5 Co 653/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 97 236,77 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 5. 3. 2026, č.j. 10 C 118/2025-101

I. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavci II. výroku částečně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 430 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavci II. výroku v části, v níž byla žaloba zamítnuta co do částky 666,58 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 92 402,77 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 5 805,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 91 306,19 Kč, druhým výrokem žalobu zamítl co do částky 5 930,58 Kč s úroky a úroky z prodlení tam vymezenými a posledním výrokem žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 7 469,74 Kč. Soud prvého stupně zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce dne 3. 11. 2023, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč. Žalovaný tento spotřebitelský úvěr nehradil řádně a včas, neboť zaplatil pouze 8 693,81 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a proto soud prvého stupně tuto smlouvu shledal za absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Žalovaný uhradil pouze uvedenou částku a zbývá mu tak zaplatit 91 306,19 Kč, na jejíž vrácení má dle citovaného ustanovení žalobkyně (na níž byla pohledávka z půjčky postoupena) nárok. Tuto částku uložil soud prvého stupně s přihlédnutím k celkové výši poskytnuté jistiny a předpokládané době splácení dluhu podle § 88 odst. 1 citového zákona žalovanému splácet ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně pod ztrátou splátek. Žalobkyni nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, protože povinnost žalovaného zaplatit dlužnou jistinu úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto konstitutivním rozsudkem soudu, který žalovanému nově stanovuje povinnost plnění včetně lhůty. Žaloba byla proto ve zbytku nároku včetně příslušenství zamítnuta. Třetím výrokem bylo rozhodnuto o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť při zohlednění příslušenství měla žalobkyně úspěch v rozsahu 62,3 % a žalovaný v rozsahu 37,7 %, a proto je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 24,6 %, a to z celkových nákladů 30 364,80 Kč, kdy v této výši považoval soud prvého stupně tyto náklady žalobkyně za účelně vynaložené. 24,6 % představuje částku 7 469,74 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti části jeho zamítavého výroku, se včas odvolala žalobkyně. Namítla, že podle propočtu žalobkyně se z výpisu z úvěru podává, že úhrady žalovaného činí celkem pouze 7 597,23 Kč a nikoliv 8 693,81 Kč, a tudíž žalovanému zbývá na dluh zaplatit částku 92 402,77 Kč, a proto žalobkyně navrhla, aby žalovaný byl povinen zaplatit jí ještě částku 1 096,58 Kč. Dále požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 92 402,77 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, pod ztrátou výhody splátek, neboť dle jejího názoru se žalovaný dostal do prodlení dne 17. 6. 2025, protože byl vyzván ke splnění svého dluhu novému věřiteli - žalobci již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 6. 2025, které se nejpozději třetí den po odeslání, které se uskutečnilo téhož dne, dostalo do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí desetidenní lhůty ke splnění dluhu vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení. Žalovaný v řízení před soudem prvého stupně netvrdil ani neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit nese dle judikatury žalovaný, který je v dané věci nečinný. Žalobkyně poukázala na judikaturu, z níž lze dovodit, že vedle nároku na zaplacení části nesplacené jistiny má také nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož přiznání se v odvolání domáhá.

3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu vyplývajícím z odvolání (§ 212 o.s.ř.) postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné jen částečně.

4. V projednávané věci soud prvního stupně dovodil, že předmětná spotřebitelská smlouva je pro nedostatek zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování úvěru neplatná. Vrácení bezdůvodného obohacení se v takové situaci řídí § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud prvého stupně proto správně postupoval, když spolu s povinností k úhradě určil lhůtu k vrácení zbývající poskytnuté a dosud nevrácené jistiny spotřebitelské půjčky, a to v nově stanovených splátkách po 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku soudu prvého stupně pod ztrátou výhody splátek. K odvolací námitce žalobkyně o nesprávně stanovené výši částky, kterou žalovaný na půjčku uhradil, odvolací soud z výpisu z úvěru zjistil, že celková částka, která byla uhrazena na tento závazek, nečinila částku 8 693,81 Kč, ale částku nižší, a to o 430 Kč, které byly zaplaceny na pojištění společnosti právnická osoba., což je jiný subjekt než právní předchůdkyně žalobkyně. Ve zbytku byl ale výpočet soudu prvého stupně správný (viz. výpisy za měsíce prosinec 2023 až únor 2024).

5. Proto odvolací soud co do částky 430 Kč rozsudek soudu prvého stupně v zamítavé části změnil (za použití § 220 odst. 1 o.s.ř.) tak, že tuto částku žalobkyni proti žalovanému přiznal a určil lhůtu k plnění v trvání tří dnů s ohledem na její nízkou výši (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Ve zbytku jistiny, do níž se žalobkyně odvolala, byl rozsudek soudu prvého stupně dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen.

6. Správně soud prvého stupně rozhodl i o nepřiznání úroků z prodlení, neboť lhůta na vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je lhůtou hmotněprávní, určovanou do budoucna, a proto se žalovaný nemohl dostat do prodlení a nemohla mu tak vzniknout povinnost platit zákonné úroky z prodlení (33 Cdo 3675/2021). I v této části byl proto napadený rozsudek potvrzen.

7. O náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně odvolací soud dle § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodl nově, a to za použití § 142 odst. 2 o.s.ř. Po projednání odvolání je na místě dovodit, že žalobkyně byla úspěšná celkem co do částky 91 306,19 Kč plus co do odvolacím soudem přiznaných 430 Kč. Ze žalobou uplatněných částek byla neúspěšná co do jistiny v částce 5 500,58 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 258,28 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 7 915,99 Kč. Dále byla žalobkyně neúspěšná v procentně vyjádřených úrocích a úrocích z prodlení v částech, v nichž se neodvolala, které tak bylo nutno počítat jen do právní moci rozsudku soudu prvého stupně, v níž tyto výroky ke dni 6. 5. 2020 částečné právní moci nabyly. Jednalo se o odvoláním nedotčenou část úroků z prodlení ve výši 12,75 % z částky 4 834 Kč od 12. 7. 2024 do 6. 5. 2026 v částce 1 119,53 Kč a o úroky z částky 93 727,77 Kč za stejné období ve výši 21 706,97 Kč. Co se týče odvoláním dotčených úroků z prodlení ve výši 12,75 % z částky 97 236,77 Kč, zde je třeba tyto počítat od uplatněného prodlení v žalobě, tj. od 12. 7. 2024, a to až do dne rozhodnutí odvolacího soudu, neboť i k tomuto datu žalobkyně na tomto úroku trvá, kdy se jedná o částku 24 789,26 Kč. V souhrnu byla tedy žalobkyně neúspěšná co do částky 62 290,61 Kč. Její celkový úspěch před soudem prvého stupně v porovnání s neúspěchem po zohlednění výsledků odvolacího řízení představuje 59,56 %, neúspěch 40,44 %, kdy v rozdílu 19,12 % má nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně vůči žalovanému. Tyto náklady byly soudem prvého stupně správně vypočteny a odůvodněny na celkovou částku 30 364,80 Kč (odvolací soud na správné odůvodnění nákladového výroku co do jeho základu a 100% výše odkazuje). Z této částky 19,12 % představuje odvolacím soudem přiznanou částku 5 805,75 Kč.

8. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto opět dle § 142 odst. 2 o.s.ř. V odvolacím řízení byl s ohledem na výši přiznaných pouhých 430 Kč v převážné míře úspěšný žalovaný, kterému však náklady odvolacího řízení nevznikly, a proto o nich bylo rozhodnuto, jak uvedeno v posledním výroku rozsudku soudu prvého stupně. Proti tomuto rozsudku lze u Okresního soudu v Písku podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, avšak jen za podmínek § 237 o.s.ř. Nebude-li podle tohoto rozsudku plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem (soudním exekutorem) vykonán.