50 A 3/2019

Rubrum

č. j. 50 A 3/2019 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph. D., ve věci žalobce: V.M. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina sídlem Žižkova 57, Jihlava za účasti: J.M. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 28. 8. 2018, č. j. KUJI 64296/2018, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 50 A 3/2019

Odůvodnění

1. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 9. 1. 2019 obdržel ve shora uvedené věci žalobu, která mu byla postoupena usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2018, č. j. 29 A 199/2018-8, kam byla žaloba doručena dne 31. 10. 2018.

2. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 4. 5. 2018, č. j. OV/48/2017-27, jímž byla E.R., bytem B. X, P. dodatečně povolena stavba oplocení části pozemku p. č. x v k. ú. x (dále též „stavba“). Odstupová vzdálenost stavby od sousedního pozemku p. č. x v k. ú. x (dále též „sousední pozemek“) je v rozmezí 0,771-3,231m, přičemž žalobce je vlastníkem uvedeného sousedního pozemku. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 31. 8. 2018, jak se podává z doručenky založené ve správním spise.

3. Žaloba je po stránce obsahové velmi strohá. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Dále namítá, že žalovaný řádně a spolehlivě nezjistil skutečný stav a ignoroval námitky odvolatelů. Prvostupňové rozhodnutí je dle žalobce rovněž nezákonné. Žalobce namítá, že osoby, které vydaly rozhodnutí, nikdy na místě nebyly. Z uvedených důvodů žalobce požaduje zrušení napadeného rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňového pro nezákonnost.

4. Žalovaný do vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Uvedl, že v řízení o dodatečném povolení stavby byly splněny podmínky dle § 129 odst. 2 a 3 stavebního zákona, tedy na námitky účastníků řízení reagoval jak prvostupňový správní orgán, tak i žalovaný. Pro vydání prvostupňového, resp. napadeného rozhodnutí byly shromážděny podklady nad rámec zákonných povinností. Stavba se nachází v dostatečné vzdálenosti od pozemku žalobce, který uznal hranici mezi pozemky v souhlasném prohlášení ze dne 22. 6. 2017, tj. dlouho před vydáním napadeného rozhodnutí. Stavba nemá žádné negativní dopady do okolí, jedná se o oplocení z oplastovaného pletiva o výšce 1,3 m. Žalovaný si není vědom nezákonnosti předcházejícího rozhodnutí, za nepříhodnou považuje námitku o tom, že úřední osoby nikdy nebyly na místě, neboť prvostupňový správní orgán provedl povinné ohledání místa dne 22. 6. 2017. Napadené rozhodnutí bylo rovněž podrobeno přezkumu nadřízeného správního orgánu ve smyslu § 94 správního řádu, a nebylo shledáno v tomto směru žádné pochybení, resp. důvod pro zrušení či změnu tohoto rozhodnutí.

5. Správní soud ve smyslu § 75 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů; vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud rozhodl při jednání nařízeném na den 16. 10. 2019.

6. Žaloba není důvodná.

7. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro to, aby se mohl žalobou napadeným rozhodnutím zabývat věcně a zkoumal, zda žalobce podal svoji žalobu včas. Podle § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 31. 8. 2018, lhůta k podání žaloby by uplynula ve středu 31. 10. 2018. Žaloba byla k poštovní přepravě podána dne 30. 10. 2018, Krajskému soudu v Brně doručena dne 31. 10. 2019, tj. v poslední den lhůty. Lhůta tedy zůstala zachována a žaloba je podána včas. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 50 A 3/2019 8. Soud dále posuzoval projednatelnost žaloby, tj. zda obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti.

9. Z každého podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno – viz ustanovení § 37 odst. 3 s. ř. s. Žaloba kromě obecných náležitostí zakotvených v § 37 odst. 2 a 3 s. ř. s. musí v souladu s § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. obsahovat alespoň jeden žalobní bod, z něhož musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Soudní řád správní tak tímto potvrzuje dispoziční zásadu podatele při koncipování jeho podání v rámci správního soudnictví. „Obsahuje-li žaloba pouze obecné tvrzení, že správní řízení o odvolání trpělo vadami ovlivňujícími výrok napadeného rozhodnutí, nejedná se o žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“ (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2009, č. j. 8 Afs 31/2009 – 74). „Smyslem uvedení žalobních bodů je jednoznačné ustavení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zákonem stanovené k podání žaloby. Zákonný požadavek je proto naplněn i jen zcela obecným a stručným - nicméně srozumitelným a jednoznačným - vymezením skutkových i právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního aktu tak, aby bylo zřejmé, v jaké části a z jakých hledisek se má soud věcí zabývat.“ Uvedené bylo Nejvyšším správním soudem vysloveno v rámci rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78, k čemuž tento soud dodal, že „není naprosto namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ 10. Podaná žaloba je sice formulována velmi stručným způsobem, soud však neměl prostor pro to, aby žalobce vyzval k odstranění vad podání, resp. k upřesnění žalobních bodů ve smyslu § 37 odst. 5 s. ř. s., a to z důvodu uplynutí lhůty pro podání žaloby, jak je vysvětleno shora, neboť žaloba byla podána v poslední den lhůty pro podání žaloby.

11. Obsahem podané žaloby jsou jednak zcela obecná tvrzení, a to konstatování nezákonnosti napadeného i prvostupňového rozhodnutí a tvrzení o tom, že nebyl spolehlivě zjištěn skutečný stav. Zcela zde ovšem absentuje vymezení právních a skutkových důvodů, ze kterých žalobce nezákonnost, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav dovozuje. Takto obecná tvrzení tedy nelze považovat za žalobní bod ve smyslu § 71 s. ř. s. pro jejich nekonkrétnost a bezobsažnost. Žalobce soudu v tomto ohledu neposkytl žádný rámec pro soudní přezkum, soud sám z hlediska dispoziční zásady není oprávněn stanovit si hlediska přezkumu projednávané věci. Nejvyšší správní soud sice ústy druhého senátu v rozsudku č. j. 2 Azs 54/2007 - 42, vyslovil, že „pouze ve prospěch žalobce extenzívním výkladem pojmu žalobního bodu lze naplnit ústavní požadavek řádného přístupu k soudní ochraně“, v projednávané věci ovšem nelze žalobcem vyslovená tvrzení vůbec za žalobní body považovat. Co se týče obsahového vymezení žalobních bodů, tím se Nejvyšší správní soud zabýval již v rozhodnutí ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, kde uvedl, že § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní skutková tvrzení a právní argumentaci, přičemž výrazem „konkrétní“ je myšleno ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované, což v projednávané věci učiněno nebylo. Z formulace žalobní námitky v projednávané věci nelze dovodit, co je dle žalobce podstatou tvrzené nezákonnosti správních rozhodnutí, potažmo na základě čeho žalobce usuzuje, že byl správním orgánem nedostatečně zjištěn skutečný stav věci. Ke skutkovým tvrzením Nejvyšší správní soud blíže vysvětlil, že nemohou být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, nýbrž musí se jednat o zcela jasně Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 50 A 3/2019 individualizovaný, a tedy od jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelný popis, což žalobce v projednávané věci zjevně neučinil. Konkretizace faktů dostatečně substancovanými žalobními body je důležitá nejen z hlediska soudu pro vytyčení mezí, v nichž se soud může a má v souladu s dispoziční zásadou pohybovat, ale má význam i pro žalovaného, aby mohl v souladu se zásadou rovnosti účastníků řízení náležitě využít možnosti procesní obrany. Dále k tomu rozšířený senát uvedl, že „žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“ 12. Ze shora uvedených důvodů lze proto za projednatelné žalobní body ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) považovat toliko dvě námitky žalobce vytýkající, že žalovaný ignoroval námitky odvolatelů a že se osoby, které rozhodnutí vydaly, nikdy na místě nebyly. Jedná se o velmi obecně formulované žalobní body, v podstatě na samé hranici přezkoumatelnosti. Soud tyto žalobní body přezkoumal s ohledem na potřebu extenzivního výkladu žalobního bodu ve prospěch žalobce, nicméně učinil tak rovněž obecným způsobem, jak mu formulace těchto žalobních bodů umožňovala, aby nepřekročil meze zásady dispoziční.

13. Co se naříkaného ignorování námitek odvolatele týče, soud tuto námitku důvodnou neshledal. Žalobce v prvé řadě neupřesnil, která ze vznesených námitek měla být správním orgánem ignorována, potažmo jaký to mělo mít dopad do práv žalobce. Obecným přezkumem soud vytýkané pochybení neshledal. Z napadeného rozhodnutí je bez jakýchkoli pochyb zřejmé, že vznesené námitky ignorovány nebyly, resp. že byly žalovaným v rámci napadeného rozhodnutí vypořádány, viz str. 4-5 napadeného rozhodnutí. Vzhledem k obecné formulaci předestřené námitky soud nemohl přistoupit k podrobnějšímu přezkumu, neboť žalobce soudu neposkytl konkrétní skutková tvrzení či právní argumentaci. Poznamenává se, že rozhodné podklady pro posouzení souladu umístění stavby s operáty katastrálního úřadu vytyčovací náčrt hranice mezi pozemky stavebníka a žalobce a zaměření skutečného provedení stavby jsou ve spise založeny a byly žalovaným hodnoceny. Především z těchto podkladů je seznatelné, že stavba oplocení do pozemku žalobce nezasahuje.

14. Soud rovněž nepřijal námitku o tom, že osoby, které vydaly rozhodnutí, nikdy na místě nebyly. Jak se podává ze spisového materiálu, v průběhu řízení o dodatečném povolení stavby provedl dne 22. 6. 2017 prvostupňový správní orgán povinné ohledání místa, o čemž svědčí protokol o místním šetření ze dne 22. 6. 2017, čj. OV/48/2017-12. Z protokolu se podává, že tomuto místnímu šetření byl účasten rovněž žalobce, což stvrdil vlastnoručním podpisem a vyplývá to též z vyjádření žalobce zaznamenaných do protokolu. Nepřítomnost pověřené úřední osoby k vydání rozhodnutí při místním šetření, nepředstavuje vadu prvostupňového rozhodnutí, protože z odůvodnění z rozhodnutí je zjevné, že tato osoba se seznámila s protokolem o tomto úkonu pořízeném stavebním úřadem stejně jako s obsahem spisové dokumentace, na jejímž základě bylo rozhodnuto.

15. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 s. ř. s., dle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 50 A 3/2019 řízení, tj. žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízení nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

17. O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s.ř.s.. Soud osobě na řízení zúčastněné žádnou povinnost neuložil, a proto nemá právo na náhradě nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 16. října 2019 JUDr. Věra Balejová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.