5 Co 395/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, PhD. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného t. č. neznámého pobytu zastoupený opatrovnicí, advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 14 380 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 2. 2026, č. j. 4 C 182/2025-62

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavcích I., III. a IV. výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 5 009,40 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12 384 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek (odstavec I. výroku). V odstavci II, výroku, pak okresní soud žalobu zamítl pro částku 1 996 Kč a příslušenství, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 555 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 680 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 680 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 465 Kč od 15. 4. 2024 do zaplacení. V odstavci III. a IV. výroku pak rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 375 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce a že České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

2. Vyšel ze zjištění, že mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, .) a žalovaným došlo ve dnech 14. 2. 2024 a 19. 2. 2024 k uzavření celkem čtyř smluv o zápůjčce, přičemž podstatou těchto transakcí byla platba internetovým obchodníkům za zboží, které si žalovaný u nich vybral. Okresní soud má přitom za prokázané, že totožnost žalovaného byla řádně ověřena. Vyplývá z listiny „údaje klienta“ ze dne 15. 1. 2024, která byla žalovaným podepsána jeden měsíc před uzavřením první smlouvy. Následně pak totožnost žalovaného plyne z jednotlivých žádostí o úvěr. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným tak byly postupně uzavřeny smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z., jež se považují za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na žalobce pak byly pohledávky za žalovaným postoupeny dle § 1879 o.z. Při zkoumání platnosti uzavřených smluv se zabýval okresní soud též tím, jak byla při sjednání těchto smluv posouzena úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Žalobce přitom ke svým tvrzením o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žádné důkazy nenavrhl a nebylo tak prokázáno, jakým způsobem právní předchůdce žalobce u jednotlivých smluv ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Okresní soud tak dospěl k závěru, že tato úvěruschopnost nebyla řádně ověřena a v důsledku toho jsou předmětné smlouvy o úvěru pro porušení povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné. V takové situaci je s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřeného jeho možnostem. Žalobce tak již nemá právo na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovanému byly postupně poskytnuty částky 2 966 Kč, 3 181 Kč, 3 181 Kč a 3 056 Kč. Nebylo přitom prokázáno, že by žalovaný cokoliv uhradil, proto mu soud prvního stupně uložil povinnost finanční prostředky v celkové výši 12 384 Kč žalobci zaplatit coby dlužnou jistinu. Ve zbytku žalobu zamítl a při posuzování možností žalovaného k vrácení poskytnuté jistiny vyšel okresní soud z toho, že žalovaný je v produktivním věku a nebyly současně provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací. Uzavřel tak, že možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků s přihlédnutím k výši dlužné jistiny odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, přičemž k ochraně oprávněných zájmů žalobce stanovil podmínku ztráty výhody splátek.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti jeho části, v níž bylo žalobě vyhověno a proti výrokům o náhradě nákladů řízení podal žalovaný prostřednictvím své opatrovnice odvolání. Namítá, že žalobce v průběhu celého řízení v podstatě jen deklaruje, jakým způsobem obecně a teoreticky mají probíhat obchodní případy založené na tom, že úvěrové prostředky jeho právním předchůdcem nejsou poskytnuty přímo dlužníkovi, ale e-shopovému prodejci, u kterého si dlužník zboží objedná. Jednotlivé obchodní případy jsou pak dokládány pouze elektronickými výstupy, ze kterých lze zjistit, že jednotlivé transakce, včetně ověření úvěruschopnosti trvaly velmi krátkou dobu a totožnost dlužníka je „ověřována“ přiřazením k podkladům, které měla úvěrující banka k dispozici z doby delší měsíce před předmětnými obchodními případy. Též lze zjistit, že finanční prostředky z účtu úvěrující banky tzv. „odešly“. Takto prokazované ztotožnění identity osoby, která dne 19. 2. 2024 měla o úvěry požádat s identitou osoby, která dne 15. 1. 2024 podepsala a převzala listinu označenou jako údaje klienta nelze považovat v tomto soudním řízení za dostačující. Není ani prokázáno, že úvěrové prostředky byly prodejci skutečně zaplaceny. Žalobce tak neprokazuje v tomto konkrétním případě postup, který obecně popisuje. Navrhl změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby.

4. K podanému odvolání se vyjádřil žalobce. Poukazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a též na doplnění tvrzení a důkazů žalobcem v podání ze dne 19. 1. 2026, k němuž byly přiloženy i výpisy z účtů, kde je uvedeno, že právní předchůdce žalobce svůj závazek poskytnout úhradu splnil. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

5. Odvolací soud předně uvádí, že odvolání žalovaného je přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud proto přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu odvoláním napadeném podle § 212 o.s.ř. a § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. Dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě dokazování před ním provedeného a ztotožňuje se též s právním hodnocením věci tak, jak soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí. Žalobce tak v řízení tvrdí a prokazuje, že jeho právní předchůdce financoval u online e-shopu nákup zboží vybraného zákazníkem, zde žalovaným, který si takto vybere zboží u příslušného obchodníka a jako platební metodu zvolí odloženou platbu, přičemž následně je zákazník z prostředí e-shopu přesměrován do online žádosti o odloženou platbu, kde vyplní žádost. Na základě takto vyplněných údajů a dalšího prověřování ze strany banky, tedy právního předchůdce žalobce, docházelo k vyhodnocení žádosti. Tato odložená platba tak mohla být ihned schválena, podmíněně schválena (bylo vyžadováno další ověření identity) nebo zamítnuta. Pokud došlo ze strany banky ke schválení, byl o tom zákazník ihned informován, a to jak v online žádosti, tak emailem, a tím byla smlouva akceptována a uzavřena. Následně banka zaslala částku za objednávku přímo obchodníkovi a ten následně vydal zboží. Každé poskytnuté odložené platbě tak vždy předcházela online žádost, která procházela pokaždé vyhodnocením. Během žádosti klienti vyplňovali svoje telefonní číslo, které bylo následně u stávajících klientů banky prověřováno spárováním a ověřením rodného čísla. Pokud telefonní číslo patřilo klientovi novému, následovala vícestupňová identifikace přes autorizační SMS.

7. Výše uvedený postup v případě žalovaného žalobce prokazoval listinami, které k žalobě a jejímu doplnění přiložil. Z listiny „údaje klienta“, tak bylo zjištěno, že tuto listinu dne 15. 1. 2024 žalovaný pro právního předchůdce žalobce (, právnická osoba, .) vyplnil a uvedeného dne banka tuto listinu převzala. Žalovaný zde uvedl své osobní údaje, a to jméno, příjmení, datum narození, občanství a místo narození, též zde uvedl údaje týkající se průkazu totožnosti, a to číslo, stát vydavatele i platnost, když jako průkaz totožnosti byl předložen občanský průkaz. Ohledně svého trvalého bydliště, pak uvedl kontaktní preferovanou adresu a další údaje, kterými bylo číslo mobilního telefonu a email.

8. V odůvodnění napadeného rozsudku, pak okresní soud přesně specifikuje jednotlivé záznamy o online komunikaci mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, které vedly k následnému uzavření předmětné úvěrové smlouvy a vyústily v platbu za žalovaným vybrané zboží v konkrétním e-shopu.

9. Odvolací soud na základě takto provedeného dokazování nemá pochyby o tom, že s právním předchůdcem žalobce komunikoval právě žalovaný, který krátce před sjednáním úvěrových smluv svoje identifikační údaje bance poskytl a listinu s nimi fyzicky podepsal. Žalovaný ve svém odvolání pouze obecně znedůvěryhodňuje žalobcem předložené důkazy, aniž by však poukazoval na konkrétní rozpory či nejasnosti a pokud tato odvolací námitka zůstala v takto pouze obecné rovině, nemůže s ní žalovaný být v odvolacím řízení úspěšný.

10. S ohledem na výše uvedené, tak, tak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v částech napadených odvoláním jako věcně správný potvrdil podle § 219 o.s.ř.

11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. když v odvolacím řízení byl žalobce plně úspěšný a má tak právo na náhradu nákladů řízení. Ty jsou tvořeny odměnou za 2 úkony právní služby po 1 620 Kč, za vyjádření k podanému odvolání a účast při odvolacím jednání [§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g) písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif). Při výpočtu odměny právního zástupce žalobce vychází odvolací soud z tarifní hodnoty 12 384 Kč, přičemž tato částka byla předmětem odvolacího řízení. Dále je součástí náhrady nákladů řízení i paušální náhrada hotových výdajů advokáta též za 2 úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) a DPH z uvedených částek ve výši 869,40 Kč, neboť právní zástupce žalobce je jejím plátcem [§ 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř.].