50 A 54/2019

Rubrum

č.j. 50 A 54/2019-48 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. Bc. et Bc. Petra Jiříka (soudce zpravodaj) ve věci žalobce: P. Č. bytem zastoupena advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, Praha 8 proti žalovanému: Magistrát města České Budějovice sídlem nám. Přemysla Otakara II, 1/2, České Budějovice v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívající v tom, že Magistrát města České Budějovice žalobci doručil rozhodnutí ze dne 17. 7. 2019, č. j. SO/17369/2018-3, sp. zn. 7805/2018/Kas, do datové schránky Ing. M. J., aniž by datové zprávě vyznačil příznak „do vlastních rukou“, takto:

Výrok

I. Určuje se, že zásah Magistrátu města České Budějovice spočívající v tom, že žalobci doručil rozhodnutí ze dne 17. 7. 2019, č. j. SO/17369/2018-3, sp. zn. 7805/2018/Kas, do datové schránky Ing. M. J., aniž by datové zprávě vyznačil příznak „do vlastních rukou“, byl nezákonný.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 50 A 54/2019

Odůvodnění

I. Vymezení věci, shrnutí žaloby

1. Včasně podanou žalobou, doručenou krajskému soudu dne 9. 9. 2019, se žalobce domáhal deklarace nezákonnosti zásahu správního orgánu, spočívajícího v doručení rozhodnutí do datové schránky svého zmocněnce v rámci proběhnuvšího přestupkového řízení bez příznaku „do vlastních rukou“, na základě čehož došlo k otevření zprávy osobou neoprávněnou. Tím mělo dojít k porušení žalobcova práva na ochranu osobních údajů, práva na informační sebeurčení, práva na soukromí a práva na ochranu osobnosti.

2. Předmětné rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2019, č. j. SO/17369/2018-3, sp. zn. 7805/2018/Kas, bylo do datové schránky zmocněnce dodáno dne 17. 7. 2019, doručeno bylo dne 24. 7. 2019, kdy se do datové schránky přihlásila pověřená osoba, jež neměla oprávnění číst zprávy určené do vlastních rukou, mezi které patří v souladu se zákonem i rozhodnutí o přestupku. K prokázání svých tvrzení žalobce doložil datovou zprávu a doručenku k uvedenému rozhodnutí. Dále žalobce navrhl, v případě pochybností o oprávnění pověřené osoby k přístupu ke zprávám do vlastních rukou, vyžádat informace o oprávnění k datové schránce zmocněnce od Ministerstva vnitra.

3. Dle žalobce je zřejmé, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se dostalo do dispozice pověřené osoby, tj. osoby neoprávněné číst zprávy určené do vlastních rukou, výhradně kvůli tomu, že žalovaný v rozporu s § 19 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nevyznačil v datové zprávě příznak do vlastních rukou. Pokud by tak žalovaný učinil, bylo by to zřejmé z doručenky datové zprávy.

4. Pochybením žalovaného se tak zpráva určená do vlastních rukou žalobce, resp. jeho zmocněnce dostala do dispozice osoby, jež neměla oprávnění číst takové zprávy. Je přitom právem žalobce, rozhodnout, jaké osoby informuje o tom, že mu byl uznán vinným z přestupku a o výši uložené sankce.

5. Z uvedených důvodu žalobce spatřuje v jednání žalovaného nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s., který zasahuje do jeho osobnostních práv, neboť žalovaný v rozporu s právními předpisy poskytl třetí osobě informace o shledání žalobce vinným pro přestupek, a to i spolu s informací o uložené sankci a podrobným skutkovým a právním rozborem údajných přestupků, který je obsažen v odůvodnění předmětného rozhodnutí. Žalobce dále odkazuje na judikaturu, konkrétně na nález Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. I ÚS 512/02, na nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I ÚS 1586/09, na nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2008, sp. zn. I ÚS 1835/07, či rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 13. 5. 2019, č. j. 50 A 99/2018-39.

6. Na základě výše uvedeného žalobce navrhuje, aby krajský soud deklaroval nezákonnost popsaného zásahu a přiznal mu náhradu nákladů řízení. II. Shrnutí vyjádření žalovaného Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 50 A 54/2019 7. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 8. 10. 2019 sdělil, že má za to, že nebyly naplněny obligatorní podmínky nezákonného zásahu. Žalobce nebyl omezen na svých procesních právech, k nevyznačení předmětného příznaku došlo vinou technických problémů, které oprávněná úřední osoba nemohla ovlivnit. V případě žalobce se ani nemohlo jednat o zveřejnění jeho osobních údajů ve smyslu § 18 zákona na ochranu osobních údajů, neboť by se tak muselo stát veřejným způsobem.

8. Dílčí procesní postupy nemohou dle žalovaného znamenat samostatný zásah správního orgánu ve smyslu § 82 s. ř. s., oznámení rozhodnutí žalobci, resp. jeho obecnému zmocněnci prostřednictvím datové schránky, je úkonem doručení, tedy pouhým procesním úkonem technicky zajišťující průběh řízení a nikoliv úkonem veřejné správy směřujícím proti jednotlivci způsobilý zásahu do jeho práv a povinností.

9. Žalovaný připouští, že způsob doručení nemusel být nutně v souladu s procesním řádem, podanou žalobu považuje za zcela obecnou, neboť žalobce neuvádí žádné konkrétní dotčení své sféry subjektivních práv. Žalovaný též poznamenává, že ústavní soud v usnesení ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2594/11, konstatoval, že při doručování prostřednictvím datových schránek, v případě, kdy se dostane zásilka do vlastních rukou do dispozice osoby, která nemá potřebné oprávnění pro její čtení, se nemusí nutně jednat o nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s.

10. S ohledem na výše uvedené tak navrhuje žalovaný podanou žalobu zamítnout pro její nedůvodnost.

11. Žalovaný následně dne 22. 10. 2019 zaslal krajskému soudu doplnění k vyjádření ke správní žalobě, ve kterém především podotýká, že mu v bylo zasláno v jiné věci odvolání Ing. J., obsahující veškeré identifikační údaje účastníka řízení, včetně popisu skutku a uvedení identifikačních údajů svědka, přičemž Magistrát města České Budějovice nebyl adresátem tohoto přípisu; zmocněnec žalobce se tak dožaduje soudní ochrany k něčemu, co sám činí (poskytnutí citlivých údajů osob). Žalovanému je osoba zmocněnce dobře známa z jeho úřední činnosti, a odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2044-48, č. 869/2006 Sb. NSS, zabývající se otázkou zneužití práva. Právě postupy obecného zmocněnce shledává žalovaný jako postupy naplňující institut zneužití práva, jelikož nejde o nic jiného, než o účelové dosažení finanční náhrady.

III. Repliky žalobce

12. V podané replice ze dne 25. 10. 2019 žalobce zopakoval, že došlo do zásahu do jeho veřejných subjektivních práv, a to do práva na informační sebeurčení, práva na ochranu osobních údajů a práva na soukromí. Rozhodnutí o přestupku obsahuje velké množství osobních údajů žalobce, více či méně citlivé povahy (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 15. 10. 2019, č. j. 61 A 4/2019). Není ani relevantním argumentem, že se nejednalo o zveřejnění, protože o neoprávněné zpracování osobních údajů se jedná kdykoli, kdy je s osobními údaji nakládáno bez právního důvodu, takže za zpracování údajů se považuje nejen jejich Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 50 A 54/2019 zveřejňování, ale i jejich zpřístupňování třetím osobám (čl. 4 odst. 2 nařízení GDPR). Nejedná se tak o „pouhý procesní úkon“ jak tvrdí žalovaný, neboť doručením neoprávněné osobě došlo k zásahu do soukromí žalobce. Dále žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2018, č. j. 2 As 93/2016-138.

13. V replice č 2. ze dne 5. 11. 2019 se pak žalobce vyjádřil k doplnění vyjádření žalovaného ohledně osoby zmocněnce Ing. M. J., žalobce úvahám žalovaného nerozumí, není mu zřejmé, jakou relevanci má omylem špatně zaslané podání (vztahují se k jiné věci) na tuto projednávanou věc. Byť se mohlo ze strany zmocněnce taktéž jednat o porušení práva na ochranu osobních údajů, nečiní to ze zásahu žalovaného zásah dovolený. Argumentaci ohledně zneužití práva shledává žalobce spíše jako argumentační nouzi žalovaného. Žalobce může podanou žalobou dosáhnout pouze deklaratorního výroku, že se jednalo o nezákonný zásah a náhrady nákladů řízení, při úspěchu ve věci, přičemž se jedná o náklady, které musel žalobce vynaložit, aby soudní řízení proběhlo (zaplacený soudní poplatek, právní zastoupení). Žalovaný se poskytnutím osobních údajů neoprávněně třetí osobě dopustil přestupku podle § 45 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, za což mu hrozí pokuta až 5 000 000 Kč.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

14. Krajský soud se dále zabýval žalobou podle § 82 a násl. s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

15. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje § 82 s. ř. s., z něhož vyplývá, že ten, „kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen ‚zásah‘) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“ 16. Při posuzování důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu lze vycházet z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS, který deklaruje, že ochrana „podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň – splněny podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením (‚zásahem‘ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž ‚zásah‘ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování ‚zásahu‘ (6. podmínka). Není- li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ S účinností novely soudního řádu správního č. 303/2011 Sb. a zavedením možnosti správních soudů rozhodovat také o již skončeném zásahu tzv. akademickým výrokem se 6. podmínka stala obsoletní. Uvedené ustanovení sice výslovně nehovoří o zásahu do „veřejných subjektivních práv“, avšak tato podmínka vyplývá již ze znění ustanovení § 2 s. ř. s., podle něhož ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem. Uvedené podmínky shledal krajský soud, jak plyne z níže uvedeného, splněnými.

17. Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/2008-98, č. 2206/2011 Sb. NSS vyplývá, že „zásahová žaloba chrání proti Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 50 A 54/2019 jakýmkoli jiným aktům či úkonům veřejné správy směřujícím proti jednotlivci, které jsou způsobilé zasáhnout sféru jeho práv a povinností a které nejsou pouhými procesními úkony technicky zajišťujícími průběh řízení. Nemusí jít nutně o akty neformální povahy či jen o faktické úkony, nýbrž i o jakékoli jiné konání či opomenutí konat, nelze-li je podřadit pod pojem rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.“.

18. V nyní posuzované věci se jedná o to, zda výše uvedeným požadavkům, jež musejí být splněny kumulativně, lze podřadit doručení rozhodnutí v přestupkové záležitosti subjektu, který nebyl žalobcem zmocněn k převzetí rozhodnutí. Skutkově totožnou věc téhož žalobce již krajský soud řešil ve svém rozsudku ze dne 15. 10. 2019, č. j. 61 A 4/2019 – 26, ve kterém deklaroval nezákonnost takovéhoto zásahu.

19. Žalovaný v tomto případě doručoval rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným z konkrétních přestupků. Takové rozhodnutí se podle § 72 odst. 1 správního řádu oznamují účastníkům doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou (§ 19 odst. 4 správního řádu). Bylo proto povinností žalovaného doručit rozhodnutí postupem podle § 20 odst. 1 správního řádu přímo žalobci.

20. Ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, dále stanoví, že „[j]e-li dokument nebo úkon určen do vlastních rukou adresáta, vyznačí tuto skutečnost odesilatel v datové zprávě.“ (v kontextu tohoto rozsudku tzv. „příznak“).

21. To, že tento příznak v daném případě nebyl vyznačen, považuje krajský soud za nesporné, neboť žalovaný tuto skutečnost výslovně přiznává. Tato skutečnost je rovněž zřejmá z příslušné doručenky, ze které je uvedeno: „Do vlastních rukou: Ne“.

22. Z dikce zákona tak jasně vyplývá povinnost žalovaného v případě doručování rozhodnutí určeného do vlastních rukou do datové schránky tuto skutečnost vyznačit.

23. Z vlastní úřední činnosti je krajskému soudu známo, že k datové schránce obecného zmocněnce žalobce má zřízený přístup oprávněná osoba, která může číst zprávy nezaslané do vlastních rukou (viz jednak rozsudek ve skutkově totožné věci ze dne 15. 10. 2019, č. j. 61 A 4/2019 – 26, případně rozsudek zdejšího soudu ze dne 23. 4. 2018, č. j. 57 A 7/2017 – 32). Ostatně žalovaný ani toto tvrzení žalobce nezpochybňuje. Pro úplnost krajský soud dodává, že z dle vyjádření Ministerstva vnitra ze dne 29. 1. 2020 doručení zprávy způsobila pověřená osoba odlišná od žalobce, jež ovšem nedisponovala oprávněním pro čtení zpráv určených do vlastních rukou, a to konkrétně L. Ř. (ID X). Z informací Ministerstva vnitra, které si krajský soud obstaral, vyplývá, že k příslušné datové schránce ID X, mají přístup čtyři osoby: P. K. (přístup zřízen od 30. 9. 2019, typ uživatele: Administrátor, oprávnění číst zprávy do vlastních rukou), J. D. (přístup zřízen od 25. 1. 2019, typ uživatele: Pověřená osoba, bez oprávnění ke čtení zpráv), L. Ř. (přístup zřízen od 3. 3. 2017, typ uživatele: Pověřená osoba, oprávnění číst „prosté“ zprávy) a M. J. (přístup zřízen od 27. 2. 2015, typ uživatele: Oprávněná osoba, oprávnění číst zprávy do vlastních rukou). Dále Ministerstvo vnitra k dotazu soudu sdělilo, že v případě datové zprávy do vlastních rukou je v datové schránce permanentně tato zpráva dostupná pouze tomu, kdo má přiděleno patřičné oprávnění (číst zprávy do vlastních rukou). Ostatní uživatelé, kteří toto právo nemají, se technicky s obsahem zprávy nemohou seznámit (zobrazit si její obsah). Předchozí doručení dokumentu osobou, která disponuje potřebným rozsahem oprávnění, již nemá na další zpřístupnění osobám bez patřičného oprávnění vliv. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 50 A 54/2019 24. Doručeným rozhodnutím byl žalobce postižen pro přestupek za porušení zákona o provozu na pozemních komunikacích, za což mu byla uložena sankce. Cizí subjekt (zde pověřená osoba) tudíž z napadeného rozhodnutí shledal nebo shledat mohl, že žalobce porušil předpisy upravující bezpečnost silničního provozu, jakým způsobem tak učinil, a jakým trestem byl postižen. Svou povahou jde o údaje osobní, které žalovaný sice adresoval zmocněnci, kterého žalobce ke svému zastupování zmocnil, nicméně vzhledem k absenci daného příznaku se tato zpráva v průběhu doručování dostala do dispozice subjektu, který k převzetí takových informací nebyl povolán. Má-li každý ve smyslu ústavního pořádku právo na ochranu své osoby, pak vadné doručení rozhodnutí se v právní sféře žalobce projevilo. Subjekt, který rozhodnutí převzal, totiž zjistil či zjistit mohl, že žalobce kázeň v dopravě nerespektoval a jakým způsobem tak učinil.

25. Důsledky nesprávného oznámení rozhodnutí oznámením osobních údajů cizí osobě ve shora uvedením smyslu prokazatelně nastaly a se zřetelem k tomu, že ustanovení § 82 umožňuje deklaraci nezákonného zásahu, není rozhodné, zda důsledky vadného doručení přetrvávají či nikoli. Soud proto uzavřel, že zákonné požadavky podle § 82 s. ř. s. jsou splněny.

26. Sám žalovaný připouští, že doručování předmětného rozhodnutí bylo spojeno s vadou - nevyznačení příznaku do vlastních rukou. Obrana žalovaného, že tímto vadným doručením však nemohlo dojít k zásahu do práv žalobce, nemůže obstát. Vadným doručením rozhodnutí jiný subjekt zjistil či zjistit mohl, jakého protiprávního jednání se žalobce dopustil. Stejně tak není podstatné, zda k této vadě došlo kvůli technické závadě na softwaru nebo nedbalostí příslušné úřední osoby, obě situace je nutno klást k tíži úřadu jako takovému. Nejde tu ani o to, že ke zveřejnění osobních údajů nedošlo hromadnými sdělovacími prostředky či jiným veřejným sdělením, protože pro zásah do právní sféry žalobce zcela postačuje, že informace osobní povahy o žalobcově počínání mohl v důsledku pochybení žalovaného zjistit jakýkoli jiný subjekt (pověřená osoba). Šlo proto zcela nepochybně o doručení způsobem, který odporuje zákonné úpravě a soud dospěl k závěru, že takovéto nezákonné doručení je způsobilé zasáhnout právní sféru žalobce a naplnit tak výše uvedené podmínky nezákonného zásahu.

27. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 87 odst. 2 s. ř. s. určil, že doručení předmětného rozhodnutí bez příznaku „do vlastních rukou“ bylo nezákonným zásahem.

28. Pouze pro úplnost nad rámec věci samé krajský soud dodává, že pokud legitimně očekával, že „že s písemnosti v řízení, nadto s rozhodnutím o uložení sankce za přestupek, se seznámí pouze jeho zmocněnec osobně a nikdo jiný“, tak toto očekávání nebylo ani ze strany zmocněnce žalobce dodrženo, když sám zmocněnec žalobce umožnil svým nastavením datové schránky, aby se s obsahem běžných písemností nedoručovaných do vlastních rukou mohly seznámit i třetí osoby – oprávněné osoby, které sám určil. Nadto zmocněnec následně umožnil přístup k jakýmkoli písemnostem, i k písemnostem určených skutečně pouze do jeho vlastních rukou, další osobě (P. K.), které udělil oprávnění takovéto zprávy číst.

29. Pokud jde o žalobcův nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu s uvedením jména, příjmení a bydliště, resp. sídla žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciálu, pak krajský soud pouze poznamenává, že není v jeho kompetenci jakkoli ovlivňovat způsob, jakým Nejvyšší správní soud rozhodnutí svá, jakož i krajských soudů na svých webových stránkách zveřejňuje. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 50 A 54/2019 Závěr a náklady řízení 30. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná. Proto rozhodl na základě § 87 odst. 2 s. ř. s., že provedený zásah byl nezákonný.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

32. Co se týče argumentace žalovaného o účelovosti podané žaloby a možného zneužití práva, krajský soud podotýká, že např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2018, č. j. 6 As 125/2018-32, jsou rozsáhle popsány skutečnosti ohledně obecného zmocněnce žalobce a dalších osob, na což žalovaný zjevně naráží. Podání projednávané žaloby a skutečnosti uváděné žalovaným nelze ani v kontextu v uvedeném rozsudku popisovaných skutečností v této věci hodnotit jako zcela zjevné zneužití práva. To, zda žaloba primárně sleduje jiný než deklarovaný cíl, jak žalovaný uvádí, je i přesto, že se to žalovanému může jevit jako naprosto zřejmé, do jisté míry pořád pouhou spekulací, o kterou nemůže soud své rozhodnutí opírat. Do budoucna nelze vyloučit (pokud bude zřejmé, že žaloby tohoto typu jsou pouze cílenou součástí širší strategie, jak je popsáno v uvedeném rozsudku Nejvyššího správního soudu, jejichž smyslem je vyvolání následného soudního řízení a snaha domoci se přiznání náhrady jeho nákladů) postup nepřiznání náhrady nákladů dle § 60 odst. 7 s. ř. s. V projednávané věci pro takovýto postup soud důvod neshledal.

33. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

34. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 2 × 300 Kč, tj. 6 800 Kč. Podané repliky nepovažoval krajský soud za účelně uskutečnění úkon právní služby, neboť do věci nevnesly nic nového. Celkem se tak jedná o částku 8 800 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 8 50 A 54/2019 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě- obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 27. února 2020 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.