5 Co 583/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A , trvale bytem Adresa žalobce A zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: orgán státní správy , IČO sídlem adresa jednající organizační složka státu , IČO žalované A , sídlem Adresa žalované A , s adresou pro doručování: adresa o zaplacení částky 84 694 Kč s příslušenstvím, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 11. 2024, č. j. 27 C 224/2023-251,

I. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavci I. výroku co do částky 66 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 9. 12. 2021 do zaplacení potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavci III. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 72 596 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 11 591,80 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně žalované uložil zaplatit žalobci částku 81 730 Kč, úroky z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od 9. 12. 2021 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku žalobu co do částky 2 964 Kč a zbývajících úroků z prodlení zamítl (výrok II.). V bodě III. žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 71 696 Kč.

2. Žalobce se svou žalobou domáhal náhrady škody za nezákonné trestní stíhání, a to v částce 18 694 Kč za náklady na obhajobu v trestním řízení a v částce 66 000 Kč představující ušlý zisk žalobce za 300 hodin práce po 220 Kč na hodinu. S výjimkou částky 2 964 Kč na nákladech obhajoby a vymezeného příslušenství soud prvého stupně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Postupoval přitom dle vyjmenovaných ustanovení zák. č. 82/1998 Sb., ust. § 2952 o. z. a § 1 nařízení vlády č. 116/1998 Sb. Na základě provedeného dokazování soud prvého stupně zjistil, že dne 27. 1. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. Ke stížnosti žalobce bylo usnesení policejního orgánu zrušeno usnesením státní zástupkyně ze dne 15. 6. 2020 a následně usnesením policejního orgánu ze dne 29. 9. 2010 byla věc odložena. Soud prvého stupně konstatoval, že ve věci žalobce bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za které se považuje usnesení o zahájení trestního stíhání a co do základu je odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí dána. Žalobce vedle nákladů vynaložených na obhajobu požadoval uvedenou náhradu ušlého zisku za čas, který musel věnovat své obhajobě a nemohl se tak věnovat podnikatelské znalecké činnosti. Tento nárok nebyl žalovanou přes jeho uplatnění u žalované ze strany žalobce uspokojen. Žalobce usnesení o zahájení trestního stíhání obdržel dne 27. 1. 2020. Proti tomuto usnesení podal blanketní stížnost ze dne 28. 1. 2020, kterou odůvodnil dne 13. 3. 2020 spolu se svým zástupcem. V této době žalobce vykonával podnikatelskou činnost jakožto znalec. Náplní jeho činnosti bylo zejména zpracování znaleckých posudků a ocenění, jejichž objednateli byly jak soudy či veřejnoprávní instituce, tak soukromé subjekty. Žalobce se velmi aktivně podílel na své obhajobě, konkrétně na sepisu odborné části stížnosti a na vyhledávání materiálů a podkladů pro sepis této odborné části stížnosti. Trestná činnost, která byla žalobci kladena za vinu, se týkala jeho znalecké činnosti. Žalobce byl nucen vyvracet znalecké závěry vyslovené dvěma znaleckými posudky znaleckých ústavů, které byly velmi rozsáhlé. Studiem rozsáhlého trestního spisu včetně těchto znaleckých posudků, vyhledáváním materiálů a sepisem odborného vyjádření strávil žalobce cca 6-7 hodin denně od doby, kdy obdržel usnesení o zahájení trestního stíhání až do doby odeslání odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Na poradách s obhájcem poté žalobce strávil dalších 21,5 hodin. Žalobce pracoval na přípravě své obhajoby velmi intenzivně, chodil do práce i v neděli, pracoval i večer, což předtím nebylo obvyklé. Jeho znalecká kancelář nemohla přijímat v době, kdy se soustředil na svou obhajobu, nové zakázky, neboť by tyto žalobce nebyl schopen v termínech plnit. Znalecká kancelář žalobce nemůže bez žalobce fungovat. On je osobou, která finalizuje posudky. V rozhodné době došlo k poklesu částek fakturovaných žalobcem za jeho znaleckou činnost. Soud prvého stupně tak dovodil, že žalobci ušel zisk v důsledku toho, že s ohledem na povahu trestné činnosti, pro kterou byl stíhán, byl nucen věnovat se z hlediska své odbornosti přípravě své obhajoby. Časový rozsah nárokovaný žalobcem soud prvého stupně považoval za zcela adekvátní (v bodě 66. odůvodnění soud zjevnou písařskou chybou uvedl 66 hodin namísto správných 300 hodin, které jsou v dalším textu odůvodnění). Tento rozsah porovnal i s účtovaným počtem hodin uvedených dvou znaleckých ústavů strávených zpracováním jejich znaleckých posudků. Z daňového přiznání žalobce za rok 2020, v němž bylo proti žalobci trestní stíhání vedeno, dále vyplynul základ daně 443 596 Kč po odečtení ztráty. Na rok 2020 připadalo 2 008 pracovních hodin a výdělek žalobce tak činil 220 Kč za hodinu. Tuto částku účtovanou žalobcem považoval soud prvého stupně za zcela adekvátní již při porovnání se sazbou, jež účtovaly znalecké ústavy (350 Kč na hodinu). Proto bylo žalobě vyhověno i co do nároku na ušlý zisk, a to spolu s úrokem z prodlení v souladu s § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci byla přiznána plná náhrada jeho advokátních nákladů řízení, neboť byl ve věci neúspěšný jen v nepatrném rozsahu (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Soud mu však nepřiznal na nákladech řízení náhradu ušlého výdělku, kterou požadoval v souvislosti se svou účastí na ústních jednání soudu, neboť žalobce byl zastoupen, jeho náklady nelze považovat s výjimkou jeho účasti při jednání, kdy byl činěn i jeho účastnický výslech, za účelně vynaložené. K výši tohoto ušlého zisku žalobce neposkytl soudu žádné podklady.

3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolali oba účastníci. Žalovaná napadla výrok I., co do částky 66 000 Kč s příslušenstvím na přiznaném ušlém zisku a v závislosti na tom i nákladový výrok. Dle žalované nebylo dostatečně prokázáno, že žalobce se věnoval obhajobě namísto výdělečné činnosti v rozsahu 300 hodin, kdy sám žalobce k takovému počtu hodin i jejímu ohodnocení dospěl spíše úvahou. Z výpovědí svědků i žalobce vyplynulo, že žalobce chodil do práce a pracoval často ve večerních hodinách a o víkendech. Pokud v této době měl pracovat na své obhajobě, pak by mělo být jednoznačně prokázáno, že za obvyklého běhu událostí, tedy pokud by žalobce nebyl trestně stíhán, by se v této době věnoval výdělečné činnosti a dosahoval by zisku. Z dokazování vyplynul pravý opak. Žalobce vlastně požaduje zaplacení času, který věnoval své obhajobě. Žalovaná postrádá příčinnou souvislost, že nebýt trestního stíhání, žalobce by oněch 300 hodin strávil výdělečnou činností a dosáhl tak nějakého zisku. Stejně tak způsob určení výše ušlého zisku, tj. přepočet na hodinovou sazbu, který žalobce zvolil, považuje žalovaná za nesprávný. Provedené důkazy k poklesu počtu zakázek nepovažuje žalovaná za dostatečně průkazné, když taková zjištění by bylo možno provést exaktně porovnáním daňových přiznání za rok 2020, kdy trestní stíhání probíhalo a kdy měl v důsledku toho dosahovat žalobce nižších zisků a daňových přiznání za rok předcházející a následující, z nichž by mělo být patrné, zda skutečně v předmětném roce žalobci zisky klesly. Na podporu svých argumentů žalovaná citovala v odvolání judikaturu a navrhla, aby napadený rozsudek byl v dotčené části změněn tak, že žaloba bude ohledně částky 66 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta a v návaznosti na to bude změněna povinnost k úhradě nákladů řízení či rozsudek soudu prvého stupně bude v napadené části zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobce podal odvolání do nákladového výroku a současně se vyjádřil nesouhlasně k odvolání žalované. I on poukázal na judikaturu, a to týkající se posuzování ušlého zisku tzv. malého podnikatele, kterou dle jeho názoru soud prvého stupně při posuzování žalobou uplatněného ušlého zisku správně vyložil a na jeho případ aplikoval. Vzal v potaz značné množství času, které žalobce musel věnovat své obhajobě namísto výkonu své podnikatelské činnosti. Jestliže by žalobce vykonával ve stejný čas podnikatelskou činnost, vytvořil by si zisk. Rozsudek soudu prvého stupně v otázce ušlého zisku a stanovení jeho výše plně respektuje příslušnou právní úpravu především ust. § 28 zák. č. 82/1998 Sb. Žalobce množství času stráveného v souvislosti s jeho obhajobou vynásobil hodinovou sazbou, která svojí výší zcela odpovídá odměně za výkon znalecké činnosti. Použitá hodinová sazba ve výši 220 Kč/hodina přitom reálně odpovídá ceně práce nízko kvalifikovaného pracovníka, nikoliv odborné práci vysokoškolsky vzdělaného pracovníka. Závěry soudu prvého stupně tak nelze považovat za jakkoli excesivní, nepřiměřené či nepodložené. Soud prvého stupně porovnával údaj ve výši 300 hodin s časovou dotací, kterou věnovali přípravě svých znaleckých posudků ústavy. Namítá-li žalovaná, že výpočet byl odvozen z žalobcovy úvahy, pak je nutné tento argument dle žalobce odmítnout s poukazem na celou řadu zákonných ustanovení, které přímo počítají s tím, že obdobná situace, kdy nelze zcela exaktně vyčíslit vzniklou škodu, může nastat. Odkázal přitom na ust. § 2955 o. z. či § 142 odst. 3 o. s. ř. Při odvolacím jednání pak tuto skutečnost připodobnil k odměně účtované za znaleckou činnost vykonávanou například ve prospěch soudu. V dotčeném meritorním výroku navrhl žalobce rozsudek soudu prvého stupně potvrdit.

5. Co do odvolání žalobce to směřovalo jen do nákladového výroku, kdy žalobce nesouhlasil s tím, že mu nebyla v rámci náhrady nákladů řízení přiznána náhrada za ušlý výdělek z důvodu účasti na ústních jednáních u soudů. Žalobce nesouhlasil s tím, že se jednalo o neúčelný náklad, jeho účast při soudních jednáních byla nezbytná, protože jedině žalobce byl vybaven všemi potřebnými skutkovými informacemi, od kterých se odvíjel žalovaný nárok. Na jednáních doplňoval skutková tvrzení žalující strany a vysvětloval skutečnosti, vyjadřoval se k listinným důkazům. V době, kdy byl přítomen na soudních jednáních, nemohl vykonávat svou výdělečnou činnost. Soud prvého stupně měl žalobce patřičným způsobem poučit a vyzvat jej k doplnění svých tvrzení, na základě kterých uplatňuje svůj požadavek na přiznání náhrady nákladů řízení, pokud soud postrádal patřičné podklady. Náklady žalobce přitom mají pravidelnou povahu. Žalobce odvodil ušlý výdělek od sazeb, které pro výkon znalecké činnosti stanovuje vyhláška č. 504/2020. Soud prvého stupně pochybil, jestliže žalobci odmítl přiznat jakoukoliv náhradu za ušlý výdělek, neboť měl aplikovat alespoň § 29 odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb. Žalobce navrhl změnit nákladový výrok tak, že mu bude přiznána i náhrada nákladů řízení za ušlý výdělek, o který žalobce přišel z důvodu své účasti na jednáních u soudu.

6. Žalovaná s tímto odvoláním nesouhlasila, ztotožnila se se závěry soudu prvého stupně, že bez dalšího nelze náklady spojené s každou účastí žalobce na jednání, který je právně zastoupen, považovat za účelně vynaložené (s výjimkou jednání, na němž byl proveden účastnický výslech). Žalobce požadované náklady řádně nedoložil.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu vyplývajícím z odvolání účastníků (§ 212 o. s. ř.) postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné, odvolání žalobce je důvodné částečně.

8. Rozhodnutí o přiznání ušlého zisku považuje odvolací soud za správné jak po stránce skutkové, tak po stránce právní. Odvolací soud přitom plně odkazuje na závěry rozsudku prvého stupně, který rozhodoval v souladu s aktuální judikaturou (I. ÚS 922/18, 30 Cdo 333/2021).

9. K odvolacím námitkám žalované lze jen zdůraznit následující.

10. Především bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce se sám ve značném rozsahu věnoval své obhajobě. Zároveň utlumil svou podnikatelskou činnost, kdy delegoval maximum věcí na své zaměstnance, osobně se věnoval činnosti znalecké kanceláře jenom částečně. Znalecká kancelář žalobce nemohla bez něho plně fungovat, sám znalecké posudky finalizoval. Žalobce soupisem faktur doložil, že v rozhodné době (v roce 2020) došlo oproti rokům 2019 a 2021 k poklesu částek fakturovaných za znaleckou činnost soukromým subjektům a dále v měsíci lednu a únoru 2020 soudům za znaleckou činnost neúčtoval ničeho. Z toho jednoznačně plyne, že žalobci ušel zisk v důsledku nezákonného trestního stíhání, neboť čas, který by jinak věnoval (či mohl věnovat) podnikání, strávil svou obhajobou. Namítá-li žalovaná, že tak činil i ve večerních hodinách i o víkendech, tedy v době, kdy jeho podnikání nebylo předtím obvyklé, lze proti tomu uvést, že jednak vyčíslený celkový časový rozsah 300 hodin považoval žalobce za minimální (což s přihlédnutím k době zpracovávání znaleckého posudku Vysokým učením technickým v Brně lze považovat za odhad zcela uvěřitelný). Nadto je obecně známou skutečností, že znalecká činnost není podnikáním s fixně, přesně danou pracovní dobou, neboť znalec přizpůsobuje svou činnost časovým možnostem svých klientů. Každopádně i dobu, kterou žalobce strávil na obhajobě přesahující jinak obvyklou pracovní dobu jeho znalecké činnosti, mohl v rozhodném období věnovat svému podnikání.

11. Ostatně v celkovém souhrnu účtovaného ušlého zisku 66 000 Kč nelze tento ušlý zisk považovat za nikterak nepřiměřený. Soud prvého stupně vyšel v dané věci s odkazem na ust. § 28 zák. č. 82/1998 Sb. a § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 116/1998 Sb. z daňového základu pro daň z příjmu žalobce za rok 2020 a tedy ze sazby 200 Kč/hodina, a to právě při porovnání se sazbami účtovanými znaleckými ústavy (350 Kč/hodina). Odvolací soud proto rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I. ve věci samé v dotčeném rozsahu podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. Co se týče nákladového výroku soud prvého stupně správně přiznal žalobci proti žalované náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud nesouhlasí jen s jeho závěry o nepřiznání nákladů účastníka na ušlém zisku. I tento náklad žalobci náleží dle § 137 odst. 1 o. s. ř., přičemž jej v dané věci nelze považovat za neúčelně vynaložený. Je právem účastníka být přítomen při jednání soudu (§ 115 odst. 1 o. s. ř.). Účastník má právo tvrdit rozhodné skutečnosti, navrhovat důkazy, klást svědkům či znalcům otázky, vyjadřovat se k dokazování, být soudem poučován o plnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, dále má právo se závěrem vyjádřit; to vše i když je zastoupen advokátem. Žalobce také aktivně ve věci při jednáních vystupoval (nejenom, když byl vyslýchán, ostatně předmětem řízení byla náhrada za nezákonné trestní stíhání za jím podaný znalecký posudek, kdy jeho přítomnost u soudu byla více než potřebná a patřičná. Žalobci tak náleží ušlý zisk, který měl být vypočten postupem dle § 29 odst. 3 jednacího řádu (vyhlášky č. 37/1992 Sb.). Žalobce neprokázal základ daně z příjmu, podle kterého byla určena jeho poslední daňová povinnost (žalobce nepodává daňové přiznání), tento ani jinak nevyčíslil a nedoložil (ani po rozhodnutí okresního soudu), a proto mu náleží za 1 hodinu účasti u soudu částka odpovídající výši minimální mzdy za hodinu podle nařízení vlády o minimální mzdě, jež v roce 2024, kdy byla konána v dané věci u okresního soudu všechna jednání, činila 112,50 Kč na hodinu. Za celkový rozsah těchto účastí v počtu 8 hodin tak žalobci náleží 900 Kč. Tyto náklady připočetl odvolací soud k přiznaným nákladům před soudem prvého stupně na celkovou částku 72 596 Kč a v tomto smyslu byl nákladový výrok za použití § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto taktéž dle § 142 odst. 3 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení neúspěšný znovu jen v nepatrném rozsahu co do výše požadovaného ušlého výdělku v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení (v základu úspěšný byl i v této části). Jeho náklady jsou představovány odměnou advokáta za dva plné úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, a to za vyjádření k odvolání žalované a za účast u odvolacího jednání. Tarifní hodnotou je částka 66 000 Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), sazba za jeden úkon představuje 3 740 Kč (§ 7 advokátního tarifu). Dále žalobci náleží mimosmluvní odměna advokáta ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 2 písm. c) za odvolání proti nákladovému výroku, kde tarifní hodnota dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu je představována částkou 7 200 Kč, kterou žalobce na nákladech řízení požadoval navíc přiznat. Sazba mimosmluvní odměny v poloviční výši pak dle § 7 představuje 750 Kč. Ke každému z těchto tří úkonů dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu a 21% DPH. Celkem se jedná o částku 11 591,80 Kč.