5 CO 928/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. jméno anonymizováno , datum narození bytem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa 2. právnická osoba , IČO sídlem adresa o zaplacení 763 787 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované 2. a vedlejšího účastníka na straně žalovaného 1. proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 14. 5. 2021, č. j. 8 C 38/2020-98,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku mění takto: Prvý žalovaný a druhá žalovaná jsou povinni zaplatit žalobkyni částku 547 884,50 Kč ze zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 547 884,50 Kč od 22. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci VI. potvrzuje.

III. Prvý žalovaný a druhá žalovaná jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 158 115,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného. IV.

1. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích na náhradě nákladů řízení státu částku 1 097 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Prvý žalovaný a druhá žalovaná jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích na náhradě nákladů řízení státu částku 2 779,85 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 547 884,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky, a to do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (odstavec I. výroku). V odstavci II. výroku zamítl žalobu pro částku 215 902,50 Kč rovněž z 10% úrokem z prodlení ročně z této částky od 22. 2. 2020 do zaplacení. V odstavci III. výroku pak uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 138 706,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného. V odstavcích IV. a V. výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (znalečné), a to tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích částku 1 097 Kč a oba žalovaní částku 2 779,85 Kč, všichni do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že na straně žalovaných plněním jednoho z nich zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného. V odstavci VI. pak uložil žalovaným povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích na soudním poplatku částku 5 479 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného.

2. Vyšel ze zjištění, že žalovaný svým jednáním způsobil dne 21. 2. 2017 dopravní nehodu, když porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem (nerespektoval nejvyšší povolenou rychlost mimo obec 90 km/h) a rychlostí 128 km/h projížděl pravotočivou nepřehlednou zatáčku, nepřizpůsobil rychlost trasování komunikace a adhezním poměrům, porušil povinnost o jízdě vpravo případně při pravém okraji vozovky, dostal se do smyku a pravou přední částí osobního automobilu, který řídil, vrazil do přední části [značka automobilu], v němž cestovala jako spolujezdkyně na zadním sedadle žalobkyně. Ta utrpěla vícečetnou zlomeninu předloketních kostí s dislokací levé horní končetiny (též popisováno jako víceetážová zlomenina dlouhé části levé kosti loketní s posunem a tříštivou zlomeninou střední třetiny dlouhé části levé vřetení kosti s posunem). Ke zranění došlo tupým předmětem, který silou velké intenzity působil na levé předloktí žalobkyně. Čelní náraz osobního automobilu do protijedoucího osobního automobilu toto dobře vysvětluje. Žalobkyně nebyla při jízdě připoutána bezpečnostním pásem. Tento závěr byl učiněn na základě znaleckého posudku z oboru doprava – technická analýza dopravních nehod znalce [titul] [jméno] [příjmení] a tato zjištění korespondují i se zjištěním znalce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], který podával znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a to společně s [titul] [jméno] [příjmení]. V důsledku nepřipoutání tak byla při střetu poškozená žalobkyně vržena směrem vpřed, levým předloktím narazila nejspíše do opěráku sedadla vpředu, přičemž tento opěrák byl směrem dopředu poškozen. Při správném připoutání by bylo možno očekávat vznik zranění v podobě zhmoždění hrudní a břišní stěny, které by bylo možno považovat za zranění lehké s obvyklou dobou léčení pracovní neschopnosti kolem 10 dnů. Ke zranění, která žalobkyně utrpěla, by nedošlo. Tento skutkový děj byl zjištěn v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 7 T 31/2017 a v nyní projednávaném řízení nebyly k němu ze strany účastníků vzneseny jakékoliv námitky. Žalobkyně svou žalobou požaduje náhradu nemajetkové újmy ve formě ztížení společenského uplatnění, neboť jí poškozením zdraví vznikla překážka lepší budoucnosti. S vědomím toho, že nebyla v okamžiku dopravní nehody připoutána bezpečnostním pásem, požadovala náhradu újmy se zohledněním 30% spoluzavinění. Soud prvního stupně však její zavinění hodnotil ve výši 50 %. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 91/2010 Okresní soud pak dále cituje i z dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž uvádí, že z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu plyne, že míra spoluzpůsobení si škody poškozeným spolujezdcem, může dosáhnout až jedné poloviny, jestliže vědomě podstoupí jízdu s řidičem, o němž ví, že je pod vlivem alkoholu. Rozhodující příčinou vzniku škody ovšem stále zůstává nezodpovědné počínání řidiče vozidla.

3. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že základní příčinou vzniku újmy žalobkyně bylo porušení důležitých zákonných povinností ze strany žalovaného, který řídil osobní automobil do nepřehledné zatáčky, kam vjel rychlostí 128 km/h, když dle znalců rychlost, která by byla technicky přiměřená jak poloměru zatáčky, tak zhoršeným adhezním poměrům, by činila maximálně 65 km/h. Rozhodující příčinnou vzniku újmy tak bylo nezodpovědné počínání žalovaného jako řidiče vozu a bez jeho hrubého porušení právních povinností by ke škodnému následku nedošlo. Nelze však přehlédnou jednoznačný závěr znalců o tom, že k těžkému zranění žalobkyně, a to zlomeniny diafýz obou kostí loketní i vřetení s dislokací by nedošlo, pokud by žalobkyně byla řádně připoutána bezpečnostními pásy. Taková povinnost je zákonem uložena v § 9 odst. 1 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb. Toto porušení povinnosti nelze přičítat žalovanému, coby řidiči protijedoucího vozidla. Míru spoluzavinění soud prvního stupně hodnotil ve výši 50 %, přičemž porušení povinnosti být připoután bezpečnostními pásy je v zásadě shodné s porušením dalších povinností stanovené citovaných zákonem.

4. Soud prvního stupně pak v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně popisuje obtíže, které z poškození zdraví při předmětné dopravní nehodě žalobkyni plynou. Její aktuální stav ustálený po skončené léčbě porovnává s aktivitami a stylem života před poškozením zdraví. Před dopravní nehodou se žalobkyně věnovala rodině, částečně byla v domácnosti a částečně pomáhala svému manželovi v rodinném podniku. Po dopravní nehodě je s ohledem na bolesti levé ruky, omezení její hybnosti, úchopu, vyloučena prakticky ze všech náročnějších domácích prací, nemůže plně obstarat vaření, potíže jí působí krájení masa, porcování kuřete. Je například vyloučeno, aby zvedla hrnec s vroucí vodou, nemůže vykonávat práce jako je žehlení, převlékání postelí, praní většího prádla, jeho věšení. Nemůže sama obstarat nákupy, které výlučně zajišťuje manžel. Zranění ji též omezuje při oblékání, přičemž má bolesti, pakliže má zvednout ruku. Tomu musí přizpůsobovat své oblečení. Je vyloučeno nošení těžších břemen a též musela omezit pohybové aktivity, když dříve absolvovala dlouhé procházky. Dříve byla aktivní řidičkou, nyní po dopravní nehodě se bojí řídit. Následky zranění se odrážejí i v jejím intimním životě s manželem. Její rodina vlastní obchod s textilem a tento musí zcela obstarávat manžel, neboť je vyloučeno, aby mu pomáhala jako dříve. Aby například vyndávala zboží, skládala nebo něco věšela. Uvedla, že pociťuje bolest, kdykoliv vezme něco do ruky. V levé ruce tak může nést věci do 2 kg. Znalec po jejím vyšetření dospěl k závěru, že má žalobkyně výrazně omezenou hybnost levé ruky, a to především v ramenním kloubu. Levá ruka je ve srovnání s pravou červená, třese se a je v ní slabá síla. Oproti pravé ruce stisk asi na jednu čtvrtinu. Rotace předloktí vpravo je menší o 30 stupňů. Žalobkyně si nedosáhne levou rukou na pravé rameno ani na temeno hlavy. Znalcem zjištěné omezení koresponduje s tím, jak potíže popisuje žalobkyně. Okresní soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně je omezena v běžných každodenních aktivitách, mimo jiné i v jízdě automobilem. Dcera žalobkyně v současné době studuje, dojíždí z [obec] přes [obec] do [obec]. Dojíždění je komplikované s přestupováním. I dojíždění tak musí obstarávat manžel žalobkyně, neboť žalobkyně jednak pro bolest ruky a jednak protože se bojí jízdy, ji vozit nemůže. S následky zranění se tak potýká v podstatě každý den, ať už jde o oblast základních potřeb jako je mytí, hygiena, oblékání, příprava jídla, obstarání rodiny. To bylo hlavní a důležitou rolí v životě žalobkyně. Nemůže se také nadále zapojovat do chodů rodinného podniku. Dospěl tak k závěru, že žalobkyni vznikla poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti. Výši ztížení společenského uplatnění stanovil znalecký posudek znalce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [číslo] ze dne 31. 1. 2019, a to ve výši 1 079 511 Kč. S ohledem na okresním soudem stanovené spoluzavinění 50 % jde pak o částku 539 755,50 Kč. Za vypracování znaleckého posudku pak žalobkyně uhradila částku 8 129 Kč Celkem tak žalobkyni přiznal součet těchto částek 547 884,50 Kč. S ohledem na žalovanou částku 763 787 Kč tak byla žaloba pro částku 215 902,50 Kč zamítnuta.

5. Ohledně náhrady nákladů řízení mezi účastníky rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když účastníci měli ve věci úspěch jen částečně. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 71,7 %, neúspěšná byla z 28,3 % a rozdíl mezi jejím úspěchem a neúspěchem představuje 43,4 %. Z jí účtované částky náhrady nákladů řízení pak tato část představuje částku 138 706,40 Kč.

6. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku v odstavci I. a tím i proti výrokům v odstavcích III. – VI., jež jsou na něm závislé, podala odvolání [právnická osoba], a to jednak ve prospěch žalovaného 1. coby vedlejší účastník na jeho straně a jednak coby žalovaná 2. Napadenému rozsudku vytýká neúplné zjištění skutkového stavu, kdy ze znaleckého posudku [titul] [příjmení] vyplývá, že ne všechna omezení žalobkyně zjištěná a ohodnocená mají původ v komplikované zlomenině kostí předloktí. Proto odvolatelka požadovala předložení zdravotnické dokumentace žalobkyně. V řízení před okresním soudem požadovala toliko, aby soud dostatečně objasnil otázku příčinné souvislosti mezi nehodou a současným zdravotním stavem žalobkyně. To bylo úkolem soudu prvního stupně. Soud prvního stupně, pokud se chtěl vypořádat s námitkami odvolatelky, měl ze své iniciativy opatřit znalecký posudek či odborné vyjádření lékaře s potřebnou specializací. Ve své výpovědi [titul] [příjmení] poprvé popsal, že žalobkyně trpí chronickým cervikobrachiálním syndromem, což je projev problémů s krční páteří, kdy pacientovi tzv. vystřeluje bolest do horních končetin. Některé obtíže ohodnocené posudkem [titul] [příjmení], jsou projevem chronického cervikobrachiálního syndromu a jím způsobené snížené pohyblivosti levé ruky. Závěr soudu prvního stupně ohledně příčinné souvislosti mezi nehodou a aktuálními obtížemi žalobkyně je nesprávný. Tento chronický cervikobrachiální syndrom žalobkyně v řízení nikdy netvrdila a ani v tomto směru nenavrhovala žádné důkazy. Tuto diagnózu pak znalec [titul] [příjmení] uvedl jaksi mimochodem v rámci obhajoby závěrů svého posudku. Dále v odvolání poukazuje na to, že metodika Nejvyššího soudu si nedělá ambice být závazným dokumentem pro všechny případy, které mohou v reálném světě nastat. Jde toliko o doporučující materiál zakotvující základní principy a metodologii pro odškodňování újem na zdraví, přičemž individuální posouzení každého případu je ponechána soudci. Nebylo tak na místě přiznat žalobkyni náhradu za doménu D 920 rekreace a volný čas, jež je v posudku zdůvodněna„ neschopna sportovních her“. Z výpovědi žalobkyně vyplývá, že před nehodou neprovozovala sportovní aktivity a nebylo zjištěno, že by toto po nehodě plánovala. Skutečnost, že nemůže podnikat tak dlouhé procházky jako před nehodou, je však zohledněna a odškodněna v doméně D 570 péče o své zdraví. Procházky v přírodě nejsou sportovní aktivitou ve smyslu domény 920. Ohledně nákladů řízení namítá, že okresní soud nesprávně přiznal žalobkyni náhradu nejen za 7 úkonů právní služby učiněných v tomto řízení, ale též za 3 úkony právní služby učiněné v řízení o žalobě proti odvolatelce, jež byla původně vedena Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. 22 C 41/2020. Následně byla tato věc z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Prachaticích a toto řízení vedené před Obvodním soudem pro Prahu 8 žalobkyně zahájila zcela neúčelně. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. K podanému odvolání se vyjádřila žalobkyně. Ve svém vyjádření vyvracela opodstatněnost odvolacích námitek a vyjádřila též nesouhlas s tím, jak soud prvního stupně posoudil míru spoluzavinění žalobkyně ve výši 50 % a vyjádřila též nesouhlas s tím, jak rozhodl o náhradě nákladů řízení. V tomto vyjádření navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žalobkyni bude přiznána částka 763 787 Kč s úrokem z prodlení. K dotazu soudu při odvolacím jednání pak žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce výslovně uvedla, že tímto vyjádřením nemínila podat odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně v této věci a pouze v něm vyjadřovala svůj názor na rozhodnutí soudu. Odvolací soud tak toto podání žalobkyně z 5. 4. 2022 posoudil jako vyjádření k odvolání strany žalované.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno v zákonné 15denní lhůtě účastníkem řízení (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), věc projednal podle § 212 o. s. ř. v rozsahu odvoláním dotčeném a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.

9. Odvolání žalované 2. a vedlejšího účastníka na straně žalovaného 1. není důvodné.

10. Podle ust. § 2951 odst. 2 o. z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

11. Podle ust. § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

12. Podle ust. § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozenému peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozenému, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

13. Odvolací soud především uvádí, že pokud měnil výrok v odstavci I. napadeného rozsudku, stalo se tak pouze z toho důvodu, že soud prvního stupně v něm opomněl (přesto, že to z odůvodnění rozsudku vyplývá) rozhodnout o datu, od kterého jsou žalovaní povinni platit zákonný úrok z prodlení z částky 547 884,50 Kč. Pokud by tomu tak nebylo, odvolací soud by napadenou část rozsudku potvrdil, neboť jej považuje za věcně správný. Při tomto závěru vychází odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, k nimž okresní soud dospěl na základě dokazování před ním provedeného a ztotožňuje se i s právním hodnocením věci tak, jak soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí. Pouze tedy z důvodu výše uvedeného opomenutí při změně výroku v odstavci I. odvolací soud doplnil, že úrok z prodlení musí žalovaní zaplatit od 22. 2. 2020 do zaplacení, neboť před podáním žaloby byl prvý žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě žalované částky písemnou výzvou, a to nejpozději do 21. 2. 2020. Od následujícího dne tak byl již v prodlení. Druhá žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky již v průběhu března 2019.

14. S ohledem na odvolací námitky pak odvolací soud pouze dodává:

15. Jak již výše naznačeno, odvolací soud se při svém rozhodnutí zcela ztotožňuje s tím, k jakým skutkovým zjištěním soud prvního stupně na základě dokazování před ním provedeného dospěl, a těmto skutkovým zjištěním nemá čeho vytknout. Důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně tento soud hodnotil tak, jak mu ukládá ust. § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Z odůvodnění napadeného rozsudku pak vyplývá, že soud prvního stupně pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zabýval se při tom všemi námitkami účastníků, přičemž rozsah provedeného dokazování odpovídá předmětu řízení, a z takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud při posouzení odvolacích námitek vychází. Rozhodnutí soudu prvního stupně je tak věcně správné, jeho odůvodnění je úplné a přesvědčivé, a ani odvolací námitky na tomto názoru odvolacího soudu nemohou ničeho změnit.

16. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně shledává příčinnou souvislost mezi dopravní nehodou způsobenou žalovaným (a jíž se dokonce žalovaný dopustil trestného činu) a újmou na zdraví žalobkyně. Pokud odvolatelka namítá, že u žalobkyně byl diagnostikován chronický cervikobrachiální syndrom, jež by měl výt příčinou části zdravotních obtíží žalobkyně, a tyto by tak neměly mít původ v předmětné dopravní nehodě, uvádí k tomu odvolací soud, že tento závěr odvolatelky není podložen důkazy v řízení provedenými. Z dokazování naopak vyplývá, že praktický lékař žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení] tuto diagnózu použil v situaci, kdy k němu v rámci léčení či rehabilitace po dopravní nehodě žalobkyně docházela a stěžovala si právě na úporné bolesti v souvislosti s jejím předchozím zraněním. Praktický lékař jí pak ordinoval infuze ke zmírnění těchto obtíží a přitom použil tuto diagnózu, ta však nic nevypovídá o tom, že by žalobkyní popisované obtíže neměly mít původ právě ve zranění způsobeném při dopravní nehodě. Žalobkyně navíc v řízení uváděla, že před dopravní nehodou žádné takové obtíže neměla. Znalec [titul] [příjmení] potom při svém výslechu při jednání před okresním soudem vysvětlil, že právě praktický lékař tyto potíže žalobkyně podřadil pod diagnózu cervikobrachiálního syndromu. Znaleckým úkolem znalce [titul] [příjmení] pak bylo posoudit funkční omezení žalobkyně, a závěry, ke kterým dospěl a které vtělil do znaleckého posudku, odpovídaly úrazu způsobenému při dopravní nehodě.

17. Odvolací soud též považuje za nedůvodnou odvolací námitku spočívající v tom, že znalec [titul] [příjmení] chybně ocenil nemožnost žalobkyně absolvovat dlouhé procházky, kterým se před úrazem věnovala v položce znaleckého posudku„ rekreace a volný čas, neschopna sportovních her“. Odvolací soud zastává názor, že tuto činnost, stejně jako eventuální jízdu na kole, o které žalobkyně uvedla, že se jí v minulosti též příležitostně věnovala, lze pod uvedenou položku podřadit a nemusí být nemožnost těchto činností podřazena pod položku„ péče o sebe, péče o své zdraví“. Navíc podle přílohy znaleckého posudku, v němž jsou jednotlivá ztížení společenského uplatnění tříděny podle jednotlivých položek, neplyne, že by se u této položky jednalo o zásadní ohodnocení, které by významným způsobem měnilo celkové vyznění znaleckého posudku.

18. Odvolání není důvodné ani v části, kterou odvolatelka brojila proti přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni za tři úkony právní služby, a to v řízení vedeném pouze proti [právnická osoba] před Obvodním soudem pro Prahu 8. Žalobkyně takto mohla své nároky žalovat odděleně proti oběma žalovaným a ze skutečnosti, že posléze byla věc z důvodu vhodnosti delegována Obvodním soudem pro Prahu 8 k Okresnímu soudu v Prachaticích tak, aby řízení proti oběma žalovaným probíhalo současně u jednoho soudu, nelze učinit závěr, že by žalobkyně neměla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v řízení ještě před touto delegací. Proto i za tyto úkony vykonané před Obvodním soudem pro Prahu 8 žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení.

19. Při přezkoumání výroku o nákladech řízení však odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně přeci jen pochybil, když rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a počítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení. V dané věci je nutno podle názoru odvolacího soudu, který se opírá o ustálenou judikaturu, rozhodovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí v této věci o výši plnění záviselo na znaleckém posudku a částečně (vzhledem k rozhodnutí o míře spoluzavinění žalobkyně) i na úvaze soudu. Žalobkyni tak náleží plná náhrada nákladů řízení, přičemž však tarifní hodnotou pro zjištění mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby je částka 547 884,50 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Při této tarifní hodnotě tak výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 10 500 Kč a při deseti úkonech právní 20. služby tak činí odměna právního zástupce žalobkyně 105 000 Kč. Komu je nutno připočítat desetkrát paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 300 Kč ve výši 3 000 Kč a 21% DPH z uvedených částek ve výši 22 680 Kč. Ohledně příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) odkazuje odvolací soud na odůvodnění napadeného rozsudku, v němž soud prvního stupně tato ustanovení správně uvádí. Celková částka náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně náležející žalobkyni tak činí 130 680 Kč.

21. V odvolacím řízení úspěšná žalobkyně má též právo na náhradu nákladů i odvolacího řízení (§ 224 odst. 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř.). Ty jsou tvořeny paušální odměnou advokáta za dva úkony právní služby po 10 500 Kč (vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) podle § 11 advokátního tarifu, paušální náhradou hotových výdajů advokáta za dva úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu), cestovními výdaji za cestu z [obec] do [obec] a zpět automobilem [registrační značka] s průměrnou spotřebou nafty 6,1 l /100 km při ceně nafty 45,70 Kč a ujeté vzdálenosti 90 km ve výši 1 074 Kč Vedle toho je součástí nákladů řízení i náhrada za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu). Celková suma odvolacích nákladů včetně 21% DPH z uvedených částek tak činí 27 435,54 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 158 115,54 Kč jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce s tím, že plněním jednoho z žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného.

22. S ohledem na výše uvedené tak byl rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčeném rozsahu změněn podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., potvrzen jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. pak byl v závislém výroku o soudním poplatku.