50 A 24/2017

Rubrum

č. j. 50 A 24/2017 - 48 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: AG KONSTRUKT s. r. o., IČ: 450 23 221, sídlem nám. Maxe Švabinského 961/10, České Budějovice, zastoupeného Mgr. Filipem Toulem, advokátem sídlem Lannova tř. 16/13, České Budějovice, proti žalovanému: Státnímu úřadu inspekce práce, sídlem Kolářská 451/13, Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2017, č. j. 6143/1.30/16-5 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce Opava ze dne 2. 2. 2017 č. j. 6143/1.30/16-5 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. Pokračování - 2 - 50A 24/2017

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 27. 2. 2017 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2017, č. j. 6143/1.30/16-5 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) o jeho odvolání proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu (dále jen „kontrolní orgán“) č. j. 2249/5.30/16-23 ze dne 8. 6. 2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že odvolání bylo zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu porušení povinnosti týkající se organizace práce a pracovních postupů podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce, když své zaměstnance, V.L. a D.P., nechránil proti pádu z výšky. V prvém případě spočívalo porušení povinnosti v tom, že dne 2. 6. 2015 žalobce nezajistil zaměstnance V.L., nar. X, který pracoval na střeše administrativně provozního a skladového areálu v Českých Budějovicích v Okružní ulici ve výšce cca 7,5 metrů, proti pádu z výšky. Ve druhém případě žalobce nezajistil dne 9. 11. 2015 zaměstnance D.P., nar. X, který pracoval na střeše při akci „Změna dokončené stavby – přístavba skladové haly, U smaltovny čp. 625“ ve výšce cca 5 metrů, proti pádu z výšky. Za správní delikt byla žalobci uložena pokuta ve výši 163.000 Kč.

2. Správního deliktu se měl žalobce dopustit tím, že porušil § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 309/2006“), jenž je proveden ustanovením § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, ve znění v rozhodném období (dále jen „nařízení vlády 362/2005“).

3. Žalobce napadá rozhodnutí z důvodu jeho nezákonnosti a domáhá se jeho zrušení. Namítá nesprávné závěry žalovaného o tom, že V.L. neměl bezpečnostní postroj ani pod výstražnou vestou, že jistící lano by muselo vést kolem krku V.L.. Žalobce má za to, že odůvodnění napadeného rozhodnutí neodpovídá provedeným důkazům, ze kterých je zřejmé, že plošina spolu s bezpečnostním popruhem byly způsobilé zabránit pádu V.L. Podle žalobce je z důkazních fotografií jasně viditelné, že plošina je umístěna přesně pod V. L. a překrývá železný profil I, který končí na hraně bílého a tmavého pole nad předmětným oknem. Žalobce postrádá logiku v odůvodnění rozhodnutí správních orgánů ve vztahu k umístění plošiny. Podle žalobce jsou závěry správních orgánů dány úhlem focení plošiny. Z fotografií je rovněž patrná „vypouklina“ na zádech V. L., která má představovat bezpečnostní ochranný popruh, který měl mít V. L. na sobě. Z tohoto popruhu vedlo jistící lano po zádech dolů, až k jistícímu bodu na střeše, k němuž byl V. L. fixován. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. Pokračování - 3 - 50A 24/2017 4. Žalobce dále namítá, že žalovaný neodůvodnil, proč považoval námitku žalobce o nepřítomnosti L.M. při pořizování fotodokumentace D.P. za účelovou. V případě D.P., L. M. na pracovišti v inkriminovaný den byl, přidělil D. P. ochranné pomůcky a sdělil mu způsob jejich užití. Poté se vzdálil do kanceláře v místě stavby na kontrolní den. Mezitím pořídili inspektoři několik fotografií, kdy L. M. nebyl u jejich pořizování přítomen. Když byl v kanceláři na kontrolním dnu, D. P. si vyměnil bezpečnostní pomůcku za jistící pás a v něm vykonával pracovní činnost. Toto se událo bez vědomí L. M. a proti jeho příkazům.

5. Podle žalobce správní orgány neodůvodnily, proč považují jistící pás za nevhodný prostředek BOZP pro činnost vykonávanou D.P. Žalobce zastává názor, že existuje liberační důvod, neboť zaměstnanci žalobce procházejí pravidelným školením BOZP, jsou vybaveni ochrannými pomůckami a vedoucí zaměstnanci jejich používání nejen vyžadují, ale i kontrolují.

6. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí také ve vztahu k výši stanovené pokuty. Žalovaný se nevypořádal s námitkami žalobce a jeho argumentace je nepřiléhavá. Žalobce v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí odkázal na několik obdobných případů, kdy účastníci řízení byli za stejný správní delikt sankcionováni mnohem nižší pokutou. Žalobci tudíž není zřejmý důvod, pro který je mu uložena takto vysoká pokuta, která navíc není ani řádně odůvodněna, neboť žalovaný mimo jiné nezohlednil majetkové poměry žalobce. Žalobce v tomto směru namítá porušení § 2 správního řádu, neboť mu byla uložena pokuta za stejný správní delikt ve výši 14 x vyšší než v obdobném případě, navíc za situace, kdy k jeho dřívějšímu trestání nemělo být vzhledem k zahlazení přihlíženo.

7. Žalobce dále namítá skutečnost, že se žalovaný vůbec nezabýval námitkou neoprávněného vstupu inspektorů na pozemek D. Žalobce považuje vyřešení otázky legálnosti vstupu na pozemek D. za stěžejní pro posouzení použitelnosti důkazů pořízených na tomto pozemku a odkazuje na princip „otráveného stromu“.

8. Závěrem žalobce poukazuje na tvrzení správních orgánů stran nezpůsobilosti jistícího pásu být ochranným prostředkem, kdy toto tvrzení správní orgány nikterak důkazně nepodložily. Žalobce se dožaduje provedení výslechů jmenovitě označených osob.

9. Dne 17. 3. 2017 žalobce podanou žalobu doplnil o fotografie pořízené během jím provedeného vyšetřovacího pokusu, na kterých je zachycen pracovník s ochrannými pomůckami proti pádu a plošina. Žalobce předložil fotografie pořízené při vyšetřovacím pokusu, fotografie pořízené inspektory dne 2. 6. 2015 a zprávu Výzkumného ústavu bezpečnosti práce, v. v. i., který žalobci zaslal vyjádření dne 9. 3. 2017. Z předmětného vyjádření vyplývá, že dle fotografií není postaveno najisto, zda V.L. na sobě měl či neměl ochranné pomůcky proti pádu. Žalobce konstatuje, že s přihlédnutím k čestným prohlášením zaměstnance J. A. a dalších osob, které byly přítomny na stavbě a stvrdily, že V.L. na sobě měl ochranné pomůcky proti pádu, a v souladu se zásadou in dubio pro reo neexistuje procesně použitelný důkaz, který by vyvrátil skutečnost, že V.L. na sobě měl ochranné pomůcky proti pádu. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. Pokračování - 4 - 50A 24/2017 10. Žalobce namítal podjatost inspektora Ing. K., který již v dubnu 2009 prováděl u žalobce kontrolu, přičemž kontrolní orgán tehdy, k žádosti žalobce o změnu kontrolující osoby z důvodu nestandartního chování, tuto změnu povolil. Žalobci nyní není jasný důvod, pro který byla námitka podjatosti odmítnuta.

11. V posledním bodě doplnění žaloby žalobce upozornil na princip fungování polohovacího pásu, který při práci použil D.P., s jehož použitím vyjádřily kontrolní orgány nesouhlas. Žalobci se podařilo získat evidenční list – návod k použití, z něhož se podává, že se polohovací pás používá pro práci ve výškách a účelem je zabránit přístupu k místu, kde hrozí pád z výšky. Pan P. byl připnut k tomuto záchytnému systému a ten mu neumožnil dostat se blíž než 0,6 metru k okraji střechy. Žalobce vytýká kontrolním orgánům, že nepředložily žádné důkazy o nevhodnosti tohoto ochranného prostředku.

12. Dne 22. 3. 2017 podal žalobce ke krajskému soudu v pořadí druhé doplnění žaloby, které obsahuje přílohy, z nichž má vyplývat, že žalobce vynaložil veškeré úsilí, aby ke spáchání správního deliktu nedošlo. Žalobce zejména zajistil pro zaměstnance veškerá nutná školení bezpečnosti práce, veškeré nutné ochranné pomůcky a vyžadoval po zaměstnancích, aby BOZP dodržovali. Žalobce dále předložil důkazy prokazující podjatost inspektora Ing. K. a k této podjatosti navrhl provést výslechy svědků v rámci soudního řízení.

13. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a setrval na závěrech učiněných v napadeném rozhodnutí ohledně spáchání správního deliktu žalobcem. Žalovaný považuje argumenty co do zajištění V.L. za účelové, jež nemají oporu v provedeném dokazování, neboť tvrzení ohledně bezpečnostního popruhu nedokládají ani fotografie ani svědecké výpovědi. Žalovaný konstatuje, že byl v této věci vyslechnut pouze V.L., jehož výpověď správní orgány vyhodnotily jako nedůvěryhodnou. Co se týče úhlu, z něhož měla být fotografie pořízena, žalovaný uvedl, že mezi jednotlivými částmi objektu lze vyvodit jejich vzájemné postavení. Přestože plošina částečně pokrývá místo v rámci sloupce předmětných panelů, není způsobilá být kolektivní ochranou proti pádu z výšky. Žalovaný dále konstatuje, že fotografie zachycují pouze statický stav a nejsou způsobilé prokázat posloupné jednání kontrolovaného subjektu. Z toho důvodu je třeba také vycházet z dalších důkazních prostředků, kterými jsou v tomto případě zejména protokoly o kontrole. Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce, že protokol není způsobilým důkazním prostředkem. V daném případě byla důvěryhodnost protokolu podrobena přezkumu na základě námitek proti kontrolnímu zjištění a rovněž stížností na postup inspektorů a námitky podjatosti. Oba správní orgány považují protokol o kontrole za důkazní prostředek vysoké informační hodnoty, který prokazuje, že V.L. při kontrole dne 2. 6. 2015 na sobě neměl postroj k zachycení pádu. Žalovaný se dále vyjádřil k pořízení fotografie postroje mimo stavební buňku, ke svému tvrzení o vedení jistícího lana kolem krku V.L. a k fotografiím střechy, kde mělo být vidět lano a záchytné body. Žalovaný k naposledy zmíněnému uvedl, že je námitka co do fotografií střechy, které ve spise chybí, vznesená až v podané žalobě a nemá oporu v provedeném dokazování. Žalobce byl při ústním jednání seznámen s obsahem spisu a žádných námitek ani důkazních návrhů neměl.

14. Žalovaný dále uvedl, že pokus provedený žalobcem nebyl ve správním řízení navrhován a tudíž jeho závěry nemohly být prokázány, s pořízenými fotografiemi žalovaný nebyl Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. Pokračování - 5 - 50A 24/2017 seznámen a nemůže se k nim proto vyjádřit. Provedení navrhované rekonstrukce považuje žalovaný za nadbytečné.

15. K žalobcovu dovolávání se liberačního důvodu žalovaný konstatuje, že žalobce nebyl dostatečně důsledný v kontrole dodržování bezpečnostních předpisů. Kontrolní orgán odůvodnil, proč byl jistící pás užitý D. P. nevhodným. Žalovaný rovněž odůvodnil absenci bezpečnostního postroje u V.L. a důrazně odmítl, že by jeho úvaha mohla připustit skutečnost, že V.L. na sobě bezpečnostní postroj měl.

16. Žalovaný považuje odůvodnění výše stanovené pokuty za přezkoumatelné a dodává, že bezpečnostní předpisy jsou koncipovány tak, aby nedocházelo k ohrožení zdraví a života.

17. K námitce oprávněnosti vstupu kontrolorů na pozemek D. žalovaný uvádí, že je žalobci znám výsledek řízení o stížnosti, který byl proveden jako důkaz ve správním řízení, a proto žalovaný považuje za nadbytečné opětovně opakovat již jednou vyřčené. Obdobné závěry činí žalovaný i ve vztahu k námitce podjatosti inspektora Ing. K., neboť námitka byla již vypořádána. Provádění důkazů souvisejících s touto námitkou považuje žalovaný za nadbytečné.

18. Ze správních spisů, které si krajský soud pro nyní projednávanou věc vyžádal, učinil krajský soud následující rozhodná skutková zjištění:

19. Dne 2. 6. 2015 byla s žalobcem na pracovišti „Skladový a provozní areál – české Budějovice – Okružní“ (dále jen „pracoviště Okružní“) zahájena kontrola ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce, jejímž předmětem bylo dodržování povinností vymezených v § 3 odst. 1 zákona o inspekci práce, se zaměřením zejména na dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a na dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a právních předpisů o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení. O průběhu kontroly byl vyhotoven protokol o kontrole ze dne 17. 8. 2015, č. j. 13645/5.42/15-17 (dále jen „protokol“), dle něhož provedenou kontrolou bylo zjištěno, že dne 2. 6. 2015 na pracovišti Okružní pracovali zaměstnanci žalobce ve složení J.B., nar. ..., J.A., nar. X a V.L., nar. X na opláštění haly za využití nůžkové zdvižné plošiny. Ochranná konstrukce zdvižné plošiny byla vzdálena 0,4 metrů od instalovaného opláštění, a proto nebyla způsobilá pro naplnění podmínek kolektivní ochrany zaměstnanců proti pádu nebo zřícení z okraje střechy. Fixaci panelů prováděl V.L. ve výšce 7,5 metrů nad okolním terénem na střeše se sklonem 6 stupňů bez zajištění proti pádu z výšky prostředkem osobní ochrany podle § 3 odst. 3 Nařízení č. 362/2005 Sb.. V.L. byl vyzván k předložení tělového postroje určeného k zachycení pádu. V.L. předložil postroj uložený ve stavební buňce s tím, že se jedná o jemu přidělený prostředek ochrany proti pádu nebo zřícení z výšky nebo do hloubky. Součástí protokolu je pořízená fotodokumentace zachycující mimo jiné pohled na oplocené staveniště a rozestavěnou halu, pohled na zaměstnance žalobce při práci na bočním opláštění haly, detail V.L. při práci na bočním opláštění haly na pracovišti s nebezpečím pádu z výšky bez využití osobních ochranných prostředků proti pádu, pohled na práci na bočním opláštění haly prováděné ze zdvihací plošiny, detail identifikačního štítku s V.L. předloženého Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. Pokračování - 6 - 50A 24/2017 osobního ochranného prostředku proti pádu a celkový pohled na osobní ochranný prostředek, fotografii zdvihací plošiny a její odstup od bočního pláště haly.

20. Dne 19. 8. 2015 byly kontrolnímu orgánu doručeny námitky proti protokolu o kontrolním zjištění, kterými byl protokol napaden v celém rozsahu. Námitky byly zamítnuty rozhodnutím ze dne 4. 9. 2015, č. j. 13645/5.42/15-22.

21. Dne 4. 6. 2015 podali J.D. a I.D. stížnost na postup inspektorů při kontrole prováděné dne 2. 6. 2015, neboť inspektoři měli provést šetření na pozemcích parc. č. 596/10 a 596/14 v k. ú. České Budějovice 3 ve vlastnictví manželů D., aniž by jim byl vlastníky pozemku povolen vstup na tyto pozemky. Tím bylo zasaženo do vlastnického práva manželů D. Současně D. namítli porušení § 7 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce, neboť inspektoři se v rozporu s tímto ustanovením pohybovali po pozemcích ve vlastnictví manželů D., na kterých mohlo dojít k ohrožení života a zdraví inspektorů, bez doprovodu osoby pověřené kontrolovanou osobou. Tímto jednáním měli inspektoři překročit svá oprávnění. Stížnost byla vyřízena jako nedůvodná.

22. Dne 9. 11. 2015 byla s žalobcem na pracovišti „Změna dokončené stavby – přístavba skladové haly, U Smaltovny“ (dále jen „pracoviště U Smaltovny“) zahájena kontrola ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce, jejímž předmětem bylo dodržování povinností vymezených v § 3 odst. 1 zákona o inspekci práce, se zaměřením zejména na dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce. O průběhu kontroly byl vyhotoven protokol o kontrole ze dne 30. 11. 2015, č. j. 28168/5.42/15-4 (dále jen „protokol II“). Provedenou kontrolou bylo s ohledem na nyní projednávanou věc zjištěno, že dne 9. 11. 2015 na pracovišti U Smaltovny pracoval zaměstnanec žalobce D.P., nar. X na střeše kontrolované stavby ve výšce cca 5 metrů nad okolním terénem. Při šroubovávání trapézových plechů a při pohybu na střeše nebyl zajištěn proti pádu z výšky a pro zajištění proti pádu měl na sobě polohovací pás, který není určen proti pádu z výšky. Tyto skutečnosti dokládá přiložená fotodokumentace. Pochybení bylo v průběhu kontroly odstraněno.

23. Dne 7. 12. 2015 se žalobce prostřednictvím právního zástupce vyjádřil k protokolu II tak, že považuje další kontrolu během půl roku za účelovou z důvodu osobních antipatií jednatele žalobce a inspektora, a zejména z důvodu, že žalobcem bylo podáno trestní oznámení na jednatele společnosti CBPS s. r. o., pana Ing. J.K., který je ve vztahu s inspektorem Ing. V.K.. Tato skutečnost, podle žalobce zakládá důvod podjatosti inspektora Ing. V.K.. Současně se žalobce ohradil proti nedůstojnému fotografování D. P. ze strany inspektorů.

24. Dne 8. 12. 2015 byly kontrolnímu orgánu doručeny námitky proti protokolu II. Žalobce zde vyjádřil přesvědčení, že kontrola byla vedena účelově se snahou žalobce poškodit. Stran pochybení zaměstnance P. ohledně nevhodného bezpečnostního pásu žalobce uvedl, že pochybení bylo na straně právě tohoto zaměstnance, který měl k dispozici vhodné pomůcky k ochraně, ale neužil je. Žalobce vznesl námitku podjatosti obou zasahujících inspektorů, Mgr. Š., Ing. K.

25. Námitky byly zamítnuty rozhodnutím ze dne 4. 1. 2016, č. j. 28168/5.42/15-5. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. Pokračování - 7 - 50A 24/2017 26. Dne 27. 1. 2016 bylo pod č. j. 2249/5.30/16-3 vydáno oznámení o zahájení správního řízení s žalobcem a nařízeno ústní jednání ve věci podezření ze spáchání deliktu porušení povinností týkajících se organizace práce a pracovních postupů podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce. Ústní jednání bylo nařízeno na 16. 2. 2016 a z tohoto dne je ve spise založen protokol o ústním jednání č. j. 2249/5.30/16-4. Dne 26. 2. 2016 obdržel oblastní inspektorát práce vyjádření žalobce ke správnímu řízení, ve kterém byly blíže rozvedeny dříve uvedené námitky týkající se zaměstnanců L. a P. Kontrolním orgánem byl předvolán zaměstnanec V.L., který na předvolání reagoval čestným prohlášením, stvrzujícím, že v rámci kontroly dne 2. 6. 2015 byl jištěn odpovídajícím prostředkem ochrany, práce jím vykonávaná byla malého rozsahu a během výkonu se pan L. cítil bezpečně, neboť plošina byla těsně pod ním jen několik centimetrů od pláště budovy. Současně v čestném prohlášení pan L. odmítl podat svědeckou výpověď, neboť by pro něj byla stresově zatěžující a mohla by mu způsobit újmu. Na čestné prohlášení bylo kontrolním orgánem reagováno opětovným předvoláním na den 11. 4. 2016.

27. Usnesením ze dne 4. 1. 2016, č. j. 35/5.10/16 bylo vedoucím inspektorem Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu rozhodnuto o námitce podjatosti tak, že inspektor Mgr. P.Š. a inspektor Ing. V.K., nebyli vyloučeni pro podjatost ve věci kontroly zahájené u žalobce dne 9. 11. 2015. Toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 4. 2016, č. j. 613/1.30/16-3.

28. Dne 9. 6. 2016 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu porušení povinností týkajících se organizace práce a pracovních postupů podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce, když dne 2. 6. 2015 V.L. nebyl chráněn při práci na střeše proti pádu z výšky, a dne 9. 11. 2015 D.P. při práci ve výšce cca 5 metrů proti pádu z výšky. Za správní delikty byla žalobci uložena pokuta ve výši 163 000 Kč. Kontrolní orgán v rozhodnutí konstatoval, že nepopírá proškolení obou zaměstnanců žalobce v oblasti BOZP, neboť tato skutečnost byla v průběhu správního řízení prokázána stejně jako to, že zaměstnanci byli vybavení příslušnými ochrannými pomůckami proti pádu z výšky a způsobilí k výkonu práce. Předmětem řízení tak není jednání spočívající v nezajištění školení zaměstnanců z BOZP, nýbrž nezajištění zaměstnanců proti pádu z výšky. Splněním těchto jiných povinností se žalobce nemůže vyvinit ze správního deliktu, jehož skutková podstata tkví v jiných okolnostech, než žalobce namítal. Ohledně skutkového stavu kontrolní orgán konstatoval, že svědecká výpověď V.L. nekoresponduje s pořízenou fotodokumentací. Z fotografií kontrolního orgánu vyplynulo, že V.L. pracoval na střeše pracoviště ve žlutém výstražném trikotu, podle jeho svědecké výpovědi měl mít na sobě bezpečnostní postroj, který byl inspektory zachycen rovněž na fotografii. Tento typ postroje má ramenní a stehenní popruhy, a pokud jej má pracovník na sobě, jeho popruhy obepínají ramena a následně pokračují směrem ke stehnům. V případě, že by jej měl pracovník na sobě, na horní polovině těla by musely být popruhy znatelné. Podle kontrolního orgánu však z fotografií vyplynulo, že tento postroj V.L. na sobě neměl a jeho svědecká výpověď je tak v rozporu s pořízenou fotodokumentací. Kontrolní orgán v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů vyhodnotil jako věrohodnější listinný důkaz, neboť fotografie zachycují stav, o němž není pochyb, na rozdíl od svědecké výpovědi, která může být ovlivněna osobou vypovídajícího. K pochybení ze dne 9. 11. 2015 kontrolní orgán uvedl, že polohovací pás nebyl Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. Pokračování - 8 - 50A 24/2017 dostatečnou ochranou proti pádu z výšky, neboť neslouží k zachycení pádu, ale pouze k zajištění polohy. V případě zaměstnance P. navíc polohovací pás nebyl ukotven k jistícímu bodu, což je doloženo pořízenou fotodokumentací.

29. Kontrolní orgán uzavřel, že správní delikt na úseku BOZP je koncipován na principu objektivní odpovědnosti, nehledí se tak na subjektivní stránku zavinění zaměstnanců, kteří v čestných prohlášeních uváděli, že se sami rozhodli nepoužít předepsané ochranné pomůcky (OOPP). Kontrolní orgán neopomněl reagovat na námitku naplnění liberačního důvodu, přičemž konstatoval, že v případě žalobce nebyla tato podmínka splněna. Žalobce nevynaložil veškeré úsilí, které bylo možné požadovat k zabránění porušení zákonné povinnosti. Kontrolní orgán měl spáchání správního deliktu na úseku BOZP za prokázané bez dalších pochybností. Ve vztahu k výši pokuty kontrolní orgán zohlednil délku působení žalobce v daném oboru po dobu cca 18 let, z čehož by se dalo předpokládat, že žalobce bude své povinnosti na úseku BOZP plnit s odpovídající péčí. Dále kontrolní orgán uvedl, že se tvrzení o finanční nedostatečnosti žalobce v důsledku odepisování velkého dluhu nezakládá zcela na pravdě, neboť z doložených daňových přiznání vyplývá hospodaření žalobce se ziskem. Žalobci přitěžuje skutečnost, že se nejednalo o pouhý exces, ale o opakující se skutek na dvou různých pracovištích u dvou různých zaměstnanců v období cca 5 měsíců, což naznačuje systémové pochybení a nedůslednou kontrolu dodržování BOZP. Pozitivně bylo hodnoceno, že nedošlo k žádným úrazům, ani jinému škodlivému následku. Kontrolní orgán nehodnotil dříve uložené tresty jako přitěžující okolnosti, naopak skutečnost, že žalobce nebyl po dobu 8 let trestán, hodnotil správní orgán jako polehčující okolnost. Kontrolní orgán tak považuje sankci ve výši 16,3 % zákonem umožněné sazby jako přiměřenou, aby napříště žalobce důrazně kontroloval a vyžadoval používání ochranných prostředků.

30. Dne 23. 6. 2016 podal žalobce odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Námitky zde uplatněné jsou téměř shodné s námitkami v podané žalobě.

31. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo s právními předpisy, dále zhodnotil podklady napadeného rozhodnutí a důkazní materiál a správnost rozhodnutí přezkoumal v rozsahu uvedených námitek. Žalovaný konstatoval, že skutkový stav byl prokázán bez dalších pochybností, V.L. nebyl zabezpečen záchytným postrojem, což prokazují fotografie a protokol, kdy V.L. předložil postroj, který měl uložený v buňce, tudíž není pravdou, že byl postroj umístěn v plošině. Žalovaný dále konstatoval, že byla prokázána i vzdálenost plošiny od pláště budovy. Postup kontrolního orgánu považuje žalovaný za souladný se zákonem a samotný průběh kontroly za odpovídající zákonem stanoveným požadavkům. Výše sankce odpovídá společenské nebezpečnosti spáchaného správního deliktu. K námitce podjatosti inspektora Ing. K., se žalovaný nevyjádřil, neboť toto bylo předmětem samostatného řízení.

32. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl při jednání dne 31. 1. 2018. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. Pokračování - 9 - 50A 24/2017 33. Žaloba není důvodná.

34. Úvodem krajský soud připomíná některá procesní pravidla. Podle § 50 odst. 3 věty druhé správního řádu je správní orgán v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Řízení zahájené z moci úřední, ve kterém má být uložena povinnost, je tak ovládáno zásadou vyšetřovací a zásadou materiální pravdy. Správní orgány zde musí vystupovat nestranně, neboť základní předpoklad pro objektivní rozhodnutí ve věci je náležité zjištění skutkového stavu věci v potřebném rozsahu a bez důvodných pochybností. Obdobné závěry učinil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 12. 2010, č. j. 4 Ads 44/2010 – 132, kde konstatoval: „V rámci řízení o uložení pokuty za správní delikt, zahajovaného z úřední povinnosti (ex officio), jako jedné ze základních forem správního trestání je třeba klást zvláštní důraz na důkladné zjištění skutkového stavu ze strany správních orgánů a jejich rozhodnutí důsledně poměřovat zásadou materiální pravdy jako jednou ze základních zásad činnosti správních orgánů ve smyslu § 3 správního řádu z roku 2004, jakož i zásadou vyšetřovací (vyhledávací) podle § 50 odst. 3 věty druhé téhož zákona.“ (všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz).

35. Podle ustanovení § 50 odst. 4 správního řádu pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Podle zásady volného hodnocení důkazů správní orgán posuzuje každý podklad jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Na výše uvedené odkázal i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 2. 8. 2012, č. j. 2 Azs 2/2012 – 49, kde uvedl, že: „zásadu volného hodnocení důkazů nelze vykládat tak, že by závěry správního orgánu o skutkové stránce věci mohly být výsledkem libovůle. Takové závěry musí naopak vyplynout z racionálního myšlenkového procesu odpovídajícího požadavkům formální logiky, v jehož rámci bude důkladně posouzen každý z provedených důkazů jednotlivě a zároveň budou veškeré tyto důkazy posouzeny v jejich souvislosti. Z odůvodnění rozhodnutí pak musí být jednoznačné, jaké důkazy byly provedeny, jak byly hodnoceny nebo proč byly odmítnuty“.

36. Odpovědnost za spáchání správního deliktu právnickou osobou je v zákoně o inspekci práce koncipována jako odpovědnost objektivní. Tato koncepce objektivní odpovědnosti neklade správnímu orgánu povinnost zkoumat zavinění odpovědné právnické osoby, tedy zkoumat a prokazovat naplnění subjektivního vztahu pachatele (vůle, vědomí, nedbalost) k pravděpodobným následkům svého jednání. Z objektivní odpovědnosti za spáchání správního deliktu se není možné vyvinit ani tvrzením subjektivního zavinění zaměstnanců, kteří neuposlechli pokynu zaměstnavatele a při práci, u které je zvýšené riziko ohrožení zdraví či života, nepoužili adekvátní bezpečnostní a ochranné pomůcky. Již samotným porušením či nesplněním povinností stanovených zákonem nebo uložených na jejich základě je porušen zájem společnosti. Tím dochází k naplnění objektivní stránky správního deliktu a k vyvození odpovědnosti za takový správní delikt je dostačující prokázání těchto porušení. Charakter institutu objektivní odpovědnosti za správní delikt podle zákona o inspekci práce zabraňuje tomu, aby se právnická osoba jako zaměstnavatel zbavila povinností, které jsou na ni kladeny právními předpisy. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. Pokračování - 10 - 50A 24/2017 37. Podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona 309/2006 je zaměstnavatel povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby byli zaměstnanci chráněni proti pádu nebo zřícení.

38. Podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce se právnická osoba dopustí správního deliktu na úseku bezpečnosti práce tím, že poruší povinnosti týkající se organizace práce a pracovních postupů stanovenou v zákonu č. 309/2006 Sb. o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

39. Výše popsaný správní delikt, který je žalobci kladen za vinu, je delikt ohrožovací. K vyvození odpovědnosti u ohrožovacího deliktu postačí pouhé ohrožení objektu a není vyžadováno přímé zasažení a poškození objektu. V případě správního deliktu podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce se jedná o ohrožovací delikt, neboť pracovníci žalobce, pohybující se na pracovišti ve výšce cca 5 a 7 metrů nad okolním terénem dle správního orgánu bez zajištění proti pádu z výšky, byli ohrožení pádem z této výšky. Podle správních orgánů žalobce tímto svým jednáním, spočívajícím v nezajištění použití ochranných pomůcek ze strany svých zaměstnanců, porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb., které uvádí, že zaměstnavatel je povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci byli chráněni proti pádu nebo zřícení. Zákonem č. 309/2006 Sb., byl navržen zákonný rámec pro organizaci práce a pracovních postupů, aby nedocházelo k ohrožení zdraví a životů zaměstnanců, případně aby se takovým rizikům předcházelo. Bližší požadavky zákona č. 309/2006 Sb., kladené na pracovní postupy a organizaci práce jsou dále upraveny nařízením vlády č. 362/2005 Sb., které zpracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje způsob organizace práce a pracovních postupů, jež je zaměstnavatel povinen zajistit na pracovištích, na kterých jsou prováděny práce ve výškách a nad volnou hloubkou. Podle § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 362/2005 Sb., přijímá zaměstnavatel technická a organizační opatření k zabránění pádu zaměstnanců z výšky nebo do hloubky, propadnutí nebo sklouznutí nebo k jejich bezpečnému zachycení a zajistí jejich provádění na všech pracovištích a přístupových komunikacích, pokud leží ve výšce 1,5 metrů nad okolní úrovní.

40. Soud se nejprve zabýval námitkou podjatosti, inspektora Ing. V.K., který v dubnu 2009 prováděl u žalobce kontrolu, kdy kontrolní orgán, dle tvrzení žalobce, k jeho žádosti o změnu kontrolující osoby z důvodu nestandartního chování inspektora tuto změnu povolil. Žalobce proto namítá, že zcela nesprávně byla jeho námitka podjatosti ohledně inspektora Ing. V.K. odmítnuta. Žalobce předložil důkazy, prokazující podjatost inspektora Ing. K. a navrhl provést výslechy svědků v rámci soudního řízení.

41. Soud ze spisu zjistil, že žalobce dne 8. 12. 2015 vznesl námitku podjatosti vůči inspektorům oblastního inspektorátu Ing. V.K. a Mgr. P.Š., přičemž Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích dne 4. 1. 2016 rozhodl tak, že Mgr. P.Š. a, inspektor Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu a rovněž tak i Ing. V.K., inspektor Oblastní inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu není vyloučen pro podjatost. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, přičemž Státní úřad inspekce práce v Opavě rozhodnutím č. j. 613/1.30/16-3. odvolání žalobce proti shora citovanému rozhodnutí o nevyloučení inspektorů pro podjatost zamítl a napadené rozhodnutí ze dne 4. 1. 2016 potvrdil, neboť se plně ztotožnil s rozhodnutím Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. Pokračování - 11 - 50A 24/2017 prvostupňového správního orgánu a neshledal podjatost Mgr. P.Š. a Ing. V.K., neboť nebyl shledán konkrétní zájem na výsledku řízení s tím, že pochybení Ing. V.K. z roku 2009, není předmětem tohoto řízení.

42. Žalobce v rámci odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí opětovně namítal podjatost inspektora Ing. V.K.. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá ze strany 11, že se odvolací orgán k této námitce odmítl vyjádřit, neboť není předmětem tohoto správního řízení a odkázal pouze na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť se s opakovanou námitkou podjatosti inspektora K. oblastní inspektorát práce zabýval v samostatném řízení, kde byla tato námitka definitivně pravomocně vyřízena s tím, že skutečnost, že provedenou kontrolou bylo zjištěno více nedostatků, kdy správní řízení bylo zahájeno pouze pro podezření ze spáchání jednoho správního deliktu nijak nenaznačuje podjatost inspektora/ú.

43. Ohledně namítané podjatosti inspektora Ing. K. bylo vedeno samostatné řízení a námitka byla pravomocně vyřízena tak, že správní orgány podjatost neshledaly. Podle § 14 odst. 2 správního řádu musí být o námitce podjatosti rozhodnuto před vydáním rozhodnutí ve věci samé, což bylo v nyní řešené věci splněno. Důvodem pro vyloučení úřední osoby podle § 14 odst. 1 správního řádu je zájem této úřední osoby na výsledku řízení, který vyplývá ze vztahu úřední osoby k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Zájem úřední osoby na výsledku řízení musí dosahovat takové intenzity, aby založil pochybnosti o její nepodjatosti. V roce 2009 byla kontrolnímu orgánu žalobcem doručena žádost o změnu kontrolující osoby, které bylo vyhověno. Je proto na zvážení, zda inspektor Ing. K. je vhodnou osobou pro vykonání kontroly u žalobce v roce 2015, kdy správní orgán v roce 2009 považoval žádost žalobce o změnu inspektora za oprávněnou.

44. Ze správního spisu vyplývá, že jednatel žalobce J.D. dne 20. 4. 2009 doručil prvostupňovému správnímu orgánu oznámení, ve kterém uvádí, že si nepřeje, aby kontrolu prováděl Ing. K. s tím, aby byla pověřena kontrolou jiná osoba, neboť Ing. K., již prováděl u žalobce kontrolní činnost, a to zcela nestandartním způsobem, kdy neustále upozorňoval žalobce kolika firmám a jak vysoké pokuty udělil a následně si nechal od žalobce zakoupit bourací kladivo zn. NAREX, které žalobce zakoupil od firmy TIKO. Má za to, že Ing. K. zcela zneužívá svého postavení pro získání osobních výhod, formou nátlaku. Na základě tohoto oznámení, ve kterém žalobce požadoval o změnu kontrolující osoby, bylo žádosti žalobce vyhověno.

45. Soud poznamenává, že rozhodnutí o námitce podjatosti úředních osob ve správním řízení je vyloučeno ze soudního přezkumu (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 11. 2014, č. j. 7 As 192/2014-35), neboť rozhodnutí o vyloučení úředních osob správního orgánu ze správního řízení není svým charakterem meritorním rozhodnutím, které by zasahovalo do veřejných subjektivních práv účastníka řízení, a proto není samostatně přezkoumatelné ve správním soudnictví.

46. Podle § 14 odst. 1 správního řádu každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu, o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o jejich podjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejich provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Podle § 14 odst. 2 správního řádu účastník řízení může namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. Pokračování - 12 - 50A 24/2017 nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil.

47. Otázkou přezkoumávání správních rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto o podjatosti, respektive nepodjatosti osob podílejících se na rozhodování správního orgánu se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 11. 2014 č. j. 7 As 192/2014-35, dle něhož rozhodnutím o vyloučení, respektive o nevyloučení úředních osob správního orgánu ze správního řízení je rozhodováno toliko o tom, zda se ta která úřední osoba bude či nebude nadále podílet na probíhajícím správním řízení. Výrok tohoto rozhodnutí, pak svým charakterem není rozhodnutím meritorním, které by zasahovalo přímo do veřejných subjektivních práv stěžovatele, z toho důvodu, tudíž není přezkoumatelný ve správním soudnictví. Je tomu tak proto, že správní žalobou se lze domáhat zrušení pouze takových rozhodnutí správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti, stanoví-li soudní řád správní nebo zvláštní zákon jinak (§ 65 s.ř.s). Ačkoli je takové rozhodnutí vyloučeno ze samostatného soudního přezkumu, lze ho napadnout spolu s meritorním rozhodnutím ve věci, kde může být případně shledána vada řízení, spočívající v nesprávném posouzení námitky podjatosti. Z toho vyplývá, že v daném případě, kdy žalobce v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí namítal nesprávnost rozhodnutí o námitce podjatosti, bylo pak povinností žalovaného se uvedenou námitkou řádně zabývat nikoli odkázat na to, že se oblastní inspektorát práce zabýval námitkou podjatosti v samostatném řízení, kde již byla tato definitivně pravomocně vyřízena, a proto se odvolací orgán k této námitce nebude vyjadřovat s tím, že není předmětem tohoto správního řízení a pouze obecně žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Protože se žalovaný odmítl uvedenou námitkou zabývat, je toto rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné ohledně této námitky pro nedostatek důvodů. Jestliže tedy soud dospěl k závěru, že napadené správní rozhodnutí je ohledně uvedené námitky nepřezkoumatelné, zrušil jej, aniž by se zabýval dalšími žalobcovými námitkami, neboť není vypořádána řádně námitka podjatosti. Nelze soudem přezkoumat, zda předmětná kontrola u žalobce byla vykonána podjatým inspektorem či nikoliv. V daném případě bylo sice rozhodnuto o námitce podjatosti samostatným rozhodnutím, ovšem žalovaný tato rozhodnutí o námitce podjatosti v rámci odvolacího řízení nepřezkoumal. Takové rozhodnutí je vyloučeno ze samostatného přezkumu, přesto ho lze napadnout spolu s meritorním rozhodnutím ve věci, kde může být případně shledána vada řízení spočívající v nesprávném posouzení námitky podjatosti. Žalovaný se však v napadeném rozhodnutí řádně touto námitkou nezabýval, neposoudil rozhodnutí o námitce podjatosti, proto se soud z důvodu nadbytečnosti nezabýval dalšími námitkami ohledně správních deliktů, kterých se měl žalobce dopustit a rovněž tak námitkou nepřiměřeně vysoké pokuty a liberací žalovaného.

48. Žalobce při jednání navrhl výslech svědků, kteří by se mohli vyjádřit k nákupu kladiva, pro inspektora Ing. V.K.. Tyto důkazy dle žalobce prokazují, podjatost Ing. V.K.. Proto v rámci přezkoumání rozhodnutí o podjatosti, je povinností správního orgánu tyto svědky vyslechnout, jde o svědka M.P., Mgr. P.T., D.H., L.M. a I.T.

49. K namítané nelegálnosti vstupu inspektorů na pozemek manželů D. krajský soud uvádí, že zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) je konstruován takovým způsobem, aby umožňoval řádný výkon kontroly, aniž by docházelo k maření účelu kontroly. Současně však dbá na zachování právní jistoty a ochranu práv kontrolovaných osob. Kontrolní řád Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. Pokračování - 13 - 50A 24/2017 obsahuje katalog práv, která umožňují kontrolujícím subjektům provést řádný výkon kontroly, aniž by docházelo k obstrukcím a maření účelu kontroly ze strany kontrolovaných či povinných osob. Ustanovení § 7 kontrolního řádu uvádí, že „kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly oprávněn vstupovat do staveb, dopravních prostředků, na pozemky a do dalších prostor s výjimkou obydlí, jež vlastní nebo užívá kontrolovaná osoba anebo jinak přímo souvisí s výkonem a předmětem kontroly. Do obydlí je kontrolující oprávněn vstoupit jen tehdy, je-li obydlí užívané k podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti nebo v případě, kdy se mají prostřednictvím kontroly odstranit pochybnosti o tom, zda je obydlí užívané k těmto účelům a nelze-li dosáhnout splnění účelu kontroly jinak. Vlastníci nebo uživatelé těchto prostor jsou povinni kontrolujícímu vstup umožnit.“ Z dikce tohoto ustanovení se podává, že základním předpokladem pro splnění účelu kontroly je umožnit kontrolujícímu vstup na všechny pozemky a do staveb nebo jiných prostor, které souvisejí s výkonem a předmětem kontroly. Ve vztahu k pozemku či stavbě, případně k jinému souvisejícímu prostoru kontrolní řád zcela záměrně nevyžaduje souhlas jeho vlastníka nebo uživatele, ale stanoví povinnost vstup kontrolujícímu umožnit. Právo vstupu je tak jedním ze stěžejních práv kontrolujících subjektů, kdy podstatou tohoto práva je legální nikoliv násilné vniknutí na předmětný pozemek, stavbu nebo jiný související prostor. V případě odepření tohoto primárního práva by kontrolní orgány jen těžko dostály své povinnosti zjistit skutečný stav věci a naplnit tak účel kontroly. Ostatně § 10 odst. 2 a 3 kontrolního řádu ukládá povinnost kontrolované osobě a povinné osobě poskytnout kontrolujícímu potřebnou součinnost k výkonu kontroly. Vstup inspektorů je pro účely prováděné kontroly nezbytný.

50. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil § 78 odst. 1 s.ř.s. pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

51. Náklady zastoupení spočívají v odměně za 3 úkony právní služby (převzetí, příprava zastoupení, žaloba, účast na ústním jednání dne 31. 1. 2017) v částce celkem 9 300 Kč (3 x 3 100 Kč) a v náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby v částce 900 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu) celkem tedy 10 200 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést. Částka daně činí 2 142 Kč. Celkem se tedy jedná o částku 12 342 Kč. K této částce je nutné připočítat ještě částku 3 000 Kč vynaloženou na soudní poplatek. Částka 1 000 Kč byla vynaložena na poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku, byla rozhodnutím o nepřiznání odkladného účinku konzumována. Celkem tedy částku ve výši 15 342 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to na účet zástupce žalobce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. Pokračování - 14 - 50A 24/2017 v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 31. ledna 2018 Předsedkyně senátu Mgr. Helena Nutilová v. r. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.