50 A 14/2017

Rubrum

50A 14/2017 - 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobce HELPING VÝŠKOVÉ PRÁCE s. r. o., se sídlem Praha 10, Moskevská 532, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Krejsou, advokátem se sídlem Praha 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2016, čj. KUJCK 160155/2016/OZZL, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne14. 12. 2016, čj. KUJCK 160155/2016/OZZL, a rozhodnutí Městského úřadu Dačice ze dne 11. 10. 2016, čj. OŽP/23320-16, s e z r u š u j í a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen n a h r a d i t žalobci n á k l a d y ř í z e n í ve výši 11.228 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Ing. Jana Krejsy.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 8. 2. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2016, čj. KUJCK Pokračování - 2 - 50A 14/2017 160155/2016/OZZL (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Dačice (dále též „prvostupňový správní orgán“) ze dne 11. 10. 2016, čj. OŽP/23320-16 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Žalobce brojí proti napadenému rozhodnutí včas podanou žalobou, kde navrhl uvedené rozhodnutí, včetně souvisejícího rozhodnutí prvého stupně, zrušit. Vzhledem k tomu, že žalobci byla prvostupňovým správním orgánem za správní delikt dle § 88 odst. 1 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZOPK“), uložena pokuta ve výši 150.000,-Kč, žalobce vymezil za předmět sporu posouzení otázky, zda kácení stromů v obvodu dráhy podléhá povolení správního úřadu dle § 8 ZOPK. Žalobce se dovolává toho, že kácení prováděl na základě smlouvy a pokynu majitele pozemku, Správy železniční dopravní cesty (dále též „SŽDC“ nebo „objednatel“ či „vlastník“), od něhož obdržel pokyn ke kácení a který disponoval posudkem podporujícím právní názor SŽDC o tom, že ke kácení předmětných dřevin není povolení nutné. Ve vztahu k odpovědnosti žalobce považuje za nezákonné, aby mu byla vyměřena správní sankce za kácení dřevin realizované na základě smlouvy a pokynu státní organizace zřízené zákonem za účelem provozování dráhy ve vlastnictví státu. Žalobce poukazuje na dobrou víru v oprávněnost a zákonnost svého počínání, za něž byl sankcionován. Ta vycházela ze skutečnosti, že činnost vykonával coby soukromý subjekt na majetku státu a pro státní organizaci vybavenou posudkem od uznávaného odborníka (doc. S.). Žalobce poukazuje na rozpor se zásadami správního řízení, neboť rozhodnutí správních orgánů obou stupňů nerespektují povinnost správních orgánů šetřit práva jím nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká. Žalobce se dovolává povinností stanovených zákonem č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o drahách“). Uvádí, že tímto předpisem je vyloučena pravomoc správního orgánu jakožto úřadu ochrany přírody a krajiny (dle též „OOPK“). Žalobce předně vymezuje rozdíl mezi obvodem dráhy a ochranným pásmem dráhy dle zákona o drahách, resp. mezi stavbou dráhy a stavbou na dráze a poukazuje na povinnosti provozovatele dráhy dle § 20 a § 22 odst. 1 písm. a) zákona o drahách. Charakter dráhy coby stavby dle zákona o drahách a povinnosti uložené provozovateli dráhy, dle žalobce vylučují povolovací režim, neboť jakékoli ingerence, byť ze strany správního orgánu, by znamenaly, že SŽDC by nebyla schopna splnit své zákonné povinnosti uložené jí zákonem o drahách. Odpovědnost za bezpečnost dráhy by pak nebyla doplněna oprávněními umožňujícími dostát zákonným povinnostem. Na podporu svých tvrzení žalobce dokládá znalecký posudek Ing. P. L. ze dne 17. 2. 2015, č. 50/2/15, z něhož dovozuje, že předmětné dřeviny představovaly ohrožení bezpečnosti železniční dopravy. Závěrem žalobce vymezuje důvody, pro něž nebylo nutné žádat povolení OOPK. Jednak to dle žalobce plyne ze samotných kompetencí OOPK, jak je vymezuje a definuje ZOPK. SŽDC je odpovědná za péči o dráhu, přičemž OOPK nemá schopnost ani kompetence vyhodnotit, jaká bezpečnostní opatření mají být uplatňována na dráze a jak má být tato spravována. Tuto kompetenci má zákonem uloženu vlastník, resp. provozovatel dráhy. Na údržbu dráhy nelze pravidla na ochranu dřevin rostoucích mimo les, jak je definuje § 3 odst. 1 ZOPK, aplikovat. Strom či keř rostoucí na stavbě nelze považovat za dřevinu, jejíž odstranění Pokračování - 3 - 50A 14/2017 podléhá povolení. Měl-li se OOPK vyjadřovat ke kácení, pak se tak mělo stát nejpozději před výstavbou dráhy. Žalobce rozporuje též samotný povolovací proces, když uvádí, že OOPK může vydat povolení ke kácení dřevin u železničních drah dle § 8 odst. 1 ZOPK jen po dohodě s drážním správním úřadem. Žalobce v této souvislosti odkazuje také na § 10 odst. 1 zákona o drahách, který ukládá vlastníkům nemovitostí v sousedství dráhy povinnost strpět nezbytná opatření k ochraně dráhy s tím, že o rozsahu a způsobu provedení nezbytných opatření rozhodne drážní správní úřad. Dle žalobce tedy ZOPK připouští povolovací proces pouze u pozemků sousedících s dráhou, kde pro tento účel vyžaduje dohodu se správním drážním úřadem. Z uvedeného žalobce dovozuje, že pokud je u pozemků sousedících s dráhou a podléhajících nižší právní ochraně vyžadována dohoda s kompetentní osobou, bylo by v případě stavby dráhy iracionální, aby OOPK mohl rozhodovat bez ohledu na osoby, jimž zákon o drahách ukládá správu stavby dráhy, tj. správního drážního úřadu. Ze systematického výkladu § 8 ZOPK dle žalobce vyplývá, že rozhodnutí o kácení stromů ve stavbě dráhy je výlučně v kompetenci vlastníka, resp. provozovatele dráhy. Řečené má podporovat též stanovisko JUDr. S., jež je součástí správního spisu. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí a uvedl, že SŽDC ve věci vystupovala jako zadavatel prací, její pokyn nebyl pro žalobce závazný. Žalobcův výklad zákona o drahách ve vztahu ke dřevinám rostoucím mimo les považuje žalovaný za mylný, neboť postup k odstranění těchto dřevin je upraven v § 8 ZOPK. Tím není dotčena povinnost provozovatele dráhy na zajištění jejího provozu, pouze musejí být při výkonu této povinnosti respektovány právní normy (v tomto případě ZOPK). Kácením u železničních drah se rozumí kácení na stavbě, v obvodu a v ochranném pásmu dráhy. Pro takové kácení je nutné povolení dle § 8 odst. 1 ZOPK, pokud nejde o kácení v krajní nouzi (§ 8 odst. 4 ZOPK), resp. o kácení dle § 8 odst. 2 a 3 ZOPK. Žalovaný se neztotožňuje s důvody uvedenými žalobcem, dle kterých nebylo nutné opatřit si k předmětné činnosti příslušné povolení. Žalovaný je toho názoru, že povolování kácení dřevin rostoucích mimo les dle § 8 odst. 1 ZOPK se vztahuje nejen na pozemky sousedící s dráhou, ale též na pozemky dráhy. Z dožádaného správního spisu vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Ze záznamu o zajištění důkazů ze šetření proběhnuvšího dne 21. 10. 2014 za účelem prověření kácení v severní části pozemku KN parc. č. 2843/3 v k. ú. Dačice (dále též „pozemek“) se podává, že uvedeného dne při běžné kontrolní činnosti prvostupňový správní orgán zjistil nepovolené kácení na shora uvedeném pozemku ve vlastnictví SŽDC. Vedoucí pracovník osob provádějících kácení byl správním orgánem upozorněn, že se jedná o nepovolené kácení a současně byl vyzván k jeho zastavení, což učinil. Na shora uvedené části pozemku bylo pokáceno 22 dřevin s parametry uvedenými vyhláškou č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení (dále též „vyhláška“) a 700 m2 souvislého porostu křovin. Součástí záznamu je též tabulka pokácených dřevin a fotodokumentace. Následujícího dne provedli pracovníci prvostupňového správního orgánu v daném místě kontrolu. Bylo zjištěno pokračování v kácení, pročež byla požádána o součinnost Policie ČR za účelem zajištění totožnosti osob podílejících se na kácení. Nad rámec uvedeného bylo pokáceno dalších 10 dřevin s parametry stanovenými vyhláškou a 1100 m2 souvislého porostu dřevin. Součástí spisu je též fotodokumentace a úřední záznam Policie ČR, vše jako součást záznamu o zajištění důkazů o šetření ze dne 22. 10. 2014. V protokolu o místním šetření provedeném dne 13. 11. 2014 za účelem prověření shora uvedeného oznámení a zjištění rozsahu kácení dřevin na pozemku jsou zaneseny údaje Pokračování - 4 - 50A 14/2017 o datu, rozsahu kácení a počtu křovin odstraněných z daného pozemku, vlastnických poměrech k pozemku a subjektu (tj. žalobci), který kácení provedl (HELPING VÝŠKOVÉ PRÁCE s. r. o.). Součástí protokolu jsou tabulka odstraněných dřevin (počet a druhy dřevin, obvod kmenů) a rozsáhlá fotodokumentace zachycující jednak pařezy pokácených stromů při provádění měření jejich obvodu a jednak celkový pohled na pozemek. Písemností doručenou žalobci dne 27. 11. 2014 byl tento zpraven o zahájení řízení o správním deliktu ve smyslu § 88 odst. 1 písm. c) ZOPK. S odkazem na § 36 správního řádu byla žalobci dána možnost vyjádřit své stanovisko, navrhovat důkazy a činit návrhy. Uvedeného žalobce využil, jak je zřejmé z úředního záznamu o nahlédnutí do spisu ze dne 3. 12. 2014. Usnesením ze dne 4. 12. 2014 ustanovil prvostupňový správní orgán znalcem M. K., aby znaleckým posudkem mj. posoudil poškození a stabilitu ponechaných stromů a zdravotní stav pokácených stromů ve vztahu k tomu, zda uvedené dřeviny mohly zřejmě a bezprostředně ohrožovat život či zdraví, potažmo způsobit škodu značného rozsahu. Podáním doručeným prvostupňovému správnímu orgánu dne 9. 12. 2014 se jako dotčená osoba do správního řízení přihlásila SŽDC coby objednatel kácení dřevin provedeného žalobcem. Usnesením ze dne 5. 1. 2015 prvostupňový správní orgán rozhodl, že SŽDC není ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu účastníkem řízení o předmětném správním deliktu. Proti tomuto usnesení se SŽDC podáním doručeným dne 19. 1. 2015 odvolala. Žalovaný toto odvolání rozhodnutím ze dne 2. 3. 2015 zamítl. Dne 10. 12. 2014 bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno podání označené jako „Vyjádření k oznámení o zahájení řízení“, jímž žalobce uvedenému správnímu orgánu předložil svůj právní názor na provedené kácení dřevin spočívající zejména v přesvědčení, že uvedené kácení nepodléhalo jakémukoli povolovacímu principu. Žalobce k uvedenému připojil dokument označený jako „Odborné právní stanovisko k otázkám týkajícím se vymezení kompetence mezi drážním správním úřadem a správními orgány ochrany přírody a krajiny“ (dále též „odborné stanovisko“) zpracovaný doc. JUDr. S. S., Ph. D., jímž se mj. konstatuje, že dráha ani ochranné pásmo dráhy nespadá do věcné působnosti OOPK a ZOPK za situace, kdy se dřeviny rostoucí v ochranném pásmu dráhy stanou zdrojem ohrožení dráhy. Dřeviny lze coby závadu na stavbě dráhy nebo stavbách na dráze odstranit bez jakéhokoli předchozího nebo následného povolení či ohlášení. Dále bylo přiloženo rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 2. 10. 2014, čj. 84/2014-130-SPR/2, týkající se provádění opatření dle § 10 odst. 1 a 2 zákona o drahách, tj. povinnosti vlastníků nemovitostí v sousedství dráhy strpět, aby na jejich pozemcích byla provedena nezbytná opatření k zabránění sesuvů půdy, padání kamenů apod. Součástí správního spisu je též znalecký posudek vypracovaný správním orgánem ustanoveným znalcem M. K. Ten mj. konstatoval, že pokácení dubů bylo až na jednu výjimku škodlivé a neoprávněné. Jednalo se o stromy dobře ukotvené, stabilní a vitální, nepředstavující reálné nebezpečí. Svou existencí naopak zpomalovaly nežádoucí erozi skály a sesuvy štěrků, jejich funkce pro pevnost masivu byla nezastupitelná. Na pozemek byly zřejmě vysazeny záměrně při budování trati, což lze dovodit z jejich jednotného věku (stáří 60-70 let) a struktury rozmístění. Znalec poukázal také na neodborný způsob kácení a zásadní poškození stromů, které byly na pozemku ponechány. Vyjádřil také pochybnost o nutnosti havarijního kácení. Vykácení akátů označil znalec za vhodné a žádoucí. Pokračování - 5 - 50A 14/2017 Rozhodnutím ze dne 21. 4. 2015 prvostupňový správní orgán uložil žalobci za správní delikt dle § 88 odst. 1 písm. c) ZOPK pokutu ve výši 150.000,-Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 1.000,-Kč. Sankce byla žalobci uložena pro zničení bez povolení skupiny dřevin rostoucích mimo les, a to pokácením 33 kusů dřevin a 2000 m2 zapojeného porostu dřevin. Prvostupňové rozhodnutí napadl žalobce včas podaným odvoláním, jímž brojil proti uvedenému rozhodnutí v celém jeho rozsahu a ve všech výrocích. Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 7. 2015, čj. KUJCK 50454/2015/OZZL, prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Na základě uvedeného prvostupňový správní orgán vydal dne 16. 7. 2015 oznámení o pokračování v řízení. Písemností ze dne 12. 4. 2016, čj. OŽP/8915- 16, informoval prvostupňový správní orgán žalobce o shromáždění veškerého důkazního materiálu a sdělil mu, že v uvedené věci bude vydáno rozhodnutí; současně byl žalobce poučen ve smyslu § 36 a § 38 správního řádu. Rozhodnutím Městského úřadu Dačice ze dne 11. 5. 2016, čj. OŽP/11599-16, byla žalobci podle § 88 odst. 1 písm. c) ZOPK uložena pokuta ve výši 150.000,- a náhrada nákladů řízení ve výši 1.000,-Kč pro zničení bez povolení skupiny dřevin rostoucích mimo les, a to pokácením 33 kusů dřevin a 2000 m2 zapojeného porostu dřevin. Prvostupňové rozhodnutí žalobce napadl včas podaným odvoláním. Žalovaný uvedené rozhodnutí opět dle § 90 odst. 1 písm. b) zrušil a věc vrátil k novému projednání. Na základě uvedeného prvostupňový správní orgán vydal dne 17. 8. 2016 oznámení o pokračování v řízení a současně žalobce informoval o shromáždění veškerého důkazního materiálu a poučil jej ve smyslu § 36 a § 38 správního řádu. Rozhodnutím Městského úřadu Dačice ze dne 11. 10. 2016, čj. OŽP/23320-16, byla žalobci podle § 88 odst. 1 písm. c) ZOPK uložena pokuta ve výši 150.000,- a náhrada nákladů řízení ve výši 1.000,-Kč pro zničení bez povolení skupiny dřevin rostoucích mimo les, a to pokácením 33 kusů dřevin a 2000 m2 zapojeného porostu dřevin. Prvostupňové rozhodnutí žalobce napadl včas podaným odvoláním, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím, tak, jak je uvedeno shora. Součástí správního spisu je znalecký posudek č. 50/2/15 vypracovaný Ing. P. L., znalcem z oboru dopravy, dále též geofyzikální průzkum odřezu v km 54,173 – 54,253 v Dačicích. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Žaloba je důvodná. Žalobce předně namítá nezákonnost uložení správní sankce, neboť kácení prováděl na základě smlouvy a pokynu majitele pozemku (SŽDC), od něhož obdržel pokyn ke kácení a který disponoval posudkem podporujícím právní názor o tom, že ke kácení předmětných dřevin není povolení nutné. Tuto námitku soud posoudil jako nedůvodnou. Dle § 88 odst. 1 písm. c) ZOPK, „orgán ochrany přírody uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního jednání tím, že poškodí nebo zničí bez povolení dřevinu nebo skupinu dřevin rostoucích mimo Pokračování - 6 - 50A 14/2017 les“. K tomu zdejší soud uvádí, že odpovědnost vznikající na základě § 88 citovaného zákona je odpovědností objektivní. Pakliže je odpovědnost za určitý delikt objektivní, jedná se o odpovědnost za následek, tj. bez ohledu na zavinění. Znamená to, že otázka zavinění se vůbec nezkoumá. Zkoumá se zejména naplnění obligatorních znaků objektivní stránky, v dané věci dotčené skutkové podstaty, kterými jsou jednání, následek a příčinná souvislost mezi nimi. Příčinná souvislost - kauzální nexus - je vztah mezi protiprávním jednáním jako příčinou a škodlivým následkem, který je právě tímto jednáním vyvolán. Ve shodě s doktrínou je přitom jednání příčinou následku pouze tehdy, jestliže by následek bez tohoto jednání nenastal buď vůbec, anebo by bez něho nenastal takovým způsobem, jakým konkrétně nastal. Jak je uvedeno v prvostupňovém rozhodnutí, sankce byla žalobci uložena pro zničení bez povolení skupiny dřevin rostoucích mimo les, a to pokácením 33 kusů dřevin a 2000 m2 zapojeného porostu dřevin, čímž žalobce prokazatelně porušil zásady ochrany dřevin rostoucích mimo les deklarované v § 7 a § 8 ZOPK. Dle § 7 odst. 1 ZOPK jsou dřeviny chráněny před poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější nebo ochrana podle zvláštních předpisů. Ustanovení § 8 odst. ZOPK upravuje povolovací, resp. oznamovací režim při odstraňování dřevin. Soud vycházel ze znění zákona účinného ke dni spáchání protiprávního jednání. Dle § 8 odst. 1 ZOPK v rozhodném znění: „Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Povolení ke kácení dřevin na silničních pozemcích může orgán ochrany přírody vydat jen po dohodě se silničním správním úřadem a povolení ke kácení dřevin u železničních drah může orgán ochrany přírody vydat jen po dohodě s drážním správním úřadem“. V odstavci druhém se dodává, že „povolení není třeba ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, při údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav a z důvodů zdravotních, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Kácení z těchto důvodů musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody, který je může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin“. Odstavec třetí téhož ustanovení pak konstatuje, že „povolení není třeba ke kácení dřevin, je-li jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Ten, kdo za těchto podmínek provede kácení, oznámí je orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení“. Pro kácení dřevin rostoucích mimo les tedy podle citovaných ustanovení platí, že má- li být vůbec připuštěno, pak může být učiněno pouze s povolením, potažmo po oznámení orgánu ochrany přírody. Proto každý, a je lhostejné, zda to bude investor, realizátor či jakákoli třetí osoba, kdo provede kácení, aniž by to orgán ochrany přírody povolil, případně aniž by to tomuto orgánu oznámil (vyjma postup dle § 8 odst. 4 ZOPK), se dopustí jednání naplňujícího skutkovou podstatu přestupku podle § 88 odst. 1 písm. c) ZOPK. V dané věci je postaveno najisto, povolovací (potažmo oznamovací) princip zůstal opomenut. Dovolává-li se žalobce smlouvy či pokynů objednatele (SŽDC), nelze než v souladu s Nejvyšším správním soudem konstatovat, že objektivní odpovědnosti v oboru práva veřejného se nelze zásadně vyhnout poukazem na smluvní ujednání mezi účastníky soukromoprávního vztahu a na porušení smluvních povinností ze strany druhého účastníka smlouvy, neboť „právní úprava odpovědnosti za správní delikty právnických osob či fyzických osob spadá do oblasti práva veřejného; jejím cílem je zajistit dodržování povinností stanovených zákonem na ochranu hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem, a Pokračování - 7 - 50A 14/2017 postihovat protiprávní jednání, jež je v rozporu se zájmy společnosti, je společensky škodlivé nebo nebezpečné. Odpovědnosti za správní delikt v oboru práva veřejného se nelze zásadně vyhnout poukazem na smluvní či jiné ujednání mezi účastníky soukromoprávního vztahu ani poukazem na porušení povinnosti ze strany jiného subjektu. Obdobně se vyjadřuje i právní teorie: "Důsledky porušení závazkového vztahu je možné řešit pouze z hlediska úpravy odpovědnosti plynoucí ze smluvního vztahu. Nelze je hodnotit ve správním řízení a nejsou způsobilé mít v řízení o uložení sankce právní důsledky. Za odpovědného je tedy orgány ochrany životního prostředí považován, ten, kdo drží pilu" (Langrová, V. Právní odpovědnost za správní delikty v ochraně životního prostředí. České právo životního prostředí, 2004, č. 2, s. 53)“ (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2011, čj. 1 As 86/2011-50). Žalobce prokazatelně provedl kácení předmětných dřevin i přesto, že byl zaměstnanci OOPK upozorněn na nezákonnost tohoto jednání. Za této situace se také stěží může dovolávat dobré víry, když byl na protiprávnost prováděného kácení prokazatelně upozorněn. Žalobce však nedbal pokynů zaměstnanců OOPK a v kácení pokračoval, dovolávaje se nyní pokynů, posudku, odborného stanoviska či smlouvy se SŽDC. SŽDC však ve vztahu k žalobci vystupovala jako soukromý subjekt, nikoli v pozici orgánu veřejné správy, proto je žalobcova námitka o právech nabytých v dobré víře irelevantní. Jakákoli ujednání mezi žalobcem a objednatelem, včetně pokynů, je třeba nazírat optikou soukromoprávního vztahu, jemuž nesvědčí presumpce správnosti. To samé platí ve vztahu ke znaleckému posudku či odbornému stanovisku doc. S., která si objednatel opatřil. K tomu soud připomíná, že v daném kontextu v souvislosti s nevědomostí platí známá věta „ignorantia juris non excusat“ (neznalost práva neomlouvá). Žalobce jako profesionál je povinen počítat s možností zásahů do zájmů chráněných ZOPK a musí být také obeznámen s platnou právní úpravou. Proto „je na něm, aby se případně sám informoval u příslušného orgánu ochrany přírody o tom, zda bylo příslušné povolení vydáno či zda by mělo být vzhledem k plánovaným zásahům vydáno, popřípadě korigoval neblahé následky v případě absence příslušných povolení soukromoprávním ujednáním s investorem. Pokud tak neučinil a spoléhal na to, že investor měl vyřešena všechna veřejnoprávní povolení, nemůže tuto situaci hojit před správními soudy“ (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2011, čj. 1 As 86/2011-50). Námitku věcné nepříslušnosti soud posoudil jako nedůvodnou. Žalobce na podporu svého tvrzení detailně pojednal o pojmech obvod dráhy, stavba dráhy a stavba na dráze upravených zákonem o drahách. Z uvedeného vyvodil závěr o vyloučení pravomoci správního orgánu jakožto OOPK udělovat v daném případě povolení. Soud námitku žalobce odmítl, neboť považuje tento právní názor za mylný. Povaha žalobcova tvrzení a spojení jím uvedených pojmů s možností kácet dřeviny postrádá logickou souvislost i oporu v zákoně. Obecně soud považuje stanovisko žalobce ve vztahu ke dřevinám rostoucím mimo les za nesprávné. Ustanovení § 22 odst. 1 písm. a) zákona o drahách sice provozovateli dráhy stanovuje povinnost „provozovat dráhu pro potřeby plynulé a bezpečné drážní dopravy podle pravidel pro provozování dráhy a úředního povolení“, citovaný předpis ovšem neupravuje postup k odstranění dřevin rostoucích mimo les. Ochranu dřevin rostoucích mimo les upravuje právě ZOPK (§ 2 odst. 2 písm. d)), kde je rovněž zakotvena realizace jejich odstranění (§ 8 ZOPK), a to výslovně i ve vztahu ke drážní dopravě. Odstavec první uvedeného ustanovení zakládá povinnost opatřit si ke kácení dřevin nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak, přičemž povolení ke kácení dřevin u železničních drah může orgán ochrany přírody vydat jen po dohodě s drážním správním úřadem. Odstavec druhý pak mj. upřesňuje, že povolení není třeba „ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, při Pokračování - 8 - 50A 14/2017 údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav a z důvodů zdravotních, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Kácení z těchto důvodů musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody, který je může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak“. Jakákoli další možnost svévolného kácení dřevin, ať již na stavbě či v obvodu dráhy, je v daném případě z povahy věci vyloučena. Z uvedeného lze dovodit jednak obecnou povinnost každého, včetně žalobce, opatřit si ke kácení dřevin povolení OOPK, resp. ověřit si, zda takové povolení bylo příslušným správním orgánem vydáno. Za určité, přesně definované situace (zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy), pak postačí kácení příslušnému úřadu oznámit. Ten je může následně omezit, pozastavit či zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu zákonem o drahách upravit též kácení dřevin ve vymezeném prostoru, jistě by do ZOPK nezanesl totožnou úpravu zahrnující jak postup při povolování, tak i oznamování kácení dřevin. ZOPK výslovně pamatuje i na havarijní situace, neboť § 8 odst. 4 udává, že povolení „povolení není třeba ke kácení dřevin, je-li jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Ten, kdo za těchto podmínek provede kácení, oznámí je orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení“. Bez ohledu na to, zda se jedná o kácení dřevin na stavbě, v obvodu či v ochranném pásmu dráhy, povinnosti stanovené ZOPK zůstávají zachovány. Veškeré předestřené úvahy žalobce usilující o prokázání opaku je třeba na základě shora uvedeného odmítnout. Soud svými závěry nevylučuje povinnost respektovat ustanovení zákona o drahách, v tomto případě „provozovat dráhu pro potřeby plynulé a bezpečné drážní dopravy podle pravidel pro provozování dráhy a úředního povolení“ (§ 22 odst. 1 písm. a) zákona o drahách). Uvedený předpis však nestojí v rámci českého právního řádu izolovaně. Zamýšlel-li žalobce kácet dřeviny, nezbývalo mu než respektovat vymezená ustanovení ZOPK. Žalobce si přitom měl a musel být vědom, že kácením dřevin porušuje platnou právní úpravu, neboť byl zaměstnanci prvostupňového správního orgánu na nezákonnost svého počínání upozorněn a vyzván, aby v uvedené činnosti přestal. Žalobce však v odstraňování dřevin pokračoval. Smlouvy, instrukcí či pokynů udělených mu objednatelem či dobré víry v zákonnost prováděného kácení se nyní nemůže dovolávat, neboť objednatel není správním orgánem jakkoli příslušným k posouzení dané věci. Ani žalobcem předložený důkaz, znalecký posudek Ing. P. L. č. 50/2/15 ze dne 17. 2. 2015, nemůže stanovisko soudu zvrátit. Z uvedeného posudku, zpracovaného znalcem z oboru dopravy, se podává, že zpracovatel není oprávněn posuzovat stav dřevin. Dále je zde obecně uvedeno, že stromy rostoucí na svahu nad tratí mohou představovat přímé ohrožení dráhy. Není to ovšem znalec z oboru dopravy, kdo je kompetentní k posuzování stavu dřevin a hodnocení možného nebezpečí, jež mohou tyto dřeviny představovat pro drážní dopravu. Objednateli dle soudu navíc nic nebrání „provozovat dráhu pro potřeby plynulé a bezpečné drážní dopravy podle pravidel pro provozování dráhy a úředního povolení“ ve vztahu ke dřevinám prostřednictvím důslednějšího monitoringu potřebných lokalit. To by mu jednak umožnilo odstranit potenciálně nebezpečné dřeviny nemající ještě stanovenou velikost (§ 8 odst. 3 ZOPK), v případě ostatních dřevin pak získat včas potřebná povolení OOPK (§ 8 odst. 1 ZOPK) či oznámit záměr pokácet dřeviny v zákonem stanovené lhůtě (§ 8 odst. 2 ZOPK). Není totiž na objednateli kácení (SŽDC), aby rozhodoval o tom, zda dřeviny mají či nemají na dráze své místo, neboť k tomuto není vybaven potřebnou odborností ani zákonnou Pokračování - 9 - 50A 14/2017 úpravou, jak bylo řečeno shora. Žalobcem namítaná povinnost objednatele odstranit překážky v provozu dráhy dle zákona o drahách se netýká kácení dřevin, neboť zákon o drahách odstraňování dřevin rostoucích mimo les neupravuje; tento postup je zakotven v § 8 ZOPK. Uvedeným právním předpisem tedy není dotčena povinnost provozovatele dráhy na zajištění jejího provozu, musí však při této povinnosti respektovat právní normy, v tomto případě ZOPK, který pamatuje i na situace, kdy se jedná o bezprostřední nebezpečí (§ 8 odst. 4 ZOPK). Bez ohledu na práva či povinnosti objednatele, předmětem sporu jsou povinnosti žalobce, jejichž porušení bylo v projednávané věci prokázáno. Závěrem žalobce shrnul důvody, jimiž se vymezil proti povinnosti disponovat při kácení dřevin potřebným povolením. Tuto námitku soud taktéž posoudil jako nedůvodnou. Jak je uvedeno shora, soud se v této věci s právním hodnocením žalobce neztotožňuje. Krajský soud podotýká, že povolování kácení dřevin rostoucích mimo les podle § 8 odst. 1 ZOPK se vztahuje nejen na pozemky sousedící s dráhou, ale též na pozemky dráhy. Lze sice obecně souhlasit s názorem žalobce, že je to právě objednatel, jehož povinností je pečovat o dráhu. Má-li však být součástí této „péče“ odstraňování dřevin, zůstává zde zachována povinnost opatřit si předem potřebné povolení (§ 8 odst. 1 ZOPK) či záměr kácet příslušnému orgánu nejméně 15 dnů předem oznámit (§ 8 odst. 2 ZOPK v účinném znění). Z tohoto důvodu nelze znalecký posudek, jehož vypracování zadal prvostupňový správní orgán, považovat za bezpředmětný, neboť podal podrobnou zprávu o stavu a funkci pokácených dřevin. Znalec ustanovený správním orgánem konstatoval nepříznivé následky způsobené vykácením dřevin, neodbornost jeho provedení a biologické znehodnocení dané lokality. Pokácení dubů označil znalec až na jednu výjimku za škodlivé a neoprávněné. Dovodil, že ke dráze byly vysazeny záměrně, jednalo se o zdravé stromy nepředstavující žádné nebezpečí, které se podílely na zpomalování nežádoucí eroze skály a sesuvů štěrků i jednotlivých kamenů. Soud odmítl též námitku založenou na tvrzení, že dráha je oprávněně existující stavbou, na kterou se nevztahují pravidla uplatňovaná na ochranu dřevin rostoucích mimo les. Právní názor žalobce v této věci se zakládá na tvrzeních nemajících oporu v zákoně. Žalobce sice vystavěl argumentační řetězec, jímž se snaží dovodit, že dráha je stavbou a dřeviny rostoucí na stavbě nelze podřadit pod pojem dřeviny rostoucí mimo les tak, jak je definuje ZOPK (§ 3 odst. 1 písm. i) ZOPK). Žalobce poukazuje na § 16 odst. 1 písm. k) ZOPK, z něhož má plynout rozdíl mezi pojmy železnice a sídelní útvar. Uvedené ustanovení však definuje základní ochranné podmínky národních parků, žalobcovu úvahu v tomto směru soud nemohl ověřit. Námitka, že se příslušné správní orgány měly vyjadřovat ke kácení nejpozději před výstavbou dráhy, je zcela pomýlená, a to nejen s odkazem na shora citovanou právní úpravu, ale i proto, že v době výstavby dráhy velmi pravděpodobně nebyly příslušné orgány ještě zřízeny a, jak vyplývá ze znaleckého posudky M. K., dřeviny byly zřejmě při budování trati dokonce vysázeny záměrně, což lze dovodit z jejich jednotného věku i pravidelného rozmístění. Ani žalobcovu poslední námitku soud nemohl akceptovat. Žalobce zde uvádí do souvislosti § 8 odst. 1 ZOPK s § 10 odst. 1 zákona o drahách, dle něhož „vlastníci nemovité věci v sousedství dráhy jsou povinni strpět, aby na jejich pozemcích byla provedena nezbytná opatření k zabránění sesuvů půdy, padání kamenů, lavin a stromů nebo jejich částí, vznikne-li toto nebezpečí výstavbou nebo provozem dráhy nebo přírodními vlivy; vznikne-li toto nebezpečí z jednání těchto vlastníků, jsou povinni učinit nezbytná opatření na svůj náklad. O rozsahu a způsobu provedení nezbytných opatření a o tom, kdo je provede, rozhodne drážní správní úřad“. Úvahy o tom, že ZOPK připouští povolovací proces pouze u pozemků Pokračování - 10 - 50A 14/2017 sousedících s dráhou a pro tento účel vyžaduje dohodu se správním drážním orgánem, vycházejí z velmi modifikovaného výkladu tohoto ustanovení. Povinnost vlastníka strpět, aby na jeho pozemcích byla provedena nezbytná opatření k zabránění padání stromů nebo jejich částí, vznikne-li toto nebezpečí výstavbou nebo provozem dráhy nebo přírodními vlivy, nelze vykládat jako právo žalobce na svévolné kácení dřevin rostoucích v blízkosti dráhy. Takový výklad se totiž nachází daleko za hranicemi, jež zákonodárce zanesením uvedeného ustanovení do našeho právního řádu vytyčil. Nelze než důrazně konstatovat, že zákon o drahách v žádném případě odstraňování dřevin v obvodu a ochranném pásmu dráhy (ani kdekoli jinde) neupravuje. Současně jej nelze považovat za lex specialis vůči ZOPK. Kdyby tomu tak bylo, zákonodárce by do předpisu chránícího přírodu a krajinu nezanesl ustanovení upravující postup při odstraňování dřevin za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy na této dráze. Nad rámec řečeného je třeba upozornit, že § 10 odst. 1 zákona o drahách dopadá výlučně na situace, kdy toto nebezpečí vznikne „výstavbou nebo provozem dráhy nebo přírodními vlivy“, a to pouze za předpokladu, že se jedná o nemovité věci v sousedství dráhy ve vlastnictví třetí osoby. Toto ustanovení přiznává drážnímu správnímu orgánu kompetence zasahovat v přesně vymezených situacích na pozemcích jiných vlastníků. Tím je umožněno zasáhnout na cizím pozemku v okamžiku, kdy by hrozilo relativně vážné nebezpečí pádu těžkých břemen na dráhu (stromy, kamení, laviny, půda). Dále platí, že dřeviny rostoucí v obvodu či ochranném pásmu dráhy nelze automaticky o své vůli považovat za „nebezpečí“, tím spíše nelze předpokládat, že by vzrostlá dřevina mohla být považována za nebezpečí vzniklé „výstavbou nebo provozem dráhy nebo přírodními vlivy“. Za nebezpečí vzniklé přírodním vlivem dle citovaného ustanovení lze považovat např. polom způsobený silným větrem na pozemku jiného vlastníka v sousedství dráhy. V případech dle § 10 zákona o drahách rozhodne o „rozsahu a způsobu provedení nezbytných opatření a o tom, kdo je provede,… drážní správní úřad“, nikoli tedy žalobce. Nutno podotknout, že jmenovaný správní orgán v žalované věci o ničem takovém nerozhodoval. I drážní správní úřad je ovšem oprávněn rozhodnout o rozsahu a provedení nezbytných opatření, případně rozhodnout o odstranění zdroje ohrožení, což nemusí být nutně kácení. Stanovisko soudu v této věci nemůže zvrátit ani odborné stanovisko doc. Skulové, k němuž se soud vyjádřil shora. Vymezil-li žalobce za předmět sporu posouzení otázky, zda kácení stromů v obvodu dráhy podléhá povolení správního úřadu dle § 8 ZOPK, nezbývá než na základě prve uvedeného shrnout, že předmětné povolení správní orgánu dle § 8 odst. 1 ZOPK je nezbytným předpokladem pro kácení dřevin, nepostačí-li za přesně vymezených okolností oznámení. Soud proto uzavřel, že výše uložené pokuty nebyla uspokojivým způsobem odůvodněna, když nebylo postaveno najisto a náležitě odůvodněno, zda by provedené kácení podléhalo režimu povolovacímu či případně oznamovacímu. Dle § 88 odst. 1 písm. c) ZOPK: „Orgán ochrany přírody uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního jednání tím, že poškodí nebo zničí bez povolení dřevinu nebo skupinu dřevin rostoucích mimo les“. Především bylo třeba ozřejmit, jak mělo být procesně postupováno. Rovněž zjištěný rozsah kácení, jak se ho dovolával žalovaný, není rozhodný, není-li spolehlivě zjištěno, zda provedené kácení mělo podléhat řízení povolovacímu či oznamovacímu. Tím, o jaký postup se má jednat, se správní orgány obou stupňů nezabývaly a jaký procesní postup byl namístě, nebylo ani zjišťováno. Okolnost, zda přicházelo v úvahu povolení či postačovalo oznámení, má vliv na výši ukládané sankce při aplikaci kritérií podle § 88 odst. 3 ZOPK. Vedle Pokračování - 11 - 50A 14/2017 zhodnocení závažnosti protiprávního jednání, rozsahu hrozící újmy ochraně přírody a krajiny má význam způsobená újma předmětu ochrany. Odkaz na ustanovení § 8 odst. 1 ZOPK při úsudku o výši sankce není se zřetelem k prve uvedeným nedostatečným skutkovým zjištěním přiléhavý. Zjištění, podléhalo-li kácení porostů povolovacímu či oznamovacímu režimu a v jakém rozsahu, má vliv právě na hodnocení způsobené újmy ochraně přírody a krajiny. Jestliže by přicházelo v úvahu odstranění porostů v zájmu zajištění bezpečného provozu dráhy, pak by nebylo možno o újmě způsobené pokácením porostů uvažovat. Zájem ochrany bezpečného provozu dráhy převažuje nad zájmem ochrany přírody a krajiny. Dochází-li k odstranění dřevin v zájmu zajištění bezpečnosti na dráze, pak to znamená, že v daném prostoru odstraňované porosty být nemohou bez ohledu na jejich stav. To se pak musí promítnout do úvahy o způsobené újmě ochraně přírody a krajiny. Pro úplnost se poznamenává, že i pro úsudek o možné újmě je zapotřebí zabývat se též rozsahem provedeného kácení a případně rozlišit odstranění jakých porostů podléhalo řízení povolovacímu a na jaký rozsah porostů bylo možno vztáhnout režim oznamovací. V tomto smyslu bude nezbytné řízení doplnit a především opatřit stanovisko drážního správního orgánu za účelem zjištění, zda bylo odstranění dřevin zapotřebí v zájmu zajištění bezpečnosti drážního provozu v daném prostoru a v jakém rozsahu. Do kompetence tohoto orgánu náleží právě hodnocení, je-li v zájmu zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy odstranění dřevin nezbytné. Za dané důkazní situace neobsahuje spisová dokumentace dostatek podkladů pro posouzení kritérií podle § 88 odst. 3 zákona, v důsledku čehož je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Z těchto důvodů nemůže napadené rozhodnutí obstát. Vzhledem k prve uvedenému krajský soud podle § 76 odst. 1 písm. a) a písm. b) s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost a nedostatek důvodů rozhodnutí, neboť toto vyžaduje zásadní doplnění. Věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Postupem podle § 78 odst. 3 s. ř. s. soud současně zrušil prvostupňové rozhodnutí, protože to je stiženo stejnými vadami. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6.200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6.800 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, což doložil účinným rozhodnutím o registraci plátce daně, přistoupil krajský soud ke zvýšení odměny o příslušnou částku daně z přidané hodnoty, která činí 1.428 Kč. K odměně advokáta se dále připočítává zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč. Celková výše přiznané náhrady nákladů řízení tak činí 11.228 Kč. Krajský soud uložil žalovanému, aby náhradu nákladů řízení uhradil žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokračování - 12 - 50A 14/2017 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 30. května 2017 JUDr. Věra Balejová v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka