50 A 23/2018

Rubrum

č. j. 50A 23/2018 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: M. S., X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Oriniakem sídlem Na Sadech 21, České Budějovice proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 2. 2018, č. j. MV-120498-5/SO-2017 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Výše označeným rozhodnutím žalované bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) částečně změněno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 14. 8. 2017, č. j. OAM-6521-22/DP-2017, kterým 2 50A 23/2018 byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu s tím, že se mu pobyt dle ust. § 45 odst. 1 ve spojení s § 46 odst. 1 a ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) z důvodu zjištěné závažné překážky nepovoluje. Žalovaný změnil výrok odvoláním napadeného rozhodnutí tak, že žádost žalobce zamítl s odkazem na ust. § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území. Ve zbytku bylo prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno.

2. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 16. 3. 2018 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

3. Žalobou je namítán nesprávně vyhodnocený zjištěný skutkový stav věci, jehož následkem jsou nesprávné právní závěry napadeného rozhodnutí. Žalobce v žalobě zdůraznil, že z jeho strany byly splněny veškeré zákonné podmínky pro udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání jako osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“). V tomto směru je žalobou konstatováno, že uvedený účel pobytu nebyl ze strany žalobce plněn ze závažných důvodů pouze po přechodnou dobu, která však již pominula. Uvedené závažné důvody se vážou k činnosti jeho zaměstnavatele, spol. ANKORSTAV COMPANY s. r. o., který zapříčinil to, že žalobce neplnil účel uděleného pobytu na území České republiky, žalobce na tomto jednání svého zaměstnavatele nenese žádnou vinu. Vyjádřen byl taktéž nesouhlas se závěry správních orgánů stran jeho nedostatečné integrace v českém prostředí. Žalobce rovněž uvedl, že trvá na námitkách a argumentech jím vznesených během správního řízení.

4. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc žalované vrátit k dalšímu řízení.

5. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout, bylo poukázáno na totožnost žalobní argumentace s odvolacími námitkami, pročež žalovaná odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí.

6. Krajský soud dále dne 16. 3. 2018 obdržel žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, který byl k výzvě soudu dne 29. 3. 2018 doplněn. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 16. 4. 2018 pod č.j. 50 A 23/2018 – 22 tak, že žalobě odkladný účinek přiznán nebyl.

7. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žádostí doručenou správnímu orgánu prvního stupně dne 10. 4. 2017 žalobce požádal o udělení povolení k dlouhodobému pobytu. Z obsahu této žádosti se podává, že žádost je vedena ekonomickými důvody, kdy žalobce měl podnikat jako dělník, tuto práci měl vykonávat pro společnost Lattstav v Českých Budějovicích. Rodina žalobce (manželka, dvě děti, sestra a matka) žije na Ukrajině. Přílohou uvedené žádosti je: platební výměr Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 3. 4. 2017 na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2016, kdy daň byla vyměřena v nulové výši (základ daně uveden ve výši 155 920 Kč); Potvrzení Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 3. 4. 2017 o neexistenci daňových nedoplatků; sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice (dále jen „OSSZ“) ze dne 6. 4. 2017, dle kterého žalobce má jako OSVČ ke dni 5. 4. 2017 splatný nedoplatek pojistného, penále a přirážky k pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve výši 63 317 Kč, žalobci Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 50A 23/2018 byl na tuto částku povolen splátkový kalendář, který je řádně plněn (rozhodnutí o povolení splátkového kalendáře ze dne 29. 4. 2016 je rovněž součástí správního spisu); nájemní smlouva bytu nacházejícího se v ul. Novohradská v Českých Budějovicích uzavřená dne 1. 1. 2017 mezi žalobcem jako nájemcem a manželi M. jako pronajímateli s tím, že nájemní vztah byl uzavřen na dobu určitou od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2019; pojistná smlouva ze dne 10. 4. 2017 uzavřená žalobcem se spol. SLAVIA Pojišťovna a. s., jejímž předmětem je komplexní zdravotní pojištění.

8. Součástí správního spisu je dále Výpis z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR pořízený dne 10. 4. 2017, ze kterého se podává, že žalobce je na území České republiky od roku 2007, od tohoto roku do roku 2012 měl žalobce na tomto území udělen pobyt za účelem podnikání – OSVČ, od roku 2012 bylo jako účel pobytu žalobce uvedeno zaměstnání, a to u společnosti ANKORSTAV COMPANY s. r. o., sídlem Lohniského 901/7, Praha 5. Žalobce se od roku 2007 do roku 2012 zdržoval v Českých Budějovicích, od roku 2012 do roku 2014 v Praze a od roku 2014 dosud v Českých Budějovicích.

9. Z výpisu z evidence Rejstříku trestů datovaného ke dni 10. 4. 2017 se podává, že žalobce je v této evidenci bez záznamů.

10. Součástí spisu je dále sdělení OSSZ ze dne 5. 5. 2017 k žádosti správního orgánu prvního stupně, ze kterého vyplývá, že žalobce byl jako OSVČ evidován v období od 4. 7. 2007 do 31. 10. 2012 a dále od 10. 2. 2015 dosud.

11. Ve spisu je dále založen výpis z Registru ekonomických subjektů ČSÚ a ARES ze dne 24. 5. 2017, který se týká spol. ANKORSTAV COMPANY s. r. o., z tohoto výpisu se podává, že uvedená společnost provozuje volnou ohlašovací činnost, k níž jí bylo uděleno oprávnění dne 11. 6. 2014. Z výpisu z Živnostenského rejstříku žalobce plyne, že žalobci bylo dne 29. 10. 2014 uděleno oprávnění k provozu ohlašovací volné živnosti v oboru Přípravné a dokončovací stavebné práce, specializované stavební činnosti, a to na dobu určitou do 31. 5. 2017.

12. Z hlášení o pobytové kontrole Policie ČR ze dne 22. 7. 2015 vyplývá, že ve dnech 16. až 21. 7. 2015 byla v žalobcem udávaném bytě v ul. Novohradská prováděna pobytová kontrola, v rámci níž bylo ověřeno, že žalobce na tomto místě od roku 2014 bydlí, což bylo ověřeno výpověďmi dalších osob žijících v domě i výpovědí pronajímatele. V rámci těchto kontrol byl žalobce v dotčeném místě zastižen, k dotazům pobytové kontroly uvedl, že se jako živnostník dostal do problémů, když od jisté třeboňské společnosti nedostal za svou práci zaplaceno, v tomto okamžiku vznikly dluhy u OSSZ, z důvodu těchto dluhů žalobci nemohl být prodloužen dlouhodobý pobyt na území ČR, a proto vyhledal zaměstnavatele, aby díky němu mohl požádat o vydání zaměstnanecké karty. Přestože tento zaměstnavatel sídlí v Praze, kde má žalobce rovněž uvedeno místo výkonu práce, vyjádřil žalobce zájem setrvat v Českých Budějovicích, odkud plánuje za zaměstnáním do Prahy dojíždět. Tímto způsobem žalobce hodlá prostřednictvím splátkového kalendáře umořit dluh u OSSZ.

13. Ve správním spisu je dále založena kopie pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a spol. ANKORSTAV COMPANY s. r. o. (za tuto společnost uveden jednatel V. O.) dne 20. 5. 2014, jejímž předmětem je výkon práce žalobce na pozici dělníka v oblasti výstavby budov, Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 50A 23/2018 pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou se dnem nástupu do práce navazujícím na vydání zaměstnanecké karty, místem výkonu práce byla určena Praha.

14. Rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajská pobočka pro hlavní město Prahu ze dne 23. 5. 2012 bylo žalobci na dobu od 1. 6. 2012 do 31. 5. 2013 povoleno zaměstnání na ohlašovací volné pracovní místo u zaměstnavatele ANKORSTAV COMPANY s. r. o. v pracovním zařazení: „93130 dělníci v oblasti výstavby budov“. Toto povolení bylo navazujícími rozhodnutími úřadu práce prodlouženo, a to až do 31. 5. 2015.

15. Potvrzením Ministerstva vnitra ČR ze dne 17. 12. 2015 bylo žalobci potvrzeno splnění podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu – zaměstnanecké karty.

16. Z protokolu o výslechu žalobce ze dne 5. 6. 2017 vyplývá, že žalobce pobývá na území ČR od roku 2007, kdy zprvu zde podnikal jako OSVČ, následně se dostal z důvodu dluhů na Ukrajině i vůči OSSZ v České republice do finančních problémů, proto se od roku 2011 nechal zaměstnat u spol. ANKORSTAV COMPANY s. r. o., přičemž současně si prodlužoval též živnostenský list. Pro tuto společnost pracoval žalobce na různých místech v ČR, uvedená společnost mu zadávala práci prostřednictvím pana V. S. U uvedené společnosti žalobce pracoval coby zaměstnanec od roku 2011 do roku 2017, někdy pracoval jako zaměstnanec a někdy jako OSVČ. Pracovní smlouvu žalobce nepodepsal, ale uzavřel ji, souhlasil, aby ji za něj podepsal kamarád. Dluh u OSSZ se mu díky zaměstnání daří hradit, dluhy na Ukrajině má stále. Ke změně účelu pobytu žalobce došlo v roce 2011, kdy se dostal z důvodu nevyplacené odměny za práci do finančních problémů. Na území ČR v době výslechu žalobce pobýval na základě oprávnění k pobytu za účelem zaměstnání. Jako zaměstnanec žalobce dostával 10 000 Kč měsíčně hotově, přitom dále vydělával peníze jako OSVČ, kdy touto prací si vydělal víc peněz. Ke sdělení vyslýchajícího, že od 15. 11. 2012 nebyl na OSSZ evidován jako zaměstnanec, žalobce uvedl, že si stále platil komerční zdravotní pojištění, o tom, zda je hrazena sociálka se se svým zaměstnavatelem nebavil. Žalobce se nezajímal o to, zda za něj zaměstnavatel odvádí sociální a důchodové pojištění a pojištění zdravotní, žalobce měl za to, že k těmto odvodům dochází. Na Ukrajinu se žalobce kvůli mafiánovi vrátit nemůže. Účelem pracovního poměru bylo vízum, které by žalobci s ohledem na jeho dluhy u OSSZ v případě, že by o něj žádal jako OSVČ, vydáno nebylo. Žalobce uvedl, že jsou mu známy jeho pobytové povinnosti na území ČR. K obsahu práce žalobce uvedl, že tuto si občas shání sám a občas mu ji zajišťuje V. S., kterému též předává své faktury, na základě kterých mu pan S. vyplňuje daňová přiznání. Do domovského státu žalobce jezdí příležitostně, s ohledem na aktuální příjmy. Celá rodina žalobce žije na Ukrajině, manželka nepracuje, žalobce živí kromě rodiny též nemocnou tchýni a hradí rovněž lékařskou péči syna, který má poruchu metabolismu. Dluh u OSSZ v době výslechu žalobce činil 60 000 Kč až 70 000 Kč, na Ukrajině žalobce evidoval dluh 20 000 dolarů, jedná se o dluh za lékařskou péči o syna a tchýni.

17. Výzvou správního orgánu prvního stupně ze dne 5. 6. 2017 byl žalobce vyzván k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, s nimiž se následně dne 12. 6. 2017 seznámil.

18. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 14. 8 2017 č.j. OAM-6521-22/DP- 2017 byla žádost žalobce o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu zamítnuta a pobyt mu nebyl povolen. Správní orgán prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce v období od roku 2011 do roku 2017 neplnil účel Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 50A 23/2018 pobytu, kterým bylo na základě jeho vlastní dobrovolné žádosti „zaměstnání“. Žalobce pobýval na území ČR od roku 2007, od tohoto roku do roku 2011 bylo účelem jeho pobytu „podnikání jako OSVČ“. V období roku 2010 až 2012 žalobce neplnil své závazky vůči OSSZ, a proto byla nařízena exekuce na jeho bankovní účet. Z důvodu vzniku této pohledávky žalobce nemohl pro účely prodloužení pobytového oprávnění za účelem podnikání předložit potvrzení o bezdlužnosti, a proto se po dohodě s kamarádem nechal zaměstnat u spol. ANKORSTAV COMPANY s. r. o., o čemž svědčí pouze žalobcem předložená pracovní smlouva, žalobce k výzvě správního orgánu nepředložil žádné mzdové ani jiné doklady osvědčující jeho reálný zaměstnanecký poměr. Z daňových tvrzení žalobce podávaných prostřednictvím uvedeného zaměstnavatele bylo zjištěno, že ze zaměstnání byly z jeho strany přiznány nulové příjmy, ačkoliv z výslechu žalobce vyplývá, že mu zaměstnavatelem měla být vyplácena mzda ve výši 10 000 Kč měsíčně. Zaměstnavatel za něj neodváděl sociální a důchodové pojištění, žalobce si sám hradil komerční zdravotní pojištění. Ze všech uvedených důvodů správní orgán dospěl k závěru, že žalobce neplnil v období od roku 2011 do roku 2017 účel pobytového oprávnění, kterým bylo „zaměstnání“, správní orgán přitom nezpochybnil možnost souběžného výkonu podnikatelské činnosti žalobce se zaměstnáním, avšak reálný výkon zaměstnání žalobcem prokázán nebyl. Z tohoto důvodu správní orgán konstatoval účelovost jednání žalobce, který uzavřel pracovní smlouvu se spol. ANKORSTAV COMPANY s. r. o., aniž by práci v rámci tohoto pracovního poměru reálně vykonával, jediným účelem tohoto jednání žalobce bylo získat oprávnění k pobytu, které by v případě žádosti o pobytové oprávnění za účelem podnikání nezískal. Správní orgán rovněž uzavřel, že popsané jednání žalobce svědčí o jeho nedostatečné integraci na území ČR a jsou proto dány důvody, aby žádost žalobce o dlouhodobý pobyt byla zamítnuta.

19. Proti uvedenému rozhodnutí správního orgánu prvního stupně brojil žalobce odvoláním, které bylo žalobou napadeným rozhodnutím částečně změněno, a to co do odkazu na zákonná ustanovení, z nichž meritorní výrok o zamítnutí žádosti vycházel, ve zbytku zůstalo prvostupňové rozhodnutí nezměněno. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí konstatovala, že v daném případě byla naplněna jiná překážka pobytu ve smyslu ust. § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce v celém období, po které mu byl povolen účel dlouhodobého pobytu „zaměstnání“ tento účel neplnil, když se po celou dobu věnoval podnikání. V této souvislosti žalovaná zmínila rozhodnutí Městského soudu v Praze, z nichž vyplývá povinnost cizinců nacházejících se na území ČR dodržovat zde platné právní předpisy. Městský soud v Praze pak dále konstatoval, že neplnění účelu pobytu po převážnou část doby představuje zákonné důvody pro nevydání povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR.

20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

21. Krajský soud rozhodl při jednání, které se konalo dne 10. 10. 2018 v nepřítomnosti řádně omluvené žalované i v nepřítomnosti žalobce, který dle sdělení jeho právního zástupce na základě výjezdního příkazu byl povinen vycestovat. Právní zástupce žalobce v průběhu řízení setrval na závěrech uplatněných v projednávané žalobě. Zdůraznil skutečnost, že ze strany žalobce se nejednalo o vědomé zavinění, když pochybení bylo v tomto případě na straně jeho zaměstnavatele. Dále bylo poukázáno na to, že závěr správních orgánů Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 50A 23/2018 nedopovídal skutkovému stavu v době jejich rozhodování, kdy protiprávní jednání žalobce již pominulo.

22. Žaloba není důvodná.

23. V nyní projednávané věci byla zamítnuta žádost žalobce o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu, kterou žalobce podal za účelem podnikání jako OSVČ. Důvody tohoto zamítnutí vycházely, po korekci ze strany odvolacího orgánu, z ust. § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců.

24. Dle § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí pro povolení k dlouhodobému pobytu obdobně § 31 odst. 1 písm. a) až e), § 33, 34, 37, 38, § 55 odst. 1a 2, § 56, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. Ministerstvo povolení k dlouhodobému pobytu dále nevydá, pokud cizinec neplní na území účel, pro který mu bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů a pro který mu má být vydáno povolení k dlouhodobému pobytu, nebo pokud cizinec neplnil v době platnosti víza k pobytu nad 90 dnů na území účel, pro který mu bylo vízum uděleno; to neplatí, pokud cizinec prokáže, že se jednalo o neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu. K žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42 je cizinec dále povinen předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění, které odpovídá podmínkám uvedeným v § 180j. Současně je povinen na požádání předložit doklad o zaplacení pojistného uvedeného na dokladu o cestovním zdravotním pojištění. To neplatí, jde-li o případy uvedené v § 180j odst. 4.

25. Dle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců neudělí ministerstvo cizinci dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, pokud pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.

26. Co se rozumí pojmem „jiná závažná překážka“ vyložil Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 26. 6. 2013 vydaném pod sp. zn. 9 A 66/2010 [2951/2014 Sb. NSS], kde konstatoval, že závažnou překážkou se dle, v rozhodné době platného § 56 odst. 1 písm. k) zákona o pobytu cizinců [nyní § 56 odst. 1 písm. j) uvedeného zákona] ve spojení s § 46 odst. 1 téhož zákona, rozumí neplnění účelu předchozího pobytu (faktické nevykonávání podnikatelské činnosti) po převážnou část doby, na kterou bylo cizinci uděleno vízum k pobytu za účelem podnikání.

27. Z uvedeného vyplývá, že ministerstvo cizinci povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR nevydá, pokud cizinec převážnou část pobytu, který mu byl povolen v daném období pro konkrétní účel udělen, tento účel neplní.

28. V daném případě žalobce přicestoval na území ČR v roce 2007, od 23. 4. 2007 do 4. 4. 2012 žalobce pobýval na tomto území na základě povolení k dlouhodobému pobytu, které mu bylo uděleno za účelem podnikání – OSVČ, dne 15. 11. 2012 došlo na základě žádosti žalobce ke změně účelu jeho pobytu na území a bylo mu vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání, toto pobytové oprávnění pak bylo žalobci prodlužováno, a to až do 31. 5. 2017.

29. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalobce přistoupil ke změně účelu pobytu, neboť v období od roku 2010 do roku 2012 mu vznikly pohledávky u OSSZ, které v době svého podnikání nehradil zákonné platby. Z důvodu těchto pohledávek žalobci nemohlo být vydáno potvrzení o bezdlužnosti, které je podstatnou náležitostí žádosti o udělení dlouhodobého pobytu za účelem podnikání (viz § 46 odst. 7 zákona o pobytu cizinců), Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 50A 23/2018 proto žalobce přistoupil ke změně účelu pobytu, kterým mělo být zaměstnání. Zaměstnán měl být ve společnosti ANKORSTAV COMPANY s. r. o., která mu dle jeho slov měla vyplácet měsíční mzdu ve výši 10 000 Kč. Žalobce měl občas vykonávat práci v rámci uvedeného pracovního poměru a občas jako OSVČ, přičemž převládala práce, kterou žalobce vykonával coby podnikatel. Z provedeného dokazování krajský soud zjistil, že žalobce k prokázání existence uvedeného pracovněprávního vztahu předložil pouze pracovní smlouvu ze dne 20. 5. 2014, kterou navíc dle svých slov ani nepodepsal. Reálný výkon zaměstnání však žalobcem prokázán nebyl, nebyly předloženy mzdové listy ani listy osvědčující docházku žalobce do zaměstnání či jiné doklady osvědčující žalobcův pracovní poměr. Zaměstnavatel žalobce za něj neodváděl odvody důchodového ani sociálního pojištění, žalobce se o toto dle svých slov ani nestaral, naopak si sám dále platil komerční zdravotní pojištění bez ohledu na zákonnou povinnost zaměstnavatele přihlásit jej, coby svého zaměstnance, do systému všeobecného zdravotního pojištění. Reálné existenci zaměstnaneckého poměru nesvědčí ani údaje plynoucí z daňových tvrzení žalobce z let 2015 a 2016, ze kterých se podává, že veškeré příjmy žalobce mu plynuly z jeho podnikání, nikoliv z příjmů v podobě mzdy.

30. Všechny uvedené skutečnosti plynoucí z provedeného dokazování potvrzují správnost závěrů správních orgánů o neplnění účelu, pro který byl žalobci dlouhodobý pobyt povolen. Zvolený účel pobytu na území ČR v podobě zaměstnání představoval pouze prostředek umožňující žalobci setrvat na území ČR, aniž by žalobce plnil podmínky stanovené pro tento účelu pobytu. Účelovost jednání žalobce konečně vyplývá i z obsahu jeho vlastní výpovědi před správním orgánem prvního stupně ze dne 5. 6. 2017, kde uvedl, že z důvodu finančních problémů se musel nechat zaměstnat, když pobytové oprávnění pro účely podnikání je vázáno na bezdlužnost. Soud na tomto místě konstatuje, že zákon nevylučuje paralelní výkon podnikání a zaměstnání, avšak z dokazování provedeného před správním orgánem vyplývá, že žalobce faktický výkon zaměstnání neprokázal, naopak je z dokazování zřejmé, že žalobce v době, kdy měl povolen pobyt za účelem zaměstnání, vykonával pouze činnost podnikatelskou, která jediná byla zdrojem jeho příjmů.

31. Pokud žalobce uvádí, že k neplnění účelu pobytu docházelo pouze po přechodnou dobu ze závažných důvodů, pak k tomu soud uvádí, že účel pobytového oprávnění nebyl ze strany žalobce plněn téměř 5 let, kdy žalobce opakovaně žádal o prodloužení tohoto účelu pobytu, přestože si musel být vědom, že účel tohoto pobytu neplní, když práci i nadále vykonává pouze jako OSVČ. Žalobce dobrovolně požádal o změnu účelu svého pobytu, kterým nově mělo být zaměstnání, pokud tedy účelem jeho pobytu na území ČR mělo být zaměstnání, byl žalobce povinen toto na území ČR vykonávat. Pokud tak nečinil, musí nyní akceptovat zákonné následky tohoto svého jednání, kterého se dopouštěl nikoliv zanedbatelnou dobu. Závažné důvody, pro které nemohl být účel pobytu cizincem plněn, uvažované § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, žalobcem prokázány nebyly, ten je poprvé uvádí až v projednávané žalobě, kde v souvislosti s tím poukazuje na to, že na uvedeném stavu nesl vinu pouze jeho zaměstnavatel. K tomu soud konstatuje, že to byla pouze dobrovolná volba žalobce, který chtěl na území ČR setrvat na základě povolení vázaného na faktický výkon zaměstnání, pokud k tomuto nedocházelo, bylo pouze na žalobci, aby danou situaci řešil, neboť žalobce je povinen znát právní předpisy platné na území, kde se dlouhodobě zdržuje, a které povolení k pobytu za účelem zaměstnání vážou pouze na jeho faktický výkon. Pokud žalobci nebyla vyplácena mzda, či nebyla plněná jiná zákonná povinnost ze strany jeho zaměstnavatele, měl možnost tuto situaci řešit prostřednictvím příslušných právních instrumentů. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 8 50A 23/2018 32. Na tomto místě soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu učiněné v rozhodnutí ze dne 27. 12. 2011 sp. zn. 7 As 82/2011 [NSS 5421/2011], v němž tento soud k plnění účelu pobytového oprávnění cizinců uvedl: „Plněním účelu, pro který bylo vízum uděleno, je ve smyslu § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, nutno v případě, že vízum bylo uděleno za účelem podnikání, rozumět faktické vykonávání podnikatelské činnosti; nestačí mít pouhé oprávnění podnikat (např. mít živnostenské oprávnění), není-li podnikatelská činnost fakticky vykonávána.“ 33. V intencích citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu krajský soud uzavírá, že v projednávané věci bylo v řízení před správními orgány prokázáno, že žalobce účel, pro který mu bylo pobytové oprávnění uděleno, fakticky nevykonával, když jediným důkazem osvědčujícím existenci zaměstnaneckého poměru žalobce byla toliko pracovní smlouva, k níž sám žalobce uvedl, že ji nepodepsal. Žádné další důkazy v tomto směru žalobcem předloženy ani navrženy nebyly, a proto soud považuje žalované rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí, jímž byla žalobci zamítnuta žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu, za správné.

34. Žalobci nemohlo být další povolení k dlouhodobému pobytu k jeho žádosti ze dne 10. 4. 2017 vydáno, neboť účel pobytu, pro který mu bylo uděleno předchozí povolení k pobytu v období od 1. 6. 2015 do 31. 5. 2017, plněn nebyl. V době podání žádosti tedy žalobce účel povoleného pobytu neplnil, čímž byla naplněna dikce § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.

35. Pokud jde o závěry správních orgánů stran žalobcovy integrace do české společnosti, ani k těmto nemá soud žádných výhrad, je pravdou, že se žalobce zdržuje na území České republiky dlouhou dobu, a to již od roku 2007. Z výpovědi žalobce ani z jiných důkazních prostředků však nebylo prokázáno, že by zde, kromě trvalého bydliště, měl jakékoliv zázemí, ať již v podobě rodinných či jiných sociálních vazeb. Sám žalobce uvedl, že celá jeho rodina včetně manželky a dětí žijí na Ukrajině, kde je dle svých finančních možností navštěvuje a podporuje. Na území ČR žalobce, jak uvedl, „hospodaří“ sám. Významnou skutečností je v tomto směru jednání žalobce, který i přes svůj dlouhodobý pobyt na tomto území nerespektuje místní právní předpisy, ač si musí být vědom, že je povinen účel uděleného pobytového oprávnění plnit. Z uvedených důvodů lze konstatovat, že míra integrace žalobce do místního prostředí neodpovídá délce jeho pobytu zde.

36. Závěrem pak soud k žalobou uváděnému odkazu na námitky a argumenty uplatněné ve správním řízení uvádí, že v žalobě nelze namísto řádného formulování žalobních bodů použít obecný odkaz na důvody a námitky uplatněné ve správním řízení; žalobní body je nutné konkretizovat a vztáhnout na projednávanou věc. Žalobou uváděné tvrzení, dle něhož žalobce trvá na námitkách a argumentech uplatněných v předchozím řízení, nelze chápat jako dostatečně konkrétní a individualizovaný žalobní bod ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu. [k náležitostem žalobních bodů viz např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 2 Azs 92/2005 (835/1996 Sb. NSS)]

37. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že správní orgány na základě řádně zjištěného skutkového stavu dospěly k závěrům odůvodňujícím zamítnutí žádosti žalobce o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu, žaloba proto není důvodná, a soud ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 9 50A 23/2018 38. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 10. října 2018 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.