5 CO 867/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a členů senátu JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobců: a) titul jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa b) titul jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupených advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupenému advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o ochranu rušené držby, o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 31.5.2022, č.j. 4 C 96/2022-25, Usnesení soudu prvého stupně se potvrzuje. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7 161,94 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Soud prvého stupně napadeným usnesením uložil žalovanému povinnost zdržet se rušení žalobců instalací odvodňovací drenáže umístněné na pozemku par. [číslo] v k.ú. [obec] vedoucí severojižním směrem ve směru od hranice pozemků par. [číslo] par. [číslo] v k. ú [obec] k hranici pozemku par. [číslo] par. [číslo] v k.ú. [obec] a obnovit původní pokojný stav spočívající v neexistenci této drenáže. Dále žalovanému uložil zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 5 600 Kč.

2. Soud prvého stupně měl na základě provedeného dokazování z listin doložených žalobci za prokázané, že žalobci jsou vlastníky pozemků par. [číslo] v k.ú. [obec], který není zatížen žádným věcným břemenem a že žalovaný je vlastníkem sousedního pozemku par. [číslo]. Dále soud prvého stupně dospěl k závěru, že žalobci jako vlastníci a držitelé pozemku par. [číslo] byli ve výkonu svého práva žalovaným omezeni, a to dne [datum] instalací odvodňovací drenáže. Žalovaný tak svým jednáním narušil dlouhodobý pokojný stav a žalobci se legitimně domáhají jeho obnovení. V daném případě se ochrana poskytuje takové držbě, která po určitou dobu před podáním žaloby trvala a měla znak trvalosti. Soud tedy při zjištění, že žalobci podali žalobu v propadné lhůtě šesti týdnů ode dne, kdy se dozvěděli o svém právu, i o osobě, která držbu ohrožuje či ruší, žalobě vyhověl, neboť došlo k svémocnému rušení poslední pokojné držby nemovitých věcí žalobců ze strany žalovaného. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy byly úspěšným žalobcům přiznány plné náklady řízení před soudem prvého stupně.

3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný, který své odvolání ještě doplnil, jednak písemně a jednak ústně při odvolacím jednání. V prvé řadě namítl, že fakticky neměl možnost se ve věci před soudem prvého stupně vyjádřit, když veškeré písemnosti vhozené do poštovní schránky dne [datum] objevila jeho bývalá manželka na adrese [adresa], a to dle jejího sdělení bez předchozího vhození upozornění na možnost vyzvednutí zásilky a žalovaný písemnosti od ní obdržel až dne [datum]. Ohledně věci samé žalovaný sdělil, že již při osobním jednání uvedl žalobcům, že neprováděl žádné nové práce, nýbrž pouze opravy meliorací, které zde byly historicky umístěny včetně výpusti vyústěné do rybníka. Stejně tak se na pozemku žalovaného nacházela jímka, kterou využívali majitelé okolních nemovitostí. Žalovaný tedy nemohl nijak zasáhnout do pokojného stavu držby žalobců, neboť byl vyměněn tzv. kus za kus, pouze namísto původních betonových žlabů bylo umístěno trvanlivější umělohmotné potrubí. Výměna potrubí žalobce nijak neomezovala a neomezuje. Žalovaný rovněž provedl veškeré práce na své náklady. Pokud jde o otázku věcného břemene, potrubí a meliorace byly budovány obcí ještě v hlubokém období minulého režimu, čemuž odpovídal i jejich aktuální stav a evidence, resp. neevidence. V tomto období vůbec nebyly meliorace řešeny věcným břemenem, tudíž se nemohly promítnout ani do katastru nemovitostí. V této souvislosti tedy žalovaný podal námitku existence věcného břemene odvádění vod z pozemků ve vlastnictví žalobce, tj. pozemků p.č. st. [číslo] a [číslo] v k.ú. [obec] a jeho vydržení. Pokud jde o zásahy v podobě vstupu na pozemek, odkazuje žalovaný na skutečnost, že je povinen a současně oprávněn provádět údržbu sám ve smyslu § [číslo] ust. či obecných ustanovení o služebnostech. Nejde tedy o tzv. svémoc, ale zákonem akceptovanou svépomoc. Je pravdou, že tuto opravu žalovaný nesdělil žalobcům, neznajíc právní úpravy, avšak tohoto lituje i s ohledem na skutečnost, že by zcela jednoznačně mohl poukázat na existenci betonových žlebů a vyústění do rybníka. Stav drenáže se v posledních letech zhoršoval a docházelo tak k podmáčení pozemku p. [číslo] což může potvrdit i uživatel pozemku [jméno] [příjmení], který jej přestal užívat i z tohoto důvodu cca v roce 2017 2018. Stejně tak se začínal zhoršovat stav pozemku žalovaného, proto provedl revizi a zjistil poškození drenáží, na což reagoval jejich opravou. I jeho bratr [jméno] [příjmení] velmi dobře o letité existenci drenáží věděl, přičemž žalovaný se velmi důrazně ohrazuje vůči spekulacím, že má jít o náhradu za ztrátu kanalizace v důsledku dělby nemovitostí. Žalovaný již léta disponuje vlastní jímkou a spekulace, že snad má vypouštět do rybníku odpadní vody, považuje za krajně nemravné. Meliorační drenáže žalovaný užívá po celou dobu vlastnictví, tj. nemůže jít v žádném případě o vybudování nové stavby. Žalovaný špatný stav drenáží zjistil, když se mu ve sklepě začala objevovat voda, což se nikdy předtím nestávalo, ani za deště včetně přívalových dešťů. Stejně tak si začal všímat značné vlhkosti půdy v okolí drenážních cest, zejména níže v dolní části drenážní cesty blíže k rybníku se začaly tvořit močály. Při odvolacím jednání zmínil i vlhnutí zdí jeho nemovitostí. Z tohoto důvodu žalovaný provedl opravu drenážní cesty na své náklady, čímž de facto zhodnotil pozemky ve vlastnictví žalobců. Fakt, že drenáž je zde umístěna historicky, dokládá zejména drenážní šachta pod kolnou, když tato šachta zde byla umístěna ještě před její výstavbou okolo roku 1935. Pokojný stav držby žalobců nebyl nijak narušen a návrh žalobců nebyl podán po právu. Při odvolacím jednání žalovaný rozšířil svou právní argumentaci, kdy namítl, že mu svědčí zákonné věcné břemeno dle § 59a zákona o vodách, neboť předmětné potrubí v pozemku žalobců je kanalizací jakožto vodním dílem. I pokud by se jednalo o melioraci, mělo by to stejné právní důsledky. Toto zákonné věcné břemeno svědčí i ve prospěch fyzických osob, které jsou vodní dílo povinny udržovat. Za tím účelem mají právo i vstoupit na cizí pozemek. Žalovaný k tvrzení o existenci původního potrubí a projevům jeho poškození navrhl řadu listinných důkazů (fotografií), výslechy svědků a případně i místní šetření. Žalovaný také poukázal na skutečnost, že mu nebyla ze strany žalobců zaslána žádná předžalobní výzva. Závěrem navrhl, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že návrh žalobců bude zamítnut.

4. Při odvolacím jednání se vyjádřili i žalobci, kteří navrhli napadené usnesení jako správné potvrdit. Především popřeli, že by před zásahem žalovaného bylo v jejich pozemku umístěno jakékoliv potrubí. K tomu označili důkazy a poukázali i na skutečnost, že by po výměně potrubí museli existovat desítky vyjmutého původního potrubí, což žalovaný nikterak nedokládá. I kdyby zde původním potrubí bylo umístěno, neměl by žalovaný žádné oprávnění jej takto svémocně vyměnit ani vstupovat na pozemek žalobců. Žalobci přitom zřetelně neuvádí, o jaké potrubí by se mělo jednat, kde označují různé pojmy správního práva (drenáž, meliorace či kanalizace), jež mají různý hmotněprávní režim. V daném případě se nejedná o vodní dílo, ani by oprávnění z něj namítané žalovaným nemohlo svědčit soukromé osobě. Žalobci si ověřili u pozemkového úřadu, že na jejich pozemku žádná meliorace vedena nebyla. K instalaci potrubí neměl žalovaný souhlas, neopravňovala jej k ní smluvní ani zákonná úprava. To, že žalovaný vjel na pozemek žalobců s těžkou technikou z důvodu výkopových prací bez souhlasu žalobců, nesvědčí o jeho dobrém úmyslu. Žalovaný netvrdí zásadní ohrožení stavby, nejedná se o dovolenou svépomoc. Žalovaný měl likvidovat vody na svém pozemku, zásah do pozemku žalobců je nepřípustný.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení postupem dle § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř.

6. Odvolání žalovaného není důvodné, neboť rozhodnutí soudu prvého stupně je správné, a to i přes obranu žalovaného v odvolacím řízení.

7. V prvé řadě není důvodná námitka žalovaného, že mu před vydáním rozhodnutí soudu prvého stupně ze dne [datum] nebyla dána možnost vyjádřit se k žalobě. Soud prvého stupně, jež musí rozhodnout v patnáctidenní lhůtě od podání žaloby, zaslal žalovanému do vlastních rukou žalobu s výzvou, aby se ve lhůtě tří dnů k žalobě vyjádřil, přičemž tyto listiny byly žalovanému zaslány na adresu jeho trvalého pobytu [adresa], kterou žalovaný uvedl i v odvolání. Dle soudní doručenky byly tyto listiny poštou žalovanému doručovány na tuto adresu, žalovaný nebyl zastižen a dne [datum] mu byla dle údaje poštovní doručovatelky na doručence zanechána výzva k vyzvednutí zásilky. Tuto zásilku si žalovaný nevyzvedl, a proto mu byla zásilka dne [datum] vhozena do schránky. Tím, že žalovaný nereagoval na vyzvednutí zásilky, zmařil sám sobě možnost vyjádřit se pčed okresním soudem k žalobě. Nadto, v těchto věcech o.s.ř. nepředpokládá, že v nich bude prováděno rozsáhlé dokazování (§ 178 o.s.ř.). Veškeré své argumenty stěžovatel navíc uplatnil v opravném prostředku a odvolací soud se jimi níže zabýval. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje i na rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 3018/18.

8. Při rozhodování ve věci soud prvního stupně postupoval dle správných ustanovení, přičemž správně dovodil, že žalovaný instalací potrubí zasáhl do pokojné držby pozemku p. [číslo] ve spoluvlastnictví žalobců.

9. Odvolací soud se zabýval obranou žalovaného, ale neprováděl dokazování k existenci žalovaným tvrzeného původního potrubí, jež měl žalovaný jen vyměnit, ani k důsledkům jeho poškození. I kdyby totiž tyto skutečnosti byly prokázány, nebyl by žalovaný oprávněn takto svémocně do jinak nerušené držby pozemku žalobců zasáhnout.

10. Žalovaný se v odvolání bránil žalobě odkazem na ust. § 1268 (o.z.) a na obecná ustanovení o služebnostech, přičemž v odvolání tvrdil, že vydržel věcné břemeno odvádění vod z pozemků p. [číslo].

11. Podmínky § 1268 o.z. však splněny v dané věci nebyly. Toto ustanovení povoluje svémocné jednání osoby oprávněné ze služebnosti při náhlém poškození inženýrské sítě. Přestože v doplnění odvolání žalovaný poukázal na skutečnost, že špatný stav drenáže zjistil, když se mu ve sklepě začala objevovat voda, kdy poukázal i na vlhkost zdí, předtím ovšem v odvolání popsal zhoršující se stav drenáží již v posledních letech, kdy dokonce v roce 2017 či 2018 měl pozemek žalobců přestat kvůli jeho podmáčení užívat jeho tehdejší uživatel [jméno] [příjmení], přičemž se měl začít zhoršovat i stav pozemků žalovaného. Dle odvolacího soudu v takovém případě nelze uvažovat o náhlém poškození inženýrské sítě ve smyslu § 1268 o.z. Nadto zákon vyžaduje, aby daný způsob opravy nesnesl odkladu, což v projednávané věci, kdy mělo docházet jen k objevování vody ve sklepení a vlhnutí zdí, nebylo splněno, neboť žalovaným zvolený způsob znamenal masivní zásah do pozemků žalobců, aniž by se žalovaný pokusil o jiné, alespoň dočasné řešení (například čerpání vody z jímky na povrch), kdy jím popisované škody nebyly takového charakteru, že by bez předchozího jednání se žalobci mohli žalovaného opravňovat k jím provedenému postupu.

12. Obecná ustanovení o služebnostech dle § 1257 a násl. o.z. svépomocné jednání osoby oprávněné ze služebnosti neumožňuje, platí přitom, že z hlediska ochrany držby před rušením je nerozhodné, zda rušiteli svědčí k zásahu subjektivní právo, pokud rušitel realizuje toto své právo mimo právem dovolený rámec (především mimo rámec soudní ochrany).

13. Dovozoval-li žalovaný existenci věcného břemene na základě vydržení, v katastru nemovitostí ve prospěch žalovaného věcné břemeno či služebnost umístění potrubí v cizím pozemku a odvádění odpadních vod zapsáno není (kdy tato věcná práva byla i jsou předmětem zápisů v katastrech nemovitostí - § 1 zákona č. 344/1992 Sb. a § 6 zákona č. 256/2013 Sb.) a podrobné skutkové a právní posuzování existence takové služebnosti přesahuje rámec řízení o ochraně pokojné držby. Jak vyplývá z již zmiňovaného usnesení Ústavního soudu III. ÚS 3018/18, v tomto řízení s ohledem na provizorní a prozatímní charakter ochrany držby nedochází k posuzování právních otázek, ale soudce se omezuje pouze na zjišťování faktického skutkového stavu, přičemž případné zjištění předchozí, byť i dlouhodobé existence původního potrubí ještě samo o sobě nezakládá vznik namítaného věcného břemene či služebnosti na základě vydržení (viz. § [číslo] ve spojení s § 1089 a násl.o.z. či §151o ve spojení s § 134 obč.zák. nebo § 480 ve spojení s § 1452 a násl. o.z.o.).

14. Rovněž tak námitka existence vodního díla dle vodního zákona č. 254/2001 Sb. a zákonného věcného břemene dle § 59a téhož zákona je nedůvodná. I zde platí, že posuzování existence vodního díla ve smyslu 55 téhož zákona jde nad rámec tohoto řízení, nadto v pochybnostech o tom, zda jde o vodní dílo, rozhoduje místně příslušný vodoprávní úřad (odstavec IV. tohoto ustanovení), kdy takové rozhodnutí doloženo nebylo.

15. Ustanovení vodního zákona pak nepřipouští takové svépomocné jednání, jehož se za daných okolností dopustil žalovaný. Vstup na pozemky upravuje § 60 odst. 1 tohoto zákona, dle něhož vlastníci pozemků sousedících s vodním dílem jsou povinni po předchozím projednání s nimi umožnit za účelem provozu a provádění údržby vodních děl v nezbytném rozsahu vstup a vjezd na své pozemky těm, kteří zajišťují provoz nebo provádění údržby těchto vodních děl. Žalovaný, jak sám přiznává, na pozemek žalobců vstoupil bez předchozího projednání se žalobci.

16. Za daného stavu věci nebylo třeba provádět ani dokazování navržené žalobci, a jelikož odvolání žalovaného je nedůvodné, odvolací soud podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení potvrdil, včetně správného nákladového výroku. Odvolací soud má přitom za to, že žalovaný byl již při jednání mezi účastníky dne [datum] byl vyzván k odstranění závadného stavu (§ 142a odst. 1 o.s.ř.). Toto plyne ze žaloby, přičemž sám žalovaný v odvolání připustil, že se žalobci po jím provedené instalaci nového potrubí osobně jednal, přičemž je zřejmé, že dodnes odmítá jejich žalobní nárok.

17. V odvolacím řízení byli zcela úspěšní žalobci a mají tak podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady jsou představovány odměnou advokáta za dvakrát dva úkony právní služby po 1 200 Kč (§ 7 a § 9 odst. 1 a §12 odst. 4 advokátního tarifu) za poradu s klienty přesahující jednu hodinu (konanou dne [datum] od [číslo] do [číslo] hod – porada o odvolání žalovaného) a za účast u odvolacího jednání (§ 11 odst 1 písm. c) a g) advokátního tarifu) – celkem 4 800 Kč, náhradou hotových výdajů ve výši 1 200 Kč za tyto úkony dle § 13 advokátního tarifu, dále cestovným za cestu osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět ve výši 761,94 Kč a náhradou za promeškaný čas dle § 14 advokátního tarifu za tuto cestu za čtyři započaté půlhodiny po 100 Kč v celkové výši 400 Kč Celkem se jedná o částku 7 161,94 Kč, kterou žalovaný žalobcům zaplatí.