50 A 31/2016

Rubrum

50 A 31/2016 – 58 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobce AKTIV PROTI KORUPCI z. s., sídlem V Honech 689, Klecany, proti žalované obci Borová Lada, Borová Lada 38, zastoupené JUDr. Tomášem Samkem, advokátem se sídlem Pražská 140, Příbram, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 8.228,- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou na ochranu proti nečinnosti žalované, doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 17. 9. 2016, domáhá ochrany proti Pokračování - 2 - 50A 31/2016 nečinnosti žalované, spočívající v tom, že žalovaná neposkytla žalobcem požadované informace ve lhůtě stanovené zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o informacích“). Žalobce se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost rozhodnout o žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 13. 6. 2016. Žalobce, jako spolek podílející se na boji s korupcí a klientelismem ve veřejné správě, podal dne 13. 6. 2016 k žalované žádost o poskytnutí informací, ve které žádal po žalované: a) kopie korespondence, které obdržela žalovaná od 1. 1. 2015 do okamžiku podání žádosti v souvislosti s financováním stavby kanalizace a ČOV Borová Lada; b) sdělení, o jaké dotace požádala žalovaná v souvislosti se stavbou kanalizace a ČOV Borová Lada a s jakým výsledkem; c) informace, kolik finančních prostředků vynaložila žalovaná do okamžiku podání žádosti na přípravu stavby kanalizace a ČOV Borová Lada, včetně uvedení totožnosti jejich příjemců; d) kopie faktur proplacených žalovanou v souvislosti s projektem stavby kanalizace a ČOV Borová Lada od 1. 1. 2009 do okamžiku podání žádosti; e) kopie smluv, které žalovaná uzavřela v souvislosti s projektem stavby kanalizace a ČOV Borová Lada; f) sdělení, jaké veřejné zakázky na výstavbu projektu stavby kanalizace a ČOV Borová Lada zadala žalovaná postupem podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, od 1. 1. 2009 do okamžiku podání žádosti, včetně uvedení jejich výše a výsledku. Žalobce namítá, že žalovaná na podanou žádost nereagovala a požadované informace neposkytla. Odkázal přitom na § 14 odst. 5 písm. d) zákona o informacích, podle kterého nerozhodne-li povinný subjekt podle § 15 tohoto zákona, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti. Žalobce tedy následně podal stížnost na postup žalované k nadřízenému správnímu orgánu, Krajskému úřadu Jihočeského kraje (dále též „nadřízený orgán“), který vydal dne 8. 8. 2016 rozhodnutí č. j. KUJCK 109056/2016 (dále jen „rozhodnutí KUJCK“). Tímto rozhodnutím nadřízený orgán přikázal žalované vyřídit žádost o informace ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Podle žalobce však žalovaná zůstala i po rozhodnutí KUJCK nečinná a žádost o informace nevyřídila. Žalovaná na podanou žalobu reagovala vyjádřením ze dne 17. 10. 2016, v němž uvedla, že s žalobou nesouhlasí, neboť v dané věci nebyla nečinná. Žalovaná konstatuje, že bylo z její strany o žádosti žalobce rozhodnuto dne 3. 10. 2016 vydáním sdělení o odložení věci ve smyslu § 14 odst. 5 písm. a) zákona o informacích (dále jen „sdělení“). Sdělení bylo žalobci prokazatelně doručeno téhož dne. Doplňuje, že v případě nesouhlasu žalobce s obsahem sdělení o odložení věci mělo být uplatněno podání stížnosti a nikoliv podání žaloby proti nečinnosti, pro kterou nejsou splněny zákonné předpoklady. Žalovaná navrhuje žalobu zamítnout a uložit žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. V replice, kterou žalobce doručil krajskému soudu dne 10. 11. 2016 v reakci na vyjádření žalované k žalobě ze dne 17. 10. 2016, žalobce uvedl, že postup žalované v postavení správního orgánu je kontinuálním zneužíváním práva a systematickým odpíráním práva na informace za použití obstrukčního postupu a účelového výkladu zákona. Žalobce brojí proti postupu žalované, který sama žalovaná označuje za souladný s právem, přičemž žádost o informace nebyla žádným způsobem vyřízena a pokusy o nápravu ze strany Pokračování - 3 - 50A 31/2016 nadřízeného správního orgánu zůstaly bez odezvy. Žalobce v replice uvedl eventuální žalobní petit, když z procesní opatrnosti žádá, aby byla žaloba případně posouzena jako žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalované. Po výzvě krajského soudu (usnesení ze dne 19. 12. 2016, č. j. 50 A 31/2016 – 41) na upřesnění petitu zásahové žaloby, kdy byl žalobce upozorněn, že nelze v podané žalobě uvádět alternativní petit, podal žalobce soudu dne 5. 1. 2017 doplnění žaloby, ve kterém uvedl, že podává žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu a žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu. V zásahové žalobě žalobce namítl, že úřední postup žalované směřující k vydání sdělení o odložení věci je nezákonný. Žalobce současně požadoval zakázat žalované pokračování v porušení žalobcova práva na poskytnutí informací a nařídit žalované požadované informace poskytnout. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu byla usnesením ze dne 9. 1. 2017, č. j. 50 A 31/2016 – 53 vyloučena k samostatnému projednání a u zdejšího soudu bylo toto řízení vedeno pod sp. zn. 50 A 4/2017. Ze správního spisu, který si krajský soud vyžádal, dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním: Dne 13. 6. 2016 podal žalobce u žalované žádost o informace podle zákona o informacích. Konkretizace požadovaných informací je uvedena výše pod body a) – f). Žalovaná zjistila nesrovnalosti v odkazech na internetové stránky uváděné v hlavičce žádosti, kde žalobce uvedl webovou adresu www.aktivprotikorupci.cz, která neexistuje a rovněž adresu www.transparency.cz, používanou obecně prospěšnou společností Transparency International – Česká republika, o. p. s. (dále jen „TI“). Žalovaná se následně dne 15. 6. 2016 dotazovala ředitele TI, zda je žalobce součástí TI. Ředitel TI obratem sdělil žalované, že s žalobcem nespolupracuje. Dne 10. 7. 2016 podal žalobce nadřízenému správnímu orgánu stížnost podle § 16a zákona o informacích na postup žalované při vyřizování žádosti o informace. Žalobce ve stížnosti navrhnul, aby žalovaná stížnosti zcela vyhověla a požadované informace poskytla. Nadřízený správní orgán stížnost postoupil žalované dne 12. 7. 2016, neboť podle § 16a odst. 3 zákona o informacích se stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace podává u povinného subjektu, kterým je žalovaná. Ta byla současně upozorněna na § 16a odst. 5 zákona o informacích, podle kterého je povinna stížnost spolu se spisovým materiálem předat nadřízenému správnímu orgánu ve lhůtě 7 dnů, pokud v této lhůtě sama stížnosti zcela nevyhoví tím, že požadované informace poskytne, nebo vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Dne 1. 8. 2016 vyzvala žalovaná žalobce k doplnění žádosti o požadované informace. V této výzvě, žalobci doručené dne 16. 8. 2016, žalovaná konstatuje, že má důvodné pochybnosti ohledně věrohodnosti žalobce, neboť z žádosti není zřejmé, kdo je ve skutečnosti žadatelem o informace, nejen z důvodu nesrovnalostí v sídle žalobce. Žalovaná předestřela své obavy ohledně skutečné existence žalobce a odkázala na obdobné případy z minulosti, kdy bylo šikanózně žádáno o informace za účelem prosazování soukromých zájmů vlastníků nemovitostí v okolí plánované ČOV. V závěru výzvy žalovaná upozorňuje, že v případě nedodání požadovaných dokladů ve lhůtě 30 dnů bude žádost o informace ve smyslu § 14 odst. 5 písm. a) zákona o informacích odložena. Dne 8. 8. 2016 vydal nadřízený správní orgán rozhodnutí o stížnosti č. j. KUJCK 109056/2016, kterým přikázal žalované, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí Pokračování - 4 - 50A 31/2016 zjednala nápravu při vyřizování žádosti o informace. V odůvodnění rozhodnutí nadřízený správní orgán konstatuje, že postup žalované spočívající ve vydání výzvy k doplnění žádosti, není v souladu se smyslem zákona o informacích, výzva je z hlediska tohoto zákona nerelevantní a v rozporu s tímto zákonem. Výzva adresovaná žadateli o informace může směřovat toliko k odstranění faktických nedostatků žádosti, nebo k upřesnění požadované informace, žalované však nepříslušelo dotazovat se žalobce na údaje uvedené ve výzvě ze dne 1. 8. 2016. Závěrem nadřízený správní orgán přikázal žalované vyřídit žádost o informace řádně a včas, jak předpokládá zákon o informacích. Žalovaná vydala dne 3. 10. 2016 sdělení o odložení žádosti žalobce o poskytnutí informací. V odůvodnění uvedla, že žalobce neodstranil pochybnosti specifikované ve výzvě, čímž nedošlo k řádnému doplnění žádosti a žalované tak nezbylo než postupovat podle § 14 odst. 5 písm. a) zákona o informacích a žádost odložit. Žalobce podal žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu dle § 79 odst. 1 s. ř. s., podle něhož ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Náležitosti žaloby na nečinnost jsou stanoveny v § 80 odst. 3 s. ř. s. Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení věci, ve které se žalobce ochrany proti nečinnosti domáhá, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává a návrh výroku rozsudku. Žaloba tedy musí spočívat v uvedení skutečností nasvědčujících tomu, že žalovaný je nečinný a že byly splněny podmínky pro projednání žaloby soudem. Žalobou proti nečinnosti podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se lze domáhat vydání rozhodnutí nebo osvědčení. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. rozhoduje soud na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Je tedy třeba posoudit, zda byla žalovaná ke dni rozhodnutí krajského soudu v této věci skutečně nečinná. Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu má povahu lex specialis vůči žalobě proti rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. Nevztahuje se proto na přezkum již vydaného rozhodnutí, či učiněného úkonu nebo zásahu správního orgánu. Slouží toliko k poskytnutí ochrany proti nezákonné nečinnosti správního orgánu, který je v dané situaci povinen vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Podmínkou přípustnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je předchozí marné vyčerpání prostředků, které procesní předpis stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Tento závěr je obsažen i v judikatuře Nejvyššího správního soudu, například v rozsudku ze dne 18. 10. 2007, č. j. 7 Ans 1/2007 – 100. Právo na informace je zakotveno v čl. 17 Listiny základních práv a svobod a jeho smyslem je jistá míra participace občanské společnosti na věcech veřejných. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 15. 11. 2012, č. j. 2 Ans 13/2012 – 14 „představuje právo na informace jednu z právních záruk zákonnosti ve veřejné správě. Doktrína obdobně konstatuje, že jedním z hlavních významů veřejného subjektivního práva na informace je, že dává občanům možnost vykonávat kontrolní funkce ve vztahu k fungování veřejné moci, což představuje jeden ze základních atributů liberálně-demokratického státu… Jako takové se tedy právo na informace stává nejen zárukou zákonnosti, ale zároveň i Pokračování - 5 - 50A 31/2016 prostředkem ochrany ústavnosti, neboť slouží k naplňování ústavního příkazu čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, podle kterého má státní moc sloužit všem občanům a může být uplatňována jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Jinými slovy, právo na svobodný přístup k informacím je jedním z prostředků, kterým je možné kontrolovat, zda platí ústavní východisko, že stát je tu pro občany, nikoliv občané pro stát.“ Procesní prostředky sloužící k tomu, aby se občan domohl práva na poskytnutí informací, obsahuje zákon o informacích. Podle tohoto zákona má povinný subjekt několik možností, jak se s podanou žádostí o poskytnutí informací vypořádat. V nyní posuzované věci zvolila žalovaná postup podle § 14 odst. 5 písm. a) zákona o informacích a žalobce dne 1. 8. 2016 vyzvala k doplnění dokladů, které osvědčí schválení stanov žalobce, jakož i volbu jeho statutárního orgánu, dále požadovala osvětlit, z jakého důvodu a na základě jakého právního titulu žalobce vyvíjí svou činnost na jiném místě, než které je uvedeno ve veřejném rejstříku a jeho stanovách a osvědčí, že žalobce vyvíjí svou činnost v souladu s právními předpisy a jeho stanovami. Současně žalovaná požadovala doložení důvodů, za kterých jsou konkrétní informace žalobcem vyžadovány a sdělení, jak s nimi bude naloženo. V návaznosti na to žalovaná žádala doložit, že je žalobce registrován u Úřadu na ochranu osobních údajů jako osoba oprávněna nakládat s osobními údaji a je schopen zajistit si ochranu před jejich případným zneužitím. Závěrem žalovaná žádá o sdělení, z jakých zdrojů je činnost žalobce financována. Vzhledem k tomu, že žalobce na výzvu nereagoval a ve stanovené lhůtě uvedené doklady a skutečnosti žalované nepředložil, žalovaná žádost o poskytnutí informací odložila podle § 14 odst. 5 písm. a) věta za středníkem. Mezitím nadřízený správní orgán rozhodoval o stížnosti žalobce na postup žalované při vyřizování žádosti, která byla nadřízenému správnímu orgánu podaná dne 10. 7. 2016. Jak již krajský soud uvedl při svých skutkových zjištění, nadřízený správní orgán v rozhodnutí KUJCK učinil závěr, že výzva ze dne 1. 8. 2016 byla vydána mimo rámec zákona o informacích a nadto je s tímto zákonem v rozporu. Žalované nepříslušelo dožadovat se údajů vztahujících se k vnitřnímu fungování žalobce. Ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) zákona o informacích uvádí, že „Povinný subjekt posoudí žádost a brání-li nedostatek údajů o žadateli podle odstavce 2 postupu vyřízení žádosti o informaci podle tohoto zákona, zejména podle § 14a nebo 15, vyzve žadatele ve lhůtě do 7 dnů ode dne podání žádosti, aby žádost doplnil; nevyhoví-li žadatel této výzvě do 30 dnů ode dne jejího doručení, žádost odloží.“ Výše citované ustanovení tak upravuje situace, kdy žádost o poskytnutí informací neobsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti, které zákon o informacích vymezuje v § 14 odst. 2, současně za předpokladu, že tento nedostatek brání postupu při vyřízení žádosti. Podle § 14 odst. 2 zákona o informacích musí být ze žádosti zřejmé: „kterému povinnému subjektu je určena, a že se žadatel domáhá poskytnutí informace ve smyslu tohoto zákona. Fyzická osoba uvede v žádosti jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu nebo, není-li přihlášena k trvalému pobytu, adresu bydliště a adresu pro doručování, liší-li se od adresy místa trvalého pobytu nebo bydliště. Právnická osoba uvede název, identifikační číslo osoby, adresu sídla a adresu pro doručování, liší-li se od adresy sídla. Adresou pro doručování se rozumí též elektronická adresa.“ Základní podmínkou pro uplatnění výzvy ve smyslu výše citovaného ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) zákona o informacích je nedostatek žádosti, který brání v jejím vyřízení. Cílem zákonodárce tedy bylo limitovat tyto nedostatky, neboť ne každý nedostatek může být důvodem k uplatnění výzvy. Zákon o informacích žalované neumožňuje dožadovat se dokladů, které byly uvedeny ve výzvě ze dne 1. 8. 2016. Pokračování - 6 - 50A 31/2016 Výzva podle § 14 odst. 5 písm. a) může obsahovat pouze požadavek na doplnění údajů o žadateli, které v žádosti o poskytnutí informací absentují a které jsou zároveň nezbytné pro vyřízení takové. Žádost žalobce o poskytnutí informací ze dne 13. 6. 2016 obsahuje veškeré náležitosti předepsané zákonem o informacích a žalobce jako žadatel o informace byl v podané žádosti dostatečným způsobem identifikován. Dne 3. 10. 2016 vydala žalovaná sdělení o odložení žádosti s odůvodněním, že žalobce neodstranil v 30-ti denní lhůtě pochybnosti a nedoložil požadované doklady. Odložení žádosti podle § 14 odst. 5 písm. a) zákona o informacích není rozhodnutím o odmítnutí podle § 15 téhož zákona a nelze proti němu podat odvolání. Proti odložení žádosti o informace je možné bránit se stížností podle § 16a odst. 1 písm. b) zákona o informacích s tím, že žádost žadatele o informace nebyla vyřízena ve lhůtě, neboť výzva povinného subjektu byla neoprávněná a tudíž je neoprávněné i odložení žádosti. Obdobné závěry učinil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 6. 2009, č. j. 2 As 44/2008 – 72. Podle judikatury Nejvyššího správního odložení žádosti pro nezaplacení úhrady nákladů podle § 17 odst. 5 zákona o informacích je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., které podléhá soudnímu přezkumu ve správním soudnictví (srov. usnesení zvláštního senátu č. j. Konf 115/2009 – 34, usnesení č. j. 2 As 34/2008 – 90 a rozsudek č. j. 6 Ans 7/2011 – 94, veškerá rozhodnutí NSS jsou publikovaná na www.nssoud.cz) a krajský soud neshledal důvod, aby uvedené závěry nebyly aplikovány i ve vztahu k odložení žádosti podle § 14 odst. 5 písm. a) zákona o informacích. V usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 34/2008 – 90 bylo již konstatováno, že „rozhodnutí o odložení žádosti (a tedy vlastní odepření informaci poskytnout) podle tohoto speciálního ustanovení informačního zákona je pod soudní ochranou [podobně jako při odložení žádosti podle § 43 odst. 1 písm. b) správního řádu; k tomu viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010 čj. 3 Ads 128/2009 - 71]. Pokud je tedy žádost odložena pro nezaplacení, může žadatel proti takovému rozhodnutí brojit žalobou ve správním soudnictví, neboť tímto rozhodnutím bylo teprve do jeho práva zasaženo“. Nejvyšší správní soud dále v tomto rozsudku uvedl, že „Není-li ale informace poskytnuta a žádost o poskytnutí je odložena, byť jen pro nezaplacení úhrady, přezkoumá zákonnost takového odložení správní soud obvyklou cestou.“ Sdělení o odložení žádosti o poskytnutí informací je rozhodnutím v materiálním smyslu podle § 65 s. ř. s., a je tudíž napadnutelné správní žalobou proti rozhodnutí. Zákonností úředního postupu, který vedl k vydání sdělení o odložení, by se soud následně zabýval při meritorním rozhodování o žalobě proti rozhodnutí. Krajský soud ve světle shora uvedených skutečností učinil závěr, že žalovaná nebyla nečinná, neboť vydala sdělení o odložení, které aktuální judikatura NSS považuje za rozhodnutí v materiálním smyslu § 65 s. ř. s., a je proti němu přípustná žaloba. Zákon o informacích pro odložení žádosti nepředepisuje žádnou konkrétní formu ani formalizovaný úkon pro jeho oznámení a zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, není na odložení žádosti aplikovatelný. Žalobce byl o odložení informován prostřednictvím sdělení, které mu bylo doručeno. Jestliže žádost byla sdělením odložena, žalovaná není nečinná. Ohledně samotné zákonnosti sdělení o odložení a úředního postupu, který k odložení směřoval, nyní nepřísluší soudu rozhodovat. Postup žalované nebyl nečinností ve smyslu § 79 s. ř. s. za situace, kdy žalovaná vydala správní akt, u kterého nebyla prohlášena jeho nicotnost. Soud dodává, že pro rozhodnutí o tom, zda žaloba na ochranu proti nečinnosti je důvodná nebo ne je nepodstatné, zda nečinnost správního orgánu se nějak bezprostředně dotýká práv či oprávněných zájmů žalobce nebo nikoliv. V ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s. Pokračování - 7 - 50A 31/2016 taková podmínka stanovena není. Zákon nevyžaduje nezbytně, aby s nečinností byly spjaty negativní účinky. Zákon vychází totiž z toho, že sama nečinnost takovým negativním účinkem ve vztahu k účastníkovi je. Žaloba na ochranu nečinnosti přichází vždy v úvahu tam, kde je správný orgán nečinný, přičemž při rozhodování o žalobě proti nečinnosti správního orgánu se posuzuje pouze to, zda existuje povinnost správního orgánu vydat rozhodnutí ve věci samé. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy žalovaná, která měla v řízení úspěch, vynaložila náklady řízení před soudem důvodně. Za důvodně vynaložené náklady lze považovat pouze takové náklady, které byly nezbytné k dosažení úspěchu v řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná je malou obcí a není personálně vybavená k řešení právních otázek v režimu zákona o informacích, shledal krajský soud náklady na zastoupení advokáta jako důvodně vynaložené a žalované přiznal na náhradě nákladů řízení částku 8.228,- Kč spočívající v odměně za dva úkony právní služby (převzetí věcí, vyjádření k žalobě) v částce 2 x 3.100,- Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) a DPH 1.428,- Kč. Žaloba byla projednána postupem odpovídajícím § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pokračování - 8 - 50A 31/2016 Krajský soud v Českých Budějovicích dne 30. května 2017 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava