,5 úkonů právní služby a při výpočtu odměny právního zástupce správně okresní soud vycházel z tarifní hodnoty, jež odpovídá částkám, které při odškodnění újmy považoval soud prvního stupně za odůvodněné (375 000 Kč u žalobce a) a 300 000 Kč u žalobce b) a c)). Takto zjištěná odměna je pak upravena podle § 12 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif na výši 80 % u každého z žalobců. Paušální náhradu hotových výdajů advokáta, cestovní výdaje a náhradu za promeškaný čas rozdělil odvolací soud pro jednotlivé žalobce rovnoměrně na třetiny.

16. V odvolacím řízení úspěšní žalobci mají též právo na náhradu nákladů i odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.). Ty jsou tvořeny odměnou advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) ve výši 9 500 Kč u žalobce a) a 9 260 Kč u žalobců b) a c), přičemž ve smyslu výše citovaného ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu má za každou takto zastupovanou osobu právní zástupce nárok na 80 % odměny. To činí u žalobce a) 15 200 Kč a u každého z žalobců b) a c) 14 816 Kč. Vedle toho je součástí náhrady nákladů řízení i paušální náhrada hotových výdajů advokáta za dva úkony po 300 Kč a náhrada cestovních výdajů za cestu z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem [značka] [značka] [číslo] [číslo] s průměrnou spotřebou nafty 6,1 l [číslo] km při ceně nafty 45,90 Kč za litr. Při ujeté vzdálenosti 90 km tak činí výše cestovních náhrada 252 Kč. Vedle toho má právní zástupce žalobců právo na náhradu za promeškaný čas strávený na cestě za 4 půlhodiny po 100 Kč ve výši 400 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu). Ke všem uvedeným částkám je nutno připočítat 21% DPH, neboť právní zástupce žalobců je jejím plátcem. I pro náklady odvolacího řízení platí, že společné výdaje při zastoupení žalobců rozdělil odvolací soud mezi jednotlivé žalobce rovným dílem. Celkovou částku nákladů odvolacího řízení pro žalobce a) ve výši 19 158,53 Kč a pro každého z žalobců b) a c) ve výši 18 693,90 Kč je pak žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobců.