5 Co 495/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobce: Jméno, příjmení datum narození Adresa zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa proti žalovanému: právnická osoba , IČO: IČO , sídlem Adresa o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu o převodu pozemků, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 1.3.2024, č.j. 5 C 412/2020-944,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 38 410,72 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odstavci I. výroku nahradil projev vůle žalovaného, jímž souhlasí s uzavřením smlouvy o převodu pozemků s žalobcem, a to parc. č. , číslo, k.ú. , adresa, , parc. č. , číslo, , , číslo, a , číslo, v k.ú. , adresa, , parc. č. , číslo, a , číslo, v k.ú. , adresa, a dále pak parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, , dosud zapsané na LV číslo , hodnota, , u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Český Krumlov. V odstavci II. výroku pak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 472 066,11 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Vyšel ze zjištění, že žalobce je oprávněnou osobou, a to po převodu podílu z ostatních dvou oprávněných osob a náleží mu tak celý restituční nárok. Vzniklo mu právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Tento restituční nárok nebyl ke dni podání žaloby v celém rozsahu ze strany žalovaného uspokojen, a to z důvodu, že žalovaný odmítal žalobci přiznat správnou výši ocenění jeho nároku na vydání náhradních pozemků. Tento restituční nárok za nevydané pozemky v k.ú. , adresa, o celkové výměře 6316 m² (dříve dle PK , číslo, , , číslo, , , číslo, , nyní přečíslováno na , číslo, , , číslo, a , číslo, ) původně ocenil částkou 39 385,89 Kč. Žalobce s tímto oceněním nesouhlasil a nechal vypracovat znalecký posudek číslo , číslo, znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , přičemž ten dospěl k závěru, že nevydané pozemky při ocenění částkou 250 Kč, za 1 m2 mají hodnotu 1 579 000 Kč. S tímto oceněním nesouhlasil žalovaný a nechal proto vypracovat znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, znalecký posudek číslo , číslo, , který tytéž nevydané pozemky ocenil částkou 391 594,60 Kč. Stavební pozemky určil tento znalec v rozloze 5529 m², avšak 1 m² ocenil částkou 70 Kč po aplikaci srážek a 787 m² ocenil jako zemědělskou půdu částkou 5,80 Kč. Soud prvního stupně pak oba znalce vyslechl k objasnění vzájemných rozporů v obou znaleckých posudcích, zejména ohledně srostlosti či nesrostlosti odňatých pozemků s , Adresa, . Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, pak vypracoval i doplněk svého znaleckého posudku. Okresní soud pak dospěl k závěru, že znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, je nesprávný, neboť tento aplikoval nesprávně srážky, pro něž neměl dostatečné podklady, pouze pohled na letecké snímky. Soud prvního stupně pak vyšel z toho, že nevydané pozemky určené dle územně-plánovací dokumentace pro výstavbu komunikace je nutno pro účely určení výše restitučního nároku ocenit jako stavební. Městská část , adresa, byla ke dni převodu nevydaných pozemků na Československý stát stavebně srostlá s kmenovou obcí , Adresa, a tvořila s ní souvislý jednolitý intravilán. Podle závěru okresního soudu tak znalec , tituly před jménem, , jméno FO, své závěry znaleckého posudku obhájil a soud z něj tak vyšel. Nepřihlížel proto ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Ocenění stanovené původně žalovaným bylo mnohonásobně nižší než správné ocenění , tituly před jménem, , jméno FO, . Rozdíl mezi částkou, která byla žalobci žalovaným přiznána (391 594,60 Kč) a částkou, která měla žalobci náležet (1 579 000 Kč) činí částku 1 187 405,40 Kč. Postup žalovaného tak lze označit jako liknavý a svévolný, neboť odmítal řádně ocenit nevydané pozemky a evidoval nárok žalobce ve zcela nepřiměřené výši. Tím ztěžoval, ne-li znemožňoval uspokojení nároku žalobce zásadním předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků.

3. Mezi účastníky byla pak nesporná cena pozemků navržených žalobcem k vydání (1 444 269,40 Kč celkem) a též nebylo mezi nimi sporu o tom, že tyto navržené pozemky jsou způsobilé k vydání. V odůvodnění napadeného rozsudku pak soud prvního stupně rekapituluje, že v tomto řízení bylo již jednou soudem prvního stupně rozhodováno, přičemž žaloba byla částečně pravomocně zamítnuta a ohledně některých pozemků bylo též řízení pravomocně zastaveno. Hodnota všech navržených pozemků, vydání pak nepřesahuje restituční nárok žalobce.

4. Právně věc soud prvního stupně posoudil podle § 11a odst. 1 zákona o půdě a podle § 6 odst. 1 a 2 téhož zákona. Dále vyšel z ustálené judikatury, která dospěla k závěru, že lze uspokojovat nároky oprávněných osob i mimo veřejné nabídky pozemků, pokud se oprávněná osoba domáhá vydání pozemků, jež jsou k převodu vhodné, a to za současného prokázání liknavého či svévolného postupu žalovaného.

5. Při určení výše náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci vyšel soud prvního stupně z částky 1 444 269 Kč coby tarifní hodnoty a odměna za jeden úkon právní služby tak podle advokátního tarifu činí 14 100 Kč. Úkony právní služby vykonané řízení advokátem žalobce pak v odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud podrobně specifikuje včetně výdajů spočívajících ve vynaložených cestovních výdajích.

6. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. V něm vyjadřuje nesouhlas s tím, že by vůči žalobci postupoval svévolně a liknavě. Poukazuje na to, že žalobce žádal o přecenění nároku až dne 14. 10. 2020 a po dobu 18 let tak ocenění svých nároků nerozporoval. Postup žalobce hodnotí jako obcházení zákonem předvídaného způsobu uspokojování restitučního nároku prostřednictvím veřejných nabídek. Posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, žalovanému ani neposkytl. Poukazuje pak na rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu týkajících se vyvíjené aktivity oprávněných osob a z těchto rozhodnutí v odvolání cituje. Připouští, že v řadě soudních rozhodnutí byla pravomocně zjištěna liknavost a svévole ve vztahu k některým oprávněným osobám, avšak těm se i přes aktivní snahu dlouhodobě nepodařilo uspokojit své nároky. V odvolání pak dále podrobně hodnotí závěry obou v řízení vypracovaných znaleckých posudků, přičemž znalci , tituly před jménem, , jméno FO, vytýká, že měl provést srážky, že vycházel z neplatného regulačního plánu v době odnětí pozemků a že při výslechu před okresním soudem tento znalec uváděl rozporuplné údaje. Nebylo tak zjištěno, z jakého konkrétního územního plánu znalec vycházel, a proto jeho ocenění nevydaných pozemků nemůže být správné. Naproti tomu znalec , tituly před jménem, , Jméno, příjmení, provedl správně aplikaci srážek dle přílohy 7 Oceňovací vyhlášky a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Napadenému rozsudku též odvolatel vytýká nesprávné stanovení výše náhrady nákladů řízení s tím, že žalobce neměl v řízení plný úspěch, neboť žaloba byla původním rozsudkem ze dne , datum, částečně zamítnuta a řízení též bylo částečně zastaveno. Navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.

7. K podanému odvolání se vyjádřil žalobce. Ve svém vyjádření vyvrací opodstatněnost odvolacích námitek, poukazuje na judikaturu, která dle jeho mínění podporuje jak jeho tvrzení v řízení, tak i závěry soudu prvního stupně. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno v zákonné patnáctidenní lhůtě účastníkem řízení (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.). Věc projednal podle § 212 o.s.ř. v rozsahu odvolání dotčeném a přezkoumal tak napadení rozsudek v celém rozsahu podle § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.

9. Odvolání žalovaného není důvodné.

10. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s tím, k jakým skutkovým závěrům dospěl soud prvního stupně a jak věc posoudil po právní stránce. V odůvodnění napadeného rozsudku se pak vypořádal se všemi pro rozhodnutí podstatnými skutečnostmi. Odvolací soud si je vědom toho, že ustálená judikatura týkající se tohoto typu žalob dospěla k závěru, že žaloba podaná oprávněnou osobou na nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu vybraných pozemků je vždy pojímána jako výjimečná eventualita, která přichází v úvahu pouze tehdy, nemůže-li se oprávněná osoba navzdory aktivnímu přístupu domoci uspokojení svého restitučního nároku zákonem předvídatelným postupem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2597/2015, 28 Cdo 1877/2015 či 28 Cdo 1867/2015). V právní praxi též není sporu o tom, že za liknavý a svévolný postup žalovaného ve vztahu k žalobci lze považovat situaci, kdy žalovaný eviduje restituční nárok žalobce (a v minulosti též jeho právních předchůdců) v nesprávné výši. Není přitom rozhodující, že žalobce navrhl přecenění svého nároku až po nějaké době, neboť zákonnou povinností žalovaného je tento restituční nárok řádně ocenit a evidovat ve správné výši bez ohledu na případnou aktivitu oprávněné osoby, tedy žalobce. Tento stav přitom trvá i ke dni rozhodování odvolacího soudu, neboť žalovaný i v odvolacím řízení trvá na tom, že ocenění nevydaných pozemků znalcem , tituly před jménem, , Jméno, příjmení, je správné a hodnota těchto nevydaných pozemků by tak měla činit 391 594,60 Kč. Soud prvního stupně pak po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ke správné ceně odňatých a nevydaných pozemků dospěl znalec , tituly před jménem, , jméno FO, a tato hodnota činí 1 579 000 Kč. Toliko částečné přecenění restitučního nároku žalobce, k němuž došlo až po podání žaloby, nemůže tento závěr odvolacího soudu o liknavosti a svévoli žalovaného nijak zvrátit, neboť jak výše uvedeno, skutečnost je taková, že i nadále žalovaný eviduje restituční nárok žalobce v nesprávné výši. Poukaz žalobce na jiné rozhodnutí odvolacího soudu (, spisová značka, ), v němž odvolací soud uvedl, že správné stanovení výše restitučního nároku oprávněné osoby je úkolem a povinností státu a za nesprávné vyčíslení musí nést odpovědnost stát a nelze ji v žádném případě přenášet na oprávněnou osobu, je tak přiléhavý, neboť chybně vyčíslený restituční nárok objektivně znemožňuje jeho řádné uplatnění a vymožení.

11. Shora uvedené závěry pak mohou obstát zejména s ohledem na skutečnost, že odvolací soud se se soudem prvního stupně ztotožňuje v tom, k jakým závěrům dospěl po hodnocení provedeného dokazování, jež směřovalo k ocenění odňatých a nevydaných pozemků v k.ú. , adresa, . Odvolací soud připomíná, že ve věci již rozhodoval usnesením ze dne 31. 1. 2023, č. j. 5 Co 1118/2022–825, jímž bylo předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení s ohledem na existenci vady, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, neboť soud prvního stupně při existenci dvou rozdílných znaleckých posudků znalců , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, tyto znalce nevyslechl. V dalším řízení před soudem prvého stupně pak okresní soud postupoval podle závěrů odvolacího soudu v citovaném usnesení vyjádřených a dokazování doplnil o výslechy znalců, přičemž znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ještě vypracoval dodatek svého znaleckého posudku. Odvolací soud pak ve shodě se soudem prvního stupně dospívá k závěru, že po takto doplněném dokazování bylo možno o věci rozhodnout bez vypracování revizního znaleckého posudku, neboť soud prvního stupně v odůvodnění napadaného rozsudku srozumitelným a přezkoumatelným způsobem uvedl, proč se přiklonil k závěrům vyjádřeným ve znaleckém posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, a nikoliv k závěrům znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Toto hodnocení provedeného dokazování pak odpovídá ust. § 132 o.s.ř. a je přesvědčivé. I odvolací soud tak zastává názor, že odňaté a nevydané pozemky v k.ú. , adresa, byly znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, správně oceněny jako pozemky stavební, přičemž k aplikaci srážek dle přílohy číslo 7 Oceňovací vyhlášky při ocenění nevydaných pozemků nebyl důvod, a to z důvodů, které znalec , tituly před jménem, , jméno FO, srozumitelným způsobem vysvětlil. V této souvislosti odvolací soud poukazuje též na ten aspekt, že v daném sporu jde o odčinění křivdy, která byla právním předchůdcům žalobce odnětím jejich pozemků způsobena, přičemž jak žalobce v odvolacím řízení argumentuje, pokud by nebylo překážky k vydání těchto odňatých pozemků z důvodu jejich zástavby, byl by žalobce nyní vlastníkem stavebních pozemků na území , Adresa, .

12. K odvolací námitce žalovaného proti výroku o náhradě nákladů řízení odvolací soud uvádí, že si je vědom skutečnosti, že v právní praxi bylo v minulosti rozhodováno rozdílně (a činil tak i Nejvyšší soud), pokud se týká tarifní hodnoty, ze které soudy v těchto typech sporů vycházely. V současné době pak považuje odvolací soud praxi za ustálenou potud, že je nutno vycházet z tarifní hodnoty odpovídající hodnotě převáděných náhradních pozemků a nikoliv z hodnoty všech v žalobě uvedených pozemků, neboť soud není tímto návrhem na vydání konkrétních pozemků vázán a může rozhodnout i o nahrazení projevu vůle žalovaného s převodem jiných vhodných pozemků. Způsob, kdy soud prvního stupně vyšel při stanovení výše odměny advokáta za úkon právní služby z hodnoty pozemků, u nichž byl žalobce nakonec úspěšný, považuje odvolací soud za způsob, který odpovídá ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že jde o náklady potřebné k účelnému uplatňování práva a považuje je za přiměřené předmětu řízení.

13. S ohledem na výše uvedené tak byl napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrzen.

14. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z toho, že plně úspěšný žalobce má právo na náhradu i nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř., § 224 odst. 1 o.s.ř.). Ty jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalovaného a účast na jednání odvolacího soudu dne 31. 7. 2024) po 14 100 Kč (§ 7 bod 6, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a dále paušální náhradou hotových výdajů advokáta též za 2 úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu). Vedle toho je součástí náhrady nákladů řízení žalobce též náhrada cestovních výdajů jeho právního zástupce za cestu z Prahy do Českých Budějovic a zpět při ujeté vzdálenosti 300 km a průměrné spotřebě nafty 4 l na 100 km vozidla reg. zn. , SPZ, . Cestovní výdaje tak činí částku 2 144,40 Kč. Právnímu zástupci žalobce též náleží náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu za 8 půlhodin po 100 Kč. Konečně je pak součástí náhrady nákladů odvolacího řízení též 21 % DPH z uvedených částek ve výši 6 666,32 Kč, neboť advokát žalobce je jejím plátcem (§ 137 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.).