50 A 5/2019

Rubrum

č. j. 50 A 5/2019 - 43 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr Heleny Nutilové ve věci žalobkyně: H.V.K., narozená X bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Petrou Bielinovou se sídlem Rumunská 1798/1, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Městský úřad Počátky se sídlem Palackého náměstí 1, 394 64 Počátky zastoupený advokátkou JUDr. Alenou Prchalovou, Ph.D. se sídlem Husova 1288/25, 586 01 Jihlava v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2018, ve věci odmítnutí žádosti žalobkyně o poskytnutí informací ze dne 10. 7. 2018 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2018, ve věci odmítnutí žádosti žalobkyně o poskytnutí informací ze dne 10. 7. 2018 se ruší.

II. Žalovanému se nařizuje, aby žalobkyni poskytl zápisy z jednání Rady města Počátky od 01/2014 do 68/2018 včetně, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 50 A 5/2019

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 600 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žádostí podle § 82 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), se dne 1. 6. 2018 žalobkyně domáhala poskytnutí informací, konkrétně zápisů ze zasedání Rady města Počátky. Jelikož na tuto žádost neobdržela žádnou odpověď, požádala následně dne 10. 7. 2018 dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“).

2. Žalovaný dne 24. 7. 2018 vydal rozhodnutí čj. 813/2018/STAR, jímž žádost dle informačního zákona odmítl. O odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí rozhodl následně Krajský úřad kraje Vysočina svým rozhodnutím ze dne 4. 9. 2018, čj. KUJI 62904/2018, tak, že rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení; žalovaný totiž neuvedl, na základě které výjimky dle informačního zákona poskytnutí informací odmítl.

3. Stejná procesní situace se opakovala u rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2018, čj. 813/2018/star, jenž Krajský úřad kraje Vysočina opětovně zrušil pro nepřezkoumatelnost rozhodnutím ze dne 26. 11. 2018, čj. KUJI 80639/2018.

4. Poslední (žalobou napadené) rozhodnutí ve věci, jímž žádost žalobkyně o poskytnutí informací odmítl, vydal žalovaný dne 10. 12. 2018.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované

5. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 15. 1. 2019 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

6. Žalobkyně uvedla, že v době podání žádosti byla zastupitelkou města Počátky. Jakožto zastupitelce jí žalovaný odmítl poskytnout informace o zápisech z rady města. Na místo toho žalobkyni nabídl možnost seznámení se se zápisy osobně na obecním úřadě, což je právem každého zastupitele. Zaslání požadovaných informací žalovaný odmítl.

7. Žalobkyně namítla, že pokud mají na zápisy ze zasedání města právo i „pouzí občané“, pak tím spíše má toto právo zastupitel města, který zápisy z rady města potřebuje pro výkon svého mandátu zastupitele. Nehledě na to, je žalobkyně občankou města Počátky. V souvislosti s tím žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2005, čj. 6 As 40/2004-62, č. 711/2005 Sb. NSS, dle kterého je zjevné, že nejen zastupitelé, ale i občané mají právo získat zápisy ze zasedání rady města na základě žádosti dle informačního zákona.

8. Žalobkyně dodala, že na této povinnosti nemůže nic změnit ani jednací řád rady města, na který žalovaný opakovaně odkazuje. Pokud má žalobkyně jako zastupitelka města právo na nahlédnutí do zápisů rady (opakovaně tvrzeno i žalovaným), pak má právo i na poskytnutí kopií těchto totožných zápisů. Mimoto žalovaný neposkytl Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 50 A 5/2019 žalobkyni vůbec žádné informace, a to ani ty části zápisů, v nichž osobní informace obsaženy nejsou.

9. Žalobkyně uvedla, že byla opakovaně žalovaným odkazována na zveřejněná usnesení rady na internetových stránkách města. Tyto stránky žalobkyně zná a nachází se zde pouze „torzo“ požadovaných informací, jelikož zápisy z rady musí navíc na rozdíl od výpisu z usnesení obsahovat i další důležité údaje, jako je například přítomnost jednotlivých členů rady města, schválený pořad schůze, diskuze k jednotlivým bodům programu a zejména průběh a výsledek hlasování o konkrétních bodech programu.

10. Dle žalobkyně je sporná i žalovaným tvrzená pracnost anonymizace osobních údajů, jenž by zaměstnance žalovaného nadměrně zatížila, neboť osobní údaje ze zápisů rady města jsou tak jako tak anonymizovány pro účely zveřejnění výpisu z usnesení rady, jenž město zveřejňuje na internetu. Mimoto žalobkyně měla jakožto zastupitelka města nárok na kompletní zápis z rady města bez jakékoli anonymizace.

11. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí žalovaného zrušil, a aby nařídil žalovanému poskytnutí informací, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zopakoval své stanovisko, obsažené v žalobou napadeném rozhodnutí. Žalovaný nesouhlasil s argumentací žalobkyně a svůj postup považoval za správný. Uvedl, že pokud by tato žádost byla podána ze strany běžného občana města (a nikoli členkou zastupitelstva), žalovaný by tuto žádost nerozporoval a informace by poskytl. Závěrem navrhl zamítnutí žaloby.

13. V replice žalobkyně zdůraznila, že jestliže by byl žalovaný dle svého vyjádření k žalobě ochoten poskytnout požadované informace běžnému občanu města, tím spíše by je měl poskytnout žalobkyni, jakožto zastupitelce města.

III. Právní hodnocení krajského soudu

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). S ohledem na skutečnost, že žalovaný opakovaně odmítl vydat požadované informace, aniž by vyhověl závaznému právnímu názoru odvolacího orgánu a uvedl konkrétní důvod pro tento postup ve smyslu informačního zákona, krajský soud shledal žalobu směřující přímo proti prvoinstančnímu rozhodnutí přípustnou ve smyslu rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2018, čj. 7 As 192/2017-35, č. 3834/2019 Sb. NSS. Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

15. Žaloba je důvodná.

16. Krajský soud v prvé řadě poznamenává, že žalobkyně nesprávně jako žalovaného označila Město Počátky; v projednávané věci je žalovaným Městský úřad Počátky, neboť právě ten je správním orgánem, který ve věci rozhodl (§ 69 s. ř. s.). Krajský soud dále vycházel s judikaturou dovozeného závěru, že v případech, kdy jsou informace podle informačního zákona poskytovány v rámci samostatné působnosti kraje, zákon nebrání tomu, aby žádost o poskytnutí informací vyřídil a odpovídající informace poskytl krajský úřad, a to i v případě, že žádost o poskytnutí informací byla směřována vůči jinému orgánu kraje (např. radě kraje); srov. rozsudek Nejvyššího Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 50 A 5/2019 správního soudu ze dne 27. 10. 2010, čj. 4 Ans 13/2008-87, č. 2217/2011 Sb. NSS. Výše uvedený závěr lze analogicky vztáhnout i na poskytování informací obcí. Za této situace tudíž nebylo nutno odlišovat, zda je s ohledem na povahu požadovaných informací povinným subjektem žalovaný či jiný orgán obce jednající v samostatné působnosti (§ 20 odst. 6 informačního zákona). Nadto v posuzovaném případě směřovala žalobčina žádost ze dne 10. 7. 2018 o poskytnutí informací přímo žalovanému, který svou působnost k vyřízení této žádosti nikterak nerozporoval.

17. Podstatou žalobní argumentace je žalobčino přesvědčení, dle něhož žalovaný v rozporu s informačním zákonem neposkytl žalobkyni požadované informace.

18. Článek 17 Listiny základních práv a svobod zaručuje každému (fyzické i právnické) osobě právo svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu, přičemž dle odst. 5 tohoto ustanovení jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Limitem tohoto ustanovení je čl. 17 odst. 4, dle kterého „[s]vobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.“ 19. Podmínky poskytování informací na základě žádosti upravuje § 4a informačního zákona. Ustanovení § 6 až § 12 informačního zákona pak obsahují limity po poskytování informací, kdy a jakým způsobem může povinný subjekt poskytnutí informace omezit.

20. V tomto ohledu lze poukázat na shora citovaný rozsudek čj. 6 As 40/2004-62, v jehož právní větě Nejvyšší správní soud shrnul, že „I. [n]eveřejnost schůze rady obce ani právo člena zastupitelstva obce nahlížet do zápisu ze schůze rady obce (§ 101 odst. 1 a 3 zákona č. 128/2000 Sb., obecního zřízení) neomezují samy o sobě právo na informace (čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) ohledně skutečností obsažených v takovém zápisu. II. Povinný subjekt poskytující informace ze zápisu ze schůze rady obce jiné osobě než členu zastupitelstva obce je povinen zajistit zákonem stanovenou ochranu práv a svobod jiných osob způsoby předvídanými v § 12 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím; to ovšem neplatí, pokud občan obce požaduje informace z usnesení rady, k nimž má podle § 16 odst. 2 písm. e) zákona č. 128/2000 Sb., obecního zřízení, zaručen přímý přístup formou nahlédnutí a pořízení výpisů.“ Například v rozsudku ze dne 26. 10. 2017, čj. 5 As 236/2016-104, pak Nejvyšší správní soud dále uvedl, „že skutečnost, že stěžovatel je zastupitelem Statutárního města Jablonec nad Nisou a že mu rovněž svědčí právo postupovat dle § 82 písm. c) zákona o obcích, jej nevylučuje z uplatnění práv dle zákona o svobodném přístupu k informacím. V této souvislosti lze přiměřeně odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2017, č. j. 3 As 193/2014 – 37, podle něhož každý bez ohledu na to, zda je oprávněn nahlédnout do správního spisu dle § 38 odst. 1 a 2 správního řádu, může žádat o informaci, která je součástí správního spisu, podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Tím spíše tedy může o poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím požádat osoba uvedená v § 82 písm. c) zákona o obcích (člen zastupitelstva obce); uvedené ustanovení tomu nijak nebrání. Z judikatury Nejvyššího správního soudu ostatně plyne, že rovněž v případě poskytování informací členům zastupitelstva obce podle § 82 zákona o obcích, je třeba použít procesní úpravu obsaženou v zákoně o svobodném přístupu k informacím (srov. např. rozsudky Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 50 A 5/2019 Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2010, č. j. 2 Ans 7/2010 – 175, publ. pod č. 2165/2011 Sb. NSS, a ze dne 19. 2. 2013, č. j. 8 Aps 5/2012 – 47, publ. pod č. 2844/2013 Sb. NSS).“ 21. Krajský soud proto nepřisvědčil argumentu žalovaného týkajícího se postavení žalobkyně coby zastupitelky obce. Na žalobčinu první žádost dle zákona o obcích, kterou se domáhala poskytnutí informací právě z pozice zastupitelky, žalovaný neodpověděl. Druhou žádost pak žalobkyně koncipovala coby žádost dle informačního zákona. V tomto ohledu nelze jakkoli odlišovat postavení žalobkyně coby zastupitelky či občanky města. Je taktéž zcela lhostejné, za jakým účelem žalobkyně o informaci žádala. Bylo přitom otázkou volby žalobkyně, podle kterého zákona při podání žádosti postupovala. Z její žádosti ze dne 10. 7. 2018 je pak nepochybné, že se jí žalobkyně domáhala právě poskytnutí informací ve smyslu informačního zákona, jakož i to, že její žádost byla určena žalovanému jakožto povinnému subjektu.

22. K argumentu žalovaného o nutnosti anonymizace osobních údajů krajský soud dodává, že existuje-li oprávnění žalobkyně jakožto zastupitelky obce dle § 82 písm. c) zákona o obcích požadovat informace, jež souvisejí s výkonem její funkce, a na tyto má nárok v plné a neanonymizované podobě, pak krajský soud neshledal jakýkoli důvod pro anonymizaci totožných údajů jen proto, že tatáž osoba podala žádost dle informačního zákona.

23. V posuzované věci tak nebyl dán žádný relevantní důvod pro omezení žalobčina práva na svobodný přístup k požadovaným informacím. Žalovaný proto je povinen v souladu s informačním zákonem žalobkyni tyto informace poskytnout.

IV. Závěr a náklady řízení

24. S ohledem na konstatované vady napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.).

25. V souladu s § 16 odst. 5 informačního zákona krajský soud přikázal žalovanému, jakožto povinnému subjektu, poskytnout požadované informace. Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

27. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou advokátky za zastupování v řízení o žalobě ve výši 4 × 3 100 Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a sepsání žaloby a repliky) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 50 A 5/2019 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 4 × 300 Kč, celkem tedy 13 600 Kč. Celkové žalobčiny náklady řízení tedy činí 16 600 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

29. Závěrem krajský soud poznamenává, že v důsledku změny rozvrhu práce ze dne 24. 7. 2019 rozhodoval v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení byli o možné účasti všech členů senátu na rozhodování v této věci již dříve poučeni, a to včetně možnosti podání případné námitky podjatosti, krajský soud jim již novou informaci o složení senátu nezasílal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 24. září 2019 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.