50 A 40/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobce F. K., zastoupeného JUDr. Radkem Bechyněm, advokátem se sídlem v Kolíně, Legerova 148, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2016, čj. KUJCK 115186/2016, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 20. 10. 2016 se žalobce domáhá soudního přezkumu rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 26. 8. 2016, čj. KUJCK 115186/2016, kterým žalovaný změnil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále též „prvostupňový správní orgán“) ze dne 6. 5. 2016, čj. MAU/9775/2015 Zr (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v účinném znění (dále též „správní řád“) tak, že námitku žalobce proti záznamu bodů v bodovém hodnocení provedeném ke dni 8. 1. 2016 shledal oprávněnou, ve zbytku námitky žalobce zamítl jako neodůvodněné a provedený záznam potvrdil. Shora uvedeným prvostupňovým rozhodnutím, jehož zrušení se žalobce též domáhá, byly ve smyslu § 67 odst. 1 správního řádu a podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v účinném znění (dále též „zákon o silničním provozu“) zamítnuty veškeré námitky žalobce a záznam 12 bodů ke dni 31. 3. 2015 potvrzen. Žalobce uvádí, že byl zkrácen na svých právech takovým způsobem, že to vedlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Zásadní porušení svých práv žalobce vymezuje níže uvedenými žalobními body. Žalobce nejprve namítá nerespektování odvolacích důvodů. Poukazuje přitom na skutečnost, že žalovaný zcela ignoroval předložené důkazní prostředky, tj. kopii rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje vydaného ve shodné věci, které bylo přílohou doplněného odvolání. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že je běžnou praxí odvolacího správního orgánu posuzovat i jednotlivé podklady (rozhodnutí v blokových řízeních) z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z dalších rozhodnutí téhož správního orgánu je zřejmá ustálenost této rozhodovací praxe, kdy se správní orgán k odvolacím námitkám zabývá způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, na základě kterých jsou zaznamenávány body. Žalovaný svým postupem vybočil ze zásady legitimního očekávání, která de facto zavádí zvykové právo v České republice. Žalobce se vymezuje vůči stavu, kdy jeden správní orgán rozhodoval jinak než totožný správní orgán jiné místní příslušnosti. Takovým postupem je dotčena rovnost účastníků před zákonem. Žalobce naříká nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů, současně nesouhlasí s postupem správního orgánu, který posuzuje pouze jednotlivá oznámení o spáchání přestupku od věcně příslušných oddělení policie a ne samotná rozhodnutí (bloky). Blokové řízení je sice řízením specifickým, přesto však musí splňovat požadavky kladené na něj zákonem. Nelze argumentovat tak, jak učinil správní orgán, tj. tvrzením, že přestupce dal svým podpisem najevo souhlas s projednáním a správností tohoto druhu rozhodnutí, neboť přestupce nemůže odpovídat za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem. K tomu žalobce uvádí, že nepovažuje formulace „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bez. pásem, nepřipoután BP, pásy“ aj. za dostatečný popis přestupku odpovídající zákonnému rámci (§ 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu). Obdobný postoj žalobce zastává ve vztahu ke způsobu označování překročení nejvyšší povolené rychlosti, když nesouhlasí s formulacemi typu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci, rychlost mimo obec“, neboť z nich přestupkové jednání nevyplývá (viz § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu). Z rozhodnutí musí být zřejmé místo a čas spáchání přestupku, aby bylo možno vyloučit, že přestupek se stal mimo pozemní komunikaci a žalobce neměl být případně potrestán dle zákona o přestupcích. Žalobce také zdůrazňuje nutnost trvat na čitelném, srozumitelném a přehledném uvádění údajů do rozhodnutí, a to z důvodu jeho přezkoumatelnosti. Jsou-li údaje v rozhodnutí nečitelné, nemůže být podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. V níže uvedených dílčích žalobních bodech žalobce podává výčet tvrzených nezpůsobilých podkladů pro vydání rozhodnutí. Pokutovému bloku ze dne 8. 1. 2016 žalobce vytýká chybnou právní kvalifikaci, pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který je v blokovém řízení vydal a seznatelnost místa spáchání přestupku. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí, v němž absentuje také konkretizace místa (soukromý či veřejný pozemek) a uvedení přidružené právní normy. V případě pokutového bloku ze dne 8. 10. 2014 žalobce naříká chybnou právní kvalifikaci, pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který je v blokovém řízení vydal a seznatelnost místa spáchání přestupku. Z rozhodnutí není patrné, jakého přestupku se měl žalobce dopustit, neboť nelze akceptovat popis přestupkového jednání v podobě slova „rychlost“. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí, v němž absentuje také konkretizace místa (soukromý či veřejný pozemek) a náležité označení právní kvalifikace přestupku. Pokutový blok ze dne 10. 4. 2014 obsahuje chybnou právní kvalifikaci, vzbuzuje pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který je v blokovém řízení vydal a trpí nejednoznačným označením místa spáchání přestupkového jednání. Současně není patrné, jakého přestupku se měl žalobce dopustit, když toto je označeno slovem „přednost“. Napadené rozhodnutí postrádá přezkoumatelné určení údaje o právní kvalifikaci a místě spáchání přestupku. K pokutovému bloku ze dne 11. 9. 2013 má žalobce výhrady co do právní kvalifikace, věcné příslušnosti orgánu, který rozhodnutí v blokovém řízení vydal a určení místa spáchání přestupku. Popis skutku ve formátu „neužil BP“ není dle žalobce přípustný. Napadenému rozhodnutí žalobce vytýká nepřezkoumatelnost způsobu určení údaje o právní kvalifikaci a místě spáchání přestupku. Žalobce shora uvedeným zpochybňuje způsobilost pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky nejsou jako konkrétní a individualizované jednání vůbec vymezeny. Vytýkané nedostatky nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací, k čemuž žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 4As 127/2014-39. Žalobce se na základě shora uvedených námitek k jednotlivým blokům domáhá soudního přezkumu způsobilosti jednotlivých pravomocných rozhodnutí být způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče, a to zejména s ohledem na shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vymezující nároky na konkrétnost a individualizaci jednání. Absence konkretizace a individualizace je dle žalobce právě případem shora uvedených pokutových bloků. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. V podrobném vyjádření nejprve charakterizuje specifika blokového řízení. Následně konstatuje, že správní orgány nevybočily při rozhodování ve věci ze zákonem stanoveného rámce. K tomu dodává, že ve správním řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů se zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden. K námitce žalovaný uvádí, že žalobce neměl posuzovat správnost rozhodnutí, ale pouze odsouhlasit správnost údajů uvedených v pokutovém bloku. K blokovým řízením, na něž žalobce upozorňoval ve vztahu k rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu, se žalovaný nemůže vyjádřit, neboť je nemá k dispozici a z podané žaloby bližší specifikace nevyplývá. K námitce napadající zápis právních norem žalovaný uvádí, že tato ryze formální pochybení nemají vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy ani na zákonnost rozhodnutí. V posuzované věci je prokázáno, že přestupky byly spáchány na veřejně přístupném místě. Určitost místa je nutno posuzovat individuálně, formulace výroků jednotlivých rozhodnutí v projednávané věci nezpůsobuje jejich nezákonnost. O věcné příslušnosti správních orgánů není pochyb, žalovaný se neztotožňuje ani s výhradami do čitelnosti, správnosti a úplnosti údajů na pokutových blocích. To samé platí ve vztahu k uvedení místa a času spáchání přestupku. Záznamy za přestupky ze dne 11. 9. 2013 a ze dne 10. 4. 2014 byly správními orgány již jednou posuzovány a uznány za způsobilé pro záznam bodů, žalovaný se námitkou vůči nim již více nezabýval. Žalovaný nepochybuje o způsobilosti přezkoumávaných pokutových bloků jako podkladů pro záznam bodů do registru řidičů. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Písemností označenou jako „Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění“ ze dne 7. 3. 2016, čj. MAU/9775/2015, doručenou žalobci dne 11. 3. 2016, byl tento prvostupňovým správním orgánem vyzván k odevzdání řidičského průkazu, a to z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Ve spise je doložena plná moc ze dne 14. 3. 2016, kterou žalobce dne 14. 3. 2016 zmocnil AK Linhart o. s., se sídlem Praha 4, Kaplická 14, k zastupování v řízení o námitkách. Plná moc byla doručena dne 15. 3. 2016, téhož dne prvostupňový správní orgán obdržel podání žalobce označené jako „Námitka proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče“ (dále též jako „námitky“). Tímto žalobce podal námitky vůči veškerým záznamům a především tomu, jímž bylo dosaženo 12 bodů, současně avizoval podání podnětů k zahájení přezkumného řízení. Usnesením ze dne 6. 4. 2016, čj. MAU/9775/2016, doručeným žalobci dne 16. 4. 2016 fikcí, prvostupňový správní orgán, v souladu s § 39 odst. 1 správního řádu, určil žalobci lhůtu k provedení úkonu, tj. k uplatnění procesních práv a seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí o námitkách. Žalobce byl současně řádně poučen. Dne 22. 4. 2016 bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno podání označené jako „Žádost o přerušení správního řízení“, jehož přílohou bylo podání adresované Městské policii v Českých Budějovicích, jímž žalobce podal podnět k přezkumnému řízení ve věci rozhodnutí o uložení pokuty ze dne 8. 1. 2016. Na základě uvedeného požádal žalobce prvostupňový správní orgán o přerušení správního řízení na dobu nezbytně nutnou k vyřešení předběžných otázek v délce 100 dnů. Podnět k přezkumnému řízení byl podán na přestupek spáchaný dne 8. 1. 2016. Vzhledem k tomu, že případné zrušení shora uvedeného přestupku by nemělo vliv na stav bodového hodnocení, neboť žalobce dosáhl 12 bodů již ke dni 31. 3. 2016, usnesením ze dne 5. 5. 2016, čj. MAU/9775/2016, byla předmětná žádost zamítnuta. Rozhodnutím ze dne 6. 5. 2016, čj. MAU/9775/2016 Zr, prvostupňový správní orgán zamítl veškeré námitky žalobce jako neodůvodněné a záznam 12 bodů ke dni 31. 3. 2015 potvrdil. Prvostupňový správní orgán si za účelem zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, vyžádal kopie rozhodnutí vydaných v blokovém řízení, na základě kterých byl žalobce uznán vinným z přestupků, za něž mu byly zaznamenány body do registru řidičů. Prvostupňový správní orgán jejich kontrolou shledal, že obsahují všechny náležitosti a jsou v souladu s příslušnými oznámeními o uložení pokuty v blokovém řízení, u nichž konstatoval způsobilost být podkladem pro záznam jednotlivých bodů do registru řidičů. Dne 30. 5. 2016 podal žalobce blanketní odvolání proti shora uvedenému rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, v němž avizoval jeho doplnění do 10 pracovních dnů. Usnesením ze dne 2. 6. 2016, čj. MAU/9775/2015 Zr, byla žalobci prvostupňovým správním orgánem určena pětidenní lhůta k provedení úkonu, tj. k odstranění vad odvolání. Dne 17. 6. 2016 bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno doplnění odvolání, jímž žalobce namítal zejména nenaplnění zákonných požadavků na výrok prvostupňového rozhodnutí, nehodnocení předběžných otázek ve věci podaných podnětů, nedostatečné zjištění skutkového stavu, nezajištění všech způsobilých podkladů, absenci souladu se zásadami přesvědčivosti a přezkoumatelnosti rozhodnutí, nedodržení požadavků na zápis právních norem, resp. nezpůsobilost jednotlivých pokutových bloků být podkladem pro rozhodnutí. Usnesením ze dne 22. 6. 2016, čj. MAU/9775/2015 Zr, byla žalobci prvostupňovým správním orgánem určena pětidenní lhůta k provedení úkonu, tj. k odstranění vad odvolání, neboť žalobce nesprávně označil osobu účastníka řízení. Rozhodnutím ze dne 26. 8. 2016, čj. KUJCK 115186/2016, žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že námitku žalobce proti záznamu bodů v bodovém hodnocení provedeném ke dni 8. 1. 2016 shledal oprávněnou, ve zbytku námitky žalobce zamítl jako neodůvodněné a provedený záznam potvrdil. V rozsáhlém odůvodnění žalovaný nejprve shrnul odvolací námitky i skutkový stav a zasadil jej do právního rámce. Následně konstatoval nezpůsobilost pokutového bloku č. série KM/2015, M 0276885 být podkladem pro záznam bodů v registru řidičů a námitku vztahující se k záznamu 2 bodů shledal odůvodněnou, pročež bude provedena oprava záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů v registru řidičů. Námitky vztahující se k záznamu bodů provedených ke dni 11. 9. 2013, 10. 4. 2014, 8. 10. 2014 a 31. 3. 2015 shledal žalovaný nedůvodnými a rozhodl o jejich zamítnutí. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Žaloba není důvodná. Soud neshledal důvodnost žalobcovy námitky vytýkající žalovanému nerespektování odvolacích důvodů, resp. důkazních prostředků. Soud po posouzení obsahu napadeného rozhodnutí ve vztahu k odvolacím námitkám naznal, že žalovaný se řádně vypořádal se všemi námitkami žalobce, včetně rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, čj. MSK 49924/2014, které žalobce přiložil k odvolání na podporu svých tvrzení. Žalovanému nelze vytýkat, že po seznámení se s obsahem uvedeného rozhodnutí konstatoval, že v obdobných či shodných případech „aplikuje ustálenou soudní judikaturu v rámci nastaveného právního systému“. Po žalovaném ani jiném správním orgánu totiž nelze spravedlivě žádat, aby byl ve svém právním názoru a rozhodovací činnosti vázán rozhodnutími jiných správních orgánů v tom smyslu, jak požaduje žalobce. Nehledě na odlišný skutkový stav, povinností žalovaného je bezesporu rozhodovat v mezích právního rámce a příslušné judikatury, jak sám uvádí a s ohledem na vlastní rozhodovací činnost, nikoli na základě precedentů v podobě jiných správních rozhodnutí. Náš právní řád není založen na precedentech a zvykovém právu, ani zásada legitimního očekávání jej nezavádí, jak se snaží naznačit žalobce. Žalovaný tedy postupem ve věci rozhodně nezpochybnil rovnost účastníků před zákonem. Dle zásady legitimního očekávání ztělesněné v § 2 odst. 4 správního řádu: „Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly“. Lze ji též charakterizovat jako zásadu oprávněné důvěry v právo úzce související se zásadou nestranného (objektivního) rozhodování každé věci. I když je každá věc, kterou správní orgán řeší, v nějakém aspektu jedinečná, lze mezi rozhodovanými případy nalézt mnohdy řadu společných znaků. Zásada legitimního očekávání vychází z toho, že rozhodl-li správní orgán určitou věc za určitých podmínek určitým způsobem, měl by všechny další obdobné případy rozhodovat způsobem stejným nebo obdobným, tj. předvídatelně. To však rozhodně neznamená, že by všechny krajské úřady v celé republice byly zavázány postupovat podle toho, jak ve stejné nebo obdobné věci rozhodl kterýkoliv jiný krajský úřad. Takový přístup by znamenal zavedení precedenčního systému práva. Nic takového ovšem z daného ustanovení správního řádu nevyplývá a takový přístup by si vyžádal mnohem rozsáhlejší zásahy do právního systému. Zásada legitimního očekávání se vztahuje vždy k jednomu a témuž správnímu orgánu. Zásady legitimního očekávány by se bylo možné dovolávat v případě, že by žalovaný dříve rozhodoval v obdobné věci jiným způsobem. Nic takového však žalobce netvrdil ani neosvědčil. Jiná pochybení, jež by bylo možné označit za nerespektování odvolacích důvodů, žalobce nekonkretizoval a soud je obecným přezkumem napadeného rozhodnutí sám neshledal. Ostatní rozhodnutí správních orgánů citovaná v žalobě nebyla v podaném odvolání zmíněna ani k němu přiložena, žalovaný se k nim tedy nemohl vyjádřit, což mu opět nelze přičítat k tíži. Nad rámec řečeného soud podotýká a z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný se zabýval způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, na základě kterých jsou zaznamenány body, což dokládá i fakt, že výrokem napadeného rozhodnutí označil pokutový blok z 8. 1. 2016 za nezpůsobilý, ostatní shledal způsobilými, v důsledku čehož žalovaný prvostupňové rozhodnutí změnil tak, je uvedeno shora. Soud se nemůže ztotožnit ani s námitkou zpochybňující způsobilosti podkladů pro záznam bodů. Dle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu: „Nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu“. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je při zaznamenávání bodů vázán přílohou k zákonu, která při tomto nepřipouští žádné správní uvážení. Zákon proto upravuje možnost, jak se může řidič proti zaznamenaným bodům ohradit, tj. písemnými námitkami, které jsou de facto žádostí ve smyslu správního řádu (§ 44 a 45 správního řádu) a úřad je musí vždy náležitě posoudit podle jeho skutečného obsahu. Při posuzování důvodnosti námitek prvostupňovému správnímu orgánu nepřísluší přezkoumávat žádné z rozhodnutí podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu. V rámci posouzení důvodnosti uplatněných námitek se může zabývat pouze tím, zda předmětné rozhodnutí, které bylo podkladem pro záznam bodů, skutečně je v právní moci a zda byly body zaznamenány správné osobě a ve správné výši, přičemž je i nadále vázán pravomocným rozhodnutím, na jehož základě k zaznamenání bodů došlo (viz § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu). Podle § 73 odst. 2 správního řádu zde totiž platí, že pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, a pro všechny správní orgány. V průběhu řízení o námitkách se tedy zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, což dokládá i judikatura Nejvyššího správního soudu: „…příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44)“. Jak vyplývá z rozhodnutí prvostupňového správního orgánu i žalovaného, správní orgány si vyžádaly kopie rozhodnutí vydaných v blokovém řízení a tyto prvotní podklady byly porovnávány s oznámeními příslušných orgánů k záznamu v registru řidičů, přičemž nebyl zjištěn nesoulad ve všech jejich podstatných náležitostech, pochybení při odečítání bodů ani nevznikl nárok na odečet bodů dle § 123e odst. 2 zákona o silničním provozu, což bylo v rozhodnutích obou stupňů také konstatováno. Vzhledem k tomu, že prvostupňový správní orgán nepovažoval po provedeném posouzení námitky za důvodné, postupoval podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu, ve výrokové části rozhodnutí uplatněné námitky zamítl a provedený záznam bodů, vůči němuž námitky směřovaly, potvrdil. Žalobcovo tvrzení, že žalovaný posuzuje pouze oznámení od příslušných oddělení policie, není oprávněné. Jak vyplývá ze shora uvedeného i napadeného rozhodnutí, žalovaný skutečně posuzoval jednotlivá rozhodnutí v blokovém řízení zákonem předepsaným způsobem, což dokládá i skutečnost, že jedno z nich zhodnotil jako nezpůsobilé pro záznam bodů, jak vyplývá z výroku napadeného rozhodnutí. Žalobce mylně tvrdí, že žalovaný uvedl, že není oprávněn posuzovat jednotlivé podklady pro záznam bodů. Toto žalobcovo tvrzení se však nezakládá na pravdě. V napadeném rozhodnutí se pouze uvádí, že „v průběhu řízení o námitkách proti záznamům bodů do registru řidičů se zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden…“. Uvedené je třeba chápat jako vyjádření nutnosti rozlišovat mezi řízením o námitkách a řízením o přestupku, potažmo o podaných opravných prostředcích proti rozhodnutí o přestupku, kde lze namítat jiné skutečnosti (nedostatečně zjištěný skutkový stav, zda přestupek spáchal obviněný aj.), než v řízení o námitkách. Řízení o námitkách je tedy řízením samostatným a na řízení o přestupku nezávislým, neboť se v jeho rámci posuzují jiné skutečnosti (provedení záznamů v registru řidičů v souladu se zákonem). Správní orgány tedy v žádném případě nerezignovaly na přezkum způsobilosti podkladů pro zápis bodů a ani to v rozhodnutích netvrdily, jak uvádí žalobce. Soud naopak v případě obou správních rozhodnutí shledal, že hodnocení prvotních podkladů (bloků) ve vztahu k příslušným oznámením, bylo v souladu se zásadou materiální pravdy řádně provedeno. Není přitom rozhodné, že správní orgány měly v jednom případě rozdílný právní názor na způsobilost rozhodnutí být podkladem pro záznam bodů. S ohledem na shora uvedené nelze v žádném případě hovořit o riziku zvůle orgánů veřejné moci, jak uvádí žalobce. Soud souhlasí s názorem žalobce, že také v případě rozhodnutí vydaných v blokovém řízení je třeba, i přes specifičnost tohoto řízení, trvat na naplnění zákonných požadavků. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, žalovaný zkoumal, zda jednotlivá rozhodnutí zákonné požadavky splňují a s výjimkou jediného (záznamu bodů v bodovém hodnocení provedeném ke dni 8. 1. 2016) dospěl k pozitivnímu závěru. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20: „Pokutový blok je svou povahou správním aktem, který závazně deklaruje, že určitá osoba se dopustila konkrétního, individuálně popsaného, jednání, jež naplnilo znaky přestupku, a konstituuje jeho povinnost zaplatit pokutu. Obsahové náležitosti pokutového bloku proto vyplývají zejména z povahy blokového řízení, jak je upravuje zákon o přestupcích, zejména v ust. § 84 a § 85.“ Nejvyšší správní soud však také upozorňuje na skutečnost, že z hlediska formálních náležitostí nelze mít na pokutový blok stejné nároky jako např. na směnku, což znamená, že i pokud chybí některá z náležitostí, nastávají jeho účinky a může být podkladem pro zápis bodů. „V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 - 40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ust. § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81, www.nssoud.cz). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby“. Žalobce na podporu svých tvrzení přiložil kopie bloků, které mají být dle názoru Nejvyššího správního soudu nezpůsobilým (série HG/2014, číslo bloku G 1498901; série GF/2013, číslo bloku F 0832677), resp. způsobilým (série FC 2013, číslo bloku C 1404971) podkladem pro vydání rozhodnutí. Žalobce však nikterak blíže nespecifikoval ani nedoložil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, k němuž se měly předmětné bloky vztahovat. Soud vzal předložené dokumenty na vědomí, nemohl se však s nimi s ohledem na chybějící judikát podrobně vypořádat, neboť se nelze spokojit s pouhým tvrzením žalobce o tom, kterak Nejvyšší správní soud předmětné bloky posoudil. Žalobce následně žalovanému vytýká: „Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí tak, jak uvádí odvolací správní orgán, je dle žalobce naprosto nesprávný. Není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce a není možné po přestupci vyžadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat její nápravu“. K citaci žaloby soud uvádí, že přezkumem napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce konstatování správního orgánu nesprávně pochopil a vytrhl je z kontextu. Žalobci nebylo vytýkáno, že měl posuzovat správnost rozhodnutí, jak chybně uvádí. Žalovaný k odvolacímu důvodu pouze konstatoval, že žalobce mohl a měl ve vlastním zájmu uplatnit případné nesrovnalosti v údajích, a to na místě při seznamování se s obsahem pokutového bloku, což však neučinil. K tomu též Nejvyšší správní soud: „…okamžik vydání rozhodnutí v blokovém řízení a s ním v jedno spadající okamžik nabytí právní moci tohoto rozhodnutí musí být závislý na jednoznačném časovém určení a musí být ve všech případech určován identickým způsobem. Takovým okamžikem je však podle Nejvyššího správního soudu okamžik podpisu pokutového bloku, resp. bloku na pokutu na místě nezaplacenou obviněným z přestupku. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení, tedy jednoznačně potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v § 84 zákona o přestupcích“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 8 As 68/2010). Z uvedeného lze dovodit, že pachatel přestupku svým podpisem vyjadřuje souhlas se samotným blokovým řízením a s výší pokuty a jejím zaplacením, ale také s tím, že přestupek je spolehlivě zjištěn. Právě tato skutečnost je napadeným rozhodnutím konstatována. Žalobce následně podává všeobecný výčet jednotlivých pochybení, která mají mít za následek nezpůsobilost podkladů. Žalobce uvádí, že se nelze spokojit s popisem přestupku v podobě „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bez. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“, neboť se nejedná o dostatečný popis přestupku odpovídající zákonnému rámci (§ 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu). Obdobný postoj žalobce zastává ve vztahu ke způsobu označování překročení nejvyšší povolené rychlosti, když nesouhlasí s formulacemi typu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci, rychlost mimo obec“, neboť z nich přestupkové jednání nevyplývá (viz § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu). Z rozhodnutí musí být zřejmé místo a čas spáchání přestupku, aby bylo možno vyloučit, že přestupek se stal mimo pozemní komunikaci a žalobce neměl být případně potrestán dle zákona o přestupcích. Žalobce také zdůrazňuje nutnost trvat na čitelném, srozumitelném a přehledném uvádění údajů do rozhodnutí, a to z důvodu jeho přezkoumatelnosti. Jsou-li údaje v rozhodnutí nečitelné, nemůže být podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Dle § 85 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v účinném znění (dále též „zákon o přestupcích“): „Pověřené osoby jsou povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena“. Platí tedy, že na pokutových blocích, jak na pokuty na místě zaplacené, tak i na pokuty na místě nezaplacené, musí oprávněný subjekt vyznačit, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Blok na pokutu na místě nezaplacenou musí ještě obsahovat poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty. Jedná se o obsahové a formální náležitosti rozhodnutí, které vyplývají z § 85 odst. 1, § 85 odst. 3 a § 85 odst. 4 věty druhé, jež jsou ve vztahu k § 77 správního řádu speciální. K posuzování obsahové stránky pokutových bloků blíže Nejvyšší správní soud: „S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost,…“ (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20). Citovaným judikátem Nejvyššího správního soudu jsou ozřejměny nároky, které lze klást na obsahovou stránku pokutových bloků. Z uvedeného lze dovodit, že rigidní přístup není možno uplatnit ani v nárocích na způsob uvedení místa a času spáchání přestupku, resp. na čitelnost v bloku zaznamenaných údajů. Strohý zápis údajů nemůže mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, resp. na jeho správnost (§ 89 odst. 2 správního řádu), potažmo zákonnost napadeného rozhodnutí. Posuzovaná rozhodnutí (pokutové bloky), která jsou součástí správního spisu, nebudí pochybnosti o tom, že přestupková jednání se stala jinde než na silnicích I. - III. třídy, potažmo místní komunikaci, jež dle § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v účinném znění (dále též „zákon o pozemních komunikacích“) podléhají obecnému užívání. Pokud by žalobce v okamžiku blokového řízení považoval přestupek za spáchaný mimo pozemní komunikace, mohl a měl na tuto skutečnost upozornit, vepsat ji do vyjádření na pokutovém bloku, potažmo uplatnit ve správním řízení. Nic z toho však žalobce neučinil. Žalobce se snaží vnést do místa spáchání přestupku pochybnosti, nicméně tak činí vágním způsobem. Nadto žalobce neuvádí žádné vlastní stanovisko k místu, kde měl být přestupek spáchán, jeho pochybnosti jsou ryze obecného rázu, soud se jimi proto nemohl podrobněji zabývat. Současně platí, že určitost místa spáchání přestupku je nutno posuzovat individuálně, s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti, resp. na formulaci výroku ve vztahu k individualizaci skutku, což žalovaný v napadeném rozhodnutí učinil. Lze oprávněně očekávat, že uvedené údaje budou čitelné. S ohledem na specifika blokového řízení, kdy k vyplňování požadovaných údajů dochází v improvizovaných a nestandardních podmínkách, ručně, často v emočně vypjatých situacích, je nutno posuzovat shovívavě formální krasopisnou, případně i pravopisnou stránku věci. S obecnými námitkami žalobce co do způsobilosti podkladů se soud s ohledem na citovanou judikaturu i příslušné ustanovení zákona nemohl ztotožnit, když svůj postoj opřel zejména o shora uvedený judikát Nejvyššího správního soudu. Vzhledem k tomu, že žalobcovy výhrady byly povšechné, musel se s nimi soud vypořádat obdobným způsobem. Žalobce k jednotlivým napadeným blokům obecně namítá chybnou právní kvalifikaci a pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který rozhodnutí v blokovém řízení vydal. Soud postavil najisto, že nelze zpochybňovat skutečnost, že ke spáchání přestupkového jednání došlo na pozemní komunikaci, což pojednal shora. Nelze tedy zpochybňovat věcnou příslušnost orgánu, který předmětná rozhodnutí v blokovém řízení vydal. Měl-li žalobce v tomto směru pochybnosti (např. zda se při spáchání přestupku nacházel na pozemní komunikaci), bylo jeho povinností uplatnit je již v řízení o přestupku, což neučinil. Jednotlivé položky v blocích, jejichž kopie jsou součástí spisového materiálu, jsou vyplněny v souladu s právními předpisy, zkrácená paragrafová znění, případně další zkratky, odpovídají povaze blokového řízení, vystihují příslušná ustanovení zákona o silničním provozu a jsou v praxi běžně užívány. V popisné části bloku je uvedeno místo spáchání přestupku, pochopitelně s výjimkou bloku ze dne 8. 1. 2016, proti němuž byly vznesené námitky shledány důvodnými. Žalobce své výhrady konkretizoval v jednotlivých bodech, když specifikoval námitky ve vztahu ke konkrétním pokutovým blokům. Soud namítané zhodnotil a dospěl k níže uvedeným závěrům. K pokutovému bloku ze dne 8. 1. 2016, série KM/2015, č. M 0276885, žalobce namítá chybnou právní kvalifikaci, pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který je v blokovém řízení vydal a seznatelnost místa spáchání přestupku. Z rozhodnutí není patrné, jakého přestupku se měl žalobce dopustit, neboť nelze akceptovat popis přestupkového jednání v podobě slova „rychlost“. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí, v němž absentuje také konkretizace místa (soukromý či veřejný pozemek) a náležité označení právní kvalifikace přestupku. Tuto námitku zhodnotil soud jako nedůvodnou, její vypořádání by bylo nadbytečné a odporovalo by zásadě procesní ekonomie, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný změnil napadené rozhodnutí, když námitku žalobce proti záznamu bodů v bodovém hodnocení provedeném ke dni 8. 1. 2016 shledal oprávněnou. K pokutovému bloku ze dne 8. 10. 2014, série GE/2014, č. E 1776504, žalobce namítá chybnou právní kvalifikaci, pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který je v blokovém řízení vydal a seznatelnost místa spáchání přestupku. Z rozhodnutí není patrné, jakého přestupku se měl žalobce dopustit, neboť nelze akceptovat popis přestupkového jednání v podobě slova „rychlost“. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí, v němž absentuje také konkretizace místa (soukromý či veřejný pozemek) a náležité označení právní kvalifikace přestupku. Soud námitku odmítl jako nedůvodnou. S ohledem na nutnost úsporného vyjadřování, nelze nic namítat proti zápisu ve formě § 125c/1f4, neboť jej lze přesně a nezaměnitelně spojit s konkrétním ustanovením zákona, jehož číselné označení blok také obsahuje. Uvedení číselného označení zákona považuje soud za postačující. S ohledem na charakter blokového řízení a povahu bloků nelze trvat na povinnosti uvádět současně také název zákona. Zápis ve formě § 125c/1f4 z. č. 361/2000 Sb. není chybnou právní kvalifikaci, ale stručným, přesným a jasným označením konkrétního ustanovení nezaměnitelně a srozumitelně definovaného zákona. To samé lze usoudit o zápisu právní normy ve tvaru §18/4 z č 361/2000 Sb. Požadavek na současné uvádění názvu zákona je s ohledem na jeho dostatečnou identifikaci číselným označením nadbytečný. Z bloku je dále patrné, že řidič porušil ustanovení o rychlosti jízdy v obci („rychlost v obci“), uvádí se zde číslo pozemní komunikace (I/34) i název obce (Vodná), místo spáchání přestupku je tedy konkretizováno dostatečně. Rovněž se nelze ztotožnit s nekonkrétním odkazem na judikaturu, v jejímž světle má být dle žalobce nutné místa spáchání přestupku uvádět velmi přesně. Je sice třeba trvat na dostatečné specifikaci místa spáchání přestupku, uvedení názvu obce a nejvyšší povolené rychlosti na jejím území ve spojení s číslem pozemní komunikace, včetně odkazů na příslušná ustanovení zákona, je v daném případě údajem postačujícím. Neuvedení názvu ulice nelze považovat za pochybení, neboť může souviset též se skutečností, že jedná o malou obec, kde ulice názvy vůbec označeny nejsou, což nelze klást k tíži správnímu orgánu. Trvat na označení čísla popisného stavby, u níž mělo k přestupku dojít, by bylo požadavkem nadbytečným a formalistickým. Zkrácený zápis pak vyjadřuje nejvyšší povolenou rychlost, naměřenou rychlost a rychlost po odpočtu odchylky měřicího zařízení. Věcnou příslušnost správního orgánu soud pojednal výše. Popis přestupkového jednání ve formě „rychlost v obci“ lze považovat s ohledem na povahu blokového řízení i judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20) za postačující, neboť zkratka je doplněna odkazem na ustanovení zákona. Žalobcovy námitky do uvedeného bloku nejsou s to zpochybnit způsobilost tohoto rozhodnutí pro záznam bodů. Požadavku dostatečné individualizace skutku je vyhověno, jelikož z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se tak stalo. Námitky k pokutovým blokům ze dne 10. 4. 2014 a ze dne 11. 9. 2013 vypořádal soud společně, neboť jsou obdobného charakteru. Odkaz na ustanovení zákona ve formě § 125c/1f8, resp. 125c/1k nelze považovat za chybnou právní kvalifikaci, z důvodů ozřejměných v předchozím odstavci. To samé platí ve vztahu k právní kvalifikaci ve formě zápisu §22/1) z č 361/2000Sb, resp. §18/4 z č 361/2000Sb. Věcnou příslušnost orgánu, který vydal rozhodnutí v blokovém řízení, již soud pojednal shora. Označení přestupkového jednání zkratkou „přednost“, potažmo „neužil BP“ ve spojení s odkazem na příslušné ustanovení zákona taktéž nelze považovat za pochybení, jak vyplývá mj. z judikatury Nejvyššího správního soudu: „…Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil…“ (rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20). Obdobný postoj soud zastává ke způsobu označení místa spáchání přestupkového jednání, které lze v obou případech dle údajů uvedených v bloku dostatečně přesně identifikovat (dne 11. 9. 2013 v 15.00 hodin v Jemnici, v ulici na Podolí; dne 10. 4. 2014 v 11.00 hodin v obci České Velenice, v ulici Vitorazská). Jak vyplývá ze spisového materiálu, proti těmto záznamům bodů podal žalobce námitky již dne 2. 5. 2014, neboť ke dni 10. 4. 2014 dosáhl 12 bodů. V rámci řízení o námitkách vydal prvostupňový správní orgán dne 10. 12. 2014 rozhodnutí čj. MAU/10946/2014, kterým námitky zamítl a záznam 12 bodů potvrdil. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, rozhodnutím ze dne 2. 2. 2016, čj. KUJCK 19011/2016/ODSH, nadřízený správní orgán prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Z tohoto rozhodnutí nicméně vyplývá, že žalobou namítané bloky ze dne 11. 9. 2013 a 10. 4. 2014 byly shledány způsobilými jako podklad pro záznam bodů. Jejich obsah soud posoudil z listin založených ve spise, neboť tyto bloky již byly v předchozím správním řízení hodnoceny a jejich obsah je zde dostatečně určitě zaznamenán. Ze spisu se rovněž nepodává, že by žalobce následně vydané prvostupňové rozhodnutí znovu napadl, což učinit mohl a měl, pokud považoval rozhodnutí vydaná v blokovém řízení dne 11. 9. 2013 a 10. 4. 2014 za vadná. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci není pochyb o způsobilosti přezkoumávaných bloků být podkladem pro zápis bodů do registru řidičů, neboť spáchané přestupky jsou dostatečně konkrétně vymezeny a vyhovují požadavkům na individualizaci přestupkového jednání. Současně je zřejmé, komu, kdy, kde a za jaký přestupek byla ta která pokuta v blokovém řízení uložena. Strohé a zkratkovité údaje na pokutových blocích nelze namítat, pokud jsou tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona, ve kterém je přestupek specifikován a které žalobce porušil. S rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, čj. 4As 127/2014-39, je soud obeznámen, posuzovaná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení mu však v žádném ohledu neodporují. K projednání žaloby nebylo třeba nařizovat jednání, neboť byly splněny předpoklady pro rozhodnutí ve věci bez jednání podle § 51 s. ř. s. Na základě shora uvedeného se shrnuje, že žalovaný v řízení postupoval v souladu s právními předpisy a napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou. Soud neshledal, že by byl žalobce postupem žalovaného zkrácen na svých právech. Soud na základě výše popsaného uzavřel, že žaloba není důvodná a jako takovou ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízení nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3. února 2017 Předsedkyně senátu JUDr. Věra Balejová v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka