50 A 19/2018

Rubrum

č. j. 50A 19/2018 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: X bytem X zastoupený JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2018, č. j. KUJCK 17239/2018 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 2 50 A 19/2018

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 8. 3. 2018 se žalobce domáhá soudního přezkumu shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 13. 10. 2017, č. j. MAU/13270/2017 Ne (dále též „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byly veškeré námitky žalobce ze dne 12. 5. 2017 zamítnuty jako nedůvodné a potvrzen provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 24. 4. 2017.

2. Žalobce požaduje zrušení správních rozhodnutí obou stupňů, když namítá, že žalovaný ignoroval rozhodování jiných odvolacích správních orgánů ve věcech shodných a významně tak narušil právní jistotu účastníka řízení. Současně se domnívá, že byl zkrácen na svých právech takovým způsobem, že to vedlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Zásadní porušení svých práv žalobce vymezuje níže uvedenými žalobními body.

3. Žalobce nejprve namítá nerespektování odvolacích důvodů. Poukazuje přitom na skutečnost, že žalovaný zcela ignoroval předložené důkazní prostředky, tj. kopii rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, čj. MSK 49924/2014, vydaného ve shodné věci, které bylo přílohou doplněného odvolání. Z tohoto rozhodnutí dle žalobce vyplývá, že je běžnou praxí odvolacího správního orgánu posuzovat i jednotlivé podklady (rozhodnutí v blokových řízeních) z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z dalších rozhodnutí téhož správního orgánu je zřejmá ustálenost této rozhodovací praxe, kdy se správní orgán k odvolacím námitkám zabývá způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, na základě kterých jsou zaznamenávány body.

4. Obdobný postup vyplývá i z prvoinstančního rozhodnutí Městského úřadu Písek (ze dne 19. 1. 2015, čj. MUPI/2014/34902/CH-nám.BH/3). Žalobce poukazuje na zásadu legitimního očekávání, která by měla být v případě málo početných krajských úřadů uplatňována ve věcech shodných či obdobných. Žalovaný svým postupem vybočil ze zásady legitimního očekávání, která de facto zavádí zvykové právo v České republice. Žalobce se vymezuje vůči stavu, kdy jeden správní orgán rozhodoval jinak než totožný správní orgán jiné místní příslušnosti. Takovým postupem je dotčena rovnost účastníků před zákonem.

5. Žalobce naříká také nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů, současně nesouhlasí s postupem správního orgánu, který posuzuje pouze jednotlivá oznámení o spáchání přestupku od věcně příslušných oddělení policie a ne samotná rozhodnutí (bloky). Dle žalobce není takovéto oznámení dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím. Blokové řízení je sice řízením specifickým, přesto však musí splňovat požadavky kladené na něj zákonem. Žalobce přiložil rozhodnutí v blokových řízeních nesplňující dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nároky na dostatečnou individualizaci skutku a rozhodnutí, kde byly dodrženy veškeré zákonem stanovené Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 3 50 A 19/2018 požadavky. Žalobce se domnívá, že i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi zákonnými požadavky. Z rozhodnutí musí být patrné údaje o osobě přestupce, místě a době spáchání přestupku apod. Nelze argumentovat tím, že přestupce dal souhlas s tímto druhem projednání a jeho správností, neboť za tu žalobce odpovídat nemůže. Po přestupci nelze vyžadovat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit.

6. K tomu žalobce obecně uvádí formulace, které nejsou dostatečným popisem přestupkového jednání odpovídajícím zákonnému rámci ve smyslu zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v účinném znění (dále též „zákon o silničním provozu“). Z rozhodnutí musí být zřejmé místo a čas spáchání přestupku, aby bylo možno vyloučit, že přestupek se stal mimo pozemní komunikaci a žalobce neměl být případně potrestán dle zákona o přestupcích. Žalobce také zdůrazňuje nutnost trvat na čitelném, srozumitelném a přehledném uvádění údajů do rozhodnutí, a to z důvodu jeho přezkoumatelnosti. Jsou-li údaje v rozhodnutí nečitelné, nemůže být podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče.

7. K jednotlivým pokutovým blokům žalobce namítá následující:

8. Pokutovému bloku ze dne 24. 4. 2017 žalobce vytýká v důsledku uvedení údaje „125c/1k“ chybnou právní kvalifikaci, vyjadřuje pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a napadá seznatelnost místa spáchání přestupku, neboť tam není uvedena kilometráž komunikace ani vylíčeno přesné místo spáchání přestupkového jednání. Žalobce se rovněž vymezuje proti popisu skutku ve formátu „pásy“, neboť toto nepopisuje porušení jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí, v němž také absentuje konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo) a údaj o právní kvalifikaci. Žalobce dodává, že nejnovější judikatura trvá na přesném uvedení místa přestupkového jednání. Žalobce se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§ 6/1a z.č. 361/2000 Sb.“, když podotýká, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

9. K pokutovému bloku ze dne 29. 4. 2016 žalobce namítá nesprávnou právní kvalifikaci z důvodu užití údaje ve formě „125c/1k“ chybnou právní kvalifikaci, vyjadřuje pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a napadá seznatelnost místa spáchání přestupku, neboť tam není uvedena kilometráž komunikace ani vylíčeno přesné místo spáchání přestupkového jednání. Dále je zde popis skutku ve formátu „neužil BP“, což nepopisuje jakékoli porušení povinnosti řidiče. Z napadeného rozhodnutí pak nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, absentuje zde konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo), což odporuje nejnovější judikatuře. Žalobce se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§6/1a z. č. 361/2000 Sb.“, když podotýká, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

10. K pokutovému bloku ze dne 25. 1. 2016 žalobce namítá nesprávnou právní kvalifikaci z důvodu užití údaje ve formě „125c/1k“ chybnou právní kvalifikaci, vyjadřuje pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a napadá seznatelnost místa spáchání přestupku, neboť tam není uvedena kilometráž komunikace ani vylíčeno přesné místo spáchání přestupkového jednání. Dále je zde popis skutku ve formátu „jízda bez Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 4 50 A 19/2018 pásu“, což nepopisuje jakékoli porušení povinnosti řidiče. Z napadeného rozhodnutí pak nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, absentuje zde konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo), což odporuje nejnovější judikatuře. Žalobce se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§6/1a z. č. 361/2000 Sb.“, když podotýká, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

11. Žalobce shora uvedeným zpochybňuje způsobilost pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky nejsou jako konkrétní a individualizované jednání vůbec vymezeny. Vytýkané nedostatky nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací, k čemuž žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 4As 127/2014-39.

12. Žalobce se na základě shora uvedených námitek k jednotlivým blokům primárně domáhá soudního přezkumu způsobilosti jednotlivých pravomocných rozhodnutí být způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče, a to zejména s ohledem na shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vymezující nároky na konkrétnost a individualizaci jednání. Absence konkretizace a individualizace je dle žalobce právě vadou shora označených pokutových bloků.

13. Žalovaný správní orgán ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Odmítl, že by se nezabýval hodnocením pravomocných rozhodnutí, neboť měl k dispozici všechny potřebné podklady splňující zákonem stanovené požadavky. Současně uvedl výčet jednotlivých pokutových bloků a podrobně se vyjádřil k nim vztaženým námitkám. Konstatoval dostatečný popis místa spáchání přestupků i odpovídající označení přestupkového jednání samotného. Bloková rozhodnutí označil za srozumitelná a odpovídající běžným formálním standardům.

14. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

15. Písemností označenou jako „Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění“ ze dne 4. 5. 2017 byl žalobce prvostupňovým správním orgánem vyzván k odevzdání řidičského průkazu, a to z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče.

16. Dne 12. 5. 2017 prvostupňový správní orgán obdržel podání žalobce označené jako „Námitky proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče“ (dále též jako „námitky“). Tímto se žalobce vymezil proti provedení záznamu, kterým bylo dosaženo 12 bodů. Žalobce vyslovil nesouhlas s veškerými provedenými záznamy bodů v registru řidičů.

17. Ve správním spise jsou mj. doloženy kopie předmětných pokutových bloků, které si správní orgán vyžádal od příslušných oddělení, resp. dopravních inspektorátů Police ČR, jednotlivá o uložení pokuty v blokovém řízení a výpis z evidenční karty řidiče.

18. Usnesením ze dne 24. 5. 2017, čj. MAU/13270/17 Ne prvostupňový správní orgán stanovil žalobci pětidenní lhůtu k uplatnění procesních práv a k seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí.

19. Dne 6. 6. 2017 bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno podání žalobce, jímž požádal o přerušení správního řízení do doby rozhodnutí o mimořádném opravném Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 5 50 A 19/2018 prostředku. Správní orgán na základě uvedeného řízení o námitkách usnesením ze dne 4. 7. 2017 přerušil. Sdělením o prošetření podnětu ve věci Dopravního inspektorátu České Budějovice ze dne 24. 4. 2017, kterým byla žalobci uložena pokuta v blokovém řízení, pak bylo prvostupňovému správnímu orgánu sděleno, že bloková pokuta nebyla vydána v rozporu se zákonem. Dne 18. 9. 2017 bylo žalobci doručeno oznámení, že ode dne 6. 9. 2017 správní řízení pokračuje.

20. Unesením ze dne 11. 9. 2017 byl žalobce čj. MAU/13270/17 Ne prvostupňový správní orgán stanovil žalobci pětidenní lhůtu k uplatnění procesních práv a k seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí. Žalobce tak učinil podáním doručeným prvostupňovému správnímu orgánu dne 22. 9. 2017, přičemž po obsahové stránce je vyjádření žalobce spíše obecného charakteru a vztahuje se k povinnostem správních orgánů ohledně způsobu vyplňování pokutových bloků, konkrétně se dotýká toliko údajné nečitelnosti rozhodnutí ze dne 25. 1. 2016.

21. Rozhodnutím ze dne 13. 10. 2017, č. j. MAU/13270/2017 Ne byly veškeré námitky žalobce ze dne 12. 5. 2017 zamítnuty jako nedůvodné a provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 24. 4. 2017 potvrzen. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 30. 10. 2017 blanketní odvolání, k jehož doplnění v pětidenní lhůtě jej prvostupňový správní orgán vyzval usnesením ze dne 31. 10. 2017. Doplnění odvolání bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno dne 15. 11. 2017. Dne 16. 11. 2017 byl žalobce vyzván k odstranění vad odvolání, což žalobce učinil podáním doručeným prvostupňovému správnímu orgánu dne 27. 11. 2017.

22. Napadeným rozhodnutím žalovaný toto odvolání dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V rozsáhlém odůvodnění nejprve shrnul odvolací námitky i skutkový stav a zasadil jej do právního rámce. Následně zhodnotil jednotlivé bloky a shledal záznamy bodů za přestupky, které jsou předmětem přezkoumávaných námitek, v souladu se zákonem o silničním provozu. Žalovaný dále konstatoval, že správní orgán disponuje způsobilými podklady, zaznamenaný počet bodů v registru řidičů odpovídá konkrétnímu jednání, jímž byl žalobce pravomocně uznán vinným, přičemž toto je z bloků seznatelné a je obsaženo v příloze zákona o silničním provozu. Žalovaný neshledal v postupu prvostupňového správního orgánu pochybení, která by způsobovala nesoulad jím vydaného rozhodnutí s právními předpisy.

23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

24. Žaloba není důvodná.

25. Soud neshledal důvodnost žalobcovy námitky vytýkající žalovanému nerespektování odvolacích důvodů, resp. důkazních prostředků. Soud po posouzení obsahu napadeného rozhodnutí ve vztahu k odvolacím námitkám naznal, že žalovaný se řádně vypořádal se všemi námitkami žalobce. Skutečnost, že se žalovaný s odvolacími námitkami neztotožnil, nelze považovat za jejich ignorování. V napadeném rozhodnutí jsou zmíněná rozhodnutí jiných správních orgánů vypořádána. Žalovaný se k nim obsáhle vyjádřil na str. 6, když mj. konstatoval, že mu nepřísluší přezkoumávat správnost či zákonnost aktů jiných správních orgánů; současně není jejich rozhodnutími vázán, přičemž zásada předvídatelnosti správních aktů se vztahuje k rozhodovací činnosti konkrétního správního Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 6 50 A 19/2018 orgánu. S tímto závěrem se nelze než ztotožnit. Po žalovaném ani jiném správním orgánu totiž nelze spravedlivě žádat, aby byl ve svém právním názoru a rozhodovací činnosti vázán rozhodnutími jiných správních orgánů v tom smyslu, jak požaduje žalobce. Nehledě na odlišný skutkový stav, povinností žalovaného je bezesporu rozhodovat v mezích právního rámce a příslušné judikatury a s ohledem na vlastní rozhodovací činnost, nikoli na základě precedentů v podobě jiných správních rozhodnutí. Náš právní řád není založen na precedentech a zvykovém právu, ani zásada legitimního očekávání jej nezavádí, jak se snaží naznačit žalobce. Žalovaný tedy postupem ve věci rozhodně nezpochybnil rovnost účastníků před zákonem.

26. Dle zásady legitimního očekávání vtělené do § 2 odst. 4 správního řádu: „Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly“. Lze ji též charakterizovat jako zásadu oprávněné důvěry v právo úzce související se zásadou nestranného (objektivního) rozhodování každé věci. I když je každá věc, kterou správní orgán řeší, v nějakém aspektu jedinečná, lze mezi rozhodovanými případy nalézt mnohdy řadu společných znaků. Zásada legitimního očekávání vychází z toho, že rozhodl-li správní orgán určitou věc za určitých podmínek určitým způsobem, měl by všechny další obdobné případy rozhodovat způsobem stejným nebo obdobným, tj. předvídatelně. To však rozhodně neznamená, že by všechny krajské úřady v celé republice byly zavázány postupovat podle toho, jak ve stejné nebo obdobné věci rozhodl kterýkoliv jiný krajský úřad. Takový přístup by znamenal zavedení precedenčního systému práva. Nic takového ovšem z daného ustanovení správního řádu nevyplývá a takový přístup by si vyžádal mnohem rozsáhlejší zásahy do právního systému. Zásada legitimního očekávání se vztahuje vždy k jednomu a témuž správnímu orgánu. Zásady legitimního očekávání by se bylo možné dovolávat v případě, že by žalovaný dříve rozhodoval v obdobné věci jiným způsobem. Nic takového však žalobce netvrdil ani neosvědčil. Jiná pochybení, jež by bylo možné označit za nerespektování odvolacích důvodů, žalobce nekonkretizoval a soud je obecným přezkumem napadeného rozhodnutí sám neshledal.

27. Soud se nemůže ztotožnit ani s námitkou zpochybňující způsobilost podkladů pro záznam bodů. Dle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu: „Nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu“. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je při zaznamenávání bodů vázán přílohou k zákonu, která při tomto nepřipouští žádné správní uvážení. Zákon proto upravuje možnost, jak se může řidič proti zaznamenaným bodům ohradit, tj. písemnými námitkami. Ty jsou de facto žádostí ve smyslu správního řádu (§ 44 a § 45 správního řádu) a úřad je musí vždy náležitě posoudit podle jejich skutečného obsahu. Při posuzování důvodnosti námitek prvostupňovému správnímu orgánu nepřísluší přezkoumávat žádné z rozhodnutí podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu. V rámci posouzení důvodnosti uplatněných námitek se může zabývat pouze tím, zda předmětné rozhodnutí, které bylo podkladem pro záznam bodů, skutečně je v právní moci a zda byly body zaznamenány správné osobě a ve správné výši, přičemž je i nadále vázán pravomocným rozhodnutím, na jehož základě k zaznamenání bodů došlo (viz § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu). Podle § 73 odst. 2 správního řádu zde totiž platí, že pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, a pro Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 7 50 A 19/2018 všechny správní orgány. V průběhu řízení o námitkách se tedy zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, což dokládá i judikatura Nejvyššího správního soudu: „…příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44)“. Jak vyplývá z rozhodnutí prvostupňového správního orgánu i žalovaného, správní orgány si vyžádaly kopie rozhodnutí vydaných v blokovém řízení a tyto prvotní podklady byly porovnávány s oznámeními příslušných orgánů k záznamu v registru řidičů, přičemž nebyl zjištěn nesoulad ve všech jejich podstatných náležitostech, pochybení při odečítání bodů, ani nevznikl nárok na odečet bodů dle § 123e odst. 2 zákona o silničním provozu, což bylo v rozhodnutích obou stupňů také konstatováno. Vzhledem k tomu, že prvostupňový správní orgán nepovažoval po provedeném posouzení námitky za důvodné, postupoval podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu, ve výrokové části rozhodnutí uplatněné námitky zamítl a provedený záznam bodů, vůči němuž námitky směřovaly, potvrdil.

28. Žalobcovo tvrzení, že žalovaný posuzuje pouze oznámení od příslušných oddělení policie, není pravdivé. Jak vyplývá ze shora uvedeného i z napadeného rozhodnutí, žalovaný skutečně posuzoval jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokovém řízení zákonem předepsaným způsobem, což dokládá i skutečnost, že fotokopie obou jsou součástí správního spisu. Žalobce mylně tvrdí, že žalovaný uvedl, že není oprávněn posuzovat jednotlivé podklady pro záznam bodů. Toto žalobcovo tvrzení se nezakládá na pravdě; z napadeného rozhodnutí naopak plyne, že žalovaný si vyžádal pokutové bloky a posuzoval je ve vztahu k jednotlivým oznámením o přestupku. Uvedené je třeba chápat jako vyjádření nutnosti rozlišovat mezi řízením o námitkách a řízením o přestupku, potažmo o podaných opravných prostředcích proti rozhodnutí o přestupku, kde lze namítat jiné skutečnosti (nedostatečně zjištěný skutkový stav, zda přestupek spáchal obviněný aj.), než v řízení o námitkách. Řízení o námitkách je tedy řízením samostatným a na řízení o přestupku nezávislým, neboť se v jeho rámci posuzují jiné skutečnosti (provedení záznamů v registru řidičů v souladu se zákonem). Správní orgány tudíž v žádném případě nerezignovaly na přezkum způsobilosti podkladů pro zápis bodů a ani to v rozhodnutích netvrdily, jak uvádí žalobce. Soud naopak v případě obou správních rozhodnutí shledal, že hodnocení prvotních podkladů (bloků) ve vztahu k příslušným oznámením bylo v souladu se zásadou materiální pravdy řádně provedeno. S ohledem na shora uvedené nelze v žádném případě hovořit o riziku zvůle orgánů veřejné moci či chybě lidského faktoru, jak uvádí žalobce.

29. Soud obecně souhlasí s názorem žalobce, že také v případě rozhodnutí vydaných v blokovém řízení je třeba, i přes specifičnost tohoto řízení, trvat na naplnění zákonných požadavků. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, žalovaný zkoumal, zda jednotlivá rozhodnutí zákonné požadavky splňují a dospěl k pozitivnímu závěru. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20: „Pokutový blok je svou povahou správním aktem, který závazně deklaruje, že určitá osoba se dopustila konkrétního, Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 8 50 A 19/2018 individuálně popsaného, jednání, jež naplnilo znaky přestupku, a konstituuje jeho povinnost zaplatit pokutu. Obsahové náležitosti pokutového bloku proto vyplývají zejména z povahy blokového řízení, jak je upravuje zákon o přestupcích, zejména v ust. § 84 a § 85.“ Nejvyšší správní soud však také upozorňuje na skutečnost, že z hlediska formálních náležitostí nelze mít na pokutový blok stejné nároky jako např. na směnku, což znamená, že i pokud chybí některá z náležitostí, nastávají jeho účinky a může být podkladem pro zápis bodů. „V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 - 40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ust. § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81, www.nssoud.cz). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby“.

30. Žalobce na podporu svých tvrzení přiložil kopie bloků, které mají být dle názoru Nejvyššího správního soudu nezpůsobilým (série HG/2014, číslo bloku G 1498901; série GF/2013, číslo bloku F 0832677), resp. způsobilým (série FC 2013, číslo bloku C 1404971) podkladem pro vydání rozhodnutí. Žalobce však nikterak blíže nespecifikoval ani nedoložil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, k němuž se měly předmětné bloky vztahovat. Soud vzal předložené dokumenty na vědomí, nemohl se však s nimi s ohledem na chybějící judikát podrobně vypořádat, neboť se nelze spokojit s pouhým tvrzením žalobce o tom, kterak Nejvyšší správní soud předmětné bloky posoudil.

31. Žalobce následně žalovanému vytýká: „Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí tak, jak uvádí odvolací správní orgán, je dle žalobce naprosto nesprávný. Není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce, a není možné po přestupci vyžadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat její nápravu“. K citaci žaloby soud uvádí, že přezkumem napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce konstatování správního orgánu nesprávně pochopil a vytrhl je z kontextu. Žalobci nebylo vytýkáno, že měl posuzovat správnost rozhodnutí, jak chybně uvádí. Žalovaný k odvolacímu důvodu pouze konstatoval, že žalobce měl ve vlastním zájmu uplatnit případné nesrovnalosti v údajích, a to na místě při seznamování se s obsahem pokutového bloku před samotným, což však neučinil. Podpisem pokutového bloku potvrdil, že s údaji a skutečnostmi zaznamenanými na bloku souhlasí. K tomu též Nejvyšší správní soud: „…okamžik vydání rozhodnutí v blokovém řízení a s ním v jedno spadající okamžik nabytí právní moci tohoto rozhodnutí musí být závislý na jednoznačném časovém určení a musí být ve všech případech určován identickým způsobem. Takovým okamžikem je však podle Nejvyššího správního soudu okamžik podpisu pokutového bloku, resp. bloku na pokutu na místě nezaplacenou obviněným z přestupku. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení, tedy jednoznačně potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 9 50 A 19/2018 stanovených v § 84 zákona o přestupcích“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 8 As 68/2010). Z uvedeného lze dovodit, že pachatel přestupku svým podpisem vyjadřuje souhlas se samotným blokovým řízením a s výší pokuty a jejím zaplacením, ale také s tím, že přestupek je spolehlivě zjištěn. Právě tato skutečnost je napadeným rozhodnutím konstatována.

32. Žalobce následně podává všeobecný výčet jednotlivých pochybení, která mají mít za následek nezpůsobilost podkladů. Žalobce uvádí, že se nelze spokojit s popisem přestupku v podobě „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“, neboť se nejedná o dostatečný popis přestupku odpovídající zákonnému rámci (§ 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu). Obdobný postoj žalobce zastává ve vztahu ke způsobu označování porušení povinnost zdržet se za jízdy manipulace s telefonním přístrojem, resp. k porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Z rozhodnutí musí být zřejmé místo a čas spáchání přestupku, aby bylo možno vyloučit, že se přestupek stal mimo pozemní komunikaci a žalobce neměl být případně potrestán dle zákona o přestupcích. Žalobce také zdůrazňuje nutnost trvat na čitelném, srozumitelném a přehledném uvádění údajů do rozhodnutí, a to z důvodu jeho přezkoumatelnosti. Jsou-li údaje v rozhodnutí nečitelné, nemůže být toto podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče.

33. Dle § 85 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v účinném znění (dále též „zákon o přestupcích“): „Pověřené osoby jsou povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena“. Platí tedy, že na pokutových blocích, jak na pokuty na místě zaplacené, tak i na pokuty na místě nezaplacené, musí oprávněný subjekt vyznačit komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Blok na pokutu na místě nezaplacenou musí ještě obsahovat poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty. Jedná se o obsahové a formální náležitosti rozhodnutí, které vyplývají z § 85 odst. 1, § 85 odst. 3 a § 85 odst. 4 věty druhé, jež jsou ve vztahu k § 77 správního řádu speciální. K posuzování obsahové stránky pokutových bloků blíže Nejvyšší správní soud: „S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost,…“ (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20). Citovaným judikátem Nejvyššího správního soudu jsou ozřejměny nároky, které lze klást na obsahovou stránku pokutových bloků. Soud shledal, že žalobcem obecně předestřené požadavky na obsahovou stránku Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 10 50 A 19/2018 pokutových bloků dalece přesahují míru k tomuto stanovenou příslušnou judikaturou a s ohledem na povahu i formální podobu pokutových bloků by byly v praxi de facto nerealizovatelné.

34. Z uvedeného lze dovodit, že rigidní přístup není možno uplatnit ani v nárocích na způsob uvedení místa a času spáchání přestupku, resp. na čitelnost v bloku zaznamenaných údajů. Strohý zápis údajů nemůže mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, resp. na jeho správnost (§ 89 odst. 2 správního řádu), potažmo zákonnost napadeného rozhodnutí. Soud ve spisové dokumentaci ověřil, že údaje na předmětných blocích jsou zaznamenány čitelně, srozumitelně a přehledně, bloky jsou datovány a podepsány. Posuzovaná rozhodnutí (pokutové bloky), která jsou součástí správního spisu, současně nebudí pochybnosti o tom, že přestupková jednání se stala na silnicích I. - III. třídy, potažmo místní komunikaci, jež dle § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v účinném znění (dále též „zákon o pozemních komunikacích“) podléhají obecnému užívání. Pokud by žalobce v okamžiku blokového řízení považoval přestupek za spáchaný mimo pozemní komunikace, mohl a měl na tuto skutečnost upozornit, vepsat ji do vyjádření na pokutovém bloku, potažmo uplatnit ve správním řízení. Nic z toho však žalobce neučinil. Žalobce se snaží vnést do místa spáchání přestupku pochybnosti, nicméně tak činí vágním způsobem. Nadto neuvádí žádné vlastní stanovisko k místu, kde měl být přestupek spáchán, jeho pochybnosti jsou ryze obecného rázu, soud se jimi proto nemohl podrobněji zabývat. Současně platí, že určitost místa spáchání přestupku je nutno posuzovat individuálně, s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti, resp. na formulaci výroku ve vztahu k individualizaci skutku, což žalovaný v napadeném rozhodnutí učinil. Lze oprávněně očekávat, že uvedené údaje budou čitelné. S ohledem na specifika blokového řízení, kdy k vyplňování požadovaných údajů dochází v improvizovaných a nestandardních podmínkách, ručně, často v emočně vypjatých situacích, je nutno posuzovat shovívavě formální krasopisnou, případně i pravopisnou stránku věci. S obecnými námitkami žalobce co do způsobilosti podkladů se soud s ohledem na citovanou judikaturu i příslušné ustanovení zákona nemohl ztotožnit, když svůj postoj opřel zejména o shora uvedený judikát Nejvyššího správního soudu. Vzhledem k tomu, že žalobcovy výhrady byly povšechné, musel se s nimi soud vypořádat obdobným způsobem.

35. Žalobce k jednotlivým napadeným blokům obecně namítá chybnou právní kvalifikaci a pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který rozhodnutí v blokovém řízení vydal. Soud postavil najisto, že nelze zpochybňovat skutečnost, že ke spáchání přestupkového jednání došlo na pozemní komunikaci, což pojednal shora. Není zde tedy prostor pro zpochybnění věcné příslušnosti orgánu, který předmětná rozhodnutí v blokovém řízení vydal. Měl-li žalobce v tomto směru pochybnosti (např. zda se při spáchání přestupku nacházel na pozemní komunikaci), bylo jeho povinností uplatnit je již v řízení o přestupku, což neučinil. Jednotlivé položky v blocích, jejichž kopie jsou součástí spisového materiálu, byly vyplněny v souladu s právními předpisy, zkrácená paragrafová znění, případně další zkratky, odpovídají povaze blokového řízení, vystihují příslušná ustanovení zákona o silničním provozu a jsou v praxi běžně užívány. V popisné části bloku je pak uvedeno místo spáchání přestupku.

36. Žalobce své výhrady konkretizoval v jednotlivých bodech, když specifikoval námitky ve vztahu ke konkrétním pokutovým blokům. Soud namítané posoudil a dospěl k níže uvedeným závěrům. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 11 50 A 19/2018 37. Pokutovému bloku ze dne 24. 4. 2017 žalobce vytýká v důsledku uvedení údaje „125c/1k“ chybnou právní kvalifikaci, vyjadřuje pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a napadá seznatelnost místa spáchání přestupku, neboť tam není uvedena kilometráž komunikace ani vylíčeno přesné místo spáchání přestupkového jednání. Žalobce se rovněž vymezuje proti popisu skutku ve formátu „pásy“, neboť toto nepopisuje porušení jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí, v němž také absentuje konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo) a údaj o právní kvalifikaci. Žalobce dodává, že nejnovější judikatura trvá na přesném uvedení místa přestupkového jednání. Žalobce se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§ 6/1a z.č. 361/2000 Sb.“, když podotýká, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

38. Tuto námitku zhodnotil soud jako nedůvodnou. Ze zápisu na pokutovém bloku je patrné, že žalobce uvedeného dne v 17.30 hod. porušil konkrétní a jasně definované ustanovení zákona o silničním provozu stanovující povinnost být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem. Jak již bylo shora ozřejměno, s ohledem na nutnost úsporného vyjadřování nelze nic namítat proti zápisu ve formě § 125c/1k, neboť jej lze přesně a nezaměnitelně spojit s konkrétním ustanovením zákona, jehož číselné označení blok také obsahuje. Zápis ve formě § 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb. tudíž není chybnou právní kvalifikaci, ale stručným, přesným a jasným označením konkrétního ustanovení nezaměnitelně a srozumitelně definovaného zákona. To samé lze usoudit o zápisu právní normy ve tvaru §6/1a) z. č. 361/2000 Sb. Požadavek na současné uvádění názvu zákona je s ohledem na jeho dostatečnou identifikaci číselným označením nadbytečný. Seznatelné jsou i další údaje, tj. SPZ vozidla a místo spáchání přestupku. Z bloku je patrné taktéž vytýkané přestupkové jednání („jízda bez použití bezpečnostního pásu“), je zde mj. uvedeno ustanovení, dle něhož byla uložena pokuta, výše pokuty, blok je datován a podepsán. Veškeré zaznamenané údaje jsou do bloku zaneseny jasně, čitelně a srozumitelně. Žalobcovo tvrzení o tom, že skutek je popsán pouze slovem „pásy“ je zjevně nepravdivé. Přestupkové jednání je dále výslovně identifikováno přesným ustanovením zákona (§6/1a zák. č. 361/2000 Sb.) a slovním spojením, což lze spolu s údaji o místě spáchání přestupkového jednání a jeho právní kvalifikací považovat za uspokojivý způsob specifikace skutku, a to s ohledem na povahu blokového řízení i judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20). Taktéž konkretizace místa je v daném případě postačující („ulice Dlouhá louka, Čes. Budějovice, u BČS MOL“).

39. Nelze než konstatovat, že toto rozhodnutí splňuje zákonné požadavky a správní orgány nepochybily, když je označily za způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobcovu „volnou citaci“ z judikatury Nejvyššího správního soudu již soud shora vypořádal, stejně tak i věcnou příslušnost správního orgánu, který ve věci rozhodl. Žalobcovy námitky do uvedeného bloku nemohou zpochybnit způsobilost tohoto rozhodnutí pro záznam bodů. Požadavku dostatečné individualizace skutku je vyhověno, jelikož z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se tak stalo. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí.

40. K pokutovému bloku ze dne 29. 4. 2016 žalobce namítá nesprávnou právní kvalifikaci z důvodu užití údaje ve formě „125c/1k“ chybnou právní kvalifikaci, vyjadřuje pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a napadá seznatelnost místa Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 12 50 A 19/2018 spáchání přestupku, neboť tam není uvedena kilometráž komunikace ani vylíčeno přesné místo spáchání přestupkového jednání. Dále je zde popis skutku ve formátu „neužil BP“, což nepopisuje jakékoli porušení povinnosti řidiče. Z napadeného rozhodnutí pak nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, absentuje zde konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo), což odporuje nejnovější judikatuře. Žalobce se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§ 6/1a z. č. 361/2000 Sb.“, když podotýká, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

41. Ani tuto námitku soud nepřijal. Ze zápisu na pokutovém bloku je patrné, že žalobce uvedeného dne v 17.00 hod. porušil konkrétní a jasně definované ustanovení zákona o silničním provozu stanovující povinnost být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem. Jak již bylo shora ozřejměno, s ohledem na nutnost úsporného vyjadřování nelze nic namítat proti zápisu ve formě § 125c/1k, neboť jej lze přesně a nezaměnitelně spojit s konkrétním ustanovením zákona, jehož číselné označení blok také obsahuje. Zápis ve formě § 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb. tudíž není chybnou právní kvalifikaci, ale stručným, přesným a jasným označením konkrétního ustanovení nezaměnitelně a srozumitelně definovaného zákona. To samé lze usoudit o zápisu právní normy ve tvaru §6/1a) z. č. 361/2000 Sb. Požadavek na současné uvádění názvu zákona je s ohledem na jeho dostatečnou identifikaci číselným označením nadbytečný. Seznatelné jsou i další údaje, tj. SPZ vozidla a místo spáchání přestupku. Z bloku je patrné taktéž vytýkané přestupkové jednání („řidič nebyl za jízdy připoután“), je zde mj. uvedeno ustanovení, dle něhož byla uložena pokuta, výše pokuty, blok je datován a podepsán. Veškeré zaznamenané údaje jsou do bloku zaneseny jasně, čitelně a srozumitelně. Žalobcovo tvrzení o tom, že skutek je popsán pouze slovem „neužil BP“ je zjevně nepravdivé. Přestupkové jednání je dále výslovně identifikováno přesným ustanovením zákona (§6/1a zák. č. 361/2000 Sb.) a slovním spojením, což lze spolu s údaji o místě spáchání přestupkového jednání a jeho právní kvalifikací považovat za uspokojivý způsob specifikace skutku, a to s ohledem na povahu blokového řízení i judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20). Taktéž konkretizace místa je v daném případě postačující („Mánesova v Č. B.“). Místo spáchání přestupku bylo vymezeno udáním ulice a města, což se ve vztahu přestupku spočívajícího v neužití bezpečnostního pásu jeví postačujícím. Absence určitějšího vymezení místa nemá vliv na posouzení toho, zda byl přestupek spáchán či nikoli. V dané věci požadavku zákona postačuje i širší vymezení místa spáchání přestupku, jinak by tomu mohlo být v případě přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší povolené rychlosti, což ovšem nesouvisí s projednávanou věcí.

42. Nelze než konstatovat, že toto rozhodnutí splňuje zákonné požadavky a správní orgány nepochybily, když je označily za způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobcovu „volnou citaci“ z judikatury Nejvyššího správního soudu již soud shora vypořádal, stejně tak i věcnou příslušnost správního orgánu, který ve věci rozhodl. Žalobcovy námitky do uvedeného bloku nemohou zpochybnit způsobilost tohoto rozhodnutí pro záznam bodů. Požadavku dostatečné individualizace skutku je vyhověno, jelikož z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se tak stalo. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí.

43. K pokutovému bloku ze dne 25. 1. 2016 žalobce namítá nesprávnou právní kvalifikaci z důvodu užití údaje ve formě „125c/1k“ chybnou právní kvalifikaci, vyjadřuje pochybnost Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 13 50 A 19/2018 o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a napadá seznatelnost místa spáchání přestupku, neboť tam není uvedena kilometráž komunikace ani vylíčeno přesné místo spáchání přestupkového jednání. Dále je zde popis skutku ve formátu „jízda bez pásu“, což nepopisuje jakékoli porušení povinnosti řidiče. Z napadeného rozhodnutí pak nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, absentuje zde konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo), což odporuje nejnovější judikatuře. Žalobce se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§6/1a z. č. 361/2000 Sb.“, když podotýká, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

44. S uvedenou námitkou se soud neztotožnil. Ze zápisu na pokutovém bloku je patrné, že žalobce uvedeného dne v 7.49 hod. porušil konkrétní a jasně definované ustanovení zákona o silničním provozu stanovující povinnost být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem. Jak již bylo shora ozřejměno, s ohledem na nutnost úsporného vyjadřování nelze nic namítat proti zápisu ve formě § 125c/1k, neboť jej lze přesně a nezaměnitelně spojit s konkrétním ustanovením zákona, jehož číselné označení blok také obsahuje. Zápis ve formě § 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb. tudíž není chybnou právní kvalifikaci, ale stručným, přesným a jasným označením konkrétního ustanovení nezaměnitelně a srozumitelně definovaného zákona. To samé lze usoudit o zápisu právní normy ve tvaru §6/1a) z. č. 361/2000 Sb. Požadavek na současné uvádění názvu zákona je s ohledem na jeho dostatečnou identifikaci číselným označením nadbytečný. Seznatelné jsou i další údaje, tj. SPZ vozidla a místo spáchání přestupku. Z bloku je patrné taktéž vytýkané přestupkové jednání („řidič pásy“), je zde mj. uvedeno ustanovení, dle něhož byla uložena pokuta, výše pokuty, blok je datován a podepsán. Veškeré zaznamenané údaje jsou do bloku zaneseny jasně, čitelně a srozumitelně. Žalobcovo tvrzení o tom, že skutek je popsán pouze slovem „neužil BP“ je zjevně nepravdivé. Přestupkové jednání je dále výslovně identifikováno přesným ustanovením zákona (§6/1a zák. č. 361/2000 Sb.) a slovním spojením, což lze spolu s údaji o místě spáchání přestupkového jednání a jeho právní kvalifikací považovat za uspokojivý způsob specifikace skutku, a to s ohledem na povahu blokového řízení i judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20). Taktéž konkretizace místa je v daném případě postačující („Studánecká, Vyšší Brod“). Místo spáchání přestupku bylo vymezeno udáním ulice a města, což se ve vztahu přestupku spočívajícího v neužití bezpečnostního pásu jeví postačujícím, zvláště za situace, kdy se nejedná o rozlehlou obec. Absence určitějšího vymezení místa nemá vliv na posouzení toho, zda byl přestupek spáchán či nikoli. V dané věci požadavku zákona postačuje i širší vymezení místa spáchání přestupku, jinak by tomu mohlo být v případě přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší povolené rychlosti, což ovšem nesouvisí s projednávanou věcí.

45. Nelze než konstatovat, že toto rozhodnutí splňuje zákonné požadavky a správní orgány nepochybily, když je označily za způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobcovu „volnou citaci“ z judikatury Nejvyššího správního soudu již soud shora vypořádal, stejně tak i věcnou příslušnost správního orgánu, který ve věci rozhodl. Žalobcovy námitky do uvedeného bloku nemohou zpochybnit způsobilost tohoto rozhodnutí pro záznam bodů. Požadavku dostatečné individualizace skutku je vyhověno, jelikož z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 14 50 A 19/2018 jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se tak stalo. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí.

46. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci není pochyb o způsobilosti přezkoumávaných bloků být podkladem pro zápis bodů do registru řidičů, neboť spáchané přestupky jsou dostatečně konkrétně vymezeny a vyhovují požadavkům na individualizaci přestupkového jednání. Současně je zřejmé komu, kdy, kde a za jaký přestupek byla ta která pokuta v blokovém řízení uložena. Strohé a zkratkovité údaje na pokutových blocích nelze namítat, pokud jsou tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona, ve kterém je přestupek specifikován a které žalobce porušil. S rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, čj. 4As 127/2014-39, je soud obeznámen, posuzovaná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení mu však v žádném ohledu neodporují.

47. K projednání žaloby nebylo třeba nařizovat jednání, neboť byly splněny předpoklady pro rozhodnutí ve věci bez jednání podle § 51 s. ř. s.

48. Na základě shora uvedeného se shrnuje, že žalovaný v řízení postupoval v souladu s právními předpisy a napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou. Soud neshledal, že by byl žalobce postupem žalovaného zkrácen na svých právech. Soud na základě výše popsaného uzavřel, že žaloba není důvodná a jako takovou ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízení nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 15 50 A 19/2018 vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích Dne 26. 7. 2018 JUDr. Věra Balejová v. r. Předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.