50 A 13/2018

Rubrum

č. j. 50 A 13/2018 -39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: X, narozen dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika hlášené místo pobytu Č. L. 624, Č. V. zastoupen advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph. D. sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 1. 2018, č. j. MV-138145-7/SO-2017 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců Praha ze dne 11. 1. 2018, č. j. MV-138145-7/SO-2017 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce. 2 50 A 13/2018

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 11. 1. 2018 č.j. MV-138145-7/SO-2017 žalovaná na podkladu § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 4. 10. 2017 č.j. OAM-1922-8/ZR-2017, kterým byla podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušena platnost žalobcova povolení k trvalému pobytu a na základě § 77 odst. 3 téhož zákona byla žalobci stanovena lhůta k vycestování v délce 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

2. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dne 12. 2. 2018 včasnou správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

3. Žalobce namítá, že v průběhu správního řízení nebylo provedeno dokazování jeho výslechem za účelem prokázání jeho nepřítomnosti na území, důvodů této nepřítomnosti a prokázání, že napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do soukromého a rodinného života žalobce. S ohledem na toto pochybení považuje žalobce napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

4. Žalobce nesouhlasí se závěry správních orgánů ohledně posouzení závažnosti důvodů jeho nepřítomnosti na území států EU. Podle žalobce správní orgány překročily své pravomoci, když hodnotily závažnost jeho onemocnění. Žalobce uvedl, že trpěl velice závažným onemocněním, v důsledku něhož nebyl jeho návrat do ČR možný, tato skutečnost je pak posílena věkem žalobce a jeho současnými zdravotním stavem. Jednalo se o situaci vyžadující daleko delší a podrobnější léčbu, což osvědčuje také věk žalobce, jemuž je v současné době 79 let.

5. Závěrem žalobce namítá nesprávné hodnocení ohledně přiměřenosti dopadů rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalované, že tyto dopady nejsou správní orgány povinny zkoumat. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 As 68/2012 – 39, v němž byly konstatovány závěry, že rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu představuje závažný zásah do práv jednotlivce a v těchto věcech musí být posuzovány hlediska povahy a závažnosti dotčeného veřejného zájmu, délka pobytu cizince v hostitelském státě, rodinná situace cizince, počet nezletilých dětí a jejich věk, rozsah intenzity rodinných a společenských vazeb, věk, zdravotní stav cizince, atd. Žalobce konstatuje, že na území České republiky pobývá již dlouhou řadu let a více než 15 let má zde udělen trvalý pobyt, má zde vytvořeny velmi silné sociální, kulturní a ekonomické vazby a má zde celou rodinu, na jejíž pomoc je odkázán. Žalobce nerozporuje, že zemi původu navštívil, nicméně učinil tak s úmyslem se vrátit do České 3 50 A 13/2018 republiky a žít zde, neboť tuto zemi již považuje za svůj domov. Žalobce poukazuje na skutečnost, že je ve věku 79 let a bez pomoci rodiny se neobejde. Dle žalobce správní orgány zcela rezignovaly na posouzení přiměřenosti rozhodnutí ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců.

6. Součástí uvedené žaloby byl dále návrh na přiznání odkladného účinku, o kterém bylo rozhodnuto usnesením krajského soudu ze dne 7. 3. 2018 č.j. 50 A 13/2018 – 20 tak, že odkladný účinek žalobě přiznán nebyl.

7. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla tuto jako nedůvodnou zamítnout. Žalovaná se ztotožnila se skutkovými zjištěními správních orgánů, bylo odkázáno na žalobou napadené rozhodnutí, k námitce směřující do opomenutí povinnosti zkoumat dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2017, č. j. 9 Azs 288/2016 - 30.

8. Z obsahu spisového materiálu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Dne 10. 7. 2017 zahájil správní orgán I. stupně z moci úřední správní řízení ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu žalobce. Podnětem bylo zjištění z úředních záznamů (přechodových razítek), ze kterých vyplynulo, že žalobce pobýval v zemi svého původu od 17. 11. 2006 do 22. 4. 2016. Tato skutečnost byla žalobcem potvrzena v Čestném prohlášení ze dne 28. 4. 2016, v němž dále žalobce uvedl, že v době své návštěvy v zemi původu byl dlouhodobě nemocný.

9. Společně s oznámením o zahájení správního řízení byl žalobce vyzván, aby doložil důvody své nepřítomnosti na území ČR. Žalobce v reakci na tuto výzvu doložil písemné potvrzení ze dne 16. 7. 2017, v němž uvedl, že začátkem roku 2012 odcestovala do Vietnamu na návštěvu. Během této návštěvy v zemi původu žalobce postihly bolesti celého těla a nemohl chodit. Následně mu bylo diagnostikováno revmatické onemocnění, zánět kloubů (dna) a měl zvýšený krevní tlak a nestabilní srdeční puls. Z těchto důvodů se dlouhodobě léčil tamější medicínou ve zdravotním středisku Son Ha, Ha Noi, a to v období od 19. 12. 2006 do 18. 4. 2016, poté, co se jeho zdravotní stav zlepšil, odcestoval zpět do ČR za rodinou, která o něj i z důvodu jeho pokročilého věku pečuje. Součástí tohoto úředně přeloženého potvrzení je i potvrzení obvodního zdravotního střediska o tom, že uváděný proces léčby žalobce je pravdivý.

10. Dále žalobce správnímu orgánu I. stupně předložil kopii laboratorního vyšetření realizovaného v nemocnici Tábor a dále kopii RTG nálezu Polikliniky Tábor ze dne 25. 1. 2017, v němž se uvádí pro oba kolenní klouby žalobce Gonartróza I. st., FP artróza I-II. st.

11. Dne 21. 8. 2017 byl žalobce vyzván k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Žalobce tohoto práva nevyužil.

12. Dne 4. 10. 2017 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým bylo žalobci zrušeno povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce pobýval mimo území EU nepřetržitě po dobu delší než 12 měsíců. Správní orgán I. stupně v rozhodnutí konstatoval, že neshledal 4 50 A 13/2018 žádný objektivně pochopitelný důvod pro to, aby žalobce musel léčit běžné onemocnění, jakým je dna, ve své vlasti po dobu 113 měsíců. Správní orgán I. stupně závěrem konstatoval, že dle ustálené judikatury se v případě zrušení povolení k trvalému pobytu z uvedeného důvodu neposuzuje přiměřenost rozhodnutí z hlediska jeho dopadu do rodinného a osobního života žalobce.

13. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 19. 10. 2017 odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaná v tomto rozhodnutí konstatovala, že období od 17. 11. 2006 do 22. 4. 2016, kdy žalobce pobýval ve Vietnamu, není předmětem sporu. Z žalobcem předložených listin nic nenasvědčovalo tomu, že v období 113 měsíců byl zdravotní stav žalobce natolik závažný, aby nemohl být léčen na území České republiky. Bylo konstatováno, že revmatické onemocnění, dna, zvýšený krevní tlak i nestabilní srdeční puls představují běžné zdravotní problémy v populaci, jejichž léčba je v ČR dostupná. Žalobce v řízení neprokázal, že by mu v ČR nemohla být poskytnuta adekvátní léčba uvedeného onemocnění. Žalovaná uzavřela, že žalobce pobýval v zemi původu po dobu více než 9 let nepřetržitě, realizoval v zemi původu svůj rodinný a soukromý život a nemohl proto vytvářet žádné vazby na území ČR. Nebylo zjištěno závažné onemocnění žalobce, které by mu bránilo ve vycestování, o čemž svědčí rovněž skutečnost, že i přes svůj pokročilý věk žalobce zvládne absolvovat dlouhotrvající lety. Komise rovněž neshledala důvod, pro který by napadené rozhodnutí mělo mít nepřiměřený dopad do rodinného a soukromého života žalobce. K výslechu žalobce komise nepřistoupila, neboť pro věc relevantní ust. § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců správním orgánům neukládá povinnost posuzovat dopad rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce.

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl při jednání konaném dne 13. 6. 2018, jehož průběhu se zúčastnil pouze právní zástupce žalobce, žalovaná se z účasti na jednání řádně omluvila. Právní zástupce žalobce setrval na závěrech učiněných v žalobě, bylo poukázáno na skutečnost, že žalobce je ve věku 80 let a nebyl schopen se k jednání dostavit, neboť je schopen pohybu již pouze ve velmi omezené míře, je zcela odkázán na péči své rodiny, která žije z převážné části v České republice. Vnuci žalobce již mají české občanství. Žalobce měl se svou manželkou, které byl ze shodných důvodů rovněž trvalý pobyt zrušen, celkem 9 dětí, z nichž 2 zemřely, 1 dcera žije ve Vietnamu a zbylých 6 dětí žije v České republice, kde se o žalobce i jeho manželku starají. Z těchto důvodu má žalobce za to, že v daném případě měla být ze strany správních orgánů zohledněna přiměřenost dopadů rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce, který je plně odkázán na péči svých dětí a s jistotou by již leteckou přepravu spojenou s jeho návratem do vlasti nezvládl.

15. Žaloba je důvodná.

16. Podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost povolení k trvalému pobytu, jestliže cizinec pobýval mimo území Evropské unie nepřetržitě po dobu delší než 12 měsíců, pokud nebyla odůvodněna závažnými důvody, zejména těhotenstvím a 5 50 A 13/2018 narozením dítěte, závažným onemocněním, studiem nebo odborným školením anebo pracovním vysláním do zahraničí.

17. Z obsahu spisu bylo bez pochybností zjištěno, že se žalobce nacházel mimo území EU od 17. 11. 2006 do 22. 4. 2016. Tato skutečnost není žalobcem rozporována ani v podané žalobě. Žalobce však činí sporným posouzení důvodů, pro které se nacházel mimo území států EU, když uvádí, že jej postihly zdravotní problémy, jejichž léčení si vyžádalo několikaletý pobyt na území domovského státu žalobce.

18. Správní orgán I. stupně z obsahu správního spisu a z listin předložených žalobcem zjistil, že žalobce v období od 19. 12. 2006 do 18. 4. 2016 trpěl revmatismem a zánětem kloubů (dnou), měl rovněž vysoký krevní tlak a nestabilní srdeční puls. Všechny tyto zdravotní obtíže nepředstavují závažná onemocnění vyžadující dlouhodobou hospitalizaci a nemožnost cestovat, jejich léčba je dostupná i na území ČR, kde se žalobce účastní zdravotního pojištění. Žalobce byl léčen pouze ambulantně a správnímu orgánu nepředložil žádný důkaz svědčící o opaku, resp. o tom, že by byl jeho zdravotní stav natolik vážný, aby byl podřazen pod pojem „závažné onemocnění“ ve smyslu § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců a žalobce nemohl vycestovat zpět do České republiky. Zdravotní stav žalobce nebyl vyhodnocen jako závažný, neboť nebyla doložena nutnost jeho hospitalizace.

19. Krajský soud považuje výše uvedená zjištění správního orgánu stran závažnosti zdravotního stavu žalobce za relevantní, vycházející z obsahu spisového materiálu. Zjištěné zdravotní obtíže žalobce nepředstavují závažný důvod, pro který by nemělo být aplikováno ust. § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Žalobce 10 let pobýval mimo území České republiky, léčení revmatismu, vysokého krevního tlaku a srdeční arytmie nepředstavuje legitimní důvod, pro který by ke zrušení trvalého pobytu žalobce nemělo dojít. Žalobce byl účasten na veřejném zdravotním pojištění v České republice a i zde tudíž měl nárok na odpovídající zdravotní péči. Krajský soud proto neshledal důvod, který by osvědčoval důvodnost desetiletého pobytu žalobce mimo Českou republiku, když přinejmenším srovnatelná zdravotní péče mohla být žalobci poskytnuta i na území České republiky. Nutno poznamenat, že žalobce nebyl na klinice ve Vietnamu hospitalizován a k léčbě docházel pouze ambulantně, což samo o sobě nasvědčuje tomu, že zdravotní problémy žalobce nebyly natolik závažné.

20. Přestože výše učiněné závěry nasvědčují tomu, že byly splněny zákonem předpokládané důvody pro zrušení trvalého pobytu žalobce, je krajský soud toho názoru, že projednávaný případ je s ohledem na pokročilý věk žalobce natolik specifický, že v dané věci mělo být přihlédnuto k přiměřenosti dopadů rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu do soukromého a rodinného života žalobce.

21. Soud si je vědom, že ust. § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců správním orgánům výslovně neukládá zabývat se otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu do soukromého a rodinného života cizince, nicméně vždy je třeba pamatovat na skutečnost, že Česká republika je smluvní stranou Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jejíž článek 8 zavazuje smluvní státy 6 50 A 13/2018 k respektu vůči soukromému a rodinnému životu každého jednotlivce. Povinnost zvážit přiměřenost dopadu každého rozhodnutí do těchto práv tak vyplývá přímo z této Úmluvy (srov rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2015 č.j. 6 Azs 96/2015 – 30, všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na webové adrese www.nssoud.cz).

22. Ke stejným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud i v rozhodnutí ze dne 10. 5. 2018 č.j. 6 Azs 201/2016 – 46: „Podmínky § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců jsou tedy nastaveny tak, že ve většině případů lze předpokládat, že rozhodnutím o zrušení trvalého pobytu z tohoto zákonného důvodu nedojde k nepřiměřenému zásahu do soukromého nebo rodinného života, a tedy k porušení článku 8 EÚLP, takovou situaci však nelze a priori vyloučit. Článek 8 EÚLP je přímo aplikovatelný a má přednost před zákonem. Znamená to, že pokud stěžovatel v řízení o zrušení trvalého pobytu namítá nepřiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života a porušení článku 8 EÚLP, správní orgán se s touto námitkou musí vypořádat bez ohledu na to, zda zákon o pobytu cizinců v daném řízení vyžaduje nebo nevyžaduje posouzení přiměřenosti ve smyslu 174a zákona o pobytu cizinců.“ 23. Ačkoliv se obě shora zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu týkala nezletilých dětí, je krajský soud přesvědčen o tom, že i nyní projednávaný případ je svými okolnostmi natolik specifický, že i v této věci měla být otázka přiměřenosti dopadů rozhodnutí vzata v potaz, a to i s ohledem na námitku nepřiměřenosti vznesenou žalobcem již v průběhu správního řízení.

24. Žalobce je ke dni rozhodování soudu osmdesátiletý muž, jehož 6 potomků žije na území České republiky, někteří z nich mají vlastní děti, které již mají české státní občanství. Pouze jediná dcera žalobce žije ve Vietnamu. Synové žalobce, kteří byli u jednání soudu dne 13. 6. 2018 rovněž coby veřejnost přítomni, se o žalobce i jeho téměř osmdesátiletou manželku, na území České republiky starají a zajišťují jim veškeré jejich potřeby, neboť žádný z nich již není schopen se o sebe sám postarat. Žalobce již téměř není schopen pohybu a jeho zdravotní stav mu neumožňuje přesun do Vietnamu.

25. Veškeré uvedené skutečnosti nasvědčují tomu, že v tomto konkrétním případě by byly dopady rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu do soukromého a rodinného života žalobce nepřiměřené. V této souvislosti je nutno konstatovat, že důvodná je i žalobní námitka týkající se neprovedení výslechu žalobce. Soud zastává názor, že tento výslech měl být proveden nikoli za účelem zjištění okolností, za jakých žalobce pobýval ve svém domovském státu, tyto skutečnosti byly dostatečně ozřejměny z listin obsažených ve správním spisu, ale za účelem zjištění zdravotního stavu žalobce, jeho schopnosti účastnit se případného transferu do Vietnamu a toho, zda by žalobci mohla být poskytnuta odpovídající péče i na území Vietnamu za situace, kdy již není schopen se sám o sebe postarat. Správní orgány jistě nejsou schopny odborně posoudit zdravotní stav žalobce, nicméně v daném případě je zřejmé, že náležitý úsudek by byl možný již pouhým vizuálním kontaktem a na základě osobního pohovoru se žalobcem. Z tohoto důvodu je soud přesvědčen o tom, že na základě § 3 správního řádu ve spojení s § 169j odst. 1 zákona o pobytu cizinců měl být proveden výslech žalobce. 7 50 A 13/2018 26. Krajský soud uzavírá, že s ohledem na specifika projednávané věci v podobě značně pokročilého věku žalobce a jeho zdravotního stavu se žalovaná v souladu s čl. 8 Úmluvy měla zabývat otázkou, zda napadené rozhodnutí mohlo představovat nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce, a to bez ohledu na to, že zákon o pobytu cizinců v dotčeném ust. § 77 odst. 1 písm. c) posouzení přiměřenosti ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců nevyžaduje.

27. Krajský soud uzavřel, že žaloba je důvodná, neboť se žalovaný dostatečně nevypořádal s odvolací námitkou žalobce týkající se nepřiměřenosti dopadů rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu do jeho soukromého a rodinného života. V tomto směru byl skutkový stav věci nedostatečně zjištěn, a proto soud napadené rozhodnutí zrušil dle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání. Současně bylo na základě § 78 odst. 4 s. ř. s. rozhodnuto o tom, že se věc žalovanému vrací k dalšímu řízení.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které původně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení zastoupeny zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta. Na soudní poplatky žalobce vynaložil částku 4 000 Kč (3 000 Kč za žalobu a 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, který se však žalobci nevrací, neboť odkladný účinek žalobě nebyl přiznán a rozhodnutím o něm byl soudní poplatek konsumován). K nákladům řízení žalobce dále náleží odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání) celkem v částce 9 300 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce 900 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 10 200 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 2 142 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 12 342 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, 8 50 A 13/2018 v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 13. června 2018 JUDr. Věra Balejová v. r. předsedkyně senátu