5 Co 288/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, PhD. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované A , dříve příjmení , narozená Datum narození žalované A trvale bytem Adresa žalované A , 370 05 Jméno žalované B fakticky bytem Adresa žalované B zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 94 425 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 2024, č. j. 17 C 271/2021–426,

I. Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 473,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 94 425 Kč s úrokem z prodlení a dále uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 84 230 Kč.

2. Soud prvého stupně po částečném zrušení věci odvolacím soudem rozhodoval o zbývající části žaloby, kterou se žalobkyně po žalované domáhala postoupené náhrady za plnění bývalého manžela , jméno FO, v jejich oddlužení nad rámec jeho podílu. Soud prvého stupně posuzoval, jaké závazky hrazené účastníky v insolvenčním řízení byly závazky spadající do jejich tehdejšího SJM a které byly výlučnými závazky , jméno FO, , a to z pohledu ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. č. 40/1964 Sb. Za výlučný závazek , jméno FO, soud prvého stupně posoudil závazek sjednaný jmenovaným před uzavřením manželství se žalovanou (tj. před 4. 10. 2008) se společností , právnická osoba, . dne 17. 7. 2008 (postoupený na společnost , právnická osoba, ), přihlášený do insolvence v částce 48 828,46 Kč. Tento závazek žalovaná nepřevzala postupem dle § 534 obč. zák., neboť to neodpovídalo její vůli, kterou bylo jen dosažení společného oddlužení manželů. Dalším výlučným závazkem byl závazek přihlášený do insolvence ve výši 164 479,40 Kč vůči společnosti , právnická osoba, . (původně vůči , právnická osoba, ) ze škody způsobené provozem nepojištěného motorového vozidla (bez sjednaného povinného smluvního pojištění odpovědnosti), které bylo ve výlučném vlastnictví , jméno FO, , neboť se jedná o závazek týkající se majetku, který náležel jen jednomu z manželů. Dále součástí SJM nebyly tři závazky z úvěrových smluv sjednaných 13. 8. 2010 , jméno FO, s , název banky, ., neboť souhrnná výše těchto úvěrů uzavřených v jediný den činila nejméně 353 000 Kč, což přesahovalo míru přiměřenou tehdejším majetkovým poměrům jmenovaných. Stejný závěr učinil soud prvého i u závazku , jméno FO, vůči společnosti , právnická osoba, . (nyní vůči společnosti , právnická osoba, ) ze dne 2. 12. 2011 přihlášený do insolvence ve výši 164 479,40 Kč. Soud prvého stupně u těchto závazků přitom vyšel z výpovědi žalované, dle níž o těchto výlučných závazcích , jméno FO, žalovaná nevěděla a do insolvence je za společné prohlásila jen z důvodu společného oddlužení tehdejších manželů. Rovněž z čestného prohlášení , jméno FO, ze dne 22. 10. 2021 vyplynulo, že závazek manželů v dohodě o vypořádání jejich majetkových vztahů pro účely rozvodu o společné úhradě závazků v insolvenci byl takto ujednán výlučně z důvodu zachování oddlužení. Toto odpovídá i vyjádření žalované z 11. 11. 2021. Naopak za nepravdivé pro rozpory s dalšími důkazy považoval výpověď a čestné prohlášení , jméno FO, ze dne 3. 5. 2023, dle nichž byly závazky uzavřeny s předchozím souhlasem žalované. Na základě těchto závěrů soud prvého stupně přihlížeje k § 1872 odst. 1 a § 1876 odst. 2. o. z. dovodil, že na rozdíl od společných závazků nelze platby hrazené žalovanou po rozvodu manželství započítat na umořování výlučných závazků , jméno FO, . Celkem byly do insolvenčního řízení přihlášeny pohledávky ve výši 2 186 031,30 Kč. Po odečtení výlučných závazků , jméno FO, představovaly společné závazky bývalých manželů 1 435 295,07 Kč. V insolvenci měli uhradit 30 %, tj. 430 588 Kč, kdy na každého připadá 215 294 Kč. Žalovaná uhradila z výlučných prostředků po rozvodu 199 233 Kč. Prvním rozhodnutím okresního soudu jí byla nad to uložena k úhradě částka 19 699 Kč. Toto v souhrnu představuje 218 932 Kč, tedy o 3 638 Kč více, než měla uhradit. Soud prvního stupně proto ve zbývající části žalobu zamítl a s ohledem na převážný úspěch žalované ve sporu této přiznal poměrnou část nákladů řízení proti žalobkyni, a to v celkové částce 84 230 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně. Podle jejího názoru všechny závazky plněné v rámci oddlužení byly závazky spadající do společného jmění bývalých manželů , příjmení, a jednalo se tak o závazky společné. Sama žalovaná ve vícero na sobě nezávislých dokumentech tuto skutečnost potvrdila, a to konkrétně v návrhu na povolení oddlužení, v seznamu závazků a věřitelů dlužníka v oddlužení a rovněž v dohodě o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu uzavřené více než dva roky po podání návrhu na oddlužení. Prohlášení o společných závazcích v této dohodě nebylo nutným předpokladem rozvodu. Soud prvéhoo stupně přesto vyšel toliko z účastnické výpovědi žalované. Nesprávným způsobem vyhodnotil výslech svědka , jméno FO, , který stejně jako ve svém čestném prohlášení uvedl, že závazky za , název banky, . a závazek za společností , právnická osoba, . vznikly s předchozím výslovným souhlasem žalované. Hodnověrnost jeho svědecké výpovědi nelze snižovat z důvodů popsaných soudem prvého stupně. Z jeho výpovědi lze toliko dovodit, že svědek se žalovanou měli před načerpáním půjčky ve výši 280 000 Kč jiné závazky, které musely splatit, aby mohly načerpat úvěr od , právnická osoba, . Soud prvého stupně si výpověď svědka vyložil nesprávným způsobem. I závazek vůči společnosti , právnická osoba, . taktéž tvoří součást zamítnutého SJM manželů , příjmení, , jednalo se o závazek vzniklý po panu , příjmení, za doby trvání manželství. Nejde o závazek, který by pan , jméno FO, založil svým aktivním konáním a tím by jej převzal. K závazku za společností , právnická osoba, ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 7. 2008 žalovaná přistoupila za souhlasu pana , jméno FO, a také se souhlasem všech věřitelů v insolvenci. Žalovaná po celou dobu trvání oddlužení i poté až do sepisu svého vyjádření ze dne 11.12.2021 nikdy nenamítala, že by závazky, které byly plněny a splněny v jejím oddlužení, nebyly také jejími závazky, naopak oddlužením prošla, v jeho rámci zaniklo několik žalovanou nesporovaných společných závazků, což přineslo žalované zvýhodnění a majetkových prospěch v řádech statisíců Kč. Obrana žalované je uplatněna po uplynutí všech zákonných lhůt a žalobkyně vznesla v tomto řízení v tomto smyslu také námitku promlčení pro uplatnění takových námitek, s níž se soud prvého stupně nevypořádal. , jméno FO, uhradil srážkami ze mzdy a ve formě mimořádných splátek částku celkem 409 179 Kč, žalovaná 199 233 Kč. Rozdíl těchto úhrad je 209 946 Kč. Přeplatek a důvodný nárok žalobce uplatněný v tomto řízení tedy činí polovinu uvedené částky 104 973 Kč. Žalobkyně proto navrhla, aby rozsudek soudu prvého stupně byl změněn tak, že žalobě bude vyhověno.

4. Žalovaná naopak navrhla rozsudek soudu prvního stupně, který považovala za správný, potvrdit.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212 odst. 1, a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Soud prvního stupně rozhodl věcně správně. Odvolací soud se skutkovými i právními závěry tohoto soudu souhlasí a odkazuje na ně, u právních závěrů s níže uvedenými upřesněními, zejména co do výpočtu, v jakém poměru měli správně bývalí manželé přispívat na jednotlivé závazky v oddlužení.

7. Odvolací soud současně odkazuje i na závěry v předchozím svém rozhodnutí. Ve smyslu něho soud prvního stupně posuzoval, jaké závazky hrazené v oddlužení patřily do SJM žalované a , jméno FO, a které byly výlučnými závazky bývalého manžela žalované.

8. Za výlučné dluhy soud prvého stupně správně považoval tři dluhy vůči , název banky, . z jediného dne, dva dluhy vůči , právnická osoba, . (nyní , právnická osoba, a , právnická osoba, ) a dluh vůči , právnická osoba, (nyní , právnická osoba, .). Správně přitom vyšel z výpovědi žalované, že i tyto dluhy označila v insolvenčním řízení za společné, jen aby dosáhla s , jméno FO, společného oddlužení. Tomu odpovídá i to, že za společný dluh nabytý za trvání SJM dokonce v insolvenci prohlásila i prvý závazek vůči , právnická osoba, ., který ale předcházel uzavření manželství žalované a , jméno FO, , tedy i vzniku jejich SJM.

9. Rovněž z vyjádření účastníků v prvé fázi řízení před okresním soudem vyplynulo, že žalovaná a její tehdejší manžel v dohodě jimi uzavřené pro účely rozvodu manželstvím ujednali společné hrazení závazků v insolvenci právě jen a pouze pro zachování oddlužení. Toto sama žalobkyně doložila čestným prohlášením , jméno FO, ze dne 22. 10. 2021.

10. Dále soud prvního stupně správně neuvěřil výpovědi , jméno FO, a jeho čestnému prohlášení z 3. 5. 2023. Nepřehlédl totiž, že časově předcházející úvěr ve výši 280 000 Kč od , název banky, . skutečně nemohl být převzat za účelem úhrady až později vzniklých závazků.

11. Důvodně tak vyšel z verze žalované, která vypověděla, že o závazcích manžela citovaných v tomto čestném prohlášení nevěděla, tudíž nemohla tak nejpozději s jejich sjednáním s nimi vyslovit souhlas. Ty se tak s ohledem na jejich nepřiměřenost tehdejším poměrům manželů (žalované a , jméno FO, ) nemohly stát součástí jejich společného jmění manželů (viz již citovaný § 143 písm. b) obč. zák.). Případný dodatečný souhlas žalované s nimi by byl významný jen tehdy, pokud by byl učiněn kvalifikovanou formou – smlouvou v notářském zápisu (§ 143a odst. 1 obč. zák. či § 716 o. z.). Taková smlouva ale tvrzena nebyla.

12. Verzi žalované podporuje i fakt, že u opravdu společných dluhů vůči , právnická osoba, a , jméno FO, smlouvy uzavřeli oba manželé – což vyplývá z těchto smluv.

13. Co se týče zbývajících dvou výlučných závazků , jméno FO, , i zde soud prvního stupně při hodnocení jejich právní povahy postupoval správně.

14. U dluhu původně vůči , právnická osoba, (dnes , právnická osoba, .) soud prvého stupně dovodil, že tento závazek patří pod další z výluk ze SJM, totiž, že se jedná o závazek týkající se majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů (rovněž § 143 písm. b) obč. zák.), zde konkrétně o závazek vzniklý ze škody způsobené provozem motorového vozidla ve výlučném vlastnictví , jméno FO, .

15. Součástí SJM nemohl být ani zmiňovaný prvý závazek vůči , právnická osoba, . vzniklý ještě před uzavřením manželství. Ze shodných důvodů, jaké uvedl okresní soud, nelze ani dovodit, že by žalovaná převzala plnění tohoto závazku za , jméno FO, ve smyslu § 534 o. z.

16. Všechny shora uvedené závazky tak byly výlučnými závazky bývalého manžela žalované, který současně v oddlužení uhradil vyšší částku než žalovaná. Zbývalo tak posoudit, zda poměr skutečných úhrad z výlučných prostředků jmenovaných odpovídal poměrům výlučných a společných dluhů. Početní mechanismus, jež použil odvolací soud, je jiný než mechanismus okresního soudu, ale vede k témuž závěru o nedůvodnosti zbytku žaloby. Ze zprávy o plnění oddlužení za období listopad 2017 až říjen 2018 plyne, že celkem bylo na dluhy u , název banky, . v oddlužení uhrazeno 114 032,33 Kč, na dluhy původně , právnická osoba, (nyní , právnická osoba, a , právnická osoba, ), 14 663,59 Kč a 49 392,51 Kč a na dluh původně , právnická osoba, , (nyní , právnická osoba, .) 47 352,18 Kč. To je celkem 225 440,61 Kč.

17. Avšak u dluhů vůči , název banky, ., které byly přihlášeny v původní celkové výši 379 739,50 Kč, z přihlášek této společnosti vyplývá, že součástí této částky byla i suma 3 635,94 Kč jakožto závazek ze dne 29. 12. 2009, který ale byl v SJM žalované a jejího bývalého manžela. Procentní podíl tohoto závazku ve vztahu k celku činí 0,95748 %, což z částky 114 032,33 Kč představuje 1 091,84 Kč. Tuto poslední uvedenou sumu je tak z výlučných dluhů , jméno FO, hrazených v oddlužení nutno odečíst a ty pak představují v souhrnu 224 348,77 Kč.18. , jméno FO, z výlučných prostředků uhradil 409 179 Kč, žalovaná 199 233 Kč, rozdíl činí 209 946 Kč, který tedy ani nedosahuje částky 224 348,77 Kč, o níž měl , jméno FO, zaplatit více než žalovaná. Žalované navíc bylo pravomocně uloženo v této věci předcházejícím rozsudkem okresního soudu k úhradě na vyrovnání oddlužení již 19 699 Kč. Za této situace nelze uvažovat o tom, že by , jméno FO, , respektive nyní po postoupení pohledávky žalobkyně měla nárok na jakoukoliv náhradu (ve smyslu § 742 odst. 2 písm. a) a b) o. z. či § 1876 odst. 2 o. z. – viz předchozí rozhodnutí krajského soudu).

19. Soud prvého stupně tak zbývající část žaloby správně zamítl.

20. Nemohl přitom vůbec uvažovat o promlčení (ve smyslu § 100 a násl. obč. zák. či § 609 a následující o. z.) tak, jak byla namítána žalobkyní. Žalovaná se totiž v průběhu řízení bránila právě tím, že část v oddlužení uhrazených závazků netvořila součást SJM účastníků, ale jednalo se o výlučné závazky , jméno FO, . Taková obrana není výkonem práva ve smyslu citovaných ustanovení podléhající promlčení, ale jde o obranu hmotněprávní argumentací, v rámci níž byly právně kvalifikovány jednotlivé sporné závazky.

21. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvého stupně dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení. U něj jen lze upozornit na zjevnou písařskou chybu, co se týče ustanovení, které soud prvého stupně citoval, kdy namísto § 146 odst. 2 o. s. ř. mělo být správně uvedeno ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. reagující na převážný úspěch žalované ve věci.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení měla plně plný procesní úspěch žalovaná, náleží jí proto náhrada nákladů odvolacího řízení proti žalobkyni v celé výši. Tyto náklady jsou představovány odměnou advokáta za účast u odvolacího jednání dle § 11 písm. g), § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 4 900 Kč. Dále žalované náleží náhrada hotových výdajů v paušální výši 450 Kč za tento úkon právní služby dle § 13 advokátního tarifu a 21 % DPH z těchto částek. Celkem se jedná o částku 6 473,50 Kč.