50 A 54/2017

Rubrum

50A 54/2017 - 71 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Marie Trnkové v právní věci Žalobce: Cibella, s.r.o., IČ 28366897 sídlem Táborská 959, Benešov zast. advokátem Mgr. Petrem Zíkou sídlem Masarykovo nám. 225, Benešov proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářova 451/13, Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2017, č. j. 1315/1.30/17-3 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Pokračování - 2 - 50A 54/2017

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 31. 5. 2017, č. j. 1315/1.30/17-3 žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích č.j. 8548/5.30/16-33 ze dne 15. 12. 2016, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 630.000 Kč, neboť žalobce byl uznán vinným ze spáchání správního deliktu dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti.

2. Žalobce v žalobě zejména namítá nepřiměřenost uložené sankce, neboť pokuta ve výši 630.000 Kč je pro něj likvidační a rovněž nesouhlasí s odůvodněním výše pokuty. Žalobce totiž nedisponuje finančními prostředky, ale ani žádným jiným majetkem, který by mohl sloužit k úhradě vymáhané pokuty. Žalobce v roce 2016 dosáhl základu daně ve výši 29.000 Kč a v roce 2015 pak dosáhl základu daně vyšší než v roce 2016, nicméně ve výši, která by neodůvodňovala dojít k závěru, že uložená sankce je sankcí přiměřenou. Zcela nesprávný je závěr žalovaného, že k datu 31. 12. 2015 vykazoval žalobce položku krátkodobých pohledávek ve výši 2.766.000 netto, což je vysoká hodnota likvidní složky majetku, tedy relativně snadno zpeněžitelná. Žalobce sice vykazoval na straně pohledávek uvedenou částku, nicméně proti tomu ve svém účetnictví evidoval závazky v obdobné výši, proto, pokud by došlo k nepoužití zaplacených prostředků z těchto pohledávek na úhradu závazků, došlo by tím k zadlužení společnosti.

3. Žalobce dále namítá nesprávný závěr na základě zjištěného skutkového stavu, že se dopustil podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti tím, že umožnil výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1 zákona o zaměstnanosti. Žalobce totiž s jednotlivými cizinci uzavřel obchodněprávní vztah, proto jednotlivé dílčí znaky „nezávislé“ práce nelze podřadit pod nezávislé podnikání žalobce. Žalobce tedy nenaplnil znaky tzv. švarcsystému, v daném případě s jednotlivými osobami neuzavíral pouze formálně právní vztah obchodní, neboť osoby, které se daného obchodněprávního vztahu účastnily, se chovaly a vystupovaly jako samostatní podnikatelé. Proto nelze spatřovat v jejich jednání tzv. zastřený pracovněprávní vztah. Podle žalobce bylo prokázáno, že jednotlivé fyzické osoby vykonávaly svou činnost v rámci své podnikatelské činnosti, tuto činnost vykonávaly osobně na svůj účet a na svou odpovědnost. Uvedené osoby kromě podnikatelské činnosti (šití potahů) měly i jinou podnikatelskou činnost, tedy měly zajištěn příjem i z jiné činnosti. Proto zde nemůže existovat ekonomická závislost na žalobci. Podle žalobce nebyly naplněny ani další znaky závislé práce, zejména výkon práce ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, práce jménem zaměstnavatele. Smluvní vztah mezi žalobcem a jednotlivými fyzickými osobami byl založen smlouvou o dílo, na základě které žalobce u těchto samotných podnikatelů objednával počet výrobků. Tito podnikatelé provedli nasmlouvanou činnost a výrobky předali žalobci. Jednotlivé fáze smluvního vztahu byly v provedeném dokazování prokazovány zejména listinnými důkazy a svědeckými výpověďmi. Žalobce těmto osobám neurčoval pracovní dobu, její rozvržení, neurčoval jim ani normy, osoby prováděly podnikatelskou činnost podle svého uvážení. Rovněž nebyla prokázána soustavnost, neboť svědci uváděli, že soustavně například každý den, týden apod. nevykonávali svou činnost pro žalobce. Záleželo na jejich uvážení, kdy budou činnost objednanou žalobcem vykonávat. Rovněž je nesprávný závěr správních Pokračování - 3 - 50A 54/2017 orgánů, že byl mezi žalobcem a jednotlivými fyzickými osobami vztah podřízenosti a nadřízenosti naplnění tohoto subjektivního znaku závislé činnosti prokázáno nebylo. Správní orgán proto zcela účelově hledá v obchodně závazkovém vztahu znaky závislé práce. Pokud správní orgán uvádí, že společnost Bentex Automotive a.s. si objednala určitý počet výrobků, neboť pro ni byl důležitý objem výroby, nikoli pracovníci, k tomu žalobce zdůrazňuje, že tato společnost si neobjednávala výrobky u jednotlivých fyzických osob, ale u žalobce, který dále nasmlouvával zhotovení zakázky. Žalobce od počátku uzavření smluvního vztahu mezi ním a fyzickými osobami se nejedná o zastřený pracovně právní vztah, ale výlučně o vztah mezi podnikateli, který má veškeré znaky podnikání a nikoli závislé práce. Proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Při rozhodování o výši pokuty byly detailně zhodnoceny majetkové poměry žalobce, kdy bylo vycházeno z účetních výkazů a faktur pro společnost Bentex Automotive a.s. Správní orgány nemohou výši pokuty odvíjet pouze od majetkových poměrů žalobce, neboť ty jsou pouze jedním z kritérií pro uložení sankce. Uložená pokuta musí mít preventivní a represivní účinek a musí být citelným zásahem pro delikventa. Podle žalovaného, osoby, se kterými žalobce pouze formálně uzavřel obchodněprávní vztahy, nejednaly jako samostatně podnikající fyzické osoby nýbrž jako zaměstnanci. Žalovaný rovněž nesdílí názor žalobce, že osoby vykonávaly činnost na svůj účet a odpovědnost, neboť v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že osoby vykonávaly svou činnost na účet a odpovědnost žalobce, který nesl odpovědnost za výkon jejich činnosti. Ke skutečnosti, že fyzické osoby měly i příjem z jiné činnosti než z činnosti pro žalobce, žalovaný uvedl, že jiný příjem měly pouze dvě osoby, což neznamená, že zde nevznikla jejich závislost na žalobci. Příjem poskytovaný fyzickým osobám žalobcem byl příjmem majoritním a stálým, kdy každý měsíc dosahoval výše průměrné mzdy 24.000 Kč, naopak od příjmu z jiných činností, který byl nahodilý. Závislost fyzických osob byla dána rovněž vázaností pokyny žalobce. Správními orgány byl popsáno naplnění dalších znaků, jako je nadřízenost zaměstnavatele a podřízenost zaměstnance stejně jako práce jménem zaměstnavatele. Fyzické osoby nezhotovovaly dílo, nýbrž pouze vykonávaly pracovní činnost ve formě ušití určitého stehu u finálního výrobku, a to jménem žalobce, jehož jmenovkami byly označeny. Činnost vykonávaly na stanoveném místě, čase, stanoveným způsobem a ve stanoveném množství. Činnost nebyla vykonávána dle volného uvážení, naopak osoby byly omezeny požadavky ze strany žalobce na ně kladenými.

5. Ze správního spisy byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

6. Dne 5. 6. 2015 byla u žalobce zahájena kontrola a jejím předmětem bylo dodržování pracovně evidenční povinnost při zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí, umožnění výkonu nelegální práce a výkon nelegální práce. O provedení kontroly byl vyhotoven protokol. Na základě kontroly bylo žalobcem zahájeno správní řízení pro podezření ze spáchání správního deliktu ohledně podezření ze spáchání správního deliktu, umožnění výkonu nelegální práce dle § 120 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Současně bylo nařízeno i ústní jednání, které se z důvodu odročení konalo dne 20. 5. 2016. Při jednání byl žalobce seznámen s listinnými důkazy, které byly v rámci kontroly zajištěny. Žalobce sdělil, že se ve lhůtě dvou týdnů vyjádří, eventuálně navrhne další důkazy.

7. Správní orgán vyslechl svědky, a to osoby provádějící činnost pro žalobce. Dne 14. 6. 2016 byli za účasti tlumočníka z jazyka českého do vietnamského vyslechnuti svědci, a to D. V. Pokračování - 4 - 50A 54/2017 D., D T. V., P. T. T. X. a N. T. D. a V. V. T. Prvostupňový správní orgán rovněž zajistil svědecké výpovědi zaměstnanců společnosti Bentex Automotive a.s., a to F. F., Z. T., kteří byli vyslechnuti v přítomnosti žalobce.

8. Prvostupňový správní orgán vyzval žalobce k doložení evidence pracovní doby osob s. v. č. vykonávající pro něj činnost v provozovně společnosti Bentex Automotive a.s. v Benešově nad Černou za období leden 2015 až říjen 2015. žalobce sdělil, že nevedl evidenci pracovní doby. Za účelem doplnění dokazování navrhl provedení důkazu listinami, které doložil, a to výpisy z registru ekonomických subjektů a fakturami určené pro odběratele T. D. V. a V. T. V., společně s příjmovými doklady.

9. Dne 18. 10. 2016 správní orgán stanovil žalobci lhůtu k předložení dalších důkazních prostředků, návrhů na doplnění dokazování a k vyjádření se k věci a k podkladům před vydáním rozhodnutí a vyzval jej, aby doložil své aktuální majetkové poměry. Žalobce na základě výzvy předložil daňové přiznání. Prvostupňový správní orgán vydal dne 6. 1. 2017 rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti a za uvedený správní delikt mu byla uložena pokuta ve výši 630.000 Kč, neboť umožnění výkonu legální práce bylo prokázáno bez dalších pochybností. Pracovníci vykonávali po žalobce nelegální práce, kdy jednotlivé znaky správního deliktu byly naplněny, pracovníci v provozovně nekonali činnost podnikatele, nýbrž byli v pozici zaměstnance, kdy pouze vstupovali do výrobního procesu od jeho administrativy až po logistiku jen v určité fázi, kdy prováděli určité operace vedoucí k výrobě a expedici autopotahu. Pracovníci tedy nezhotovovali žádné dílo na svou odpovědnost a nebezpečí, nýbrž konali závislou práci. Vedle formálních znaků správního deliktu byl naplněn i znak materiální, neboť umožnění výkonu nelegální práce výrazným způsobem poškozuje samotné pracovníky, neboť nepodléhají ochraně, která vzniká z pracovněprávního vztahu. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 630.000 Kč, která je na samé spodní hranici zákonem umožněné sazby, a to konkrétně ve výši 6,3 %, neboť mu mohla být uložena pokuta až do výši 10 miliónů korun. Správní orgán uvedl majetkové poměry žalobce a přihlédl i k osobním poměrům, kdy vycházel z údajů doložených samotným žalobcem, přičemž přihlédl k tomu, že žalobce poskytoval svým pracovníkům měsíční odměny, které byly obdobné jako průměrná mzda v České republice. Dále bylo přihlédnuto i k tomu, že žalobce nebyl ještě správním orgánem trestán, jednalo se o jeho první postih.

10. Žalobce se odvolal, jeho odvolání bylo jako nedůvodné zamítnuto a napadené rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 15. 12. 2016 bylo potvrzeno.

11. Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), ve svém rozhodnutí vyšel ze skutkového a právního stavu zjištěného ke dni vydání rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

12. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel krajský soud ze zákoníku práce, kde je v § 2 upravena závislá práce tak, že se jedná o práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době, na pracovišti zaměstnavatele popřípadě na jiném dohodnutém místě. Pokračování - 5 - 50A 54/2017 13. Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti upravuje v § 140 odst. 1, za jakých podmínek se právnická a fyzická osoba dopustí přestupku tím, že dle písm. c) umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1 nebo 2. Ustanovení § 5 pak definuje nelegální práci pod písm. e). Zde v bodě 1 jako závislou práci vykonávanou fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah. Krajský soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že dle uvedeného zákonného ustanovení se žalobce dopustil správního deliktu na úseku zaměstnanosti dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti tím, že umožnil výkon nelegální práce. V daném případě došlo k naplnění jednotlivých aspektů závislé práce, jak je upraveno v § 2 zákoníku práce, neboť v daném případě byl prokázán vztah nadřízenosti a podřízenosti ve vztahu žalobce a ostatních pracovníků, stejně tak i aspekt provádění práce jménem zaměstnavatele, žalobce. Bylo prokázáno, že práce byly prováděny na náklady a odpovědnost žalobce, přestože ne vždy v pravidelné pracovní době. Soud rovněž shledal, že výkon prací byl prováděn jménem žalobce, proto byly shledány prvky zastřené závislé práce.

14. Za nelegální práci je považován výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah. Pojem závislé práce je zakotven v zákoníku práce v § 2 odst. 1, kde jsou vymezeny znaky závislé práce, které musí být kumulativně naplněny, aby se mohlo o závislou práci jednat a mohlo následně docházet k výkonu práce formou „švarcsystému“. Závislá práce však musí být vykonávána pouze v základním pracovněprávním vztahu, za který je považován pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Z výkonu závislé práce pak jako důsledek vyplývá, že závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době, na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. Za základní definiční fakt závislé práce je považován vztah nadřízenosti a podřízenosti. Zaměstnavatel je oprávněn zaměstnanci udělovat pokyny a zaměstnanec je musí respektovat, přičemž právní rámec pracovně právního vztahu ve svém důsledku vytváří dominantní postavení zaměstnavatele. Tyto vztahy vytváří osobní vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, když oběma stranám náleží práva a povinnosti, kdy zaměstnanec plní úkoly osobně a nemůže je přenést na další osobu a zaměstnavatel má povinnost chránit zdraví zaměstnance a jeho bezpečnost při práci. Práci vykonává formou jednorázových byť i opakujících se zakázek, při kterých fyzická osoba vlastnící živnostenský list, používá své vlastní pracovní prostředky a nepodléhá pokynům objednatele práce ohledně pracovních postupů a pracovní doby, zakázky poskytuje tímto způsobem více firmám apod. Znaky závislé práce nenaplňuje a je možno ji vykonávat i v obchodněprávním nebo občanskoprávním smluvním vztahu.

15. Nelegální práce je jevem s vysokou společenskou nebezpečností, kdy fyzické osoby, které nelegální práci vykonávají, nejsou za tuto práci odměňováni odpovídající mzdou, pracují někdy v nevyhovujících pracovních podmínkách.

16. Pro danou záležitost je nutno odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2007 č.j. 3 Ad 32/2007-66, v němž je pod definiční prvek závislosti řazena dlouhodobá činnost. Zkoumat soustavnost vykonávané práce z pohledu znaku závislé práce je logické i ohledně vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, který se zpravidla vytvoří pouze v případě dlouhodobé vykonávané činnosti. Ze stejné premisy vychází i rozsudek NSS ze dne 13. 2. 2014, č.j. 6 Ads 46/2013-35, který pod znaky závislé práce zahrnul soustavnost také. Uvedl, že „za (samostatný) znak“ je nutno považovat již první část definice, která hovoří o tom, že práce je „vykonávána“. Nejen Pokračování - 6 - 50A 54/2017 z tohoto gramatického vyjádření (vid nedokonavý), ale zejména z účelu definice a postihu nelegální práce je zřejmé, že mohou zůstat v platnosti dřívější judikatorní závěry o soustavnosti jako znaku závislé práce, neboť při jednorázové či příležitostné spolupráci se jen těžko může mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem vytvořit jakýkoliv vztah, natožpak vztah závislosti“. Tento rozsudek lze aplikovat i na danou věc. Z toho vyplývá, že i soustavností vykonávané činnosti se musí správní orgány v případě posuzování nelegální práce zabývat. V dané věci byla práce vykonávaná soustavně, což vyplývá z provedených důkazů, zejména ze svědeckých výpovědí. Proto správní orgán mohl posoudit soustavnost vykonávané činnosti z informací získaných z výpovědí svědků (zaměstnanců).

17. Spáchání správního deliktu bylo prokázáno, neboť zaměstnanci vykonávali práci dle pokynů zaměstnavatele, neplnili práci samostatně, a to ve stanoveném místě, čase a stanoveným způsobem. Pracovníci rovněž nevystupovali vůči třetím osobám vlastním jménem, nýbrž jménem žalobce. Nebyli odpovědni za dílo jako celek, nýbrž za jimi prováděnou operaci ve formě určitého pracovního úkonu tedy několik lidí se podílelo na vytvoření jednoho výrobku. Pracovníci se svou pracovní činností pouze na zhotovení díla podíleli. Z toho vyplývá, že každý z pracovníků nebyl odpovědný za kvalitu díla jako takového, nýbrž pouze za kvalitu jimi provedené práce ve formě operace na výrobku. Proto je správný závěr žalovaného, že se žalobce dopustil správního deliktu umožněním výkonu nelegální práce podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, neboť pracovníci vykonávali nelegální práci, kdy jednotlivé znaky byly naplněny jednáním žalobce. Pracovníci nekonali v provozovně odběratele činnost podnikatele, nýbrž byli v pozici zaměstnance, kdy vstupovali do výrobního procesu jen v určité fázi, kdy prováděli operace vedoucí k výrobě autopotahů. Pracovníci tedy nezhotovovali dílo na svou odpovědnost a nebezpečí, proto vykonávali závislou práci. V daném případě byl naplněn i materiální znak správního deliktu, jestliže umožnění výkonu nelegální práce poškozuje pracovníky, neboť nepodléhají ochraně dané zákoníkem práce. Tímto postupem žalobce dochází k poškození trhu práce a celé ekonomiky, jestliže za pracovníky žalobce neodváděl zákonné odvody ve formě zdravotního a sociálního pojištění.

18. K námitce žalobce ohledně nepřiměřenosti uložené sankce soud uvádí, že ukládání trestu je založeno na zákonnosti a individualizaci trestu. Princip individualizace trestu znamená, že správní orgán má účastníku vysvětlit, jaké konkrétní okolnosti vzal při svém rozhodování v potaz a proč mu byla uložena pokuta v té konkrétní výši. V daném případě správní orgány uvedly veškerá zákonem stanovená kritéria pro individualizaci ukládané sankce, a to zejména s ohledem na individualizaci majetkových a osobních poměrů žalobce. Jak prvostupňový správní orgán, tak i žalovaný v případě hodnocení kritérií osobních a majetkových poměrů žalobce vycházely z totožných skutkových okolností. Správními orgány bylo řádně odůvodněno, proč je pokuta právě ve výši 630.000 Kč pokutou za zjištěné protiprávní jednání adekvátní majetkovým a osobním poměrům žalobce.

19. Soud poznamenává, že veškerá kritéria tvoří jeden celek a správní orgány by je měly hodnotit komplexně a ve vzájemné souvislosti. Z odůvodnění rozhodnutí musí být jasně patrno, jaká uvedená kritéria pro uložení sankce žalobci byla zmíněna a dostatečně odůvodněna. Dále musí být v odůvodnění rozhodnutí uvedeno, která další v demonstrativním výčtu výslovně neuvedená kritéria byla vzata v úvahu. Správní orgán je povinen při ukládání sankce se podrobně zabývat všemi hledisky, která mu zákon předkládá a podrobně a přesvědčivě odůvodnit, ke kterému hledisku přihlédl a jaký vliv Pokračování - 7 - 50A 54/2017 toto hledisko mělo na konečnou výši pokuty. Správní orgán vycházel ze zákonných podmínek o ukládání pokut stanovených v § 141 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, tedy přihlédl k závažnosti správního deliktu zejména ke způsobu jeho spáchání, jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Správní orgán přihlédl i k osobním a majetkovým poměrům žalobce vycházel z údajů doložených samotným účastníkem řízení.

20. Předmětem podnikání žalobce je specializovaný maloobchod a maloobchod se smíšeným zbožím a hlavní činností je činnost agentur zprostředkujících zaměstnání.

21. Žalobce uvedl, že nevlastní žádný nemovitý majetek, jediným jeho majetkem jsou dva starší osobní automobily s tím, že nedisponuje ani krátkodobým finančním majetkem. V roce 2015 činil základ daně 152.000 Kč, kdy stejný základ daně je předpokládaný i v roce 2016. Správní orgán zjistil, že roční úhrn čistého obratu činil 16.094.918 Kč, kdy oběžná aktiva dosahovala výše 2.901.000 Kč a žalobce dle rozvahy disponoval krátkodobým finančním majetkem, který dosahoval výše 135.000 Kč a hospodařil se ziskem 178.000 Kč. Správní orgán rovněž zjistil, že žalobce za období od ledna 2015 do června 2015 od odběratele za vykonané zakázky získal 2.057.830 Kč, když pracovníkům za práci vyplatil cca 800.000 Kč. Proto správní orgán dospěl k závěru, že uložená pokuta s ohledem na výše uvedené údaje, a to zejména oběžná aktiva a tržby z objednávek pro odběratele, přestože vykazuje výsledek hospodaření nedosahující ani 200.000 Kč., nebude pro žalobce likvidační. Poukázal na to, že tvoří pouhých 6,3 % maximální zákonné sazby sankce za tento správní delikt, proto pokuta ve výši 630.000 Kč nemůže být pro žalobce likvidační. Žalobce opětovně poukázal na dosažený základ daně ve výši 152.000 Kč a zisk ve výši 178.000 Kč za rok 2015 s tím, že žalovaný tyto ekonomické ukazatele nepovažoval za uvedení komplexního pohledu na celkové majetkové poměry žalobce, neboť žalobce ke dni 31. 12. 2015 vykazoval položku krátkodobých pohledávek ve výši 2.766.000 Kč netto, což je poměrně vysoká hodnota likvidní složky majetku, tedy relativně snadno zpeněžitelná. Dle soudu prvostupňový správní orgán správně poukázal na tržby žalobce, roční úhrn čistého obratu, což bylo vykázáno v řádech deseti miliónů korun. Žalovaný proto správně uzavřel, že nic nenasvědčuje tomu, že by pokuta ve výši 630.000 Kč mohla mít pro žalobce likvidační účinky. Uložená pokuta nevybočuje ani z mezí přezkoumatelného správního uvážení a naplňuje preventivní i represivní funkci. Z uvedeného odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že hlediska daná ustanovením § 142 odst. 2 zákona o zaměstnanosti byla respektována a závěr učiněný žalovaným je správný. Uložená pokuta nikterak nevybočuje ze správní praxe zavedené správními orgány a je i v tomto ohledu v souladu se zásadou legitimního očekávání. Soud poznamenává, že uložená pokuta tvoří 6,3 % maximální zákonné sazby sankce za spáchaný správní delikt a vzhledem k uvedeným kritériím představuje pokutu přiměřenou a spravedlivou. Stanovení výše pokuty je správním uvážením. Při ukládání sankce správní orgány nevybočily z mezí zákona a aplikovaly kritéria stanovená zákonem pro ukládání sankcí za správní delikty na daném úseku. Poměry žalobce byly řádně zhodnoceny. Bylo poukázáno na to, že žalobce se dopustil uvedeného správního deliktu, jestliže čtyři pracovníci vykonávali pro žalobce závislou činnost, což bylo hodnoceno negativně, majetkové poměry byly rovněž řádně zhodnoceny. Soud poznamenává, že odpovědnost za správní delikt je odpovědnostní objektivní, kdy nepřichází v úvahu posuzování, šlo-li o delikt úmyslný, eventuálně zkoumat pohnutky žalobce. V daném případě se o sankci ve zjevně nepřiměřené výši nejedná. Správní orgány rovněž neopomněly odůvodnit žalobcovy námitky k ukládání sankcí u obdobných správních deliktů. Pokračování - 8 - 50A 54/2017 22. Soud proto dospěl k závěru, že pokuta uložená správními orgány je přiměřená poté, co byla řádně vyhodnocena majetková situace žalobce i další skutečnosti týkající se jeho příjmových poměrů. Žalobce proto zcela bezdůvodně namítá, že uložená pokuta byla vyměřena v nepřiměřené výši. Žalobce by měl mít na paměti, že za uvedený správní delikt mu mohla být uložena pokuta až do výše 10.000.000 Kč. Správní orgány dospěly k jednoznačnému závěru, že se žalobce předmětného správního deliktu dopustil, a proto bylo jejich povinností žalobce za toto jednání žalobce postihnout sankcí. Závěry uváděné správními orgány ve vztahu k výši uložené sankce jsou zcela v souladu s požadavky na odůvodnění výše sankce ve smyslu § 142 odst. 2 zákona o zaměstnanosti a jsou plně přezkoumatelné. Majetková situace žalobce mu umožňuje uvedenou pokutu uhradit, když v souvislosti s tím soud opětovně poukazuje na žalobcovu možnost požádat příslušný úřad o splátkový kalendář. Soud poznamenává, že žalobce v žalobě zcela obecně namítá, aniž jakkoliv dokládá, že žalobce na straně pohledávek evidoval ve svém účetnictví závazky v obdobné výši. Žádný takový důkaz o pohledávkách však nepředložil. Proto soud považuje žalobcovu výhradu ohledně nepřiměřenosti uložené sankce za neopodstatněnou.

23. Soud proto uzavřel, že postup správních orgánů byl souladný se zákonem. Proto na základě výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož, nestanoví-li zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce ve věci úspěch neměl, jestliže byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, žalovanému správnímu orgánu, kterému by jako úspěšnému účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Pokračování - 9 - 50A 54/2017 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 8. ledna 2018 Mgr. Helena Nutilová v.r. předsedkyně senátu