50 A 3/2016

Rubrum

50A 3/2016 - 40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobce Pavi s. r. o., se sídlem Praha 1, Novomlýnská 1373/5, zast. Mgr. Michalem Šimků, advokátem, se sídlem Praha 1, Šítkova 233/1, proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj, se sídlem České Budějovice, Mánesova 1803/3a, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, t a k t o :

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 12. 4. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“ nebo „soud“) se žalobce domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v zahájení daňové kontroly daně z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2012 až srpen 2015 (dále též „daňová kontrola“ nebo „kontrola“) a navrhuje, aby soud vydal rozhodnutí, jímž by zahájení daňové kontroly shledal nezákonným a žalovanému zakázal v jejím pokračování. Současně po žalovaném požaduje náhradu nákladů soudního řízení. Pokračování - 2 - 50A 3/2016 Daňová kontrola, proti které žalobce podanou žalobou brojí, byla zahájena dne 11. 2. 2016 protokolem čj. 244091/16/2201-61563-305806 (dále též „protokol“), a to na základě dožádání místně příslušného správce daně žalobce, Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1 (dále též „místně příslušný správce daně“ či „dožadující správce daně“), vydaného dne 7. 10. 2015, čj. 6081319/15/2001-61562-104135 (dále též „dožádání“). Žalobce spatřuje nezákonnost v zahájení a provádění daňové kontroly jiným, než místně příslušným správcem daně, tj. žalovaným, neboť nejsou dány důvody dožádání dle § 17 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v účinném znění (dále též „daňový řád“), viz protokol o zahájení daňové kontroly ze dne 11. 2. 2016, čj. 244091/16/2201-61563-305806. Dožádání je výjimečným postupem, jeho odůvodnění je nedostatečné, neopodstatněné, vykonstruované a účelové, přičemž rozsah daňové kontroly a požadovaných dokumentů neodpovídá důvodům uvedeným v dožádání. Na podporu svých tvrzení žalobce přikládá kopii žádosti daňového subjektu ze dne 21. 12. 2015 a kopii sdělení ze dne 25. 1. 2016, čj. 167180/16/2001-61562-104135. Provádění daňové kontroly žalovaným považuje žalobce za nehospodárné a nelogické, a to zejména s ohledem na celostátní působnost žalobce coby obchodní společnosti se sídlem, kancelářemi a vedením v Praze. Zde sídlí též právní zástupce a daňová poradkyně žalobce a jsou tu uloženy dokumenty s listinami požadovanými k provedení daňové kontroly žalobce. Shora uvedené dokazuje, že žalobce nemá s místní příslušností žalovaného nic společného, k čemuž přikládá grafy porovnávající objemy vydaných a přijatých faktur žalobce po jednotlivých regionech. Žalobce namítá, že žalovaný není nestranným správcem daně a je přesvědčen, že k zahájení daňové kontroly došlo z jeho iniciativy, pročež neposkytuje záruku spravedlivého a nestranného postupu. Žalobce shrnuje, že zahájení daňové kontroly na základě protokolu, stejně jako pokračování v ní, je nezákonným zásahem do žalobcových práv, neboť žalovaný není místně příslušným správcem daně žalobce, když svou příslušnost k provedení tohoto úkonu odvozuje toliko z dožádání místně příslušného správce daně, které je rovněž nezákonné a nepřezkoumatelné. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na to, že svým postupem nejednal v rozporu s § 17 odst. 1 daňového řádu a zahájením a prováděním daňové kontroly nezkrátil žalobce na jeho právech. Institut dožádání byl užit důvodně při komplexním řešení skutkově totožných kauz v rámci řetězce dodavatelů a odběratelů u jednoho správce daně, prověřování údajů v daňových tvrzení k dani z přidané hodnoty (dále též „DPH“) a zjišťování možných daňových úniků, tj. k ověření, zda taková plnění jsou v souladu se smyslem a účelem zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále též „zákon o DPH“), přičemž místně příslušný správce daně vyhodnotil, že žalovaný může daňovou kontrolu žalobce provést hospodárněji. Rozsah daňové kontroly zahájené žalovaným je v souladu s vymezením požadavků dožadujícího se správce daně uvedeným v dožádání. Postup žalovaného ve vztahu k daňové kontrole nelze hodnotit jako nehospodárný, sídlo žalobce či žalovaného není v tomto ohledu kritériem, neboť žalovaný provádí kontroly dalších daňových subjektů detekovaných v jednom řetězci s různými sídly, přičemž koncentrace těchto kontrol u jednoho správce daně (žalovaného) je výrazem procesní ekonomie řízení. Žalobci postupem žalovaného v důsledku dožádání jakékoli zvýšené náklady nevznikají. Postup spočívající v dožádání respektuje zásadu rychlosti řízení a umožňuje efektivně řešit skutkově totožné kauzy jedním správcem daně, což zakládá hospodárnost tohoto postupu. Žalovaný popírá, že by inicioval zahájení daňové kontroly, což vyplývá též z důvodů dožádání. Ze spisu žalovaného vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Pokračování - 3 - 50A 3/2016 Místně příslušný správce daně žalobce, Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1, vydal dne 7. 10. 2015 pod čj. 6081319/15/2001-61562-104135 dožádání dle §17 daňového řádu k provedení k provedení daňové kontroly DPH za zdaňovací období září 2012 až srpen 2015, včetně postupu dle ustanovení § 87 odst. 2 až 5 daňového řádu. Za dožádaného správce daně označil žalovaného. Písemností ze dne 14. 10. 2015, čj. 1850958/15/2201-61563-305806 byl žalobce předvolán k zahájení daňové kontroly DPH za zdaňovací období listopad 2012 až srpen 2015, a to na den 12. 11. 2015, žalobce byl řádně poučen. Dne 9. 11. 2015 byla žalovanému doručena námitka místní nepříslušnosti, kde žalobce konstatoval, že žalovaný není oprávněn ve věci zahajovat daňovou kontrolu, neboť jeho místně příslušným správcem daně je Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1 a současně žádal o sdělení důvodu zahájení daňové kontroly žalovaným. Toto podání žalovaný posoudil jako stížnost ve smyslu § 261 odst. 1 daňového řádu. Vyrozuměním o vyřízení stížnosti ze dne 10. 11. 2015, čj. 1976196/15/220100030- 305200, doručeným žalobci téhož dne, žalovaný informoval žalobce o vyřízení stížnosti, kterou posoudil jako nedůvodnou. Plnou mocí ze dne 11. 11. 2015 zmocnil žalobce Mgr. Michala Šimků k zastupování při provádění daňové kontroly a současně se omluvil z ústního jednání, které se mělo konat dne 12. 11. 2015. Originál plné moci byl žalovanému doručen dne 12. 11. 2015. Dne 17. 11. 2015 podal žalobce odvolacímu finančnímu ředitelství žádost o prošetření vyřízení stížnosti ze dne 9. 11. 2015 ve smyslu § 261 odst. 6 daňového řádu a současně uplatnil námitku podjatosti. Předvoláním ze dne 19. 11. 2015, čj. 1995139/15/2201-61563-305806 byl žalobce vyzván, aby se dostavil k zahájení daňové kontroly za zdaňovací období listopad 2012 až srpen 2015, a to na den 4. 12. 2015, z něhož se zmocněnec žalobce podáním ze dne 3. 12. 2015 omluvil. Žalobce byl následně předvoláním ze dne 8. 12. 2015, čj. 2055515/15/2201-61563-305806 opakovaně vyzván k účasti na zahájení daňové kontroly za zdaňovací období listopad 2012 až srpen 2015, a to na den 15. 12. 2015. Žalobce byl předvoláním ze dne 15. 12. 2015, čj. 2070104/15/2201-61563-305806 a následně též předvoláním ze dne 11. 1. 2016, čj. 24120/16/2201-61563-305806 opakovaně vyzván k účasti na zahájení daňové kontroly za zdaňovací období listopad 2012 až srpen 2015. Dne 15. 1. 2016 bylo odvolacím finančním ředitelstvím pod čj. 1553/16/5100-41451- 711970 vydáno vyrozumění o prošetření způsobu vyřízení stížnosti žalobce obdržené dne 17. 11. 2015. Shora uvedená žádost byla shledána nedůvodnou. V protokolu o ústním jednání ze dne 15. 1. 2015, čj. 1970631/15/2201-61563_305806, je uvedeno sdělení správce daně o zahájení daňové kontroly za zdaňovací období prosinec 2012 až srpen 2015. Zmocněnec žalobce, který se jednání zúčastnil, vyjádřil nesouhlas se zahájením daňové kontroly, prohlásil ji za nezákonnou a protokol odmítl podepsat. Téhož dne byl žalobce výzvou k zahájení daňové kontroly čj. 1600048589/16/2201-61563-307403 vyzván ke sdělení vhodného dne a hodiny, kdy je připraven k zahájení daňové kontroly. Písemností ze dne 21. 1. 2016, čj. 77088/16/2201-003000-305200 vyzval žalovaný žalobce k odstranění vad podání obdrženého dne 17. 1. 2016, spočívajících v jeho neúplnosti Pokračování - 4 - 50A 3/2016 a neurčitosti ve vztahu k namítané podjatosti, neboť žalobce neoznačil, vůči jaké konkrétní osobě je podjatost namítána ani čeho se týká. Žalobce reagoval podáním ze dne 29. 1. 2016, jímž upřesnil konkrétní osoby a konstatoval nestandardní postup žalovaného. Podáním ze dne 29. 1. 2016 žalobce žalovanému oznámil, že je připraven k zahájení daňové kontroly dne 11. 2. 2016. Dne 2. 2. 2016 byl žalobce písemností čj. 202805/16/2201-61563-305806 vyzván, aby se dne 11. 2. 2016 dostavil k zahájení daňové kontroly. Dne 5. 2. 2016 vydal žalovaný vyrozumění o neúčinnosti podání, čj. 227021/16/2201- 00030-305200, kterými vyřídil obě shora uvedená podání žalobce obsahující námitku podjatosti jako neúčinná, neboť žalobce ve stanovené lhůtě nedoplnil konkrétní důvody, v nichž spatřoval podjatost konkrétních osob. Dne 11. 2. 2016 byl sepsán protokol o zahájení daňové kontroly čj. 244091/16/2201- 61563-305806 (dále též „protokol“). V protokolu je konstatováno zahájení daňové kontroly za zdaňovací období prosinec 2012 až srpen 2015, včetně oznámení o zahájení doměřovacích řízení za uvedená zdaňovací období. Žalobce (resp. jeho právní zástupce) při ústním jednání opětovně deklaroval svůj nesouhlas se zahájením daňové kontroly pro její nezákonnost a na závěr jednání protokol podepsal. Dne 11. 3. 2016 podal žalobce žádost o prodloužení termínu k předložení požadovaných dokladů a dat v elektronické podobě do dne 25. 3. 2016. Dne 12. 4. 2016 vyzval žalovaný žalobce písemností čj. 841831/16/2201-61563-305806 k předložení důkazních prostředků pro zajištění a ověření skutečností rozhodných pro správné stanovení DPH v rámci daňové kontroly za zdaňovací období prosinec 2012 až srpen 2015. Dne 13. 4. 2016 opětovně podal žalobce žádost o prodloužení termínu k předložení požadovaných dat a odpovědí, tentokrát do dne 22. 4. 2016. V podání ze dne 22. 4. 2016 žalobce opětovně konstatoval nezákonnost daňové kontroly, obeznámil žalovaného s podáním správní žaloby a dodal, že žalovanému předloží pouze dokumenty za rok 2015 vztahující se k jeho činnosti v územním obvodu působnosti žalovaného. Dne 2. 5. 2016 žalovaný žalobce opětovně vyzval k předložení důkazních prostředků. Krajský soud se žalobou zabýval podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v účinném znění (dále též „s. ř. s.“) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce primárně spatřuje nezákonnost v zahájení a provádění daňové kontroly jiným, než místně příslušným správcem daně, přičemž je přesvědčen o neexistenci důvodů dožádání dle § 17 daňového řádu. Dle § 82 soudního řádu správního: „Každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný“. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li kumulativně splněny následující podmínky: žalobce je přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž zásah v širším slova smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování zásahu (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/2005-65). Soud mimo jiné posuzoval, zda žalobce tvrzenou aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby Pokračování - 5 - 50A 3/2016 skutečně měl, resp. zda se žalovaný tvrzeného zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce skutečně dopustil. Aby mohla být vůči zásahu poskytnuta soudní ochrana, uskutečněný zásah musí být nezákonný. Takovým může být za určitých okolností také zahájení či provádění daňové kontroly (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2005, čj. 2Afs 144/2004-110). Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2004, čj. 5Afs 16/2004-60: „Pojem daňové kontroly … nelze ztotožnit s pojmem daňové řízení. Podle svého systematického zařazení…není daňová kontrola samostatným řízením, ale dílčím procesním postupem v jeho rámci, který je před správcem daně zahájen zpravidla sepsáním protokolu o zahájení daňové kontroly a projednáním výsledků a podepsáním zprávy o daňové kontrole před správcem daně také ukončen“. Dle § 17 odst. 1 daňového řádu: „Místně příslušný správce daně může dožádat jiného věcně příslušného správce daně téhož nebo nižšího stupně o provedení úkonů nebo dílčích řízení nebo jiných postupů, které by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s vynaložením neúčelných nákladů, anebo které by nemohl provést vůbec“. Prostřednictvím institutu dožádání jsou řešeny situace, kdy místně příslušný správce daně může příslušný úkon, postup či dílčí řízení provést sám jen s obtížemi nebo s vynaložením neúčelných nákladů, anebo je nemůže provést vůbec. Přitom postačuje, bude-li naplněna jedna z uvedených podmínek. Ve všech ostatních případech zákon klade do popředí zájem na tom, aby byla správa daní prováděna pouze jedním správcem daně, a to místně příslušným ve vztahu k projednávané věci, jemuž k tomu také dává § 15 daňového řádu pravomoc operovat i mimo obvod své územní působnosti. Prostřednictvím dožádání lze řešit nejen provedení úkonu, dílčího řízení či jiného postupu, ale též např. daňové kontroly včetně následného doměření daně. V tomto směru je úprava dožádání obsažená v daňovém řádu širší než dřívější úprava zákona o správě daní a poplatků, který umožňoval dožádat pouze provedení jednotlivých úkonů (srov. § 5 odst. 1 zák. o správě daní a poplatků). Ani podle daňového řádu však nelze dožádat provedení celého daňového řízení. Správce daně může dožádat pouze jiného správce daně stejného či nižšího stupně, přičemž hospodárnost je posuzována z hlediska správce daně, tj. pokud by měly být jeho náklady neúčelně vynaloženy, je zde prostor pro dožádání. Správce daně je přitom povinen užití institutu dožádání řádně odůvodnit. Vynaložení neúčelných nákladů musí být poměřováno ve vztahu k daňovému subjektu, a to s ohledem na dosavadní průběh kontrolního postupu. K tomu též rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2007, čj. 8 Afs 143/2005-51: „Ze zásady součinnosti (§ 2 odst. 2), a také z další obecně platné zásady spravedlivého procesu vyplývá, že správce daně je povinen dbát na to, aby daňový subjekt byl seznámen s důvody rozhodnutí správce daně… Pro rozhodování o delegaci z toho vyplývá povinnost správce daně seznámit daňový subjekt s došlým podnětem správce daně k delegaci místní příslušnosti a podklady pro rozhodnutí a umožnit mu vyjádřit se k nim, a dále řádně doručit daňovému subjektu rozhodnutí o delegaci včetně odůvodnění. Z odůvodnění rozhodnutí musí být patrné, jakými úvahami a na základě jakých podkladů správce daně shledal důvody návrhu na delegaci opodstatněnými. Uplatněním další zásady uvedené v (§ 2 odst. 2 d. ř., zásady přiměřenosti), lze dospět k závěru, že tomu je tak vždy, kdy tento krok umožní lépe dosáhnout stanovení a vybrání daní tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy, tedy cíle daňového řízení v nejširším smyslu vůbec. Proto Nejvyšší správní soud rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti považuje za rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s“. Dále též rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2007, čj. 2 Afs 104/2006-44: „…Městský soud v něm správně vyložil, že dožádání je institutem umožňujícím efektivnější vedení daňového řízení, je-li provedení jednotlivých úkonů jiným než věcně příslušným správcem daně snazší, hospodárnější nebo rychlejší. Taktéž správně uvedl, že procesní úprava (§ 5 daňového řádu) nestanoví žádná omezení, pokud jde o rozsah a obsah těchto Pokračování - 6 - 50A 3/2016 úkonů…k tomu Nejvyšší správní soud dodává, že provádění jakéhokoli úkonu v daňovém řízení je vždy limitováno dodržováním základních zásad daňového řízení; v daném případě je třeba zmínit především zásadu zákonnosti (§ 2 odst. 1 daňového řádu) a zásadu součinnosti daňového subjektu a správce daně (§ 2 odst. 2 daňového řádu). Jakkoli ústavně zaručené právo na „zákonný správní orgán“, jako je tomu v případě zákonného soudce…, neexistuje, za porušení výše zmiňovaných zásad daňového řízení by bylo lze nepochybně považovat účelové odnětí daňového subjektu jeho místně příslušnému správci daně, a to i jen odnětí faktické, kdy by bez přiměřených důvodů konal na místo správce daně místně příslušného správce daně dožádaný“. S ohledem na shora uvedené soud námitku nezákonnosti zahájení a provádění daňové kontroly žalovaným na základě dožádání místně příslušného správce daně odmítl jako nedůvodnou, přičemž neshledal, že by uvedeným postupem byl žalobci odňat jeho zákonný správce daně. Dožádání je v rámci daňového řízení zákonným institutem a nemůže a priori způsobit nezákonnost zahájení daňové kontroly či pokračování v ní. Místně příslušný správce daně postupoval zcela v souladu s § 17 daňového řádu, dožádání řádně odůvodnil, poukázal na uplatnění zásad hospodárnosti a rychlosti řízení při shromažďování skutkově totožných kauz u žalovaného a správně vyhodnotil, že žalovaný může provést daňovou kontrolu rychleji, efektivněji a bez vynaložení neúčelných nákladů, pročež soud shledal dožádání přezkoumatelným. Soud naznal, že skutečné důvody dožádání odpovídají zákonem stanoveným podmínkám, tj. kontrolní postup realizovaný místně příslušným správcem daně by byl spojen s obtížemi nebo s vynaložením neúčelných nákladů. Vynaložení neúčelných nákladů musí být poměřováno ve vztahu k žalobci, a to s ohledem na dosavadní průběh kontrolního postupu. Vzhledem k tomu, že žalovaný shromažďoval důkazní prostředky po delší dobu, bylo užití dožádání s ohledem na rychlost, efektivnost a hospodárnost logickým a důvodným postupem, kterým nemohlo dojít k porušení zásady přiměřenosti. V žalované věci byly u dožádání naplněny zákonné podmínky zakládající pravomoc místně příslušného správce daně učinit v řízení takovýto krok. Žalobci uvedeným postupem nevznikly žádné dodatečné náklady a bylo mu umožněno hájit svá práva, neboť dožádaný správce daně (žalovaný) byl připraven jednat se žalobcem v obvodu místní příslušnosti dožadujícího správce daně. Zásada hospodárnosti ve vztahu k žalobci zůstala zvoleným postupem zachována. Žalobcem navržené důkazy (protokol o zahájení daňové kontroly ze dne 11. 2. 2016, čj. 244091/16/2201-61563-305806, žádost daňového subjektu ze dne 21. 12. 2015 a sdělení ze dne 25. 1. 2016, čj. 167180/16/2001-61562-104135) přitom neobstojí k prokázání jeho tvrzení, neboť neosvědčují oprávněnost žalobcovy námitky. S ohledem na shora uvedené odmítl soud námitku nehospodárnosti daňové kontroly jako nedůvodnou. Soud se ztotožňuje s právním názorem žalovaného, který označil žalobcovo hodnocení hospodárnosti za značně zjednodušené a neobjektivní. Soud již shora konstatoval, že hospodárnost je třeba posuzovat z hlediska správce daně, přičemž vynaložení neúčelných nákladů musí být poměřováno ve vztahu k daňovému subjektu, a to s ohledem na dosavadní průběh kontrolního postupu. Postup žalovaného nelze označit jako plýtvání či nehospodárnost pouze na základě uskutečněných pracovních cest zaměstnanců žalovaného za účelem daňové kontroly. Žalobce není kompetentní posoudit hospodárnost daňové kontroly, resp. nemůže předjímat, jaké náklady by případně vznikly místně příslušnému správci daně, ani jaké náklady vznikly v souvislosti s dožádáním žalovanému. Hospodárnost vedeného řízení posuzuje správce daně a nelze ji zjednodušeně hodnotit pouze s ohledem na sídlo žalobce apod. V posuzované věci je podstatná okolnost, že se žalobce objevuje v řetězci v rámci obchodování s reklamními službami, jehož článek žalovaný prověřuje. Soustředění totožných kauz v rámci řetězce subjektů s rozdílnými sídly u jednoho správce daně, tj. žalovaného, je Pokračování - 7 - 50A 3/2016 projevem procesní ekonomie, zásady rychlosti řízení a nikterak nevybočuje ze zákonem stanovených mezí. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že uskutečněním daňové kontroly v místnostech místně příslušného správce daně dbal žalovaný na to, aby žalobci nevznikly neúčelné náklady. Soud se neztotožnil s námitkou nedostatečnosti a neopodstatněnosti odůvodnění dožádání, když na straně dožadujícího správce daně shledal existenci důvodů pro postup dle § 17 daňového řádu, přičemž ze spisového materiálu je zřejmá dostatečnost odůvodnění dožádání, jež nezakládá důvodné pochybnosti o účelovosti zvoleného postupu dožadujícím správcem daně, resp. žalovaným. Soud neshledal důvody, pro něž by mohlo být předmětné dožádání považováno za vykonstruované, neboť jsou z něj patrné konkrétní důvody pro uplatnění tohoto institutu, když dožadující správce daně výslovně uvádí, že žalovaný se „…objevuje v řetězci v rámci obchodování s reklamními službami, přičemž jeden z článků řetězce prověřuje dožádaný správce daně u svého místně příslušného daňového subjektu…“. Dožadující správce daně též konstatuje, že žalovaný může s ohledem na nashromážděné poznatky provést daňovou kontrolu rychleji, efektivněji a bez vynaložení neúčelných nákladů. Postup žalovaného v napadené věci neodporuje zákonné úpravě ani ustálené judikatuře správních soudů. Nedůvodná je námitka žalobce, že rozsah daňové kontroly neodpovídá důvodům, které uvedl dožadující správce daně. Jak vyplývá z dokumentů založených ve spise, jako důvod dožádání bylo uvedeno komplexní řešení skutkově totožných kauz u jednoho správce daně v rámci šetření řetězce dodavatelů a odběratelů ve vazbě na DPH za účelem prověřování údajů v daňových tvrzeních, plnění, která jsou předmětem DPH a zjišťování možných daňových úniků. V dožádání je sice uvedeno, žalovaný se „…objevuje v řetězci v rámci obchodování s reklamními službami…“, tím však nebyla vymezena kontrola činnosti pouze ve vztahu k jedné společnosti se sídlem v územní působnosti žalovaného. Z textu dožádání lze usoudit na mnohem širší rozsah daňové kontroly, tj. na zaměření daňové kontroly na šetření daňových úniků v rámci řetězce dodavatelů a odběratelů, což koresponduje s jejím rozsahem, pročež soud shledal postup žalovaného v souladu s vymezením požadavků dožadujícího správce daně uvedených v dožádání. Námitku nelogičnosti zahájení a provádění daňové kontroly žalovaným vyhodnotil soud jako nedůvodnou. Skutečnost, že žalobce je společností s působností po celé republice a priori nevylučuje zákonnost zahájení a provádění daňové kontroly žalovaným. Jak již soud shora předestřel, důvodem pro dožádání byla skutečnost, že se žalobce objevuje v řetězci v rámci obchodování s reklamními službami, jehož článek žalobce prověřuje. Vzhledem k soustředění totožných kauz v rámci řetězce subjektů s rozdílnými sídly u žalovaného nelze považovat jím zahájenou daňovou kontrolu za nelogickou, bez ohledu na sídlo žalobce. Postup žalovaného nezpochybňují ani žalobcem navržené důkazy, tj. grafy porovnávající objemy vydaných a přijatých faktur žalobce po jednotlivých regionech, z nichž je navíc patrné, že faktury vydané a přijaté v Jihočeském kraji rozhodně nepředstavují v celkovém objemu faktur zanedbatelné procento, ačkoli procentuální zastoupení Prahy je vyšší. Zcela nedůvodnou je rovněž námitka, že žalovaný není nestranným správcem daně a neposkytuje záruku spravedlivého a nestranného postupu. K úspěchu ve věci je třeba skutečnosti nejen tvrdit, ale též prokázat, resp. osvědčit. Tvrzení žalobce se zakládá na pouhé spekulaci, že dožádání bylo iniciováno žalovaným, což však žalobce nikterak nedoložil a neunesl tak důkazní břemeno. Ze správního spisu je patrné, že dožádání vydal dne 7. 10. 2015 Pokračování - 8 - 50A 3/2016 místně příslušný správce daně a současně žádný ze založených dokumentů neosvědčuje, že by tak učinil na pokyn či požadavek žalovaného. Z toho co bylo uvedeno, soud uzavírá, že kontrola daně z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2012 až srpen 2015 byla zahájena, resp. je prováděna v souladu se zákonem a zásadami správy daní. Není proto minimálně naplněna podmínka nezákonnosti zásahu. To postačuje k vyslovení závěru, že není-li naplněna byť jediná zákonná podmínka, nemůže se o nezákonný zásah jednat. Soud žalobu podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. K projednání žaloby nebylo třeba nařizovat jednání, neboť byly splněny předpoklady pro rozhodnutí ve věci bez jednání podle § 51 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 19. září 2016 Pokračování - 9 - 50A 3/2016 JUDr. Věra Balejová v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka