50 A 12/2018

Rubrum

50 A 12/2018 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: REMVIKO, k. s., IČO: 263 59 324 sídlem Muchova 240/6, Praha – Dejvice zastoupen advokátem Mgr. Filipem Toulem sídlem Lannova 16/136, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2017, č. j. KUJCK 135085/2017 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím vydaným podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 15. 6. 2017, Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 2 50 A 12/2018 č. j. MUPI/2017/17324/Do-NKV/13/ROZH, jímž byla žalobci jako provozovateli vozidla uložena pokuta ve výši 72 000 Kč za správní delikt podle § 42b odst. 1 písm. s) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). Tohoto správního deliktu se žalobce dopustil tím, že jako provozovatel motorového vozidla – nákladního automobilu, sklápěčkový, TATRA T158/l, kategorie N3, RZ X dne 13. 4. 2017 na silnici I. č. 4 u ČS RoBIN OIL, směr Strakonice, na území obce Drhovle nezabezpečil, aby hmotnost motorového vozidla nepřevýšila hodnoty stanovené vyhláškou Ministerstva dopravy č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v rozhodném znění (dále jen „Vyhláška“). Při nízkorychlostním vážení bylo zjištěno, že okamžitá hmotnost vozidla se čtyřmi nápravami zjištěná kontrolním vážením činí po odečtu toleranční srážky ve výši 3 % celkem 39,592 t, přičemž okamžitá hmotnost vozidla dle Vyhlášky činí 32 t. Hodnota povolené okamžité hmotnosti vozidla byla překročena o 7,592 t.

2. Při uvedeném nízkorychlostním vážení bylo dále zjištěno překročení povolené okamžité hmotnosti na 3. nápravu po odečtení 3 % toleranční srážky ve výši 3,012 t, překročení povolené okamžité hmotnosti na 4. nápravu po odečtení 3 % toleranční srážky ve výši 2,372 t a překročení povolené okamžité hmotnosti na skupinu náprav 3 a 4 po odečtu kontrolní srážky ve výši 3 % ve výši 5,384 t.

3. Za porušení povinnosti provozovatele vozidla byla žalobci uložena pokuta ve výši 72 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení určené paušální částkou ve výši 1 000 Kč.

4. Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce dne 10. 2. 2018 včasnou žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

5. Žalobce v rámci podané žaloby formuloval následující žalobní body, ke kterým uvádí, že tyto námitky vznesl již v řízení před správními orgány, které se s nimi řádným způsobem nevypořádaly.

6. Žalobce má za to, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možné od něj spravedlivě požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil. Žalobce je pouze vlastníkem vozidla a vozidlo je provozováno společností ROBSTAV stavby, k. s., a to na základě nájemní smlouvy, jejíž součástí byl i závazek uvedené společnosti dodržovat předpisy upravující provoz vozidel na pozemních komunikacích.

7. Žalobce dále uvedl, že namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu, neboť výsledek kontrolního hlášení nekoresponduje s výsledkem vážení vozidla v kamenolomu při nakládce. Žalobce byl přesvědčen o vadnosti kontrolního vážení, neboť proběhlo na nerovném povrchu. Správními orgány zjištěné měření rovinatosti je zhruba rok staré a poměry v tomto exponovaném místě se změnily. Za účelem prokázání vad měření žalobce navrhoval výslech řidiče vozidla a čtení dokladu vystaveného společností KAMENOLOMY ČR, s. r. o., Kamenolom Kožlí, jenž při vážení vozidla žalobce po nakládce užil certifikovanou váhu. Tyto důkazy nebyly provedeny.

8. Žalobce před správními orgány rovněž namítal, že nebyla odečtena celá odchylka měření, ale pouze její polovina. Dále měl být aplikován § 38 odst. 1 Vyhlášky, neboť pro to byly splněny předpoklady, přičemž správní orgány opomněly se touto skutečností zabývat.

9. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 3 50 A 12/2018 10. Co se týče objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla za předmětný delikt, má žalovaný za to, že bylo postupováno v souladu s § 42b odst. 1 písm. s) zákona o pozemních komunikacích ve znění k 15. 6. 2017 a v souladu s § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“). Žalovaný s odkazem na účel dané právní úpravy uzavřel, že žalobce nemohl smluvně vyloučit svoji odpovědnost, k čemuž poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 25. 10. 2013, č. j. 59 A 6/2013 – 46.

11. Při hodnocení zjištěného skutkového stavu vyšel žalovaný z dlouhodobé praxe a doporučených postupů, k čemuž uvedl, že výběr místa vážení se řídí potřebami kontrolního vážení při přiměřené aplikaci Metrologického předpisu MP 009-04, Přenosné měřící zařízení pro zjišťování zatížení na kolo, zatížení na nápravu a celkové hmotnosti silničních vozidel, jenž vydal Český metrologický institut (dále jen „metrologický předpis MP 009-04“). Užité místo dle založeného geodetického zaměření vyhovovalo požadavku uvedenému v bodě 2.3.1. a 6.2 metrologického předpisu. Měření proběhlo certifikovanou váhou, a proto nebyly žádné pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu a další dokazování tak bylo neúčelné.

12. Žalovaný dále uvedl, že odchylka měření ve výši 3 % byla uplatněna, jak ostatně plyne i z podrobných výpočtů obsažených v prvostupňovém správním rozhodnutí. K aplikaci § 38 odst. 1 Vyhlášky nebyl dán důvod, neboť vozidlo nebylo znečištěno. Žalovaný upřesňuje, že se však nejedná o odchylku, nýbrž o navýšení hodnot váhy o 3 %.

13. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dle odevzdání věci ze dne 20. 4. 2017, č. j. KRPC-60102-9/PŘ-2017-020506 a dokladu o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení ev. č. 201780860 bylo shora uvedeného dne na shora uvedeném místě provedeno kontrolní nízkorychlostí vážení vozidla žalobce, který řídil J. Ch. Bylo zjištěno překročení nejvyšší povolené hmotnosti tak, jak je shora popsáno. K tomuto je přiložen dodací list ze dne 13. 4. 2017 vystavený společností KAMENOLOMY ČR, s. r. o, Kamenolom Kožlí, dle něhož celková váha vozidla žalobce činila 37,22 t, náklad činil 20,2 t. Dodací list byl vystaven pro společnost ROBSTAV stavby, k. s. Následně je rovněž založen výpis z kontrolní váhy a potvrzení o ověření stanoveného měřidla. Na založených fotografiích je zachyceno nákladní vozidlo žalobce na kontrolní váze a na volném prostranství. Kontrolní váha je umístěna na betonovém povrchu. Dále je přiložena kopie pokutového bloku vystaveného řidiči J. Ch. za delikt podle „§ 42a odst. 4 písm. c) zák. č. 13/1997 Sb.,“ spočívajícím v přetížení vozidla o 7 592 kg, za což byla tomuto řidiči uložena pokuta ve výši 2 000 Kč.

14. Dle karty vozidla je provozovatelem vozidla žalobce, vlastníkem vozidla je společnost SG Equipment Finance Czech Republic, s. r. o.

15. Příkazem ze dne 26. 4. 2017 byla žalobci za shora uvedený delikt uložena pokuta ve výši 72 000 Kč a povinnost uhradit paušální náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Proti tomuto příkazu žalobce brojil dne 11. 5. 2017 odporem.

16. Usnesením ze dne 15. 5. 2017 byl žalobce vyzván k vyjádření se ve věci samé ve lhůtě 10 dnů a byl poučen dle § 36 správního řádu, s tím, že následně bude ukončeno dokazování a Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 4 50 A 12/2018 rozhodnuto ve věci. Na toto usnesení žalobce reagoval vyjádřením ze dne 15. 5. 2017, ve kterém uvedl obdobné skutečnosti jako v podané žalobě.

17. Ve správním spise je rovněž založen předávací protokol geodetických prací „Nová Hospoda: vážní místo MÚK Nová Hospoda“ vyhotovené Geodetickou kanceláří Plavec Michalec se závěrem, že podélné sklony se pohybují v rozmezí 0,40 – 1,00 %, příčné sklony se pohybují v rozmezí 0,00-0,29 %. K tomuto je přiložen náčrt s konkrétními hodnotami. Rovněž je založen Metrologický předpis MP 009-04. Rovněž je založena mapa trasy dlouhé 4,6 km od daného kamenolomu k místu kontrolního vážení.

18. Rozhodnutím ze dne 15. 6. 2017, vydaném dne 16. 6. 2017, byla žalobci za shora uvedené jednání uložena pokuta ve výši 72 000 Kč a povinnost uhradit paušální náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Na základě shromážděných podkladů správní orgán I. stupně uzavřel, že žalobce porušil povinnosti provozovatele vozidla, přičemž o skutkovém stavu, průběhu a přesnosti měření, nebyly jakékoli pochybnosti. Žalobcovy návrhy na dokazování byly hodnoceny jako nadbytečné.

19. Proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí brojil žalobce odvoláním ze dne 27. 6. 2017 obdobnými námitkami jako v podané žalobě, které se týkaly odpovědnosti žalobce za provoz vozidla a správnosti výsledku vážení. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím, ve kterém žalovaný shledal námitky žalobce nedůvodnými, neboť výstup z vážení na certifikované váze poskytuje dostatečný důkaz o přetížení vozidla žalobce, přičemž toto vážení proběhlo na vhodném místě, jak dokládá geodetické posouzení místa měření. S ohledem na objektivní odpovědnost neshledal žalovaný podstatným, kdo vozidlo žalobce v daný moment užíval. Žalovaný byl rovněž toho názoru, že řidič žalobcova vozidla mohl z dodacího listu zjistit přetížení vozidla a jízdu tak neměl vůbec započít.

20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

21. Žaloba není důvodná.

22. Žalobce v rámci podané žaloby dílčím způsobem napadá nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí pro nedostatek důvodů, přičemž těmito svými námitkami ve skutečnosti vyjadřuje svůj nesouhlas s postupem správních orgánů a s jejich závěry. Z tohoto důvodů krajský soud úvodem konstatuje, že nezjistil jakoukoli nepřezkoumatelnost jednotlivých správních rozhodnutí. Správní orgány reagovaly na důkazní návrhy žalobce a vypořádaly se s předloženou argumentací. To, že tak učinily přezkoumatelným způsobem, ostatně dokládá i skutečnost, že sám žalobce na závěry správních orgánů reaguje a polemizuje s nimi.

23. Žalobce poukázal na to, že předmětné vozidlo užíval jiný subjekt na základě nájemní smlouvy, a proto jsou zde dány důvody jeho liberace. Odpovědnost za správní delikt, který je žalobci přičítán, má však objektivní povahu, a proto v takových případech není rozhodující subjektivní stránka daného jednání, jak je tomu u přestupků se zaviněním. To, jakým způsobem měl žalobce smluvně zajištěné provozování svého vozidla, není v tomto případě podstatné a zakládá pouze, jak ostatně uvádí i žalovaný, možný nárok žalobce na Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 5 50 A 12/2018 náhradu škody po nájemci vozidla. Žalobce uvádí, že je vlastníkem vozidla, ale vozidlo je provozováno společností ROBSTAV stavby, k. s. Tato skutečnost však nekoresponduje s údaji obsaženými v Kartě vozidla X, jež je založena ve správním spise. Dle karty vozidla je vlastníkem vozidla společnost SG Equipment Finance Czech Republic, s. r. o., a provozovatelem vozidla je právě žalobce.

24. Ve smyslu § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu vozidel je provozovatelem silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Totožná definice provozovatele vozidla je pak obsažena i v § 2 písm. b) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Jak plyne i konstantní praxe správních soudů, „pojem „provozovatel vozidla“ v § 42b zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, který sám definici tohoto pojmu neobsahuje, je třeba vykládat v souladu s § 2 odst. 16 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Provozovatelem vozidla tak není ten, kdo vozidlo reálně provozuje, ale ten, kdo je zapsán podle § 4 odst. 4 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích v registru silničních vozidel jako vlastník, resp. provozovatel předmětného vozidla.“ (Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 25. 10. 2013, č. j. 59 A 6/2013 – 46, publikovaný pod č. j. 6541/2013 Sb. NSS). Z těchto důvodů je zcela zřejmé, že žalobce je provozovatelem vozidla, byť vozidlo smluvně fakticky užívá jiná osoba.

25. Podle § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, ve znění do 30. 6. 2017, se mohl žalobce jakožto právnická osoba liberovat, pokud by prokázal, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby zabránil porušení právní povinnosti (zde zabránění přetížení vozidla). Taková skutečnost však v dané věci nenastala, neboť žalobce se dovolává pouze smluvního ustanovení nájemní smlouvy k danému vozidlu, podle kterého měl nájemce automobil provozovat v souladu s právními předpisy upravujícími provoz na pozemních komunikacích.

26. Co se týče zjištění skutkového stavu v návaznosti na vážení vozidla žalobce, má krajský soud za to, že správní orgány zjistily skutkový stav v potřebném rozsahu v souladu s § 3 správního řádu. Správní orgány vyšly z toho, že vážení žalobcova vozidla proběhlo certifikovanou váhou na vhodném místě v souladu s příslušnou metodikou. Žalobce v tomto směru namítá, že váhy mohly být položeny na křivé podložce, čehož si všiml řidič žalobcova vozidla, stejně jako to, že od okamžiku geodetického zkoumání měřicího stanoviště mohlo dojít k jeho deformaci, a to vlivem pohybu vozidel. Na podporu svého tvrzení navrhl žalobce výslech řidiče vozidla. V neprovedení výslechu řidiče vozidla neshledává krajský soud vad, neboť lze souhlasit s názorem správních orgánů obou stupňů, že subjektivní vnímání rovnosti povrchu stanoviště nemůže obstát ve světle geodetického posouzení rovnosti.

27. Měl-li řidič žalobcova vozidla pochybnosti o průběhu měření, měl je sdělit právě v okamžiku měření, tím spíše, když sám byl na místě v blokovém řízení postižen za přestupek podle § 42a odst. 4 písm. c) zákona o pozemních komunikacích, kterého se dopustí řidič vozidla tím, že vozidlo překročí při nízkorychlostním kontrolním vážení hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Vzhledem k tomu, že tento přestupek řidiče plně koresponduje se správním deliktem provozovatele vozidla, jeví se jako krajně nepravděpodobné, že v danou chvíli by měl řidič jakýchkoli výtek vůči průběhu měření. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 6 50 A 12/2018 Později vznesené námitky vůči průběhu pak mohou jevit známky účelovosti. Lze se rovněž ztotožnit s hodnocením správních orgánů, že případné subjektivní hodnocení řidiče o rovině stanoviště měření nemůže ve světle geodetického měření obstát.

28. Měření váhy žalobcova vozidla bylo provedeno stanoveným měřidlem, certifikovanou váhou, a to na vhodném měřicím místě, což je doloženo geodetickým měřením vážného stanoviště ze dne 22. 7. 2016, ve kterém jsou na nákresu popsány sklony jednotlivých částí stanoviště, které je zhotovené z betonu a zasazené do asfaltového povrchu, což ostatně plyne i z fotografií z průběhu vážení.

29. Uvádí-li žalobce, že stanoviště mohlo být od okamžiku geodetického měření provozem zdeformováno, považuje to krajský soud prima facie za vysoce nepravděpodobné, a to s ohledem na jeho betonové provedení. Nadto od geodetického měření do okamžiku vážení žalobcova vozidla uplynulo pouze 9 měsíců. V kontextu shora uvedeného nemůže tato námitka žalobce ve vznesené obecné podobě obstát.

30. Krajský soud proto uzavírá, že správní orgány zjistily skutkový stav způsobem, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. To, že dle vážení v kamenolomu došlo k jinému výsledku, nemůže na tomto závěru nic změnit. Nelze se ztotožnit s názorem žalobce, že výsledek vážení v kamenolomu by měl poskytovat důkaz stejné síly, neboť doklad o kontrolním vážení je veřejnou listinou vydanou v rámci pravomoci a působnosti orgánu státní moci, u něhož je nutno presumovat správnost v něm uvedených údajů, jak ostatně uvedl i žalovaný ve svém rozhodnutí. Tyto údaje žalobce účinným způsobem nerozporuje. K podobě a průběhu tohoto vážení žalobce nic neuvádí, pouze vágně konstatuje, že bylo provedeno certifikovanou váhou. V případě kontrolního vážení bylo na základě přiložených listin zjištěno, že toto vážení bylo provedeno v souladu se zákonem, resp. žalobcem namítané vady vážení nebyly zjištěny.

31. V řízení před správním orgánem I. stupně žalobce navrhl jako důkaz čtení certifikace váhy užité v kamenolomu, což správní orgán I. stupně nepovažoval s ohledem na zjištěné skutečnosti za účelné. Tato úvaha správního orgánu je dostatečným způsobem odůvodněna na straně 4 prvostupňového správního rozhodnutí a krajský soud se s takovýmto hodnocením ztotožňuje. S přihlédnutí ke všem skutečnostem, k potvrzení o ověření stanoveného měřidla (váhy), ke geodetickému zaměření stanoviště vážení i k absenci námitek řidiče vozidla k průběhu vážení, nemohou výše uvedené žalobní námitky skutkové závěry zpochybnit.

32. Co se týče odchylky měření, žalobce neuvádí, z jakého důvodu se domnívá, že odchylka vážení měla činit celkem 6 %. Z dokladu o kontrolním vážení i z výpisu z kontrolní váhy plyne, že při vážení byla započítána odchylka vážení, toleranční srážka, ve výši 3 %. Tímto se podrobně zabýval i správní orgán I. stupně na straně 5 odůvodnění svého rozhodnutí; v řízení před žalovaným nebyla tato námitka vznesena. Žalobce neuvádí, z jakého důvodu měla toleranční srážka činit 6 %, nicméně následně odkazuje na § 38 odst. 1 Vyhlášky, jež stanovuje, že v případě znečištění například bláto, sníh nebo voda se připouští překročení největší povolené hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy maximálně o 3 %. V tomto případě se však nejedná o další odchylku měření, ale o stanovení možného překročení hmotnosti.

33. Žalobce uvádí, že v daném případě nastaly okolnosti podmiňující aplikaci tohoto hmotnostního navýšení, avšak své tvrzení nijak nedokládá a neodůvodňuje. Vzhledem k tomu, že ze založených fotografií se nepodává, že by vozidlo žalobce bylo např. zaneseno Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 7 50 A 12/2018 blátem, sněhem či na něm byla voda, má krajský soud za to, že k aplikaci tohoto ustanovení nebyl zjevný důvod. Správní orgán I. stupně se na straně 5 odůvodnění svého rozhodnutí aplikací tohoto ustanovení zabýval a uvedl, z jakého důvodu nebylo toto ustanovení aplikováno.

34. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

26. července České Budějovice JUDr. Věra Balejová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.