5 Co 831/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A , se sídlem Adresa žalobkyně A , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem, se sídlem Adresa zástupce proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A , trvale bytem Adresa žalovaného A , o zaplacení částky 101 792,21 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 2. 2025, č.j. 25 C 390/2024-96,

I. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavci I. výroku, ve lhůtě k plnění, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyní částku 33 056 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatný vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní mocí tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavci II. výroku, v části, v níž byla žaloba zamítnuta pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 633,34 Kč a pro zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 %. p.a. z částky 33 056 Kč ode dne 11. 9. 2024 do zaplacení, potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně v prvém výroku žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 33 056 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právníci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení. Druhým výrokem žalobu v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 68 736,21 Kč s vyčísleným kapitalizovaným úrokem a zákonným úrokem z prodlení a s dalšími úroky a zákonnými úroky v procentních výších uvedených v napadeném rozsudku jdoucí z částky 100 234,21 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení zamítl. Posledním výrokem rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvého stupně rozhodoval o žalobě žalobkyně na zaplacení částky 101 792,21 Kč s úroky a úroky z prodlení z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 22. 5. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta celková částka 190 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 2 308 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 7,90 % ročně. Žalovaný na tuto smlouvu uhradil 68 pravidelných splátek, tj. celkovou částku 156 944 Kč, ve zbytku se ocitl v prodlení, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Soud prvého stupně zjistil, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak ukládá § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit, a to v dosud nevrácené výši 33 056 Kč dle téhož ustanovení. V této jistině proto soud prvého stupně žalobě vyhověl. Jelikož dosud nenastala splatnost nevrácené jistiny, žalobkyni nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení, kdy tento dílčí nárok byl zamítnut. Soud prvého stupně poučil žalobkyni při jednání, že má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalovaného dostupným mu z obsahu spisu (zejména z výpisu z účtu žalovaného o výši mzdy žalovaného, při uvažovaných skutečných nákladech na bydlení) možnost postupné úhrady dluhu žalovaným, když je v reálných možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala aktuální příjmové a majetkové poměry žalovaného, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalovaného hradit splátky vyšší než soudem uvažované, a proto s odkazem na § 87 odst. 2 citovaného zákona umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. S odkazem na předchozí rozhodnutí odvolacího soudu v jiné věci soud prvého stupně nerozhodl o uložení plnění žalovaného ve splátkách spolu se sankcí pod ztrátou výhody splátek, neboť možnost takového postupu z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru nevyplývá, a navíc by fakticky popírala smysl daného ustanovení. Výrok o náhradě nákladů řízení byl odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné prokazatelně vynaložené náklady spojené s řízením nevznikly.

2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně, a to do jeho části, kdy v odstavci I. výroku se domáhá uložení povinnosti zaplatit částku 33 056 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Druhý výrok navrhla změnit tak, že žalovanému bude uloženo zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 633,34 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 33 056 Kč ode dne 11. 9. 2024 do zaplacení. V odůvodnění odvolání žalobkyně uvedla, že soud narušil zásadu rovnosti účastníků řízení, jestliže za situace, kdy byl žalovaný zcela procesně pasivní a svou schopnost vrátit bezdůvodné obohacení žádným způsobem netvrdil ani neprokazoval, sám uzavřel, že není v možnostech žalovaného splnit dluh ve lhůtě určené žalobcem, že žalovaný není v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení a že tudíž žalobci nenáleží právo na zákonný úrok z prodlení z tohoto bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle svého názoru v souladu s § 1970 o.z. nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně ode dne 18. 7. 2024, tj. ode dne splatnosti dluhu. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k vrácení žalované částky. Žalobkyně nesouhlasila ani s lhůtou plnění v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč. Stanovení povinnosti uhradit plnění ve splátkách je výjimkou z obecného pravidla, a tudíž by k němu měl soud přistupovat pouze ve výjimečných a odůvodněných případech. V rozhodnutí soudu prvého stupně však jakékoliv individuální posouzení poměrů žalovaného absentuje. Soud prvého stupně rozhodl bez jakéhokoliv návrhu či tvrzení žalovaného ohledně jeho nemožnosti uhradit předmětnou částku v běžné třídenní lhůtě. Dle žalobkyně je nepřípustné, aby soud po ní požadoval, aby prokázala, že podmínky pro uložení povinnosti k plnění ve splátkách nebyly splněny. Soud prvého stupně nikterak nezkoumal majetkovou situaci žalovaného, vyšel toliko z historických dat z roku 2018, což nelze považovat za dostatečné. Postup soudu je svévolný, přičemž ani neuvedl, z jakého důvodu přistoupil k určení takové výše splátek. Jeho rozhodnutí je v této části nepřezkoumatelné. Soudu prvého stupně nic nebránilo, aby pro případ, že rozhodne o splátkách, určil splácení pod ztrátou výhody splátek. Dostane-li se žalovaný do prodlení, nezbyde žalobkyni nic než zahájit exekuční vymáhání toliko pro částku, s níž je žalovaný v prodlení, přičemž vykonatelnost celé pohledávky nastane až po uplynutí více než pět let od právní moci rozhodnutí soudu prvého stupně.

3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu vyplývajícím z odvolání (§ 212 o.s.ř.) postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné jen částečně.

4. V projednávané věci soud prvého stupně dovodil, že úvěrová smlouva je pro nedostatek zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování úvěru neplatná. Vrácení bezdůvodného obohacení se v takové situaci řídí § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně netvrdila, že by mezi účastníky došlo k dohodě o době plnění k vrácení bezdůvodného obohacení, a proto tuto dobu správně určil soud prvého stupně. Žalovaný přitom nemohl být v prodlení ve smyslu § 1968 o.z., neboť doba plnění je teprve určována soudním rozhodnutím. Nemohly tak být žalobkyni přiznány úroky z prodlení (§ 1970 o.z.). Odvolací soud stejně jako soud prvého stupně odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

5. Odvolací soud tak napadené rozhodnutí v odstavci II. výroků v zamítnutí úroků z prodlení v dotčenému rozsahu podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

6. Co se týče určení lhůty k plnění, soud prvého stupně vycházel z aktuální rozhodovací praxe podepsaného odvolacího soudu, dle níž břemena tvrzení a důkazní o skutečnostech rozhodných pro vrácení poskytnuté jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru tíží poskytovatele úvěru (tj. v dané věci žalobkyni). Soud přitom přihlíží ke všemu, co v řízení vyšlo najevo (§ 132 o.s.ř.).

7. Soudu prvého stupně byly známy jen příjmové poměry žalovaného z doby uzavření úvěrové smlouvy (a ještě existence jeho dalšího závazku ze spotřebitelského úvěru). Z těchto příjmových poměrů dovodil schopnost žalovaného zaplatit bezdůvodné obohacení ve splátkách 500 Kč měsíčně. I v době rozhodnutí odvolacího soudu je zřejmé, že žalovaný je v produktivním věku. Po značnou dobu po uzavření úvěrové smlouvy byl schopen splácet úvěrové splátky ve výších 2 308 Kč měsíčně. Žalobkyně netvrdila žádné další skutečnosti, z nichž by vyplynula schopnost žalovaného uhradit bezdůvodné obohacení do tří dnů, jak se odvoláním domáhala. S ohledem na výši soudem prvého stupně přisouzené jistiny bezdůvodného obohacení odvolací soud oproti soudu stupně za přiměřené považuje splátky 1 000 Kč měsíčně, které žalovanému uložil splácet pod ztrátou výhody splátek. Takové rozhodnutí ustanovení § 87 citovaného zákona dle názoru odvolacího soudu nevylučuje a odpovídá i běžné soudní praxi (viz např. rozsudek podepsaného odvolacího soudu ve věci , spisová značka, ).

8. V tomto smyslu odvolací soud změnil dle § 220 odst. 1 o.s.ř. výrok I. ve lhůtě k plnění.

9. S odkazem na § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ani před jedním soudem nebyla žalobkyně ve věci převážně úspěšná, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto o těchto nákladech bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku napadeného rozsudku.