50 A 16/2016
č. j. 50 A 16/2016-36
V PLATNOSTIRubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobkyně V.S., bytem X, proti žalovanému Krajskému úřadu Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2016 čj. KUJI 40403/2016, sp. zn. OŽPZ 11622016 Ka, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 19. 5. 2016 čj. KUJI 40403/2016, sp. zn. OŽPZ 11622016 Ka se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalobkyně nemá právo na náhradu tohoto řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 11. 3. 2016, dle něhož se žalobkyně dopustila správního deliktu na úseku ochrany zvířat proti týrání dle § 27a odst. 4 písm. e) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání tím, že dne 3. 6. 2015 neučinila nezbytná opatření pro zabránění úniku 4 koní, kteří utekli z výběhu za domem Lidmaň čp. 11 a pohybovali se volně po obci Lidmaň, čímž žalobkyně porušila § 11 odst. 2 uvedeného zákona. Za tento správní delikt byla uložena žalobkyni pokuta ve výši 4.000 Kč. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že odvolací orgán neshledal v předcházejícím řízení nedostatky, které by způsobily jeho nezákonnost s tím, že byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci a věc byla i správně právně kvalifikována, a že v odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou dostačujícím způsobem uvedeny úvahy, kterými se správní orgán řídil při hodnocení podkladů pro rozhodnutí. Žalobkyně v žalobě uvádí, že byl nesprávně vyhodnocen skutkový stav, příčiny a souvislosti s útěky hospodářských koní, které nastávají po zásahu cizí neznámé osoby tím, že v nočních hodinách dojde k porušení elektrického ohradníku tak, že ho vyřadí z činnosti přetržením silných ohradníkových pásek. Police namísto toho, aby konala své povinnosti a nalezla pachatele poškození cizí věci, podala návrh na zahájení šetření přestupku. Policie se nezabývala podaným trestním oznámením na neznámého pachatele bezprostředně, ale až s odstupem 14 dnů, kdy konstatovala, že se neprokázalo cizí zavinění. Žalobkyně poukázala na to, že je povinna dbát na šetrné zacházení se zvířaty a dopřát jim možnost výběhu. Je kontrolována společností Biocont, přičemž kontroly vždy proběhly bez výhrad k zajištění výběhů koní. Žalobkyně nemůže nést odpovědnost za nezabezpečení koní nebo ohradníků proti útěku, jestliže koně jsou zajištěni řádně. Koně jsou ve výběhu i v noci, proto je možnost cizího zásahu. Žalobkyně se pozastavuje nad tím, že k úniku koní vždy dochází výlučně v noci kolem čtvrté hodiny, kdy není možnost kontroly výběhu, přičemž trestní oznámení podává stále stejný občan obce Lidmaň, přestože není blízkým sousedem. Dle žalobkyně se nemůže o úniku koní ani dozvědět, neboť koně vždy utíkají na jinou stranu obce než má Jaroslav Hlásek svůj dům a v této noční době by měl spát. Žalobkyně namítá, že nebyli vyslechnuti svědci, které navrhovala v rámci řízení před přestupkovou komisí vyslechnout, což je uvedeno v protokolu o jednání. Tyto výslechy nebyly realizovány, proto má žalobkyně za to, že byla zkrácena na svých právech, neboť očekávala, že bude přizvána k výslechům a k předložení důkazů, což se nestalo. Odvolací orgán se k této vadě řízení nevyjádřil, přestože žalobkyně na to v odvolání důrazně upozorňovala. Žalobkyně proto namítá, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bez přihlédnutí k podanému trestnímu oznámení na neznámého pachatele, který svým jednáním způsobil týrání zvířat. Správní orgán bez uvedení důvodů neprovedl důkazy, které žalobkyně navrhovala a nepředvolal svědky, které požadovala žalobkyně vyslechnout. Proto žalobkyně navrhuje zrušení rozhodnutí žalovaného. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že policie nezjistila, že by poškození ohradníku bylo provedeno cizí osobou. Žalobkyně měla povinnost učinit nezbytná opatření k zabránění úniku zvířat. K výslechu svědků žalovaný uvedl, že Městský úřad Pelhřimov provedl výslech svědka J.Z. a dle obsahu této svědecké výpovědi vyhodnotil, že není potřeba dalších svědeckých výpovědí. Výši pokuty považuje žalovaný za přiměřenou s ohledem na ustálenou rozhodovací praxí v obdobných případech. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Městský úřad Pelhřimov obdržel dne 4. 6. 2015 oznámení, dle něhož je žalobkyně jako chovatelka podezřelá ze spáchání přestupku na úseku ochrany zvířat proti týrání dle § 27 odst. 2 písm. f) zákona na ochranu zvířat, neboť dne 3. 6. 2015 neučinila dostatečná opatření proti úniku svých čtyř koní z ohrady za domem Lidmaň č.p. 11, kteří unikli z výběhu a následně se pohybovali po obci Lidmaň v období od 4.00 hodin do 7.30 hodin. Na základě podnětu Policie ČR dne 9. 7. 2015 bylo zahájeno správní řízení ve věci správního deliktu na úseku ochrany zvířat proti týrání doručením oznámení o zahájení řízení, na dne 29. 7. 2015 bylo nařízeno ústní jednání. Z protokolu o ústním jednání ze dne 29. 7. 2015 vyplývá, že žalobkyně do protokolu uvedla, že policie se nezajímala o snímky ohledně škody, pouze obhlédla sloupky zda drží a pořídila fotodokumentaci. Podle žalobkyně koně někomu vadí, a proto je pouští. Neexistuje žádné lepší zabezpečení koní proti útěku, zabetonované sloupky v úvahu nepřichází, neboť by mohlo dojít ke zranění koně. Přes pásky elektrického ohradníku se koně nedostanou, neboť se bojí. Páska byla dne 3. 6. 2015 opět přestřižena nůžkami v rukavicích. V ekologickém zemědělství nelze zahánět koně denně do stáje na noc. Dne 29. 7. 2015 byl jako svědek vyslechnut J.Z., který vypověděl, že dne 3. 6. 2015 kolem čtvrté hodiny běhali koně kolem jeho domu a ráno zjistil, že je pošlapaný pozemek před obecním úřadem a bylo mu rovněž sděleno, že koně běhali i v areálu Ústavu sociální péče v Lidmani, kde okousali stromky. Koně utekli rovněž před týdnem, v období od října 2014 do května 2015 koně neutíkali, v obci se začali koně objevovat až v květnu 2015. Žalobkyně uvedla, že dne 28. 5. 2015 nezaznamenala únik koní a požadovala vysvětlení ředitele ústavu. Dne 12. 8. 2015 bylo správní řízení přerušeno. Správní orgán požádal o součinnost Policii ČR ve věci podání trestního oznámení, které podala žalobkyně dne 4. 6. 2015. Správní orgán obdržel dne 25. 9. 2015 písemnosti, ze kterých vyplývá, že dne 3. 6. 2015 na základě oznámení policie zjistila, že na místní komunikaci v Lidmani jsou 4 koně. Při prověření úniku koní dne 3. 6. 2015 nebylo zjištěno úmyslné poškození ohradníku. Dne 4. 6. 2015 byla Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, pobočce Jihlava doručeno trestní oznámení žalobkyně pro podezření ze spáchání trestného činu poškození cizí věci, obecného ohrožení a vandalismu na neznámého pachatele, které bylo následně postoupeno Okresnímu státnímu zastupitelství v Pelhřimově a dne 18. 6. 2015 předáno Policií ČR, která provedla následně místní šetření. Šetřením nebylo shledáno podezření ze spáchání přečinu poškozování cizí věci, a proto věc byla odložena bez dalšího opatření. Žalobkyně byla vyrozuměna o výsledku šetření. Žalobkyně si podala „stížnost“ ohledně zastavení trestního oznámení. Stížnost žalobkyně na postup Policie ČR nebyla shledána důvodnou. Dne 13. 1. 2016 bylo vydáno správním orgánem oznámení o pokračování řízení a žalobkyni byla usnesením stanovena lhůta 10 dnů k uplatnění práv účastníka řízení dle § 36 správního řádu. Městský úřad Pelhřimov vydal dne 11. 3. 2016 rozhodnutí, jímž byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání správního deliktu na úseku ochrany zvířat proti týrání podle § 27a odst. 4 písm. e) zákona na ochranu zvířat, neboť neučinila dne 3. 6. 2015 v době od 4,00 hodin do 7.30 hodin nezbytná opatření pro zabránění úniku 4 koní, kteří unikli z výběhu za domem Lidmaň č.p. 11 a pohybovali se volně po obci Lidmaň, čímž porušila § 11 odst. 2 uvedeného zákona. Žalobkyni za správní delikt byla uložena pokuta ve výši 4.000 Kč. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že žalobkyně měla snahu zabezpečit pastvinu určenou pro chov koní s tím, že náročnost údržby tak rozsáhlého areálu je značná. Přesto koně unikli mimo prostor vyhrazený pro jejich chov a tím došlo k porušení povinností žalobkyně podle § 11 odst. 2 zákona na ochranu zvířat. Policie nezjistila určitou osobu, která by se dopustila poškozování cizí věci, elektrického ohradníku výběhu pro koně, proto nelze žalobkyni jako chovatelku zprostit zodpovědnosti dle § 11 odst. 2 zákona na ochranu zvířat. Odpovědnost právnických osob a podnikajících fyzických osob za správní delikt je v zákoně na ochranu zvířat konstruována jako odpovědnost objektivní. S žalobkyní byl projednáván správní delikt na úseku ochrany zvířat proti týrání již podruhé, proto byla stanovena pokuta v dvojnásobné výši, než tomu bylo v případě prvním. Žalobkyně se proti uvedenému rozhodnutí odvolala. V odvolání namítala, že žádala o výslech svědka, zaměstnance Ústavu sociální péče Lidmaň a ředitele Sociálního ústavu Lidmaň, který měl dle svědka Z. konstatovat škodu únikem koní. Kromě toho žalobkyně navrhovala výslech policistů, kteří zasahovali dne 3. 6. 2015 ohledně oznámení, že došlo k úniku koní mimo výběh. Žalobkyně poukázala na to, že byla zkrácena na svých právech, jestliže nebyli svědci, které navrhovala, vyslechnuti a rovněž nedostala kopie zápisu z jednání ze dne 29. 7. 2015. Žalobkyně poznamenala, že svědek Z. jako starosta obce se mohl dopustit trestného činu zanedbání povinnosti veřejného činitele, jestliže žalobkyni telefonicky nevyzval, aby si koně zajistila. Dále bylo namítáno, že policisté nezjišťovali způsob úniku koní mimo výběh, neboť výběh je hluboko uvnitř pozemků a ke vstupu by museli mít povolení, o které nežádali. Žalobkyni nebylo dosud sděleno, že by Policie ČR odložila stížnost na činnost postupu Policie ČR. Žalobkyně má za to, že policisté se řádně nezabývali tím, kdo zavinil únik koní, po skončení ohlídky místa úniku a poškození pásek jen oznámili, že je pachatel neznámý. Žalobkyně setrvala na tvrzení, že zabezpečení výběhu pro koně je zcela dostatečné. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno se zcela obecným odůvodněním, že žalovaný neshledal v napadeném rozhodnutí a v řízení předcházejícím jeho vydání nedostatky, které by způsobily jeho nezákonnost s tím, že byl řádně zjištěn skutkový stav věci. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně především brojí proti nedostatečnému vypořádání stěžejních odvolacích námitek, které se zejména týkaly toho, že nebyli vyslechnuti svědci, které žalobkyně v řízení před prvostupňovým správním orgánem navrhovala a že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. Problematikou řádného odůvodnění rozhodnutí správního orgánu se opakovaně zabývala soudní judikatura, podle které je nezbytné, aby se správní orgán dle § 68 odst. 3 správního řádu vypořádal s námitkami účastníků řízení takovým způsobem, aby z odůvodnění jeho rozhodnutí bylo možno dovodit, z jakého důvodu považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné nebo vyvrácené (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2009 čj. 9As 71/2008-109), v opačném případě může své rozhodnutí zatížit nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Toto platí tím spíše pro odvolací řízení, kdy jen ze samotného podání odvolání lze předpokládat, že účastník bude namítat rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí či předcházejícího řízení. Odůvodnění rozhodnutí spolu s výrokem a poučením tvoří nerozlučnou jednotu. Těžiště rozhodnutí lze spatřovat nejen ve výrokové části správního rozhodnutí, ale rovněž v jeho odůvodnění, jež má poskytnout skutkovou a právní oporu výroku rozhodnutí. Z odůvodnění jakéhokoli správního rozhodnutí tak musí být zřejmé, proč správní orgán rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části rozhodnutí. Tyto důvody musí vycházet z provedeného dokazování, musí být jasné a přesvědčivé. Odůvodnění a výrok je třeba chápat jako jeden celek a je nutné pro následnou možnost přezkoumat toto rozhodnutí. Z § 68 odst. 3 správ. řádu vyplývá, že je třeba v odůvodnění rozhodnutí vždy uvést důvody, které správní orgán vedly k rozhodnutí, ze kterých podkladů správní orgán vycházel, jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům pro rozhodnutí, jakož i úvahy, kterými se řídil při hodnocení podkladů a při výkladu právních předpisů. Z obsahu napadeného rozhodnutí vydaného žalovaným vyplývá, že se žalovaný ve svém rozhodnutí omezil na konstatování obsahu odvolání žalobkyně, na popis průběhu správního řízení před správním orgánem I. stupně a na straně 5 – 6 napadeného rozhodnutí pouze obecně konstatoval, že při posuzování závažnosti porušení zákona na ochranu zvířat a stanovení sankce za správní delikt vycházel z oznámení přestupku Policie ČR a ze skutečností zjištěných během tohoto správního řízení o deliktu žalobkyně a vzhledem k uvedeným skutečnostem, které jsou uvedeny ve spise nemá žalovaný pochybnosti o závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí s tím, že pokuta byla uložena žalobkyni při dolní hranici sazby ve výši 4.000 Kč. Dále uvedl, že neshledal v napadeném rozhodnutí a v řízení předcházejícím jeho vydání nedostatky, které by způsobily jeho nezákonnost. Prvoinstanční správní orgán dostačujícím způsobem zjistil skutkový stav věci a věc správně právně kvalifikoval. V odůvodnění napadeného rozhodnutí dle soudu nejsou dostačujícím způsobem uvedeny konkrétní úvahy, kterými se správní orgán řídil při hodnocení podkladů pro rozhodnutí. Z uvedeného odůvodnění napadeného rozhodnutí je tedy zřejmé, že žalovaný nereflektoval na odvolací námitky žalobkyně, pouze se omezil na jejich konstatování a jen obecně odkázal na obsah spisu a na správný závěr prvoinstačního správního orgánu. Žalovaný tedy nedostál své povinnosti řádně uvést důvody, které ho vedly k zamítnutí odvolání a potvrzení prvostupňového rozhodnutí, poté co se vypořádal s námitkami žalobkyně. V daném případě bylo povinností žalovaného se vypořádat s námitkami žalobkyně, ve kterých zpochybňovala správnost právních závěrů správního orgánu I. stupně a poukazovala zejména na neprovedení jejích důkazních návrhů, výslechu svědků. Rozhodnutí žalovaného není přesvědčivé, jestliže šestistránkové rozhodnutí žalovaného obsahuje na straně 5 až 6 pouze dva odstavce odůvodnění, kdy žalovaný zcela opomenul vypořádat se s jakoukoliv odvolací námitkou žalobkyně. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí ani nevyplývají úvahy, jakými se správní orgán při jeho vydání řídil. Soud proto hodnotí rozhodnutí žalovaného jako zjevně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud poznamenává, že je kladen velký požadavek na důsledné odůvodnění, o to více v odvolacím řízení, kde zákon výslovně předpokládá, že správní orgán bude přezkoumávat námitky účastníka uvedené v odvolání (§ 89 odst. 2 správního řádu). Krajský soud proto dospěl na základě výše uvedených zjištění k závěru, že rozhodnutí žalovaného je zatíženo nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů, a proto bez nařízení jednání přistoupil k jeho zrušení bez jednání (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobkyni rovněž nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť v souvislosti s tímto řízením jí nevznikly žádné náklady. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 30. listopadu 2016 JUDr. Věra Balejová v. r. Předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.