50 A 28/2018

Rubrum

č. j. 50 A 28/2018 - 112 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: D.V.T., narozen dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika ubytování v České republice zajištěno na adrese X zastoupen Mgr. Petrem Václavkem advokátem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí sídlem Loretánské nám. 5, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2018, čj. 101094-3/2018-OPL, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2018, čj. 101094-3/2018-OPL, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 50 A 28/2018

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Výše označeným rozhodnutím žalovaný podle § 152 odst. 6 písm. b) správního řádu zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí Velvyslanectví České republiky (dále jen „zastupitelský úřad”) ze dne 15. 12. 2017, čj. 3765/2017-HANOI-64/a, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o upuštění od osobního podání žádosti o zaměstnaneckou kartu a zastaveno řízení o této žádosti dle § 169d odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).

2. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 3. 4. 2018 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

3. Ten svým rozsudkem ze dne 13. 3. 2019, čj. 50 A 28/2018-65, rozhodnutí žalovaného, stejně jako rozhodnutí zastupitelského úřadu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne 8. 4. 2019 kasační stížnost.

5. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 6. 2019, čj. 4 Azs 122/2019-42, rozsudek krajského soudu zrušil a zavázal krajský soud svým právním názorem, dle něhož rozhodnutí žalovaného není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného

6. Žalobce v prvé řadě namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, které se nevypořádalo s odvolací argumentací žalobce stran nesprávné interpretace a aplikace pojmu „odůvodněný případ“. Žalovaný i zastupitelský úřad dle názoru žalobce překročili své pravomoci, neboť svá rozhodnutí, jejichž předmětem byla forma přijetí žádosti o pobytové oprávnění, odůvodnili argumentací o regulaci migrační politiky. Žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné rovněž z toho důvodu, že nijak nezohledňuje okolnosti konkrétního případu a pouze paušálně přebralo argumentaci zastupitelského úřadu, aniž by žalovaný jakkoliv své rozhodnutí individualizoval. Z uvedených důvodů žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

7. Žalovaný ve svém obsáhlém vyjádření k žalobě vyjádřil s žalobní argumentací nesouhlas a navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

III. Právní hodnocení krajského soudu

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

9. Žaloba je důvodná.

10. Zaměstnanecká karta je zvláštním typem pobytového oprávnění relativně komplexně upraveným v § 42g zákona o pobytu cizinců a jedná se o zvláštní typ pobytu na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu (rozsudky rozšířeného senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 50 A 28/2018 Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS, či ze dne 30. 5. 2017, čj. 7 Azs 227/2016-36, č. 3603/2017 Sb. NSS).

11. Podle § 169d odst. 1 zákona o pobytu cizinců je cizinec povinen podat osobně žádost o udělení dlouhodobého víza, s výjimkou diplomatického nebo zvláštního víza, žádost o prodloužení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území a žádost o vydání povolení k dlouhodobému, přechodnému nebo trvalému pobytu.

12. Podle § 169f zákona o pobytu cizinců je žadatel povinen si předem sjednat termín osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza nebo žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému pobytu způsobem, který zastupitelský úřad zveřejní na své úřední desce.

13. Podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců může zastupitelský úřad v odůvodněných případech od povinnosti osobního podání žádosti upustit, pokud současně s doručením žádosti cizinec doloží důvody pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti. Řízení je v případě podle věty první zahájeno dnem, kdy žádost došla zastupitelskému úřadu. Neupustí-li zastupitelský úřad v případě podle věty první od povinnosti osobního podání žádosti, řízení o žádosti usnesením zastaví. Zastupitelský úřad může od povinnosti osobního podání žádosti upustit také bez uvedení důvodů cizincem, jsou-li mu důvody pro toto upuštění známy z jeho úřední činnosti, nebo může učinit na své úřední desce prohlášení, že od povinnosti osobního podání žádosti upouští pro určitý druh žádostí o pobytová oprávnění podaných v budoucnu, a to zejména v případech, pokud je cizinec nebo jeho zaměstnavatel účastníkem vládou schváleného programu.

14. Krajský soud při opětovném posouzení věci vycházel z rozsudku ze dne 28. 6. 2019, čj. 5 Azs 234/2018-43, v němž se Nejvyšší správní soud zabýval skutkově a právně prakticky totožným případem; jeho závěry lze proto aplikovat i v nyní projednávané věci. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku uvedl mimo jiné následující: 15. „

21. Podat žádost o taxativně zákonem vymezené pobyty jinou formou než osobním podáním je výjimečná možnost a bude se jednat především o případy, kdy by bylo trvání na osobním podání žádosti tvrdé a nerozumné (srov. rozsudky NSS ze dne 11. 8. 2015, čj. 6 Azs 77/2015-36, ze dne 27. 7. 2016, čj. 10 Azs 219/2015-67, či ze dne 8. 9. 2016, čj. 10 Azs 163/2016-37). Žadatel musí rovněž uvést konkrétní důvody, proč právě jeho případ má být oním ‚odůvodněným případem‘, v němž nemá správní orgán trvat na osobním podání žádosti (viz rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2016, čj. 10 Azs 219/2015-67). V rozsudku ze dne 31. 5. 2011, čj. 9 Aps 6/2010-106, NSS konstatoval, že: ‚[p]rostřednictvím daného institutu lze tedy zohlednit situace, které budou cizinci důvodně bránit v osobním podání žádosti přímo na zastupitelském úřadě. O jaké typové případy v praxi půjde, zda se má jednat pouze o případy překážek osobní účasti, které jsou na straně cizince, nebo též o případy překážek na straně zastupitelského úřadu, zákon o pobytu cizinců žádným způsobem ani neupravuje ani nenaznačuje. Každé takové posouzení tedy závisí na úvaze zastupitelského úřadu, který by měl při svém rozhodování zohlednit všechny v daném čase a dané zemi existující podstatné okolnosti.‘ NSS v tomto ohledu dále v rozsudku ze dne 9. 8. 2018, čj. 9 Azs 213/2018-22, upřesnil, že ‚odůvodněný případ‘ není redukován pouze na existenci omezení způsobených zdravotním stavem, tedy na situace, kdy je objektivně nemožné se dostavit k zastupitelskému úřadu, ale rovněž situace, kdy je dostupnost zastupitelského úřadu objektivně velmi ztížena; lze uvažovat i o situaci, Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 50 A 28/2018 kdy samotný zastupitelský úřad může mít např. natolik závažné provozní problémy, že nebude možné jej osobně navštívit. Není pak rozhodné, zda samotná žádost o pobytové oprávnění spolu s žádosti od osobního podání žádostí byla podána osobně nebo poštou. Uvedené závěry lze přiměřeně aplikovat i na nyní projednávanou věc. […]

23. V projednávané věci je nutné přihlédnout ke specifiku posuzovaného případu, že žádost stěžovatele o upuštění od osobního podání žádosti o zaměstnaneckou kartu byla podána v době, kdy byl zrušen systém Visapoint a činnost zastupitelského úřadu byla omezena a tento úřad vůbec nepřijímal nové objednávky termínů k přijímání žádostí. V rozhodné době byly případně vyřizovány pouze žádosti, jejichž podání byly sjednány termíny ještě v systému Visapoint. NSS nezpochybňuje, že z uvedeného důvodu existovaly objektivní překážky na straně správního orgánu ve vztahu k příjmu nových objednávek termínů k osobnímu podání žádostí. Zastupitelský úřad v tomto přechodném období řešil technické uspořádání a organizační změny z důvodu přechodu na nový objednací systém. Uvedená situace sice nebyla důsledkem svévole správního orgánu, na základě které by bylo bráněno cizincům žádosti podat, ale jedná se o případ, který měl na mysli NSS v rozsudku ze dne 31. 5. 2011, čj. 9 Aps 6/2010-106, tj. závažné provozní problémy na straně zastupitelského úřadu.“ 16. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku dále dovodil, že ačkoli doba cca jednoho měsíce, kdy nebylo možné sjednat si termín pro osobní podání žádosti z důvodu přechodu na nový registrační systém, v zásadě není dobou nepřiměřenou ve smyslu shora citovaného rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 10 Azs 153/2016-52, je k této době nutno připočíst též dobu, kdy se žadatel marně pokoušel sjednat termín prostřednictvím systému Visapoint. K tomu však v tehdy, ani nyní projednávané věci nedošlo. Žalovaný se touto otázkou v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí (strana 9) totiž výslovně odmítl zabývat (shodně též strana 3 rozhodnutí správního orgánu prvního stupně), čímž zatížil své rozhodnutí nezákonností (viz opět rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 5 Azs 234/2018-43, zejména odstavce [28] až [34]).

17. Krajský soud k tomu závěrem poznamenává, že z obsahu správního spisu je patrno, že žalobce se pokoušel sjednat termín pro osobní podání žádosti prostřednictvím systému Visapoint od 24. 10. 2017 do 30. 10. 2017. Celková doba, kdy žalobci bylo sjednání termínu znemožněno, tak dle spisového materiálu činí cca jeden měsíc a jeden týden. Pokud Nejvyšší správní soud neshledal nepřiměřenost v měsíčním znemožnění sjednání termínu pro podání žádosti, lze ji jen stěží dovozovat ve vztahu k době o pouhý týden delší. Žalobce však v žalobě uvádí, že se o registraci v systému Visapoint pokoušel dlouhodobě. Není přitom zřejmé, zda za dlouhodobou snahu považuje doložené pokusy o registraci od 24. 10. 2017, nebo zda se ve skutečnosti o registraci pokoušel již dříve. V dalším řízení tak bude na žalobci, aby doložil, po jakou dobu byly jeho pokusy o sjednání termínu k osobnímu podání žádosti neúspěšné. Žalovaný následně zhodnotí přiměřenost této doby ve světle shora citované judikatury Nejvyššího správního soudu.

IV. Závěr a náklady řízení

18. S ohledem na konstatované vady napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 50 A 28/2018 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

20. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 3 × 3 100 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, sepsání repliky ke kasační stížnosti žalovaného) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 3 × 300 Kč, celkem tedy 10 200 Kč. Jelikož je zástupce navrhovatele plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně na částku 12 342 Kč. Celkové žalobcovy náklady řízení tedy činí 15 342 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 15. října 2019 JUDr. Michal Hájek, Ph.D., v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 50 A 28/2018 Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.