50 A 24/2018

Rubrum

č. j. 50A 24/2018 - 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Marie Trnkové ve věci žalobkyně: O. S., X zastoupena Mgr. Jindřichem Pastrňákem advokátem se sídlem Školní 61, 393 01 Pelhřimov proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2018, č. j. MV-83707-7/SO-2016 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne ze dne 12. 2. 2018, č. j. MV-83707-7/SO-2016 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 50A 24/2018

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 26. 2. 2018 Krajskému soudu v Brně se žalobkyně domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2018, č. j. MV-83707-7/SO- 2016 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 22. 4. 2016, č. j. OAM-34519-17/DP-2015 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž prvostupňový správní orgán I.) zamítl žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za účelem podnikání a neprodloužil platnost povolení k dlouhodobému pobytu dle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 ve spojení s § 37 odst. l písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) ve znění účinném do 17. 12. 2015, neboť žalobkyně neplní účel povoleného pobytu a II.) zamítl žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za účelem podnikání a neprodloužil platnost povolení k dlouhodobému pobytu dle §44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 ve spojení s § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst. 1. písm. j) zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 17. 12. 2015, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území České republiky.

2. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2018, č. j. 62 A 33/2018-13 byla věc z důvodu místní nepříslušnosti postoupena nadepsanému soudu.

3. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť vychází z nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu, spočívá na nesprávném právním posouzení věci a bylo vydáno na základě nesprávného postupu správních orgánů. Napadené rozhodnutí je rovněž nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Uvedené žalobkyně konkretizuje následujícími žalobními body.

4. K žalovanou tvrzené absenci prvků samostatnosti a vlastní odpovědnosti v podnikání žalobkyně namítá, že žalovaná vycházela pouze z jedné z definic podnikatele (§ 420 odst. 1) podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále je „občanský zákoník“), aniž by zohlednila definici uvedenou v § 421 odst. 2 občanského zákoníku, která je mnohem přiléhavější. Žalobkyni je přitom s ohledem na zjištěný skutkový stav, tj. existenci platného živnostenského oprávnění, třeba považovat za podnikatele. Žalovaná dospěla k opačnému závěru, který považuje žalobkyně za nesprávný až nepřezkoumatelný, neboť žalovaná se nikterak nevypořádala s uvedeným ustanovením § 420 odst. 1 občanského zákoníku ani nevyvrátila právní domněnku tam uvedenou. Závěry žalované jsou proto zcela nejasné, neboť není zřejmé, zda žalovaná vytýká žalobkyni nesplnění podmínek dle živnostenského zákona či občanského zákoníku.

5. Žalobkyně dále namítá, že se žalovaná ztotožnila se závěry prvostupňového správního orgánu v tom smyslu, že u žalobkyně nebyly splněny znaky samostatnosti a činnosti na vlastní odpovědnost, což je v rozporu se skutkovým stavem a příslušnou právní úpravou. Ve vztahu k samostatnosti výkonu podnikatelské činnosti žalovaná z výpovědi žalobkyně Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 50A 24/2018 dovodila, že tato není ve svém jednání samostatná, neboť je závislá na jedné z firem. Uvedený závěr považuje žalobkyně za nesprávný a založený na neúplných skutkových zjištěních. Žalovaná si nesprávně vykládá pojem samostatnosti, přehlíží, že žalobkyně nemá určenu pracovní dobu, nezabývala se rozsahem údajné závislosti žalobkyně vůči konkrétním společnostem. Žalovaná též nesprávně posoudila skutečnost, že žalobkyně rovněž vykonává práci na dohodu o provedení práce.

6. Co se týče výkonu práce na vlastní odpovědnost, žalovaná nesprávně dovodila odpovědnost společnosti za výsledek pracovní činnosti žalobkyně, ačkoli zde se jedná o odpovědnost subdodavatele vůči zhotoviteli. Nebylo prokázáno, že by jakákoli zákonná odpovědnost žalobkyně byla omezena.

7. Žalobkyni nelze přičítat k tíži, že některá svá tvrzení upřesnila až po vydání prvostupňového rozhodnutí, kdy jí bylo jasné, co po ní správní orgán žádá. Jako cizí státní příslušnice nemá zkušenosti s právními předpisy ČR a postupy správních orgánů.

8. Ve vtahu k nelegální práci považuje žalobkyně napadené rozhodnutí za nejasné. Žalovaná tvrzenou nelegální práci používá jako záminku pro naplnění obou skutkových podstat dle zákona o pobytu cizinců, což je matoucí až nepřezkoumatelné.

9. Žalobkyně se dále s odkazem na čl. 2 odst. 3 Ústavy domnívá, že žalovaná nemá dostatek pravomoci k posuzování naplnění znaků nelegální činnosti, přičemž toto přísluší pouze orgánům činným na úseku zaměstnanosti, a to bez ohledu na tvrzenou odbornost personálu žalované. Příslušné orgány ve smyslu zákona o zaměstnanosti však ve věci žalobkyně nerozhodovaly, ačkoli jim k tomu mohla dát žalovaná podnět.

10. Napadené rozhodnutí obsahuje pouhý výčet pojmových znaků závislé práce, aniž by bylo konkretizováno, čím měly být tyto znaky kumulativně naplněny. Výčet nesprávně zjištěných okolností nelze považovat za řádné odůvodnění. Správní orgány obou stupňů se pouze snažily podnikatelskou činnost žalobkyně nějakým způsobem subsumovat pod příslušné skutkové podstaty, a to bez zjištění skutkového stavu.

11. Dále žalobkyně namítá nepřiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života. Závěr žalované o přiměřenosti považuje za formalistický, v období mezi prvostupňovým a napadeným rozhodnutím se dále prohloubilo propojení soukromého a rodinného života na území ČR. Dne 27. 10. 2017 žalobkyně uzavřela manželství, manžel má trvalý pobyt na území ČR, na základě povolení k dlouhodobému pobytu se sem přestěhovala její dcera, která zde studuje. Odůvodnění žalované je v tomto směru nedostatečné až nepřezkoumatelné, resp. napadené rozhodnutí řádné odůvodnění neobsahuje. Žalovaná hodnotí okolnosti profesního života žalobkyně, nikoli života soukromého. Dopad do soukromého a rodinného života by přitom byl v případě opuštění ČR pro žalobkyni značný. Nelze posuzovat zásah do soukromého života v souvislosti s tvrzeným porušením právních předpisů.

12. Žalovaná navrhla, aby soud podanou žalobu zamítl. Vyjádřila své přesvědčení, že se správní orgány obou stupňů řádně zabývaly definicí podnikatele tak, jak je uvedena v občanském zákoníku, resp. pojmovými znaky faktického vykonávání podnikatelské Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 50A 24/2018 činnosti. K aktuální podnikatelské činnosti žalobkyně v odvolacím řízení k výzvě žalované nedoložila žádné podklady, které by její podnikatelskou činnost prokazovaly. Žalovaná trvá na závěru, že žalobkyně není ve svém jednání samostatná, tudíž nevykonává podnikatelskou činnost, jak vyžaduje zákonná definice. Žalovaná nepochybuje o tom, že je nejen oprávněna, ale i povinna v rámci své správní činnosti samostatně posuzovat, zda určitá výdělečná činnost cizince je zaměstnáním či podnikáním, a to ve smyslu zákona o pobytu cizinců. Zásah do soukromého a rodinného života žalobkyně byl dostatečně zkoumán a odůvodněn v prvostupňovém rozhodnutí a žalovaná se s ním ztotožnila. Ve zbytku žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

13. Ze správního spisu vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti.

14. Dne 12. 10. 2015 podala žalobkyně u prvostupňového správního orgánu žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu dle § 44a zákona o pobytu cizinců, které jí bylo vydáno za účelem podnikání. Žádost byla podána ve lhůtě dle § 44a odst. 3 ve spojení s § 47 odst. l věta první zákona o pobytu cizinců a byla doplněna o náležitosti stanovené v § 44a odst. 3 ve spojení s § 46 odst. 7 zákona o pobytu cizinců.

15. Z materiálů cizinecké evidence a cizineckého informačního systému se podává, že žalobkyně pobývala na území České republiky od 13. 2. 2007 do 31. 12. 2007 na základě víza k pobytu nad 90 dnů za účelem výkonný manažer - úč. v právnické osobě, dále od 1. 1. 2008 do 16. 12. 2009 na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem výkonný manažer- úč. v právnické osobě, dále pak od 17. 12. 2009 do 16. 12. 2011 na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, který byl opakovaně prodloužen do 25. 11. 2015. Z doloženého výpisu ze živnostenského rejstříku je zřejmé, že žalobkyni vzniklo ke dni 8. 12. 2009 živnostenské oprávnění s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Ze sdělení Úřadu práce ČR, kontaktního pracoviště Pelhřimov, dále vyplývá, že žalobkyni bylo vydáno povolení k zaměstnání na dobu od 27. 3. 2007 do 26. 9.2007 jako pomocný pracovník ve výrobě pro MIJAPE, výrobní družstvo a na dobu od 27. 9. 2007 do 26. 9. 2008 jako pracovník pro ruční mytí vozidel, oken, praní prádla a příbuzní pracovníci pro MIJAPE, výrobní družstvo.

16. Z protokolu o výslechu žalobkyně ze dne 26. 1. 2016 se podává, že žalobkyně pobývá na území ČR 8 let. Od května 2016 má živnostenské oprávnění, podniká asi 4-5 let, od té doby, co má živnostenské oprávnění. Jako OSVČ provádí kontrolu plastů v Knoflíkářském průmyslu, je to její jediný zdroj příjmů. Žalobkyně má uzavřenu smlouvu o dílo, objednávky dělá Knoflíkářský průmysl Žirovnice, práci pak dává žalobkyni. Smlouvu má uzavřenu s panem D. M. (firma GRD Group). Sídlo podnikání má žalobkyně v Pelhřimově, ulici si nevzpomíná. Svou činnost žalobkyně neprovozuje ve speciální místnosti, ale faktury dělá doma v pokoji. Jinak svou podnikatelskou činnost – kontrolu plastů – vykonává v Hale 8 společnosti Knoflíkářský průmysl, na adrese Tyršova 707, Žirovnice; je to její jediný zdroj příjmů. Na otázku kdo rozhoduje o tom, co má daný den dělat, žalobkyně odpověděla, že skoro každý den dělá jednu stejnou věc. To, že má velkou objednávku, se dozví telefonicky od pana D. M. K dotazu, zda jí někdo při výkonu činnosti kontroluje, žalobkyně odpověděla: „Je tam, podnik by měl pokutu, kdyby se jim to vrátilo zpátky. Kontrolují, jestli dělám správně štítky, jestli jsou správné dílce“. Pracovní Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 50A 24/2018 dobu žalobkyně stanovenu nemá, chodí dle velikosti objednávek, na kratší či delší dobu, a to od pondělí do pátku. Docházka je evidována v počítači, odměňována je měsíčně dle objednávek, peníze jí posílá na účet společnost pana D. na základě žalobkyní vystavené faktury. Potřebuje-li žalobkyně navštívit lékaře, musí to oznámit za situace, že má velkou objednávku. Chce-li si vzít volno na delší dobu, musí oznámit panu D., že nebude brát objednávky. Pracovní den žalobkyně vypadá tak, že přijde do práce, vezme objednávku, papíry k tomu, jde se zapsat do PC, vezme bednu a kontroluje vady a chyby, a to u každého kusu. Zakázky žalobkyně shánět nemusí, hledá jí je firma. Žalobkyně pouze na počítači vystavuje faktury, posílá je elektronicky. Účetnictví jí dělá účetní, které ty faktury dává. Povolení k zaměstnání žalobkyně v minulosti měla, nyní jej nemá, nepotřebuje ho. Na Ukrajinu jezdí na Vánoce a Velikonoce, cca na 2 měsíce za rok. V ČR má přítele, jednou za měsíc společně navštěvují jeho tetu v Kladně. Na Ukrajině má žalobkyně rodinu, tj. dceru ve věku 16 let a syna ve věku 14 let, o něž se stará matka žalobkyně. Svůj zdravotní stav žalobkyně označila za dobrý, v ČR by ráda získala trvalý pobyt, má tu přítele a kamarády a splnila zákonnou podmínku 5 let.

17. Prvostupňový správní orgán I.) zamítl žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za účelem podnikání a neprodloužil platnost povolení k dlouhodobému pobytu dle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 ve spojení s § 37 odst. l písm. b) zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 17. 12. 2015, neboť žalobkyně neplní účel povoleného pobytu a II.) zamítl žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za účelem podnikání a neprodloužil platnost povolení k dlouhodobému pobytu dle §44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 ve spojení s § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst. 1. písm. j) zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 17. 12. 2015, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území České republiky. Prvostupňový správní orgán po zjištění a zhodnocení skutkového stavu dospěl k závěru, že výdělečná činnost žalobkyně není podnikáním, nýbrž vykazuje znaky závislé práce, k níž žalobkyně nemá povolení, resp. zaměstnaneckou kartu. Soustavný výkon nelegální práce a neplnění účelu povoleného pobytu v minulosti přitom tvoří tzv. jinou závažnou překážku pobytu žalobkyně na území ČR spočívající ve veřejném zájmu na dodržování zákonů ČR cizinci pobývajícími na jejím území. Současně prvostupňový správní orgán konstatoval neplnění účelu pobytu na území, který zde musí být vždy, nejedná-li se o trvalý pobyt cizince na území ČR. Žalobkyně tedy po dobu svého předchozího povoleného pobytu za účelem podnikání vykonávala kontrolu plastů, tj. neplnila tento účel, jelikož uvedená výdělečná činnost je výkonem závislé práce. Dlouhodobý výkon nelegální práce žalobkyní je přitom třeba považovat za závažnou překážku dalšího pobytu. Zejména provedeným výslechem žalobkyně byly prokázány okolnosti, za nichž vykonávala závislou práci namísto živnosti po dobu posledních 3 let. Prvostupňový správní orgán dospěl k závěru, že žalobkyně přestala splňovat podmínku pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu uvedenou v § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Současně byla prokázána existence skutečností naplňujících důvod pro neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ve smyslu §44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 ve spojení s § 37 odst. 2 písm. b), a to z důvodu existence jiné závažné překážky pobytu žalobkyně na území ČR. Prvostupňový správní orgán současně posoudil dopad rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně, přičemž přihlédl ke skutečnostem zjištěným v průběhu správního řízení, mj. vycházel z materiálů cizinecké policie a cizineckého informačního systému i z výslechu žalobkyně. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 50A 24/2018 Dospěl přitom k závěru, že u žalobkyně může dojít k dopadu zejména ekonomickému, zvažoval přitom i skutečnost, že žalobkyně má obě děti na Ukrajině, kde tráví každý rok zhruba 2 měsíce.

18. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně dne 19. 5. 2016 odvolání. Do odvolacích námitek žalobkyně uvedla, že dlouhodobý pobyt za účelem podnikání jí byl od 17. 12. 2009 opakovaně prodlužován, žalobkyně platí stanovené odvody, pracuje samostatně, na základě dohody o provedení práce v KP Žirovnice. Žalobkyně pracuje na vlastní odpovědnost, sama si zajišťuje pracovní pomůcky i fakturaci apod. Žalobkyně dále namítla, že prvostupňový správní orgán není oprávněn kompetentně rozhodnout bez účastni jiných správních orgánů, resp. není schopen posoudit, zda se u žalobkyně jedná o zaměstnání či podnikání. Správní orgán nepředložil žádný důkaz, vycházel pouze z výslechu žalobkyně. Dále pak nesprávně posoudil dopad rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobkyně, která navíc žije na území ČR s přítelem a plánuje založení rodiny. Neplnění účelu pobytu ani zjištění jiné závažné překážky nemohlo být dle žalobkyně prokázáno.

19. Přípisem ze dne 3. 1. 2018 byla žalobkyně žalovanou vyzvána, aby se vyjádřila k předmětu řízení, a to s ohledem na délku odvolacího řízení. Žalobkyně tak učinila podáním doručeným dne 12. 1. 2018, kde mj. uvedla, že uzavřela se svým přítelem majícím na území ČR povolený trvalý pobyt, manželství a žije s ním ve společné domácnosti. Dcera žalobkyně pobývá taktéž na území ČR na dlouhodobé vízum, neboť zde studuje. Neprodloužení doby platnosti povolení by proto bylo pro žalobkyni zásahem do soukromého a rodinného života. Žalobkyně doložila potvrzení o uzavření manželství.

20. Odvolání pojednala žalovaná napadeným rozhodnutím, jímž bylo rozhodnuto tak, že se odvolání žalobkyně zamítá a prvostupňové rozhodnutí se potvrzuje. Žalovaná dospěla k závěru, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, bylo vydáno v souladu se správním řádem a zákonem o pobytu cizinců a obsahuje řádné odůvodnění, skutkový stav byl zjištěn dostatečně. Z výslechu žalobkyně vyplynulo, že je závislá na jedné z firem, která jí opatřuje zakázky, není tedy ve svém jednání samostatná, nenese odpovědnost za výsledek své práce. Na tom nic nemění ani skutečnost, že si žalobkyně sama vystavuje faktury či platí odvody na pojištění. Správní orgán prvního stupně je jako oprávněný orgán k vydávání povolení k dlouhodobému pobytu také oprávněn posuzovat splnění jednotlivých podmínek pro vydání tohoto povolení, tj. k posouzení toho, zda cizinec plní účel pobytu. Odborný personál správního orgánu je schopen, oprávněn a povinen posuzovat splnění zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí. K ověření skutečností byla žalobkyně vyslechnuta, bylo jí umožněno seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, čehož žalobkyně nevyužila. Žalovaná rovněž konstatovala, že žalobkyně je v produktivním věku a nebyly shledány okolnosti, které by jí bránily zapojit se do pracovního trhu na Ukrajině. S ohledem na dobu neplnění účelu pobytu a výkonu nelegální činnosti a ochranu veřejného zájmu shledala žalovaná dopad rozhodnutí to soukromého a rodinného života žalobkyně přiměřeným. Jednání žalobkyně splňuje všechny zákonné znaky závislé práce.

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) v mezích daných žalobními body. Vycházel Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 50A 24/2018 přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů.

22. Žaloba je důvodná.

23. Žalobkyně předně nesouhlasí se způsobem, jakým žalovaná pojímá definici podnikatele v živnostenském zákoně, resp. v občanském zákoníku a jak ji aplikuje na případ žalobkyně a dále s tím, jak žalovaná hodnotí znaky samostatnosti a činnosti na vlastní odpovědnost ve vztahu k podnikání žalobkyně. Žalobkyně se domnívá, že účel povolení k pobytu (podnikání) naplňovala, neboť její podnikatelská činnost nebyla pouze formální.

24. Před posouzením této námitky je nutno nejprve poukázat na dva různé důvody pro neprodloužení platnosti povolení k pobytu, a sice důvody uvedené v § 37 odst. 1 písm. b) a § 37 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců ve znění účinném ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí.

25. Krajský soud vycházel při posuzování postupu správních orgánů ze znění zákona o pobytu cizinců účinného do dne 17. 12. 2015, neboť dle přechodných ustanovení platí, že řízení zahájené do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, přičemž žalobkyně podala žádost o prodloužení platnosti k dlouhodobému pobytu dne 12. 10. 2015.

26. Podle § 35 odst. 3 zákona o pobytu cizinců dobu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 37).

27. Podle § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec neplní účel, pro který bylo vízum uděleno.

28. Podle § 37 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců ministerstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec přestal splňovat některou z podmínek pro udělení víza, za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení platnosti víza. Při posuzování přiměřenosti ministerstvo přihlíží zejména k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.

29. Co se týče posuzování zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince, zde je z dikce i smyslu zákona patrné, že není rozhodný skutkový stav dřívější, nýbrž aktuální. „Zákon neukládá správním orgánům povinnost posuzovat, jaký by byl dopad rozhodnutí v případě, že by bylo vydáno například k poslednímu dni platnosti povolení k pobytu. Je zcela zřejmé, že má být posuzován dopad rozhodnutí v době jeho vydání. Na takový případ pak plně dopadají i výše uvedené úvahy o tom, že pro odvolací orgán je rozhodující skutkový stav v době vydání odvolacího rozhodnutí. Neznamená to nutně, že by musel odvolací orgán vždy znovu ověřovat skutkový stav zjištěný prvostupňovým orgánem. V situaci, kdy rozhoduje v zákonných lhůtách a nevyvstane žádná pochybnost o tom, že zjištěný skutkový stav je stále aktuální, to jistě není žádoucí. Pokud je ovšem zejména vlivem vlastní liknavosti dlouhodobě (v projednávané věci dokonce několik let) nečinný, je pochybnost o aktuálnosti správním orgánem prvého stupně zjištěného skutkového stavu zcela na místě. Jestliže je navíc předmětem posuzování situace, u níž Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 8 50A 24/2018 lze zcela reálně předpokládat právně relevantní změny (jako je právě rodinný život žadatele), musí druhostupňový správní orgán učinit kroky k ověření, zda nedošlo ke změně skutkového stavu.“ (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. března 2016, čj. 7 Azs 322/2015- 43).

30. Ze správního spisu je patrné, že ačkoli žalobkyně podala žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu dne 12. 10. 2015 a prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 22. 4. 2016, postoupení odvolání a podkladových materiálů k jeho projednání došlo žalované dne 2. 6. 2016, napadené rozhodnutí bylo vydáno až dne 12. 2. 2018, tj. téměř dva roky po vydání prvostupňového rozhodnutí, resp. až poté, co sama žalobkyně písemně požadovala informaci o tom, proč ještě v její věci nebylo rozhodnuto (podání žalobkyně doručeno prvostupňovému správnímu orgánu dne 3. 11. 2017).

31. Písemností doručenou dne 8. 1. 2018 byla žalobkyně vyzvána, aby podala vyjádření k předmětu řízení, resp. aby doplnila aktuální skutečnosti rozhodné pro posouzení skutkového stavu, a to včetně případného zásahu do soukromého a rodinného života. Žalobkyně tak učinila, když dne 12. 1. 2018 bylo žalované doručeno podání, v němž žalobkyně mj. uvádí, že dne 27. 10. 2017 uzavřela manželství, její manžel, s nímž žije ve společné domácnosti, má povolený trvalý pobyt na území ČR a její nezletilá dcera v ČR studuje a má dlouhodobé vízum. Žalobkyně současně přiložila potvrzení o uzavření manželství vydané Městským úřadem Žirovnice. Je tedy zřejmé, že skutkový stav se v době, která uplynula mezi vydáním prvostupňového a napadeného rozhodnutí, zcela zásadně změnil a žalobkyně o tom žalovanou k výzvě informovala.

32. Žalovaná již žalobkyni více nevyzvala (např. k doložení žalobkyní tvrzených skutečností) a měsíc poté, co obdržela vyjádření žalobkyně, vydala napadené rozhodnutí. Zde shrnula skutečnosti, které žalobkyně ve vztahu k rodinnému životu uvedla protokolu o výslechu (nezletilé děti žijící na Ukrajině, pravidelné dlouhodobé návštěvy země původu) a do aktuálního vyjádření. Z uvedeného však žalovaná ve vztahu k rodinnému a soukromému životu žalobkyně dovodila pouze to, že žalobkyně je v produktivním věku a zdravotní stav jí nebrání zapojit se do pracovního trhu na Ukrajině, což je úsudek zcela nedostatečný. Skutečnost, že je žalobkyně v produktivním věku a dobrém zdravotním stavu nevypovídá vůbec nic o případném zásahu do jejího rodinného a soukromého života.

33. Správní orgán I. stupně dle názoru žalované prokazatelně a dostatečně zjistil skutečnosti, ze kterých dovodil závěr, že napadeným rozhodnutím nebude nepřiměřené zasaženo do soukromého a rodinného života žalobkyně. Tak tomu sice bylo u prvostupňového správního orgánu v okamžiku vydání prvostupňového rozhodnutí, nikoli již v době vydání napadeného rozhodnutí. Je to totiž právě žalovaná, která měla vzít do úvahy dobu uplynuvší od prvostupňového rozhodnutí, když bylo možné zcela oprávněně očekávat, že se u žalobkyně v průběhu dvou let od vydání prvostupňového rozhodnutí skutečnosti rozhodné pro vydání rozhodnutí změnily, zvláště co se soukromého a rodinného života týče. Ačkoli žalovaná žalobkyni vyzvala ke sdělení takových skutečností a žalobkyně její výzvy uposlechla, žalovaná sdělené skutečnosti de facto ignorovala, v napadeném rozhodnutí je pouze zmínila, aniž by zohlednila jejich dopad do soukromého a rodinného života žalobkyně. Nepostačí pouhé konstatování, že dopad do soukromého a rodinného života žalobkyně je stále přiměřený. Tvrzení, že žalobkyně neplnila účel pobytu na území Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 9 50A 24/2018 ČR a po dobu nejméně tří let vykonávala nelegální práci, jako odůvodnění dopadu do soukromého a rodinného života neobstojí, a to ani za situace, kdy žalobkyni zůstává zachována možnost podat žádost o dlouhodobý pobyt na území ČR za jiným účelem. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaná vycházela z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, resp. vzala za základ napadeného rozhodnutí nedostatečně zjištěný skutkový stav jsoucí navíc v rozporu se spisem. Současně napadené rozhodnutí vykazuje znaky nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, když zde prakticky absentuje relevantní úvaha o tom, zda tímto rozhodnutím nebude zasaženo do soukromého a rodinného života žalobkyně.

34. Ze shora uvedených důvodů krajský soud zrušil napadené rozhodnutí bez nařízení jednání postupem podle § 76 odst. 1 písm. a) a písm. b) s. ř. s., aniž by se zabýval dalšími žalobními námitkami. Krajský soud dále v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán závazným právním názorem krajského soudu tak, jak byl vysloven výše.

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě představují náklady řízení zaplacený soudní poplatek a odměnu advokáta.

36. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) 2 x 3 100 Kč, celkem v částce 6 200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 1 428 Kč. Celkem jde tedy o částku 8 228 Kč. K této částce se připočítává částka 3 000 Kč vynaložená na soudní poplatek (podaná žaloba a návrh na přiznání odkladného účinku žalobě). Částka 1 000 Kč vynaložená na poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě byla rozhodnutím o nepřiznání odkladného účinku konsumována a žalobkyni se nevrací. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 11 228 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 10 50A 24/2018 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice dne 24. 8. 2018 JUDr. Věra Balejová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.