50 A 10/2019

Rubrum

č. j. 50A 10/2019 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Michala Hájka, Ph. D., ve věci žalobce: Ing. M. S. bytem X zastoupen Mgr. Tomášem Vítem, advokátem se sídlem náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2019, č. j. KUJCK 944/2019 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá. 2 50A 10/2019

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 6. 2. 2019 (dále též „krajský soud“) se žalobce domáhá soudního přezkumu shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 14. 9. 2018, č. j. MAU/20547/2018 Ne, jímž byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzen provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 22. 6. 2018.

2. Žalobce předně namítá nesprávnost závěrů správních orgánů o tom, že ve všech jednotlivých případech „jednoznačně porozuměl“ celému procesu blokového řízení. Žalobce se vymezuje proti tomu, že způsob zapisování bodů do bodového hodnocení řidiče je všeobecně známou skutečností. Tvrdí, že po charakteristickém vyřízení věci v blokovém řízení průměrný člověk nabyde dojmu, že věc se opravdu vyřídila a nečeká, že je mu skrytě udělován trest další, o kterém navíc není informován.

3. Dle žalobce je podstatou trestu výchova pachatele, k čemuž cituje z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10. prosince 2009, čj. 2 As 19/2009-93. Pachatel nemůže být vychováván, když neví, že je trestán. Důvod, pro který byl bodový systém zaveden, tedy výchova řidičů, pak zcela ztrácí smysl.

4. O podmínkách pro zápis bodů není řidič informován, policejní orgány navíc vystupují tak, že řidič nabyde dojmu, že je věc v blokovém řízení vyřízena. Konstatování prvostupňového orgánu o tom, že každý řidič si má kontrolovat stav bodů, naznačuje, že žalobce nemá věřit policistovi, který s ním blokové řízení vede. Požadavek, aby byl každý obeznámen se stavem bodů v kartě řidiče, není dle žalobce oprávněný za situace, kdy policisté nesdělují řidičům, že jim za přestupek dodatečně budou přiděleny body. Současně neexistuje jednoduchý způsob, jak stav bodového konta řidiče zjistit.

5. Zápis bodů je formálně nesprávně označen jako administrativní opatření, jeho důsledkem je však pozbytí řidičského oprávnění, fakticky tedy zákaz činnosti spočívající v zákazu řídit motorová vozidla, tudíž splňuje znaky trestu. Tuto skutečnost potvrzují též závěry prvostupňového správního orgánu opřené o citaci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, čj. 6 As 114/2014-60. Pokud není přestupci spolu s blokovou pokutou sděleno, že mu budou rovněž zapsány body, není splněna základní podmínka, aby byl přestupce informován o ukládaném trestu a vyjádřil s ním souhlas. Pokud je záznam bodů součástí trestu uloženého v blokovém řízení, řidič by měl být poučen. Ze žádného z předmětných bloků nevyplývá, že by byl žalobce o uloženém trestu, zápisu bodů do karty řidiče, poučen. Z tohoto důvodu považuje žalobce veškerá bloková řízení za nezákonná. Ustanovení o blokovém řízení byla porušena, když mu nebyly sděleny výše a druh trestu, a žalobce přesto vyslovil souhlas s jeho uložením. Proto žádný z nich nemůže být podkladem pro záznam bodů do evidenční karty řidiče.

6. Žalobce rovněž namítá nezpůsobilost bloku č. L0108640 být podkladem způsobilým zápis bodů, neboť je takřka nečitelný, zejména body 6. a 8. V části 5. je chybně označena citace Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 50A 10/2019 zákona (301/2000 namísto správného 361/2000), což platí i pro špatně čitelnou část 6. Rovněž zde absentuje přesnější určení místa spáchání přestupku.

7. Blok č. C 1687485 v části 4. chybuje v číselném označení občanského průkazu, když zaměnil jeho poslední číslici.

8. Žalovaný ve svém odůvodnění uvádí, že problematické pasáže četl ve správném tvaru, což žalobce napadá, neboť není jasné, nakolik byl žalovaný ovlivněn tím, že znal zamýšlenou podobu pokutového bloku.

9. Ze všech uvedených důvodů považuje žalobce napadené rozhodnutí za vadné a žádá zrušení tohoto rozhodnutí, stejně jako zrušení rozhodnutí prvostupňového.

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Odmítl, že by žalobci nebyl znám princip blokového řízení, když nezpochybňoval svou odpovědnost za spáchání přestupku a souhlasil s projednáním přestupků v blokovém řízení. K namítané nutnosti informovat přestupce o každém uložení bodů žalovaný uvedl, že bylo postupováno v souladu se zákonem. Dle příslušných ustanovení je přestupce informován toliko za situace, kdy dosáhne 12 bodů, po podání námitek proti zápisu bodů. Co se týče jednotlivých pokutových bloků, ty byly shledány způsobilými pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče; nesrozumitelnost ani nejednoznačnost shledána nebyla.

11. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

12. Žalobci bylo dne 9. 7. 2018 v souladu s §123c odst. 3 zákona o silničním provozu doručeno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 22. 6. 2018. Žalobce podáním ze dne 13. 7. 2018 uplatnil námitky proti záznamu bodů v bodovém hodnocení. Prvostupňový správní orgán na základě výpisu z bodového hodnocení řidiče ze dne 16. 7. 2018 zajistil příslušné podklady vztahující se k záznamu bodů za přestupková jednání, tedy příslušná oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, včetně souvisejících rozhodnutí v blokovém řízení (“bloků“). Prvostupňový správní orgán zaslal žalobci dne 2. 8. 2018 usnesení o možnosti uplatnění práv před vydáním rozhodnutí o námitkách; žalobce byl rovněž řádně poučen. Dne 17. 8. 2018 doručil žalobce správnímu orgánu své vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Dne 17. 9. 2018 bylo žalobci doručeno prvostupňové rozhodnutí, proti kterému bylo dne 1. 10. 2018 podáno včasné odvolání.

13. Napadeným rozhodnutím žalovaný toto odvolání dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V rozsáhlém odůvodnění nejprve shrnul odvolací námitky i skutkový stav a zasadil jej do právního rámce. Následně zhodnotil jednotlivé bloky a shledal záznamy bodů za přestupky, které jsou předmětem přezkoumávaných námitek, v souladu se zákonem o silničním provozu. Žalovaný dále konstatoval, že správní orgán disponuje způsobilými podklady, zaznamenaný počet bodů v registru řidičů odpovídá konkrétnímu jednání, jímž byl žalobce pravomocně uznán vinným, přičemž toto je z bloků seznatelné a je obsaženo v příloze zákona o silničním provozu. K namítané nutnosti informovat přestupce o každém uložení bodů žalovaný uvedl, že bylo postupováno v souladu se zákonem. Dle příslušných ustanovení je přestupce informován toliko za situace, kdy dosáhne 12 bodů, po podání námitek proti zápisu bodů. Ze žádného jiného ustanovení povinnost vyrozumívat řidiče neplyne. Žalovaný neshledal v postupu prvostupňového správního orgánu pochybení, která by způsobovala nesoulad jím vydaného rozhodnutí s právními předpisy. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 50A 10/2019 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). K projednání žaloby nebylo třeba nařizovat jednání, neboť byly splněny předpoklady pro rozhodnutí ve věci bez jednání podle § 51 s. ř. s.

15. Žaloba není důvodná.

16. Námitky žalobce lze rozdělit do dvou skupin. První skupinou jsou námitky založené na výtce, že žalobce nebyl informován o tom, že spáchané přestupky budou mít dopad do bodového hodnocení řidiče. Druhou skupinou námitek pak žalobce napadá způsobilost vybraných bloků být podkladem pro zápis do bodového hodnocení řidiče.

17. Námitku o nesprávnosti závěru správních orgánů o tom, že žalobce ve všech jednotlivých případech „jednoznačně porozuměl“ celému procesu blokového řízení, soud nepřijal. V prvé řadě je třeba podotknout, že správní orgán rozhodující o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, zda byl záznam v registru řidičů proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem, resp. zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán není oprávněn přezkoumat správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na jejichž základě byl záznam proveden. Pachatel přestupku svým podpisem vyjadřuje souhlas se samotným blokovým řízením a s výší pokuty a jejím zaplacením, a také s tím, že přestupek je spolehlivě zjištěn. Pokud žalobce procesu blokového řízení jednoznačně neporozuměl, jak tvrdí, měl ve vlastním zájmu uplatnit případné nesrovnalosti, a to na místě při seznamování se s obsahem pokutového bloku před samotným podpisem, případně nemusel souhlasit, aby byla věc vyřízena v blokovém řízení; nic z toho však neučinil. Pokud se žalobce vymezuje proti tomu, že způsob zapisování bodů do bodového hodnocení řidiče je všeobecně známou skutečností, pak je třeba uvést, že bodové hodnocení porušení povinností stanovených zákonem je upraveno v hlavě V. zákona o silničním provozu. Lze důvodně očekávat, že žalobce, coby držitel řidičského oprávnění, by měl být s touto právní úpravou obeznámen, a to i s ohledem na skutečnost, že bodový systém byl zaveden do českého právního řádu již roku 2008.

18. Žalobcovo tvrzení, že charakteristickým vyřízením věci v blokovém řízení policistou je pronesení slov „pane řidiči, vyřešíme to dvoustovkou na místě a můžete jet“, je zcela zavádějící. V prvé řadě žalobce nenamítá, a nic tomu nenasvědčuje ani ve správním spise, že by takto bylo postupováno v případě žalobce. Nelze pak ani dovodit, na základě jakých skutečností žalobce usuzuje na to, že v blokovém řízení je obvykle právě takto postupováno. Jak judikoval Nejvyšší správní soud, v § 84 odst. 1 zákona o přestupcích jsou zakotveny tři podmínky pro uložení pokuty v blokovém řízení, které spočívají ve spolehlivém zjištění přestupku, nedostatečnosti jeho vyřízení domluvou a v ochotě obviněného z přestupku pokutu zaplatit (rozhodnutí ze dne 12. 3. 2013. č. j. 1 As 21/2010- 65). V případě udělení souhlasu s vyřízením přestupku v blokovém řízení orgány oprávněné ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení vystaví pokutový blok, jehož převzetí potvrdí přestupce svým podpisem. Vzhledem k tomu je více než nepravděpodobné, že by k vyřízení přestupku v blokovém řízení stačila toliko shora uvedená věta, jak uvádí žalobce. Každý řidič by měl být znalý zákona o silničním provozu, který upravuje mj. práva a povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikacích a kde je rovněž upraven princip započítávání bodů do bodového hodnocení řidiče. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 50A 10/2019 19. K tomu soud připomíná, že přestupcům není připsáním bodů do bodového hodnocení skrytě udělován další trest. Jak bylo judikováno Nejvyšším správním soudem v usnesení ze dne 30. září 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55, záznam stanoveného počtu bodů v registru řidičů podle § 123b odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích je „trestem“ ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 odst. 1 věty druhé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nejvyšší správní soud v této souvislosti mj. podotkl, že zde nedochází k porušení zásady „non bis in idem“ zakotvené v čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě, neboť „záznam bodů je natolik spjat se samotným řízením o přestupku, popř. trestném činu, že nelze hovořit o druhém trestu uloženém v jiném řízení. Ostatně i podle rozsudku ESLP ve věci Malige proti Francii je záznam bodů podobný vedlejšímu trestu“. Pokud jde o druhý rozměr zásady ne bis in idem, tj. o vztah mezi jednotlivým záznamem bodů a dosažením maximálního počtu 12 bodů, žalobce není ve smyslu článku 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě znovu trestán za totéž jednání, za které byl již potrestán dříve. Pozbytím řidičského oprávnění je trestáno opakované páchání přestupků na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, a tedy sankcí sui generis za speciální recidivu se samostatnou skutkovou podstatou, která je vyjádřena v § 123c zákona o silničním provozu. Není tedy dána totožnost skutku, a nejedná se tak o trest za původní (jednotlivá) protispolečenská jednání, a proto ani nemůže jít o opakovaný postih podle článku 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě“.

20. Žalobce cituje z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10. prosince 2009, čj. 2 As 19/2009-93, když tvrdí, že dle uvedeného judikátu je podstatou trestu výchova pachatele. Nejvyšší správní soud však toliko konstatoval, že se jedná „o specifické preventivní opatření, které má přispět k pozitivní motivaci řidičů k dodržování předpisů o provozu na pozemních komunikacích a k eliminaci těch řidičů, kteří se dlouhodobě a opakovaně porušování těchto předpisů dopouští. Tento institut má přispět k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, neboť možnost pozbytí řidičského oprávnění působí na řidiče preventivně nápravně, a to zejména hrozbou dosažení dvanácti bodů“. Trest přitom může plnit čtyři základní funkce: preventivní, ochrannou, výchovnou a restaurativní. Z dané citace jednoznačně plyne, že Nejvyšší správní soud vyzdvihl funkci preventivní (nikoli výchovnou, jak tvrdí žalobce), potažmo preventivně nápravnou. Současně poukázal na funkci ochrannou, neboť bodový systém vyřadí na vymezenou dobu z provozu na pozemních komunikacích ty řidiče, kteří opakovaně nerespektují předpisy upravující provoz na pozemních komunikacích, čímž ohrožují nejen sebe, ale zejména ostatní účastníky silničního provozu. Žalobcova úvaha o tom, že pachatel nemůže být vychováván, když neví, že je trestán, je s ohledem na shora uvedené zcela lichá, neboť vyřizuje-li se věc v blokovém, potažmo příkazním řízení, každý přestupce zcela jistě ví, že je mu ukládán trest. Není rovněž namístě zpochybňovat účel, pro který byl bodový systém zaveden. Ten plyne z důvodové zprávy k zákonu č. 411/2005 Sb., kterým byl změněn zákon o silničním provozu a některé další zákony s účinností od 1. 7. 2008 a jímž byl systém bodového hodnocení řidičů byl zaveden do českého právního řádu. Zde se uvádí, že „bodový systém obecně spočívá v tom, že řidičům motorových vozidel jsou za vybrané přestupky a trestné činy proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích zaznamenávány trestné body do určité výše. Účelem systému je zejména postihovat recidivu páchání přestupků proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Dostatečný preventivní účinek má pouze hrozba ztráty řidičského oprávnění… Na druhou stranu ale dává řidiči kdykoli před tím, než tento krajní důsledek nastane, možnost změnou svého chování pozitivně ovlivnit své postavení a hrozbu ztráty řidičského oprávněni svým aktivním postojem odvrátit“. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 50A 10/2019 21. Co se týče policistů řešících s přestupcem dopravní přestupek v blokovém či příkazním řízení, tito nejsou povinni ani zmocněni přestupce jakkoli informovat o výši bodů, která mu bude zapsána. Záznam v registru řidičů totiž provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě. Policie, případně obecní policie, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností oznámení o uložení pokuty příkazem na místě tudíž pouze doručí, na provádění záznamu se víc nepodílí. Soud přitom opakovaně upozorňuje, že obsah správního spisu nesvědčí o tom, že by policejní orgány vystupovaly v blokovém, resp. příkazním řízení tak, že věc je po zaplacení pokuty „vyřízena“, žalobce tudíž nemohl nabýt dojmu, že mu body nebudou do bodového hodnocení připsány. Pokud se policisté k bodům nevyjadřují, neznamená to, že body připsány nebudou. Nabyl- li žalobce takového dojmu, nelze to vytýkat správním orgánů, zasahujícím policistům ani autoškole, která žalobce v tomto ohledu dostatečně nevzdělala. Správní orgány zcela pravdivě konstatují, že každý řidič si má kontrolovat stav bodů, což lze učinit bez větší námahy i nákladů na kontaktním místě veřejné správy, příslušném úřadě či prostřednictvím datové schránky. Pokud řidič na tuto prevenci rezignuje, ačkoli si je vědom, že s ním byl (opakovaně) řešen dopravní přestupek v blokovém či příkazním řízení, nelze to klást k tíži správních orgánů ani zasahujících policistů.

22. Namítaná skutečnost, tj. že žalobce nebyl upozorněn na každý jednotlivý provedený zápis do bodového hodnocení, nikterak neodporuje zákonu. V zákoně o silničním provozu jsou uvedeny skutečnosti, kdy je správní orgán povinen vyrozumět řidiče o stavu bodového hodnoceni, a to ve dvou případech. První skutečností je samotné dosažení hranice 12 bodů podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu, kdy správní orgán řidiče vyrozumí a poučí ho o právních následcích tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Druhou skutečností je vyrozumění po podání námitky proti zápisu bodů, které správní orgán uznal jako oprávněné, kdy provede ve smyslu § 123f odst. 2 opravu v bodovém hodnocení řidiče, kterého o tom neprodleně vyrozumí. Ze žádného jiného ustanovení zákona neplyne správním orgánům povinnost řidiče vyrozumívat. Policejní orgán, který řeší přestupek v blokovém, resp. příkazním řízení, nemá žádnou zákonnou povinnost sdělovat přestupci, zda mu budou za jím spáchaný přestupek do bodového hodnocení řidiče zaznamenávány body v určité výši.

23. Námitka o tom, že veškerá bloková řízení jsou nezákonná, pokud řidič nebyl o zápisu bodů do bodového hodnocení řidiče poučen, je ve světle shora řečeného nepřijatelná. Blokové, resp. příkazní řízení a náležitosti pokutového (příkazového) bloku upravuje § 85 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v účinném znění (dále též „zákon o přestupcích“), resp. § 92 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále též „přestupkový zákon“). Jak již bylo vysvětleno, záznam bodů není součástí sankce ukládané v blokovém řízení, ale jejím důsledkem. Podmínky pro uložení pokuty v blokovém řízení soud popsal shora; orgány oprávněné ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení po odhalení skutku a ztotožnění osoby, která se jej dopustila, si nejprve učiní úsudek o tom, zda se jedná o přestupek, zda je tento přestupek spolehlivě zjištěn, zda jej nestačí vyřídit domluvou a zda jsou splněny i další zákonné podmínky pro jeho projednání v blokovém řízení. Následně se zjišťuje, zda je obviněný z přestupku ochoten pokutu v blokovém řízení zaplatit. V případě udělení souhlasu s vyřízením přestupku v blokovém řízení orgány oprávněné ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení vystaví pokutový (příkazový) blok, jehož převzetí potvrdí pachatel přestupku svým podpisem. Na Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 50A 10/2019 pokutovém bloku se přitom podle příslušných ustanovení vyznačí pouze údaje o tom, jaké pověřené osoby, komu, kdy a za jaký přestupek uložily pokutu v určité výši. Možnosti zajištění dalších důkazních prostředků nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem a následného zjišťování skutkového a právního stavu věci v běžném správním řízení se však obviněný z přestupku vzdává udělením souhlasu s uložením pokuty v blokovém (příkazním) řízení. Tímto souhlasem obviněný z přestupku akceptuje skutková zjištění a z nich vyplývající závěry o spáchání přestupku, o jeho právní kvalifikaci a o nedostatečnosti jeho vyřízení domluvou, které byly učiněny v blokovém (příkazním) řízení. V důsledku toho pak nabývají závěry orgánu oprávněného ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení charakteru nesporných zjištění, která tvoří podklad pro uložení sankce. Při ochotě obviněného zaplatit pokutu v blokovém (příkazním) řízení se bez dalšího vychází z toho, že je přestupek spolehlivě zjištěn a nestačí jej vyřídit domluvou a že jsou tak splněny všechny zákonné podmínky pro uložení pokuty v blokovém (příkazním) řízení. Přitom je nutné vycházet z toho, že každý si má střežit svých práv, a tedy že se obviněný z přestupku souhlasem s uložením pokuty v blokovém (příkazním) řízení dobrovolně vzdal důkladnějšího zjišťování skutkového stavu věcí. Nelze tedy přijmout namítanou nezákonnost blokového řízení, neboť žalobce prokazatelně souhlasil s projednáním přestupků v blokovém řízení, což stvrdil svým podpisem. Žalobce nakonec toto ani nerozporuje, toliko napadá skutečnost, že mu při vyřízení věci v blokovém řízení nebyla sdělována výše bodů, které mu budou zapsány do bodového hodnocení řidiče. Tato skutečnost však nemá vliv na zákonnost blokového (příkazního) řízení z důvodů uvedených shora.

24. Námitku založenou na výtce, že žalobce nebyl při projednání přestupku informován o tom, že spáchané přestupky budou mít dopad do bodového hodnocení řidiče, soud ze shora uvedených důvodů nepřijal.

25. Druhou skupinou námitek žalobce napadá způsobilost vybraných bloků být podkladem pro zápis do bodového hodnocení řidiče. Soud u žádného ze žalobcem označených bloků neshledal vytýkané vady a shledal je způsobilými pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče.

26. Žalobce namítá nezpůsobilost bloku č. L0108640 být podkladem způsobilým zápis bodů, neboť je takřka nečitelný, zejména body 6 a 8. V části 5. je chybně označena citace zákona (301/2000 namísto správného 361/2000), což platí i pro špatně čitelnou část 6. Rovněž zde absentuje přesnější určení místa spáchání přestupku. K tomu soud uvádí, že kopie předmětného bloku založená ve spise je obtížněji čitelná, což je způsobenou zřejmě povahou rukopisu policisty, který blok vyplňoval, nicméně nelze souhlasit s namítanou celkovou nečitelností bloku. V kopii bloku na pokutu série JL/2015 číslo bloku L0108640 ze dne 19. 5. 2017, který je součástí správního spisu, je přesně a čitelně označena osoba přestupce (žalobce), včetně rodného čísla a místa pobytu. Totožnost byla ověřena občanským průkazem, jehož číslo je v bloku rovněž zaneseno. Z bloku se dále podává, že žalobce byl uznán vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu na pozemních komunikacích (část bloku č. 6) dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zák. č. 361/2000 Sb., kterého se dopustil jako řidič motorového vozidla (viz část č. 5 pokutového bloku). Ze zápisu je dále zřejmé, že žalobce dne 19. 5. 2017 v čase 10:20 hod. na ulici Novohradská v Českých Budějovicích jako řidič vozu přesně vymezené registrační značky porušil konkrétní ustanovení zákona o silničním provozu (§ 7 odst. 1písm. c)), neboť za jízdy držel hovorové zařízení. Za uvedený přestupek byla žalobci uložena v Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 8 50A 10/2019 blokovém řízení pokuta (část bloku č. 7) ve výši 200 Kč. Snížená čitelnost bloku je zřejmá toliko v kolonce č. 8 u místa vyhotovení bloku, kde lze jednoznačně rozpoznat jen počáteční písmena (Č. B…), nicméně po porovnání předmětného bloku se souvisejícím oznámením o uložení pokuty v blokovém řízení je zřejmé, že místem vydání pokutového bloku jsou České Budějovice, uvedené pochybení nemůže mít dopad do způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů. Lze konstatovat, že z uvedeného pokutového bloku jsou seznatelné všechny jeho podstatné náležitosti.

27. Soud nepřijal ani námitku do absence přesnějšího určení místa spáchání přestupku na uvedeném bloku. Místo spáchání přestupku bylo vymezeno udáním ulice a města, což se ve vztahu přestupku spočívajícího v držení telefonního přístroje nebo jiného hovorového nebo záznamového zařízení za jízdy jeví postačujícím. Povaha bloku ani neumožnuje, aby bylo místo spáchání přestupku ještě důkladněji popsáno. V dané věci požadavku zákona postačuje i širší vymezení místa spáchání přestupku. Podrobnější určení místa pak obsahuje oznámení o uložení pokuty, kde je upřesněno, že přestupek byl spáchán na kruhovém objezdu na křižovatce ulic Novohradská a Šroubárenská v Českých Budějovicích. Připomíná se, že s ohledem na specifika blokového řízení lze přijmout též strohé a zkratkovité formulace, pokud z nich je srozumitelné a zřejmé, komu a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Jednání konkrétní osoby musí být popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen, což se v projednávané věci nestalo. Na základě těchto skutečností byl uvedený pokutový blok správně označen za způsobilý podklad k zápisu v bodovém hodnocení řidiče. Svým podpisem (část bloku č. 9) dal žalobce dne 19. 5.2017 souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení.

28. Namítané chybně označené citace zákona (301/2000 namísto správného 361/2000), v části 5 a 6 bloku soud nepřijal. Zápis právní normy na předmětném bloku, ačkoli je obtížněji čitelný, soud stejně jako správní orgány přečetl ve tvaru 361/2000; tomuto závěru odpovídá i velikost číslic v zápisu. Rovněž z oznámení o uložení pokuty je zřejmé, že pokuta byla uložena za přestupek dle zákona č. 361/2000 Sb. Namítaná vada, resp. zhoršená čitelnost údaje, opět nemá vliv na způsobilost bloku být podkladem pro zápis bodů v bodovém hodnocení řidiče.

29. Další námitkou žalobce směřuje do způsobilosti bloku č. C 1687485 ze dne 26. 1. 2018. Soud se neztotožnil ani s námitkou vytýkající chybu v části 4 bloku v číselném označení občanského průkazu. Soud neshledal záměnu poslední číslice, a uvedený údaj přečetl stejně jako správní orgán ve tvaru 200 261 004, tedy ve tvaru správném. K tomu soud opakovaně upozorňuje, že k vyplňování pokutových, resp. příkazových bloků, dochází ve ztížených podmínkách, mnohdy ovlivněných stresem, a ačkoli je nutno, aby blok splňoval všechny zákonem předpokládané náležitosti, nelze trvat na krasopisném vyplnění jednotlivých kolonek. Ani případný chybný zápis občanského průkazu či jeho nečitelnost nemá vliv na způsobilost pokutového bloku být podkladem k zápisu do bodového hodnocení řidiče (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7As 94/2012-20 ze dne 4. 9. 2012).

30. Námitka žalobce vytýkající žalovanému, že byl při rozpoznávání textu na pokutových blocích ovlivněn tím, že znal zamýšlenou podobu pokutového bloku, je rovněž Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 9 50A 10/2019 nepřijatelná. Žalovaný má samozřejmě k dispozici celý správní spis, včetně kopií pokutových bloků, a je s ním obeznámen. Z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je však zřejmé, že byly posuzovány právě bloky, které si správní orgán vyžádal, nikoli pouze oznámení o uložení pokuty. S těmi byl blok v případě ztížené čitelnosti porovnáván pouze z toho důvodu, aby si správní orgán ověřil své závěry, k nimž dospěl právě při hodnocení jednotlivých bloků. O opačném postupu nic nesvědčí a námitka žalobce je v tomto smyslu spekulativní.

31. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci není pochyb o způsobilosti přezkoumávaných bloků být podkladem pro zápis bodů do registru řidičů, neboť spáchané přestupky jsou dostatečně konkrétně vymezeny a vyhovují požadavkům na individualizaci přestupkového jednání. Současně je zřejmé komu, kdy, kde a za jaký přestupek byla ta která pokuta v blokovém řízení uložena.

32. Na základě shora uvedeného se uzavírá, že žalovaný v řízení postupoval v souladu s právními předpisy a napadené rozhodnutí netrpí žádnou vytýkanou vadou. Soud neshledal, že by byl žalobce postupem žalovaného zkrácen na svých právech. Soud na základě výše popsaného uzavřel, že žaloba není důvodná a jako takovou ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 10 50A 10/2019 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 18. června 2019 JUDr. Věra Balejová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.