50 A 52/2016

Rubrum

50A 52/2016 - 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobce V. Š., zastoupeného JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem v Kolíně, Legerova 148, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2016, čj. KUJCK 151506/2016, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 23. 12. 2016 se žalobce domáhá soudního přezkumu rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 23. 11. 2016, čj. KUJCK 151506/2016 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004, Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 8. 8. 2016, čj. MAU/3964/2016Zi (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti provedení záznamu bodů v registru řidičů a potvrzen provedený záznam 12 bodů ke dni 8. února 2016. Ve shrnutí skutkového stavu žalobce konstatuje, že žalovaný nerespektoval odvolací důvody a nezabýval se jednotlivými důkazními prostředky, které byly součástí spisu, potažmo Pokračování - 2 - 50A 52/2016 některé z nich jednostranně upřednostnil v neprospěch odvolatele. Uvedené žalobce konkretizuje odvolacími námitkami. Žalobce v prvé řadě poukazuje na skutečnost, že žalovaný zcela ignoroval rozhodování jiných správních orgánů ve věcech shodných, čímž narušil žalobcovu právní jistotu. Dále uvádí, že byl zkrácen na svých právech takovým způsobem, že to vedlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Zásadní porušení svých práv žalobce vymezuje níže uvedenými žalobními body. Žalobce namítá nerespektování odvolacích důvodů. Poukazuje přitom na skutečnost, že žalovaný zcela ignoroval předložené důkazní prostředky, tj. kopii rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, čj. MSK 49924/2014, vydaného ve shodné věci, které bylo přílohou doplněného odvolání. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že je běžnou praxí odvolacího správního orgánu posuzovat i jednotlivé podklady (rozhodnutí v blokových řízeních) z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z dalších rozhodnutí téhož správního orgánu je zřejmá ustálenost této rozhodovací praxe, kdy se správní orgán k odvolacím námitkám zabývá způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, na základě kterých jsou zaznamenávány body. Obdobný postup vyplývá i z prvoinstančního rozhodnutí Městského úřadu Písek (ze dne 19. 1. 2015, čj. MUPI/2014/34902/CH-nám.BH/3. Žalobce poukazuje na zásadu legitimního očekávání, která by měla být v případě málo početných krajských úřadů uplatňována ve věcech shodných či obdobných. Žalovaný svým postupem vybočil ze zásady legitimního očekávání, která de facto zavádí zvykové právo v České republice. Žalobce se vymezuje vůči stavu, kdy jeden správní orgán rozhodoval jinak než totožný správní orgán jiné místní příslušnosti. Takovým postupem je dotčena rovnost účastníků před zákonem. Žalobce nesouhlasí s postupem žalovaného, který posuzoval pouze oznámení od věcně příslušných oddělení policie, jimiž je oznamováno spáchání přestupku žalobcem. Žalobce udává, že takové oznámení musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím. V blokovém řízení je nutné i přes jeho specifičnost trvat na zákonných požadavcích. Z rozhodnutí musí být patrné údaje o osobě přestupce, místě a době spáchání přestupku apod. Nelze argumentovat tím, že přestupce dal souhlas s tímto druhem projednání a jeho správností, neboť za tu žalobce odpovídat nemůže. Po přestupci nelze vyžadovat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit. K tomu žalobce uvádí, že nepovažuje formulace „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bez. pásem, nepřipoután BP, pásy“ aj. za dostatečný popis přestupku odpovídající zákonnému rámci (§ 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu). Obdobný postoj žalobce zastává ve vztahu ke způsobu označování překročení nejvyšší povolené rychlosti, když nesouhlasí s formulacemi typu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci, rychlost mimo obec“, neboť z nich přestupkové jednání nevyplývá (viz § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu). Z rozhodnutí musí být zřejmé místo a čas spáchání přestupku, aby bylo možno vyloučit, že přestupek se stal mimo pozemní komunikaci a žalobce neměl být případně potrestán dle zákona o přestupcích. Žalobce také zdůrazňuje nutnost trvat na čitelném, srozumitelném a přehledném uvádění údajů do rozhodnutí, a to z důvodu jeho přezkoumatelnosti. Jsou-li údaje v rozhodnutí nečitelné, nemůže být podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. V níže uvedených dílčích žalobních bodech žalobce podává výčet tvrzených nezpůsobilých podkladů pro vydání rozhodnutí. Pokračování - 3 - 50A 52/2016 Pokutovému bloku ze dne 8. 2. 2016 žalobce vytýká v důsledku uvedení údaje „125c/1f1“ chybnou právní kvalifikaci, vyjadřuje pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a napadá seznatelnost místa spáchání přestupku. Žalobce se rovněž vymezuje proti popisu skutku ve formátu „telefonování za jízdy“, neboť toto nepopisuje porušení jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí, v němž také absentuje konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo) a údaj o právní kvalifikaci. Žalobce dodává, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty. V případě pokutového bloku ze dne 9. 1. 2015 žalobce naříká chybnou právní kvalifikaci (údaj ve formátu „125c/1f3“), poukazuje na pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal, postrádá jednoznačnou seznatelnost místa spáchání přestupkového jednání a napadá popis přestupkového jednání ve formě „rychlost“. V napadeném rozhodnutí pak postrádá přezkoumatelný údaj o právní kvalifikaci a náležitou konkretizaci místa spáchání přestupku (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo). Žalobce dodává, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty. Co se týče pokutového bloku ze dne 24. 11. 2015, žalobce napadá právní kvalifikaci (údaj ve formátu „125c/1f1“), poukazuje na pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal, postrádá jednoznačnou seznatelnost místa spáchání přestupkového jednání a napadá popis přestupkového jednání ve formě „telefonování za jízdy“. V napadeném rozhodnutí žalobce postrádá přezkoumatelný údaj o právní kvalifikaci a náležitou konkretizaci místa spáchání přestupku (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo). Žalobce dodává, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty. Ve vztahu k pokutovému bloku ze dne 4. 8. 2015 žalobce poukazuje na chybnou právní kvalifikaci (údaj ve formátu „125c/1f1“), udává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal, postrádá jednoznačnou seznatelnost místa spáchání přestupkového jednání a napadá popis přestupkového jednání ve formě „telefon řidič“. V napadeném rozhodnutí pak žalobce postrádá přezkoumatelný údaj o právní kvalifikaci a náležitou konkretizaci místa spáchání přestupku (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo). Žalobce dodává, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty. V případě pokutového bloku ze dne 12. 6. 2015 žalobce poukazuje na chybnou právní kvalifikaci (údaj ve formátu „125c/1f1“), namítá pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal, postrádá jednoznačnou seznatelnost místa spáchání přestupkového jednání a napadá popis přestupkového jednání ve formě „telefon řidič“. V napadeném rozhodnutí pak žalobce postrádá přezkoumatelný údaj o právní kvalifikaci a náležitou konkretizaci místa spáchání přestupku (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo). Žalobce dodává, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty. Pokutovému bloku ze dne 26. 2. 2015 žalobce vytýká chybnou právní kvalifikaci (údaj ve formátu „125c/1f1“), poukazuje na pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal, postrádá jednoznačnou seznatelnost místa spáchání přestupkového jednání a napadá popis přestupkového jednání ve formě „telefon řidič“. V napadeném Pokračování - 4 - 50A 52/2016 rozhodnutí pak žalobce postrádá přezkoumatelný údaj o právní kvalifikaci a náležitou konkretizaci místa spáchání přestupku (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo). Žalobce dodává, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty. Žalobce výše řečeným zpochybňuje způsobilost pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky nejsou jako konkrétní a individualizované jednání vůbec vymezeny. Vytýkané nedostatky nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací, k čemuž žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 4As 127/2014-39. Žalobce se na základě shora uvedených námitek k jednotlivým blokům domáhá soudního přezkumu způsobilosti jednotlivých pravomocných rozhodnutí být způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče, a to zejména s ohledem na shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vymezující nároky na konkrétnost a individualizaci jednání. Absence konkretizace a individualizace je dle žalobce právě případem shora uvedených pokutových bloků. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že zásada předvídatelnosti správních aktů se vztahuje k rozhodovací činnosti konkrétního správního orgánu, který však není povinen bez dalšího přejímat závěry z rozhodovací činnosti jiných správních orgánů. Následně se vyjádřil k námitkám uplatněným k jednotlivým pokutovým blokům, shrnul jejich obsah a konstatoval, že jsou z nich seznatelné všechny podstatné náležitosti, zejména jméno a příjmení přestupce, právní kvalifikace a přesná specifikace jednání, které bylo předmětem projednání přestupku v blokovém řízení. Popsání skutků citací zákona v souvislosti s uvedením data, času, místa spáchání přestupku a registrační značky vozidla nemůže způsobovat nesrozumitelnost rozhodnutí. Skutkově byly přestupky popsány srozumitelně a nezaměnitelně, byly splněny formální nároky na dostatečně určitý obsah bloků. To se týká též v blocích užitých zkratek a způsobu specifikace místa spáchání přestupků. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Písemností označenou jako „Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění“ ze dne 10. 2. 2016, doručenou žalobci fikcí dne 22. 2. 2016, byl tento prvostupňovým správním orgánem vyzván k odevzdání řidičského průkazu, a to z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Ve spise je doložena plná moc ze dne 29. 2. 2016, kterou žalobce zmocnil AK Linhart o. s., se sídlem Praha 4, Kaplická 14, k zastupování v řízení o námitkách. Plná moc byla doručena dne 29. 2. 2016 coby příloha podání žalobce označeného jako „Námitka proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče“ (dále též jako „námitky“). Tímto žalobce podal námitky vůči veškerým záznamům a především tomu, jímž bylo dosaženo 12 bodů; současně avizoval podání podnětů k zahájení přezkumného řízení. Součástí spisového materiálu je mj. listina označená jako výpis z bodového hodnocení řidiče, z něhož je patrné, že žalobce v rozmezí od 12. 6. 2015 do 8. 2. 2016 spáchal šest přestupků, za něž mu bylo do bodového hodnocení řidiče zaznamenáno v součtu 12 bodů. Ve spise jsou dále založena jednotlivá oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 26. 2. 2015, 12. 6. 2015, 4. 8. 2015, 24. 11. 2015, 9. 12. 2015 a 8. 2. 2016. K žádosti Pokračování - 5 - 50A 52/2016 prvostupňového správního orgánu byly Policií České republiky dodány také kopie jednotlivých pokutových bloků, které jsou rovněž součástí spisu. Písemností ze dne 10. 3. 2016, čj. MAU/3964/2016 Zi, doručenou zástupci žalobce fikcí dne 20. 3. 2016, byl tento vyrozuměn o uplatnění práv účastníka řízení ve věci podaných námitek proti provedení záznamů v bodovém hodnocení řidiče a seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce byl řádně poučen dle § 36 a § 38 správního řádu a současně mu byla stanovena lhůta k uplatnění práv. Žádostí o přerušení správního řízení, doručenou prvostupňovému správnímu orgánu dne 29. 3. 2016, žalobce požádal dle § 64 správního řádu o přerušení správního řízení na dobu nezbytně nutnou, tj. na sto dní. K žádosti přiložil podnět k přezkumnému řízení dopravního přestupku ze dne 24. 11. 2015 adresovaný Policii České republiky, Krajskému ředitelství Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, Lannova 26. Usnesením ze dne 31. 3. 2016, čj. MAU/3964/2016 Zi, doručeným žalobci dne 4. 4. 2016, prvostupňový správní orgán žádosti vyhověl a rozhodl o přerušení správního řízení, přičemž stanovil lhůtu do 31. 5. 2016. Vyrozuměním ze dne 17. 6. 2016, doručeným fikcí dne 27. 6. 2016, byl žalobce prvostupňovým správním orgánem informován o pokračování správního řízení a současně byl poučen ve smyslu § 36 správního řádu o možnosti vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům, resp. o právu seznámit se s podklady. Dne 1. 7. 2016 byla prvostupňovému správnímu orgánu doručena de facto totožná žádost o přerušení řízení, k níž byl opět připojen podnět k přezkumnému řízení dopravního přestupku, tentokrát ze dne 8. 2. 2016. Usnesením ze dne 8. 7. 2016, čj. MAU/3964/2016 Zi, doručeným žalobci dne 12. 7. 2016, prvostupňový správní orgán tuto žádost zamítl, neboť shledal, že nebyl dán reálný důvod k takovému přerušení a je zcela patrné, že žalobce se snaží o průtahy řízení. Písemností ze dne 8. 7. 2016 prvostupňový správní orgán současně požádal Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje o zaslání výsledku přezkumného řízení ve věci rozhodnutí ze dne 24. 11. 2015. K žádosti bylo písemností ze dne 8. 7. 2016 sděleno, že Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, coby příslušný správní orgán, neshledalo důvody k zahájení přezkumného řízení ve smyslu § 94 správního řádu. Vyrozuměním ze dne 21. 7. 2016, čj. MAU/3964/2016 Zi, doručeným dne 26. 7. 2016, byl žalobce zpraven o možnosti uplatnit procesní práva před vydáním rozhodnutí o námitkách a seznámit se s podklady pro rozhodnutí, byla stanovena lhůta pěti pracovních dnů od doručení vyrozumění k písemnému či ústnímu vyjádření se žalobce. Písemností ze dne 2. 8. 2016, doručenou téhož dne, se žalobce vyjádřil, když prvostupňový správní orgán požádal o přezkoumání způsobilosti podkladů pro záznam bodů do bodového hodnocení a současně také o přerušení řízení na dobu nutnou k posouzení těchto předběžných otázek. Rozhodnutím ze dne 8. 8. 2016, čj. MAU/3964/2016Zi, doručeným dne 10. 8. 2016, byly zamítnuty námitky žalobce proti všem záznamům bodů v registru řidičů a potvrzen provedený záznam 12 bodů ke dni 8. února 2016. Z rozhodnutí vyplývá, že prvostupňový správní orgán podrobně hodnotil jednotlivé kopie předmětných pokutových bloků, jejich kontrolou bylo zjištěno, že obsahují všechny náležitosti a jsou v souladu s příslušnými oznámeními o uložení pokuty v blokovém řízení. Bylo konstatováno, že záznamy bodů do registru řidičů provedl správní orgán v souladu s § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním Pokračování - 6 - 50A 52/2016 provozu, čímž byla potvrzena existence způsobilých podkladů pro záznam bodů do registru řidičů. Dne 24. 8. 2016 podal žalobce blanketní odvolání proti shora uvedenému rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, v němž avizoval jeho doplnění do 10 pracovních dnů. Usnesením ze dne 26. 8. 2016, čj. MAU/3964/2016 Zi, doručeným fikcí dne 5. 9. 2016, byla žalobci prvostupňovým správním orgánem určena desetidenní lhůta pro doplnění odvolání dle § 39 odst. 1 správního řádu. Dne 19. 9. 2016 bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno doplněné odvolání, jímž žalobce namítl zejména narušení právní jistoty, nereflektování důvodů námitek proti záznamu bodů v bodovém hodnocení a nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů, přičemž uvedl konkrétní výtky k jednotlivým pokutovým blokům. Žalobce se odvoláním domáhal zrušení prvostupňového rozhodnutí pro nelegitimnost a nepřezkoumatelnost a požadoval nařízení nového projednání věci. Napadeným rozhodnutím žalovaný toto odvolání dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V rozsáhlém odůvodnění nejprve shrnul odvolací námitky i skutkový stav a zasadil jej do právního rámce. Následně zhodnotil jednotlivé bloky a shledal záznamy bodů za přestupky, které jsou předmětem přezkoumávaných námitek, v souladu se zákonem o silničním provozu. Žalovaný dále konstatoval, že správní orgán disponuje způsobilými podklady, zaznamenaný počet bodů v registru řidičů odpovídá konkrétnímu jednání, jímž byl žalobce pravomocně uznán vinným, přičemž toto je z bloků seznatelné a je obsaženo v příloze zákona o silničním provozu. Žalovaný neshledal v postupu prvostupňového správního orgánu pochybení, která by způsobovala nesoulad jím vydaného rozhodnutí s právními předpisy. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“) a shledal, že žaloba není důvodná. Ve shrnutí skutkového stavu žalobce konstatuje, že žalovaný nerespektoval odvolací důvody a nezabýval se jednotlivými důkazními prostředky, které byly součástí spisu, potažmo některé z nich jednostranně upřednostnil v neprospěch odvolatele. Uvedené žalobce konkretizuje odvolacími námitkami, s nimiž se zdejší soud níže vypořádal. Soud neshledal důvodnost žalobcovy námitky vytýkající žalovanému ignorování odvolacích důvodů, resp. důkazních prostředků. Soud po posouzení obsahu napadeného rozhodnutí ve vztahu k odvolacím námitkám naznal, že žalovaný se řádně vypořádal se všemi námitkami žalobce (potažmo předloženými důkazními prostředky), včetně kopií bloků a rozhodnutí odvolacích správních orgánů (Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a Městského úřadu Písek), která žalobce přiložil k odvolání na podporu svých tvrzení. Skutečnost, že se žalovaný s odvolacími námitkami neztotožnil, nelze považovat za jejich ignorování či upřednostňování v neprospěch žalobce, jak si tento mylně vykládá. Žalovanému nelze vytýkat, že po seznámení se s obsahem přiložených rozhodnutí konstatoval, že v obdobných či shodných případech „aplikuje ustálenou soudní judikaturu v rámci nastaveného právního systému“. Po žalovaném ani jiném správním orgánu totiž nelze Pokračování - 7 - 50A 52/2016 spravedlivě žádat, aby byl ve svém právním názoru a rozhodovací činnosti vázán rozhodnutími jiných správních orgánů v tom smyslu, jak požaduje žalobce. Nehledě na odlišný skutkový stav, povinností žalovaného je bezesporu rozhodovat v mezích právního rámce a příslušné judikatury, jak sám uvádí a s ohledem na vlastní rozhodovací činnost, nikoli na základě precedentů v podobě jiných správních rozhodnutí. Náš právní řád není založen na precedentech a zvykovém právu, ani zásada legitimního očekávání jej nezavádí, jak se snaží naznačit žalobce. Žalovaný tedy postupem ve věci rozhodně nezpochybnil rovnost účastníků před zákonem. Z napadeného rozhodnutí taktéž vyplývá, že žalovaný se zabýval způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, na základě kterých jsou zaznamenány body, ani toto mu tedy nelze klást k tíži. Dle zásady legitimního očekávání vtělené do § 2 odst. 4 správního řádu: „Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly“. Lze ji též charakterizovat jako zásadu oprávněné důvěry v právo úzce související se zásadou nestranného (objektivního) rozhodování každé věci. I když je každá věc, kterou správní orgán řeší, v nějakém aspektu jedinečná, je možné mezi rozhodovanými případy nalézt mnohdy řadu společných znaků. Zásada legitimního očekávání vychází z toho, že rozhodl-li správní orgán určitou věc za určitých podmínek určitým způsobem, měl by všechny další obdobné případy rozhodovat způsobem stejným nebo obdobným, tj. předvídatelně. To však rozhodně neznamená, že by všechny krajské úřady v celé republice byly zavázány postupovat tak, jak ve stejné nebo obdobné věci rozhodl kterýkoliv jiný krajský úřad. Takový přístup by znamenal zavedení precedenčního systému práva. Nic takového ovšem z daného ustanovení správního řádu nevyplývá, neboť takový přístup by si vyžádal mnohem rozsáhlejší zásahy do právního systému. Zásada legitimního očekávání se vztahuje vždy k jednomu a témuž správnímu orgánu. Zásady legitimního očekávány by se bylo možné dovolávat v případě, že by žalovaný dříve rozhodoval v obdobné věci jiným způsobem. Nic takového však žalobce netvrdil ani neosvědčil. Jiná pochybení, jež by bylo možné označit za nerespektování odvolacích důvodů, žalobce nekonkretizoval a soud je obecným přezkumem napadeného rozhodnutí sám neshledal. Soud se nemůže ztotožnit ani s námitkou zpochybňující způsobilosti podkladů pro záznam bodů. Dle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu: „Nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu“. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je při zaznamenávání bodů vázán přílohou k zákonu, která v tomto nepřipouští žádné správní uvážení. Zákon proto upravuje možnost, jak se může řidič proti zaznamenaným bodům ohradit, tj. písemnými námitkami, které jsou de facto žádostí ve smyslu správního řádu (§ 44 a 45 správního řádu) a úřad ji musí vždy náležitě posoudit podle jejího skutečného obsahu. Při posuzování důvodnosti námitek prvostupňovému správnímu orgánu nepřísluší přezkoumávat jakékoli z rozhodnutí podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu. V rámci posouzení důvodnosti uplatněných námitek se může zabývat pouze tím, zda předmětné rozhodnutí, které bylo podkladem pro záznam bodů, skutečně je v právní moci a zda byly body zaznamenány správné osobě a ve správné výši, přičemž je i nadále vázán pravomocným rozhodnutím, na jehož základě k zaznamenání bodů došlo (viz § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu). Podle § 73 odst. 2 správního řádu zde totiž platí, že pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, a pro všechny správní orgány. V průběhu řízení o námitkách se tedy zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, což dokládá i judikatura Nejvyššího správního soudu: „…příslušný obecní Pokračování - 8 - 50A 52/2016 úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44)“. Jak vyplývá z rozhodnutí prvostupňového správního orgánu i žalovaného, správní orgány si vyžádaly kopie rozhodnutí vydaných v blokovém řízení a tyto prvotní podklady byly porovnávány s oznámeními příslušných orgánů k záznamu v registru řidičů, přičemž nebyl zjištěn nesoulad ve všech jejich podstatných náležitostech. Správními orgány bylo konstatováno, že předmětné bloky vykazují všechny obsahové náležitosti výroku dle § 77 správního řádu. Správní orgány také shledaly existenci způsobilého podkladu pro záznam bodů, tj. pravomocných rozhodnutí ve smyslu § 123b odst. 1 a odst. 2 zákona o silničním provozu. Na základě uvedeného byly ve výrokové části rozhodnutí uplatněné námitky zamítnuty a provedený záznam bodů, vůči němuž námitky směřovaly, potvrzen. Žalobcovo tvrzení, že žalovaný posuzuje pouze oznámení od příslušných oddělení policie, není oprávněné. Jak vyplývá ze shora uvedeného i z napadeného rozhodnutí, žalovaný skutečně posuzoval jednotlivá rozhodnutí v blokovém řízení zákonem předepsaným způsobem. Žalobce mylně tvrdí, že žalovaný uvedl, že není oprávněn posuzovat jednotlivé podklady pro záznam bodů. Toto žalobcovo tvrzení se však nezakládá na pravdě. V napadeném rozhodnutí se pouze uvádí, že „v průběhu řízení o námitkách proti záznamům bodů do registru řidičů se zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden…“. Uvedené je třeba chápat jako vyjádření nutnosti rozlišovat mezi řízením o námitkách a řízením o přestupku, potažmo o podaných opravných prostředcích proti rozhodnutí o přestupku, kde lze namítat jiné skutečnosti (nedostatečně zjištěný skutkový stav, zda přestupek spáchal obviněný aj.), než v řízení o námitkách. Řízení o námitkách je tedy řízením samostatným a na řízení o přestupku nezávislým, neboť se v jeho rámci posuzují jiné skutečnosti (provedení záznamů v registru řidičů v souladu se zákonem). Správní orgány tedy v žádném případě nerezignovaly na přezkum způsobilosti podkladů pro zápis bodů a ani to v rozhodnutích netvrdily, jak uvádí žalobce. Soud naopak v případě obou správních rozhodnutí shledal, že hodnocení prvotních podkladů ve vztahu k příslušným oznámením, bylo v souladu se zásadou materiální pravdy řádně provedeno. S ohledem na shora uvedené nelze v žádném případě hovořit o riziku zvůle orgánů veřejné moci, jak uvádí žalobce. Soud souhlasí s názorem žalobce, že také v případě rozhodnutí vydaných v blokovém řízení je třeba, i přes specifičnost tohoto řízení, trvat na naplnění zákonných požadavků. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, žalovaný zkoumal, zda jednotlivá rozhodnutí zákonné požadavky splňují a dospěl k pozitivnímu závěru. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20: „Pokutový blok je svou povahou správním aktem, který závazně deklaruje, že určitá osoba se dopustila konkrétního, individuálně popsaného, jednání, jež naplnilo znaky přestupku, a konstituuje jeho povinnost zaplatit pokutu. Obsahové náležitosti pokutového bloku proto vyplývají zejména z povahy blokového řízení, jak je upravuje zákon o přestupcích, zejména v ust. § 84 a § 85.“ Nejvyšší správní soud však také upozorňuje na skutečnost, že z hlediska formálních náležitostí nelze mít na pokutový blok stejné nároky jako např. na směnku, což znamená, že i pokud chybí některá z náležitostí, nastávají jeho účinky a může být podkladem pro zápis bodů. „V každém konkrétním případě Pokračování - 9 - 50A 52/2016 je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 - 40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ust. § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81, www.nssoud.cz). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby“. Žalobce na podporu svých tvrzení přiložil kopie bloků, které mají být dle názoru Nejvyššího správního soudu nezpůsobilým (série HG/2014, číslo bloku G 1498901; série GF/2013, číslo bloku F 0832677), resp. způsobilým (série FC 2013, číslo bloku C 1404971) podkladem pro vydání rozhodnutí. Žalobce však nikterak blíže nespecifikoval rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, k němuž se měly předmětné bloky vztahovat. Soud vzal předložené důkazy na vědomí, nemohl se však s nimi, s ohledem na absentující konkretizaci příslušného judikátu, podrobně vypořádat, neboť se nelze spokojit s pouhým tvrzením žalobce o tom, kterak Nejvyšší správní soud předmětné bloky posoudil. Žalobce následně žalovanému vytýká: „Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí tak, jak uvádí odvolací správní orgán, je dle žalobce naprosto nesprávný. Není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce a není možné po přestupci vyžadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat její nápravu“. K citaci žaloby soud uvádí, že přezkumem napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce konstatování správního orgánu nesprávně pochopil a vytrhl je z kontextu. Žalobci nebylo vytýkáno, že měl posuzovat správnost rozhodnutí, jak chybně uvádí. Žalovaný k odvolacímu důvodu pouze konstatoval, že žalobce mohl a měl ve vlastním zájmu uplatnit případné nesrovnalosti v údajích, a to na místě při seznamování se s obsahem pokutového bloku, což však neučinil. K tomu též Nejvyšší správní soud: „…okamžik vydání rozhodnutí v blokovém řízení a s ním v jedno spadající okamžik nabytí právní moci tohoto rozhodnutí musí být závislý na jednoznačném časovém určení a musí být ve všech případech určován identickým způsobem. Takovým okamžikem je však podle Nejvyššího správního soudu okamžik podpisu pokutového bloku, resp. bloku na pokutu na místě nezaplacenou obviněným z přestupku. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení, tedy jednoznačně potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v § 84 zákona o přestupcích“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 8 As 68/2010). Z uvedeného lze dovodit, že pachatel přestupku svým podpisem vyjadřuje souhlas se samotným blokovým řízením a s výší pokuty a jejím zaplacením, ale také s tím, že přestupek je spolehlivě zjištěn. Právě tato skutečnost je napadeným rozhodnutím konstatována. Žalobce následně podává všeobecný výčet jednotlivých pochybení, která mají mít za následek nezpůsobilost podkladů. Žalobce uvádí, že se nelze spokojit s takovým popisem přestupku při překročení nejvyšší povolené rychlosti, kdy jsou užity formulace typu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci, rychlost mimo obec“, neboť z nich přestupkové jednání nevyplývá (viz Pokračování - 10 - 50A 52/2016 § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu), tj. nejedná se o dostatečný popis přestupku odpovídající zákonnému rámci. Obdobný postoj zastává ke způsobu označení porušení povinnosti nedržet za jízdy v ruce záznamové zařízení (telefon) či jinak s ním nemanipulovat. V takovém případě dle žalobce není přípustný formát „telefonování za jízdy“ apod. Z rozhodnutí musí být zřejmé místo a čas spáchání přestupku, aby bylo možno vyloučit, že přestupek se stal mimo pozemní komunikaci a žalobce neměl být případně potrestán dle zákona o přestupcích. Žalobce také zdůrazňuje nutnost trvat na čitelném, srozumitelném a přehledném uvádění údajů do rozhodnutí, a to z důvodu jeho přezkoumatelnosti. Jsou-li údaje v rozhodnutí nečitelné, nemůže být podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. K tomu soud uvádí následující. Dle § 85 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v účinném znění (dále též „zákon o přestupcích“): „Pověřené osoby jsou povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena“. Platí tedy, že na pokutových blocích, jak na pokuty na místě zaplacené, tak i na pokuty na místě nezaplacené, musí oprávněný subjekt vyznačit, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Blok na pokutu na místě nezaplacenou musí ještě obsahovat poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty. Jedná se o obsahové a formální náležitosti rozhodnutí, které vyplývají z § 85 odst. 1, § 85 odst. 3 a § 85 odst. 4 věty druhé, jež jsou ve vztahu k § 77 správního řádu speciální. K posuzování obsahové stránky pokutových bloků blíže Nejvyšší správní soud: „S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost,…“ (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20). Citovaným judikátem Nejvyššího správního soudu jsou ozřejměny nároky, které lze klást na obsahovou stránku pokutových bloků. Z uvedeného lze dovodit, že rigidní přístup není možno uplatnit ani v nárocích na způsob uvedení místa a času spáchání přestupku, resp. na čitelnost v bloku zaznamenaných údajů. Strohý zápis údajů nemůže mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, resp. na jeho správnost (§ 89 odst. 2 správního řádu), potažmo zákonnost napadeného rozhodnutí. Posuzovaná rozhodnutí (pokutové bloky), která jsou součástí správního spisu, nebudí pochybnosti o tom, že přestupková jednání se stala jinde než na silnicích I. - III. třídy, potažmo místní komunikaci, jež dle § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v účinném znění (dále též „zákon o pozemních komunikacích“) podléhají obecnému užívání. Pokud by žalobce v okamžiku blokového řízení považoval Pokračování - 11 - 50A 52/2016 přestupek za spáchaný mimo pozemní komunikace, mohl a měl na tuto skutečnost upozornit, vepsat ji do vyjádření na pokutovém bloku, potažmo uplatnit ve správním řízení. Nic z toho však žalobce neučinil. Žalobce se snaží vnést do místa spáchání přestupku pochybnosti, nicméně tak činí vágním způsobem. Nadto žalobce neuvádí žádné vlastní stanovisko k místu, kde měl být přestupek spáchán, jeho pochybnosti jsou ryze obecného rázu, soud se jimi proto nemohl podrobněji zabývat. Současně platí, že určitost místa spáchání přestupku je nutno posuzovat individuálně, s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti, resp. na formulaci výroku ve vztahu k individualizaci skutku, což žalovaný v napadeném rozhodnutí učinil. Lze oprávněně očekávat, že uvedené údaje budou čitelné. S ohledem na specifika blokového řízení, kdy k vyplňování požadovaných údajů dochází v improvizovaných a nestandardních podmínkách, ručně, často v emočně vypjatých situacích, je nutno posuzovat shovívavě formální krasopisnou, případně i pravopisnou úroveň bloku. S obecnými námitkami žalobce do způsobilosti podkladů se soud s ohledem na citovanou judikaturu i příslušné ustanovení zákona nemohl ztotožnit, když svůj postoj opřel zejména o shora uvedený judikát Nejvyššího správního soudu. Vzhledem k tomu, že žalobcovy výhrady byly povšechné, musel se s nimi soud vypořádat obdobným způsobem. Žalobce k jednotlivým napadeným blokům obecně namítá chybnou právní kvalifikaci a pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který rozhodnutí v blokovém řízení vydal. Soud postavil najisto, že nelze zpochybňovat skutečnost, že ke spáchání přestupkového jednání došlo na pozemní komunikaci, což pojednal shora. Nelze tedy zpochybňovat věcnou příslušnost orgánu, který předmětná rozhodnutí v blokovém řízení vydal. Měl-li žalobce v tomto směru pochybnosti (např. zda se při spáchání přestupku nacházel na pozemní komunikaci), bylo jeho povinností uplatnit je již v řízení o přestupku, což neučinil. Jednotlivé položky v blocích, jejichž kopie jsou součástí spisového materiálu, jsou vyplněny v souladu s právními předpisy, zkrácená paragrafová znění, případně další zkratky, odpovídají povaze blokového řízení, vystihují příslušná ustanovení zákona o silničním provozu a jsou v praxi běžně užívány. V popisné části bloku je uvedeno místo spáchání přestupku. Uvedená rozhodnutí odpovídají stanoveným požadavkům a lze je hodnotit jako zákonná. Žalobce své výhrady konkretizoval v jednotlivých bodech, když specifikoval námitky ve vztahu ke konkrétním pokutovým blokům. Soud namítané zhodnotil a dospěl k níže uvedeným závěrům. K pokutovému bloku ze dne 8. 2. 2016 žalobce namítá chybnou právní kvalifikaci, pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a seznatelnosti místa spáchání přestupku (kilometráž, přesné místo). Dle žalobce není z rozhodnutí patrné, jakého přestupku se měl žalobce dopustit, neboť nelze akceptovat popis přestupkového jednání ve formátu „telefonování za jízdy“. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí, v němž absentuje také konkretizace místa (soukromý či veřejný pozemek) a náležité označení právní kvalifikace přestupku. Tuto námitku zhodnotil soud jako nedůvodnou. Ze zápisu na pokutovém bloku lze vyrozumět, že žalobce uvedeného dne v 16.00 hod. v Českých Budějovicích, v ulici Branišovská na křižovatce s ulicí Milady Horákové spáchal přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu, neboť coby řidič „za jízdy držel v ruce hovorové zařízení – mobilní telefon“. Z pokutového bloku jsou jasně seznatelné identifikační údaje řidiče (žalobce), SPZ vozidla, datum, čas i místo spáchání přestupku. Přestupkové jednání je označeno prostřednictvím konkrétního zákonného ustanovení a jednoznačně srozumitelně a Pokračování - 12 - 50A 52/2016 dostatečně určitě popsáno slovy („řidič za jízdy držel v ruce hovorové zařízení – mobilní telefon“). S ohledem na nutnost úsporného vyjadřování nelze nic namítat proti zápisu ve formě 125c/1f1 z. č. 361/2000 Sb., neboť vzhledem k charakteru blokového řízení a povaze bloků nelze trvat na povinnosti uvádět současně také název zákona, případně provádět zápis zákonných ustanovení podrobněji. Takový požadavek by byl nadbytečný a směřoval by ke zbytečnému právnímu formalismu. Uvedené označení není chybnou právní kvalifikaci, ale stručným, přesným a jasným označením konkrétního ustanovení nezaměnitelně a srozumitelně definovaného zákona. Z bloku je patrné taktéž vytýkané přestupkové jednání („§ 7 odst. 1 písm. c) z. č. 361/2000 Sb.“). Je zde tedy uvedeno ustanovení, dle něhož byla uložena pokuta, výše pokuty, blok je datován a podepsán. Taktéž konkretizace místa je v daném případě postačující, neboť u pokutových bloků lze akceptovat strohé a zkratkovité formulace, pokud je pomocí nich skutek determinován tak, že nemůže být zaměněn s jiným, což v uvedeném případě platí. Nelze nic namítat proti tomu, aby místo spáchání přestupku bylo konkretizováno uvedením města a ulice, případně křižovatkou dvou ulic, jak je tomu v žalované věci. Současně nelze trvat na uvádění přesné kilometráže či detailním popisu místa spáchání přestupku, neboť to neodpovídá povaze blokového řízení ani možnostem bloku. Soud se zásadně vymezuje proti tvrzení žalobce, že popis skutku je ve formátu „telefonování za jízdy“, neboť toto tvrzení se nezakládá na pravdě. Ve skutečnosti je na pokutovém bloku uvedeno zákonné ustanovení doplněné o následující popis přestupkového jednání: „řidič za jízdy držel v ruce hovorové zařízení – mobilní telefon“, což dostatečně vypovídá o porušení zákonem stanovené povinnosti. Žalobcem namítané slovní spojení „telefonování za jízdy“ se na bloku vůbec nevyskytuje. Nelze než konstatovat, že toto rozhodnutí splňuje zákonné požadavky a správní orgány nepochybily, když jej označily za způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobce na podporu tohoto žalobního bodu „volně cituje“ z judikatury Nejvyššího správního soudu, když tvrdí, že pouze při spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty lze hovořit o tom, že rozhodnutí v blokovém řízení má náležitosti kladené na něj zákonem. Soud je obeznámen s judikaturou Nejvyššího správního soudu, jehož závěry k této problematice shora předkládá a z nichž při svých úvahách vychází. Není však s to polemizovat s vágním tvrzením žalobce, který vůbec neuvádí, z jakého konkrétního judikátu myšlenkově vychází a neudává ani přesnou citaci, ale pouze vlastní volný výklad, jehož výstupem má být povinnost uvádět místa spáchání přestupku velmi přesně. Je sice třeba trvat na dostatečné specifikaci místa spáchání přestupku, uvedení názvu obce ve spojení s uvedením názvů ulic, včetně odkazů na příslušná ustanovení zákona, je v daném případě údajem postačujícím. Žalobce současně neuvádí, jak by si přesnější charakteristiku místa spáchání přestupku představoval. Věcnou příslušnost správního orgánu soud pojednal výše. Žalobcovy námitky do uvedeného bloku nemohou zpochybnit způsobilost tohoto rozhodnutí pro záznam bodů. Požadavku dostatečné individualizace skutku je vyhověno, jelikož z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se tak stalo. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí. Žalobce dále napadá blok ze dne 9. 1. 2015, kde naříká chybnou právní kvalifikaci (údaj ve formátu „125c/1f3“), poukazuje na pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal, postrádá jednoznačnou seznatelnost místa spáchání přestupkového jednání a napadá popis přestupkového jednání ve formátu „rychlost“. V napadeném rozhodnutí pak postrádá přezkoumatelný údaj o právní kvalifikaci a náležitou konkretizaci místa spáchání přestupku (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo). Žalobce dodává, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty. Uvedenou námitku soud posoudil jako nedůvodnou. Takto datované rozhodnutí totiž vůbec není součástí správního spisu a nikterak nesouvisí s napadeným rozhodnutím. Skutečnosti, které tomuto bloku žalobce vytýká, soud Pokračování - 13 - 50A 52/2016 nemůže přezkoumat, neboť se zřejmě vztahují k jinému správnímu rozhodnutí. Soudu současně nepřísluší domýšlet, zda se uvedená námitka nevztahuje k jinému pokutovému bloku, neboť soud nemůže přejímat úmysly žalobce. Pokutovému bloku ze dne 24. 11. 2015 žalobce vytýká chybnou právní kvalifikaci (údaj ve formátu „125c/1f1“), poukazuje na pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal, postrádá jednoznačnou seznatelnost místa spáchání přestupkového jednání a napadá popis přestupkového jednání ve formátu „telefonování za jízdy“. V napadeném rozhodnutí pak postrádá přezkoumatelný údaj o právní kvalifikaci a náležitou konkretizaci místa spáchání přestupku (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo). Žalobce dodává, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty. Nároky, které lze klást na obsahovou stránku pokutových bloků, již zdejší soud ozřejmil s odkazem na příslušnou judikaturu výše. Co se ostatních vytýkaných skutečností týče, soud posoudil uvedenou námitkou jako nedůvodnou. V pokutovém bloku je zaznamenáno, že daného dne v 8:22 hod. v Českých Budějovicích v ulici Luční č. 1 žalobce za jízdy držel v ruce hovorové zařízení, čímž porušil ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Za uvedené protiprávní jednání mu byla uložena pokuta dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu. Je zřejmé, že pokutový blok obsahuje jak identifikační údaje řidiče (žalobce), tak i SPZ vozidla, datum, čas i místo spáchání přestupku. Přestupkové jednání je označeno prostřednictvím konkrétního zákonného ustanovení a jednoznačně srozumitelně a dostatečně určitě popsáno slovy („řidič za jízdy v ruce držel hovorové zařízení“). Z důvodu nutnosti úsporného vyjadřování nelze nic namítat proti zápisu ve formě 125c/1/f/1 z. č. 361/2000 Sb., neboť s ohledem na charakter blokového řízení a povahu bloků nelze trvat na povinnosti uvádět současně také název zákona, případně provádět zápis zákonných ustanovení podrobněji. Takový požadavek by byl nadbytečný a směřoval by ke zbytečnému právnímu formalismu. Uvedené označení není chybnou právní kvalifikaci, ale stručným, přesným a jasným označením konkrétního ustanovení nezaměnitelně a srozumitelně definovaného zákona. Z bloku je patrné taktéž vytýkané přestupkové jednání („§ 7 odst. 1 písm. c) z. č. 361/2000 Sb.“). Je zde tedy uvedeno ustanovení, dle něhož byla uložena pokuta, výše pokuty, blok je datován a podepsán. Taktéž konkretizace místa je v daném případě postačující, neboť u pokutových bloků lze akceptovat strohé a zkratkovité formulace, pokud je pomocí nich skutek determinován tak, že nemůže být zaměněn s jiným, jak bylo ozřejměno shora. Nelze nic namítat proti tomu, aby místo spáchání přestupku bylo konkretizováno uvedením města a ulice (včetně čísla popisného domu), jak je tomu v žalované věci. Soud se pozastavuje nad tvrzením žalobce, že popis skutku je ve formátu „telefonování za jízdy“, neboť toto tvrzení se nezakládá na pravdě. Ve skutečnosti je na pokutovém bloku uvedeno zákonné ustanovení doplněné o následující popis přestupkového jednání: „řidič za jízdy v ruce držel hovorové zařízení“, což dostatečně vypovídá o porušení zákonem stanovené povinnosti. Žalobcem namítané slovní spojení „telefonování za jízdy“ se na bloku vůbec nevyskytuje. Nelze než konstatovat, že toto rozhodnutí splňuje zákonné požadavky a správní orgány nepochybily, když jej označily za způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobce na podporu tohoto žalobního bodu „volně cituje“ z judikatury Nejvyššího správního soudu. Uvedenou „volnou citaci“ již soud shora vypořádal. Taktéž věcnou příslušnost správního orgánu soud pojednal výše. Žalobcovy námitky do uvedeného bloku nemohou zpochybnit způsobilost tohoto rozhodnutí pro záznam bodů. Požadavku dostatečné individualizace skutku je vyhověno, jelikož z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se tak stalo. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí. Pokračování - 14 - 50A 52/2016 Ve vztahu k pokutovému bloku ze dne 4. 8. 2015 žalobce poukazuje na chybnou právní kvalifikaci (údaj ve formátu „125c/1f1“), namítá pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal, postrádá jednoznačnou seznatelnost místa spáchání přestupkového jednání a napadá popis přestupkového jednání ve formě „telefon řidič“. V napadeném rozhodnutí pak žalobce postrádá přezkoumatelný údaj o právní kvalifikaci a náležitou konkretizaci místa spáchání přestupku (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo). Žalobce dodává, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty. Nároky, které lze klást na obsahovou stránku pokutových bloků, již zdejší soud ozřejmil s odkazem na příslušnou judikaturu výše. Co se ostatních vytýkaných skutečností týče, soud posoudil uvedenou námitkou jako nedůvodnou. V pokutovém bloku je zaznamenáno, že daného dne v 17:30 hod. v Českých Budějovicích při jízdě po Lidické třídě u domu č. 276 žalobce jako řidič za jízdy držel v ruce telefonní přístroj, čímž porušil ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Za uvedené protiprávní jednání mu byla uložena pokuta dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu. Je zřejmé, že pokutový blok obsahuje jak identifikační údaje řidiče (žalobce), tak i SPZ vozidla, datum, čas i místo spáchání přestupku. Přestupkové jednání je označeno prostřednictvím konkrétního zákonného ustanovení a jednoznačně srozumitelně a dostatečně určitě popsáno slovy („jako řidič držel v ruce za jízdy telefonní přístroj“). Z důvodu nutnosti úsporného vyjadřování nelze nic namítat proti zápisu ve formě 125c/1f1 z. č. 361/2000 Sb., neboť s ohledem na charakter blokového řízení a povahu bloků nelze trvat na povinnosti uvádět současně také název zákona, případně provádět zápis zákonných ustanovení podrobněji. Takový požadavek by byl nadbytečný a směřoval by ke zbytečnému právnímu formalismu. Uvedené označení není chybnou právní kvalifikaci, ale stručným, přesným a jasným označením konkrétního ustanovení nezaměnitelně a srozumitelně definovaného zákona. Z bloku je patrné taktéž vytýkané přestupkové jednání („§ 7 odst. 1 písm. c) z. č. 361/2000 Sb.“). Je zde tedy uvedeno ustanovení, dle něhož byla uložena pokuta, výše pokuty, blok je datován a podepsán. Taktéž konkretizace místa je v daném případě postačující. Soud opětovně podotýká, že tvrzení žalobce o tom, že popis skutku je uveden ve formátu „telefon řidič“, je nepravdivé. Ve skutečnosti je na pokutovém bloku uvedeno zákonné ustanovení doplněné o následující popis přestupkového jednání: „ jako řidič držel v ruce za jízdy telefonní přístroj“, což dostatečně vypovídá o porušení zákonem stanovené povinnosti. Žalobcem namítané slovní spojení „telefon řidič“ se na bloku vůbec nevyskytuje. Nelze než konstatovat, že toto rozhodnutí splňuje zákonné požadavky a správní orgány nepochybily, když jej označily za způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobce na podporu tohoto žalobního bodu „volně cituje“ z judikatury Nejvyššího správního soudu. Uvedenou „volnou citaci“ již soud shora vypořádal. Taktéž věcnou příslušnost správního orgánu soud pojednal výše. Žalobcovy námitky do uvedeného bloku nemohou zpochybnit způsobilost tohoto rozhodnutí pro záznam bodů. Požadavku dostatečné individualizace skutku je vyhověno, jelikož z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se tak stalo. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí. V případě pokutového bloku ze dne 12. 6. 2015 žalobce poukazuje na chybnou právní kvalifikaci (údaj ve formátu „125c/1f1“), namítá pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal, postrádá jednoznačnou seznatelnost místa spáchání přestupkového jednání a napadá popis přestupkového jednání ve formě „telefon řidič“. V napadeném rozhodnutí pak žalobce postrádá přezkoumatelný údaj o právní kvalifikaci a náležitou konkretizaci místa spáchání přestupku (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo). Žalobce dodává, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty. Nároky, které lze klást na Pokračování - 15 - 50A 52/2016 obsahovou stránku pokutových bloků, již zdejší soud ozřejmil s odkazem na příslušnou judikaturu výše. Co se ostatních vytýkaných skutečností týče, soud posoudil uvedenou námitkou jako nedůvodnou. V pokutovém bloku je zaznamenáno, že daného dne v 9:35 hod. v Českých Budějovicích za jízdy po ulici O. Nedbala – Husově žalobce jako řidič osobního automobilu držel v ruce záznamové zařízení (mobilní telefon), čímž porušil ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Za uvedené protiprávní jednání mu byla uložena pokuta dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu. Je zřejmé, že pokutový blok obsahuje jak identifikační údaje řidiče (žalobce), tak i SPZ vozidla, datum, čas i místo spáchání přestupku. Přestupkové jednání je označeno prostřednictvím konkrétního zákonného ustanovení a jednoznačně srozumitelně popsáno slovy „řidič OA držel za jízdy zázn. zařízení (mob. telefon)“. Aby bylo učiněno zadost požadavku úsporného vyjadřování, nelze nic namítat proti zápisu ve formě 125c/1f bod 1) z. č. 361/2000 Sb. Z bloku je patrné taktéž vytýkané přestupkové jednání („§ 7/1 c z. č. 361/2000 Sb.“). Je zde tedy uvedeno ustanovení, dle něhož byla uložena pokuta, výše pokuty, blok je datován a podepsán. Taktéž konkretizace místa je s ohledem na shora konstatované postačující. Soud opětovně podotýká, že tvrzení žalobce o tom, že popis skutku je uveden ve formátu „telefon řidič“, je nepravdivé. Ve skutečnosti je na pokutovém bloku uvedeno zákonné ustanovení doplněné o následující popis přestupkového jednání: „řidič OA držel za jízdy zázn. zařízení (mob. telefon)“, což dostatečně vypovídá o porušení zákonem stanovené povinnosti. Žalobcem namítané slovní spojení „telefon řidič“ se na bloku vůbec nevyskytuje. Nelze než konstatovat, že toto rozhodnutí splňuje zákonné požadavky a správní orgány nepochybily, když jej označily za způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobce na podporu tohoto žalobního bodu „volně cituje“ z judikatury Nejvyššího správního soudu. Uvedenou „volnou citaci“ již soud shora vypořádal. Taktéž věcnou příslušnost správního orgánu soud pojednal výše. Žalobcovy námitky do uvedeného bloku nemohou zpochybnit způsobilost tohoto rozhodnutí pro záznam bodů. Požadavku dostatečné individualizace skutku je vyhověno, jelikož z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se tak stalo. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí. Pokutovému bloku ze dne 26. 2. 2015 žalobce vytýká chybnou právní kvalifikaci (údaj ve formátu „125c/1f1“), poukazuje na pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal, postrádá jednoznačnou seznatelnost místa spáchání přestupkového jednání a napadá popis přestupkového jednání ve formě „telefon řidič“. V napadeném rozhodnutí pak žalobce postrádá přezkoumatelný údaj o právní kvalifikaci a náležitou konkretizaci místa spáchání přestupku (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo). Žalobce dodává, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty. Nároky, které lze klást na obsahovou stránku pokutových bloků, již zdejší soud ozřejmil s odkazem na příslušnou judikaturu výše. Co se ostatních vytýkaných skutečností týče, soud posoudil uvedenou námitkou jako nedůvodnou. V pokutovém bloku je zaznamenáno, že daného dne ve 14:40 hod. v Českých Budějovicích za jízdy po ulici M. Horákové, poblíž Penny marketu, žalobce jako řidič osobního automobilu držel telefon, čímž porušil ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Za uvedené protiprávní jednání mu byla uložena pokuta dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu. Je zřejmé, že pokutový blok obsahuje jak identifikační údaje řidiče (žalobce), tak i SPZ vozidla, datum, čas i místo spáchání přestupku. Přestupkové jednání je označeno prostřednictvím konkrétního zákonného ustanovení a dostatečně určitě popsáno slovy („za jízdy držel telefon“). Z důvodu požadavku úsporného vyjadřování nelze nic namítat proti zápisu ve formě 125c/1/f1 z. č. 361/2000 Sb. Z bloku je patrné taktéž vytýkané přestupkové jednání („§ 7/1/c z. č. 361/2000 Sb.“). Je zde tedy uvedeno ustanovení, dle něhož byla uložena pokuta, výše pokuty, blok je datován a podepsán. Pokračování - 16 - 50A 52/2016 Taktéž konkretizace místa je s ohledem na shora konstatované postačující. Soud opětovně podotýká, že tvrzení žalobce o tom, že popis skutku je uveden ve formátu „telefon řidič“, je nepravdivé. Ve skutečnosti je na pokutovém bloku uvedeno zákonné ustanovení doplněné o následující popis přestupkového jednání: „za jízdy držel telefon“, což dostatečně vypovídá o porušení zákonem stanovené povinnosti. Žalobcem namítané slovní spojení „telefon řidič“ se na bloku vůbec nevyskytuje. Nelze než konstatovat, že toto rozhodnutí splňuje zákonné požadavky a správní orgány nepochybily, když jej označily za způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobce na podporu tohoto žalobního bodu „volně cituje“ z judikatury Nejvyššího správního soudu. Uvedenou „volnou citaci“ již soud shora vypořádal. Taktéž věcnou příslušnost správního orgánu soud pojednal výše. Žalobcovy námitky do uvedeného bloku nemohou zpochybnit způsobilost tohoto rozhodnutí pro záznam bodů. Požadavku dostatečné individualizace skutku je vyhověno, jelikož z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se tak stalo. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí. Pokud žalobce obecně zpochybňuje způsobilost pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky nejsou jako konkrétní a individualizované vůbec vymezeny, nezbývá než konstatovat, že takové tvrzení se nezakládá na pravdě, neboť žalobou napadené bloky splňují veškeré zákonné požadavky, a to jak po stránce formální, tak i obsahové. Přestupce je nezaměnitelně identifikován, jsou zde uvedeny datum i čas přestupkového jednání, nechybí přesné vymezení místa spáchání přestupku, konkretizace přestupku (ve formě zákonného ustanovení i popisu přestupkového jednání), bloky jsou datovány a podepsány. Vše je zaznamenáno čitelně a srozumitelně. Vzhledem k tomu, že žalobce obecně napadl způsobilost podkladů pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče, učinil soud žalobě zadost, když posoudil taktéž blok ze dne 9. 12. 2015, ačkoli k tomuto žalobce konkrétní námitky neformuloval. Také v tomto případě nezbylo soudu než konstatovat, že uvedený blok splňuje veškeré náležitosti, které lze na rozhodnutí vydaná v blokovém řízení klást, a to s ohledem na zákonná ustanovení i příslušnou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Nelze než konstatovat, že i toto rozhodnutí lze považovat za způsobilé pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci není pochyb o způsobilosti přezkoumávaných bloků být podkladem pro zápis bodů do registru řidičů, neboť spáchané přestupky jsou dostatečně konkrétně vymezeny a vyhovují požadavkům na individualizaci přestupkového jednání. Současně je zřejmé komu, kdy, kde a za jaký přestupek byla ta která pokuta v blokovém řízení uložena. Strohé a zkratkovité údaje na pokutových blocích nelze namítat, pokud jsou tyto zkratky doplněny odkazem na příslušné ustanovení zákona. S rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, čj. 4As 127/2014-39, je soud obeznámen, posuzovaná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení mu však v žádném ohledu neodporují. Postupem žalovaného ve věci nedošlo k narušení právní jistoty žalobce ani ke krácení jeho práv, soud nemá pochybnosti o zákonnosti napadeného rozhodnutí. K projednání žaloby nebylo třeba nařizovat jednání, neboť byly splněny předpoklady pro rozhodnutí ve věci bez jednání podle § 51 s. ř. s. Na základě shora uvedeného se shrnuje, že žalovaný v řízení postupoval v souladu s právními předpisy a napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou. Soud neshledal, že by byl žalobce postupem žalovaného zkrácen na svých právech. Soud na základě výše popsaného uzavřel, že žaloba není důvodná a jako takovou ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Pokračování - 17 - 50A 52/2016 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízení nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 4. dubna 2017 Předsedkyně senátu JUDr. Věra Balejová v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka