5 CO 45/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený údaje o zástupci proti žalovaným: 1) jméno příjmení , datum narození bytem adresa 2) jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni titul jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o určení vlastnického práva, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 6.10.2021, č. j. 6 C 52/2021-76

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 24 532,36 Kč, a to tak, že 1. žalovanému je povinen zaplatit částku 12 266,18 Kč a 2. žalovanému je povinen zaplatit částku 12 266,18 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaných.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že vlastníkem rozvodného tepelného zařízení, tvořeného tepelnou přípojkou, kterou se tepelná energie dopravuje a dodává k dalšímu využití do bytového domu [adresa], nacházejícího se na pozemku parc. č. st. [číslo], a která je situovaná v pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] v obci [obec] v k. ú. [část obce], je žalobce a dále zamítl také žalobu, pokud se žalobce domáhal určení, že vlastníkem předmětného zařízení nejsou žalovaní. Žalobci také uložil povinnost nahradit žalovaným náklady řízení v částce 64 853,58 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil s odvoláním na rozsáhlou judikaturu vyšších soudů tím, že nejsou splněny předpoklady § 80 o.s.ř., není dán naléhavý právní zájem na určení, když žaloba určovací nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle § 80 písm. b) o.s.ř. Předběžnou otázkou v této věci je vlastnické právo k celé části předmětného teplovodu, která se řeší jako předběžná otázka ve sporu o zaplacení nájemného vedeném pod sp. zn. 6 C 116/2019. Žalobce ani sám neuvedl, v čem a z jakých důvodů by pro něj bylo prospěšné, aby byl dán určením jeho vlastnického práva, resp. určením, že žalovaný není vlastníkem této části teplovodu, právní rámec jako záruka pro odvrácení budoucích sporů účastníků. Do podání žaloby se ve vztahu k žalovaným nijak nehlásil o své vlastnické právo, o to naopak usiloval jiný subjekt Město Strakonice ve věci, která byla vedena u uvedeného soudu pod sp. zn. 4 C 58/2020. S ohledem na tento svůj závěr soud zamítl návrhy na dokazování ve věci, neboť za situace, kdy zamítl žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu, nebyly dány předpoklady pro její přezkum po stránce věcné. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a právo na náhradu přiznal zcela úspěšným žalovaným proti zcela neúspěšnému žalobci, přičemž náklady přesně konkretizoval v odstavci 6. odůvodnění svého rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobce. Považoval jej za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Namítal, že soud prvního stupně se nijak nevěnoval rozdílným právním přístupům u návrhu na pozitivní určení a návrhu na negativní určení. Jeho obecný odkaz na některou již starší judikaturu vyšších soudů vedl k povrchnímu závěru o nenaplnění jejích předpokladů v řízení. V řízení sp. zn. 6 C 116/2016 jde o spor žalobkyně [právnická osoba] proti žalované [právnická osoba], který se týká odlišných subjektů než v projednávané věci a doposud není pravomocně rozhodnut. Význam by tudíž mělo, kdyby soud do vyřešení předběžné otázky řízení přerušil podle § 109 odst. 1 písm. b) nebo podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Žalobce nesouhlasí ani se závěrem soudu, pokud by důvodem pro zamítnutí obou návrhů bylo řízení probíhající u uvedeného soudu pod sp. zn. 4 C 58/2020, který je rovněž veden mezi jinými subjekty a v němž bylo rozhodnuto doposud nepravomocně o vlastnictví Města Strakonice k teplovodům. Ani tento spor nemůže být důvodem pro zamítnutí žaloby v projednávané věci. Žalobce nemůže žalovat na plnění, nezbývá mu jiný postup než určovací žaloba. Soud chybně zamítl pro nadbytečnost návrhy na dokazování, podle rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva může být nepřípustným omezením práva na přístup k soudu, pokud by stát fakticky odnímal z působnosti soudů celou skupinu občanskoprávních žalob (rozsudky ve věcech Fayed proti Spojenému království ze dne 21.9.1994 č. 17101/90, § 67 nebo Tserkva Sela Sosulivka proti Ukrajině ze dne 28.2.2008, č. 37878/02, § 50 – 53, komentář k Evropské úmluvě o lidských právech, česká odborná literatura - P. Molek Právo na spravedlivý proces). Žalobcova žaloba plní funkci preventivní, rozhodnutí o ní je objektivně způsobilé eliminovat jeho nejisté postavení a vyřešit sporné vztahy mezi stranami pro předejití případným budoucím sporům a jejím zamítnutím byla soudem odňata žalobci možnost chránit jeho práva a odepřeno mu právo na přístup k soudu a na soudní ochranu. Soud rozhodl bez náležité reflexe hmotněprávního stavu, naléhavý právní zájem na požadovaném určení vyložil v rozporu se smyslem a účelem § 80 o.s.ř., čímž zasáhl do práva žalobce na přístup k soudu, do práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 36 Listiny základních práv a svobod a článku 6 Úmluvy. Nesouhlasil ani s vyčíslením nákladů řízení s tím, že znalecký posudek [číslo] znalce [titul] [jméno] [příjmení] nebyl žalovanými předložen nejpozději po poučení podle § 119a o.s.ř. a nemůže tak sloužit ani jako podklad pro stanovení nákladů řízení a jelikož soud nepředestřel žalobci, že by hodnota sporných nemovitostí měla být právě 273 329 Kč (kdy vzal tuto částku za tarifní hodnotu pro výpočet odměny advokáta, poznámka odvolacího soudu), bylo jeho rozhodnutí překvapivé. Předmětem řízení nebyly dva nároky, proto soud chybně určil tarifní hodnotou součet tarifních hodnot částkou 546 658 Kč, neboť na danou věc nedopadá ustanovení § 12 odst. 3 advokátního tarifu, které míří příkladmo na situace, kdy dvě žaloby projednávané před týmž soudem pod dvěma spisovými značkami jsou následně spojeny rozhodnutím soudu. Navrhoval proto, aby rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný z rozsudkem soudu prvního stupně souhlasil. Poukázal na řízení vedená u téhož soudu pod sp. zn. 6 C 116/2019 a 4 C 58/2020, v nichž bylo zkoumáno vlastnické právo včetně přípojek. V projednávané věci lze žalovat na plnění, není pravdou, že na přípojce nelze regulovat přívod tepla do domu. Právní zástupce žalobce zastupoval Město Strakonice ve sporu na určení vlastnického práva k teplovodu nacházejících se na týchž parcelách, což by mohlo znamenat i zneužití advokátních předpisů. K otázce nákladů řízení poukázal na judikaturu Ústavního soudu k § 9 advokátního tarifu (rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 2408/21), z něhož plyne, že rozhodnou částkou pro určení tarifní hodnoty je cena předmětu řízení. Cena teplovodu nebyla zjištěna u okresního soudu, ale žalobce si musel být vědom alespoň řádově jeho hodnoty. V uvedených řízeních bylo zkoumáno, jestli tam vůbec nějaká přípojka je.

4. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř., přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o.s.ř.

5. Odvolání žalobce není důvodné.

6. Soud prvního stupně se s ohledem na obsah žalobních petitů zcela správně v prvé řadě zaobíral otázkou naléhavého právního zájmu na určení ve smyslu § 80 o.s.ř., jehož existence je předpokladem věcného projednání žaloby. Správně také uvedl, že určovací žaloba má preventivní charakter a je namístě v těch případech, kdy prostřednictvím určení bude odstraněna nejistota či nejasnost v právních vztazích účastníků sporu a bude postaven pevný základ pro jejich vztahy do budoucna, který povede k odstranění případných budoucích neshod. Správný je též závěr, že nelze žalovat na určení, resp. není dán naléhavý právní zájem tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti.

7. Co se týká výroku na určení, že je žalobce vlastníkem předmětné přípojky, má odvolací soud odlišný právní názor, a to že za situace, kdy obě strany shodně tvrdily, že mezi nimi neexistuje žádný právní vztah, z něhož by mohlo být žalováno na splnění povinnosti, tedy neexistuje možnost, že by bylo vedeno řízení, v němž by otázka vlastnického práva byla zkoumána jako otázka předběžná, naléhavý právní zájem na tomto určení je dán. Jestliže k předmětné přípojce uplatňuje své vlastnické právo jak žalobce tak i žalovaní, mohou zde vznikat neshody ohledně její údržby, oprav, nákladů s tím spojených, resp. neshoda je i ohledně samotného jejího charakteru, kdy žalobci tvrdí, že se jedná o přípojku jako samostatnou věc, kdežto žalovaní zastávají názor, že se jedná o součást teplovodů. Nastává tedy situace, kdy určovací žaloba tím, že jednoznačně rozřeší mezi účastníky spornou otázku vlastnického práva, poslouží k vytvoření základů pro budoucí vztahy účastníků. Za té situace soud může přistoupit k věcnému projednání, kde však v prvé řadě musí řešit otázku aktivní věcné legitimace, kterou má ten, kdo je nositelem práva či povinnosti, o něž v řízení jde. Žalobce se domáhá určení svého vlastnického práva, přestože jako společenství vlastníků je ve smyslu § 1194 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) i ve smyslu dříve platného (do 31.12.2013) § 9 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, právnickou osobou založenou za účelem zajišťování správy domu a pozemku, která je způsobilá nabývat práva a zavazovat se k povinnostem pouze při naplňování svého účelu. Společenství vlastníků tak může nabývat i vlastnické právo k věcem, pouze však v souvislosti se svým účelem. Otázka vlastnického práva k předmětné přípojce však nespadá do zákonem vymezeného předmětu činnosti žalobce, nejedná se v ní o správu domu či pozemku, z tohoto titulu tudíž nemůže své vlastnické právo k ní uplatňovat a jiný právní titul pro sebe žalobce ani netvrdí. Jednání žalobce jménem vlastníků pozemku p. č. st. [číslo] a bytového domu [adresa], který je jeho součástí, ve věci určení vlastnického práva k předmětné přípojce, ať již jako samostatné věci nebo příslušenství bytového domu, by snad bylo možno připustit, avšak žalobní petit by pak musel reflektovat tvrzené vlastnické vztahy. Co se týká negativního určovacího žalobního petitu, odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že naléhavý právní zájem dán není. Rozsudek je závazný pouze mezi účastníky řízení, tudíž i v případě, že by žalobce uspěl a bylo by určeno, že žalovaní nejsou vlastníky předmětné přípojky, takový výrok nijak neupevní právní postavení žalobce a nepředejde budoucím sporům, neboť nebude deklarovat jeho vlastnické právo. Výrok, že vlastníkem není žalovaný nelze totiž automaticky chápat tak, že vlastníkem je žalobce. Ve vztahu k tomuto nároku rovněž platí výše uvedené závěry o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce podání této žaloby. Argumenty žalobce opírající se o judikaturu Evropského soudu pro lidská práva k otázkám odepření přístupu účastníků k soudu není v této věci na místě, neboť ta se týká zcela odlišné problematiky. Ust. § 80 o.s.ř. je součástí procesního předpisu a jeho funkcí je zabránit projednání věcí, kde výsledek by nemohl vést k naplnění účelu soudního řízení, tedy k vyřešení sporu mezi účastníky.

8. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně je rovněž správné, vychází z příslušných a soudem v odůvodnění rozsudku citovaných ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Podle konstantní soudní judikatury ve všech případech, kdy je možné cenu předmětu řízení určit, je třeba, aby se tak stalo, neboť účastník řízení má právo na to, aby mu byly nahrazeny náklady, které na řízení účelně vynaložil. V podrobnostech lze odkázat např. na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2811/08, který uvádí, že právo na přiznání přiměřené a právním předpisem stanovené náhrady nákladů, které úspěšné straně v řízení vzniknou, je součástí práva na spravedlivý proces a také souvisí, pokud jde konkrétně o náklady právního zastoupení, s právem na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1848/2019 plyne, že užití ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu připadá v úvahu pouze v těch případech, kdy hodnotu věci nebo práva skutečně vyjádřit v penězích nelze, případně ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Je tedy zřejmé, že použití uvedeného ustanovení zákona je na místě pouze, není-li k dispozici žádný důkaz o ceně věci, případně neexistuje či je velmi obtížná nebo nákladná cesta ke zjištění ceny věci. V projednávané věci byl vypracován znalecký posudek k ocenění přípojky, z něhož soud co do tarifní hodnoty zcela správně vyšel; okolnost, že se tato listina objevila ve spisu až po uplynutí koncentrační lhůty, nemá na otázku nákladů řízení žádný vliv, neboť zde se zásada koncentrace neuplatňuje. Žádných pochyb pak není o tom, že žalobce uplatnil dva samostatné nároky, které spojil v jedné žalobě ke společnému projednání, takže na případ dopadá ust. § 12 odst. 3 advokátního tarifu, podle něhož u takové věci, kde spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. V postupu prvoinstančního soudu neshledává odvolací soud žádné pochybení a v podrobnostech odkazuje na jím provedené vyčíslení nákladů řízení (odst. 6. odůvodnění prvoinstančního rozsudku).

9. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo proto jako věcně správné potvrzeno podle § 219 o.s.ř.

10. O náhradě nákladů řízení odvolacího řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Právo na náhradu v plné výši mají zcela úspěšní žalovaní. Žalovaní vyúčtovali jeden společný úkon právní služby podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu v částce 16 800 Kč, a to účast při odvolacím jednání, paušální náhradu hotových výdajů 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, cestovní náklady za cestu ze sídla advokátní kanceláře k odvolacímu soudu a zpět osobním automobilem Volkswagen Passat CC [registrační značka], průměrná spotřeba motorové nafty 6,4 l /100 km, cena pohonné hmoty 47,10 Kč l, paušální náhrada 4,70 Kč za 1 km, celkem ujeto 154 km na jedné cestě, tedy 308 km na zpáteční cestě, tj. 2 374,68 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu 8 půlhodin po 100 Kč, 800 Kč a 21 % DPH 4 257,68 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak byly náklady odvolacího řízení vyčísleny částkou 24 532,36 Kč.

11. Lhůta k plnění byla žalobci stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.