50 A 20/2019

Rubrum

č. j. 50 A 20/2019-50 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: K.K., narozena X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Janem Úlehlou se sídlem Krajinská 224/37, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Ředitel Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje se sídlem Lannova 26, 370 01 České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2018, čj. ŘKŘKZ-185/2018, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 50 A 20/2019

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 5. 3. 2018 obdržel služební funkcionář (dále jen „správní orgán prvního stupně“) podání žalobkyně ze dne 3. 3. 2018, které nazvala „Stížnost- vydání rozkazu v rozporu se zákonem a křivé obvinění ze strany vedoucího pracovníka DI Č. Budějovice“ (dále jen „stížnost“). Touto stížností žalobkyně napadla služební postup svého nadřízeného – vedoucího dopravního inspektorátu L.M., a to v souvislosti s provedeným odběrem krve, který byl u žalobkyně proveden v době jejího osobního volna dne 1. 3. 2018 na transfúzní stanici v Českých Budějovicích. Jak vyplývá z komunikace mezi žalobkyní a nadřízeným, která je založena ve správním spise, oznámila žalobkyně provedený odběr až poté, co k němu došlo. Nadřízenému při vzájemné komunikaci sdělila, že do služby, kterou měla řádně naplánovanou na den 2. 3. 2018 v době od 7:00 do 20:00, může nastoupit až v 16:45 hodin, a to právě z důvodu uskutečněného odběru krve.

2. Správní orgán prvního stupně následně dne 28. 3. 2018 zahájil řízení ve věcech služebního poměru. Následně rozhodnutím ze dne 18. 6. 2018, čj. KRPC-44654-22/ČJ-2018-0201UO, uznal správní orgán prvního stupně žalobkyni vinnou ze spáchání kázeňského přestupku dle § 50 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění účinném ke dni rozhodnutí (dále jen „služební zákon“), neboť svým nepřímo úmyslným zaviněným jednáním porušila základní povinnost příslušníka vyplývající z § 45 odst. 1 písm. a), § 46 odst. 1 a § 75 odst. 2 služebního zákona tím, že nepožádala o poskytnutí služebního volna spojeného s dárcovstvím krve, ačkoliv jí tato překážka ve službě byla známa předem. Za tento kázeňský přestupek byl žalobkyni uložen kázeňský trest písemného napomenutí.

3. O odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

4. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 21. 11. 2018 žalobu k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích. Ten řízení usnesením ze dne 8. 1. 2019, čj. 25 C 438/2018-23, zastavil a poučil žalobkyni o možnosti podat žalobu ve správním soudnictví ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení (usnesení nabylo právní moci dne 30. 1. 2019). Žalobu ke zdejšímu soudu podala žalobkyně dne 21. 2. 2019.

5. Žalobkyně stručně shrnula dosavadní průběh řízení a označila žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné.

6. Žalovaný žalobou napadené rozhodnutí odůvodnil § 75 odst. 2 služebního zákona. Žalobkyni byl udělen kázeňský trest za to, že nepožádala v souvislosti s odběrem krve před tímto úkonem o služební volno a o odběru informovala nadřízeného až po tomto odběru, přičemž následkem žalobčiny nepřítomnosti druhý den ve službě bylo nahrazení její osoby jiným příslušníkem.

7. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný vedle naplnění formálních znaků předmětného kázeňského přestupku shledal i naplnění materiálních znaků a vyvracel žalobčinu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 50 A 20/2019 argumentaci rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008, čj. 7 Afs 27/2008-46, s tím, že se v nyní posuzovaném případě nejedná o správní delikt. Žalovaný naopak uvedl, že služební povinnost měla žalobkyně porušit zaviněným jednáním v úmyslu nepřímém, přičemž uvádí odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2013, čj. 4 Ads 118/2012-38.

8. Žalobkyně následně uvedla, že z § 68 odst. 1 služebního zákona vyplývá, že na udělení služebního volna v souvislosti s darováním krve má příslušník právní nárok. Z povahy věci zřetelně plyne i to, že nárok na služební volno, tj. povinnost nadřízeného služební volno příslušníkovi udělit, je vázána na existenci, resp. prokázání konkrétního zákonného důvodu, pro který má být volno uděleno. Není možné, aby nadřízený dárcovství neumožnil, zvláště za situace nutného odběru. Tyto zákonné podmínky nemohou být měněny ani interními akty policie.

9. Žalobkyně konstatovala, že pokud prokázala, že se k dárcovství krve dne 1. 3. 2018 na žádost transfúzní stanice dostavila, a téhož dne informovala o této skutečnosti nadřízeného, pak jednala žalobkyně v souladu se zákonem a nadřízený byl povinen poskytnout žalobkyni služební volno. Žalobkyně tudíž nemohla porušit služební kázeň a ani ohrozit plnění úkolů policie nebo personálního zabezpečení výkonu služby.

10. Zákon nikterak nestanovuje, jakou formou má být žádost o služební volno provedena a ani nestanovuje její přesný obsah. Dle žalobkyně tak lze komunikaci s nadřízeným prostřednictvím SMS dne 1. 3. 2018 považovat za tuto žádost.

11. Žalobkyně dodala, že k nedostatku materiálních znaků kázeňského přestupku se žalovaný nikterak nevyjádřil. Jednání žalobkyně dle jejího názoru nemělo žádný negativní vliv na zabezpečení úkolů policie. Žalobkyně má tak být potrestána za to, že vykonala obecně prospěšný úkon, který je ze zákona sám o sobě právním titulem pro vznik nároku na udělení služebního volna.

12. Kázeňský přestupek je dle žalobkyně správním deliktem a rozhodnutí o něm má v případě jeho prokázání vliv na práva a povinnosti projednávané osoby (žalobkyně); proto se na něj musí vztahovat nutnost existence určité společenské škodlivosti, jako v případě jakéhokoliv jiného správního deliktu.

13. K prokázání tvrzených skutečností navrhla žalobkyně provedení důkazu obsahem správního spisu.

14. Žalobkyně navrhla žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušit.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

15. Žalovaný ve svém vyjádření předně uvedl, že žalobkyně v žalobě uvádí stejné námitky jako v případě odvolání. S těmito námitkami se žalovaný již vypořádal a řádně své rozhodnutí zdůvodnil. Z tohoto důvodu žalovaný odkázal na žalobou napadené rozhodnutí a stejně tak na rozhodnutí prvostupňové.

16. Následně žalovaný vysvětlil zákonnou definici kázeňského přestupku a úkoly Policie České republiky. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 50 A 20/2019 17. Argument žalobkyně, že nepožádala o služební volno před odběrem krve z důvodu, že si nebyla jista, zda u ní bude odběr proveden, nemůže obstát, neboť z věty druhé § 69 odst. 2 služebního zákona jasně vyplývá, že v případě neuskutečnění odběru se poskytne služební volno jen na nezbytně nutnou dobu nepřítomnosti ve službě.

18. Žalobkyně měla naplánovanou službu na den 2. 3. 2018 v době od 7:00 do 20:00 hodin, tedy si musela být vědoma, že pokud půjde na odběr krve v odpoledních hodinách dne 1. 3. 2018, zasáhne daných 24 hodin do doby služby, a to v podstatné míře. Žalobkyně již cca od 7:30 hodin dne 1. 3. 2018 věděla, že na odběr krve půjde, tedy od této doby jí byla známa překážka ve službě, a přesto nepožádala o poskytnutí služebního volna.

19. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Procesní postup soudu

20. Krajský soud usnesením ze dne 25. 3. 2019, čj. 50 A 20/2019-21, žalobu odmítl pro opožděnost. O kasační stížnosti žalobkyně rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 7. 2020, čj. 1 As 123/2019-37, tak, že usnesení zdejšího soudu ze dne 25. 3. 2019 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V. Právní hodnocení krajského soudu

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

22. Žaloba není důvodná.

23. K důkaznímu návrhu žalobkyně krajský soud předně uvádí, že správním spisem v soudním řízení správním zpravidla není zapotřebí provádět samostatně dokazování (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

24. Mezi stranami je sporné, zda u žalobkyně došlo k naplnění materiální stránky vytýkaného kázeňského přestupku a zda splnila žalobkyně zákonem uloženou povinnost požádat nadřízeného o poskytnutí služebního volna za účelem zotavení se po odběru krve.

25. Dle § 68 odst. 1 služebního zákona platí, že „[n]emůže-li příslušník službu vykonávat z důvodu obecného zájmu, má nárok na udělení služebního volna s poskytnutím služebního příjmu.“ Odst. 2 téhož ustanovení dále stanoví, že „[p]řekážkou ve službě z důvodu obecného zájmu je výkon veřejné funkce, plnění občanské povinnosti a výkon jiného úkonu v obecném zájmu, který nelze uskutečnit mimo dobu služby“ (důraz doplněn). Odst. 5 písm. a) uvedeného ustanovení řadí mezi úkony ve veřejném zájmu i dárcovství krve nebo dalších biologických materiálů.

26. Ustanovení § 69 odst. 2 služebního zákona dále definuje rozsah poskytnutí služebního volna, přičemž „[s]lužební volno na dobu nezbytně nutnou se při dárcovství krve poskytne na cestu k odběru, na odběr a na cestu zpět a dále k zotavení po odběru, jestliže tyto skutečnosti zasahují do doby služby v době 24 hodin od nástupu cesty k odběru, a v době 48 hodin, jde-li o odběr dalších biologických materiálů. Nedojde-li k odběru, poskytne se služební volno jen na nezbytně nutnou dobu nepřítomnosti ve službě.“ Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 50 A 20/2019 27. Dále § 75 odst. 2 služebního zákona stanoví, že „[p]říslušník je povinen o poskytnutí služebního volna požádat; to neplatí, jestliže mu není překážka ve službě podle § 68 odst. 5 písm. c) nebo § 70 odst. 2 písm. a) až f) známa předem.“ 28. Z posledně citovaného ustanovení a contrario vyplývá, že příslušník má povinnost o služební volno zažádat předem, pokud se nejedná o neočekávanou skutečnost, jejíž vznik nelze očekávat (v opačném případě by část tohoto ustanovení za středníkem postrádala smysl).

29. Z komunikace mezi žalobkyní a nadřízeným, která je založena ve správním spise, vyplývá, že žalobkyně požádala o služební volno až následně po uskutečněném odběru, navzdory tomu, že byla transfúzní stanicí kontaktována již v den odběru ráno, někdy kolem 7 až 8 hodiny ranní (tuto informaci žalobkyně nikterak nerozporuje). I přesto, že nebyla žalobkyně v den uskutečněného odběru ve službě (čerpala osobní volno), měla časový úsek přibližně osmi hodin na to, aby nadřízeného o plánovaném odběru informovala, přičemž pro posouzení věci není rozhodné, zda měl odběr povahu akutního odběru na žádost transfúzní stanice nebo zda byla žalobkyně k odběru přeobjednána na vlastní žádost. Rozhodnou je v daném případě doba zmíněných osmi hodin, během kterých měla žalobkyně prostor kontaktovat nadřízeného a záměr podstoupit odběr krve mu sdělit. Nelze tak podřadit tento odběr krve pod mimořádnou událost, která nebyla žalobkyni známa předem. Žalobkyně správně uvedla, že služební zákon sám o sobě nedefinuje způsob, jakým by měla být žádost o služební volno podána. Žalobkyni však nic nebránilo v tom, aby žádost podala prostřednictvím mobilního telefonu, jak ostatně učinila ex post (tuto formu připouští i čl. 5 pokynu policejního prezidenta č. 241 ze dne 14. 11. 2014, dle něhož „[d]ovolená se určuje a služební volno se poskytuje zpravidla na žádost zaslanou digitálně nebo na předepsaném tiskopisu“).

30. Nelze přisvědčit ani argumentu žalobkyně, dle kterého neinformovala nadřízeného z důvodu nejistoty, zda k odběru krve dojde. Jak totiž vyplývá ze shora citovaného § 69 odst. 2 služebního zákona, nedojde-li k odběru, poskytne se služební volno jen na nezbytně nutnou dobu nepřítomnosti ve službě. Jelikož žalobkyně podstoupila (chtěla podstoupit) odběr krve v době svého osobního volna, v případě neuskutečnění odběru by nadřízený žalobkyni jednoduše služební volno jednoduše neposkytl a žalobkyně by druhý den nastoupila do výkonu služby v souladu s plánem služeb. Lze tak konstatovat, že žalobkyně nesplnila povinnost uloženou služebním zákonem, jelikož předem nepožádala nadřízeného předem o udělení služebního volna, ačkoliv mohla předpokládat, že v odpoledních hodinách dne předcházejícího dnu naplánované služby dojde k odběru krve.

31. Skutečnost, zda má nadřízený možnost tuto žádost odmítnout či nikoliv, není v nyní posuzovaném případě rozhodující. Podstata kázeňského přestupku žalobkyně totiž tkví v nedodržení shora uvedeného zákonného postupu a nikoli v tom, že by snad na služební volno neměla v daném případě nárok.

32. Dále se krajský soud zabýval otázkou (ne)naplnění materiální stránky kázeňského přestupku. Materiální stránku kázeňského (či jakéhokoliv jiného) přestupku určuje jeho společenská škodlivost. Ke vzniku odpovědnosti za přestupek tak nepostačuje pouze naplnění znaků formálních (zákonné označení určitého jednání za přestupek), ale jednání přestupce musí mít i minimální stupeň společenské škodlivosti. V daném Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 50 A 20/2019 případě je nutné posoudit konkrétní společenskou škodlivost, neboť jedna a tatáž skutková podstata (nepožádání o služební volno předem) může být naplněna různým způsobem a může dosahovat různé intenzity (rozdílný dopad při různých okolnostech apod.).

33. Jak sám žalovaný uvedl, k naplnění znaku kázeňského přestupku je zapotřebí jakékoliv formy zavinění (postačí i nevědomá nedbalost) a porušení služební povinnosti. Žalobkyně se v nyní posuzovaném případě dopustila kázeňského přestupku v úmyslu nepřímém, tzn., věděla, že se nezažádáním o udělení služebního volna může dopustit kázeňského přestupku, a pro případ, že k tomu dojde, s tím byla srozuměna (blíže viz § 50 služebního zákona). Co se týče porušení služební povinnosti, toto vyplývá již z dikce § 69 odst. 2 služebního zákona, který ukládá povinnost zažádat o služební volno předem (jestliže se nejedná o neočekávanou událost, k čemuž však v nynějším případě nedošlo; viz shora odstavec 29 tohoto rozsudku).

34. Dle žalobkyně nedošlo v jejím případě k naplnění materiální stránky kázeňského přestupku, neboť chybí společenská škodlivost činu. S touto argumentací se krajský soud neztotožnil. Jak správně žalovaný uvedl ve vyjádření k žalobě, „[ú]kolem Policie České republiky je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek a předcházet trestní činnosti, plnit úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony. Policie České republiky dohlíží na dodržování zákonů a očekává se, že sami příslušníci zákony a povinnosti vyplývající z nich dodržují.“ Nelze dát žalobkyni za pravdu, že žádostí ex post nezpůsobila porušení služební kázně a neohrozila plnění úkolů policie či neohrozila personální zabezpečení výkonu služby. Lze totiž vyjít z předpokladu, že pokud by žalobkyně svůj záměr dostavit se k odběru krve oznámila nadřízenému v den odběru, tj. 1. 3. 2018 ráno (v době, kdy se o odběru dozvěděla), měl by nadřízený dostatečný prostor pro zajištění náhrady za žalobkyni na druhý den, kdy měla řádně naplánovaný výkon služby. Za situace, kdy to žalobkyně oznámila nadřízenému ve večerních hodinách (kolem 18 hodiny) předcházejících službě, kterou měla nastoupit v 7:00 hodin druhý den ráno, měl nadřízený prostor pro zajištění náhrady či přeorganizování naplánovaných úkolů pro jednotlivé příslušníky naopak značně omezen.

35. Je přitom lhostejno, zda v posuzované věci skutečně došlo k tomu, že by se nadřízenému nepodařilo náhradu za žalobkyni zajistit či nikoli, neboť podstatou kázeňského přestupku je v daném ohledu stále porušení služební povinnosti, které může mít i povahu deliktu ohrožovacího (taková skutečnost by ovšem bezesporu mohla ovlivnit výši uložené sankce). Dle krajského soudu tak žalobkyně svým jednáním naplnila materiální stránku kázeňského přestupku, neboť v nyní posuzovaném případě spočívala společenská škodlivost v potenciální nemožnosti řádným a efektivním způsobem zajišťovat bezpečnost a plnění úkolů a cílů Policie České republiky.

36. Nad rámec uvedeného krajský soud připomíná rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, čj. 5 As 104/2008-45, č. 2011/2010 Sb. NSS, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl, že „[l]ze tedy obecně vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Z tohoto Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 7 50 A 20/2019 závěru však nelze dovodit, že by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku došlo vždy, když je naplněn formální znak přestupku zaviněným jednáním fyzické osoby. Pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek.“ Ačkoliv se v tehdy projednávané věci jednalo o dopravní přestupek, lze závěry Nejvyššího správního soudu vztahující se k naplnění materiální stránky přestupku obdobně aplikovat i na nyní projednávanou věc. Krajský soud přitom neshledal, že by v nynějším případě nastaly takové okolnosti, které by naplnění materiálního znaku kázeňského přestupku vylučovaly.

37. Správní orgány posouzení naplnění materiální stránky přestupku provedly, ačkoliv tak neučinily zcela výslovně a lze si v tomto ohledu představit i rozsáhlejší odůvodnění. Jak správní orgán prvního stupně, tak i žalovaný ve svých rozhodnutích podrobně popsali okolnosti posuzované věci, které mohly mít na naplnění materiální stránky kázeňského přestupku vliv. Správní orgán prvního stupně pak například na straně 9 svého rozhodnutí srozumitelně vylíčil, že je odpovědností služebního funkcionáře, aby zabezpečil plnění úkolů policie a za tímto účelem plánoval výkon služby, což žalobkyně svým jednáním ohrozila. Takovéto posouzení považuje krajský soud v kontextu dané věci za zcela dostatečné a nadto i přiléhavé, jak ostatně plyne již ze shora uvedeného. Žalovaný pak na stranách 4 a 5 svého rozhodnutí tuto úvahu správního orgánu prvního stupně dále rozvedl a popsal konkrétní dopady žalobčina přestupku na plánovaný výkon služby a plnění stanovených úkolů. Tím v podstatě odpověděl na žalobčinu (pouze obecně formulovanou) odvolací námitku, dle níž k naplnění materiálního znaku přestupku údajně nedošlo.

38. Pro úplnost krajský soud dodává, že souhlasí s žalobkyní v tom, že se v případě kázeňského přestupku jedná o správní delikt. Dle aktuální právní úpravy správního trestání rozlišujeme přestupky (vedle nich dříve stály též tzv. jiné správní delikty) a kárné či disciplinární delikty. Mezi druhou z uvedených kategorií lze zařadit i kázeňský přestupek ve smyslu § 50 služebního zákona. Nicméně přestože žalovaný kázeňský přestupek za správní delikt formálně nepovažoval (ostatně tak sám uvedl na str. 5 žalobou napadeného rozhodnutí), provedl správně posouzení žalobkyni vytýkaného jednání. Na posouzení věci tudíž uvedený závěr žalovaného nic nemění.

VI. Závěr a náklady řízení

39. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 8 50 A 20/2019

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 1. září 2020 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.