5 Co 367/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená datum bytem Adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o vydání osobních automobilů, eventuálně o zaplacení 1 945 000 Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 14. 10. 2025, č.j. 4 C 89/2024-377,

I. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavcích III. až V. výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 42 451,76 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně řízení částečně zastavil ohledně částky 201 000 Kč (výrok I. ), dále žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném vrácení osobních automobilů Jeep Wrangler a BMW X7, blíže popsaných ve výroku napadeného rozsudku, zamítl (výrok II.), třetím výrokem žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 44 000 Kč odpovídající obvyklé ceně osobního automobilu JEEP Wrangler a 1 700 000 Kč odpovídající obvyklé ceně osobního automobilu BMW X7, čtvrtým výrokem žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 285 815 Kč, výrokem V. uložil žalovanému zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 3 482 Kč a posledními dvěma výroky rozhodl o vrácení záloh na náklady důkazů.

2. Soud prvého stupně rozhodoval o žalobě žalobkyně, která se domáhala vydání předmětných vozidel, eventuálně zaplacení jejich tržní hodnoty z titulu bezdůvodného obohacení, kdy tvrdila, že žalovaná nemá žádný právní důvod k jejich držení. Žalovaný se bránil tím, že mezi účastníky byly uzavřeny ohledně obou vozidel dvě ústní darovací smlouvy. Po podrobném zhodnocení provedeného dokazování soud prvého stupně vyhodnotil důkazy podporující verzi žalovaného jako nevěrohodné. Naopak jako věrohodnou hodnotil výpověď žalobkyně, která uvedla, že žalovanému nikdy vozidla nedala, jenom chtěla, aby vozidlo BMW prodal, nikdy s ním nehovořila o darování vozidel. Výpověď žalobkyně je v souladu s výpovědí její dcery a s provedenými listinnými důkazy. Soud prvého stupně uzavřel, že se žalovanému nepodařilo i přes poučení soudu prokázat existenci právního důvodu pro nevydání předmětných vozidel žalobkyni, respektive pro nezaplacení peněžité náhrady ve výši jejich obvyklé ceny. Naopak soud dospěl k závěru, že v případě obou darovacích smluv se jedná o zdánlivé právní jednání, neboť chyběla vůle žalobkyně darovací smlouvy uzavřít (§ 551 o.z.). Jelikož si žalovaný vozidla ponechal bez právního důvodu a obohatil se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu, je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil (§ 2999 o.z.). Žalobkyně se domáhala vrácení předmětných vozidel. Tomuto návrhu nebylo možno vyhovět pro nemožnost plnění nároku uvedeného v primárním petitu, jelikož vozidlo Jeep bylo žalovaným darováno a vozidlo BMW bylo darováno a následně prodáno. Jelikož vlastníky vozidel jsou jiné osoby odlišné od žalovaného, žalovaný nemá vozidla v držení, nelze uložit povinnost, aby vozidla vydal žalobkyni. Protože podle § 2999 odst. 1 věta prvá o.z. není vydání předmětů bezdůvodného obohacení možné, má žalobkyně právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Účastníci učinili nespornou výši obvyklé ceny obou vozidel, vozidla JEEP ve výši 44 000 Kč a vozidla BMW ve výši 1 700 000 Kč. Soud prvého stupně proto vyhověl eventuálnímu petitu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni uvedené částky. Současně přiznal s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř. žalobkyni proti žalovanému plnou náhradu nákladů řízení, žalovanému uložil ve smyslu § 148 odst. 1 zaplatit i náklady řízení státu na státem vyplaceném svědečném ve výši 3 482 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům III. až V., se včas odvolal žalovaný, který navrhl žalobu žalobkyně zcela zamítnout. Namítl, že soud, aniž by si opatřil znalecký posudek, který by stanovil, jakou měla žalobkyně schopnost vidět a slyšet, rozhodl. Žalobkyně projevila vůli, aby si žalovaný ponechal obě vozidla, která jsou předmětem sporu. Sama na poště v Písku podepsala a nechala ověřit svůj podpis na plné moci, kterou udělila žalovanému. Žalobkyně byla v této době naprosto samostatná, došla na poštu, kde komunikovala s poštovní úřednicí, podepsala se a předložila doklad o své osobě. Žalovaný má za to, že svědectví jejího syna a jméno FO byla soudem podhodnocená. Právě oni přišli do kontaktu se žalobkyní a oni s ní komunikovali ohledně předmětných aut v adresa. Příbuzní se žalovanou nekomunikovali ohledně nemovitostí.

4. Žalobně naopak navrhla, aby rozsudek soudu prvého stupně byl potvrzen. Ztotožnila se se závěry soud prvého stupně, včetně zjištěného skutkového stavu věci, které odpovídají i zjištěnému skutkovému stavu v trestním řízení, v němž pro popsané jednání žalovaného byla podána obžaloba, a to pro podvodné jednání, nejen ve vztahu k těmto vozidlům, ale i pro neoprávněný převod nemovité věci v adresa, tak pro neoprávněné odčerpání několikamilionové částky z bankovního účtu žalobkyně. Nalézací soud správně zjistil i zdravotní stav žalobkyně, a to z lékařských zpráv a výpovědi žalobkyně a její dcery. Pokud žalobkyně skutečně podepsala plné moci, nestalo se tak vědomě, tyto dokumenty byly podepsány v přesvědčení, že podepisuje podklad pro legalizaci jejího menšího domku pro hosty v adresa. Nalézací soud správně prohlédl nicotnost převodu BMW, který byl učiněn na základě nezpůsobilé plné moci ze dne 25. 2. 2022, která měla sloužit k vyhledání kupce a k prodeji. Převody vozidel na základě plných mocí považuje žalobkyně za nezpůsobilé, neboť v těchto jednáních není dostatečně jistě znázorněn právní titul. Údajné ústní darovací smlouvy nemohou v žádném případě obstát, zvlášť v situaci, kdy jsou vozidla přepisována bez přítomnosti předchozího vlastníka. Soud správně vyhodnotil za nevěrohodné tvrzení žalovaného, včetně výpovědí jeho syna jméno FO a dále jméno FO. Na základě správných skutkových zjištění nalézací soud i správně aplikoval patřičná právní ustanovení. Údajná darovací smlouva je nicotného charakteru, stejně tak uzavřené plné moci, které žalobkyně neměla v úmyslu žalovanému nikdy udělit. I kdyby výše uvedená jednání nebyla shledána jako nicotná, je třeba je vyhodnotit jako absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy.

5. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek v dotčeném rozsahu postupem dle § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Odvolací soud rozhodl při odvolacím jednání, k němuž se žalovaný nedostavil, neboť jeho omluva z tohoto jednání neobsahovala žádost o odročení (§ 101 odst. 3 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř.).

7. Po projednání odvolání odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvého stupně, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku v celkové výši 1 744 000 Kč, je věcně správné.

8. Žalovaný se vydání vozidel (eventuálně zaplacení jejich obvyklých cen) bránil tím, že mu žalobkyně na základě ústních darovacích smluv tato vozidla darovala. Soud prvého stupně však po řádném, pečlivém zhodnocení důkazů (provedeném plně v souladu s § 132 o.s.ř.) této obraně neuvěřil a vyšel z verze žalobkyně plynoucí z její výpovědi, že žalovanému nikdy vozidla nedarovala. Odvolací soud se s tímto hodnocením důkazů zcela ztotožňuje, na hodnotící závěry soudu prvého stupně (jež se vypořádává i s odvolacími námitkami žalovaného) odkazuje. To platí i o závěrech o nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně, u nichž postačovalo vyjít z opatřených lékařských zpráv a výpovědi žalobkyně, její dcery a jméno FO.

9. Soud prvého stupně podrobně a zcela výstižně popsal i to, proč neuvěřil verzi žalovaného o ústním darování vozidel a důkazům k tomu navržených žalovaným, včetně výpovědí syna žalovaného a jméno FO.

10. Ostatně nevěrohodnost žalovaného a jeho syna zjistily soudy i v souběžné, již pravomocně skončené věci (ke dni 16. 3. 2026), vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. spisová značka. Jelikož se jedná o řízení mezi týmiž účastníky, odvolací soud na rozhodnutí tohoto okresního soudu i podepsaného odvolacího soudu odkazuje.

11. Odvolací soud dále zjistil, že žalovaný byl jako obžalovaný ve věci vedené u podepsaného soudu (tentokrát jako soudu prvého stupně) pod sp. zn. spisová značka rozsudkem ze dne datum uznám vinným ze zvlášť závažného zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5, písm. a) tr.zák. pro podvodné jednání vůči žalobkyni, a to jak pro shora popsané převody předmětných aut, tak pro převody nemovitostí a konečně i pro výběry z účtů žalobkyně (s celkovou škodou přesahující 23,5 milionu Kč). Byť se jedná o nepravomocné rozhodnutí, proti němuž se žalovaný jako obžalovaný odvolal (kdy odvolací soud ctí presumpci neviny), rozhodně se nejedná o rozsudek, který by verzi žalovaného o řádném darování vozidel podpořil.

12. Co se týče právních závěrů, soud prvého stupně správně dovodil, že pro absenci právního důvodu se žalovaný ponecháním vozidel bezdůvodně obohatil (§ 2991 odst. 2 o.z.) a rovněž správně odůvodnil, proč má povinnost poskytnout jejich peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny vozidel (§ 2999 odst. 1 o.z.).

13. Dle soudu prvého stupně se jednalo o zdánlivá jednání, neboť chyběla vůle žalobkyně darovací smlouvy uzavřít (§ 551 o.z.). Zde odvolací soud musí závěr odvolacího soudu korigovat (bez vlivu na konečné rozhodnutí). V projednávané věci se nejenže žalovanému nepodařilo prokázat existenci právního důvodu pro nevydání předmětných vozidel žalobkyni, ale dokonce, jak lze dovodit ze závěrů soudu prvého stupně, se pozitivně zjistilo, že žalobkyně žalovanému vozidla nikdy nedarovala (bod 56. odůvodnění napadeného rozsudku). V tom případě tedy ústní darovací smlouvy (dle § 2055 odst. 1 o.z.), jejichž existenci tvrdil žalovaný, žalobkyně zkrátka vůbec neuzavřela, a proto žalovaný neměl právní důvod pro jejich nabytí do vlastnictví. Ust. § 551 o.z. míří na jiné případy, přesto výsledný právní závěr o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení (ve finanční podobě) je stejný. Proto odvolací soud napadený rozsudek soud prvého stupně potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně správných výroků o náhradě nákladů řízení účastníků a státu.

14. U nákladového výroku mezi účastníky řízení soud prvého stupně použil § 142 odst. 1 o.s.ř. založeném na plném úspěchu žalobkyně ve věci. Tento závěr je třeba též upřesnit, neboť žalobkyně se v eventuálním petitu v průběhu řízení domáhala po připuštění změny žaloby částky 1 945 000 Kč, kterou nakonec omezila o částku 201 000 Kč (pro níž bylo řízení částečně zastaveno). V základu nároku, tedy v tom, že žalovaný je povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení (které je nakonec pro jeho následné jednání představováno nikoliv vydáním vozidel, ale peněžitou náhradou), byla žalobkyně zcela úspěšná. I s ohledem na konečnou výši přiznané částky (oproti částce zpětvzaté) lze vyjít z toho, že žalobkyně byla neúspěšná jen v nepatrné části (§ 142 odst. 3 o.s.ř.) a i v tom případě má právo na plnou náhradu nákladů řízení. Eventuálně by bylo možno přiměřeně použít i poslední větu ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že výše plnění nebyla zjišťována znalecky jen proto, že ji učinili jako nespornou účastníci řízení. Proto odvolací soud potvrdil i tento nákladový výrok, přičemž shodné úvahy platí i ohledně rozhodnutí o nákladech řízení státu.

15. V odvolacím řízení pak byla žalobkyně již zcela úspěšná, náleží jí proto proti žalovanému plná náhrada nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř.). Ty jsou představovány odměnou advokáta za 2 úkony právní služby, a to za podání vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání [§ 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu], a to u každého ve výši 15 300 Kč, kterou řádně odůvodnil již soud prvého stupně. Ke každému úkonu náleží náhrada hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu. Dále jsou náklady složeny z cestovného advokáta z jeho sídla k odvolacímu soudu a zpět ve výši 2 384,10 Kč. K tomu náleží náhrada za promeškaný čas na těchto cestách dle § 14 advokátního tarifu za 8 půl hodin po 150 Kč. Celkem se jedná o částku 35 084,10 Kč, po navýšení o DPH o částku 42 451,76 Kč. Proti tomuto rozsudku lze u Okresního soudu v Českých Budějovicích podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, avšak jen za podmínek § 237 o.s.ř. Nebude-li podle tohoto rozsudku plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem (soudním exekutorem) vykonán.